Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

58 Ca 52/2008 - 65Rozsudek KSOS ze dne 11.04.2011

Prejudikatura

2 As 46/2005

7 As 18/2004

5 As 20/2004


přidejte vlastní popisek

58 Ca 52/2008 – 65

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Mrákotou

v právní věci žalobce: MUDr. J. L., zastoupený Mgr. Mojmírem Ohnoutkou,

advokátem se sídlem Uherské Hradiště, Jiřího z Poděbrad 1212, proti žalovanému:

Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Olomouc, Jeremenkova 40a, o

přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 30.9.2008, č.j. KUOK 92333/2008, ve

věci přestupku,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Krajskému soudu v Ostravě na náhradě nákladů řízení částku 3.700,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30.9.2008, č.j. KUOK 92333/2008, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Lipník nad Bečvou (dále jen „městský úřad“) ze dne 18.8.2008, č.j. MU/13654/2008/879/VV-PŘ1/10,11, jímž byl žalobce uznán vinným: 1) přestupkem proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), kterého se měl dopustit tím, že dne 10.11.2007 kolem 8.00 hodin v Lipníku nad Bečvou, Lipníku nad Bečvou I – Město, na veřejném prostranství před domem č.p. X na ul. Tyršova úmyslně narušil občanské soužití jiným hrubým jednáním tím, že při předávání tříletého syna J. L., jak je určeno Okresním soudem v Přerově, po jeho umístění do autosedačky na zadním sedadle vozidla, fyzicky napadl bývalou manželku MUDr. V. K. (dříve L.) tak, že do ní strčil, následkem čehož zavrávorala a neudržela stabilitu, 2) přestupkem proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích, kterého se měl dopustit tím, že dne 10.11.2007 kolem 8.00 hodin v Lipníku nad Bečvou, Lipník nad Bečvou I – Město, na veřejném prostranství před domem č.p. X na ul. Tyršova, jinému z nedbalosti ublížil na zdraví tím, že při předávání syna, kdy se mu bývalá manželka MUDr. V. K. snažila podat informace o jeho zdravotním stavu, zabouchl dveře od vozidla a přitom došlo k přivření pravé ruky MUDr. V. K. do dveří vozidla, následkem čehož jí vzniklo zranění, a to zhmoždění pravé ruky (bolestivost a omezení hybnosti), což bylo řešeno sádrovou dlahou a pracovní neschopností od 12. do 19.11.2007.

Žalobce namítl, že ve věci byl vypracován znalecký posudek, který vyloučil, že by poranění ruky MUDr. V. K. bylo způsobeno přivřením do dveří automobilu, přičemž tento znalecký posudek potvrzoval výpověď žalobce a dalších dvou svědků. Žalobce shledává rozhodnutí správních orgánů obou stupňů nezákonná, protože se také opírají o důkaz, který byl vyhotoven v rozporu se zákonem, tj. odborné vyjádření znalce Ing. L. M., který se vyjadřuje ke způsobu mechanismu zranění, což je v rozporu s jeho znaleckým oprávněním, a to i za situace, kdy tak činí jen formou odborného vyjádření. Správní orgány obou stupňů přitom postupovaly v rozporu s § 3 a § 50 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), když byl zjištěn stav věci, o němž byly důvodné pochybnosti, neboť ze závěrů znaleckého posudku MUDr. K. vyplynulo, že ke zranění MUDr. K. nemohlo dojít popisovaným způsobem. Správní orgány dále ze znaleckého posudku MUDr. K. vytrhly z kontextu věty, které měly potvrdit vyjádření Ing. M., což je v rozporu s § 2 správního řádu. Žalovaný se přitom s jeho námitkami k provedení tohoto důkazu a jeho výkladu nevypořádal a pouze konstatoval stanovisko městského úřadu. Došlo rovněž k vadě řízení před správními orgány, která spočívá v povinnosti správních orgánů opatřit si podklady pro rozhodnutí, zjistit všechny okolnosti svědčící v neprospěch i prospěch žalobce, neboť v průběhu řízení správní orgány získaly informaci o možném způsobu zranění MUDr. K. z vyprávění jejího syna, ale tuto informaci neprověřily, přestože na ni žalobce opakovaně upozornil. Žalovaný navíc ve svém rozhodnutí uvedl, že toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno, což jen potvrzuje nezákonnost rozhodnutí žalovaného, neboť žalovaný jako odvolací orgán nepřezkoumal prvoinstanční rozhodnutí, přičemž v protokolu o ústním jednání ze dne 23.4.2008 svědkyně J. L. uvádí, že: „V policejním protokolu je chybně zaznamenáno, že vnuk nám řekl po cestě, že maminka upadla, plakala a že jí tekla krev, že jí bolí ručička…“ Dále žalobce namítal, že jednání označené jako přestupek proti občanskému soužití dle § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích spočívající ve strčení do MUDr. K., následkem čehož dotyčná zavrávorala a neudržela stabilitu, nenaplňuje skutkovou podstatu daného přestupku, protože zde chybí jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a také úmysl žalobce se takového jednání dopustit. Navíc je popis tohoto skutku vágní, kdy hovoří o zavrávorání a neudržení stability.

Žalovaný navrhl zamítnutí podané žaloby s tím, že ze závěru znaleckého posudku MUDr. K. mj. plyne, že ke zranění MUDr. K. mohlo dojít tím, že na palcovou stranu pravého zápěstí působilo tupé násilí relativně větší intenzity, což bylo vyhodnoceno jako úder hranou dveří vozidla na pravé zápěstí. Hrana dveří vozidla je konstrukčně uzpůsobena tak, že nemá ostré či řezné hrany ani výstupky a je zaoblená. Jestliže se z konstrukčního hlediska v prostoru dveří nachází gumové těsnění, jak konstatoval znalec Ing. M., lze přijmout závěr, že zranění na pravé ruce MUDr. K. bylo způsobeno z její jedné strany. Žalovaný se tedy ztotožnil se závěrem městského úřadu, který konstatoval, že tvar části dveří vozidla odpovídá tvaru předmětu nebo překážky, o kterém se zmiňuje znalec MUDr. K., a z důvodu technického řešení vozidla je proto v tomto případě vyloučeno, že by došlo i k poranění protilehlé strany ruky MUDr. K.. Odborné vyjádření Ing. M. sice není znaleckým posudkem dle § 56 správního řádu, je však považováno za listinu podle § 53 správního řádu a tedy důkaz podle správního řádu. Toto vyjádření bylo vyžádáno jen k objasnění možné příčiny vzniku a tvaru poranění ruky, které může být způsobeno přivřením ruky dveřmi vozidla v prostoru uvedeném MUDr. K., tedy k objasnění technické stránky konstrukce dveří vozidla v obecné rovině v návaznosti na způsob poranění vzniklého přivřením dveřmi vozidla. K žalobcem namítanému neprověření informace syna MUDr. K. o jejím dřívějším poranění, žalovaný uvedl, že nepovažoval zkoumání této otázky za podstatné vzhledem k tomu, že informace měla být získána od tříletého dítěte a rovněž s ohledem na rozpory ve výpovědích J. L., která nejprve policii vypověděla, že se jí vnuk cestou domů ve vozidle zmínil o tom, že jeho maminka upadla, plakala a tekla jí krev, že jí bolí ručička a mělo k tomu dojít večer při zavírání psů (úřední záznam policie ze dne 8.12.2007), městskému úřadu pak uvedla, že jim informaci o údajném zranění MUDr. K. měl vnuk říci odpoledne, když byl rozdivočelý a pobíhal s jejich druhým vnukem. Protože ani pracovník Fondu ohrožených dětí, který při předávání dítěte asistoval, nepopisoval žádné viditelné poranění ruky MUDr. K. a předchozí poranění své ruky vyloučila i samotná MUDr. K., nepovažovaly správní orgány obou stupňů za důvodné se touto námitkou zabývat. K přestupku žalobce spočívajícího ve strčení do MUDr. K., následkem čehož zavrávorala a neudržela stabilitu, žalovaný uvedl, že

skutek byl dostatečně vymezen, prokázán a zdůvodněn. Za hrubé jednání žalobce je zde považováno úmyslné strčení do MUDr. K. vedené snahou žalobce zamezit dalšímu kontaktu s bývalou manželkou. Útok žalobce směřoval proti zájmu chráněnému zákonem, konkrétně proti spořádanému občanskému soužití, jež je chráněno proti jednání vymezenému v § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích. Reakce žalobce nebyla adekvátní dané situaci, přiměřené bylo vyzvat MUDr. K. například k bezproblémovému předání dítěte a následnému odstoupení od

vozidla, nikoliv reagovat fyzickým odstrčením, které překročilo práh pouhé nevhodnosti a naplnilo skutkovou podstatu přestupku proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích ve formě hrubého jednání. Úmysl, jako povinný znak tohoto přestupku, byl rovněž prokázán, žalobce si musel být vědom, že svým jednáním poruší zájem chráněný zákonem a pro případ, že jej poruší, byl s tím srozuměn. Způsobení následku nemuselo být přímým cílem žalobce, ale pro případ, že se tak stane, byl s tím žalobce srozuměn ve smyslu § 4 odst. 2 písm. b) zákona o přestupcích. Žádná z procesních ustanovení nebyla správními orgány porušena, jejich rozhodnutí jsou přezkoumatelná a řádně odůvodněna.

Z obsahu správního spisu krajský soud k žalobním námitkám zjistil, že u ústního jednání dne 23.4.2008 se žalobce v rámci své výpovědi odvolal na úřední záznam o podaném vysvětlení, který s ním byl sepsán Policií ČR dne 8.12.2007, z něhož plyne, že dne 10.11.2007 přijel k místu bydliště své bývalé manželky MUDr. K. asi kolem 8.00 hodin a ve vozidle spolu s ním byla ještě jeho matka a otec. Otec žalobce vozidlo řídil, jeho matka seděla na zadním sedadle a on seděl na sedadle spolujezdce. MUDr. K. přišla se synem v náručí k brance, na chodník před domem. Žalobce ji opakovaně vyzval, ať mu syna předá, ale syna držela stále v náručí (není pravda, že by se syn držel jí a nechtěl k němu), vzal si tedy syna z jejího náručí. Nijak se s MUDr. K. o syna nepřetahoval a syna posadil do autosedačky vedle své matky, sedl si na sedadlo spolujezdce. Jeho bývalá manželka však přišla k jeho dveřím, které byly ještě otevřené, stále něco opakovala, ale on se s ní již nechtěl bavit, proto jí odstrčil ruku, kterou strkala do auta. Když ji ruku odstrčil a tuto měla již mimo vozidlo, dveře zavřel a zevnitř zamkl. Do ruky MUDr. L. nijak neudeřil ani svou rukou, ani ji neudeřil při zavírání dveří a rozhodně jí ruku nepřivřel. MUDr. K. se ještě snažila dveře otevřít, ale tyto měl již zamčeny a z místa odjeli. Když syna vracel téhož dne v 15.00 hod., měla žalobkyně ruku zamotánu v bandáži, ale syna si vzala do náruče, tedy rukou normálně hýbala. Cestou domů, když jel se synem ve vozidle, se tento měl zmínit o tom, že maminka upadla, že plakala a tekla jí krev, že jí bolí ručička, k čemuž mělo dojít někdy večer, když byla zavírat psy. U ústního jednání žalobce setrval na tom, že v žádném případě bývalé manželce ruku do auta nepřivřel. Ruku, kterou mu strkala do vozidla, jí odstrčil a řekl něco v tom smyslu, ať už je nechá být, že chtějí jet domů se synem. Popřel, že by do MUDr. K. předtím strčil tak, že by zavrávorala. Nevybavuje si, zda v době, kdy k události mělo dojít, byla v okolí matka jeho bývalé manželky J. K., ale je si jist, že toho rána před domem na chodníku v blízkosti auta nebyla.

MUDr. V. K. odkázala ve své svědecké výpovědi na protokol o trestním oznámení ze dne 12.11.2007, v němž uvedla, že v sobotu 10.11.2007 kolem 8.00 hodin přijel žalobce, viděla jej z okna, vyšla před dům spolu se svou matkou a dva pracovníci Fondu ohrožených dětí zůstali za oknem uvnitř domu, aby při předání nebyli vidět, ale mohli je pozorovat, případně slyšet. Syna měla v náručí, pevně se jí držel a nechtěl se jí pustit, protože nechtěl k žalobci. Žalobce ji začal slovně napadat s tím, že jí syna vytrhl z náručí a hrubě ji odstrčil. Syn volal, že nechce se žalobcem, že chce být doma u ní. Žalobce se ptala, proč jí daný týden vyhrožoval, že na ni podal trestní oznámení. K tomu se jí žalobce nevyjádřil, nadále se choval neurvale a nekomunikativně a slovně ji urážel. Syna si usadil do auta, ona se mu snažila ještě sdělit nějaké věci ohledně syna, jeho zdravotního stavu, proto přistoupila k autu žalobce, ale ten, přestože ji viděl, se snažil rychle zabouchnout dveře. Stačila uhnout hlavou, ale nestačila vyndat ruku a proto došlo k jejímu přiražení dveřmi. Utrpěla zhmoždění pravého zápěstí a ruky, což bylo řešeno sádrovou dlahou a pracovní neschopností. Ve své svědecké výpovědi dále setrvala na tom, že jí žalobce vytrhl syna z rukou a strčil ji do oblasti hrudníku, takže zavrávorala, ale ustála to, poté žalobce posadil syna do auta. Když žalobce nasedl na sedadlo spolujezdce, snažila se mu vysvětlit, že jejich syn měl den předtím zažívací potíže a průjem a chtěla žalobce požádat, aby k tomu při pobytu u něj přihlédl. Ze strany žalobce poté došlo ještě jednou k tomu, že do ní strčil loktem, když se k němu přiblížila (než nasedl do auta). Protože žalobce komunikaci s ní odmítal, přistoupila k autu i v době, kdy do něj žalobce již nasedl, a pokračovala ve sdělování informací ohledně nemoci syna. Přestože žalobce viděl, že má ruku v prostoru dveří, tyto přibouchl, tyto se úplně nezavřely, pouze jí přivřely ruku, stisk dveří povolil, ruku vytrhla a slyšela, jak žalobce říká svému otci, aby jel, žalobce pak dveře zabouchl a odjeli. Dveře u spolujezdce (žalobce) byly otevřeny částečně, skláněla se, neboť je vyšší než vozidlo, stála u těchto pootevřených dveří, blíže prostředního sloupku vozidla a natočená čelem do vozidla, blíže pravým bokem. Došlo k přivření hřbetní části ruky, a to tak, že když rukou gestikulovala v prostoru mezi dveřmi a středovým sloupkem ve výši okénka, aniž by se držela některé části vozidla, žalobce dveře přivřel a tím došlo k jejímu zranění. Hrana dveří jí přivřela šikmo hřbet ruky, nejvíce přes 3. a 4. kloub. Okamžitě jí ruka začala silně bolet a v průběhu dne postupně otékala a měnila barvu.

Svědkyně J. K., matka žalobkyně, ve své svědecké výpovědi odkázala na záznam o podaném vysvětlení ze dne 22.11.2007, podle kterého žalobkyně svého syna vzala po příjezdu žalobce do náručí a šla s ním ven před dům a ona šla společně s nimi. Po příchodu před dům stál žalobce již u vstupní branky do domu na chodníku. Syn její dcery se MUDr. K. pevně držel, nechtěl jí pustit a volal, že nikam nejde. Žalobce však na to nijak nedbal a na adresu její dcery uvedl, jestli mu ho dá nebo nedá, směrem ke svému synovi natáhl ruce a vzal jí ho z náruče. Poté žalobce usadil syna do sedačky na zadní sedadlo ke své matce J. L.. V té době žalobce oslovila MUDr. K., ale žalobce ji začal odstrkovat a na svého otce MUDr. J. L. st. začal křičet, aby startoval, že odjedou. To několikrát zopakoval a začal nasedat na místo spolujezdce. V té době k pravým předním dveřím přistoupila její dcera, dveře byly ještě zcela otevřené, těch se MUDr. K. přidržela svou pravou rukou a naklonila se směrem k žalobci. Ten se na ni pořád upřeně díval, něco jí stroze odpověděl, MUDr. K. se opětovně dožadovala komunikace s ním, ale žalobce na to nebral zřetel a snažil se dveře zavřít. Přitom došlo k tomu, že při prudkém bouchnutí dveřmi, přestože viděl, že MUDr. K. zde má stále ruku a došlo k jejímu poranění. Přestože to žalobce věděl, z místa odjel. Ihned na místě si jí dcera na bolest ruky ztěžovala. Ve své svědecké výpovědi setrvala na tom, že předmětné události byla přítomna, žalobce odstrčil její dceru od sebe v době, kdy usadil svého syna do autosedačky na zadním sedadle a chtěl nasednout na místo spolujezdce. MUDr. K. odstrčil rukou do horní části hrudníku, tato středně zavrávorala, ale přistoupila k vozidlu a snažila se se žalobcem hovořit. Na žalobci bylo vidět, že komunikaci odmítá, viděla však, že se na její dceru dívá. Dveře byly ještě v té době otevřené, její dcera se naklonila směrem dovnitř, chytila se dveří v šikmé části v místě okna pravou rukou a snažila se neustále komunikovat, ale ke komunikaci nedošlo, žalobce se snažil dveře přibouchnout. Její dcera na to reagovala tak, že ruku vytrhla z prostoru mezi dveřmi a oni ujeli. K přibouchnutí ruky její dcery došlo v části dveří, kde se držela. Nedošlo k úplnému zavření dveří auta, ale přiražení ruky dveřmi.

Rovněž svědek MUDr. J. L. st., otec žalobce, se odvolal na záznam o podaném vysvětlení ze dne 8.12.2007, podle kterého daného dne vozidlo řídil, MUDr. K. přišla s jeho vnukem v náručí k brance, na chodník před dům a svého syna držela v náručí. Žalobce ji opakovaně vyzval, zda mu syna předá, ale protože je stále držela v náručí, vzal jí ho a posadil jej do autosedačky a sám si sedl na sedadlo spolujezdce. MUDr. K. přišla ke dveřím spolujezdce, které byly ještě otevřené, stále něco opakovala, strkala ruce dovozila a proto jí žalobce odstrčil ruku. Dveře pak zavřel a zamkl. Není pravda, že by MUDr. K. ruku přivřel. Jmenovanou tento svědek označil jako „prolhanou, promiskuitní zlatokopku s praktikami Moniky Lewinské“ Rovněž u ústního jednání setrval svědek na tom, že žalobce nepřivřel ruku do dveří MUDr. K., viděl, že i když se snažila strkat ruce do auta, žalobce se snažil jí ruce odsunout od dveří, aby jí je nepřivřel, zabouchl dveře a odjeli. Uvedl, že žalobce nestrčil do MUDr. K. tak, že zavrávorala. Dále uvedl, že odpoledne, když se vnuk honil s druhým vnukem a matka žalobce jej upozornila, aby nespadl, řekl, že maminka večer na dvoře spadla, plakala a bolela ji ručička. Uvedl, že matka MUDr. K. při předávání dítěte nebyla.

Také svědkyně J. L., matka žalobce, se v rámci své svědecké výpovědi odvolala na záznam o podaném vysvětlení ze dne 8.12.2007, kdy uvedla, že předmětného dne po jejich příjezdu MUDr. K. přišla se svým synem v náručí k brance na chodník před dům. Syna držela v náručí, žalobce ji opakovaně vyzval, zda mu syna předá. Protože jej stále držela v náručí, vzal jí syna z náručí a posadil jej vedle ní do autosedačky. MUDr. K. přišla ke dveřím spolujezdce, které byly ještě otevřené, stále něco opakovala a strkala ruce do vozidla, proto jí žalobce ruku odstrčil. Dveře pak žalobce zavřel a zamkl zevnitř. Svědkyně uvedla, že není pravda, že by žalobce MUDr. K. přivřel ruku do dveří nebo ji dveřmi udeřil. Dále při podání vysvětlení uvedla, že cestou domů se jí nezl. Jiří zmínil o tom, že jeho maminka upadla, plakala a tekla jí krev, že jí bolí ručička, což se mělo stát večer, když šla zavírat psy. U ústního jednání však dále uvedla a upřesnila, že poté, co žalobce posadil do vozidla na autosedačku svého syna, začala se mu věnovat, takže nemůže uvést, zda došlo ze strany žalobce k odstrčení MUDr. K.. Uvedla, že nebývalo zvykem, že by MUDr. K. přistupovala k vozidlu, proto jí bylo divné, že toho dne přistoupila k žalobci, který již seděl na sedadle spolujezdce, proto tomu věnovala pozornost. MUDr. K. se nakláněla do vozidla a ona se jí ptala, co chce, na což jí neodpověděla. MUDr. K. žalobci nepodávala žádné informace o zdravotním stavu jejich syna, jen se „cpala“ do dveří. Žalobce jí na to řekl, aby odešla, na což nereagovala, tak jí odstrčil ze dveří, žalobce zavřel dveře a jeli. Uvedla, že nemohlo dojít k tomu, aby žalobce MUDr. K. přivřel ruku do dveří vozu, to se nestalo. Upřesnila své vysvětlení v záznamu o podání vysvětlení tak, že je zde uvedeno, že vnuk jim řekl po cestě, že maminka upadla, plakala a tekla jí krev, že jí bolí ručička. To jim však řekl vnuk v odpoledních hodinách, když byl rozdivočelý, pobíhal s jejich druhým vnukem a ona mu řekla, aby nespadl. Když vraceli vnuka, měla MUDr. K. ruku v obvazu a žalobce si zavolali pracovníci Fondu ohrožených dětí, kteří již čekali a řekli, že viděli, že jí žalobce přivřel ruku. Nemohli však vidět nic než její „pozadí“ a v době předávání syna žalobce u toho jistě nebyla v ranních hodinách J. K..

Svědkyně PhDr. L. P., pracovnice Fondu ohrožených dětí, se rovněž odvolala na obsah úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 3.12.2007, v němž uvedla, že dne 10.11.2007 s kolegou přijeli kolem 7:30 hod. do místa bydliště MUDr. K., kde kromě asistence zjišťovali psychické nastavení nezl. J. ke kontaktu s otcem. Když vešla do obývacího pokoje, seděl nezl. J. pod stolem a sděloval, že nechce jít s „bubákem“, kterým myslel otce. Před 8.00 hod. odešel svědek B. před dům a ona zůstala v domě u okna. Žalobce přijel v 8.00 hod., v tuto dobu vyšla MUDr. K. se synem v náručí a svou matkou ven k brance. Přes okno viděla, že v autě, kterým přijel žalobce, se nacházely další osoby. MUDr. K. předala syna žalobci, který jej posadil do autosedačky na zadní sedadlo. Viděla, že oba rodiče gestikulují, žalobce zavřel dveře od vozidla na straně, kde seděl syn, a prudce strčil rukou do MUDr. K., do oblasti jejího hrudníku. MUDr. K. zavrávorala a neudržela stabilitu. Žalobce nasedl do auta na místo spolujezdce, přestože na něj MUDr. K. mluvila. Tato se pokusila pootevřít dveře auta a stále něco žalobci sdělovala. Najednou žalobce prudce dveře zavřel a MUDr. K. znovu zavrávorala a uchopila se za pravou ruku, kterou předtím prudce ucukla a poté si ji držela. Žalobce odjel. Poté MUDr. K. se svou matkou a svědkem B. přišly do domu, obě ženy plakaly, MUDr. K. si držela ruku a sdělila, že chtěla žalobci něco říci, on nereagoval a přivřel jí ruku do dveří auta. Celou událost, která trvala 3-5 minut viděla z okna ložnice rodinného domku na vzdálenost cca 5 metrů. Na uvedeném výslovně setrvala i u svého svědeckého výslechu před městským úřadem, situaci viděla na vzdálenost cca 5 metrů, J. K. byla přítomna, neboť vyšla z MUDr. K., kde přesně stála, však ze své pozice neviděla. Svědkyně zopakovala výše popsané skutečnosti s tím, že neviděla ruku MUDr. K. přivřenou do dveří, kryla ji výhled svým tělem, ale viděla, že prudce rukou ucukla a následně si ji držela. Po jejím příchodu do domu MUDr. K. plakala, držela si ruku, měla ji zkřehlou a zčervenalou. Dále uvedla, že v odpoledních hodinách se svědkem B. se představili při předávání nezl. J. žalobci, kterému sdělili, že ráno viděli, jak odstrčil MUDr. K. a jak jí přivřel ruku do dveří. Žalobce na to reagoval tak, že MUDr. K. musel ruku přivřít do dveří vozidla, protože se mu tam pokusila vloupat. K otázkám zástupce žalobce uvedla, že MUDr. K. v době předávání nezl. J. k ní byla většinou natočená zády, tak tomu bylo v případě strčení a rovněž v případě přivření ruky MUDr. K. do dveří vozu. Viděla jen jedno prudké zavření, MUDr. K. po přivření ruky do dveří vozidla prudce rukou ucukla, chytila si ji druhou rukou a šla k brance. U večerního předání již měla ruku zavázanou a prsty byly fialové.

Svědek Bc. R. B., pracovník Fondu ohrožených dětí, se také odvolal na obsah úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 30.11.2007, v němž uvedl, že v 7.55 hod. vyšel před dům ke zdi domu, kam nebylo vidět z místa branky a svědkyně P. zůstala v bytě a vše sledovala z okna. V 8.00 hod. vyšla MUDr. K. s nezl. J. a svou matkou k brance, kde již čekal žalobce, který se pokusil pozdravit s dítětem, ale to na jeho pozdrav nereagovalo. Nezl. J. začal plakat a žalobce se začal dohadovat s MUDr. K.. Slyšel zvýšený hlas žalobce a nadávky „kurva nebo kráva“. Poté se přesunuli k osobnímu vozidlu. Do těchto míst již neviděl. Samotné předání dítěte neviděl, pouze MUDr. K. mu při návratu domů ukazovala pohmožděnou pravou ruku v zápěstí, místo zápěstí měla zarudlé a říkala, že jí žalobce přivřel ruku do auta. Tytéž skutečnosti zopakoval při svém svědeckém výslechu u ústního jednání. Dále potvrdil výpověď svědkyně P. o tom, že při odpoledním předávání žalobce uvedl, že ruku musel MUDr. K. přivřít, protože se mu pokoušela vloupat do auta.

Podle znaleckého posudku MUDr. Z. K., CSc. č. 8847 ze dne 12.5.2008 krajský soud zjistil, že pokud jde o mechanismus poranění MUDr. K., toto odpovídá tomu, že na palcovou stranu pravého zápěstí působilo tupé násilí relativně větší intenzity s tím, že k takovému násilí může dojít například úderem jinou osobou tvrdým předmětem bez ostrých hran či výstupků, nárazem na zaoblenou překážku i bez účasti jiné osoby, pádem s nárazem na pevnou překážku atd. Protože se jedná o necharakteristické zranění, navíc tím, že se MUDr. K. dostavila k odbornému vyšetření až s odstupem dvou dnů, nelze jednoznačně stanovit, kdy a jakým způsobem toto zranění vzniklo. Pokud by zranění mělo vzniknout tak, jak uvádí MUDr. K., pak by muselo být objektivně zjištěno i poranění na straně protilehlé, protože se mělo jednat podle jmenované o prudké přivření mezi dvě pevné části vozidla. Žádné zranění na protilehlé straně (malíkové straně zápěstí) však zjištěno nebylo. Navíc při takovém přiražení se daleko častěji objevují drobné tržné ranky a povrchní plošné oděrky, než zranění, jaké bylo MUDr. K. zjištěno dne 12.11.2007.

K žádosti městského úřadu Ing. L. M., znalec z oboru doprava, ekonomika a strojírenství, ve svém odborném vyjádření ze dne 16.6.2008 uvedl, že výlučně technickou problematikou je existence značného rozdílu v konstrukci zraňující části vozidla, tj. křídla PP dveří a vstupního dveřního otvoru vozidla. Části vozidla, kterými došlo k sevření pravé ruky MUDr. K., jsou bez ostrých (řezných) hran a výstupků, zaoblené, přičemž ve dveřním otvoru se navíc nachází i těsnění dveří. Jde tedy o konstrukční uspořádání, které připouští vznik poranění pouze na jedné straně zraněné části ruky a dokonce odpovídá i tvaru předmětu nebo překážky, která měla dle znaleckého posudku MUDr. K., CSc., způsobit poranění vnější části ruky poškozené.

Poté ve věci rozhodl městský úřad rozhodnutím ze dne 18.8.2008, proti němuž podal žalobce odvolání, o kterém rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím.

Krajský soud v řízení před soudem provedl rovněž důkaz znaleckým posudkem MUDr. M. S., Ph.D., ze dne 8.4.2010, z něhož zjistil, že při stanovení intenzity tupého násilí působícího v místě utrpěného zranění lze vycházet z obecně platných kritérií v soudním lékařství používaných. Při malé intenzitě působící síly vznikají převážně jen krevní podlitiny a oděrky kůže. Při působení střední intenzity síly vznikají otevřená poranění kůže, jako jsou tržné rány a zlomeniny křehkých kostí skeletu, např. nosních kůstek. Při působení velké intenzity síly vznikají zlomeniny skeletu, případně poranění vnitřních orgánů. Z uvedeného lze dovodit, že proti pravé ruce a pravému zápěstí působilo tupé násilí malou nejvýše střední intenzitou síly. Mechanismus úrazového děje, tj. přiražení ruky poškozené mezi karosérii a dveře automobilu, je mechanismus způsobilý ke vzniku objektivizovaného poranění. Zranění mohla vzniknout i jinými mechanismy spojenými s působením tupého násilí (úder vedený tupou silou či tupým nástrojem, pád resp. potencovaný pád spojený s nárazem ruky na pevnou podložku či pevnou překážku, nášlap, stlačení mezi pevné překážky, pevný úchop, kroucení apod.). V daném případě jen na podkladě úrazových změn nelze jednoznačně rozhodnout, kterým ze způsobilých mechanismů k poranění došlo. Zranění diagnostikované 12.11.2007 svou závažností nevyžaduje okamžité lékařské ošetření. Až neustupující bolestivost pacienta vede k rozhodnutí navštívit lékaře. V daném případě na podkladu charakteru zranění nelze jednoznačně rozhodnout, kdy přesně k poranění došlo. Úrazový děj ze dne 10.11.2007 však není v rozporu s poraněními popsanými ve zdravotnické dokumentaci dne 12.11.2007. Stlačení ruky mezi karosérii vozidla a přiražené dveře automobilu je mechanismus, jehož následek závisí na celé řadě okolností, především na intenzitě působícího násilí. Při prudkém přiražení dveří, kdy za nejvyšší stupeň působícího násilí lze považovat úplné přivření ruky či její části, by bylo důvodné očekávat vznik otevřeného poranění kůže či zlomeninu skeletu. Přestože tato poranění z dokumentace nevyplynula, nepřítomnost těchto poranění poškozenou udávaný mechanismus nevylučuje. Tato zranění (otevřená poranění kůže, zlomeniny) totiž vznikají až při větší intenzitě působícího násilí a navíc jsou ovlivněna celou řadou okolností. Průměrná doba léčení utrpěného poranění je 10-14 dnů. Jde o poranění středně těžké, které je v soudně lékařské praxi hodnoceno jako zranění, jehož průměrná doba léčení je delší než 7 dnů, avšak nepřekročí hranici 6 týdnů. Poranění charakteru zhmoždění zápěstí a hřbetu ruky omezuje poškozenou osobu bolestivostí zhoršující se při pohybu ruky. Bolestivost obvykle po 10 – 14 dnech odeznívá a hybnost se v širším rozpětí průměrné doby normalizuje. Lze konstatovat, že tyto závěry se v podstatě shodují se závěry znaleckého posudku MUDr. K., CSc. ze dne 12.5.2008. V naprosté shodě v obou posudcích je utrpěné zranění vyhodnoceno jako nespecifické, vysvětlitelné celou řadou možných mechanismů a konkrétní mechanismus nelze v daném případě specifikovat jednoznačně. Právě z těchto důvodů lze učinit jen obecné vyjádření. Přihlédne-li se však k dalším doprovodným poraněním (krevní podlitina na hřbetu ruky zaznamenaná v dokumentaci ze dne 20.11.2007), tedy k novým skutečnostem, které měla znalkyně k dispozici, pak předestřený mechanismus, tj. přiražení ruky mezi karoserii a dveře vozidla je způsobilý, možný a pravděpodobný mechanismus ke vzniku zranění poškozené, avšak za předpokladu působení malé, nejvýše střední intenzity síly.

Krajský soud nečinil zvláštní skutková zjištění z ve spise založené zdravotní dokumentace MUDr. K., neboť pro rozhodnutí soudu byly podstatné závěry znaleckých posudků, které také z této dokumentace vycházely.

Krajský soud u jednání provedl také důkazy, které potvrzují značně konfliktní dlouhodobé vztahy mezi žalobcem a MUDr. K. a jejich rodinnými příslušníky, a to zejména usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 25.1.2007, č.j. 5 T 166/2006-50, kterým byla postoupena trestní věc žalobce jako obviněného spočívající v tom, že dne 7.10.2006 v době kolem 09.00 hod. v místě trvalého bydliště v Lipníku nad Bečvou, okres Přerov, ul. Tyršova č. X, po předchozí rozepři slovně a fyzicky napadl svou manželku MUDr. V. L., které za užití vulgárních výroků vyhrožoval zničením a připravením o dítě, načež ji fyzicky napadl uchopením za paže, cloumáním, mrštěním o postel a kroucením ruky, čímž jí způsobil zranění, a to zhmoždění a povrchní exkoriaci obou předloktí a obou paží, které si vyžádalo pouze prvotní ošetření, kdy jmenovaná vyjádřila své obavy z jednání žalobce, k projednání komisi pro projednávání přestupků při Městském úřadě v Lipníku nad Bečvou. Podle úředního záznamu z 15.5.2007 Městského úřadu Lipník nad Bečvou byla věc ve vztahu k tomuto jednání žalobce jako přestupku odložena, protože návrh podaný MUDr. K. (tehdy L.) byl podán po lhůtě pro podání návrhu na projednání přestupku. Podle usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 7.2.2008, č.j. 5 T 172/2007-151, byla trestní věc spočívající v tom, že žalobce dne 24.3.2007 kolem 15.00 hodin v Lipníku nad Bečvou, v době, kdy své bývalé manželce MUDr. K. předával syna J., který v tu dobu byl již rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 8.1.2007, sp. zn. 0 Nc 337/2006, svěřen do výchovy matce, vešel bez souhlasu oprávněné osoby MUDr. K. na její pozemek přináležející k rodinnému domu na ulici Tyršova 708/8, kde se zdržoval i poté, co jej majitelka pozemku MUDr. K. z pozemku vykazovala, na její výzvy k opuštění pozemku reagoval tím, že ji začal slovně urážet a přitom ji udeřil rukou do oblasti obličeje, po tomto úderu poškozená zavrávorala a narazila hlavou o zeď obytného domu, přičemž jí bylo způsobeno zranění – pohmoždění na pravé straně obličeje s otokem a začervenáním, pohmoždění s krevní podlitinou v levé krajině spánkové a podvrtnutí krční páteře, které si vyžádalo od 24.3.2007 do 17.4.2007 pracovní neschopnost, přičemž poškozená prakticky po celou dobu léčení trpěla bolestí hlavy, závratěmi, bolestmi krční páteře s omezením její hybnosti, postoupena městskému úřadu k projednání přestupku.

V prvé řadě shledal krajský soud jako nedůvodné žalobní námitky, kterými žalobce namítal nepřezkoumatelnost rozhodnutí správních orgánů obou stupňů. Správní orgány se ve svých rozhodnutích přezkoumatelným způsobem vypořádaly s provedenými důkazy, které hodnotily jednotlivě i v jejich souvislosti a vyvodily z nich logické závěry, přičemž je třeba uvést, že zejména městský úřad provedl velmi podrobné hodnocení provedených důkazů, pečlivě rozvedl rozpory mezi jednotlivými důkazy a logicky a přesvědčivě se s nimi vypořádal. Krajský soud se pak s ohledem na svou vázanost žalobními námitkami zabývá hodnocením skutkového děje a právním hodnocením správních orgánů jen ve vztahu k obsahu těchto námitek.

V této souvislosti se pak krajský soud shoduje s hodnocením provedených důkazů správními orgány, které správně přikládaly větší věrohodnost svědeckým výpovědím pracovníků Fondu ohrožených dětí, kteří nemají osobní vztah k projednávané věci, žalobci a ostatním osobám na řízení zúčastněných. Při hodnocení svědeckých výpovědí MUDr. K., její matky J. K. či rodičů žalobce, jakož i při hodnocení účastnické výpovědi žalobce, je totiž při hodnocení jejich věrohodnosti vzít v potaz, že vztahy mezi žalobcem a MUDr. K., jakož i jejich rodinnými příslušníky byly v rozhodné době extrémně napjaté a konfliktní, jak je zřejmé např. z výše uvedeného vyjádření otce žalobce ve vztahu k MUDr. K..

Ve vztahu k jednání žalobce spočívajícího v odstrčení MUDr. K. se zejména městský úřad zabýval také jednotlivými verzemi předestřenými žalobcem, MUDr. K. a ostatními svědky, tyto vzájemně porovnával, velmi podrobně se s nimi vypořádal a s jeho hodnocením, jakož hodnocením žalovaného se krajský soud shoduje. Lze tak shodně se správními orgány konstatovat, že rozpory ve výpovědích MUDr. K., J. K. a PhDr. P. ohledně doby, kdy došlo k odstrčení MUDr. K. žalobcem lze vysvětlit právě předmětnou stresovou vypjatou situací. Za situace, kdy žalobce se svým otcem toto jednání popírali a matka žalobce J. L. je neviděla stejně jako Bc. B., byla pro prokázání tohoto jednání žalobce stěžejní výpověď svědkyně PhDr. P., která v zásadě jako jediná mohla situaci nezaujatě sledovat a hodnotit. Krajský soud si je sice vědom toho, že děj sledovala za okolností, kdy k ní byla MUDr. K. obrácena zády, ale i z tohoto pohledu mohla vidět, zda MUDr. K. zavrávorala a ztratila stabilitu a z pohybů jmenované a žalobce také vyhodnotit, z jakého důvodu se tak stalo. Tato výpověď PhDr. P. jednoznačně podporuje verzi MUDr. K., přičemž není pochyb o věrohodnosti této svědkyně a správní orgány vzaly správně za prokázáno, že žalobce při předávání nezl. J. po jeho umístění do autosedačky na zadním sedadle vozidla fyzicky napadl svou bývalou manželku MUDr. V. K. tak, že do ní strčil, následkem čehož zavrávorala a neudržela stabilitu. Popis tohoto skutku provedený správními orgány je přitom zcela jednoznačný a nezaměnitelný s jiným jednáním žalobce, takže nedůvodná je rovněž žalobní námitka v tomto směru ohledně vymezení skutku vznesená.

Ve vztahu k tomuto skutku spočívajícímu v odstrčení MUDr. K. žalobcem, se krajský soud nemohl ztotožnit s námitkou žalobce, že není zřejmé, v čem správní orgány spatřují porušení nebo ohrožení zájmu společnosti při takovém jednání a z čeho dovozují u tohoto jednání úmysl žalobce. Již městský úřad v prvoinstančním rozhodnutí na str. 16 svého rozhodnutí ve vztahu ke všem přestupkům žalobce správně uvedl, že žalobcem svým jednáním narušil občanské soužití, tj. souhrn pravidel chování, jejichž zachování (nad rámec právních norem) je podle obecného názoru a přesvědčení nutnou podmínkou klidného a spořádaného soužití občanů v daném místě, čase a situaci. Na témže místě svého rozhodnutí městský úřad uvedl, že žalobce ve vztahu k tomuto přestupku věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, přičemž již z jeho hodnocení na str. 12 prvoinstančního rozhodnutí je zřejmé, že úmysl žalobce fyzicky napadnout MUDr. K. dovodil městský úřad logicky z okolností a způsobu jeho jednání, přičemž krajský soud se shodně se žalovaným s tímto hodnocením ztotožňuje.

Ve vztahu k jednání žalobce spočívajícím v přivření ruky MUDr. K. žalobcem do dveří vozu lze sice přisvědčit žalobci v tom směru, že znalec M. se ve svém odborném vyjádření nevyjadřoval jen ke konstrukčnímu uspořádání dveří automobilu, ale rovněž ke vzniku mechanismu poranění K., což je však mimo obor jeho znalecké odbornosti. Tuto otázku může hodnotit pouze znalec z oboru soudního lékařství, byť i na podkladě odborného vyjádření Ing. M. ve vztahu ke konstrukci dveří automobilu, proto také krajský soud ve věci doplnil dokazování o znalecký posudek z tohoto oboru. Uvedené však samo o sobě nemá za následek nezákonnost rozhodnutí správních orgánů, neboť při hodnocení skutkového děje vycházely i z dalších důkazů, mezi něž náleží zejména výpovědi svědků B. a P., o jejichž věrohodnosti není objektivního důvodu pochybovat. Již městský úřad ve svém prvoinstančním rozhodnutí přitom k tomuto odbornému vyjádření výslovně přihlížel jen při posouzení konstrukčního řešení dveří vozidla, že nemá ostré (řezné) hrany ani výstupky, hrana dveří je zaoblená a ve dveřním otvoru vozidla se nachází těsnění dveří a z téhož vycházel také žalovaný v napadeném rozhodnutí.

K odvolání žalobce se žalovaný v napadeném rozhodnutí vypořádal také s námitkou žalobce poukazující na sdělení jeho rodičů, že MUDr. K. měla již dříve spadnout a způsobit si poranění ruky tak, že dané nebylo v řízení prokázáno. Byť toto vypořádání je na samé hranici přezkoumatelnosti, je nutné toto stanovisko žalovaného hodnotit v kontextu celého napadeného rozhodnutí, z něhož je zřejmé, že k tomuto závěru dospěl žalovaný na základě toho, že vzal z provedených důkazů za prokázáno, že ke zranění ruky MUDr. K. došlo právě způsobem popsaným ve skutkové větě prvoinstančního rozhodnutí, tj. přivřením ruky MUDr. K. žalobcem do dveří automobilu. Je pak jen logické, že pokud žalovaný dospěl k závěru o pravdivosti této verze skutkového děje, považoval za vyloučené, aby k tomuto zranění došlo jiným způsobem.

Jak je již uvedeno výše, byl v řízení před soudem zpracován nový znalecký posudek MUDr. M. S., z něhož je zřejmé, že skutková verze MUDr. K. je s přihlédnutím k jejímu nespecifickému zranění, které je vysvětlitelné celou řadou možných mechanismů, nejen možnou, ale také pravděpodobnou verzí. Po vyhodnocení svědeckých výpovědí zejména pracovníků Fondu ohrožených dětí, které potvrzují svědeckou výpověď MUDr. K., považuje krajský soud rozhodnutí správních orgánů a jejich vyhodnocení skutkového děje za správné. Rovněž dle názoru krajského soudu je z provedených důkazů zřejmé, že ke zranění ruky MUDr. K. došlo právě v důsledku přivření do dveří vozu žalobcem. Z výpovědi PhDr. P. je bez pochybností zřejmé, že, byť k ní MUDr. K. stála zády, prudce při komunikaci se žalobcem v postoji, který nasvědčuje tomu, že postiženou ruku měla na místě popisovaném MUDr. K., najednou ucukla rukou v době, kdy žalobce přibouchl dveře a především po návratu do domu měla MUDr. K. danou ruku „zkřehlou a zčervenalou“, což potvrdil i Bc. B.. Za situace, kdy MUDr. K. odcházela se synem z domu bez jakéhokoliv poranění a vrátila se zpět s poraněnou rukou, přičemž byla stále sledována PhDr. P., je vyloučeno, že by k předmětnému zranění došlo jiným způsobem, když ani z výpovědi svědkyně P. a dalších svědků nelze dovodit jinou kritickou situaci, která by mohla k danému zranění vést. Prokázaný děj popisovaný svědkyní P. i MUDr. K. přitom odpovídá i znaleckému posudku MUDr. M. S., podle něhož ke zranění mohlo dojít působením toliko malé a nejvýše střední intenzity síly. Tomu odpovídá zejména výpověď MUDr. K., která uvedla, že dveře žalobce úplně nepřibouchl, jen jí přivřel ruku a poté dveře povolil. Za tohoto důkazního stavu, kdy je bez pochybností zjevné, že k předmětnému zranění MUDr. K. nemohlo dojít jiným způsobem, než jaký je popsán ve skutkové větě prvoinstančního rozhodnutí, a k němuž ve shodě došly správní orgány i soud, je zcela nadbytečné zjišťovat, zda MUDr. K. skutečně někdy večer upadla či nikoliv, jak měl uvádět nezl. J., kdy je třeba přihlédnout také k jeho věku, vztahu k jeho rodičům a prarodičům, jakož i k tomu, že obecně dítě v tomto věku není schopné vždy zcela přesně reprodukovat vnímané skutečnosti. Zde krajský soud zdůrazňuje, že zde hodnotí výpověď svědkyně L., matky žalobce, o tom, co jí nezl. J. říkal, a nikoliv věrohodnost případné výpovědi nezl. J., která provedena nebyla (a tedy ji není možné hodnotit). Z výše uvedeného je zřejmé, že postup správních orgánů při provádění dokazování byl zcela v souladu s § 3 a § 50 správního řádu, kdy byly zjišťovány všechny okolnosti v rozsahu

nezbytném pro rozhodnutí ve věci a svědčící nejen v neprospěch žalobce, ale i v jeho prospěch, kdy správní orgány oproti tvrzením svědkyně MUDr. K. a její

matky, které tvrdily, že žalobce musel ruku MUDr. K. přivřít úmyslně, dospěly ke správnému závěru o nedbalostním zavinění žalobce, neboť také žalobce byl v dané vypjaté situaci vystresován, rozčilený, měl zájem, co nejrychleji odjet a zkrátit kontakt s MUDr. K. na minimum a nemusel si v danou chvíli uvědomit, že může dojít k přivření její ruky.

Ze všech výše uvedených důvodů tedy dospěl krajský soud k závěru, že podaná žaloba není důvodná, proto ji podle § 78 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), zamítl.

O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s., protože procesně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

Dále krajský soud uložil žalobci podle § 60 odst. 4 s.ř.s. povinnost nahradit státu náklady řízení, které stát platil, přičemž jde o částku 3.700,- Kč za znalecký posudek MUDr. M. S., kdy znalečné bylo přiznáno usnesením ze dne 13.4.2010, č.j. 58 Ca 52/2008-50, a jmenované znalkyni již bylo soudem proplaceno.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 11. dubna 2011

Za správnost vyhotovení: Mgr. Ondřej Motráa,k v. r. Marcela Jánová samosoudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru