Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

61 Az 12/2012 - 27Rozsudek KSOS ze dne 18.06.2013

Prejudikatura

4 Azs 6/2003

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
1 Azs 10/2013 (odmítnuto)

přidejte vlastní popisek

61Az 12/2012-27

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní

věci žalobce V. L. B., státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, t. č.

bytem PoS Havířov, Na Kopci 5, Havířov-Dolní Suchá, zastoupeného Mgr. Umarem

Switatem, advokátem se sídlem Praha 4, Dědinova 1011/19, proti žalovanému

Ministerstvu vnitra ČR, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí

žalovaného ze dne 15.11.2012 č. j. OAM-296/ZA-ZA06-ZA04-2012, o udělení

mezinárodní ochrany,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 15.11.2012 č. j. OAM-296/ZA-ZA06-ZA04-2012 žalované Ministerstvo vnitra České republiky (dále jen ČR) rozhodlo o neudělení mezinárodní ochrany žalobci podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb. o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Po provedeném dokazování vzal žalovaný správní orgán za objasněno, že důvodem žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany je potřeba legalizace pobytu, neboť zde chce být se svou přítelkyní a dosud nenarozeným dítětem. V případě návratu do vlasti se obává potíží se státními orgány, které by jej mohly postihnout kvůli jeho kritice vietnamského vládního režimu. Během správního řízení žalobce neprokázal žádný z důvodů, který by bylo možno podřadit pod důvody vymezené taxativně v ust. § 12 zákona o azylu a jelikož v případě žalobce nebyly shledány důvody pro udělení mezinárodní ochrany

podle ust. § 13, § 14 ani pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a a § 14b zákona o azylu, rozhodl žalovaný správní orgán tak, že se žalobci mezinárodní ochrana neuděluje.

Žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal včasnou žalobu, ve které namítal, že Vietnamskou socialistickou republiku opustil podruhé v roce 2007 proto, že nemohl zůstat pod hrozbou pošlapání lidských práv vládnoucího režimu. Nelíbí se mu politický způsob jak ovládá policii, justiční orgány a státní ústavu ve Vietnamu a také z důvodu hrozby omezení osobní svobody, případně zatčení ze strany policie. Žalobce dále namítal, že použité informace o zemi původu nejsou pravdivé a objektivní a byly použitý pouze za účelem nepřijetí jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Podáním ze dne 23.12.2012 právní zástupce žalobce upřesnil žalobu dále v tom, že žalobce má na území České republiky dosud nenarozené dítě a má pevnou rodinnou vazbu k očekávanému dítěti i k družce. V případě návratu do Vietnamu se obává pronásledování a uvěznění z důvodu sdílení politických názorů. Ve Vietnamu by žalobce nebyl schopen svoji rodinu zajistit ani s pomocí jiných příbuzných, neboť jejich životní situace je tíživá a žiji v bídě. Dále se v uvedeném podání zdůrazňuje vztah žalobce s jeho družkou, který je pevný, stabilní a obdobný vztahu manželskému.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 17.1.2013 popřel oprávněnost všech žalobních bodů a odkázal na správní spis, zejména na vlastní žádost a výpovědi žalobce a na vydané rozhodnutí, z nichž je zřejmé, že žalovaný v průběhu správního řízení postupoval v souladu s příslušnými právními normami a procesně správným způsobem a dbal na ochranu všech práv žalobce garantovaných mu právním řádem ČR. Žalovaný vycházel především z vlastních sdělení žalobce, z nichž bylo nepochybně zjištěno, že opustil zemi původu a žádá o udělení mezinárodní ochrany ve snaze legalizovat pobyt, jelikož zde chce být se svou přítelkyní a dosud nenarozeným dítětem. V případě návratu do vlasti se obává potíží se státními orgány, které by jej mohly postihnout kvůli jeho kritice vietnamského vládního režimu. Žalovaný ve svém vyjádření poukázal na to, že žalobce v roce 2007 měl být předvolán na policii údajně kvůli svým kritickým zmínkám na adresu vietnamského politického režimu, předvolání však ignoroval, aniž by to pro něj mělo nějaké negativní důsledky. Po dalším týdnu stráveném ve svém bydlišti odcestoval do České republiky, přitom jeho odlet a pasová kontrola proběhly bez sebemenších komplikací. Je tedy zřejmé, že žalobce svou činností namířenou proti vietnamským státním orgánům nevyvolal žádný zvětšený zájem o jeho osobu. Žalovaný proto nedospěl k závěru, že by žalobce mohl být pronásledován pro uplatňování politických práv a svobod. Ve vztahu k neudělení humanitárního azylu či doplňkové ochrany žalobci odkázal žalovaný na judikaturu Nejvyššího správního soudu, která řešila za jakých podmínek by mohl být nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života, který si cizinec na území České republiky utvořil. Případ žalobce však není oním případem, kdy již pouhá nutnost vycestování byla nepřiměřeným zásahem do jeho rodinné či osobní vazby. Žalovaný proto navrhoval, aby žaloba byla zamítnuta jako nedůvodná.

Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 15.11.2012 č. j. OAM-296/ZA-ZA06-ZA04-2012 a připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobkyně vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. s. ř. s. a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 s. ř. s.).

Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu žalovaného vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že žalobce v protokolu k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 5.10.2012 odpověděl na otázku, z jakých důvodů opustil svou vlast a žádá o udělení mezinárodní ochrany to, že má v České republice v současné době družku – Češku, která je těhotná. V roce 2007 se vrátil do Vietnamu na dovolenou, tam promluvil s kamarády a známými o svobodě a demokracii v České republice. Vyslovil myšlenku, že by taková demokracie mohla být i u nich. Poslouchalo jej hodně lidí a myslí si, že jej začala sledovat policie. Policie mu řekla, že pokud bude pokračovat s řečmi proti režimu a demokracii, zatknout jej a budou jej trestat za porušení komunistického režimu. Návratu do Vietnamu se proto bojí. Do vlastnoručně psaného prohlášení o důvodech žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce uvedl rovněž, že zde chce zůstat se svou družkou a dítětem, aby se o něj mohl starat. Do Vietnamu se bojí vrátit, neboť může mít hodně problémů se správními úřady a s policií. Může být stíhán za porušení vietnamských zákonů. Z obsahu správního spisu dále vyplývá, že dne 15.10.2012 byl s žalobcem proveden pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Z protokolu o tomto pohovoru krajský soud zjistil zcela totožné uváděné důvody žalobce, pro které podal žádost o udělení mezinárodní ochrany. Nad rámec toho uvedl, že Vietnamu opustil již

koncem roku 2005, důvodem byla touha podnikat v ČR s kamarádem, se kterým si zde chtěl otevřít hernu. V roce 2009 začal mít potíže s legálností svého pobytu, odmítl však vycestovat a důvodem byla přítomnost jeho družky a dítěte, o které se chce tady starat. Kromě družky je dalším jeho důvodem neochoty k návratu do Vietnamu to, že v roce 2007 tam pro své sousedy zorganizoval schůzku, na které hovořil o situaci v ČR, v Evropě a o svobodě a demokracii, včetně existence více politických stran. Byl předvolán na policii, kam nešel a cítil, že je sledován. Na předvolání nereagoval a odcestoval zpět do České republiky. Součástí správního spisu jsou i zprávy o zemi původu žalobce, a to Výroční zpráva Human Rigths Watch 2011, informace MZV ČR č.j. 106941/2011-LPTP ze dne 7.7.2011, informace MZV ČR č.j. 103424-13/2008-LPTP ze dne 21.4.2008, článek BBC ze dne 4.4.2011 nazvaný „USA jsou znepokojeny kvůli uvěznění vietnamského aktivisty CU Huy Ha Vu“, závazné stanovisko k možnosti vycestování cizince k č.j. KRPU-206734/ČJ-2012-040022-SV ze dne 11.9.2012, informace o žadateli obsažené v cizineckém informačním systému a databanka ČTK – Vietnam.

Podle ust. § 12 zák. o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání

určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

Podle ust. § 13 odst. 1 téhož zákona rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12. Podle odst. 2 téhož ustanovení se rodinným příslušníkem pro účely sloučení rodiny podle odstavce 1 rozumí a) manžel azylanta, b) svobodné dítě azylanta mladší 18 let, c) rodič azylanta mladšího 18 let, nebo d) zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst. 10.

Podle ustanovení § 14 citovaného zákona, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu.

Podle § 14a zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

Podle ust. § 14b citovaného zákona rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany se v případě hodném zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení. Podle odst. 2 rodinným příslušníkem se pro účely sloučení rodiny podle odstavce 1 rozumí a) manžel osoby požívající doplňkové ochrany, b) svobodné dítě osoby požívající doplňkové ochrany, které je mladší 18 let, c) rodič osoby požívající doplňkové ochrany, která je mladší 18 let, nebo d) zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle ust. § 2 odst. 10.

V daném případě žalobce v průběhu celého správního řízení opakovaně uváděl stejné důvody své žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Těmito důvody byla snaha o legalizaci pobytu, aby mohl nadále v České republice pobývat se svoji přítelkyní a očekávaným dítětem. Dalším důvodem bylo to, že se obává návratu do země původu – Vietnamské socialistické republiky pro obavy z potíží, které by jej mohly postihnout v souvislosti s kritikou vietnamského vládního režimu. Žalobce ve své žalobě napadl neudělení azylu podle ust. § 14 zákona o azylu. Jak shora uvedeno, lze podle tohoto zákonného ustanovení udělit azyl z humanitárního důvodu v případě hodném zvláštního zřetele, pokud v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle ust. § 12 citovaného zákona. Případem

hodným zvláštního zřetele ve smyslu citovaného zákonného ustanovení však není rozhodně možno chápat žalobcem uváděné důvody žádosti o mezinárodní ochranu spočívající v jeho vztahu k družce a nenarozenému dítěti. Otázku legalizace pobytu cizinců na území České republiky řeší zákon č. 326/1999 Sb. a jeho právní instituty nelze nahrazovat instituty mezinárodní ochrany či doplňkové ochrany. Pokud by skutečně soužití žalobce a jeho družky naplňovalo vztah obdobný manželskému svazku, jak je tvrzeno v doplnění žaloby ze dne 23.12.2012, mohl by své právo na rodinný život žalobce realizovat podle zákona o pobytu cizinců a nikoliv podle zákona o azylu. Ze samotných tvrzení žalobce ovšem vyplynuly pochybnosti o takovémto vztahu žalobce se zmiňovanou družkou, jak je uvedeno na straně 8 shora odůvodnění napadeného rozhodnutí, na které v této souvislosti krajský soud odkazuje. Žalobce se v žalobě zmínil o tom, že v jeho případě jsou důvody překážky vycestování. V této souvislosti poukázal na dřívější znění ust. § 91 zákona o azylu. Zákon o azylu v nynějším znění uvedené překážky vycestování řeší v ust. § 14a a § 14b institutem doplňkové ochrany. Žádný z těchto důvodů však v průběhu

správního řízení v případě žalobce zjištěn nebyl a tímto důvodem nemohou být považovány jeho obavy z pronásledování vietnamskými státními orgány v důsledku toho, že žalobce údajně při návštěvě Vietnamu kritizoval tamější politický režim. Případné pronásledování žalobce není možno dovodit ani ze shora citovaných zpráv o zemi původu žalobce. Z těchto zpráv je možno dedukovat, že existují postihy osob kritizujících nynější režim ve Vietnamu. Jedná se o politické aktivisty, spisovatelé a podobně, mezi než nelze zahrnout případ žalobce, jehož z jeho výpovědí nevyplynula žádná skutečnost, že by byl za svůj projev státními orgány pronásledován, naopak bylo mu v krátké době po tomto údajném projevu dovoleno bez potíží vycestovat opětovně do České republiky.

Soud ze všech shora uvedených skutečností dospěl k názoru, že žalovaný nepochybil, když žalobci podle shora cit. ustanovení § 14 zákona o azylu tzv. humanitární azyl neudělil, a když současně žalobci neudělil ani doplňkovou ochranu ve smyslu ust. § 14a a § 14b téhož zákona.

Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud v souladu s ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu žalobce jako nedůvodnou zamítl, přičemž rozhodl v souladu s ust. § 51 s. ř. s. bez nařízení jednání.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., jelikož procesně úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení neuplatňoval.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to písemně, ve dvojím vyhotovení.

Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě dne 18. června 2013

JUDr. Petr Indráček

samosoudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru