Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

58 A 71/2010 - 14Rozsudek KSOS ze dne 31.10.2011

Prejudikatura

58 Ca 46/2009 - 37


přidejte vlastní popisek

58 A 71/2010 – 14

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní

věci žalobce V. V. , proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje,

se sídlem Ostrava, 28. října 117, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 26.

srpna 2010 č.j. MSK 129610/2010, ve věci dopravního přestupku,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Žalobce byl shledán vinným tím, že dne 9.2.2010 ve 23:30 hod. v obci Opava po ulici Těšínské u čerpací stanice Benzina v levém jízdním pruhu ve směru jízdy na část Komárov, kde je nejvýše povolená rychlost 50 km/h, řídil nedovolenou rychlostí osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Superb r.z.: X, když mu byla Policií ČR, DI Opava naměřena rychlost 71 km/h, při zvážení možné odchylky měřícího zařízení ve výši ± 3 km/h, mu byla jako nejnižší skutečná rychlost naměřena rychlost jízdy 68 km/h, čímž porušil § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu a spáchal tak přestupek podle § 22 odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o přestupcích, za který mu byla uložena pokuta ve výši 2.000,-Kč.

[2] Podanou žalobou se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26.8.2010 č.j. MSK 129610/2010, kterým bylo odvolání zamítnuto a napadené rozhodnutí, rozhodnutí Magistrátu města Opavy (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 15. června 2010 sp.zn. 4727/2010/DOPR/DoM potvrzeno. Rozhodnutím orgánu I. stupně byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle § 22 odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), kterého se dopustil tak jak uvedeno v odstavci [1] tohoto rozsudku. Tímto jednáním žalobce porušil ust. § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“), čímž spáchal výše uvedený přestupek a byla mu uložena pokuta ve výši 2.000,- Kč dle ust. § 22 odst. 9 zákona o přestupcích.

[3] Podanou žalobu odůvodnil tím, že žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že o zjištěném stavu nejsou důvodné pochybnosti a ztotožnil se se závěrem Magistrátu o spáchání přestupku. Žalobce odmítl spáchání přestupku a tvrdil, že vozidlo které bylo policií změřeno, nebylo jeho vozidlo. Má zato, že žalovaný se nevypořádal s námitkami uvedenými v jeho odvolání a policisté, tak jak vyplývá z fotografií, nemohli přes živý plot sledovat situaci na vozovce.

[4] Žalovaný ve vyjádření k žalobě konstatoval, že žalobce pouze opakuje některé námitky vznesení již v průběhu správního řízení, se kterými se žalovaný i správní orgán prvního stupně zevrubně vypořádaly, proto v celém rozsahu odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a současně vyslovil souhlas s projednáním bez jednání.

[5] Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že dle oznámení o přestupku ze dne 9.2.2010 Policie ČR žalobci dne 9.2.2010 v 23:30 hod. v obci Opava, ulice Těšínská, ve směru z centra města v levém jízdním pruhu k obci Opava-Komárov před čerpací stanicí Benzina naměřila silničním radarem RAMER 7M-VB bez záznamového zařízení rychlost jízdy 71 km/h po odečtení tolerance 68 km/h v obci s povolenou rychlostí 50 km/h. Řidič byl pro svoji rychlou jízdu dojet až po 500 metrů za železničním přejezdem a řádně zastaven před fa MODEL. Řidič byl seznámen s hodnotou a s vyřízením přestupku na místě nesouhlasil. Žalobce se na tomto oznámení blíže písemně nevyjádřil. Součástí spisového materiálu je také ověřovací list použitého silničního radarového rychloměru RAMER 7M-VB v.č. 0114/99 ze dne 3.8.2009 včetně osvědčení opravňující Martina Neděly k ovládání tohoto měřiče ze dne 21.1.2008. Správní orgán prvního stupně žalobci dne 26.2.2010 oznámil zahájení řízení o přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle § 22 odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o přestupcích, kterého se měl dopustit dne 9.2.2010 ve 23:30 hod. v obci Opava, ulice Těšínská u čerpací stanice Benzina v levém jízdním pruhu ve směru jízdy od centra na část Komárov, kdy jako řidič osobního motorového vozidla tov. zn. Š-Superb reg. zn. X jel rychlostí 68 km/hod. (po přepočtu 71 km/hod.) v místě, kde je nejvyšší dovolená rychlost 50 km/hod. Současně správní orgán I. stupně žalobce předvolal k ústnímu jednání na den 26. března 2010 v 8:00 hod. a současně jej poučil o tom, že dle § 36 správního řádu má právo navrhovat důkazy a činit jiné návrhy, má právo vyjádřit své stanovisko a před vydáním rozhodnutí ve věci a má právo se vyjádřit k podkladům pro rozhodnutí. Žalobce byl také poučen o tom, že odmítne-li se dostavit bez závažných důvodů nebo se nedostaví bez náležité omluvy, může být přestupek projednán v jeho nepřítomnosti. Tato písemnost byla dle obálky ve správním spise založené doručována žalobci do vlastních rukou a byla doručena dne 3.3.2010. Ve správním spise je dále založen úřední záznam pořízený dne 5.3.2010, dle kterého toho dne v 9:50 hodin telefonicky mužský hlas, který se představil jako Vladimír Válek sdělil, že se k ústnímu jednání na den 26.3.2010 v 8:00hodin nemůže dostavit, neboť je pracovně vytížen a dostaví se k jednání uvedeného dne, avšak později, poté, co skončí jednání s klientem. Bylo mu sděleno, že jeho omluvu správní orgán nehodnotí jako řádnou, neboť běžné pracovní vytížení není řádným důvodem omluvy a věc, nedostaví-li se k projednání přestupku, bude projednána bez jeho přítomnosti a dále, že v rámci ústního jednání budou provedeny výslechy svědků, a to zakročujících policistů. Správní orgán I. stupně věc žalobce projednal v jeho nepřítomnosti, slyšel svědky M. N. a T. H., policisty, kteří dne 9.2.2010 v nočních hodinách vykonávali službu. Svědci shodně vypověděli, že 9.2.2010 v nočních hodinách vykonávali službu a prováděli měření rychlosti v obci Opava, a to na ulici Těšínské. Měření bylo prováděno radarem Ramer 7M-VB bez záznamového zařízení, přičemž radar byl umístěn na ulici Mlýnské v prostoru křižovatky s ulicí Těšínskou, a to u pravého okraje ulice Těšínské ve směru do centra města. Byl umístěn hlavicí směrem na centrum města v úhlu 45 stupňů od podélné roviny ulice Těšínské a bylo nastaveno měření rychlosti pouze ze směru od centra města na Ostravu s dosahem 60 metrů. Okolo 20:30 hodin byla naměřena rychlost jízdy vozidlu Š-Superb černé barvy, jedoucímu po ulici Těšínské v levém jízdním pruhu ve směru od centra města na Ostravu, 71 km/h. Policista, který neobsluhoval radar zapsal rychlost jízdy, typ vozidla a registrační značku, policista obsluhující radar tento ihned uschoval do vozidla na zadní sedadlo a služebním vozidlem začali pronásledovat označené vozidlo. V té době na ulici Těšínská nebyl téměř žádný provoz, jen jedno vozidlo, které jelo směrem do centra. Asi 50 až 100m za železničním přejezdem u firmy MODEL obaly bylo vozidlo dojeto. Řidič předložil všechny doklady, popřel však spáchání přestupku. V uvedené noční době byla ulice Těšínská celá osvětlena veřejným osvětlením, přičemž se jedná od místa měření po místo zastavení o zcela rovný úsek. Ve spise dále založen protokol o nahlédnutí do spisu, dle kterého obviněný se dostavil dne 26.3.2010 v 10:28 hodin k nahlédnutí do spisu a po jeho prostudování prohlásil, že je si téměř jistý, že nepřekročil nejvýše dovolenou rychlost a není si jistý, zda naměřené vozidlo bylo jeho, jelikož mu policisté namístě nebyli schopni předložit záznam s fotografií z radaru a žádné návrhy na dokazování nevznesl. Správní orgán si vyžádal u výrobce radaru informace ohledně klimatických podmínek zajišťující řádný chod přístroje a současně s tím informaci u Českého hydrometeorologického ústavu ohledně teploty vzduchu v časech 23:15 hod, 23:30 hod a 23:45 hod dne 9.2.2010 v obci Opava. Dne 10.5.2010 proběhlo další ústní jednání, ke kterému byli opětovně voláni svědci nstržm. Martin Neděla a nstržm. Tomáš Honka a obviněný, který se opětovně nedostavil, dostavil se však jeho zmocněnec. Zmocněnec obviněného navrhl výslech svědka spolujezdce obviněného Miroslava Slámu a navrhl ohledání na místě samém. Další jednání bylo nařízeno na den 10.6.2010 a opětovně byli předvolání vedle obviněného i svědci M. N. a T. H., který se však tentokrát nedostavil pro nemoc a nově svědek M. S., přičemž jednání bylo přerušeno z důvodu provedení místního šetření na místě přestupku z důvodu návrhu a tvrzení zástupce obviněného o nepřehlednosti daného místa. Tento tvrdil, že přehled o vozidle jedoucím po ulici Těšínské ve směru od centra města je z ulice Mlýnské v místě uvedeném svědkem Nedělou a potvrzeném svědkem H. ztracen ještě než toto vozidlo najede před první semafor u OD Tesco. Správní orgán po návratu z šetření do protokolu konstatoval, že z místa spolujezdce bránil ve výhledu zešikma vlevo na ulici Těšínskou živý plot o šířce cca 1 metr a výšce cca 2 metry, který se nachází bezprostředně za levým chodníkem ulice Těšínské z pohledu od centra města. Mezi oběma konci živých plotů je proluka. Z vyjádření svědka Neděly na místě zjištěno, že uvedené živé ploty v době měření rychlosti nebyly porostlé listím. Následně byl proveden pohled v rovině místa spolujezdce, zešikma vlevo na ulici Těšínskou bezprostředně za uvedeným živým plotem ulice Mlýnské, kterým bylo zjištěno, že přes drátěné oplocení pozemku hasičského záchranného sboru vedoucím podél ulice Mlýnské a oplocení, jež lemují levý chodník ulice Těšínské ve směru od centra města, jsou vidět vozidla jedoucí v obou jízdních pruzích po ulici Těšínské ve směru od centra města až za křižovatku s ulicí Jiráskovou, a to až do místa, kde se nachází žlutý sloup trolejového vedení. Následným měřením bylo zjištěno, že výhled z místa spolujezdce na ulici Těšínskou k uvedenému sloupu činí 363 metrů, že rovina pravého okraje ulice Jiráskovy, jež tvoří křižovatku s ulicí Těšínskou, je z místa výhledu vzdálena 296 metrů. Byla pořízena fotodokumentace. Poté správní orgán rozhodl.

[6] Po posouzení věci a zhodnocení výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

[7] Krajský soud v posuzované věci přezkoumal rovněž rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 15. 6. 2010 a rozhodnutí žalovaného ze dne 26.8.2010 a v prvé řadě považuje rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 15.6.2010 za přezkoumatelné a stejně tak považuje za přezkoumatelné i napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 26.8.2010, ve kterém se žalovaný vypořádal se všemi odvolacími námitkami žalobce, z jeho rozhodnutí je zřejmé z jakých podkladů a skutečností při svých úvahách vycházel a o jaká právní ustanovení své závěry opřel. Hodnocení provedených důkazů správními orgány mají oporu v provedených důkazech a byly správně hodnoceny jednotlivě i v jejich souhrnu.

[8] Krajský soud nepřisvědčil námitce žalobce, že z provedeného dokazování nevyplývá, že se dopustil předmětného přestupku, když i z doložené fotodokumentace jednoznačně vyplývá, že policisté nemohli přes živý plot sledovat situaci na vozovce. Správní orgán zejména s odkazem na ohledání na místě neměl důvodu pochybovat o tom, že to byl žalobce, nikoliv žádné jiné vozidlo, který ve sledovaném úseku projel rychlostí 68 km/h (po přepočtu). Z výpovědí svědků – policistů, vyplynulo, že v inkriminovanou dobu na ulici Těšínské nebyl téměř žádný provoz, v okamžiku kdy sledovali vozidlo žalobce, projíždělo jen jedno vozidlo v opačném směru. Rovněž svědek M. S.netvrdil jiné skutečnosti ohledně hustoty provozu jen navíc uvedl, že před nimi jelo vozidlo, které se vzdalovalo, ale současně uvedl, že neví, ve kterém pruhu jeli a nesledoval ani tachometr, jen odhadem jako řidič má za to, že jeli rychlostí okolo 50 km/hod. Ohledání na místě nevyvrátilo výpověď svědků – policistů. Z ohledání vyplynulo, že z místa spolujezdce policejního vozu ve výhledu na ulici Těšínskou bráni živý plot o šířce cca 1 metr a výšce cca 2 metry, který se nachází bezprostředně za levým chodníkem ulice Mlýnské ve směru k ulici Těšínské, kdy stejný plot se nachází bezprostředně za levým chodníkem ulice Těšínské z pohledu od centra města a mezi oběma konci živých plotů je proluka; v době měření rychlosti byl živý plot bez listí. Přes následující oplocení pozemku hasičského sboru je vidět vozidla jedoucí v obou směrech po Těšínské ulici. Dle zasahujících policistů, po zaznamenání rychlosti vozidla žalobce, bezprostředně, co byl vložen radar do vozidla, započali se stíháním žalobce. Dle výpovědi policistů vozidlo jelo v levém pruhu, svědek S. nevěděl ve kterém pruhu jeli, a ze všech svědeckých výpovědí vyplynulo, že byl velmi slabý provoz (dle policistů jedno vozidlo v protisměru, dle svědka S. jedno vozidlo před nimi) a z ohledání jednoznačně vyplynulo, že vozidlo bylo vidět po celou dobu až do zastavení. Policista sedící na místě spolujezdce s výjimkou, kdy zapsal údaje o identifikaci vozidla, toto vizuálně sledoval. Po vyhodnocení důkazů v jejich souhrnu, a to svědeckých výpovědi a ohledáním nelze pochybovat o správnosti závěrů učiněných správními orgány v tom směru, že to byl žalobce, který jel naměřenou rychlostí.

[9] Jako nedůvodnou vyhodnotil krajský soud i žalobní námitku, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí nevypořádal s odvolacími námitkami.

[10] Žalovaný vyhodnotil výpovědi policistů za reálné korespondující se závěry vyplývajícími z ohledání místa přestupku, zejména výhledovým poměrům. Zabýval se námitkou ohledně hustoty provozu na silnici a nespatřil rozpor mezi vyjádřením, že svědek Neděla jednou uvedl, že na ulici Těšínské nebyl takřka žádný provoz a podruhé, že žádné osobní ani nákladní auto uvedeným směrem v té době neprojíždělo. Stejně tak považoval za odpovídající výpověď svědka Honky o sledování a současném zapisování údajů o projíždějícím vozidle. Soud se s tímto hodnocením i skutkovým zjištěním ztotožnil.

[11] Správní orgán se vypořádal i s námitkou co do hodnověrnosti svědků – policistů, když přisvědčil správnímu orgánu I. stupně o hodnověrnosti těchto svědků a závěru, že v projednávané věci byly provedeny všechny dostupné důkazy a že jimi byl zjištěn stav věci v dostatečné míře. Krajský soud se ztotožnil s názorem o hodnověrnosti výpovědí policistů, neboť tato je podpořena ohledáním na místě samém, které potvrdilo výpověď policistů o vizuálním kontaktu s vozidlem žalobce.

[12] Dále žalovaný se vypořádal i s námitkou ohledně možného vidění přes živý plot a poukázal na výhledové poměry velmi dobře dokládané fotografiemi pořízenými při ohledáním místa přestupku.

[13] Správní orgán se vypořádal i s námitkou ohledně výpočtu vzdáleností, které skutečně mohou být pouze orientační, neboť svědci časové údaje pouze odhadovali a jednak nelze vycházet z toho, že měřené vozidlo stále jelo konstantní rychlostí .

[14] A konečně správní orgán reagoval i na námitku případného porušení citovaného ustanovení zákona o silničním provozu policisty, neboť správně uvedl, že toto není předmětem řízení a nečiní důkazy získané policisty neúčinnými. K tomu soud musí konstatovat, že překračování povolené rychlosti policejními vozidly, dochází-li k němu v souvislosti s plněním úkolů stanovených zvláštním právním předpisem, je výkonem dohledu nad bezpečností a plynulostí provozu, z čehož dle názoru soudu logicky vyplývá i posouzení nezbytnosti překročení nejvyšší dovolené rychlosti řidičem policejního vozidla právě v souvislosti s výkonem dozoru nad bezpečností a plynulostí provozu na pozemních komunikacích ve smyslu § 124 odst. 8, 9 zákona o silničním provozu (tj. plněním úkolů stanovených zvláštním právním předpisem) ve spojení s § 2 zákona o PČR, jehož součástí je také kontrola (měření) dodržování nejvyšší dovolené rychlosti. Tato nezbytnost je v nyní posuzované věci přitom z povahy věci zřejmá ze samotné povahy žalobcem spáchaného přestupku, kdy v místě, kde je povolena rychlost 50 km/hod., jel rychlostí nejméně 68 km/hod. a pokud daná policejní hlídka měla přistoupit k řádnému zjištění a zadokumentování daného jednání (včetně osoby, která se ho dopustila), jakož i k úkonům směřujícím k zabránění pokračování v protiprávním jednání (překračování nejvyšší dovolené rychlosti), je z logiky věci nepochybné, že musela dané vozidlo dostihnout a zastavit, a to zcela nezbytně a přirozeně za cenu překročení povolené rychlosti v souladu s § 18 odst. 9 zákona o silničním provozu.

[15] Žalovaný se vypořádal i s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 2 As 46/2005-55, které jak uvedl na projednávanou věc nedopadá, neboť toto rozhodnutí řeší otázku neprovedení důkazu, které navrhoval žalobce a v dané věci byly provedeny oba důkazy, které byly stranou žalobce navrženy.

[16] Ze všech výše uvedených důvodů tedy krajský soud podanou žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), jako nedůvodnou zamítl.

[17] O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 s.ř.s. s přihlédnutím k tomu, že plně procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

V Ostravě 31. října 2011

: JUDr. Jana Záviská

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru