Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

58 A 30/2010 - 29Rozsudek KSOS ze dne 21.10.2011

Prejudikatura

16 A 5/2010 - 47

5 As 26/2009 - 67

2 As 53/2007 - 111

5 As 105/2008 - 135

5 Ca 117/2007 - 29


přidejte vlastní popisek

58 A 30/2010-29

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Mrákotou

v právní věci žalobce J. B., zastoupeného JUDr. Martinou Hrbatovou, advokátkou se

sídlem Prostějov, Karlov 6, proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého

kraje, se sídlem Olomouc, Jeremenkova 40a, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného

ze dne 26.4.2010, č.j. KUOK 41876/2010, ve věci dopravního přestupku,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 26.4.2010 č.j. KUOK 41876/2010 se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11.247,- Kč k rukám zástupkyně žalobce do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26.4.2010, č.j. KUOK 41876/2010, jímž bylo zamítnuto jako opožděné odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Šumperk (dále jen „městský úřad“) ze dne 1.2.2010, č.j. 58341/2009 DOP/MÁKO-543, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle § 22 odst. 1 písm. e) bod 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“).

Žalobce namítal, že rozhodnutí městského úřadu mu mělo být doručováno dne 23.2.2010, v době doručování nebyl v místě bydliště zastižen a měla mu být zanechána výzva k vyzvednutí uložené zásilky s poučením o právních důsledcích nevyzvednutí nebo odmítnutí převzetí zásilky s tím, že zásilka bude připravena k vyzvednutí dne 23.2.2010. Uloženou zásilku si nevyzvedl, tato mu byla vložena do poštovní schránky až dne 9.3.2010, kdy se teprve o doručování této zásilky dozvěděl. Žádná výzva k vyzvednutí uložené zásilky mu nebyla v místě doručování zanechána, proto nemohlo dojít k tzv. fikci doručení. K doručení zásilky tedy došlo až skutečným vložením zásilky do jeho poštovní schránky dne 9.3.2010 a jím podané odvolání bylo podáno včas. Dále namítl, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno věcně i místně nepříslušným správním orgánem, neboť k předmětnému skutku došlo v katastrálním územní Postřelmov. Rovněž žalobce namítl, že proti němu nebylo řádně zahájeno přestupkové řízení sdělením obvinění z přestupku. Nemohlo být tudíž prováděno ani žádné dokazování a nemohlo ani dojít k vydání správního rozhodnutí. V neposlední řadě namítl, že věc byla správnímu orgánu I. stupně postoupena Okresním soudem v Šumperku, který před postoupením věci vydal trestní příkaz, jímž jej uznal vinným trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d trestního zákona, za což mu uložil samostatný peněžitý trest ve výši 10.000,- Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. Pokud soud při kvalifikaci skutku jako trestného činu dospěl k uložení peněžitého trestu ve výši 10.000,- Kč, měl by být při posouzení skutku jako přestupku uložen trest mírnější.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné s tím, že jeho závěr o tom, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo uloženo a připraveno k vyzvednutí dne 23.2.2010 a téhož dne byla zanechána výzva k vyzvednutí zásilky s poučením o důsledcích nevyzvednutí nebo odmítnutí převzetí, vycházel z tzv. doručenky, která

je součástí spisového materiálu. V souladu s § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), se zabýval také tím, zda ve věci nejsou dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení nebo pro obnovu řízení. Je nedůvodná námitka žalobce, týkající se nepříslušnosti správního orgánu, protože žalobce byl kontrolován v obci Bludov a nikoliv Postřelmov a rovněž bylo vůči žalobci řádně zahájeno přestupkové řízení. Souhlasí se žalobcem v tom, že za trestný čin by měla být vyšší sankce než u jednání společensky méně nebezpečného, tedy přestupku. Není však kompetentní stanovené rozpětí sankcí u přestupků, stanovených zákonodárcem, jakkoliv překračovat.

Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že rozhodnutí městského úřadu ze dne 1.2.2010, č.j.: 58341/2009 DOP/MÁKO-543, bylo žalobci doručováno prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, přičemž pracovník provozovatele poštovních služeb doručoval toto rozhodnutí žalobci dne 23.2.2010, žalobce nebyl v době doručování v místě bydliště zastižen a měla mu být zanechána výzva k vyzvednutí uložené zásilky od 23.2.2010 (den jejího uložení) s údajem, že žalobci bylo rovněž zanecháno poučení o důsledcích nevyzvednutí nebo odmítnutí převzetí zásilky, zásilka byla poté do schránky žalobce vložena dne 9.3.2010, jak plyne z doručenky založené ve správním spise. Odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, v němž byl žalobce poučen o možnosti podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho oznámení, pak žalobce podal k poštovní přepravě dne 23.3.2010, jak plyne z přiložené obálky. Žalovaný v napadeném rozhodnutí vycházel z výše uvedeného a z toho, že žalobci byla v místě doručení zanechána výzva k vyzvednutí uložené zásilky včetně poučení o právních důsledcích spojených s jejím nevyzvednutím s tím, zásilka bude připravena k vyzvednutí dne 23.2.2010. Žalovaný poukázal na to, že i přes poučení dle § 24 odst. 1 správního řádu o tzv. fikci doručení, kdy je písemnost

doručena desátým dnem ode dne, kdy byla písemnost k vyzvednutí připravena (tj. dne 5.3.2010), si žalobce danou zásilku nevyzvedl. Patnáctidenní lhůta k podání

odvolání tak započala běžet ode dne 6.3.2010, a odvolání žalobce bylo tedy podáno po uplynutí odvolací lhůty, která skončila dnem 22.3.2010.

Žalobce však v řízení před soudem předložil další důkazy ve vztahu k doručování prvoinstančního rozhodnutí, když z výzvy k vyzvednutí zásilky (formuláře České pošty) krajský soud zjistil, že dne 23.2.2010 byla žalobci doručována předmětná zásilka, žalobce nebyl zastižen a byla mu zanechána tato výzva k vyzvednutí zásilky, kolonka o tom, že k této výzvě je připojeno poučení o právních důsledcích souvisejících s obsahem zásilky není vyplněna. Z obálky,

která obsahovala prvostupňové rozhodnutí, předložené žalobcem, pak bylo zjištěno, že neoddělenou součástí této obálky je poučení o právních důsledcích spojených s nevyzvednutím zásilky, tj. zejména že tato zásilka je doručována dle správního řádu a nevyzvedne-li si žalobce jako adresát zásilku ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty. Na tomto poučení chybí také datum a podpis doručovatele.

Podle § 20 odst. 1 správního řádu se fyzické osobě písemnost doručuje na adresu pro doručování (§ 19 odst. 3), na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti, na adresu jejího trvalého pobytu, ve věcech podnikání do místa podnikání, nebo při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě na její elektronickou adresu; fyzické osobě lze však doručit, kdekoli bude zastižena. Provádí-li doručení sám správní orgán, mohou osoby doručení provádějící doručit i mimo územní obvod tohoto správního orgánu. Podle odst. 2 téhož ustanovení písemnost, která se doručuje do vlastních rukou, lze doručit adresátovi, nebo též tomu, koho adresát k přijetí písemnosti zmocnil písemnou plnou mocí s úředně ověřeným podpisem; úřední ověření není třeba, pokud byla plná moc udělena před doručujícím orgánem.

Podle § 23 odst. 1 správního řádu nebyl-li v případě doručování podle § 20 adresát zastižen a písemnost nebylo možno doručit ani jiným způsobem přípustným podle § 20, písemnost se uloží. Podle odst. 3 písm. b) téhož ustanovení se písemnost uloží u obecního úřadu nebo v provozovně provozovatele poštovních služeb, pokud se doručuje jejich prostřednictvím. Podle odst. 4 téhož ustanovení se adresát vyzve vložením oznámení o neúspěšném doručení písemnosti do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, aby si uloženou písemnost ve lhůtě 10 dnů vyzvedl; současně se mu sdělí, kde, odkdy a v kterou denní dobu si lze písemnost vyzvednout. Je-li to možné a nevyloučil-li to správní orgán, písemnost se po uplynutí 10 dnů vloží do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo; jinak se vrátí správnímu orgánu, který ji vyhotovil. Podle odst. 5 téhož ustanovení zároveň s oznámením podle odstavce 4 se adresát písemně poučí o právních důsledcích, které by jeho případné jednání podle § 24 odst. 1, 3, 4 vyvolalo nebo o možnosti postupu podle § 24 odst. 2. Toto poučení musí obsahovat i označení správního orgánu, který písemnost odesílá, a jeho adresu.

Podle § 24 odst. 1 správního řádu jestliže si adresát uložené písemnosti písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty.

Z výše uvedeného plyne, že v době doručování zásilky obsahující prvostupňové rozhodnutí zanechal sice poštovní doručovatel žalobci výzvu k vyzvednutí zásilky, ale nikoliv již poučení o právních důsledcích, které obsahovala zásilka odeslaná městským úřadem, neboť jinak by toto poučení nemohlo být součástí obálky zásilky posléze po uplynutí úložní doby vhozené žalobci do poštovní schránky. Je korektní poznamenat, že o této skutečnosti nemohl žalovaný v době svého rozhodování vědět, neboť tato skutečnost neplyne z obsahu správního spisu, ale teprve z listin předložených žalobcem v řízení před soudem. Přesto toto pochybení pracovníka provozovatele poštovních služeb má za následek, že prvostupňové rozhodnutí nebylo doručeno v souladu s § 23 odst. 5 správního řádu, neboť žalovaný nebyl při zanechání výzvy k vyzvednutí zásilky poučen o právních důsledcích spojených s nevyzvednutím zásilky dle citovaného zákonného ustanovení a v důsledku tohoto pochybení k fikci doručení dle § 24 odst. 1 správního řádu nemohlo dojít (srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20.12.2010, č.j. 16 A 5/2010-47 nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31.3.2010, č.j. 5 As 26/2009-67).

S obsahem prvostupňového rozhodnutí se pak žalobce dle svého vlastního tvrzení seznámil až po vhození zásilky do jeho domovní schránky dne 9.3.2010, až tento den je tedy třeba považovat za den doručení rozhodnutí městského úřadu ze dne 1.2.2010, ode dne 10.3.2010 počala běžet patnáctidenní odvolací lhůta (§ 83 odst. 1 správního řádu), která skončila ve středu 24.3.2010. Pokud tedy bylo odvolání žalobce podáno k poštovní přepravě dne 23.3.2010, bylo podáno včas a závěr žalovaného o opožděnosti odvolání žalobce správný není.

Ze všech výše uvedených důvodů tedy krajský soud pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mělo za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé podle § 76 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) zrušil napadené rozhodnutí žalovaného a současně podle § 78 odst. 4 s.ř.s. vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení, v němž je vázán právním názorem vysloveným v tomto zrušujícím rozsudku (§ 78 odst. 5 s.ř.s.). Dalšími žalobními námitkami se pak krajský soud již blíže nezabýval, neboť v řízení o žalobě proti rozhodnutí, jímž bylo odvolání žalobce zamítnuto dle § 92 správního řádu jako opožděné, se krajský soud zabývá pouze otázkou, zda bylo odvolání skutečně podáno opožděně, či nikoliv (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27.11.2008 č.j. 2 As 53/2003-111, nebo rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5.3.2010, č.j. 5 Ca 117/2007-29).

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z plného procesního úspěchu žalobce, kterému tak vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu důvodně v řízení vynaložených nákladů (§ 60 odst. 1 s.ř.s.). Tyto náklady žalobce představuje soudní poplatek 2.000,- Kč, odměna advokátky ve výši 6.300,- Kč [3 úkony právní služby po 2.100,- Kč podle § 9 odst. 3 písm. f) ve spojení s § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů -1. příprava a převzetí věci, 2. sepis žaloby, 3. účast u jednání soudu], paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300,-Kč za úkon právní služby (§ 13 odst. 3 cit. vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) při celkem

třech úkonech právní služby, které advokátka žalobci poskytla (tj. ve výši celkem 900,- Kč), z cestovného ve výši 1.247,- Kč za cestu z Prostějova do Ostravy a zpět osobním vozem Renault Megane při celkové vzdálenosti 240 km, průměrné spotřebě 4,866 l/100 km, ceně pohonných hmot 30,80 Kč/litr a sazbě základní náhrady za ujetý kilometr ve výši 3,70 Kč a dále z náhrady za promeškaný čas za 8 půlhodin po 100,- Kč (tj. 800,- Kč), celkem tedy náklady žalobce činí částku 11.247,- Kč. Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o.s.ř.“), týkající se nabytí právní moci rozhodnutí (srov. § 54 odst. 5 s.ř.s., § 159, § 160 odst. 1 o.s.ř.), uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 -ti dnů od právní moci rozsudku. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 64 s.ř.s. zavázal soud žalovaného zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobce v řízení zastupovala.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 21. října 2011

Mgr. Ondřej Mrákota

samosoudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru