Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

43 Cad 34/2009 - 59Rozsudek KSOS ze dne 13.06.2011


přidejte vlastní popisek

43Cad 34/2009-59

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Ježoviczovou v právní věci žalobce M. G., proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16.12.2008 číslo X, o úpravě starobního důchodu podle zákona číslo 87/1991 Sb.,

takto:

I. Rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne

16.12.2008 číslo X se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací žalované

k dalšímu řízení.

II. Žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení je povinna zaplatit

žalobci na nákladech řízení částku 2.400,- Kč, a to do 60-ti dnů od právní moci

tohoto rozhodnutí k rukám jeho zástupkyně.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 16.12.2008 číslo X žalovaná přiznala žalobci od 10.2.2008 starobní důchod dle ustanovení § 29 písm. a) zák. č. 155/95 Sb. ve výši 3.594,- Kč měsíčně. Současně uvedla, že dle Nařízení vlády č. 211/2008 se

Pokračování -2- 43Cad 34/2009

žalobci od srpna 2008 zvyšuje základní výměra starobního důchodu na Kč 2.170,- měsíčně, a tudíž náleží celkem starobní důchod ve výši 4.064,- Kč měsíčně.

Žalobce podal proti uvedenému rozhodnutí včasnou žalobu, v níž zejména poukazoval na to, že stanovená výše starobního důchodu je nesprávná, jelikož v minulosti došlo k neplatnému rozvázání jeho pracovního poměru, bylo to v roce 1975, takže nemohl poté vykonávat své povolání učitele hry na žesťové nástroje. Namítal, že v roce 1991 byl rehabilitován, avšak i když se snažil znovu zapojit do pracovního poměru, jeho žádosti nebylo vyhověno (šlo o žádost z 22.10.1992). Od roku 1975 se tedy musel živit převážně dělnickými profesemi, jako učitel nenašel nikde uplatnění. Navrhoval proto zrušení napadeného rozhodnutí.

Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 30.3.2009 provedla podrobný rozbor vydaného rozhodnutí a původně navrhovala zamítnutí žaloby, přičemž poukazovala zejména na to, že žalobce neuplatnil žádost o úpravu důchodu a ani žalované ČSSZ nepředložil doklad – „osvědčení o neplatném skončení pracovního poměru z politických důvodů“ dle zák. č. 87/1991“. Po provedeném řízení u ústního jednání dne 13.6.2011 navrhovala žalovaná zrušení rozhodnutí a vrácení věci k novému řízení.

Žalobce udělil plnou moc k zastupování dne 14.9.2009 JUDr. Aleně Porostlé, která byla vypovězena dne 23. 6. 2011.

Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalované ze dne 16.12.2008 číslo X, z rozsudků Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 26C 398/75 a Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 16Co 83/76, dále z připojeného dávkového spisu žalobce, z osobního spisu žalobce vedeného u Národního výboru Města Ostravy, z osvědčení o neplatnosti pracovního poměru vydaného Školským úřadem v Ostravě dne 13.12.1991, z výslechu svědka RNDr. J. Č. z písemného vyjádření svědkyně Mgr. P. D.. Poté dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Při řízení o žalobě žalobce vycházel krajský soud z ustanovení § 65 a násl. s.ř.s., jakož i ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalované.

Z obsahu dávkového spisu žalované krajský soud zjistil, že žalobce požádal dne 27.11.2008 o starobní důchod dle ust. § 29 zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění (dále jen zdp) od 10.2.2008. Tento starobní důchod mu byl přiznán napadeným rozhodnutím, jak bylo citováno. Žalobce získal celkem 32 roků a 252 dnů doby pojištění. Podle shora uvedeného § 34 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb. činí výše procentní výměry starobního důchodu po snížení náhradní doby pojištění (evidence u ÚP) na 80% (30 roků) za každý odpracovaný celý rok doby pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod 1,5% výpočtového základu, tj. 45% (30x1,5%). Podle § 15 zák. č. 155/1995 Sb., v platném znění, je výpočtovým základem osobní vyměřovací základ (dále jen OVZ), pokud nepřevyšuje částku 10.000,- Kč. Převyšuje-li osobní vyměřovací základ částku 10.000,- Kč, stanoví se výpočtový základ tak, že částka 10.000,- Kč se počítá v plné výši, z částky OVZ nad 10.000,- Kč do 24.800,- Kč se počítá 30% a z částky OVZ nad 24.800,- Kč se počítá 10%. OVZ je měsíční průměr úhrnu ročních vyměřovacích základů pojištěnce za rozhodné období, kterým je období od 1.1.1986 do konce kalendářního roku, který je bezprostředně před rokem přiznání důchodu, jak stanovení ust. § 18 odst. 4 zdp. V případě žalobce byl OVZ stanoven za roky 1986-2007 a činí 4.207,- Kč. Tento OVZ je nízký, není nutno jej redukovat, takže je zároveň i výpočtovým

Pokračování -3- 43Cad 34/2009

základem. Procentní výměra starobního důchodu zde činí 45% z VPZ 4.207,- Kč, tj. 1.894,- Kč měsíčně. K této procentní výměře náleží základní výměra podle ust. § 33 odst. 1 zdp v plném znění ve výši 1.700,- Kč měsíčně, takže starobní důchod činí od 10.2.2008 celkem 3.594,- Kč měsíčně (1.700+1.894). Od srpnové splátky 2008 činil starobní důchod po valorizaci 4.064,- Kč měsíčně (ZV 2.170+PV 1894).

V osobním listě důchodového pojištění žalobce ze dne 10.12.2008 není zhodnocena doba zaměstnání od 1.1.1975 do 27.3.1977.

Z rozsudku Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 26C 398/75 ze dne 7.12.1975 bylo zjištěno, že tímto byl zamítnut návrh žalobce M. G., aby bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru, kterou dala žalovaná organizace – Národní výbor Města Ostravy žalobci dne 28.4.1975 dle § 46 písm. e) a f) zákoníku práce, je neplatná, a aby žalovaná organizace zaplatila žalobci 6.000,- Kč, byl zamítnut. Tento rozsudek byl (po odvolání žalobce ) potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě sp.zn. 16Co 83/76 ze dne 25.2.1976.

Z osvědčení o neplatnosti skončení pracovního poměru ze dne 13.12.1991 vydaného Školským úřadem v Ostravě a podepsaného ředitelem RNDr. J. Č. bylo zjištěno, že tímto bylo vydáno osvědčení o neplatném skončení pracovního poměru dle § 21 zákona č. 87/1991 Sb., přičemž pracovní poměr skončil dne 1.5.1975. V osvědčení je dále uvedeno, že Školský úřad Ostrava je vydává na žádost postiženého dle § 22 odst. 1 zákona o mimosoudních rehabilitacích.

Z výpovědi svědka RNDr. J. Č. ze dne 21.3.2011 bylo zjištěno, že pracoval od 1.12.1991 pracoval jako náměstek ministra školství v Praze u Profesora Vopěnky, ale zároveň zastával funkci ředitele Školského úřadu v Ostravě (dále jen ŠÚ) bez nároku na mzdu. V tehdejší době byla jako referentka ŠÚ v Ostravě zaměstnána Mgr. P. D.. K rozporu mezi originálem osvědčení o neplatnosti skončení pracovního poměru z 13.12.1991 M. G. a obsahem rozsudků soudů konstatoval, že běžný průběh vydávání takovýchto osvědčení byl následující: komise, ve které pracovala Mgr. P. D. a pracovníci z jednotlivých škol, jednalo-li se o zaměstnance té které školy, vytvořila podklad pro vydání tohoto osvědčení, které mu poté bylo předloženo k podpisu a svůj podpis poznal na osvědčení ze dne 13.12.1991. Pokud je v dopise uvedeno : „Váš dopis značky/ze dne 30.9.1991“, je možné, že tehdy žalobce požádal o vydání tohoto osvědčení. Nepamatoval si už přesně, zda mu Mgr. D. nebo někdo jiný předkládala rozsudky Okresního soudu v Ostravě a Krajského soudu v Ostravě. Při předkládání návrhů na vydání těchto osvědčení se v podstatě hovořilo skoro vždy o tom, že soudy v 70. létech rozhodovaly poplatně době, a proto takováto osvědčení byla někdy vydávána aniž se dostaly konkrétní rozsudky do jeho dispozice. Nepamatoval si, už jestli v případě žalobce měl k dispozici citované konkrétní rozsudky.

Z písemného vyjádření svědkyně Mgr. P. D., která se k ústnímu jednání soudu omluvila, bylo zjištěno, že zaslala soudu písemnost týkající osobně se její rehabilitace ze dne 27.3.1991. Žádné podrobnosti, týkající se přímo osoby žalobce, si nepamatovala.

Pokračování -4- 43Cad 34/2009

Dle ustanovení § 21 zákona č. 87/1991 Sb. za neplatný se pro účely tohoto zákona považuje právní úkon, jímž došlo v rozhodném období ke skončení pracovního nebo služebního poměru nebo členského poměru k družstvu (dále jen "pracovní vztah") z důvodu politické perzekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody (§ 2 odst. 2 a 3), zejména

a) spočívá-li jeho důvod v odsouzení pro trestný čin (zločin, přečin, přestupek), jestliže soudní rozhodnutí bylo zrušeno podle oddílu druhého a třetího zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., a trestní stíhání bylo zastaveno nebo obviněný byl v celém rozsahu zproštěn viny;

b) byl-li učiněn podle zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 99/1969 Sb., o některých přechodných opatřeních nutných k upevnění a ochraně veřejného pořádku;

c) byla-li dána výpověď podle § 46 odst. 1 zákoníku práce č. 65/1965 Sb., ve znění zákona č. 153/1969 Sb., proto, že pracovník narušil svou činností socialistický společenský řád a neměl proto důvěru potřebnou k zastávání dosavadní funkce nebo svého dosavadního pracovního místa;

d) byl-li pracovní poměr okamžitě zrušen podle § 53 odst. 1 písm. c) zákoníku práce č. 65/1965 Sb., ve znění zákona č. 153/1969 Sb.;

e) dohoda o skončení pracovního vztahu, byla-li pracovníkem uzavřena pod tlakem politické perzekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody.

Zrušují se soudní rozhodnutí, jimiž byly zamítnuty návrhy nebo schváleny smíry ve věcech určení neplatnosti skončení pracovního vztahu v případech uvedených v odstavci 1.

Dle ustanovení § 22 téhož zákona na žádost toho, jehož pracovní vztah skončil z důvodů uvedených v § 21, vydá mu o tom osvědčení organizace, u níž byl v pracovním vztahu, nebo její právní nástupce, a není-li ani nástupce, ústřední orgán, do jehož působnosti by organizace, popřípadě její činnost v době podání žádosti náležela (dále jen "organizace"). Nežije-li ten, jehož pracovní poměr takto skončil, mohou žádost podat jeho manžel nebo děti. Žádost podle odstavce 1 lze podat do šesti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona. Nevydá-li organizace osvědčení do tří měsíců ode dne, kdy žádost obdržela, může osoba uvedená v odstavci 1 podat do dvou let ode dne účinnosti tohoto zákona soudu návrh na určení, že důvodem skončení pracovního vztahu byly okolnosti uvedené v § 21. Za osvědčení ve smyslu odstavce 1 se považuje i osvědčení nebo jiný doklad vydaný organizací přede dnem účinnosti tohoto zákona, jakož i soudní rozhodnutí, jestliže z nich vyplývá, že pracovní poměr skončil z důvodů uvedených v § 21.

Dle ustanovení § 24 téhož zákona, je-li skončení pracovního vztahu neplatné podle § 21 zákona nebo byla-li v řízení podle § 22 zákona určena neplatnost právního úkonu, na jehož základě skončil pracovní vztah, považuje se pro účely důchodového zabezpečení doba od skončení tohoto pracovního vztahu do dne vzniku nároku na starobní, invalidní nebo částečný invalidní důchod, nejdéle však do

Pokračování -5- 43Cad 34/2009

dne účinnosti tohoto zákona, za dobu zaměstnání. Je-li rozhodnutí příslušného orgánu podle § 23 zákona neplatné, považuje se pro účely důchodového zabezpečení doba ode dne právní moci tohoto rozhodnutí do dne vzniku nároku na starobní, invalidní nebo částečný invalidní důchod, nejdéle však do 30. dubna 1990, za dobu zaměstnání.

Vzhledem k výše uvedenému je tedy dostatečně prokázáno ( a ostatně i závěrečný návrh žalované ve věci k tomuto také směřoval) , že žalobce byl osobou, která získala osvědčení o neplatném skončení pracovního poměru ve smyslu § 21 zákona č. 87/1991 Sb. Provedenými důkazy bylo zjištěno, že žalobce v průběhu řízení o starobní důchod sice nepředložil doklad rozhodný pro výpočet jeho starobního důchodu - osvědčení o neplatném rozvázání pracovního poměru - a to na Okresní správě sociálního zabezpečení v Ostravě, ačkoli již tímto dokladem disponoval . Bylo však jednoznačně prokázáno, že toto vydané osvědčení ze dne 13.12.1991 je osvědčením ve smyslu ustanovení § 22 zákona č. 87/1991 Sb. Žalobce je tedy osobou, při výpočtu jejíhož starobního důchodu mělo být postupováno s přihlédnutím k zákonu č. 87/1991 Sb. o mimosoudních habilitacích (v této souvislosti soud poukazuje na skutečnosti, že i v osobním listě důchodového pojištění žalobce je uvedena doba zaměstnání pouze do 31.12.1974, ačkoli i podle citovaného rozsudku Okresního soudu v Ostravě potvrzeného Krajským soudem v Ostravě, měl pracovní poměr žalobce k bývalému zaměstnavateli skončit teprve dne 31.5.1975).

Z uvedeného důvodu proto krajský soud v souladu s ust. § 78 odst. 1 s.ř.s. shledal žalobu žalobce jako důvodnou a napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení. Žalovaná vydá nové rozhodnutí, přičemž bude vázána shora uvedeným právním názorem krajského soudu, že žalobce je nutno považovat za osobu , u níž došlo k neplatnému skončení pracovního vztahu (dle zákona č. 87/1991 Sb.) Žalobce získat osvědčení ve smyslu ustanovení § 22 citovaného zákona o tom, že jeho pracovní vztah skončil z důvodů uvedených v § 21 citovaného zákona. Žalovaná proto provede výpočet starobního důchodu žalobce s přihlédnutím k této skutečnosti a vydá nové rozhodnutí o starobním důchodu žalobce.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalobce byl ve věci procesně úspěšný Žalovaná je proto zavázána zaplatit náhradu nákladů řízení spočívající v odměně bývalé zástupkyně žalobce JUDr. Aleny Porostlé, advokátky , AK Prostorná 4, Ostrava-Mar.Hory za tři úkony právní služby (převzetí a příprava, účast u ústního jednání dne 21.3.2011 a dne 13.6.2011) po 500,- Kč (§ 9 odst. 2, § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tj. 1.500,- Kč, dále 3x náhrada hotových výdajů dle §13 odst. 3 téže vyhlášky po 300,- Kč, tj. 900,- Kč. tedy celkem 2.400,- Kč, a to ve lhůtě do 60-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení Pokračování -6- 43Cad 34/2009

jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím podepsaného soudu, a to písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě, dne 13.června 2011

Za správnost vyhotovení: Samosoudkyně: Jana Valošková
JUDr. Miroslava Ježoviczová,v.r.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru