Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

61 Az 17/2009 - 20Rozsudek KSOS ze dne 19.05.2011

Prejudikatura

5 Azs 27/2003

3 Azs 22/2004

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 Azs 24/2011 (odmítnuto)

přidejte vlastní popisek

61Az 17/2009-20

e. č. X

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem

v právní věci žalobkyně: T. G., t.č. bytem PoS Havířov, Na Kopci 5, Havířov-Dolní

Suchá, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem Praha 7, Nad Štolou

3, k žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5.7.2009 , č. j. OAM-412/VL-18-08-

2009, ve věci udělení mezinárodní ochrany,

takto:

I. Žaloba se zamítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 5.7.2009 č.j. OAM-412/VL-18-08-2009 žalované Ministerstvo vnitra ČR zamítlo žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle ust. § 16 odst. 1 písm. f) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb. o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Po provedeném dokazování vzal žalovaný správní orgán za

Pokračování -2- 61Az 17/2009

objasněno, že důvodem podání žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany byla snaha vyhnout se dalšímu jednání otčíma v Mongolsku, který ji obtěžoval a fyzicky napadal. Dalším důvodem byly její ekonomické potíže, kdy nebyla schopna vydělat dostatek finančních prostředků a snaha legalizovat svůj další pobyt v ČR. Tyto důvody však nelze podřadit pod důvody uvedené v § 12 zákona o azylu, a proto žalovaný zamítl žádost žalobkyně podle ust. § 16 odst. 1 písm. f) cit. zákona jako zjevně nedůvodnou.

Proti uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně včasnou žalobu, ve které žalovanému vytýkala porušení zákona č. 500/2004 Sb. správní řád, a to § 2 odst. 1, § 3, § 50 odst. 2 a 3, § 52 a § 68 odst. 3. Zároveň žalovanému vytýkala porušení ust. § 12 písm. b) a § 14a) zákona o azylu, neboť má za to, že v jejím případě nebyly naplněny zákonné důvody pro zamítnuti žádosti jako zjevně nedůvodné podle § 16 odst. 1 písm. f). Dle názoru žalobkyně existují v jejím případě okolnosti pro udělení azylu podle ust. § 12 písm. b), resp. minimálně důvody doplňkové ochrany podle ust. § 14a) odst. 2 písm. b) zákona o azylu. Žalobkyně dále namítala, že v případě návratu do vlasti by byla vystavena pronásledování pro příslušnost k sociální skupině občanů Mongolska vystavených domácímu násilí a došlo by tak k porušení čl. 33 Úmluvy o právním postavení uprchlíků. Podle žalobkyně žalovaný také porušil čl. 8 odst. 2 písm. b) Směrnice Rady 2005/85/ES a čl. 6 písm. c) Směrnice Rady 2004/83/ES. Tato porušení vyvozovala z toho, že si žalovaný neopatřil jedinou zprávu o situaci v zemi jejího původu a o schopnosti a ochotě mongolských státních orgánů poskytnout ochranu před pronásledováním či vážnou újmou. Žalovaný se nevypořádal s jejím vyjádřením ohledně domácího násilí, kterému by byla v Mongolsku vystavena.

Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 22.7.2009 popíral oprávněnost žaloby, která neprokazuje nezákonnost výroku napadeného rozhodnutí. Odkázal na obsah správního spisu, zejména na vlastní žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany a její výpověď, jakož i na samotné vydané rozhodnutí, z nichž je zřejmé, že žalovaný v celém průběhu správního řízení postupoval v souladu s příslušnými právními normami a procesně správným způsobem a dbal na ochranu práv žalobkyně garantovaných jí právním řádem České republiky. Odkázal dále na závěry svého rozhodnutí a jeho odůvodnění a dodal, že potíže, které měla žalobkyně s otčímem vyplývaly z jeho negativních charakterových vlastností. Jedná se tedy o jednání soukromé osoby s prvky nezákonnými či kriminálními, což je v rámci právních nástrojů Mongolska řešitelné a trestně postižitelné. Této pomoci žalobkyně nedostatečně využila, pouze jednou za pomoci sousedů a dále se na státní orgány neobrátila. Skutečnost, že by mongolské státní orgány nebyly schopny či ochotny poskytnout žalobkyni ochranu proti jednání soukromé osoby, žalobkyně neprokázala, stejně tak, jako neprokázala nebezpečí vážné újmy v podobě nelidského či ponižujícího zacházení. Důvodem udělení mezinárodní ochrany není taktéž snaha o legalizaci pobytu ani ekonomické potíže žalobkyně. Žalovaný závěrem podotýkal, že sama žalobkyně potvrdila, že ve vlasti žádné potíže se státními orgány, soudy, policií či problémy s jinými soukromými osobami neměla. Žalovaný proto navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné.

Pokračování -3- 61Az 17/2009

Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 5.7.2009 č.j. OAM-412/VL-18-08-2009, jakož i připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího, a poté dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně není důvodná. Při řízení o žalobě žalobkyně přitom krajský soud vycházel z ustanovení § 65 a násl. soudního řádu správního, jakož i ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného správního orgánu (ust. § 75 soudního řádu správního).

Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu žalovaného vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že žalobkyně při pohovoru k žádosti dne 16.8.2009 odpověděla na otázku, z jakých důvodů žádá o udělení mezinárodní ochrany to, že svou vlast opustila dne 29.2.2008, protože neměla zaměstnání a neměla se jak uživit. Navíc si nerozuměla se svým nevlastním otcem, který začal hodně pít a bylo s ním těžké žít. Skončilo jí vízum a proto si chtěla upravit jinak pobyt v České republice, ale nevyšlo jí to. Nepomohli jí ani zprostředkovatelé a proto se rozhodla požádat o azyl. Do vlastnoručně psaného prohlášení žalobkyně rovněž uvedla, že ji několik let ponižoval nevlastní otec a vedle něj přišla o matku. V Mongolsku již nikoho nemá, chce nadále zůstat a pracovat v ČR. Z obsahu správního spisu žalovaného dále vyplývá, že dne 3.7.2009 byl se žalobkyní proveden pohovor k důvodům její žádosti o udělení mezinárodní

ochrany. Z obsahu protokolu o tomto pohovoru krajský soud zjistil stejné důvody jako výše uváděné a dodala, že proti jednání otčíma, který ji fyzicky napadal a nakonec vyhodil z domova se ohradili sousedé, kteří zavolali policejní hlídku. Ta jej odvezla a po propuštění se jeho chování nezměnilo. Nikde se již dále se žádostí o pomoc neobracela. Žádostí o mezinárodní ochranu se žalobkyně snaží vyhnout jeho dalšímu jednání, jakož i ekonomickým potížím a legalizovat si tak pobyt v České republice.

Podle ust. § 12 zák. o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je buď to pronásledován za uplatňování politických práv a svobod a nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

Podle ustanovení § 14a zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy, a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

Podle § 16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu se žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnost Pokračování -4- 61Az 17/2009

svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu v platném znění.

V daném případě žalobkyně v průběhu celého správního řízení i v žalobě samotné uváděla opakovaně stejné a jediné důvody své žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Těmito důvody byly potíže, které žalobkyně měla v zemi svého původu se svým otčímem, jemuž se chtěla vyhnout, a který ji v Mongolsku obtěžoval a fyzicky napadal. Dalšími důvody její žádosti byly potíže ekonomické, kdy žalobkyně nebyla schopna si vydělat dostatek finančních prostředků a konečně i snaha legalizovat další pobyt na území České republiky. Co se týče takto uplatněných důvodů žádosti o udělení mezinárodní ochrany, krajský soud se zcela ztotožňuje se závěrem a právním názorem žalovaného správního orgánu, že tento důvod nelze podřadit pod důvody uváděné v ust. § 12 zákona o azylu. Žádný důvod obsažený ve shora citovaném ustanovení § 12 zákona o azylu žalobkyně v průběhu řízení ani neprokázala ani netvrdila. Jednání jejího nevlastního otce bylo jednáním soukromé osoby, proti kterému žalobkyně mohla vyhledat pomoc u kompetentních státních či nevládních orgánů a organizací. Žalobkyně tak neučinila, kromě jediného zásahu proti jednání otčíma vyvolaného jejími sousedy, se již dále nikde o žádnou pomoc neobrátila. Za azylově relevantní důvody není možno považovat ani důvody ekonomické a taktéž ani řešení legalizace pobytu žalobkyně v České republice. V tomto směru žalovaný zcela správně odkázal na zákon č. 326/1999 Sb., který upravuje problematiku pobytu cizinců na území ČR. Právě institutů tohoto zákona mohla žalobkyně využít, přičemž tyto instituty nelze nahrazovat udělením mezinárodní ochrany. Z uvedeného vyplývá, že není důvodná námitka žalobkyně, že žalovaný svým rozhodnutím porušil ust. § 12, resp. ust. § 16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu. Soud neshledal také důvodnými žalobní námitky týkající se vytýkaného porušení ust. § 14a zákona o azylu a v této souvislosti čl. 8 odst. 2 písm. b) Směrnice Rady 2005/85/ES a čl. 6 písm. c) Směrnice Rady 2004/83/ES. Žalobkyně v tomto směru vytýkala žalovanému, že si neopatřil dostatek podkladů pro své rozhodnutí co se týče poměrů v zemi jejího původu, tedy v Mongolsku. Žalobkyně však, jak vyplynulo ze shora citovaných listinných důkazů obsažených ve správním spise žalovaného, žádnou okolnost či skutečnost v průběhu správního řízení, která by svědčila o hrozbě nebezpečí vážné újmy, tak jak ji uvádí ust. § 14a zákona o azylu, neuvedla ani se o ni nezmínila. Naopak z obsahu protokolu o pohovoru s žalobkyní vyplývá, že žádné problémy se státními orgány Mongolska neměla. Není možno také přisvědčit žalobní námitce o porušení čl. 33 Úmluvy o právním postavení uprchlíků (tj. nevztažení klauzule non-refoulement). Konečně jako nedůvodné žalobní námitky shledal také krajský soud žalobkyní vytýkaná porušení správního řádu žalovaným. Žádná taková porušení jednak ze správního spisu zjištěna nebyla a jednak je žalobkyně uvádí ve zcela nekonkrétní a proto i nepřezkoumatelné podobě.

Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud v souladu s ust. § 78 odst. 7 soudního řádu správního žalobu žalobkyně jako nedůvodnou zamítl, přičemž rozhodl v této věci bez jednání v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.

Pokračování -5- 61Az 17/2009

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 soudního řádu správního, když procesně úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ze zákona nepřísluší.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím podepsaného soudu, a to písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě, dne 19. května 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Petr Indráček,v.r. Jana Valošková samosoudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru