Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

58 A 38/2010 - 24Rozsudek KSOS ze dne 01.07.2011

Prejudikatura

1 As 19/2005

7 As 28/2009 - 99

6 As 50/2003

3 As 46/2004


přidejte vlastní popisek

58 A 38/2010 – 24

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Mrákotou

v právní věci žalobce: M. V., zastoupený Mgr. Alešem Zapletalem, advokátem, se

sídlem Hranice, Masarykovo náměstí 16, proti žalovanému: Krajský úřad

Olomouckého kraje, se sídlem Olomouc, Jeremenkova 40a, o přezkoumání

rozhodnutí žalovaného ze dne 10.3. 2010, č.j. KUOK 25579/2010, ve věci

přestupku,

takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 10.3. 2010, č.j.

KUOK 25579/2010 se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací

žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku

6.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Aleše

Zapletala, advokáta, se sídlem Hranice, Masarykovo náměstí 16.

Odůvodnění:

Podanou žalobou se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10.3. 2010, č.j. KUOK 25579/2010, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Olomouce (dále jen „magistrát“), ze dne 2.12.2009 , č.j. SmOl/AŘMV/2/1896/2009/Hýbl, kterým byl žalobce uznán vinným tím, že dne 30.8.2009 v cca 16:21 hodin, v Olomouci, na ul. Přerovská, překročil nejvyšší povolenou rychlost stanovenou pro jízdu v obci zvláštním právním předpisem na 50 km/h, neboť řídil osobní motorové vozidlo tovární zn. Škoda Octavia, RZ: X, rychlostí 75 km/h, při zvážení možné odchylky měřícího zařízení ± 3 km/h, tak byla jako nejnižší skutečná rychlost naměřena rychlost jízdy 72 km/h, tedy rychlost o 22 km/h vyšší, než jaká byla v měřeném úseku maximálně povolena, tedy porušením § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), spáchal přestupek podle ust. § 22 odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), za což mu byla uložena pokuta ve výši 3.500,- Kč. Současně se domáhal také zrušení prvoinstančního rozhodnutí magistrátu.

Žalobce namítl, že mu bylo upřeno právo zakotvené ust. § 73 odst. 2 zákona o přestupcích vyjádřit se ke skutečnostem, které mu byly v přestupkovém řízení kladeny za vinu a k důkazům o nich, uplatňovat skutečnosti a navrhovat důkazy na svoji obhajobu, podávat návrhy a opravné prostředky, když mu bylo upřeno právo zúčastnit se ústního jednání ve věci. Žalobce jako obviněný byl předvolán k ústnímu jednání na den 13.11.2009 na 9:00 hodin. Na tentýž den, ale na 10:00 hodin však byl žalobce předvolán k podání vysvětlení k Městskému úřadu v Bystřici pod Hostýnem. Žalobce se pokoušel již dne 12.11.2009 v dopoledních i odpoledních hodinách kontaktovat pověřeného úředníka magistrátu na čísle 585510672, ale neúspěšně. Teprve dne 13.11.2009 v 8:03 hodin se žalobci podařilo úspěšně telefonicky kontaktovat s Mgr. H., jehož informoval o kolizi nařízeného jednání s jednáním u Městského úřadu v Bystřici pod Hostýnem. Mgr. H. žalobci sdělil, že takto podanou omluvu nepřijímá, přičemž jej současně vyzval k tomu, aby se dostavil k projednání přestupkové věci tentýž den odpoledne. Žalobce odmítl svou účast v takto stanoveném termínu s poukazem na to, že k ústnímu jednání musí být předvolán písemným předvoláním v souladu se zákonem a požádal jej o předvolání k ústnímu jednání v náhradním termínu. Vzápětí o celé žádosti žalobce informoval Mgr. U., nadřízeného Mgr. H.. Současně žalobce sdělil, že dokumenty k omluvě, tedy potvrzení o účasti u ústního jednání u Městského úřadu v Bystřici pod Hostýnem zašle obratem písemně, což učinil 18.11.2009. Magistrát porušil ust. § 74 odst. 1 zákona o přestupcích, podle kterého o přestupku koná správní orgán v prvním stupni ústní jednání a v nepřítomnosti obviněného z přestupku lze věc projednat jen tehdy, jestliže odmítne, ač byl řádně předvolán, se k projednání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu, neboť magistrát v dané věci rozhodl dne 2.12.2009 v nepřítomnosti žalobce jako obviněného z přestupku. Žalobce přitom svou neúčast u jednání omluvil v předstihu, byť jednu hodinu před konáním jednání, když důvod, pro který se k jednání neodstavil, byl důležitý. Ze samotné skutečnosti, že žalobce svou neúčast u ústního jednání omluvil telefonicky, nelze přijmout závěr, že takto podaná omluva není řádná. Zákon nijak nevymezuje, jakým způsobem lze omluvu z nařízeného ústního jednání sdělit. Poukázal také na to, že, že z nařízeného ústního jednání se lze omluvit také následně a poukázal také na poučení, kterého se mu dostalo v předvolání k danému ústnímu jednání, kdy mu bylo sděleno, že v případě, pokud by se nemohl dostavit ve stanovenou dobu, má zavolat na zde uvedená telefonní čísla, aby bylo možno dohodnout jiný termín. Žalobce poukázal na to, že, že musí být chráněna jeho dobrá víra ohledně řádnosti a včasnosti omluvy, protože z citovaného poučení nelze dovodit, kdy, resp. s jakým časovým předstihem, je nutno omluvu správnímu orgánu sdělit, aby jej tento ještě vyhodnotil jako včas podanou. Jestliže zde takové rozlišení není uvedeno např. formou informace, že z nařízeného jednání se lze omluvit nejpozději v určitém časovém předstihu před termínem jednání, pak tyto okolnosti zásadně nemohou jít k tíži žalobce jako obviněného z přestupku. Dále žalobce namítl vnitřní rozpornost jednání magistrátu, který mu nejprve sdělil, že jeho omluvu nepřijímá a vzápětí jej, byť v rozporu s ust. § 59 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), předvolává k jednání na 13:00 hodin nebo 14:00 hodin téhož dne. Ve skutečnosti, že se obviněný předvolává k náhradnímu termínu ústního jednání ve věci, je přitom dle názoru žalobce neoddělitelně zahrnuto přijetí omluvy z termínu předchozího, který je tímto rušen. Jinými slovy, jestliže by správní orgán omluvu obviněného nepřijal, nemohl by jej předvolat, byť ústně k náhradnímu termínu jednání. Protože tak však magistrát učinil, je zřejmé, že omluvu žalobce přijal. Dále žalobce k poukazu správních orgánů na nabízené předvolání k náhradnímu termínu jednání žalobce prostřednictvím elektronické pošty (e-mailem), uvedl, že by se jednalo v daném případě o nezákonný postup správního orgánu, protože takto zaslané předvolání je nicotné. Dále žalobce uvedl, že omluvu z ústního jednání, která je správnímu orgánu zaslána před časovým okamžikem uskutečnění tohoto jednání, je třeba vždy hodnotit jako včasnou. Opožděnost je možné dovodit jen u omluvy z ústního jednání, která byla doručena či jinak sdělena správnímu orgánu až po termínu konání příslušného ústního jednání. Jiný výklad by vedl k libovůli správních orgánů při hodnocení, kdy nejdříve a kdy nejpozději se mohl obviněný z přestupku z nařízeného jednání omluvit, jakož i při hodnocení, zda účastníkem řízení uváděné okolnosti, bránící v dřívějším doručení omluvy správnímu orgánu, jsou či nejsou dostatečně závažné. Žalobce dále namítl zmatečnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, jež plyne z toho, že žalovaný se nijak nevypořádal s důkazním návrhem na provedení výslechu policistů zúčastněných na zákroku proti žalobci a neuvedl, z jakého důvodu tomuto důkaznímu návrhu nevyhověl.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že posouzením skutečnosti, zda se žalobce z ústního jednání náležitě omluvil, popřípadě, zda se nedostavil k ústnímu jednání z důležitého důvodu, se zabývaly správní orgány obou stupňů, přičemž žalobce se neomluvil v souladu s ust. § 74 odst. 1 zákona o přestupcích a byl proto dán zákonný důvod pro projednání věci v nepřítomnosti žalobce. Vypořádal se také s návrhem žalobce na výslech policistů, který byl učiněn k prokázání skutečnosti, že žalobce údajně kontrolované vozidlo neřídil.

Z obsahu správního spisu krajský osud zjistil, že podle Oznámení přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu Policie České republiky ze dne 30.8.2009 krajský soud zjistil, že uvedeného dne v 16:21 hodin v Olomouci, na ul. Přerovská, v úseku silnice I/35, byla vozidlu Škoda Octavia, RZ X radarem Micro Digi-Cam LTI naměřena rychlost jízdy 75 km/hod., kdy v uvedeném úseku je povolená rychlost jízdy 50 km/hod., přičemž žalobce se vyjádřil tak, že nesouhlasí se skutečnostmi, které jsou mu dávány za vinu. Magistrát poté Oznámením o zahájení řízení ze dne 5.10.2009 žalobci oznámil zahájení řízení ve věci přestupku podle ust. § 22 odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o přestupcích, kterého se měl žalobce dopustit tím, že dne 30.8.2009 v cca 16:21 hodin, v Olomouci na ul. Přerovská, překročil nejvyšší povolenou rychlost stanovenou pro jízdu v obci zvláštním právním předpisem na 50 km/ hod., neboť řídil osobní motorové vozidlo tovární zn. Škoda Octavia, RZ: X, rychlostí 75 km/hod., při zvážení možné odchylky měřícího zařízení ± 3 km/hod. tak byla jako nejnižší skutečná rychlost naměřena rychlost jízdy 72 km/hod., tedy rychlost o 22 km/hod. vyšší než jaká byla v měřeném úseku maximálně povolena. Současně byl žalobce předvolán k ústnímu jednání na den 22.10.2009 v 9.00 hod. Podáním doručeným magistrátu dne 23.10.2009 žalobce uvedl, že dne 6.10.2009 mu byla doručována předmětná poštovní zásilka, ale vzhledem k tomu, že se až do 18.10.2009 pohyboval mimo území České republiky, mohl si zásilku vyzvednout až 20.10.2009. V tento den však již byla zásilka vrácena zpět i přesto, že na výzvě k vyzvednutí je uvedeno datum 21.10.2009 a žalobce požádal o opětovné zaslání písemnosti. Magistrát tedy žalobce opětovně předvoláním ze dne 26.10.2009 předvolal k ústnímu jednání na den 13.11.2009 v 9:00 hod. a v předvolání uvedl, že nemůže-li se žalobce dostavit ve stanovenou dobu, aby zavolal na tel. X nebo X, aby s ním mohl být dohodnut jiný termín s tím, že běžné pracovní důvody nejsou relevantními skutečnostmi pro omluvu z jednání. Současně byl žalobce mimo jiné poučen o tom, že je povinen dostavit se včas na určené místo a nemůže-li se ze závažných důvodů dostavit, je povinen bezodkladně se s uvedením důvodů správnímu orgánu omluvit. Podle doručenky byla zásilka, kterou bylo toto předvolání žalobci doručováno, připravena na poště k vyzvednutí od 29.10.2009, žalobci byla zanechána výzva k jejímu vyzvednutí a poučení téhož dne a žalobci si tuto zásilku vyzvedl dne 9.11.2009. Podle úředního záznamu ze dne 13.11.2009 se tohoto dne v 8:03 hodin s oprávněnou úřední osobou telefonicky spojil žalobce, aby omluvil svoji neúčast u jednání dne 13.11.2009 s tím, že důvodem mělo být jiné úřední jednání žalobce u jiného úřadu ve stejném čase. Žalobci bylo sděleno, že jde o omluvu opožděnou a z toho důvodu nikoliv řádnou. „Ve snaze vyjít obviněnému vstříc mu bylo navrženo, aby se zúčastnil ústního jednání u MmOl v jinou hodinu, který by mu nekolidovala s jeho jiným jednáním, když mu byl navržen termín v 13:00 hod., případně 14:00 hod. dnešního dne. K tomuto se obviněný nevyjádřil.“ Podle dalšího úředního záznamu magistrátu z téhož dne se v 8:08 hod. s oprávněnou úřední osobou telefonicky spojil muž, který se představil pravděpodobně jako p. Š., a oznámil správnímu orgánu, že zastupuje žalobce při telefonním hovoru. Správní orgán odmítl s touto osobou hovořit ohledně přestupkové věci žalobce, neboť mu nebylo známo, že by měl žalobce v dané věci zástupce. V obecné rovině se volající dožadoval odpovědi, zda správní orgán vyhotoví písemné sdělení o nedůvodnosti či opožděnosti omluvy osoby, která se nedostaví k nařízenému ústnímu jednání a omluví se telefonicky. Volajícímu bylo sděleno, že písemné sdělení správní orgán jistě vyhotoví, pokud mu bude řádně doručena omluva z ústního jednání, kterou správní orgán vyhodnotí jako omluvu opožděnou či nedůvodnou a tedy nikoli řádnou. Následuje další úřední záznam z téhož dne, podle něhož v 8:15 hodin se s oprávněnou úřední osobou telefonicky spojil žalobce a sdělil magistrátu, že je ochoten se dostavit k ústnímu jednání ve 13:00 hodin dne 13.11.2009 za předpokladu, že mu bude tato změna hodiny jednání oznámena písemně. Magistrát žalobci vysvětlil, že takovéto písemné oznámení není možné technicky jinak než elektronickou cestou. E-mailovou adresu však žalobce magistrátu nesdělil s tím, že jde o příliš soukromou a osobní záležitost. Magistrát tedy žalobce upozornil, že věc bude projednána v jeho nepřítomnosti. Následně magistrát zjistil, že žalobce nemá zřízenu ani datovou schránku., čemuž odpovídá výpis z adresáře datových schránek založený ve spise. Následně magistrát projednal dne 13.11.2009 od 9.00 hodin věc v nepřítomnosti žalobce s tím, že žalobce se k jednání nedostavil, přestože byl řádně předvolán a byla mu poskytnuta dostatečná doba k přípravě. Písemným podáním datovaným dnem 16.11.2009 se žalobce omluvil z ústního jednání nařízeného na den 13.11.2009 s tím, že v týž den byl předvolán k jinému správnímu orgánu a byl nucen se tedy telefonicky omluvit , přičemž se o tuto telefonickou omluvu pokoušel již 12.11.2009, ale podařilo se mu dovolat až na mobilní telefon dne 13.11.2009, kdy mu pan H. sdělil, že jeho omluvu již nepřijímá, „že se má dostavit třeba večer“. Žalobce v omluvě dále uvedl, že požádal o písemné předvolání, na což mu mělo být panem H. sděleno, že „není žádný pták“, aby mu mohl nové předvolání doručit. Tomuto hovoru měl být přítomen i pan Š.. Proto se telefonicky omlouval ještě panu U.. Ke své omluvě žalobce připojil potvrzení Městského úřadu Bystřice pod Hostýnem, podle kterého se žalobce dne 13.11.2009 v době od 10:00 hodin do 11:00 hodin zúčastnil jednání u tohoto správního orgánu za účelem podání vysvětlení o přestupku, k němuž byl zván 22.10.2009. Tuto skutečnost si magistrát dle úředního záznamu ze dne 23.11.2009 ověřil u Městského úřadu Bystřice pod Hostýnem, kdy zjistil, že zásilku s předvoláním k podání vysvětlení u tohoto správního úřadu si žalobce převzal dne 9.11.2009. Poté magistrát vydal rozhodnutí ze dne 2.12.2009, v němž k omluvám žalobce konstatoval, že žalobce mohl svou neúčast u nařízeného ústního jednání omluvit dříve než telefonátem v den nařízeného jednání, resp. podáním předaným k poštovní přepravě až pět dní po termínu nařízeného ústního jednání. Nadto z podání, kterým žalobce fakticky omlouval svou neúčast u nařízeného ústního jednání, ani neplyne, že by mu nějaká okolnost bránila provést omluvu včas alespoň telefonicky či elektronickou poštou, když o svém předvolání k Městskému úřadu v Bystřici pod Hostýnem věděl již 9.11.2009. Podání žalobce tedy magistrát vyhodnotil jako omluvu opožděnou a vzhledem k tomu, že písemná omluva nebyla magistrátu odeslána bezodkladně a nebyla doručena dokonce ani před zahájením jednání, přistoupil magistrát k projednání přestupku v nepřítomnosti žalobce. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž argumentoval obdobně jako v nyní podané žalobě a uvedl tytéž skutečnosti jako ve své písemné omluvě ze dne 16.11.2009 a rovněž vznesl s ohledem na chování Mgr. D. H. námitku jeho podjatosti. Po vydání opravného usnesení ze dne 5.1.2010 byla usnesením magistrátu ze dne 11.2.2010 námitka podjatosti vznesená žalobcem a jeho návrh na vyloučení Mgr. D. H. zamítnut. Odvolání žalobce proti tomuto usnesení bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 19.3.2010 zamítnuto a usnesení magistrátu ze dne 11.2.2010 bylo potvrzeno. Předtím žalovaný odvolání žalobce do meritorního rozhodnutí magistrátu ze dne 2.12.2009 napadeným rozhodnutím ze dne 10.3.2010 zamítl a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil s tím, že žalobce kontaktoval magistrát až v pátek 13.11.2009, přestože o konání obou jednání u správních orgánů se dozvěděl již 9.11.2009, tj. v den jednání, a to pouze telefonicky s tím, že se k nařízenému jednání nedostaví. Je tedy zřejmé, že žalobce mohl svou neúčast u ústního jednání dne 13.11.2009 omluvit dříve než jen telefonicky v den nařízeného jednání a taktéž bylo v jeho možnostech se omluvit náležitě, tedy písemně s uvedením a doložením důvodu nepřítomnosti, např. doložením předvolání k podání vysvětlení ve věci vedené u Městského úřadu v Bystřici pod Hostýnem, které mu bylo doručeno dne 9.11.2009. Písemnou omluvu však žalobce zaslal až 18.11.2009, tedy pět dní po termínu jednání a námitkou žalobce, že se zdržoval od 13.11.2009 do 17.11.2009 v zahraničí se žalovaný již nezabýval, protože nebyla hodnověrně doložena. Žalovaný se zabýval také posouzením důležitosti onoho důvodu, pro který se žalobce ke magistrátu nedostavil a dospěl k závěru, že nemůže přisvědčit žalobci v tom, že v případě předvolání ke dvěma správním orgánům na tentýž den 13.11.2009, o kterých se dověděl v týž den (9.11.2009), žalobce upřednostnil podání vysvětlení (tj. úkon před zahájením řízení ve věci, ve které patrně žalobce ani nemusel být účastníkem), před probíhajícím řízení, kde již žalobce v postavení obviněného z přestupku byl a měl a mohl tudíž účinně hájit svá práva, což mu bylo správním orgánem umožněno, ale žalobce se sám o uplatnění těchto práv připravil.

Žalovanému je sice k námitkám žalobce možné přisvědčit v tom, že se s návrhem žalobce na provedení výslechu svědků – policistů v napadeném rozhodnutí vypořádal, a to ve vztahu k tvrzení žalobce, že vozidlo neřídil, neboť žalovaný poukázal na oznámení přestupku a příslušný úřední záznam policisty s tím, že správní orgán není vázán důkazními návrhy účastníků a provedení dalšího dokazování by bylo nadbytečné a v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Je však třeba v této souvislosti poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22.1.2009, č.j. 1 As 96/2008-115, podle kterého „Úřední záznam o tom, že byl spáchán přestupek a kdo je podezřelý z jeho spáchání, poskytuje správnímu orgánu pouze předběžnou informaci o věci. Nelze jej však považovat za důkazní prostředek (§ 51 odst. 1 správního řádu z roku 2004). K dokazování průběhu událostí popsaných v úředním záznamu slouží mj. svědecký výslech osoby, která úřední záznam pořídila, nikoli tento záznam sám.“ Vyšel-li tedy žalovaný v napadeném rozhodnutí pouze z úředního záznamu příslušného policisty, jde o pochybení, jímž zatížil své rozhodnutí nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů a současně jde o vadu řízení, která může mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci.

Dále se závěry správních orgánů, a to zejména o nedostatku formy omluvy žalobce a její nedůvodnosti z ústního jednání konaného dne 13.11.2009 nemůže krajský soud souhlasit. Správní orgány obou stupňů totiž ve svých rozhodnutích zdůrazňují skutečnost, že žalobce se neomluvil včas písemně, ale pouze telefonicky. Tyto závěry o nevhodnosti formy použité žalobcem jsou však v rozporu s obsahem spisu, a to zejména s obsahem předvolání žalobce k ústnímu jednání na den 13.11.2009, v němž je výslovně směrem k žalobci jako předvolanému uvedeno, že „Nemůžete-li se dostavit ve stanovenou dobu, zavolejte na tel. X, nebo X, abychom s Vámi mohli dohodnout jiný termín. (Běžné pracovní důvody nejsou relevantními skutečnostmi pro omluvu z jednání).“ Ani další obsah tohoto předvolání v rámci poučení obviněného z přestupku nezmiňuje nejen nutnost podání omluvy z ústního jednání v písemné formě, ale zmiňuje pouze povinnost předvolaného podle § 59 správního řádu dostavit se včas na určené místo s tím, že nemůže-li tak ze závažných důvodů učinit, je povinen se bezodkladně s uvedením důvodů správnímu orgánu omluvit, a dále je zde žalobce jako předvolaný poučen o možnosti uložení pořádkové pokuty nebo předvedení v případě nedostavení se.

Za situace, kdy žalobce nebyl v předvolání k ústnímu jednání na den 13.11.2009 řádně poučen o nutnosti podání písemné omluvy, ale naopak byla výslovně zdůrazněna možnost jen telefonické omluvy na shora výslovně uvedená čísla, jsou nepřiléhavé výtky správních orgánů k tomu, že žalobce se omluvil „pouze“ telefonicky.

Nejde však o jediné pochybení v předvolání žalobce k ústnímu jednání na den 13.11.2009, neboť žalobce v podané žalobě v souvislosti se svým předvoláním správně poukazuje na znění § 74 odst. 1 zákona o přestupcích, který také cituje, a podle něhož (mimo jiné) lze v nepřítomnosti obviněného z přestupku věc projednat

jen tehdy, jestliže odmítne, ač byl řádně předvolán, se k projednání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu. Žalobce totiž k danému ústnímu jednání řádně v souladu s § 59 správního řádu ve spojení s § 74 odst. 1 zákona o přestupcích předvolán nebyl, protože v písemném vyhotovení předvolání nebyl poučen o možnosti projednání přestupku v jeho nepřítomnosti, přestože podle § 59 správního řádu musí být také uvedeno, jaké jsou právní následky v případě, že se předvolaný nedostaví. V této souvislosti lze odkázat také na Správní řád, komentář, JUDr. Josef Vedral, Ph.D., RNDr. Ivana Exnerová – BOVA POLYGON, Praha 2006, str. 363, podle něhož „V předvolání je dále nutné uvést právní následky, které mohou ve vztahu k předvolávané osobě nastat v případě, že se na předvolání nedostaví bez náležité omluvy nebo bez dostatečného důvodu. Možnými právními následky jsou jednak předvedení podle § 60 a jednak uložení pořádkové pokuty podle § 62 odst. 1 písm. a), případné další právní následky mohou vyplynout ze zvláštností jednotlivých typů správních řízení podle zvláštních zákonů (např. podle § 74 odst. 1 zákona o přestupcích může být takovým právním následkem projednání

věci bez přítomnosti obviněného z přestupku).“ Lze tak uzavřít, že žalobce k ústnímu jednání na den 13.11.2009 řádně předvolán nebyl, neboť nebyl poučen o právních následcích nedostavení se dle § 74 odst. 1 zákona o přestupcích a magistrát proto bez dalšího ani nemohl věc v jeho nepřítomnosti projednat. Svým postupem tak magistrát zatížil předmětné řízení vadou takové intenzity, která může mít za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé, neboť žalobci byla v důsledku tohoto postupu upřena účast u ústního jednání se všemi právy s tím spojenými (zejména práv dle § 73 zákona o přestupcích a práv dle § 36 a § 52 správního řádu).

Dále je sice třeba souhlasit se správními orgány v tom, že omluva učiněná hodinu před počátkem stanoveného ústního jednání zpravidla nebude omluvou neodkladnou ve smyslu § 74 odst. 1 zákona o přestupcích, a to zvláště za situace, věděl-li předvolaný o tom, že se k ústnímu jednání o přestupku nebude moci dostavit a z jakého důvodu, několik pracovních dnů předem. V projednávané věci však dle názoru soudu nelze s ohledem na okolnosti případu i omluvu učiněnou telefonicky pouze hodinu před počátkem ústního jednání, přestože žalobce nepochybně od 9.11.2009 věděl, že se tohoto ústního jednání nebude moci zúčastnit, považovat za opožděnou (a tedy nikoliv náležitou), a to zejména s ohledem na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12.3.2009, č.j. 7 As 9/2009-66, podle něhož „V řízení o přestupcích platí princip presumpce neviny a z něho vyplývající zásada

rozhodovat v pochybnostech ve prospěch obviněného z přestupku. Pochybnosti o tom, zda se obviněný z přestupku odmítl dostavit k projednání věci nebo zda se

nedostavil bez náležité omluvy nebo náležitého důvodu, postihují ve svém důsledku zjištěný skutkový stav věci. Pokud správní orgán nebere uvedené pochybnosti v úvahu při svém rozhodování, jde o vadu řízení, která má za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé.“ Pochybnosti o opožděnosti omluvy v této souvislosti lze dovodit zejména z toho, že předvolání žalobce nelze z výše uvedených důvodů považovat za řádné, nelze proto ani posuzovat opožděnost (a ostatně ani důležitost důvodů omluvy), neboť nebyl-li žalobce řádně předvolán, jen stěží se za takové situace mohl řádně omluvit a nadto nemělo dané ústní jednání ani proběhnout bez ohledu na existenci či neexistenci jakékoliv omluvy, přičemž žalobce vytýká v podané žalobě (a ostatně již v podaném odvolání) právě tu skutečnost, že jednání proběhlo v rozporu s § 74 odst. 1 zákona o přestupcích v jeho nepřítomnosti.

Pro úplnost zbývá dodat, že krajský soud nemůže souhlasit ani se závěry správních orgánů, zejména žalovaného, že důvod, pro který se nedostavil žalobce k ústnímu jednání dne 13.11.2009, nebyl ve smyslu § 74 odst. 1 zákona o přestupcích důležitý, neboť nelze bez dalšího paušalizovat, že účast u ústního

jednání v řízení o přestupku je důležitější či naléhavější, než účast u podání vysvětlení o přestupku, kde ještě řízení nebylo započato. Vždy totiž záleží na konkrétních okolnostech dané věci, kdy i podání vysvětlení může mít zcela zásadní význam pro šetření přestupku.

Ze všech výše uvedených důvodů tedy krajský soud podané žalobě vyhověl a napadené rozhodnutí žalovaného pro vady řízení podle § 76 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), jakož i nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů dle § 76 písm. a) s.ř.s. zrušil a současně v souladu s § 78 odst. 4 s.ř.s. věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, v němž jsou správní orgány vázány právním názorem vysloveným v tomto zrušujícím rozsudku (§ 78 odst. 5 s.ř.s.). Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno pro vady řízení, bylo by přinejmenším předčasné hodnotit námitky žalobce ve vztahu k jeho jednání, v němž je spatřován předmětný přestupek.

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z plného procesního úspěchu žalobce, kterému tak vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu důvodně v řízení vynaložených nákladů (§ 60 odst. 1 s.ř.s.). Tyto náklady žalobce představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000,- Kč, odměna advokáta ve výši 4.200,- Kč [2 úkony právní služby po 2.100,- Kč podle § 9 odst. 3 písm. f) ve spojení s § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů -1. příprava a převzetí věci, 2. sepis žaloby], paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300,-Kč za úkon právní služby (§ 13 odst. 3 cit. vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) při celkem

dvou úkonech právní služby, které advokát žalobci poskytl (tj. ve výši celkem 600,- Kč). Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o.s.ř.“), týkající se nabytí právní moci rozhodnutí (srov. § 54 odst. 5 s.ř.s., § 159, § 160 odst. 1 o.s.ř.), uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 64 s.ř.s. zavázal soud žalovaného zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 1.7.2011

Za správnost vyhotovení: Mgr. Ondřej Mrákota, v. r. Marcela Jánová samosoudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru