Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

58 A 46/2010 - 24Rozsudek KSOS ze dne 03.03.2011

Prejudikatura

6 A 72/2001 - 75

6 As 45/2004

5 A 62/2000

1 Azs 28/2004


přidejte vlastní popisek

58 A 46/2010 – 24

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Mrákotou

v právní věci žalobce: J. K., zastoupený JUDr. Vlastimilem Vezdenkem, advokátem

se sídlem Opava, Hauerova 3, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského

kraje, se sídlem Ostrava, 28. října 117, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze

dne 31.3.2010, č.j. MSK 53510/2010, ve věci dopravního přestupku,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 31.3.2010, č.j. MSK 53510/2010, jímž bylo částečně změněno a ve zbytku potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Kravaře (dále jen „městský

úřad“) ze dne 25.1.2010, čj. MUKR 1527/2010, kterým byl žalobce uznán vinným tím, že dne 16.7.2009 ve 20.00 hodin jako řidič osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia, RZ: X, v obci Štěpánkovice ve směru jízdy od obce Kobeřice na obec Kravaře nepřizpůsobil rychlost jízdy vozidla stavu a povaze vozovky, svým schopnostem a v křižovatce ulice Hlavní a Lipová při odbočování vlevo, vjel na obrubník, přičemž si poškodil podvozek vozidla, a to tím způsobem, že došlo k utržení olejové vany. Poté vyjel zpět na vozovku do protisměru, kde levou přední částí svého vozidla narazil do levého boku mopedu zn. Honda SJ 50, RZ: X, který řídila I. T.. Při srážce obou vozidel řidička T. seskočila z mopedu, čímž nedošlo k jejímu pádu na vozovku a případnému jejímu zranění. S vozidlem ještě pokračoval v jízdě cca 120 m, kde vozidlo odstavil. V průběhu šetření dopravní nehody byla u řidičky mopedu T. provedena dechová zkouška kalibrovaným dechovým analyzátorem zn. Dräger Alcotest 7410 s negativním výsledkem. Po řádném poučení byl rovněž vyzván k provedení dechové zkoušky kalibrovaným dechovým analyzátorem zn. Dräger Alcotest 7410 a lékařskému vyšetření, čemuž se odmítl podrobit. Technická závada, jako příčina dopravní nehody, nebyla na místě ohledání zjištěna, ani uplatněna. Tím se měl žalobce jako řidič dopustit porušení ust. § 4 písm. a), § 5 odst. 1 písm. f) a § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), v souladu s ust. § 16 odst. 2 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 379/2005 Sb.“). Tím měl žalobce spáchat přestupek proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle ust. § 22 odst. 1 písm. d), § 22 odst. 1 písm. l) a § 22 odst. 1 písm. i) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), za což byla žalobci uložena pokuta ve výši 30.000,- Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 24 měsíců.

Napadeným rozhodnutím žalovaného bylo rozhodnutí městského úřadu změněno tak, že: 1) z výroku o vině byl vypuštěn § 4 písm. a) zákona o silničním provozu a ust. § 22 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích a 2. ve výroku o sankci byla pokuta 30.000,- Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 24 měsíců, změněny na pokutu ve výši 26.000,- Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v délce 22 měsíců.

Žalobce namítá, že rozhodnutím žalovaného byl zkrácen na svých právech a napadené rozhodnutí považuje ve všech jeho výrocích za nesprávné, protože správní orgány obou stupňů nezjistily všechny rozhodné okolnosti nezbytné pro objektivní rozhodnutí a shromážděné podklady (důkazy) nesprávně vyhodnotily, čímž porušily ust. § 3 a § 50 odst. 3, 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalovaný nadto nedostál svým povinnostem dle § 89 odst. 2 správního řádu a proto jeho rozhodnutí vychází z nesprávných skutkových zjištění a nesprávných právních závěrů. Žalobce zastává názor, že provedenými důkazy nebylo jednoznačně prokázáno, že by dne 16.7.2009 ve 20.00 hod. v obci Štěpánkovice řídil výše specifikované vozidlo, že by se po řádném poučení odmítl podrobit dechové zkoušce a poté i lékařskému vyšetření za účelem zjištění, zda při řízení vozidla nebyl ovlivněn alkoholem. Nemohl být proto uznán vinným výše uvedenými přestupky.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že na jen obecně formulované žalobní námitky není schopen blíže reagovat.

Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že přípisem ze dne 16.11.2009 městský úřad zahájil se žalobcem řízení o výše uvedených přestupcích proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. 1 písm. d), § 22 odst. 1 písm. l) a § 22 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích. U ústního jednání dne 7.12.2009 provedl městský úřad důkaz výslechem svědkyně M. Š., která sice samotnou nehodu přímo neviděla, ale z předmětného vozidla vystoupili dva muži, z místa řidiče muž většího vzrůstu, který byl oblečen do bílého trička a riflových kraťasů. Tohoto muže osobně nezná, ale od lidí, kteří přišli na místo nehody se dozvěděla, že patří do rodiny J. ze Štěpánkovic, jeho manželka se za svobodna jmenovala Š.J.. Z výpovědi svědkyně I. T. krajský soud zjistil, že jela na mopedu ve Štěpánkovicích po ulici Lipová směrem k ulici Hlavní rychlostí cca 50 km/hod. při pravém okraji silnice. Před křižovatkou ulic Hlavní a Lipová se z pravé strany vyřítila Škoda Octavia, vjela na ostrůvek a přejela do protisměru do jejího jízdního pruhu. Reflexivně začala brzdit, chtěla se vozidlu vyhnout vpravo, což se jí však nepodařilo a došlo ke střetu levé přední části vozidla do zadní části jejího mopedu. Neupadla, spíše seskočila, protože rychlost mopedu nebyla vysoká. Po příjezdu Policie ČR se podrobila dechové zkoušce, z vozidla neviděla nikoho vystupovat, nevěnovala tomu pozornost. Paní, co tvrdila, že vozidlo řídila, nebyla na místě ihned, všimla si jí asi za 15 – 20 minut. Nepamatuje si, zda policisté vyzývali k dechové zkoušce také muže v bílém tričku. Z výpovědi svědkyně B. T. krajský soud zjistil, že na místo se dostavila po nehodě a viděla, že byla prováděna dechová zkouška u svědkyně K., provádění jiné dechové zkoušky neviděla. Paní K. na místo přijela až po nehodě modrou škodovkou, přijela sama a v žádném případě nevystoupila z havarovaného vozidla. Z výpovědi svědka T. A. krajský soud zjistil, že na místě nehody svědkyni K. hned po dopravní nehodě neviděl, zaregistroval ji až později, ale neví, jak se na místo nehody dostala. Neví, zda byl žalobce vyzýván k dechové zkoušce. Z výpovědi svědka R. K., policisty, krajský soud zjistil, že na místě nehody provedli dechovou zkoušku nejprve u motocyklistky a jako řidička havarovaného vozidla jim byla označena svědkyně K., u níž proto provedli dechovou zkoušku. Svědkyně K. se přihlásila sama. Při šetření dopravní nehody však k nim přišla nějaká paní s tím, že vozidlo nemohla řídit svědkyně K., protože na místo přijela až po nehodě. V té době se kolem motal muž, který byl zjevně v podnapilém stavu, bez bot, který jim k jejich žádosti sdělil nepravdivé údaje o své osobě a dožadoval se telefonátu. Teprve po jeho uskutečnění jim sdělil o své osobě pravdivé údaje. Žalobce k dechové zkoušce vyzývali, vyzýval jej policista SDN Opava, ale žalobce dechovou zkoušku odmítl, přestože mu bylo sděleno, že v havarovaném vozidle byly nalezeny i jeho boty. Sdělil jen to, že vozidlo neřídil a neví, proč by měl foukat. Žalobce se stále pohyboval bosý. Z výpovědi svědka M. M., policisty, krajský soud zjistil, že po jejich příjezdu na místo nehody zde byl chaos, vše nejprve směřovalo k tomu, že řidičkou havarovaného vozidla byla svědkyně K., která měla znalost průběhu jízdy a nebyl důvod jí nevěřit. Asi po hodině však někdo přišel s tím, že svědkyně K. vozidlo neřídila. Žalobce na místě viděl a tento byl vyzýván k provedení dechové zkoušky, což odmítl s tím, že vozidlo neřídil a nevidí důvod k provedení dechové zkoušky. Podezření, že vozidlo řídil žalobce odůvodňovalo to, že v havarovaném vozidle byla zajištěna jedna jeho bota pod pedálem. Žalobce byl vyzván také k lékařskému vyšetření, ale to také odmítl. Z výpovědi svědka T. M., policisty, soud zjistil, že po příjezdu na místo dopravní nehody se jim jako řidičky přihlásily dvě ženy, ale další svědkyně tvrdila, že žena, která se přihlásila jako řidička osobního vozu, ve skutečnosti vozidlo neřídila, ale vozidlo řídil muž. Dále tedy začali jednat s mužem, který se na místě nacházel a stále měl v úmyslu místo nehody opustit, žádal, aby si mohl zatelefonovat, což mu bylo umožněno. Policistovi přitom nejprve uvedl nepravdivé údaje ke své osobě, po provedení lustrace jej ustanovili jako žalobce. Žalobce jevil značné známky požití alkoholu, byl vyzván kolegou svědka k provedení dechové zkoušky, tuto odmítl s tvrzením, že vozidlo neřídil a není dán důvod, proč by se jí měl podrobit. Žalobce byl rovněž vyzýván k provedení lékařského vyšetření, které však také odmítl. Žalobce byl přitom na základě sdělení svědků určen jako řidič motorového vozidla, jevil známky požití alkoholu a na místě se pohyboval bos. Se žalobcem se těžko komunikovalo, byl opilý, ale poučení mu byla udělena řádně. Podle výpovědi svědkyně Š. K., rozené J., manželky žalobce, nebyl žalobce k provedení dechové zkoušky policisty ani lékařskému vyšetření vyzýván, po celou dobu se pohyboval vedle ní. K průběhu dopravní nehody odmítla vypovídat. Součástí správního spisu je také protokol o nehodě v silničním provozu ze dne 16.7.2009 včetně vyhotoveného plánku a fotodokumentace, jakož výpis z evidenční karty řidiče – žalobce. Žalobce v průběhu řízení před magistrátem spáchání přestupků popíral. Poté městský úřad vydal rozhodnutí ze dne 25.1.2010, proti němuž podal žalobce odvolání s obdobně obecnou argumentací jako v nyní podané žalobě. O odvolání žalobce rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím.

Rozsah přezkumu žalobou napadeného správního rozhodnutí je ve správním soudnictví vymezen žalobními body, jimiž žalobce konkretizuje svá tvrzení ve vztahu k namítanému porušení zákona (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“), přičemž těmito žalobními body je soud vázán. Vzhledem k tomu, že žalobce v projednávané věci namítal vady správního řízení toliko v obecné rovině, aniž by uvedl, v čem konkrétně měly tyto vady spočívat, krajský soud procesní postup žalovaného v řízení a jeho rozhodnutí přezkoumal rovněž jen obecně ve vztahu k obsahu správního spisu a neshledal v postupu správních orgánů a napadeném rozhodnutí žalovaného pochybení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28.4.2004, č.j. 1 Azs 28/2004-

41).

Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů jsou zcela přezkoumatelná, je z nich patrné z jakých důkazů při svém hodnocení a úvahách vycházeli, jakož i to podle jakých právních předpisů rozhodovaly. Napadené rozhodnutí žalovaného považuje krajský soud také za zcela logické a přesvědčivé, přičemž se s jeho závěry plně ztotožňuje. V přestupkovém řízení bylo provedeno zejména výpověďmi svědků rozsáhlé dokazování, které jednoznačně prokázalo, že žalobce se skutečně vytýkaných přestupků dopustil. Žalovaný v napadeném rozhodnutí naprosto správně poukazuje zejména na výpovědi svědků Š., M., T., K., M., z jejichž výpovědí, jak byly výše citovány, bylo nade vší pochybnost prokázáno, že předmětného dne vozidlo, které způsobilo danou dopravní nehodu, řídil právě žalobce, který nejprve svou pravou totožnost zapíral, a současně se přes výzvu policistů odmítl podrobit dechové zkoušce a posléze i odbornému lékařskému vyšetření, přestože lze z výpovědí těchto svědků usuzovat na to, že skutečně v podnapilém stavu byl. Tyto skutečnosti jsou zjevné především z výše uvedených souladných výpovědí svědků, které se navzájem doplňují, jakož i z fotodokumentace, která je součástí správního spisu, kdy bylo prokázáno, že žalobce se na místě dopravní nehody nacházel již od počátku, v havarovaném vozidle byli dva muži (nikoliv tedy žena), žalobce se na místě nehody nacházel bos a jeho bota byla nalezena pod pedálem havarovaného vozu, což bylo při ohledání místa nehody také fotograficky zadokumentováno. Svědkyně Š. přitom jednoznačně žalobce identifikovala jako muže, který bezprostředně po nehodě z místa řidiče havarovaného vozidla vystoupil. O odmítnutí provedené dechové zkoušky a poté i odborného lékařského vyšetření shodně vypověděli jako svědci slyšení policisté a o věrohodnosti jejich výpovědi nemá krajský soud sebemenší důvod pochybovat, nadto za situace, kdy žalobce jejich nevěrohodnost ani nenamítá. Výpověď svědkyně K. se i v té části, ohledně níž neodmítla vypovídat, jeví ve světle ostatních, zcela věrohodných důkazů jako účelová s pochopitelnou motivací krýt protiprávní jednání žalobce, jejího manžela.

Za této situace a s ohledem na absenci konkrétních žalobních bodů nezbývá krajskému soudu než opětovně konstatovat, že v postupu správních orgánů či napadeném rozhodnutí neshledal žádné pochybení, k němuž by byl povinen přihlížet z úřední povinnosti, s rozhodnutím žalovaného se ztotožňuje včetně použité právní kvalifikace jednání žalobce a uloženými sankcemi, kdy žalovaný správně poukázal na to, že žalobce má v evidenční kartě řidiče již celkem tři záznamy, z toho jeden záznam za řízení motorového vozidla po požití alkoholických nápojů a druhý záznam za přestupek odmítnutí zkoušky ke zjištění hladiny alkoholu či jiné návykové látky a znemožnění objektivního zjištění množství alkoholu, případně jiné návykové látky

představuje jedno z nejzávažnějších protiprávních jednání, přestupků. Krajský soud tedy uzavírá, že správní orgány v posuzované věci zjistily skutkový stav věci v souladu s § 3, § 50 odst. 3, 4 správního řádu v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí ve věci a i bez návrhu zjistily všechny rozhodné skutečnosti svědčící ve prospěch i neprospěch žalobce, přičemž získané důkazy řádně v souladu se zásadou volného

hodnocení důkazů také vyhodnotily a přihlédli ke všemu, co v řízení vyšlo najevo a zcela vyvrátily tvrzení žalobce o tom, že se daných přestupků nedopustil. Z výše

uvedeného je také zřejmé, že ani žalovaný se jako odvolací správní orgán nedopustil porušení § 89 odst. 2 správního řádu, neboť z jeho rozhodnutí je zřejmé, že v souladu s tímto ustanovením přezkoumal soulad prvoinstančního rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo (to se projevilo také ve změně rozhodnutí

městského úřadu), s právními předpisy a vypořádal se také s jen obecnými odvolacími námitkami žalobce.

Ze všech výše uvedených důvodů tedy krajský soud podanou žalobu jako nedůvodnou podle 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl, přičemž v souladu s § 51 odst. 1 s.ř.s. rozhodoval bez nařízení jednání.

O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. s přihlédnutím k tomu, že žalovanému, který byl ve věci plně procesně úspěšný, v souvislosti s tímto řízením žádné konkrétní, účelně vynaložené náklady nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

V Ostravě dne 3. března 2011

Za správnost vyhotovení: Mgr. Ondřej Mrákota, v. r.Marcela Jánová samosoudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru