Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

58 A 41/2010 - 40Rozsudek KSOS ze dne 23.09.2011

Prejudikatura

17 A 77/2010 - 30

57 Ca 50/2004 - 32

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
1 As 69/2012 (odmítnuto)

přidejte vlastní popisek

58 A 41/2010-40

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Mrákotou

v právní věci žalobce L. Z., proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého

kraje, se sídlem Olomouc, Jeremenkova 40a, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného

ze dne 22.4.2010, č.j. KUOK 40919/2010, ve věci dopravního přestupku,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobce je povinen zaplatit ČR – Krajskému soudu v Ostravě náhradu

nákladů řízení v plném rozsahu částkou, jejíž výše bude určena

samostatným usnesením do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 22.4.2010 č.j. KUOK 40919/2010, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Přerova (dále jen „magistrát“) ze dne 4.2.2010 č.j. 2009/21203/DOP, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle § 22 odst. 1 písm. f) bod 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), kterého se žalobce dopustil tím, že dne 9.10.2009 v době kolem 10.00 hod. na pozemní komunikaci v obci Kokory při řízení motorového vozidla zn. Renault, držel v ruce telefonní přístroj. Tímto svým jednáním žalobce porušil ust. § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“) a za tento přestupek byla žalobci podle § 22 odst. 9 zákona o přestupcích uložena pokuta ve výši 1.800,- Kč.

Žalobce namítal, že skutkový stav, který vzal žalovaný za základ svého rozhodnutí, nemá oporu ve spise. Není správný závěr žalovaného, že žalobce mohl mít u sebe i mobilní telefon v jiné barvě než černé. Společnost, od níž mobilní telefon NOKIA E51 zakoupil, mu prodala tento mobilní telefon v černé barvě, k čemuž doložil fakturu ze dne 15.9.2008. Není ani možné, že by například vyměnil na mobilním telefonu jeho kryt, neboť typ telefonu, který jako jediný užívá, takovou výměnu neumožňuje. Rovněž tak předkládal svůj mobilní telefon u ústního jednání magistrátu. Je tedy nemožné, aby svědek Z. uvedl ve své výpovědi s jistotou, že mobilní telefon je stříbrný. Stejně tak s jistotou svědek uvedl, že žalobce měl na ruce stříbrné hodinky, a to na stejné ruce, v níž držel mobilní telefon. Již od počátku žalobce tvrdil, že si rukou podpíral hlavu, což je zaznamenáno i v oznámení přestupku. Z výpovědi svědka Z. plyne, že popisu děje odpovídají žalobcem tvrzené skutečnosti a tomu odpovídají také výpovědi svědků – zasahujících policistů, kteří shodně uvedli, že žalobce neviděli pohybovat ústy, nemluvil a s nikým tedy ani netelefonoval. Žalovaný rovněž nezohlednil žalobcem tvrzenou skutečnost, že není technicky možné, aby jej zasahující hlídka při projíždění obce měla v zorném poli po dobu 5 vteřin. Zasahující hlídka stála s vozidlem kolmo k vozovce ve vzdálenosti cca 5 metrů a v okamžiku, kdy je minul, jej již vidět nemohli. Má za to, že doba, po kterou jej mohli vidět, nemohla být delší než dvě vteřiny. Nesprávný je i závěr žalovaného o uskutečněných telefonních hovorech. V inkriminovanou dobu neměl žalobce na

svém telefonním čísle jakýkoliv hovor. Uvedl, že dne 9.10.2009 ze svého mobilního telefonu telefonoval v 9:56 hod. na telefonní číslo X, další hovor uskutečnil až v 10:09 hod. na totéž telefonní číslo, přičemž volal již v době, kdy jej zastavila hlídka policie, a sděloval, že na sjednanou schůzku dorazí se zpožděním. Není tedy možné, aby v okamžiku, kdy míjel policejní vozidlo, telefonoval, neboť takovou vzdálenost, která je mezi autobazarem A. Dopity a místem, kde jej hlídka zastavila, ujel ve kratší lhůtě, než byl interval mezi uskutečněnými hovory. Žalobce uzavřel, že výpověďmi svědků nebylo jednoznačně prokázáno, že se uvedený skutek stal tak, jak jej popsali. Rozpory v jejich výpovědích nemohou být nahrazeny ani shodou v tom základním, neboť je technicky nemožné, aby se skutek stal tak, jak jej popsali. Jiným způsobem skutek, jehož se měl žalobce údajně dopustit, nebyl prokázán a žalovaný vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí.

Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že podle oznámení přestupku Policie ČR ze dne 9.10.2009 v 10:00 hod. v obci Kokory se měl žalobce dopustit přestupku tím, že při řízení motorového vozidla Renault, stříbrné barvy, držel v ruce mobilní telefon. Žalobce se vyjádřil tak, že s tímto nesouhlasí, protože si pouze opíral hlavu při jízdě, z čehož policisté usoudili, že telefonoval. Magistrát vydal dne 11.11.2009 příkaz, jímž žalobce uznal vinným tím, že dne 9.10.2009 v době kolem 10.00 hod. na pozemní komunikaci v obci Kokory při řízení motorového vozidla tov. zn. Renault, RZ X, držel v ruce telefonní přístroj, čímž porušil ust. § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu a spáchal přestupek dle § 22 odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o přestupcích, za což mu byla uložena pokuta ve výši 1.800,- Kč. Příkaz však byl zrušen včasným podáním odporu žalobcem. U ústního jednání dne 21.12.2009 žalobce uvedl, že skutečnosti uvedené v úředním záznamu Policie ČR ze dne 9.10.2009 nejsou pravdivé, uvedl, že hlídka jej zastavila za obcí Kokory a ptala se jej, zda ví, že spáchal přestupek. Na to odpověděl, že si žádného přestupku vědom není a bylo mu sděleno, že měl držet v levé ruce telefon. Na to reagoval tím, že si podpíral hlavu, přičemž policisty mu bylo sděleno, že „kdyby nebyli vysláni, že byl viděn, že drží telefon, tak by za ním nejeli“. Za přestupek spočívající v držení telefonu byl přitom již dříve postižen, je mu proto známo, že telefon se nesmí ani držet a nesouhlasí s údajem uvedeným v úředním záznamu, že měl prohlásit, že si jej přendával z ruky do ruky. Bylo to tak, že policisté přestali hovořit o daném přestupku a šli mu zkontrolovat výbavu vozu. Jeden z policistů jej upozornil na to, že má prošlou lékárničku, když se začal bránit, že lékárnička je z roku 2008, tak mu došlo, že přestupek nespáchal, že mu policisté nějakou pokutu chtějí dát za každou cenu. Po zjištění, že stav lékárničky je v pořádku, vrátili se policisté opět k přestupku ohledně telefonování, ale ani jeden z policistů neřekl, že by jej viděli, tvrdili, že byli vysláni. Trvá na tom, že během jízdy netelefonoval a ani nedržel v ruce telefonní přístroj. Jel z Olomouce směrem na Přerov a v obci Kokory odbočil na Rokytnici a za obcí Kokory odbočil (jsou tam chmelnice). Hlídky Policie ČR si během své cesty nevšiml, zastavili jej výstražným světelným znamením. Žalobce uvedl, že mu policisté sdělili, že za ním jedou proto, že je někdo poslal. Samotné projednání přestupku trvalo dlouho, cca 45 minut. Podpíral si hlavu, telefonuje pravou rukou a nedržel v ruce ani žádný předmět. Svědek K.Z., policista, vypověděl, že stáli u restaurace Kokoráček v obci Kokory na parkovišti se služebním vozem a prováděli bezpečnostně preventivní akci zaměřenou na dodržování pravidel silničního provozu a držení telefonního přístroje. V danou dobu spatřili osobní motorové vozidlo jedoucí směrem od Olomouce na Přerov a viděli řidiče, který držel v levé ruce u ucha mobilní telefon stříbrné barvy. Po tomto zjištění se za vozidlem vydali, vozidlo odbočilo směrem k Rokytnici a u chmelnice v Kokorách je předepsaným způsobem zastavili. Po zastavení požádali řidiče, aby předložil potřebné doklady pro provoz a řízení vozidla, čemuž řidič vyhověl. Poté řidiče poučili o tom, jakého přestupku se dopustil a jaké mu hrozí sankce za tento přestupek, zeptali se jej, zda s přestupkem souhlasí a zda je ochoten zaplatit blokovou pokutu ve výši 1.000,- Kč. Řidič jim sdělil, že mobilní telefon měl v ruce, ale netelefonoval, jen si ho předával při jízdě z ruky do ruky. Následně jim řidič dále sdělil, že s přestupkem nesouhlasí, neboť má posledních 5 bodů a jeho práce souvisí s řízením motorového vozidla a mohl by přijít o řidičský průkaz. Sdělil jim také, zda by nešel dopravní přestupek vyřešit jiným způsobem, např. propadlou lékárničkou. Řidiči sdělili, že tímto způsobem věc řešit nelze a pokud s přestupkem nesouhlasí, bude sepsáno oznámení přestupku na místě, které bude zasláno magistrátu k dalšímu projednání. S tím řidič souhlasil. K dotazům dále uvedl, že na parkovišti stáli přední částí vozidla směrem k pozemní komunikaci, žalobce projížděl kolem nich, parkoviště je naproti pozemní komunikaci, takže je z tohoto místa dobře vidět. Svědek uvedl, že přímo on sám viděl žalobce držet v ruce telefonní přístroj, žalobce řídil stříbrný Renault a do vozidla bylo vidět, není možné, že by došlo k záměně, že by si žalobce např. podpíral hlavu nebo prováděl jinou činnost. Ihned po zjištění, že žalobce držel v ruce telefonní přístroj se vydali za jeho vozidlem, viditelnost byla dobrá, v daném směru jelo jen vozidlo žalobce. Později již žalobce telefonní přístroj nedržel, zřejmě si jich všiml a odbočil na málo užívanou silnici z Kokor do Rokytnice. Po zastavení vozidla a při kontrole již telefonní přístroj neviděli. Jiný přestupek nebyl při kontrole zjištěn, žalobce byl agresivní a odbyl je slovy, že ho buzerují. K dalším dotazům svědek uvedl, že si nevšiml, že by žalobce v době, kdy kolem nich projížděl, pohyboval ústy, nevšiml si, zda při jízdě měl žalobce na ruce hodinky, toho si všiml teprve při kontrole, když žalobce vyhrnoval rukávy, měl na sobě bundu. Svědek V. V. vypověděl, že se svědkem Z. vykonával dohled nad dodržováním bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích v obci Kokory, když z vozu zaparkovaného u obecního úřadu sledovali projíždějící řidiče, zda netelefonují za jízdy nebo zda mají mobilní telefon za jízdy v ruce. Od vozovky byli vzdáleni cca 5-10m a bylo dobře vidět do vnitřku vozů. Po nějaké chvíli viděli přijíždět od obce Krčmaně směrem na Přerov vozidlo stříbrné barvy a viděli naprosto zřetelně řidiče, který měl u levého ucha přiložený mobilní telefon. Rozjeli se za ním a předepsaným způsobem jej zastavili na vedlejší cestě vedoucí z Kokor na Rokytnici. Přišli k řidiči a běžným způsobem jej požádali, aby jim předložil doklady potřebné k řízení a provozu vozidla. Řidič jim dal doklady, šlo o žalobce, kterému sdělili, proč jej zastavili, že jej viděli obcí projíždět, kdy držel mobilní telefon u levého ucha. Žalobce se jich ptal, kdo je poslal, zda nemají něco jiného na práci, že jsou závažnější přestupky v dopravě, byl arogantní. Po sdělení, že za tento přestupek je v blokovém řízení pokuta 1.000,- Kč a odečet tří bodů, začal žalobce říkat, že netelefonoval, že si pouze přendával z ruky do ruky mobilní telefon, sdělil jim, že má pouze 5 bodů, což je pro něj jako dopravce problém. Choval se velmi arogantně. Řekli mu, že nemusí s přestupkem souhlasit, že napíší oznámení, s tím souhlasil, že to bude pro něj lepší, a že „tím pádem netelefonoval vůbec“. Provedli také kontrolu jeho výbavy, kdy jim žalobce sdělil, že jej buzerují, chtěl vidět i jejich lékárničku v jejich voze, zda není prošlá, hledal na nich chyby. K dotazům svědek uvedl, že s vozidlem stáli u obecního úřadu, je tam točna a parkoviště, stáli tak, aby bylo vidět na vozovku. Restaurace Kokoráček se nachází vedle obecního úřadu. Sám viděl žalobce, že drží v ruce telefonní přístroj, ruku u ucha neviděl. Do vozidla žalobce bylo vidět, nemělo tónovaná skla, bylo na něj vidět cca 5 vteřin. Nebylo možné, že by si žalobce jen podpíral hlavu nebo prováděl jinou činnost, viděl daný přístroj. V dané době nebylo šero, mlha a nemohlo dojít k záměně s jiným vozidlem, ve vozidle byl sám řidič-žalobce. Zastavili žalobce z vlastní iniciativy, při kontrole nebyl zjištěn další přestupek, při kontrole (byl spolujezdec) také vystoupil z vozidla. Nevšiml si, zda žalobce při jízdě mluvil nebo pohyboval ústy, nebylo to vidět přes jeho předloktí. Žalobce sám přiznal, že držel v ruce telefonní přístroj. Nevšiml si, zda měl na ruce hodinky či jiný šperk. Žalobce se dále ve věci vyjádřil písemně, když uvedl totožné argumenty jako v nyní podané žalobě a předložil vyúčtování telefonního čísla X a opis faktury, podle níž zakoupil dne 15.9.2008 telefonní přístroj NOKIA E51 (NE51) a NOKIA N95 LIVE 8, zákaznické číslo je shodné se zákaznickým číslem na vyúčtování telefonního čísla shora, z něhož plyne, že z tohoto čísla bylo dne 9.10.2009 po dobu jedné minuty voláno v 9:56:50 hod. a poté v 10:09:40 hod. opět po dobu jedné minuty. Příchozí hovory z vyúčtování neplynou. Poté magistrát vydal rozhodnutí ze dne 4.2.2010, proti němuž podal žalobce odvolání opět se shodnými argumenty jako v nyní podané žalobě. O odvolání žalobce rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím poté, co byl dále opatřen výpis k telefonnímu číslu X od společnosti Vodafone a ilustrační vyobrazení barevných verzí telefonu NOKIA E 51 vytištěné dne 20.4.2010 z internetu. Žalovaný se pak neztotožnil s tvrzením žalovaného, že se mobilní telefon značky Nokia E51 vyrábí pouze v černé barvě, protože zjistil, že existují minimálně tři barevné varianty tohoto telefonu včetně barvy stříbrné. Podstatnou skutečností přitom bylo, že oba svědci vypověděli a s jistotou uvedli, že žalobce v ruce telefonní přístroj držel, přičemž vyloučili možnost, že by se o mobilní telefon nejednalo a žalobce si pouze podpíral hlavu, a to zda měl barvu stříbrnou nebo černou samo o sobě nehraje takovou zásadní roli. Žalovaný se neztotožnil ani s názorem žalobce, že projednávaný skutek nelze prokázat bez fotografie či jiného důkazu jen na základě výpovědí svědků – policistů, které jsou standardním důkazním prostředkem. Svědecké výpovědi policistů nezpochybnil ani výpis telefonních hovorů k telefonnímu číslu X, neboť operátor Vodafone konstatuje, že podrobný výpis obsahuje jen hovory odchozí. Dále k odvolacím námitkám žalobce uvedl, že ze spisového materiálu plyne, že policisté měli sedět ve stojícím vozidle a od vozovky měli být vzdáleni 5 – 10 metrů. Dále je žalovanému z úřední činnosti známo, že komunikace po které se žalobce přibližoval, je skoro přímým úsekem vozovky, nevidí tudíž žádný logický důvod, proč by policisté po celou dobu, co se k nim žalobce se svým vozidlem přibližoval, neměli možnost jej sledovat, přičemž ve výpovědích policistů žádné rozpory neshledal.

Krajský soud provedl k důkazu také fotodokumentaci pořízenou žalobcem a opět vyslechl jako svědky zasahující policisty, kteří vypovídali shodně jako v řízení před magistrátem. Svědek Z. dále uvedl, že není schopen uvést přesně, jak dlouho žalobce viděli telefonovat, ale určitě nejel rychle s ohledem na nejvyšší dovolenou rychlost v obci 50 km/hod. Upřesnil postavení jejich služebního vozu s tím, že stáli s vozidlem přední kapotou směrem ke komunikaci, po níž jel žalobce zleva doprava a z boku viděli, že telefonuje. Dále uvedl, že kontrola trvala cca 5-10 minut, zda netrvala déle, si již pro odstup času nedokáže vybavit. K dotazům žalobce svědek uvedl, že v době telefonování viděl, že mobilní telefon žalobce je stříbrný, kontrolu žalobce provedli z vlastní iniciativy. V kontrolovaném vozidle byl jen žalobce. Svědek V. potvrdil, že viděli žalobce, jedoucího směrem od Olomouce na Přerov, který přímo u ucha v levé ruce držel mobilní telefon stříbrné barvy, průběh kontroly popsal shodně jako v řízení před magistrátem a uvedl, že s ohledem na rychlost žalobce v obci měli možnost vidět držet žalobce v ruce mobilní telefon cca 3 až 4 sekundy, je si tím naprosto jist. Při kontrole vozidla žalobce a lékárničky se zmýlili při posouzení její respirační doby, za což se žalobci omluvili. Není si vědom toho, že by při kontrole zaznělo, že je poslal za žalobcem někdo jiný. Celá kontrola trvala cca 15 minut, během kontroly neviděl žalobce telefonovat. Oba svědci jinak vypovídali shodně jako v řízení před magistrátem a dále vyznačili na fotografiích místo, kde stáli v době průjezdu žalobce.

K námitce žalobce, vznesené až u jednání krajského soudu dne 23.9.2011, že v oznámení o přestupku nebylo uvedeno, kolik osob se v jeho vozidle nacházelo, je třeba uvést, že tato námitka byla vznesena po uplynutí dvouměsíční lhůty pro podání žaloby (§ 71 odst. 2, § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního – dále jen „s.ř.s.“), proto se jí jako opožděnou ani krajský soud nemohl blíže zabývat. Ostatně počet osob ve vozidle žalobce se nacházející není pro posouzení dané věci ani podstatný, předmětem řízení je jiné jednání žalobce.

Krajský soud dále shledává podanou žalobu nedůvodnou a zcela se shoduje s rozhodnutími správních orgánů obou stupňů, které tvoří jeden celek. Správní orgány správně dovodily nedůvodnost námitky žalobce, že předmětný skutek nelze prokázat bez fotografie či jiného důkazu jen na základě výpovědí svědků – policistů. Žalovaný v napadeném rozhodnutí správně poukázal také na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24.10.2008, č.j. 1 As 64/2008-42, podle něhož „Skutečnost, že řidič vozidla drží v ruce telefonní přístroj, je objektivně vnímatelná lidským zrakem z protijedoucího vozidla. Proto tvrzení policistů, že stěžovatelku viděli držet v ruce za jízdy telefonní přístroj, může být samo o sobě věrohodným důkazem, aniž by byl předložen další důkaz, neboť k tomu není potřeba odborná znalost ani zvláštní vybavení“. O obdobný případ jde i v nyní projednávané věci, neboť z fotografií předložených žalobcem, výpovědí svědků – policistů a ostatně i podle samotného tvrzení žalobce je zřejmé, že policisté viděli žalobce držet v ruce mobilní telefon na vzdálenost cca 5 – 10 metrů, což je vzdálenost, u níž lze bez důvodných pochybností konstatovat, že je na ni možné lidským zrakem danou skutečnost objektivně vnímat. Na tomto závěru krajského soudu nemůže nic změnit ani skutečnost, že dané pozorování policistů mohlo trvat jen několik sekund, neboť i s přihlédnutím k dané vzdálenosti jde o dobu zcela dostatečnou k bezpečnému rozpoznání jednání žalobce, a to i s přihlédnutím k tomu, že policisté stáli se služebním vozem na místě výjezdu na předmětnou komunikaci (jak plyne z fotografií předložených žalobcem), kde jim po danou dobu nic nebránilo v bezpečném rozhledu. V této souvislosti je třeba zdůraznit (shodně se správními orgány obou stupňů), že podstatná je okolnost, že bylo výpověďmi policistů prokázáno, že žalobce při řízení motorového vozidla držel v ruce telefonní přístroj, přičemž není podstatná jeho barva. Námitky v tomto směru žalobcem vznášené nemohou bez dalšího obstát, neboť policisté shodně vypověděli, že žalobce držel telefonní přístroj a shodně vyloučili možnost, že by se o mobilní telefon nejednalo, že by si žalobce jen např. podpíral hlavu. Jak žalovaný správně uvedl v napadeném rozhodnutí, barva mobilního telefonu, popř. i omyl policistů v tomto směru, není podstatný a sám o sobě bez dalšího nemůže zpochybnit výpověď policistů v takové intenzitě, že by bylo objektivního důvodu pochybovat o věrohodnosti jejich výpovědí. Žalovaný správně uvedl, že ve prospěch obviněného nebylo možno užít ani dodatečně předložený výpis telefonních hovorů k telefonnímu číslu X, neboť příslušný operátor konstatuje, že nelze vyhovět požadavku o zaslání podrobného výpisu příchozích hovorů, neboť podrobný výpis obsahuje jen hovory odchozí. Z toho plyne, že ani tento výpis není schopen bez dalšího zpochybnit výpovědi slyšených policistů, kteří jinak nemají k žalobci žádný vztah, pro který by bylo důvodu o jejich věrohodnosti pochybovat.

Rozpory ve výpovědích policistů namítá žalobce jen zcela obecně, přičemž krajský soud konstatuje, že v jejich výpovědích, zopakovaných také v řízení před soudem, neshledal žádné podstatné rozpory, které by mohly mít vliv na jejich věrohodnost. Svědci se bez jakýchkoliv pochybností shodli na podstatné skutečnosti, a to že viděli žalobce držet v ruce mobilní telefon během řízení motorového vozidla, což bylo důvodem, že za vozidlem žalobce vyjeli a následně jej zastavili a provedli také silniční kontrolu. Policisté se shodli také v tom, že žalobce zprvu při kontrole připustil, že držel v ruce během jízdy mobilní telefon (dle výpovědi svědků V. a Z. před správním orgánem I. stupně žalobce tvrdil, že si mobil pouze přendával z ruky do ruky) a teprve poté, co nevyhověli jeho žádosti o „jiné“ vyřízení věci, začal tvrdit, že jej v ruce nedržel. Na věrohodnosti výpovědí policistů nic nemění ani skutečnost, že po zastavení žalobce provedli i další kontrolu jeho vozidla, což bylo za daných okolností zcela oprávněné a spadalo do jejich pravomoci. Skutečnost, že se zmýlili při posouzení stáří lékárničky žalobce, nic nemění na skutečnosti, že žalobce během řízení motorového vozidla držel v ruce mobilní telefon. Ostatně za tento omyl se žalobci na místě omluvili, za jiný přestupek ani nebyl žalobce stíhán a nelze tedy ani policisty podezírat z jakési přílišné horlivosti. Naopak lze uvést, že policisté se při silniční kontrole žalobce přes jeho zjevně poněkud emotivní chování sami chovali korektně a zcela správně nepřistoupili na nabídky žalobce na „jiné“ řešení daného přestupku.

Nerozhodná je rovněž námitka žalobce, že jej policisté neviděli hovořit a tudíž netelefonoval, protože skutková podstata přestupku dle § 22 odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o přestupcích nespočívá v telefonování, ale podle tohoto ustanovení se přestupku dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla drží v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení.

Závěrem lze tedy konstatovat, že správní orgány obou stupňů zjistily skutkový stav věci v rozsahu nezbytném pro jejich rozhodnutí, ve svých rozhodnutích se vypořádaly se všemi námitkami žalobce a přihlédly i k důkazům předkládaných žalobcem, s nimiž se také řádně vypořádaly.

Ze všech výše uvedených důvodů dospěl rovněž krajský soud ve shodě s rozhodnutími správních orgánů obou stupňů k závěru, že žalobce svým jednáním naplnil formální i materiální znaky skutkové podstaty přestupku dle § 22 odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o přestupcích, proto podanou žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s.ř.s., protože procesně plně úspěšný žalovaný se výslovně práva na náhradu nákladů řízení vzdal.

O náhradě nákladů řízení, které vznikly státu v souvislosti s výpovědí svědků rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 4 s.ř.s., přičemž rozhodnutí o jejich výši si v souladu s § 155 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 64 s.ř.s. vyhradil do samostatného usnesení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

V Ostravě dne 23.9.2011

Mgr. Ondřej Mrákota

samosoudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru