Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

61 Az 18/2009 - 20Rozsudek KSOS ze dne 24.06.2011

Prejudikatura

5 Azs 27/2003


přidejte vlastní popisek

61Az 18/2009-20

e. č. X

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem

v právní věci žalobkyně: T. T. T. T., t.č. bytem PoS Havířov, Na Kopci 5, Havířov-

Dolní Suchá, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem Praha 7, Nad

Štolou 3, k žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12.7.2009, č. j. OAM-429/VL-

18-08-2009, ve věci udělení mezinárodní ochrany,

takto:

I. Žaloba se zamítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 12.7.2009, č. j. OAM-429/VL-18-08-2009 žalované Ministerstvo vnitra ČR zamítlo žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle ust. § 16 odst. 1 písm. f) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb. o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Po provedeném dokazování vzal žalovaný správní orgán za

Pokračování -2- 61Az 18/2009

objasněno, že důvodem žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany je snaha legalizovat si pobyt na území ČR, aby dokončila soudní řízení, které zahájila proti postupu policejních orgánů v průběhu řízení o udělení správního vyhoštění. Tyto důvody však nelze podřadit pod důvody uvedené v § 12 zákona o azylu, a proto žalovaný zamítl žádost žalobkyně podle ust. § 16 odst. 1 písm. f) cit. zákona jako zjevně nedůvodnou.

Proti uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně včasnou žalobu, ve které namítala porušení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád žalovaným, a to v jeho ustanovení § 2 odst. 4, § 50 odst. 2 a 3, § 52 a § 68 odst. 3. Žalovanému dále vytýkala porušení čl. 8 odst. 2 písm. b) Směrnice rady 2005/85/ES - Procedurální směrnice, jelikož v odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný neuvedl žádné zprávy o zemi jejího původu ani na ně neodkázal. Žalovaný tak rozhodl ve věci, aniž by zjistil okolnosti odůvodňující aplikaci pravidla non-refoulement podle čl. 33 Úmluvy o právním postavení uprchlíků, což je žalovaný povinen zkoumat, vždy na základě své úřední povinnosti a zásady vyšetřovací. Kromě toho má žalobkyně za to, že žalovaný porušil ust. § 14 zákona o azylu, neboť splňuje podmínky pro udělení tzv. humanitárního azylu, a že žalovaný také porušil ust. § 16 odst. 1 písm. f), jelikož v jejím případě nebyly naplněny zákonné důvody pro zamítnutí její žádosti podle tohoto ustanovení.

Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 3.8.2009 popíral oprávněnost žaloby, která neprokazuje nezákonnost výroku napadeného rozhodnutí. Odkázal na obsah správního spisu, zejména na vlastní žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany a její výpověď, jakož i na samotné vydané rozhodnutí, z nichž je zřejmé, že žalovaný v celém průběhu správního řízení postupoval v souladu s příslušnými právními normami a procesně správným způsobem a dbal na ochranu práv žalobkyně garantovaných jí právním řádem České republiky. Odkázal dále na závěry svého rozhodnutí s tím, že v průběhu správního řízení ani v žalobě samotné žalobkyně nesdělila žádné konkrétní okolnosti, které by nasvědčovaly pronásledování její osoby podle ust. § 12 zákona o azylu či hrozbě vážné újmy podle ust. § 14 a) téhož zákona. Naopak žalobkyně neprokázala, že jí hrozí nebezpečí vážné újmy a za této situace žalovaný neměl povinnost hodnotit situaci v zemi jejího původu a opatřovat si další zprávy.

Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 12.7.2009, č. j. OAM-429/VL-18-08-2009, jakož i připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího, a poté dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně není důvodná. Při řízení o žalobě žalobkyně přitom krajský soud vycházel z ustanovení § 65 a násl. soudního řádu správního, jakož i ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného správního orgánu (ust. § 75 soudního řádu správního).

Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu žalovaného vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že žalobkyně při pohovoru k žádosti dne 3.7.2009 odpověděla na otázku, z jakých důvodů žádá o udělení mezinárodní ochrany to, že jí k 30.6.2009 skončilo vízum a nechtěla

Pokračování -3- 61Az 18/2009

pobývat v České republice nelegálně. Doposud zde žila celou dobu legálně a neměla žádné potíže. Jiné důvody pro žádost o udělení mezinárodní ochrany nemá. Do vlastnoručně psaného prohlášení žalobkyně rovněž uvedla, že jí skončila platnost víza, a že v Česku je hodně možností a lepších věcí než v její zemi. Z obsahu správního spisu žalovaného dále vyplývá, že dne 8.7.2009 byl se žalobkyní proveden pohovor k důvodům její žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Z obsahu protokolu o tomto pohovoru krajský soud zjistil stejné důvody jako výše uváděné a dodala, že ve Vietnamu ukončila tříleté studium na vysoké škole ekonomické, po které jí byly nabízeny pouze kancelářské práce, a proto se rozhodla odcestovat do České republiky z důvodu lepších ekonomických a kulturních podmínek. Ve Vietnamu žádné problémy ani se soukromými osobami ani se státními orgány neměla. Dne 17.3.2009 jí bylo uděleno správní vyhoštění na dobu tří let v souvislosti s tím, že v průběhu cesty na Slovensko zjistila, že zapomněla cestovní doklad, její přítel měl doklad manželky a při kontrole policejní hlídkou ona tento doklad předložila jako svůj. Žalobkyně se proti udělení správního vyhoštění odvolala, odvolání bylo zamítnuto a právník podal na policisty a tlumočníka žalobu k soudu. Při snaze o prodloužení víza byla odmítnuta kvůli udělenému správnímu vyhoštění. Žalobkyně se snaží vstupem do azylového řízení legalizovat svůj pobyt na území ČR, aby dokončila řízení zahájené proti postupu policejních orgánů v průběhu jejího řízení o udělení správního vyhoštění.

Podle ust. § 12 zák. o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je buďto pronásledován za uplatňování politických práv a svobod a nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

Podle ust. § 14 citovaného zákona, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu.

Podle ustanovení § 14a zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy, a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

Podle § 16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu se žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu v platném znění.

V daném případě žalobkyně v průběhu celého správního řízení i v žalobě samotné uváděla opakovaně stejné a jediné důvody své žádosti o udělení Pokračování -4- 61Az 18/2009

mezinárodní ochrany. Těmito důvody byla v podstatě snaha o zlegalizování jejího dalšího pobytu v České republice, a také přání žalobkyně žít v lepších životních podmínkách než v zemi původu. Co se týče takto uplatněných důvodů žádosti o udělení mezinárodní ochrany, krajský soud se zcela ztotožňuje se závěrem a právním názorem žalovaného správního orgánu, že tento důvod nelze podřadit pod důvody uváděné v ust. § 12 zákona o azylu. Žádný důvod obsažený ve shora citovaném ustanovení § 12 zákona o azylu žalobkyně v průběhu řízení ani neprokázala ani netvrdila. Také důvod spočívající v potřebě legalizovat pobyt v České republice nelze považovat za důvod pro udělení mezinárodní ochrany, neboť právní úpravu pobytu cizinců na území ČR obsahuje zákon č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území ČR, jehož institutů mohla žalobkyně využít a jehož zákonné instituty nelze nahrazovat udělením mezinárodní ochrany. V tomto řízení rovněž nebyl ani prokázán některý z důvodů uvedených v § 14a zákona o azylu, pro který by žalobkyní hrozilo nebezpečí vážné újmy v případě návratu do vlasti. Žalobkyně ostatně žádný takový důvod v průběhu řízení ani neuvedla a za této situace není důvodná její žalobní námitka směřující proti tomu, že se žalovaný nezabýval situací v její zemi původu a neopatřil si za tím účelem potřebné informace a zprávy. Konečně jako důvodné nelze považovat námitky žalobkyně o údajném porušení citovaných ustanovení správního řádu žalovaným v průběhu správního řízení. Jednak jsou tyto námitky zcela všeobecné a nekonkrétní, takže důvody, pro které by bylo možno taková porušení spatřovat, jsou nepřezkoumatelné a jednak žádné takové porušení z obsahu správního spisu žalovaného nevyplývá.

Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud v souladu s ust. § 78 odst. 7 soudního řádu správního žalobu žalobkyně jako nedůvodnou zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 soudního řádu správního, když procesně úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení neuplatňoval.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím podepsaného soudu, a to písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě, dne 24.června 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Petr Indráček, v.r. Jana Valošková samosoudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru