Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

43 Cad 132/2007 - 195Rozsudek KSOS ze dne 22.08.2011

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
4 Ads 173/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

43Cad 132/2007-195

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Ježoviczovou v právní věci žalobce: P. D. , zastoupený Mgr. Jaroslavem Kopeckým, advokátem se sídlem v Ostravě-Mor. Ostravě, AK 28.října 150/2663, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. června 2007 , o plný invalidní důchod,

takto:

I. Žaloba se zamítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Odměna zástupce žalobce Mgr. Jaroslavu Kopeckého, advokáta se

sídlem AK 28.října 150/2663, Ostrava se určuje částkou 960,- Kč a bude vyplacena

ve lhůtě do 60-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 29.4.2009 č.j. 6Ads 40/2009-115 byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.10.2008 č.j. 43Cad 132/2007-92 a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení. Zároveň byla zástupci Pokračování -2- 43Cad 132/2007

žalobce Mgr. Jaroslavu Kopeckému přiznána odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v částce 1.904,- Kč.

Včas podanou žalobou doručenou soudu dne 30.7.2007 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20.6.2007, č.j.X. Napadeným rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o přiznání plného invalidního důchodu s odůvodněním, že dle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Ostrava ze dne 11.6.2007 není plně invalidní, neboť jeho schopnost samostatné výdělečné činnosti poklesla z důvodu nepříznivého zdravotního stavu pouze o 30%. Žalobce se v žalobě dovolává uznání chronicky se vyskytujícího CFS (syndromu chronické únavy) a napadá diagnostickou průkaznost posouzení míry jeho schopností vykonávat práci, jež vychází pouze z domněnky a osobního hodnocení posuzovatelů, bez jakýchkoli objektivních opěrných důkazů. Navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

Soud poté přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“)], tedy ke dni 20.6.2007.

Rozhodnutím soudu ze dne 22. 7. 2008 byl ke své žádosti žalobce osvobozen od soudních poplatků a byl mu ustanoven zástupce z řad advokátů Mgr. Jaroslav Kopecký.

Z obsahu spisu soud zjistil, že žalobce požádal dne 20.3.2007 o plný invalidní důchod. Ze záznamu o jednání Okresní správy sociálního zabezpečení Ostrava ze dne 11.6.2007 soud zjistil, že příslušná OSSZ posuzovala zdravotní stav žalobce se závěrem, že žalobce není plně invalidní s tím, že pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu dosahuje ani pouze 30% a nejedná se ani o postižení uvedené v příloze č. 3 vyhl. č. 284/1995 Sb. umožňující soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek. Nejedná ani o zdravotní postižení odpovídající příloze č. 4 vyhl. č. 284/1995 Sb., které by žalobci značně ztěžovalo obecné životní podmínky.

Z posudku Posudkové komise MPSV v Ostravě ze dne 23.10.2007 soud zjistil, že komise při posuzování zdravotního stavu vycházela ze zdravotnické dokumentace praktického lékaře MUDr. M. B. a jeho nálezu ze dne 17.4.2007, z nálezů MUDr. M. ze dne 9.12.2002 a 6.1.2003, MUDr. O., Městské nemocnice Ostrava, MUDr. L. ze dne 14.11.2005, 29.5.2006, 21.3.2007, MUDr. L. ze dne 2.5.2007, MUDr. D. ze dne 10.5.2007, MUDr. V. ze dne 14.2.2007, 7.3.2007, 18.6.2007, MUDr. R., MUDr. H., psychiatra MUDr. S., MUDr. N. ze dne 11.5.2000 a 10.11.2004, PhDr. V. a ze spisové dokumentace OSSZ v Ostravě. Posudková komise v závěru posudku uvedla, že žalobce není schopen práce fyzicky a psychicky nadměrně náročné, v nepříznivých klimatických podmínkách, v prostředí prašném a dráždícím cesty dýchací. Není

Pokračování -3- 43Cad 132/2007

schopen práce a v nočních směnách. Je schopen práce s běžnou fyzickou a duševní zátěží. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je somatoformní porucha na premorbidně psychopaticky strukturovaném osobnostním terénu, kdy dekompenzace nemoci nejsou prokázány. Stav odpovídá příloze č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb., kap. V, pol. 4, písm. b) a pokles schopnosti soustavné výděleční činnosti byl hodnocen na horní hranici 20%. Závěrem komise je, že k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyl žalobce plně invalidní s tím, že u něj nešlo o pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o minimálně 33% a nešlo ani o schopnost vykonávat pro zdravotní postižení soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek a dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav mu značně neztěžoval obecné životní podmínky.

Dále byl vypracován posudek posudkovou komisí MPSV ČR v Praze, a to dne 3.4.2008, z něhož krajský soud zjistil, že rozhodující příčinou žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je porucha jeho osobnosti, somatoformní porucha, kterou komise posoudila podle kapitoly V, položky 4, písm. b) přílohy č. 2 vyhl. č. 284/1995 Sb. a míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ke dni vydání napadeného rozhodnutí hodnotí i s přihlédnutím k dalším zdravotním postižením na 20%.Žalobce tedy nebyl plně ani částečně invalidní.

Dle závazného právního názoru, vyjádřeného ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu, vyžádal Krajský soud v Ostravě posudek posudkové komise MPSV ČR v Brně, která jej zpracovala dne 31.3.2011 ve složení - předseda komise, odborný lékař – neurolog a tajemnice. Z tohoto obsáhlého posudku bylo zjištěno, že žalobce dle objektivního neurologického nálezu byl opakovaně bez deficitu, NMR mozku byl s normálním nálezem. Psychiatrické a psychologické vyšetření u něj prokázalo přítomnost somatoformní poruchy na premorbidně strukturovaném terénu, intelekt byl v pásmu nadprůměru, kolísala kapacita pozornosti, která se s rostoucí zátěží snižovala. V roce 2007 byl žalobce v péči oční ambulance pro centrální retinopathii pravého oka, která se zhojila bez poruchy funkce. K datu vydání napadeného rozhodnutí se jednalo o somatoformní poruchu u senzitivní osobnosti, která dle průběhu a klinického obrazu byla maximálně středně těžká. Nejednalo se o těžkou ani zvlášť těžkou poruchu. Další zdravotní postižení nezpůsobovala funkční poruchu, která by měla dopad na pracovní schopnost žalobce. Veškerými provedenými vyšetřeními nebyla prokázána funkční porucha některého orgánu či systému, které by vyplývaly z chronického únavového syndromu. Komise dospěla k závěru,že u žalobce šlo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou bylo onemocnění duševní. Pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti byl dle přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb. ve znění vyhl. č. 40/2000 Sb. hodnocen dle kapitoly V., položka 4, písm. b) ve výši 20%. Nešlo o zdravotní postižení uvedené v příloze 3 ani 4 citované vyhlášky. Komise se

vyjádřila, že nezpochybňuje diagnózu chronického únavového syndromu, která byla „postavena“ ošetřujícími lékaři. Z bohaté zdravotní dokumentace vyplývá, že provedenými vyšetřeními nebylo objektivizováno morfologické ani funkční postižení zkoumaných orgánů nebo systémů, které by vyplývalo z chronického únavového syndromu a způsobovalo pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Vzhledem k tomu, že diagnóza chronického únavového syndromu není uvedena v příloze č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb., v platném znění, nelze vzhledem k absenci objektivizovaného Pokračování -4- 43Cad 132/2007

morfologického a funkčního postižení zkoumaných orgánů či systémů, stanovit míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ani podle takového zdravotního postižení uvedeného v příloze, které by s ním bylo funkčním odpadem nejvíce srovnatelné. U žalobce nebyla prokázána žádná těžká forma virové infekce bakteriální nemoci ani zoonózy, protozoální nemoci ani ricketsiosy, helmintiosy či mykosy se závažnými a trvalými poruchami funkce postižených orgánů či systémů, vedoucí k trvalému a výraznému snížení celkové výkonnosti organismu ani vleklá trvale silně aktivní onemocnění, vzdorující léčbě s těžkou celkovou odezvou organismu nelze zdravotní stav žalobce hodnotit dle příl. č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb. kapitoly I., položky 1, písm. c).

Dále krajský soud zjistil z usnesení Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ze dne 5.5.2010, že předsedkyně PK MPSV ČR v Brně MUDr. I. R. a členky této komise MUDr. D. S. a A. J. jako úřední osoby nejsou vyloučeny z projednávání věcí P. D. pro účely přezkumného řízení soudního vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 43Cad 132/2007 ve věci invalidního důchodu. Z rozhodnutí ministra práce a sociálních věcí o rozkladu ze dne 6.10.2010 č.j. 2010/39968-23/51 bylo zjištěno, že rozklad byl zamítnut.

Krajský soud v souladu s ust. § 75 odst. 1 s.ř.s. při přezkoumávání napadeného rozhodnutí žalované vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného správního orgánu. Přitom dospěl k závěru, že žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí 20.6.2007 nebyl plně ani částečně invalidní.

Dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, je pojištěnec plně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %, nebo je schopen pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek.

Dle § 39 odst. 2 tohoto zákona se při určování poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti pojištěnce vychází z jeho zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření a z jeho schopnosti vykonávat práce odpovídající zachovaným tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k výdělečným činnostem, které vykonával předtím, než k takovému poklesu došlo, a k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující schopnost výdělečné činnosti pojištěnce, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, a schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával. Žalobce tedy ke dni vydání napadeného rozhodnutí nebyl plně ani částečně invalidní.

Dle § 6 odst. 3 vyhl. č. 284/1995 Sb. je pro stanovení procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti nutné určit zdravotní postižení, které je příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Je-li těchto zdravotních postižení více, jednotlivé hodnoty poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a procentní míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení, a to se zřetelem k závažnosti ostatních zdravotních postižení.

Pokračování -5- 43Cad 132/2007

Krajský soud tedy dospěl po doplnění dokazování k závěru, že u žalobce se jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou bylo onemocnění duševní uvedené v kapitole V., položce 4, písm. b) přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb. ve znění vyhl. č. 40/2000 Sb. Toto postižení způsobovalo pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti na horní hranici rozpětí, tedy ve výši 20%. Klinické nálezy nedokumentovaly závažnost funkčních poruch, aby tento stav mohl být hodnocen dle písm. c) nebo d) uvedeného ustanovení. Tento závěr jednoznačně vyplývá ze tří posudků posudkových komisí MPSV ČR, a to z posudku PK MPSV ČR v Ostravě ze dne 23.10.2007, PK MPSV ČR v Praze ze dne 3.4.2008 a posudku PK MPSV ČR v Brně ze dne 31.3.2011. Dle závazného právního názoru obsaženého v rozsudku Nejvyššího správního soudu se zejména PK MPSV ČR v Brně podrobně vyjádřila ke všem námitkám vzneseným žalobcem v průběhu řízení. Důkladně vyhodnotila všechny lékařské zprávy týkající se zdravotního stavu žalobce a zdůraznila, že při hodnocení nejzávažnějšího – rozhodujícího zdravotního postižení žalobce přihlédla k tomu, že podstatný je rozsah morfologického a funkčního orgánového či systémového postižení a jeho funkční dopad na pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Uzavřela, že touto rozhodující příčinou bylo onemocnění duševní uvedené v kapitole V., položka 4, písm. b) přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb. ve znění vyhl. č. 40/2000 Sb., když způsobovalo pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti pouze 20%. Zdravotní stav žalobce nebylo možno hodnotit dle kapitoly I., položka 1, písm. c), když žalobce netrpěl žádným zdravotním postižením, které by bylo funkčním dopadem srovnatelné s postižením uvedeným v této kapitole. V řízení rovněž soud nezjistil žádné rozporné skutečnosti spočívající v jednotlivých lékařských nálezech ve srovnání s obsahem samotného posudku posudkové komise. Při hodnocení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce se pak PK MPSV ČR řídila příslušnými ustanoveními vyhlášky č. 284/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů a v tomto směru nemůže obstát subjektivní názor žalobce, že tento pokles hodnotily PK MPSV ČR nesprávně.

Pokud se žalobce prostřednictvím svého zástupce domáhal vypracování znaleckého posudku, soud neshledal tento jeho návrh opodstatněným, neboť, jak už bylo výše uvedeno PK MPSV ČR v Brně se plně vypořádala se všemi námitkami žalobce, jakož i s jeho doplněnou zdravotní dokumentací, přičemž ministrem práce a sociálních věcí bylo rozhodnuto, že členové této komise nebyli podjati při vypracovávání předmětného posudku.

Jelikož žalobce k datu 20.6.2007 neplnil zákonné podmínky plné invalidity, k uvedenému datu nebyl plně invalidní, a proto mu plný invalidní důchod nenáležel. Žalovaná tedy nepochybila, když napadeným rozhodnutím žalobci plný invalidní nepřiznala.

Na základě výše uvedeného krajský soud v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl, neboť není důvodná.

O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 60 s.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu nárok, neboť se jedná o spor ve věci důchodového pojištění, v němž nemá správní orgán vůči procesně neúspěšnému žalobci na náhradu nákladů řízení nárok.

Pokračování -6- 43Cad 132/2007

Pokud jde o náklady ustanovenému zástupci žalobce. Mgr. Jaroslavu Kopeckému, Nejvyšší správní soud svým zrušujícím rozsudkem přiznal náhradu ve výši 1.904,- Kč, která již byla proplacena. Proto Krajský soud v Ostravě dále přiznal ustanovenému zástupci žalobce náhradu jeho nákladů sestávající se z odměny za zastupování dle § 9 odst. 2 ve spojení s § 7 a linea 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tedy 500,- Kč bez DPH za 1 úkon právní služby, a to za účast u jednání u dne 22.8.2011, dále náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč za 1 úkon právní služby, celkem tedy 800,- Kč. K celkové částce 800,- Kč soud přiznal právnímu zástupci žalobce také náhradu za DPH, jehož je advokát plátcem, ve výši 160,- Kč, celkem tedy činí náhrada nákladů 960,- Kč. Tyto náklady budou dle § 140 odst. 2 o.s.ř. hrazeny z prostředků státu.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím podepsaného soudu, a to písemně ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě, dne 22. srpna 2011

JUDr. Miroslava Ježoviczová

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru