Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

58 Ca 35/2008 - 164Rozsudek KSOS ze dne 26.10.2011

Prejudikatura

17 Ca 45/2006 - 81

1 As 96/2008 - 115

4 As 2/2005

57 Ca 50/2004 - 32

3 Ads 20/2008 - 141

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 As 31/2012 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

58Ca 35/2008 – 164

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl Mgr. Ondřejem Mrákotou jako samosoudcem

v právní věci žalobce Ĺ. A., zastoupeného Mgr. Šárkou Niemczykovou, advokátkou

se sídlem Karviná – Fryštát, Svatováclavská 21/1, proti žalovanému Krajskému

úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem Ostrava, 28. října 117, o přezkoumání

rozhodnutí žalovaného ze dne 12.5.2008 č.j. MSK 78977/2008, ve věci dopravního

přestupku,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. ČR – Krajskému soudu v Ostravě se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 12.5.2008, č.j. MSK 78977/2008, kterým bylo změněno rozhodnutí Magistrátu města Karviné (dále jen „magistrát“) ze dne 16.1.2008, č.j. OD/13081/2007, jímž byl žalovaný uznán vinným tím, že dne 12.9.2007 ve 14:45

hodin na parkovišti na ulici Čajkovského v Karviné jako řidič vozidla BMW, rz X, způsobil dopravní nehodu tím, že při najíždění na uvedené parkoviště pravou přední částí svého vozidla zachytil o levou zadní část po pravé straně parkujícího vozidla VW Passat, rz X, čímž došlo k hmotné škodě na vozidle. Žalobce následně, aniž by se dohodl na zavinění dopravní nehody, z místa dopravní nehody odjel a nehodu neohlásil policii. Při dopravní nehodě došlo k hmotné škodě zřejmě nepřevyšující 50.000,- Kč, tedy porušením ust. § 4 písm. a), b), § 47 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 361/2000 Sb.“), spáchal přestupek dle ust. § 22 odst. 1 písm. j), l) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“ nebo „zákon o přestupcích“), a byla mu uložena sankce - pokuta dle ust. § 11 odst. 1 písm. b) a dle ust. § 22 odst. 7 přestupkového zákona ve výši 3.000,- Kč. Žalovaný napadeným rozhodnutím o odvolání žalobce rozhodl tak, že „ z výroku napadeného rozhodnutí se vypouští text „jmenovaný řidič následně, aniž by se dohodl na zavinění dopravní nehody, z místa dopravní nehody odjel a nehodu neoznámil policii“; z výroku napadeného rozhodnutí se vypouští ust. § 47 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb.; z výroku napadeného rozhodnutí se vypouští skutková podstata přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. 1 písm. j) přestupkového zákona; z výroku napadeného rozhodnutí se vypouští ust. § 22 odst. 7 přestupkového zákona s uložením sankce 3.000,- Kč a nahrazuje se § 22 odst. 9 přestupkového zákona a uložením sankce ve výši 1.500,- Kč.“

Podanou žalobu žalobce odůvodnil tím, že žalovaný při rozhodování o jeho vině vycházel ze svědecké výpovědi M. Š. a dále ze svých vlastních úvah nepodložených odbornými závěry o tom, že na základě plánku místa nehody a fotodokumentace se skutek nepochybně stal a spáchal jej on. Má za to, že ve

výpovědi svědkyně Š. byly podstatné rozpory, kdy tato svědkyně původně tvrdila, že šla po ulici Čajkovského a nahodile viděla odbočování jeho BMW, ale posléze uváděla, že stála a celou záležitost sledovala na vzdálenost cca 30 m (v obou případech z míst, ze kterých nemohla údajné poškození sledovat). Správní orgány přitom provedly hodnocení pořízené fotodokumentace a plánku bez jakéhokoliv odborného posouzení a v rozporu s tím, co na těchto listinách bylo, samy shledaly, že poškození vozidla odpovídá průběhu dopravní nehody. Poukázal na § 3, § 51 odst. 1 a § 56 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), s tím, že správní orgány se samy pustily do odborných soudů a znalce neustanovily, což učinily za situace, kdy jeho vozidlo nebylo viditelně poškozeno, neneslo žádné znaky kontaktu s modrým lakem VW, zatímco vozidlo VW bylo viditelně poškozeno a došlo u něj k oprýskání laku na jeho levém zadním blatníku. Za této situace musely vyvstat minimálně vážné pochybnosti o jeho vině. Uvedené však správním orgánům nebránilo, aby samy věc posoudily, aniž by si vyžádaly znalecký posudek či alespoň odborné vyjádření, přičemž jejich závěry jsou v rozporu s listinnými důkazy. V dané věci mu pak nezbylo poté, co byl pravomocně uznán vinným předmětným přestupkem, než se sám obrátit na znalce, neboť měl do této doby za to, že pro závěry o jeho vině nemůže hovořit žádná relevantní skutečnost a naopak jsou zde důkazy hovořící o jeho nevině. Znalecký posudek RNDr. M. S. ze dne 7.7.2008 pak konstatoval, že je z technického hlediska vyloučeno, aby poškození VW Bora, rz X, vzniklo kolizí s vozidlem BMW 525, rz X, na uváděném místě a v uváděném čase.

Žalovaný navrhl zamítnutí podané žaloby s tím, že správní orgán není povinen v každém z projednávaných případů provést všechny důkazy vyjmenované v § 51 odst. 1 správního řádu. Důkaz znaleckým posudkem neprovedl proto, že provedené důkazy i bez něj shledal za natolik dostatečné, aby u žalobce bylo možné vyslovit závěr o jeho zavinění. Nemůže přijmout námitku, že vycházel ze svědecké výpovědi M. Š., že vyslovil nepodložené odborné závěry na základě plánku místa nehody a fotodokumentace, a to s odkazem na § 68 odst. 3 správního řádu, který stanoví, že v odůvodnění se uvedou důvody výroku rozhodnutí, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení. V souladu s tím hodnotil skutečnosti, které vyplývaly ze spisové dokumentace, přičemž důležitou skutečností pro posouzení viny žalobce bylo, že svědkyně popsala kolizi (náraz) jeho vozidla se zaparkovaným vozidlem.

U jednání dne 5.12.2008 dále žalovaný uvedl, že v projednávané věci řádně zjistil skutkový stav, dodržel zásady materiální pravdy, řádně vyhodnotil provedené důkazy, a to včetně výslechu svědkyně Š., v níž rozpory neshledal. K listině předložené žalobcem - posudku RNDr. S. ze dne 7.7.2008 č. 822-0057/2008 namítl, že zatímco vozidlo VW Bora bylo hledáno v den dopravní nehody, tak BMW žalobce bylo Policií ČR ohledáno až dne 17.9.2007, v této listině bylo vycházeno z fotografií vozidla BMW ze dne 4.7.2008, takže zde jsou pochybnosti o autenticitě daného znaleckého posudku. Rovněž není ověřeno, zda parametry vozidla BMW byly stejné jako v době dopravní nehody, zda byl stejný technický stav vozidla (včetně nahuštění pneumatik), stav tlumičů apod. Uvedl, že je také třeba přihlédnout k opotřebení vozu žalobce a rovněž má za to, že RNDr. S. vychází ve vztahu k místu nehody ze spekulativních závěrů, neboť např. uvádí výšku obrubníků 5 cm. Jde rovněž o otázku rozměrů disků a plášťů, daná listina neuvádí, do jaké míry bylo vozidlo zanedbáno, jaké bylo tlumení pružící soupravy vozidla BMW žalobce a tlumení plastové části nárazníku vozidla VW Bora.

Krajský soud již ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 5.12.2008, č.j. 58 Ca 35/2008-25, jímž napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ke kasační stížnosti žalovaného však byl rozsudek krajského soudu ze dne 5.12.2008 rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 16.12.2009, č.j. 2 As 42/2009-56, zrušen a věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší správní soud uvedl, že krajský soud vycházel z listinného důkazu ze dne 7.7.2008, nazvaného znalecký posudek č. 822-0057/2008, který dle protokolu o jednání nebyl řádně proveden jako důkaz. Z tohoto listinného důkazu Nejvyšší

správní soud k námitkám žalovaného ověřil, že znalec skutečně vycházel z ohledání vozidla BMW žalobce, které provedl dne 4.7.2008, tj. zhruba deset měsíců po dopravní nehodě. Dle závěrů Nejvyššího správního soudu tato skutečnost z povahy věci nepochybně mohla mít vliv na autenticitu znaleckého posudku, ve smyslu jeho vypovídací hodnoty ke dni dopravní nehody. Námitka žalovaného tak nebyla zjevně bezpředmětná a krajský soud byl povinen se s ní věcně vypořádat. Protože tak neučinil, zatížil tím rozsudek nepřezkoumatelností. Dále Nejvyšší správní soud připomenul, že se znaleckým posudkem předloženým žalobcem nelze nakládat jako se znaleckým posudkem ve smyslu ust. § 127 o.s.ř. či ve smyslu § 56 správního řádu. Takto předložený rozsudek totiž nesplňuje požadavek, aby jeho zpracování bylo zadáno ze strany soudu či správního orgánu. Za těchto okolností je s takovým důkazem nutno nakládat jako s běžným listinným důkazem, a to listinou soukromou. Z tohoto pohledu pak závěry krajského soudu týkající se důkazní hodnoty tohoto důkazního prostředku nemohou obstát. Nejvyšší správní soud dále uvedl, že krajský soud v dalším řízení především zváží, zda žalobcem navržený důkaz provede. Pokud ano, vypořádá se i s věcnými námitkami žalovaného, zpochybňujícími jeho použitelnost.

Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že dle protokolu o nehodě v silničním provozu ze dne 12.9.2007 Policie České republiky, dopravní inspektorát, Karviná (dále jen „Policie ČR“), dne 12.9. 2007 v 14:45 hod. měl jet žalobce se svým vozidlem BMW 525, rz X, v obci Karviná – Mizerov po ul. Čajkovského ve směru od hřbitova směrem k obchodnímu centru „Eso“, kdy hodlal zaparkovat na přilehlém parkovišti po levé straně komunikace před „večerkou“, poblíž pošty. Při najíždění na parkoviště pravou přední částí svého vozidla zachytil o levou zadní část vedle sebe parkujícího vozidla VW Passat (správně „Bora“ – pozn. soudu), rz X, majitele M. B., čímž došlo ke hmotné škodě na vozidlech. Žalobce následně odešel na poštu a po návratu na parkoviště se svým vozem z místa nehody ujel. Současně byla provedena fotodokumentace a vyhotoven plánek situace dopravní nehody, tyto jsou součástí spisu a soud z nich při svém rozhodování vycházel. Dle úředního záznamu Policie ČR ze dne 17.9.2007 M. Š. uvedla, že dne 12.9.2007 šla v Karviné – Mizerov po ul. Čajkovského ve směru od schodiště k restauraci Alabama směrem ke komunikaci ul. Čajkovského, kdy hodlala přejít na druhou stranu silnice. Ve směru od hřbitova viděla jedoucí vozidlo BMW, rz KIS X, světlešedé barvy, které počalo odbočovat vlevo na přilehlé parkoviště. Při odbočování na toto parkoviště řidič vozidla BMW zachytil pravou přední částí vozidla o levou zadní část vedle parkujícího vozidla VW Bora modré barvy. Řidič vozidla BMW vůz zaparkoval a z místa odešel na poštu. Po chvíli se vrátil a z místa nehody odjel. Proto si zapsala registrační značku jeho vozu, napsala ji na lístek a se svým telefonním číslem jej dala za stěrač poškozeného vozidla VW Bora. Dle úředního záznamu Policie ČR ze dne 17.9.2007 R. B., spolumajitelka vozu VW Bora, uvedla, že s uvedeným vozem dne 12.9.2007 asi kolem 14:30 hodin přijela do Karviné – Mizerova, kde vozidlo zaparkovala na přilehlé parkoviště po levé straně na ul. Čajkovského (poblíže pošty). K vozidlu se vrátila asi kolem 15:15 hodin, přičemž zjistila, že má poškozený zadní nárazník vlevo. Za stěračem našla lístek s telefonním číslem od shora uvedené svědkyně, s níž se spojila. Z protokolu o podání vysvětlení Policie ČR ze dne 17.9.2007 soud zjistil, že žalobce uvedl, že je majitelem shora uvedeného BMW, s tímto dne 12.9.2007 ve 14:45 hodin přijel do Karviné – Mizerov na ul. Čajkovského, kde vozidlo zaparkoval na parkoviště po levé straně komunikace (naproti večerky a poblíže pošty). Vozidlo uzamkl a odešel na poštu. Poté se vrátil k vozu, vycouval a z místa odjel. Žalobce uvedl, že si není vědom toho, že by při couvání zachytil o vedle parkující vozidlo. Uvedl, že v den sepsání tohoto protokolu provedl s policistou kontrolu svého vozu, na kterém se nenachází žádné poškození, pouze na pravém předním rohu nárazníku se nachází otěr, který se však nachází na všech rozích vozidla. Oznámením ze dne 19.11.2007 magistrát oznámil žalobci zahájení správního řízení o přestupku dle § 22 odst. 1 písm. j), l) přestupkového zákona porušením § 4 písm. a), b), § 47 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., kterého se žalobce měl dopustit tím, že dne 12.9.2007 v 14:45 hodin na parkovišti na ulici Čajkovského v Karviné jako řidič vozidla BMW, rz X, měl způsobit dopravní nehodu tím, že při najíždění na uvedené parkoviště svou pravou přední částí vozidla zachytil o levou zadní část vedle sebe parkujícího vozidla VW Passat (správně „Bora“-pozn. soudu), rz: X, čímž došlo k hmotné škodě na vozidle. Žalobce následně, aniž by se dohodl na zavinění dopravní nehody, z místa dopravní nehody odjel a nehodu neohlásil policii. U ústního jednání dne 17.12.2007 žalobce odkázal na údaje jím uvedené do protokolu o podání vysvětlení ze dne 17.9.2007, uvedl, že si není vědom toho, že by při najíždění i vyjíždění z parkoviště poškodil vedle něj stojící motorové vozidlo. Svědkyně M. Š. v rámci své svědecké výpovědi dne 16.1.2008 uvedla, že viděla, jak došlo k poškození zaparkovaného vozidla, protože při najíždění vozidla BMW na parkovací místo bylo vozidlo VW „nadzvednuto“ a nešlo přehlédnout, že došlo k poškození vozu. Dále se odvolala na úřední záznam Policie ČR ze dne 17.9.2007. V době, kdy došlo k poškození vozu, byla „na rampě“, cca 30 m od poškozeného vozidla, není v příbuzenském vztahu k poškozené. Žalobce i u tohoto ústního jednání ze dne 16.1.2008 setrval na tom, že neví o tom, že by zaparkované vozidlo poškodil, musel by cítit, že došlo k nárazu, na jeho vozidle není žádné poškození. Na to magistrát vydal rozhodnutí ze dne 16.1.2008, č.j.: OD/13081/2007, které odůvodnil mimo jiné tím, že výpověď svědkyně považuje za spontánní, nemá důvod pochybovat o její věrohodnosti, jelikož jde o náhodného svědka, není v příbuzenském vztahu k poškozené a nebylo zjištěno, že by nevypovídala pravdivě. Vyslovil, že svědecká výpověď dostatečně prokazuje zavinění žalobce a rovněž poškození vozidla odpovídá průběhu dopravní nehody, přestože žalobce uvedl, že jeho vozidlo není poškozeno. Toto vzal na vědomí a dospěl k závěru, že vozidlo žalobce nemusí mít nutně viditelné poškození, jelikož k nárazu, resp. otěru, došlo pravou přední částí nárazníku vozidla BMW, tato část nárazníku je pogumovaná a při nepatrném nárazu nebo otěru nemusí nutně nést znaky poškození. Naopak na vozidle VW je poškození viditelné, protože došlo k oděru laku na levém zadním blatníku vozidla. Tvrzení žalobce je účelové, protože dle výpovědi svědkyně při poškození bylo vozidlo VW „nadzvednuto“ a lze tak předpokládat, že žalobce mohl vědět o tom, že při vjíždění na parkovací místo poškodil vedle stojící vozidlo. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž namítl, že daný přestupek nespáchal, jeho vina nebyla prokázána. Vycházeno bylo pouze z výpovědi svědkyně, v níž jsou však rozpory, neboť původně tvrdila, že šla po ulici Čajkovského a viděla odbočování jeho vozu, příjezd na parkoviště a to, že zachytil svou pravou přední částí o levou zadní část vozidla VW, který parkoval vedle. V jiné výpovědi uváděla, že stála a celou záležitost sledovala na vzdálenost asi 30 metrů. Považuje také za nelogické, že by jej svědkyně neoslovila a nedala mu najevo, že danou kolizi viděla. Namítl, že nebylo prokázáno, že by VW bylo poškozeno a v jakém rozsahu. Bylo přitom zjištěno, že jeho vozidlo nebylo viditelně poškozeno a zejména neneslo žádné znaky kontaktu s modrým lakem VW. Poukázal na argumentaci uvedenou v rozhodnutí magistrátu (tj. že jeho vozidlo nemuselo být viditelně poškozeno, neboť část jeho nárazníku je pogumovaná, při nepatrném nárazu nebo otěru proto nemusí nutně nést znaky poškození) s tím, že z ní plyne, že by mohlo dojít maximálně k nepatrnému nárazu nebo otěru, což však neodpovídá tvrzení, že vozidlo VW bylo viditelně poškozené a došlo u něj k oprýskání laku na levém zadním blatníku. Svědkyně přitom dokonce tvrdí, že vozidlo VW bylo „nadzvednuto“ jeho vozem. Je pak vyloučeno, aby při takovém kontaktu dvou vozidel nedošlo k viditelnému poškození jeho vozidla a k rozsáhlému poškození laku VW. O odvolání žalobce rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, které mimo jiné odůvodnil tím, že lze souhlasit s argumentem žalobce, že jeho vozidlo nebylo viditelně poškozeno, protože dle fotodokumentace je otěr v pravém zaoblení plastové lišty viditelný až při podrobnějším pohledu. Rovněž je pravda, že vozidlo BMW nenese žádné znaky kontaktu s modrým lakem vozidla VW, ale zde je potřeba si uvědomit jednak to, že vzhledem k rozsahu poškození vozidla VW Bora se nejednalo o nijak silný náraz, a jednak to, že zadní nárazník vozidla VW Bora byl pokryt určitou vrstvou prachu, která při kontaktu s ochrannou plastovou lištou nárazníku vozidla BMW do určité míry bránila v tom, že by modrý lak vozidla VW Bora ulpěl na plastové liště nárazníku vozidla BMW. Proto došlo pouze k povrchnímu, ale přesto viditelnému poškození nárazníku vozidla VW Bora. Za další pak je nutno vzít v úvahu skutečnost, že ochranná plastová lišta nárazníku je instalována proto, aby bránila většímu poškození karosérie v případě kontaktu s jiným vozidlem. Dále uvedl k poukazu žalobce na tvrzení svědkyně o „nadzvednutí“ vozidla VW Bora, že toto vozidlo stálo zaparkováno na parkovišti, které je od vozovky vyvýšeno. Pokud tedy žalobce najížděl vlevo do parkovacího boxu, přední kola jeho vozidla musela překonat výškový rozdíl mezi rovinou vozovky a rovinou parkoviště, čemuž odpovídá i průběh stopy na zakončení zadního nárazníku VW Bora. Jestliže při kontaktu obou vozidel došlo k pohybu zaparkovaného vozidla VW Bora, který svědkyně ze svého pohledu nazvala „nadzvednutím“, je třeba její vyjádření chápat jako subjektivní. Pro posouzení zavinění považoval za důležité to, že svědkyně potvrdila vzájemný kontakt obou vozidel, jehož následkem bylo poškození levého zakončení zadního nárazníku na vozidle VW Bora. Dále žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že žalobce si v řízení nebyl vědom toho, že by poškodil zaparkované vozidlo. Při posuzování této otázky vzal v úvahu to, že žalobce řídil osobní automobil poněkud větších rozměrů, které mělo určitou hmotnost, že žalobce při najíždění do vyznačeného parkovacího boxu musel překonat výškový rozdíl mezi vozovkou a parkovištěm a současně sledovat prostor po obou stranách vozidla. Má za to, že je otázka s přihlédnutím k rozsahu a způsobu poškození zaparkovaného VW Bora, zda žalobce o tom, že o zaparkované vozidlo VW Bora zachytil, skutečně věděl. Protože se tuto skutečnost v řízení nepodařilo prokázat, dospěl k závěru, že vzhledem k pochybnostem v otázce zavinění nelze žalobce uznat vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. 1 písm. j)

přestupkového zákona a proto byl uznán vinným jen ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. 1 písm. l) přestupkového zákona, kdy tohoto přestupku se dopustí ten, kdo jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až k), poruší zvláštní předpis, kterým je zákon č. 361/2000 Sb., když žalobce porušil § 4 písm. a), b) tohoto zákona, tedy povinnosti účastníka provozu na pozemních komunikacích.

Jak již bylo výše uvedeno, žalobce v řízení před soudem předložil soukromou listinu označenou jako znalecký posudek RNDr. S. č. 822-0057/2008, dle jehož závěrů je z technického hlediska vyloučeno, aby k poškození vozidla VW Bora, rz. KIS X, vzniklo kolizí z vozidlem žalobce BMW 525, rz X.

Krajský soud žalobcem teprve v řízení před soudem předložený důkaz provedl, protože samotná skutečnost, že některá svá tvrzení a důkazní návrhy žalobce neuplatnil ve správním řízení, ještě neznamená, že tak nemohl učinit v řízení žalobním, a že by se jimi nebyl povinen krajský soud zabývat a vypořádat se s nimi, kdy je nutné vycházet také z principu soudního přezkumu v tzv. plné jurisdikci.

Provedení této soukromé listiny k důkazu považoval krajský soud za potřebné k úplnému a objektivnímu zjištění skutkového stavu, a to přes skutečnost, že tento dokument byl vyhotoven až cca 10 měsíců po dopravní nehodě, neboť nelze odhlédnout od toho, že byť jde jen skutečně o listinu soukromou (se všemi důsledky z toho vyplývajícími) a vyhotovenou dle zadání žalobce, jde o listinu, která obsahuje odborné závěry, jež svědčí ve prospěch žalobce a současně jde o jediný důkaz, jímž žalobce zpochybňuje závěry správních orgánů z hlediska mechanismu vzniku dopravní nehody, a to za situace, v níž svědkem dopravní nehody byla jediná osoba a nelze a priori vyloučit případný omyl v jejím vnímání skutečnosti. Nelze také přitom odhlédnout od skutečnosti, že se tato soukromá listina svou povahou a obsahem blíží odbornému vyjádření ve smyslu § 127 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb.,

občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), ve znění do 31.8.2011 (v době tohoto znění o.s.ř. byla soudu předložena).

Krajský soud při hodnocení této listiny vycházel i z konstantní judikatury Nejvyššího soudu, který např. ve svém usnesení ze dne 17. června 2008, sp. zn. 22 Cdo 1290/2007, uvedl: "Znalecký posudek je možno dát přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí (§ 127 odst. 2 OSŘ). Zákon nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; vypracování revizního znaleckého posudku bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku. Tyto pochybnosti mohou být jistě vyvolány i předložením listinného důkazu - posudku znalce, vypracovaného mimo řízení, nicméně bude vždy záležet na konkrétní situaci a na úvaze soudu, zda (zpravidla po slyšení ustanoveného znalce) bude mít pochybnosti za odstraněné. Nelze tedy stanovit pravidlo pro postup soudu v případě rozporu mezi znaleckým posudkem a listinným důkazem - posudkem jiného znalce, vypracovaným mimo řízení. V případě rozporu mezi dvěma znaleckými posudky lze rozhodnout o přezkoumání těchto posudků dalším znalcem, příp. znaleckým ústavem, ovšem jen v případě, že soud sám tento rozpor po slyšení obou znalců neodstraní (viz R 45/1984 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jestliže znalec podal posudek mimo řízení na základě žádosti účastníka, nejedná se podle konstantní judikatury o provedení důkazu znaleckým posudkem ve smyslu § 127 OSŘ, nýbrž o důkaz listinou podle § 129 OSŘ; v takovém případě nejde o rozpor ve znaleckých posudcích (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 1186).“

Byť v projednávané věci nejde o případ zcela totožný s případem výše řešeným Nejvyšším soudem (rozpor znaleckých posudků), jde dle názoru krajského soudu o případ obdobný, neboť je zde rozpor mezi závěry správních orgánů z hlediska průběhu skutkového děje a, byť v soukromé listině, obsaženými závěry odbornými. To by samo sobě sice nestačilo k tomu, aby krajský soud potřeboval za potřebné tento dokument, jak správně namítá žalovaný, vyhotovený se značným časovým odstupem po dopravní nehodě, provést k důkazu, ale přistupuje k tomu i okolnost další, tj. skutečnost, že postoj žalobce v průběhu celého řízení je zcela

konzistentní a není si vědom předmětné dopravní nehody (k tomu ostatně přihlíží i žalovaný v napadeném rozhodnutí) a oproti těmto tvrzením žalobce je vycházeno

z jediné svědecké výpovědi. S přihlédnutím k těmto individuálním okolnostem projednávané věci, považoval krajský soud za vhodné provedení této soukromé listiny k důkazu (a z týchž důvodů i jejího níže uvedeného doplnění), jakož i ustanovení znalce soudem k posouzení možného průběhu nehodového děje i z hlediska technického, a to za účelem odstranění jakýchkoliv pochybností o tom, že ke spáchání skutku (přestupku) v daném případě skutečně žalobcem došlo, byť si sám toho vědom není.

Přestože je tedy listina označená jako znalecký posudek RNDr. S. č. 822-0057/2008 pouze soukromou listinou, jejíž správnost žalovaný v řízení popřel, má krajský soud za to, že s ohledem na závěry zde uvedené, je třeba z výše uvedených důvodů odstranit případně možné vzniklé pochybnosti o průběhu dopravní nehody, o tom, zda se projednávaný skutek žalobce technicky vůbec stát mohl. Proto krajský

soud usnesením ze dne 24.8.2010 ve věci ustanovil znalce Ing. P. K., znalce z oboru silniční doprava, k vypracování znaleckého posudku.

Oproti tomu nepovažoval krajský soud za nezbytné RNDr. S. k obsahu listin jím vyhotovených, předvolávat k jednání a vyslýchat, neboť jím zpracované dokumenty nejsou znaleckým posudkem ve smyslu § 127 o.s.ř., takže tu ani nelze osobu, která je vypracovala, jako znalce vyslýchat a z povahy věci nemůže být tato osoba slyšena ani jako svědek dle § 126 o.s.ř., neboť nejde ani o osobu, která by nehodový děj vnímala svými smysly, tj. byla mu přítomna. Mimo níže uvedené z téhož důvodu nepřicházelo v úvahu ani vypracování revizního znaleckého posudku.

Při hodnocení listin zpracovaných RNDr. S. krajský soud přihlížel také k jejich povaze listin soukromých, při hodnocení těchto důkazů i znaleckého posudku Ing. P. K. (včetně jeho výpovědi před soudem) přihlížel i k tomu, že všechny tyto důkazy byly vypracovány se značným časovým odstupem od nehodového děje, kdy mohlo na vozidle žalobce dojít ke změnám (např. jak uvádí žalovaný v nastavení tlumičů, nahuštění pneumatik apod.), přičemž při jejich hodnocení postupoval dle § 132 o.s.ř., které platí i pro hodnocení důkazů znaleckým posudkem.

Ze soukromé listiny označené jako znalecký posudek znalce RNDr. M. S. č. 822-0057/2008 ze dne 7.7.2008 vyplývá, že z technického hlediska je vyloučeno, aby poškození vozidla VW Bora, rz X, vzniklo kolizí s vozidlem BMW 525, rz X, na uváděném místě a uváděném čase, kdy poškození obou vozidel nekoresponduje jeho výškou, tvarem i jeho polohou na obou vozidlech.

Ze znaleckého posudku Ing. P. K. č. 210111 ze dne 13.12.2010 krajský soud zjistil, že během analýzy poškození obou automobilů na patřičných místech a technicky možného pohybu vozidel, nebyl nalezen žádný technický argument, který by průběh nehodového děje, k němuž mělo dojít dne 12.9.2007 v 14:45 hodin v Karviné na ulici Čapkovského mezi vozidly Volkswagen Bora a BMW žalobce, vylučoval. Je technicky přijatelné a zcela pravděpodobné, že automobil BMW žalobce při najíždění na parkovací plochu s kolmým stáním vlevo od vozovky poškodil stojící Volkswagen Bora za vzniku srovnatelného poškození. Závěry uváděné v listině – znaleckém posudku RNDr. M. S. ze dne 7.7.2008 č. 822-0057/2008 vychází z technicky nesprávných a zjednodušených závěrů, které vedly k celkovému technicky nepřijatelnému závěru tohoto dokumentu.

Žalobce se znaleckým posudkem Ing. P. K. ze dne 13.12.2010 nesouhlasil a k důkazu předložil opět soukromou listinu, nazvanou znalecký posudek č. 956-013/2011 (Doplněk ZP č. 822-0057/2008) ze dne 23.3.2011 RNDr. M. S., který krajský soud provedl k důkazu spolu se znaleckým posudkem Ing. P. K. ze dne 13.12.2010 u jednání dne 21.10.2011, neboť jeho provedení k důkazu považoval za potřebné z týchž důvodů, které jsou uvedeny výše k listině označené jako znalecký posudek RNDr. S. č. 822-0057/2008. Ze závěrů této soukromé listiny – Doplňku ZP ze dne 23.3.2011 plyne, že se podrobně vypořádává se závěry znaleckého posudku Ing. P. K. ze dne 13.12.2010 a RNDr. S. opětovně dospívá k závěru, že na základě předložených analýz poškození obou předmětných vozidel nekoresponduje jak jeho výškou, tak i tvarem a jeho polohou na obou vozidlech. Vychází ze zjištění, že tvar poškození obou vozidel je zcela odlišný. Poškození vozidla BMW žalobce je v celé výšce nárazníku, je v ploše oválného tvaru, zatímco poškození vozidla VW je ve tvaru dvou oddělených pásů, užších než je poškození nárazníku BMW žalobce. Pokud by poškození VW vzniklo kontaktem s BMW žalobce, pak by se mělo nacházet ve vodorovném pásu, neboť vzniklo v době, kdy se kola BMW nacházela ještě na silnici, před obrubníkem. V okamžiku, kdy BMW svými pravými koly najíždělo na obrubník, kontakt vozidel již byl přerušen a pravý přední roh BMW se nacházel (ve směru jízdy) již za blatníkem VW. Rovněž začátek poškození VW se nachází výše, než je dolní část poškození BMW. Poškození BMW se nachází na přední části nárazníku, poškození VW je na boku blatníku. Pokud by toto poškození vzniklo kontaktem s BMW, pak by se jeho poškození mělo nacházet rovněž na boku nárazníku (dle provedených analýz) do hloubky asi 18 cm za zjištěným poškozením. Tam se však žádné poškození nárazníku nenachází.

U jednání dne 21.10.2011 krajský soud rovněž provedl výslech znalce Ing. P.K., který se plně odvolal na závěry svého znaleckého posudku, na němž nemá důvod cokoliv doplňovat či měnit. K soukromým listinám – posudkům RNDr. S. ze dnů 7.7.2008 a 23.3.2011 uvedl, že obě dvě varianty, tj. jak varianta jeho, tak i varianta RNDr. S., jsou možné, neboť záleží na tom, z jakého pohybu vozidla BMW žalobce a jeho zatočení bylo vycházeno. V tomto směru je důležité, že k poškození vozidla BMW žalobce došlo na vnějším poloměru, má to, že se střetly dva plasty, dvě rýhy na vozidle VW vznikly v důsledku působení různých tlaků. Je jisté, že obě vozidla byla daným způsobem poškozena, nelze však s jistotou uvést, že se tak stalo skutečně střetem těchto dvou vozidel, jeho varianta i varianta RNDr. S. jsou technicky přijatelné.

Revizní znalecký posudek ve vztahu ke znaleckému posudku Ing. P. K. krajský soud neprováděl, protože nemá jakýchkoliv pochyb o tomto znaleckém posudku včetně jeho závěrů znalce předestřených u jednání soudu, který se přesvědčivě vypořádal i s variantou předestřenou RNDr. S.. Ostatně, jak uvedl nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 6.8.2008, č.j. 3 Ads 20/2008-141, „Samotný nesouhlas účastníka řízení se závěry znaleckého posudku není důvodem pro vypracování revizního znaleckého posudku. Soudní praxe se k revizním znaleckým posudkům (§ 127 odst. 2 o. s. ř.) uchyluje pouze v případě, že v dané věci existuje několik rozdílných znaleckých posudků nebo v případě, kdy účastník řízení předloží k důkazu znalecký posudek zpracovaný znalcem mimo řízení, přičemž závěry tohoto znaleckého posudku, jímž se provádí důkaz listinou, jsou nesouladné se závěry znalce ustanoveného soudem.“, přičemž znalec Ing. P. K. při jednání soudu tyto rozpory odstranil, když uvedl, že nejen jeho verze, ale rovněž verze předestřená RNDr. S. e možná. Ostatně i žalobce po provedení výslechu znalce Ing. K. u jednání soudu souhlasil s tím, že obě dvě předkládané varianty jsou možné.

Jak již krajský soud uvedl výše při hodnocení znaleckého posudku Ing. P. K. i soukromých listin RNDr. S. ze dnů 7.7.2008 a 23.3.2011 dle § 132 o.s.ř. nelze odhlédnout od skutečnosti, že všechny tyto dokumenty byly vypracovány se značným časovým odstupem od dané dopravní nehody, takže i s ohledem na běžné časové opotřebení vozidla žalobce nelze přesně rekonstruovat skutkový děj, tj. nelze od těchto důkazů (zejména od znaleckého posudku Ing. K.) ani očekávat jednoznačné kladné či záporné stanovisko, že nehodový děj byl spáchán vozidlem BMW žalobce.

Pro posouzení věci je však rozhodný závěr znalce Ing. P. K. o technické možnosti nehodového děje tak, jak z něj vycházel žalovaný. Plyne z toho, že není vyloučeno, že takto mohlo k poškození obou vozidel dojít a i z tohoto důvodu se proto jeví jako zcela věrohodná výpověď svědkyně Š., která tak nebyla ani před soudem provedenými důkazy vyvrácena, ale naopak byla znaleckým posudkem Ing. P. K. potvrzena. Výpověď této svědkyně je tedy po připuštění technické možnosti poškození VW Bora a BMW žalobce manévrem žalobce při parkování rozhodnutí v této věci a pro závěr o vině žalobce důkazem rozhodujícím. Krajský soud přitom nemá objektivní důvod o výpovědi svědkyně Š. pochybovat, a to zejména proto, že tato svědkyně zcela přesně popsala průběh nehodového děje, přičemž logicky, kdyby jej neviděla, nemohla by ani přesně identifikovat vozidlo žalobce, nemohla by popis vozidla žalobce uvést na lístku, který vložila za stěrače VW Bora. Jmenovaná svědkyně nadto přesně a jednoznačně popsala i pohyb samotného žalobce, který po zaparkování šel na poštu, poté se vrátil a z místa nehody odjel, což v řízení před správním orgánem I. stupně potvrdil sám žalobce. Za těchto okolností je naprosto nepochybné, že jmenovaná svědkyně nutně musela podrobně celou situaci sledovat a námitky žalobce ohledně místa, na kterém v dané chvíli stála, jsou tedy neopodstatněné. Je totiž zjevné, že to muselo být místo, z něhož měla tato svědkyně o celé situaci dokonalý přehled, a to nejen o pohybu vozidel, ale i žalobce samého a drobné rozpory v její výpovědi ohledně místa, z něhož situaci sledovala, proto nemohou na těchto závěrech ničeho změnit. Rovněž je nerozhodné, z jakého důvodu ihned na místě tato svědkyně nekontaktovala žalobce. Soud k tomu pro úplnost dodává, že i jediná svědecká výpověď může být nepochybně dostatečným podkladem pro rozhodnutí správního orgánu, a to i pro rozhodnutí o přestupku v silniční dopravě, přičemž svědkyně se výslovně v rámci své svědecké výpovědi odvolala i na úřední záznam Policie ČR ze dne 17.9.2007, čímž se stal řádným důkazem (srov. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 29.2.2008, č.j. 17 Ca 45/2006-81).

Z výše uvedených důvodů krajský soud nemůže ani po doplnění dokazování přisvědčit žalobní námitce, že správní orgány obou stupňů nesprávně samy provedly posouzení skutkového stavu, a to především k mechanismu vzniku poškození zaparkovaného (poškozeného) VW Bora, zda toto poškození bylo či vůbec mohlo být způsobeno vozem BMW žalobce. Žalobce sice od počátku řízení popíral, že by při svém parkování VW Bora poškodil a poukazoval na to, že jeho vozidlo poškozeno není a nenese žádné stopy kontaktu s poškozeným vozidlem VW Bora. Správní orgány ve svém rozhodnutí vycházely v prvé řadě z výpovědi svědkyně Š., přičemž s „nadzvednutím“ poškozeného vozidla VW se již v napadeném rozhodnutí k odvolací námitce žalobce žalovaný vypořádal tak, že jestliže při kontaktu obou vozidel došlo k takto svědkyní nazvanému pohybu, je toto třeba chápat jako její subjektivní vyjádření, kdy poukázal na to, že vozidlo VW Bora stálo zaparkováno na parkovišti, které je od vozovky vyvýšeno, přičemž pokud žalovaný najížděl vlevo do parkovacího boxu, přední kola jeho vozidla musela překonat výškový rozdíl mezi rovinou vozovky a rovinou parkoviště a důležité je, že svědkyně potvrdila vzájemný kontakt obou vozidel. Po provedeném znaleckém posudku Ing. P. K. se krajský soud s těmito závěry shoduje. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí rovněž podrobným způsobem zabýval mechanismem nehodového děje, jeho rozhodnutí je v tomto směru plně přezkoumatelné, přičemž nevycházel jen z výpovědi svědkyně Š., ale rovněž z dalších důkazů (zejména plánu místa nehody a fotodokumentace), jeho závěry jsou logické a nejsou ani v rozporu se soudem provedeným znaleckým posudkem Ing. K.

S ohledem na průběh nehodového děje se krajský soud shoduje i se závěrem žalovaného, že žalobce skutečně s ohledem na rozsah a povahu poškození vozidel, velikost svého vozidla, si vůbec nemusel být vědom toho, že k této nehodě došlo.

Pro úplnost zbývá s ohledem na stanovisko žalobce, že z listinných důkazů vyhotovených RNDr. S. i závěrů soudem ustanoveného znalce plyne možnost obou variant nehodového děje, dodat, že ze znaleckého posudku Ing. P. K. včetně výpovědi tohoto znalce u jednání soudu dne 21.10.2011 tato možnost sice plyne, nelze však z toho dovozovat nutnost opětovného posouzení skutkového děje žalovaným, který tento děj v jedné z těchto možných verzí již v napadeném rozhodnutí podrobně posoudil a z výpovědi svědkyně Š. bylo ve spojení s tím, že v řízení před soudem byla prokázána možnost tohoto nehodového děje (tj. nebylo vyloučeno, že by se žalobce předmětného skutku nemohl dopustit), bylo nade vší rozumnou pochybnost prokázáno, že se žalobce daného skutku dopustil, neboť výpověď jmenované svědkyně není v rozporu s obsahem daného znaleckého posudku, jak výše rozvedeno. Tento znalecký posudek naopak tuto svědeckou výpověď potvrzuje. Z téhož důvodu nepřichází ve vztahu k žalobci v úvahu ani aplikace zásady in dubio pro reo, neboť i po doplnění dokazování v řízení před soudem zde není možnost, že by se uvedeného jednání dopustil někdo jiný než žalobce, z důkazů v řízení provedených plyne, že v době nehody se na jejím místě zdržoval jen žalobce jako řidič vozidla BMW parkující vedle poškozeného vozu VW Bora a svědkyně Š. jako chodec, která celou situaci přímo sledovala (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24.5.2006, sp.zn. 2 As 46/2005).

Správním orgánům nelze ani vytýkat, že v řízení neprovedly v té době žalobcem nenavržený znalecký posudek k objasnění nehodového děje, neboť je na správním orgánu rozhodnout o tom, které důkazy v řízení o přestupku provede, volba, množství a druh prováděných důkazů je věcí správního uvážení (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13.2.2006, č.j. 57 Ca 50/2004-32, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20.1.2006, sp.zn. 4 As 2/2005)

Dále se krajský soud zabýval i subjektivní stránkou skutkové podstaty daného přestupku a dospěl k závěru, že žalobce jej spáchal v nejnižší možné formě zavinění – nevědomé nedbalosti, neboť nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům s přihlédnutím k potřebné míře opatrnosti a soustředěnosti při jízdě motorovým vozidle, o této nehodě měl a mohl vědět [§ 4 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích].

Soud se rovněž zabýval materiální stránkou tohoto přestupku dle § 2 odst. 1 zákona o přestupcích, mírou jeho společenské nebezpečnosti, tím, zda dosahuje výše nezbytné pro to, aby bylo možné jednání žalobce vůbec považovat za přestupek. Dospěl přitom k závěru, že potřebné míry společenské nebezpečnosti nezbytné k posouzení daného skutku jako přestupku, jednání žalobce dosáhlo, neboť obecně nelze tolerovat neopatrnost, nedbalost při parkování vozidel, mající za následek poškození vozidel (majetkovou újmu).

Žalovaný se v napadeném rozhodnutí přezkoumatelně zabýval při ukládání sankce rovněž kritérii ust. § 12 odst. 1 zákona o přestupcích, neboť přihlédl k závažnosti přestupku, jeho následkům, když byla hmotná škoda na vozidle VW

Bora nepřevyšující 50.000,- Kč, ke způsobu jeho spáchání žalobcem v důsledku jeho neopatrnosti, k okolnostem, za nichž byl spáchán, k míře zavinění a k osobě žalobce, který byl již dříve postižen za dva dopravním přestupky, a to jeden z roku 2002 (přestupek na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomániemi, kdy byl žalobce sankcionován peněžitou pokutou a zákazem činnosti spočívajícím v řízení motorových vozidel) a druhý z roku 2006, kdy se jednalo o zavinění dopravní nehody (srov. výpis z evidenční karty řidiče, který je součástí správního spisu).

Vzhledem k důvodům shora uvedeným tedy krajský soud podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), a jen pro úplnost opakuje již dříve vyslovené upozornění, že ve skutkové větě výroku prvostupňového rozhodnutí magistrátu je místo poškozeného vozidla VW Bora uvedeno vozidlo VW Passat, tedy jiný typ vozu, přičemž žalovaný ve svém rozhodnutí toto pochybení magistrátu nenapravil a výrok jeho rozhodnutí v tomto směru ponechal beze změny. Toto pochybení (zřejmá písařská chyba) samo o sobě nezpůsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí žalovaného či prvostupňového rozhodnutí ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. pro jeho nesrozumitelnost, protože předmětný poškozený vůz je ve výroku prvostupňového rozhodnutí magistrátu identifikován nejen značkou vozidla (VW), typem (nesprávně Passat), ale také správnou rz, takže není pochyb o tom, o jaké konkrétní vozidlo se jedná.

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z plného procesního úspěchu žalovaného, který se však práva na náhradu nákladů řízení vzdal (§ 60 odst. 1 s.ř.s.).

O náhradě nákladů řízení státu, které mu vznikly v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku Ing. P.K. a účastí tohoto znalce u jednání soudu, pak krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 7 s.ř.s., neboť shledal důvody zvláštního zřetele hodné, pro výjimečné nepřiznání práva státu na náhradu nákladů řízení vůči procesně neúspěšnému žalobci. Tyto důvody krajský soud spatřuje především v okolnostech projednávané věci, v níž lze shodně se žalovaným konstatovat, že žalobce s vysokou pravděpodobností nevěděl, že se daného přestupku dopustil a nehodový průběh byl po předložení důkazů žalobcem, které svědčily v jeho prospěch, objektivizován až znaleckým posudkem v řízení před soudem, který potvrdil verzi svědkyně Š. a potažmo správních orgánů.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

V Ostravě dne 26.10.2011

Mgr. Ondřej Mrákota

samosoudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru