Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

58 A 43/2010 - 26Rozsudek KSOS ze dne 21.02.2011

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
7 As 97/2011 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek

58 A 43/2010 – 26

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Mrákotou

v právní věci žalobce: P. K., zastoupený Mgr. Václavem Erbanem, advokátem se

sídlem Ostrava, Sokolská 22, proti žalovanému Krajskému úřadu

Moravskoslezského kraje, se sídlem Ostrava, 28. října 117, o přezkoumání

rozhodnutí žalovaného ze dne 9.4.2010, č.j.: MSK 41680/2010, ve věci dopravního

přestupku,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 9.4.2010, č.j.: MSK 41680/2010, kterým bylo částečně změněno a ve zbytku potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Havířova (dál jen „magistrát“) ze

dne 25.1.2010, č.j. OVV1-Mich-RD 907-09-8544-10, jímž byl žalobce uznán vinným tím, že dne 6.5.2009 v 16:30 hod. v obci Havířov, část Město, na ul. Dlouhá třída směrem od ul. 17. listopadu, neměl za jízdy motorovým vozidlem VW Transporter, RZ X, rozsvícena obrysová a potkávací světla ani světla pro denní svícení, pokud je

jimi vozidlo vybaveno, a dále na ul. Dlouhá třída a Hlavní třída neumožnil bezpečný a plynulý průjezd vozidlu městské policie, které užívalo zvláštního výstražného světla modré barvy doplněného o zvláštní zvukové výstražné znamení, tedy vozidlu s právem přednostní jízdy, tedy porušením ust. § 32 odst. 1 a ust. § 41 odst. 7 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“) spáchal přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle ust. § 22 odst. 1 písm. l) zákona č. 200/1990 Sb., zákona o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), za což mu byla uložena pokuta ve výši 1.500,- Kč. Žalovaný napadeným rozhodnutím rozhodnutí magistrátu změnil tak, že z výroku prvoinstančního rozhodnutí vypustil část textu „…směrem od ul. 17. listopadu neměl rozsvícena obrysová a potkávací světla ani světla pro denní svícení, pokud je jimi vozidlo vybaveno, a dále…ust. § 32 odst. 1 a…“, dále za pátý odstavec před výrok o sankci doplnil text „Řízení o přestupku dle § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích pro porušení povinnosti dle § 32 odst. 1 zákona o silničním provozu tím, že obviněný neměl dne 6. května 2009 v 16:30 hodin v obci Havířov Město, na ulici Dlouhá třída, směrem od ulice 17. listopadu, za jízdy motorovým vozidlem VW Transporter, RZ X, rozsvícena obrysová a potkávací světla ani světla pro denní svícení, pokud je jimi vozidlo vybaveno, se dle § 76 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích zastavuje.“

Žalobce namítá, že byl ve správním řízení zkrácen na svém právu uplatnění náležité obrany proti obvinění z přestupku dle ust. § 41 odst. 7 zákona o silničním provozu od zahájení správního řízení a rozhodnutím žalovaného byl „odsouzen“ za přestupek, pro který správní řízení nebylo zahájeno a bylo dodatečně vykonstruováno správním orgánem. Tuto námitku odůvodnil tím, že řízení o přestupku bylo zahájeno a posléze byl příkazem ze dne 13.7.2009 uznán vinným přestupkem spočívajícím v tom, že řídil vozidlo, které nemělo za jízdy rozsvícena obrysová a potkávací světla nebo světla pro denní svícení, čímž měl spáchat přestupek podle ust. § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích. Proti tomuto rozhodnutí podal opravný prostředek a v reakci na něj byl magistrátem předvolán k ústnímu jednání, jehož součástí bylo

rozšíření obvinění z přestupku dle ust. § 47 odst. 1 zákona o silničním provozu s tím, že prý neumožnil bezpečný a plynulý průjezd vozidlu městské policie, které užívalo zvláštního výstražného světla modré barvy doplněného o zvláštní zvukové výstražné znamení, tj. vozidlu s právem přednostní jízdy. Dále namítl, že uznání jeho viny za přestupek dle § 47 odst. 1 zákona o silničním provozu je v rozporu se zákonem o silničním provozu, neboť ze skutkových zjištění správních orgánů plyne, že vozidlo

městské policie, které užívalo zvláštní výstražné světlo modré barvy doplněné o zvláštní výstražné zvukové znamení, nesplňovalo podmínku § 41 odst. 7 zákona

o silničním provozu, tj. použití tohoto výstražného znamení při plnění úkolů

souvisejících s výkonem zvláštních povinností, protože bylo použito při zákroku proti němu, který však byl neoprávněný. Jak totiž vyplynulo z výpovědí příslušníků městské policie, použili tito výstražné znamení ve vztahu k jeho vozidlu proto, že chtěli zastavit neosvětlené vozidlo bílé barvy. Ze zjištění žalovaného pak plyne, že toto neosvětlené vozidlo bílé barvy neřídil a pokud byl posléze zastaven služebním vozidlem městské policie, šlo o vybočení z pravomocí příslušníků městské policie ve vztahu k němu jako k řidiči. Z tohoto důvodu tedy příslušníci městské policie ve vztahu k osobě žalobce neřídili vozidlo s právem přednostní jízdy ve smyslu ust. § 41 zákona o silničním provozu, protože ve vztahu k jeho osobě neplnili úkoly související s výkonem zvláštních povinností. Žalobce rovněž namítl nezákonnost rozhodnutí správních orgánů s tím, že výrok, jímž byl uznán vinným přestupkem, postrádá jakékoliv skutkové vymezení tohoto přestupku a omezuje se toliko na citaci ust. § 41 odst. 7 zákona o silničním provozu, když „skutkově uvádí jen, že žalobce „neumožnil bezpečný a plynulý průjezd vozidlu městské policie“. Ani odůvodnění rozhodnutí správních orgánů neuvádí, v jakém konkrétním jednání mělo spočívat ono neumožnění bezpečného a plynulého průjezdu, když je nesporné, že poté, co zjistil, že předmětem zákroku městské policie je jeho vozidlo, vozidlo zastavil na místě, kde bylo možno tento úkon učinit bez ohrožení plynulosti silničního provozu. Žalobce uzavřel, že jestliže jako řidič motorového vozidla nespáchal přestupek jízdy s neosvětleným motorovým vozidlem, bylo zastavení jeho vozidla příslušníky městské policie neoprávněné, šlo jen o omyl zasahujících příslušníků městské policie, který nemůže být sankcionován tím, že je uznán vinným přestupkem, který nespáchal. Za nepřiléhavou označil argumentaci žalovaného ustanovením § 79 zákona o silničním provozu, neboť podezřelým ze spáchání přestupku v okamžiku zastavení vozidla nebyl.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že námitky žalobce nejsou důvodné, neboť pokud v průběhu správního řízení vyjde najevo důvodné podezření ze spáchání dalšího přestupku, sdělí toto obvinění správní orgán obviněnému a takto rozšíří předmět řízení. Správní orgán není vázán oznámením o přestupku a naopak je povinen projednat všechny přestupky, o nichž se dozví. Tomu nebrání ani zákaz reformace in peius vztahující se k předchozímu vydání příkazu, proti němuž byl podán odpor, pouze nesmí být uložena přísnější sankce, než jaká byla uložena příkazem, což bylo v posuzované věci splněno. Nelze pak dávat do souvislosti neumožnění bezpečného a plynulého průjezdu vozidlu městské policie s oprávněností zákroku městské policie proti žalobci, resp. vůbec se zákrokem vůči žalobci. Podstatné je, že vozidlo městské policie v danou chvíli, kdy se pokoušelo projet před vozidlem žalobce, bylo vozidlem s právem přednostní jízdy ve smyslu § 41 odst. 1 zákona o silničním provozu, kterému byl žalobce povinen umožnit bezpečný a plynulý průjezd. Z hlediska spáchání přestupku žalobcem je druhořadé, za jakým

účelem hlídka městské policie ve vozidle takto jednala. Nebylo věcí žalobce, aby hodnotil soulad postupu městské policie se zákonem a na základě tohoto hodnocení dodržoval nebo nedodržoval pravidla silničního provozu, ale byl povinen umožnit vozidlu městské policie bezpečný a plynulý průjezd v každém případě, aniž byl oprávněn činit si úsudek o tom, zda městská policie jedná v danou chvíli oprávněně či nikoliv. Je pak nerozhodné, zda se hlídka městské policie pokoušela dostat před vozidlo žalobce proto, aby ho následně mohla předepsaným postupem zastavit, tyto následné kroky již s projednávaným přestupkem nesouvisejí. Jestliže se strážníci městské policie pokoušeli zastavit vozidlo žalobce z důvodu podezření ze spáchání přestupku řidičem vozidla, pak je dále nerozhodné, že se toto podezření později neprokázalo, resp. že šlo o omyl strážníků spočívající v záměně vozidla. Nelze ani říci, že zásah městské policie byl neoprávněný jen proto, že šlo o omyl. Žalobce byl povinen umožnit bezpečný a plynulý průjezd také bez ohledu na to, zda účelem projetí vozidla městské policie před vozidlo žalobce bylo následné zastavení vozidla žalobce nebo jiná skutečnost bez ohledu na to, zda se žalobce v tom okamžiku skutečně dopouštěl přestupku či nikoliv. Žalobci přitom nebylo kladeno za vinu, že nezastavil vozidlo na znamení k zastavení vozidla. Skutkové vymezení přestupku je dostačující pro to, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, výrok rozhodnutí splňuje náležitosti podle § 77 zákona o přestupcích.

Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že podle oznámení Městské policie Havířov ze dne 8.5.2009 měl být žalobce důvodně podezřelý, že se dne 6.5.2009 v 16:30 hod. dopustil přestupku dle § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích, neboť jel s vozidlem tov. zn. VW, RZ X, po ul. Dlouhá třída v Havířově

- Městě, ve směru od ul. 17. listopadu směrem k vlakovému nádraží. Dle tohoto oznámení při jízdě neměl žalobce na motorovém vozidle rozsvícená obrysová a potkávací světla, ani světla pro denní svícení. Hlídka městské policie se pokoušela neosvětlené vozidlo zastavit již na křižovatce s ul. Matuškovou, řidič však služební vozidlo městské policie předjel. Proto bylo použito výstražné světelné i zvukové znamení, ale řidič neosvětleného vozidla na toto nereagoval a před služebním vozidlem i nadále ujížděl a neumožnil jeho předjetí, přestože ostatní vozidla před ním zastavovala a uhýbala ke kraji. Neosvětlené vozidlo se podařilo hlídce městské policie předjet teprve na ul. Ostravské a tam jej zastavit u benzinové pumpy Schell. Poté magistrát žalobce předvolal k podání vysvětlení na den 13.7.2009, žalobce se však nedostavil a magistrát dne 13.7.2009 vydal příkaz, jímž žalobce uznal vinným tím, že dne 6.5.2009 v 16:30 hodin řídil v obci Havířov, část Město, na ul. Dlouhá třída, motorové vozidlo VW, RZ X, které nemělo za jízdy rozsvícena obrysová světla a potkávací světla nebo světla pro denní svícení, pokud je jimi vybaveno, čímž žalobce porušil ust. § 32 odst. 1 zákona o silničním provozu, čímž spáchal přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích, za což mu byla uložena pokuta ve výši 1.500,- Kč. Proti příkazu podal žalobce odpor, v němž popřel, že by svým jednáním přestupek spáchal a uvedl, že dne 6.5.2009 jej skutečně v Havířově stavěli strážníci městské policie. Vyjížděl od parkoviště OD Permon na ulici Dlouhá ve směru Reneta a dál. Světla rozsvítil jako vždy při odjezdu z místa, hlídky si všiml u světelné křižovatky u Permonu, jela za ním a po chvíli začala střídat majáky a blikání světel. Nepředjeli jej, v tu chvíli netušil, že je jejich cílem, snažil se dodržovat předepsanou rychlost v obci. Popřel, že by nereagoval na znamení k zastavení, nevěděl, že jej chtějí zastavit, protože silnice byla plná jedoucích vozidel ve stejném směru. Když pochopil, že si vyhlédli jeho, neměl pro hustý provoz možnost vozidlo odstavit. Své vozidlo tedy odstavil až v místě, které dovolovalo bezpečné zaparkování. Uvedl, že to strážníci také uznali a sami uvedli, že nebylo místo, kde by jej předjeli a dali výzvu k zastavení. Odmítl jejich napomenutí za světla. V rámci předvolání k ústnímu jednání ze dne 24.8. 2009 bylo obvinění žalobce rozšířeno dále na obvinění z přestupku dle ust. § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích pro porušení ust. § 41 odst. 7 zákona o silničním provozu, jehož se měl žalobce dopustit dne 6.5.2009 při řízení

motorového vozidla VW, RZ X, v obci Havířov, část Město, na ul. Dlouhá třída až ul. Ostravská, tím, že neumožnil bezpečný a plynulý průjezd vozidlu Městské policie Havířov, které užívalo zvláštního výstražného světla modré barvy doplněného o zvláštní zvukové výstražné znamení, tj. vozidlu s právem přednostní jízdy. U ústního jednání dne 15.9.2009 žalobce nesouhlasil se sděleným obviněním, setrval na svém tvrzení, že při vyjíždění z parkoviště světla zapnul, s vozidlem VW Transporter jel společně se svým kolegou na světelnou křižovatku ul. Dlouhá třída a 17. listopadu, kde stál na červené, jen přibrzdil, neboť vzápětí naskočila oranžová a poté zelená. Když projížděl touto křižovatkou, všiml si, že ze směru ze Suché stojí vozidlo městské policie. Pokračoval dál v levém pruhu a asi po 200 m kolem Jitřenky si všiml, že vozidlo městské policie má puštěné majáky. Byl nucen zastavit na červenou na křižovatce u OD Elan, kdy si řekl, že kdyby chtěli zastavit jeho, tak by snad strážník přišel a dal mu na vědomí, že jej staví, aby vozidlo odstavil. Po zeleném signálu pokračoval dále, na silnici byl velký provoz, jde o dvouproudovou silnici v jednom směru a v obou jízdních pruzích bylo „vozidlo na vozidlu“ a nebylo možné nikde zastavit. Později vozidlo městské policie začalo houkat i sirénou, chtěl proto vozidlo odstavit u kostela před rondlem, ale ani zde nebylo možné přejet do pravého jízdního pruhu, aniž by ohrozil plynulost silničního provozu. Proto pokračoval na rondl, kde odbočil na Ostravu, kde již byl v pravém jízdním pruhu. Vozidlo městské policie dojelo v levém pruhu na jeho úroveň a strážník mu ukázal, aby zastavil, což učinil. Po kontrole dokladů mu strážníci sdělili, že jim ujížděl, že jim nezastavil. On jim vysvětloval, že nebylo místo, kde by zastavil, což uznali s tím, že jej ani nemohli předjet. Ke zvukovému záznamu, který je s přepisem součástí správního spisu, sdělil, že tam řekl, že zapomněl asi světla rozsvítit, ale to bylo v rozrušení v návalu slov, kdy na něj strážníci vyhrkli, že jim navíc ujížděl, že si mysleli, že auto je kradené a chtěl jim ujet. Uvedl, že celou dobu jel rychlostí do 50 km/h, protože v kolonách nebylo možné jet rychleji. Na místě s přestupkem nesouhlasil, není si vědom žádného přestupku. Svědek P., strážník městské policie, uvedl, že s odstupem času si již nepamatuje na přesný průběh události. V daný den byl velitelem hlídky, jeli se svědkem P. služebním vozem ve směru od centra Havířova k OD Permon. Přibližně u restaurace Kosmos si všimli proti jim jedoucího vozidla, dodávkové vozidlo bílé nebo světlé barvy, zřejmě VW, které bylo neosvětlené. Bylo to vidět již z dálky, protože ostatním vozidlům světla svítila. Otočili se tedy na křižovatce s ul. 1. Máje a Matuškova a poté jeli za uvedeným vozidlem. Vozidlo zastavovali pomocí nápisu STOP a za použití majáku. Zvukové výstražné znamení zapnuto v tuto chvíli nebylo, vozidlo jelo pravděpodobně v levém jízdním pruhu, kdy se ho snažili svést k zastavení v pravém jízdním pruhu. Vozidlo na toto nereagovalo a pokračovalo dále. Jeli dále za vozidlem a asi u křižovatky s ul. Makarenkovou zapnuli zvukové výstražné znamení. Vozidlo jelo po celou dobu v levém pruhu, pak se již před něj nemohli dostat, protože v pravém pruhu jela ostatní vozidla a i když přibrzďovala, byl tento pruh zablokovaný. V levém pruhu jelo vozidlo VW asi 50 km/h, ale jeho řidič jim neumožnil předjetí. Na křižovatce s ul. Svornosti stáli za vozidlem VW na červenou, ostatní vozidla jim uhýbala vpravo i vlevo. Chtěl vystoupit a jít k vozidlu, ale neudělal to z obavy, že se vozidlo na zelenou rozjede. Poté se opět rozjeli a opět jeli za ním až na výjezd na Ostravu, protože nikde nebyla možnost předjetí vozidla VW. Po odbočení na ul. Ostravskou vozidlo předjeli a řidič služebního vozu ho zablokoval u čerpací stanice Shell. Po celou dobu jízdy po ul. Dlouhá třída a následně po ul.

Dlouhá třída bylo několik možností, aby vozidlo VW zastavilo nebo se v křižovatce vyhnulo a uvolnilo cestu k předjetí. Při kontrole dokladů s nimi žalobce jednal klidně, k nerozsvíceným světlům během jízdy se vyjádřil tak, že se to nemohlo stát, protože si na to dává pozor. Ke konci sice připustil, že zapomněl světla rozsvítit, ale jinak po celou dobu přestupek popíral. Svědek P., strážník městské policie, uvedl, že jel jako řidič služebního vozidla po ul. Dlouhá třída ve směru z centra k OD Permon. Všiml si u Jitřenky, že proti němu směrem do centra jede neosvětlené vozidlo VW Transporter. Otočil se s vozidlem na křižovatce s ul. Matuškovou a jel za vozidlem VW Transporter. U restaurace Kosmos se jej snažil poprvé zastavit tak, že zapnul na vozidle nápis STOP s použitím majáku. Zda vozidlo stavěl přední či zadní „stopkou“ si již pro odstup času nepamatuje. Vozidlo VW nezastavilo a pokračovalo dále. Od restaurace Kosmos až po ul. Ostravskou, kde došlo k zastavení vozidla, se snažil použít všech prostředků k zastavení tohoto vozidla, měl puštěné i zvukové výstražné znamení. Několikrát došlo i k tomu, že vozidlo předjel, ale vozidlo VW jej opět předjelo a nezastavilo. Později na ul. Hlavní třída již byl velký provoz vozidel, nebylo možné se již dostat před toto vozidlo, proto jel za ním nebo vedle něho. Nepamatuje si, zda někde zastavili na světelné křižovatce na červené světlo. Ostatní vozidla, když viděla, že jedou „na majáky“, se snažila umožnit průjezd tím, že některá zastavila, některá jen snížila rychlost a vytvořila uprostřed jízdních pruhů volné místo, aby mohli projet. Vozidlo VW však neustále jelo a nemělo snahu zastavit. Pojali podezření, že je možné, že vozidlo je kradené apod., svědek P. během jízdy volal druhou hlídku, zda je někde poblíž, aby vozidlu VW Transporter zablokovali cestu. Po odbočení na Ostravu služebním vozidlem najel do levého jízdního pruhu a po předjetí vozidla VW Transporter se zařadil těsně před něho, aby jej zablokoval. Vozidlo zastavilo u čerpací stanice Shell na ul. Ostravská. Řidič byl ve vozidle VW Transporter sám, snad mohl být někdo v nákladovém prostoru. Žalobce jim řekl, že si nevšiml, že měli zapnutá světla, že nevěděl, že to bylo na něj. K žalobcovým výhradám k výpovědi svědka P., že „houkačka“ nebyla puštěna po celou dobu, nepředjížděli se, celou dobu jel v levém pruhu, tento svědek uvedl, že vozidlo žalobce jelo i v levém pruhu, snažili se ho předjet, ale vozidlo žalobce opět zvýšilo rychlost jízdy. Žalobce měl možnost zastavit vozidlo např. u Lučiny nebo u kostela sv. Anny, běžně na této silnici zastavují kamiony. Svědek H. ve své výpovědi u ústního jednání dne 7.10.2009 uvedl, že asi 6.5.2009 kolem 16.00 hod. byl žalobce u něj doma, převáželi akvárium do Ostravy vozidlem VW Transporter modré barvy, který byl zaparkován před OD Permon. Po naložení akvária do vozidla, kdy seděl na zadním sedadle za řidičem a měl akvárium u sebe, vyjeli směrem na Ostravu. Na křižovatce ul. Dlouhá třída a 17. listopadu si při projíždění této křižovatky všiml, že od Prostřední Suché stojí vozidlo městské policie, kterému dále nevěnoval pozornost. U restaurace Jitřenka nebo před Kosmosem se na ně napojilo služební vozidlo městské policie, všiml si, že za nimi něco bliklo a žalobce mu řekl, že za nimi jede vozidlo městské policie a má spuštěné majáky. Zvukové výstražné znamení puštěné neměli. V té době jeli v levém jízdním pruhu, protože byl celkem hustý provoz a pravý jízdní pruh byl plný. Jeli rychlostí nejvýše 50 km/h, podle hustoty provozu. Vozidlo městské policie jelo za nimi v levém jízdním pruhu, občas přejeli do pravého. Neví, o co se snažili, jestli je chtěli předjet, nevěnoval tomu pozornost. Předjet jejich vozidlo se jim nepodařilo. Na světelné křižovatce u OD Elan a asi také na světelné křižovatce před kostelem zůstali stát na červenou. Vozidlo městské policie stálo za nimi, po dobu jízdy mělo vozidlo městské policie zapnuté majáky a myslí si, že i houkali. Má za to, že pokud by po nich něco chtěli, tak na výše uvedených křižovatkách by strážník vystoupil a sdělil jim to. Uvedl, že ostatní vozidla během jízdy jela normálně, nevznikl žádný problém a nevšiml si, že by některá vozidla zastavovala v důsledku používání majáku a zvukového znamení vozidlem městské policie. Pokračovali v jízdě směrem na kruhový objezd, žalobce chtěl ještě zastavit u kostela na odstavné ploše, ale protože jeli v levém jízdním pruhu a pravý jízdní pruh byl plný, nebylo možné tam odbočit. Za kruhovým objezdem odbočili směrem na Ostravu, kde je vozidlo městské policie předjelo, a když bylo na jejich úrovni, strážník jim ukázal, aby zastavili a žalobce zastavil u čerpací stanice Shell. Strážníci jednali se žalobcem, on nevystoupil, nevěděl, proč je stavějí, vozidlo žalobce má tmavá skla, možná jej strážníci neviděli, neměli důvod žalobce stavět. Poté magistrát vydal rozhodnutí ze dne 8.10.2009, jímž žalobce uznal vinným tím, že dne 6.5.2009 v 16:30 hodin v obci Havířov, část Město, na ul. Dlouhá třída, směrem od ulice 17. listopadu, neměl za jízdy motorovým vozidlem VW Transporter, RZ X, rozsvícena obrysová a potkávací světla ani světla pro denní svícení, pokud je jimi vozidlo vybaveno, a dále na ul. Dlouhá třída a Národní třída neumožnil bezpečný a plynulý průjezd vozidlu městské policie, které užívalo zvláštního výstražného světla modré barvy doplněného o zvláštní zvukové výstražné znamení, tedy vozidlu s právem přednostní jízdy, tedy porušením § 32 odst. 1 a ust. § 41 odst. 7 zákona o silničním provozu spáchal naplněním skutkové podstaty přestupky proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle ust. § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích, za což mu byla uložena pokuta ve výši 1.500,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání a žalovaný rozhodnutí magistrátu ze dne 8.10.2009 svým rozhodnutím ze dne 18.12.2009 zrušil a věc vrátil magistrátu k dalšímu řízení s tím, že vadou řízení, jež způsobila jeho nezákonnost, byl způsob ukončení procesu před vydáním rozhodnutí, kdy poslední úkon správního orgánu vůči žalobci bylo jeho vyrozumění o konaném výslechu svědka H., jemuž žalobce nebyl přítomen, a po němž magistrát vydal rozhodnutí, aniž by žalobce vyrozuměl o tom, že je shromažďování podkladů ukončeno, má možnost se k nim vyjádřit a následně bude vydáno rozhodnutí. Po odstranění této vady vydal magistrát rozhodnutí ze dne 25.1.2010, proti němuž žalobce opětovně podal odvolání, v němž mimo jiné uplatnil totožné námitky jako v nyní podané žalobě. O odvolání žalobce rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím.

V prvé řadě krajský soud nesouhlasí se žalobní námitkou žalobce, že byl zkrácen na svém právu obhajoby proti obvinění z přestupku tím, že jeho obvinění bylo v rámci předvolání k ústnímu jednání ze dne 24.8. 2009 rozšířeno na obvinění z přestupku dle ust. § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích pro porušení ust. § 41 odst. 7 zákona o silničním provozu, jehož se měl žalobce dopustit dne 6.5.2009 při řízení motorového vozidla VW, RZ X, v obci Havířov, část Město, na ul. Dlouhá třída až ul. Ostravská, tím, že neumožnil bezpečný a plynulý průjezd vozidlu Městské policie Havířov, které užívalo zvláštního výstražného světla modré barvy doplněného o zvláštní zvukové výstražné znamení, tj. vozidlu s právem přednostní jízdy. Žalobce v rámci této námitky opomíjí tu skutečnost, že podle § 67 odst. 1 zákona o přestupcích se přestupky proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích projednávají z úřední povinnosti, přičemž podle § 67 odst. 2 zákona o přestupcích podkladem pro zahájení řízení o přestupku je nejen oznámení státního orgánu, orgánu policie nebo obce, jakož i právnické osoby nebo občana o přestupku, ale také poznatek z vlastní činnosti správního orgánu. Jde tedy o projev zásad oficiality a legality v přestupkovém řízení, a pokud magistrát dospěl v průběhu přestupkového řízení na základě zjištěných skutečností k závěru, že mimo přestupek, který byl oznámen orgány městské policie, je důvodné podezření, že žalobce spáchal i přestupek další, bylo jeho povinností zahájit řízení i o tomto přestupku, což magistrát v posuzované věci správně učinil a žalobci sdělil výše uvedené obvinění. Na tom nic nemění ani to, že pro skutek, pro který bylo přestupkové řízení původně zahájeno, bylo přestupkové řízení zastaveno. Tato skutečnost sama o sobě nijak nezasahuje práv žalobce jako obviněného z přestupku, ale naopak je projevem mimo jiné zásady materiální pravdy a presumpce neviny. Lze rovněž souhlasit se žalovaným v tom směru, že rozšíření obvinění nebránila ani skutečnost, že ve věci již byl vydán podle 87 odst. 1 zákona o přestupcích příkaz. To mělo za následek jen to, že žalobci nebylo možné dle § 87 odst. 4 zákona o přestupcích uložit jiný druh sankce nebo vyšší výměru pokuty, než byly uvedeny v příkaze.

Nelze ani souhlasit s tím, že by obvinění pro přestupek dle § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích spočívající v porušení § 41 odst. 7 zákona o silničním provozu bylo správními orgány „vykonstruováno“, neboť již v době sdělení tohoto obvinění měl magistrát dostatek podkladů k tomu, aby pojal důvodné podezření, že žalobce spáchal i tento přestupek. V této souvislosti je možné poukázat například i na obsah odporu žalovaného ze dne 20.7.2009 proti příkazu vydanému magistrátem ze dne 13.7.2009, v němž sám žalobce uvádí, že hlídka městské policie jela za ním a střídala světelná i zvuková znamení za současného uvedení důvodů, proč nezastavil, resp. neumožnil hlídce městské policie průjezd, přičemž také již v oznámení městské policie ze dne 8.5.2009 je uvedeno, že žalobce nereagoval na zvuková a světelná znamení, nezastavil, ujížděl, resp. neumožnil předjetí.

Z obsahu správního spisu se dále podává, že v průběhu celého řízení bylo plně respektováno ve vztahu ke všem přestupků, pro něž bylo přestupkové řízení vedeno (podle § 57 odst. 1 zákona o přestupcích jestliže se pachatel dopustil více přestupků, které je příslušný projednávat týž orgán, projednávají se tyto přestupky ve společném řízení), právo žalobce jako obviněného z přestupků na obhajobu ve smyslu § 73 odst. 2 zákona o přestupcích, podle něhož měl žalobce právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, uplatňovat skutečnosti a navrhovat důkazy na svou obhajobu, podávat návrhy a opravné prostředky. Z obsahu správního spisu je rovněž zřejmé, že žalobce všech těchto práv využíval, správními orgány mu v jejich využití nebylo nijak bráněno.

Nelze souhlasit ani se žalobní námitkou, že hlídka městské policie neřídila vozidlo s právem přednostní jízdy ve smyslu § 41 zákona o silničním provozu, protože ve vztahu k osobě žalobce neplnila úkoly související s výkonem zvláštních povinností. Podle § 41 odst. 7 zákona o silničním provozu řidiči ostatních vozidel musí vozidlům s právem přednostní jízdy a vozidlům jimi doprovázeným umožnit bezpečný a plynulý průjezd, a jestliže je to nutné, i zastavit vozidla na takovém místě, aby jim nepřekážela. Krajský soud zdůrazňuje, že povinnost dle § 41 odst. 7 zákona o provozu na pozemních komunikacích je uložena všem řidičům a nikoliv pouze

řidičům, jichž se zákrok v tomto případě městské policie týká, tedy i žalobci. Proto je v případě plnění povinností podle § 41 odst. 7 zákona o silničním provozu naprosto nerozhodné, zda zákrok směřuje vůči tomu řidiči, který má umožnit bezpečný a plynulý průjezd, anebo nikoliv. Nelze v této souvislosti souhlasit ani s tím, že by

v daném případě nebyly splněny podmínky § 41 odst. 1 zákona o silničním provozu podle něhož je vozidlo s právem předností jízdy vozidlo, jehož řidič při plnění úkolů souvisejících s výkonem zvláštních povinností užívá zvláštního výstražného světla modré barvy, případně doplněného o zvláštní zvukové výstražné znamení. V prvé řadě je třeba zdůraznit, že není ponecháno na vůli účastníka silničního provozu (v tomto řízení žalobce), aby v každém jednotlivém případě sám zvažoval, popř. snad

dokonce požadoval po řidiči vozidla s právem přednostní jízdy prokázání toho, že plní úkoly související s výkonem zvláštních povinností, zda jsou splněny všechny předpoklady pro užití zvláštního výstražného světla modré barvy a zvláštního zvukového výstražného znamení, a teprve na základě tohoto vlastního posouzení se sám rozhodl, zda vozidlu, které tato znamení používá, umožní nebo neumožní bezpečný a plynulý průjezd (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31.3.2010, č.j.8 As 68/2009-83, který se sice týká úpravy provedené dopravními značkami, ale je obdobně aplikovatelný i v této věci, podle něhož „Účastník provozu na pozemních komunikacích je povinen řídit se dopravní značkou [§ 4 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu], i když má za to, že není správně technicky provedena. Takový názor není rozhodný pro posouzení, zda byl nerespektováním značky spáchán dopravní přestupek.“).

Na výše uvedených závěrech nemění nic ani to, že strážníci městské policie se zřejmě mylně domnívali, že vozidlo žalobce je tím, které v rozporu s právní úpravou nemělo rozsvícená světla a jehož řidič se tedy měl dopustit přestupku, což bylo prvotním důvodem pronásledování vozidla žalobce, použití výstražných znamení a snahou o jeho předjetí (tedy průjezd). Tento případný omyl nic nemění na tom, že řidič vozidla městské policie použil těchto výstražných znamení v souladu s § 41 odst. 1 zákona o silničním provozu při plnění zvláštních úkolů při dohledu nad bezpečností a plynulostí provozu na pozemních komunikacích [srov. např. § 2 písm. d) zákona č. 553/1991, o obecní polici ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obecní

policii“)], přičemž podle § 7 odst. 1 zákona o obecní policii je strážník povinen provést zákrok nebo úkon, nebo učinit jiné opatření, je-li páchán trestný čin nebo přestupek či jiný správní delikt anebo je-li podezření z jejich páchání. Žalovaný v napadeném rozhodnutí správně a výstižně poukazuje na to, že žalobce staví věc do roviny, že nespáchal přestupek, tedy nemohl být podezřelý a nebylo tedy oprávněné jeho vozidlo zastavovat s tím však, že žalobce byl ve skutečnosti při zastavování minimálně podezřelý z porušení § 41 odst. 7 zákona o silničním provozu, neboť před zastavováním svého vozidla služebnímu vozidlu strážníků městské policie s právem přednostní jízdy neumožňoval plynulý a bezpečný průjezd, takže tito jednali v souladu s § 79 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o silničním provozu, podle něhož zastavovat vozidla je oprávněn strážník obecní policie ve stejnokroji, jestliže to situace na přechodu či stav přecházejících osob vyžaduje, jestliže řidič vozidla nebo přepravovaná osoba je podezřelá ze spáchání přestupku týkajícího se bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Žalovaný rovněž správně

v napadeném rozhodnutí upozornil na to, že podezření ze spáchání přestupku a prokázání spáchání přestupku jsou zcela odlišné skutečnosti a oprávnění strážníků

městské policie k zastavení vozidla žalobce není vázáno na prokázání zavinění přestupku. S tímto hodnocením žalovaného se krajský soud ztotožňuje a odkazuje na něj, přičemž je nutné shodně se žalovaným současně zdůraznit, že žalobci nebylo kladeno za vinu, že nezastavil na znamení k zastavení vozidla, ale že neumožnil vozidlu městské policie, které užívalo výstražných znamení, bezpečný a plynulý průjezd.

Nelze se ztotožnit ani s námitkou žalobce, že skutek, v němž je předmětný přestupek spatřován, není ve výroku rozhodnutí správních orgánů dostatečně specifikován. Krajský soud je přesvědčen, že výrok formulovaný správními orgány splňuje všechny náležitosti dle § 77 zákona o přestupcích, protože obsahuje dostatečně přesný popis skutku s označením místa a času spáchání přestupku tak, aby jej nebylo možné zaměnit s jiným. Skutečnost, že zde není uvedeno přesné jednání žalobce, kterým neumožnil bezpečný a plynulý průjezd vozidlu městské policie nemá sama o sobě za následek nejednoznačnost, resp. nepřezkoumatelnost, tohoto výroku a to, že později na výzvu žalobce své vozidlo zastavil, nemá vztah k předmětnému přestupku, jak výše rozvedeno. Krajský soud k této námitce uzavírá, že skutková věta výroku rozhodnutí v daném případě obsahuje slovní vyjádření posuzovaného skutku tak, že obsahuje všechny relevantní okolnosti z hlediska použité právní kvalifikace a daný skutek plně individualizuje tak, že není možné, aby byl zaměněn s jiným. V odůvodnění napadeného rozhodnutí se žalovaný zabýval i tímto konkrétním jednáním žalobce, jimž bránil v bezpečném a plynulém průjezdu

služebního vozu městské policie, kdy odkázal na výpovědi svědků P. a P., kteří vypověděli, jak dávali výstražná znamení, aby mohli žalobce jako řidiče před nimi jedoucího vozidla předjet. Ten jim však předjetí neumožnil, přestože bylo možné uhnout s vozidlem ke kraji jízdního pruhu, přičemž ostatní vozidla, zejména před vozidlem žalobce, uhýbala, což však vzhledem k jednání žalobce neumožnilo průjezd vozidla městské policie. Napadené rozhodnutí žalovaného je tedy i v tomto směru plně přezkoumatelné.

Pro úplnost krajský soud závěrem uvádí, že nemohl přisvědčit ani námitce žalobce, že poté, co zjistil, že je předmětem zákroku městské policie, své vozidlo zastavil na místě, kde bylo možné tento úkon učinit bez ohrožení plynulosti silničního provozu. Zde je třeba poukázat zejména na to, že žalobce v podané žalobě vznáší tuto námitku jen zcela obecně, bez bližšího zdůvodnění okolností, které by mu bránily v dřívějším zastavení, což i krajskému soudu, který je žalobními body vázán, brání blíže hodnotit způsob jízdy žalobce a jeho chování v této souvislosti, přičemž je opětovně třeba zdůraznit, že žalobci nebylo v přestupkovém řízení kladen za vinu skutek, že vozidlo na výzvu strážníků městské policie nezastavil, ale že neumožnil bezpečný a plynulý průjezd vozidlu městské policie, jak bylo výše rozvedeno.

Ze všech výše uvedených důvodů tedy krajský soud bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), podanou žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z plného procesního úspěchu žalovaného (§ 60 odst. 1 s.ř.s.), kterému však v souvislosti s řízeními před krajským soudem podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

V Ostravě dne 21.2.2011

Za správnost vyhotovení: Mgr. Ondřej Mrákota, v. r. Marcela Jánová samosoudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru