Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

43 Ad 53/2011 - 47Rozsudek KSOS ze dne 10.09.2014


přidejte vlastní popisek

43Ad 53/2011-47

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní věci žalobce J. J., proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25, k žalobě na přezkoumání rozhodnutí žalované o nároku na starobní důchod ze dne 4.4.2011

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

Vymezení předmětu řízení [1] Žalobci byla zamítnuta žádost o starobní důchod pro nesplnění podmínek ust. § 28 zákona o důchodovém pojištění a ust. § 2 Nařízení vlády č. 363/2009 Sb., o stanovení důchodového věku a přepočtu starobních důchodů některých horníků, kteří začali vykonávat své zaměstnání před rokem 1993.

[2] Žalovaná v prvostupňovém řízení svým rozhodnutím ze dne 4.1.2011 zamítla žádost o starobní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 28 zákona č. 155/1995 Sb. a ustanovení § 2 Nařízení vlády č. 363/2009 Sb., o stanovení důchodového věku a přepočtu starobních důchodů některých horníků, kteří začali vykonávat své zaměstnání před rokem 1993 s odůvodněním, že účastník řízení v období před 1.1.1993 získal 4010 kalendářních dní v zaměstnání v hornictví IAA pracovní kategorie. Po vynásobení koeficientem 0,6 a po zaokrouhlení směrem nahoru získal 2406 směn v zaměstnání v hornictví IAA pracovní kategorie. V období od 1.1.1993 do 31.12.2008 získal 629 směn v zaměstnání v hornictví v I. prac. kategorii. Zaměstnání v hornictví IAA pracovní kategorie skončilo z důvodu dosažení nejvyšší přípustné expozice, celkem tedy před 1.1.2009 získal 3035 směn v zaměstnání v hornictví IAA pracovní kategorie. Nesplnil tak podmínky Nařízení vlády 363/2009 Sb., neboť před 1.1.2009 neodpracoval v zaměstnání v hornictví celkem alespoň 3300 směn.

[3] Žalovaný napadeným rozhodnutím ze dne 4.4.2011 zamítl námitky a své rozhodnutí ze dne 4.1.2011 potvrdil. V odůvodnění uvedl, že v námitkách se účastník řízení dožadoval započtení let 1978 – 1983, kdy byl sice zařazen jako technik v odboru technického rozvoje, ale z titulu této funkce byl povinen fárat dle potřeby a takto odpracoval nejméně 179 směn v podzemí, což prokazoval výplatními doklady. Dále žalovaná po citaci právních předpisů uvedla, že dle potvrzení zaměstnavatele OKD, a. s. podle Nařízení vlády ČSFR ze dne 30.11.1990 byl účastník řízení za období od 1.4.1977 do 6.11.1983 zařazen jako horník – dělník na povrchu ve III. pracovní kategorii. Jiné doklady žalovaná ve své evidenci nemá. Doložené neověřené kopie výplatních dokladů nejsou relevantní k prokázání zařazení účastníka řízení ve vyšší než III. pracovní kategorii. Účastník řízení před 1.1.2009 tak získal pouze 3035 směn v hornictví IAA pracovní kategorie. Výkon zaměstnání sice skončil z důvodu dosažení nejvyšší přípustné expozice, avšak dle ust. § 1 písm. b) vyhl.č. 363/2009 Sb. neodpracoval v tomto zaměstnání před 1.1.2009 celkem aspoň 3081 směn.

Obsah žaloby

[4] Žalobce žalobou ze dne 19.5.2011 se domáhal zrušení rozhodnutí žalované. V žalobě uvedl, že bylo rozhodováno z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, neboť jeho bývalý zaměstnavatel OKD, a. s. nepředložil doklady o tom, že v době od 1.4.1977 do 6.11.1983, kdy byl zařazen ve funkci horník dělník na povrchu v rámci své pracovní činnosti, fáral a pracoval v podzemí. Navrhl výslech svědků J. Č., který s ním v rozhodném období fáral a Ing. G., který byl v rozhodném období jeho nadřízeným a zpracovával prvotní podklady pro výplatu mzdy.

Vyjádření žalovaného

[5] Žalovaný k žalobě uvedl, že z dokladů, které má k dispozici, je zřejmé, že žalobce má v době od 1.1.1979 do 30.10.1983 evidenčním listem potvrzenou pouze dobu III. pracovní kategorie. Žalovaná nemá žádný důvod pochybovat o věrohodnosti a pravosti dříve potvrzených údajů, neboť žalobce je sám stvrdil svým podpisem, navíc tehdy evidenční listy byly vedeny spolehlivě a přehledně právě s ohledem na existenci rozdílných pracovních kategorií a byly potvrzeny neprodleně po ukončení zaměstnání či vyčerpání omezeného počtu řádků na evidenčním listě. Výpověď svědků by bylo možné podpůrně použít, pokud by neexistoval žádný písemný údaj a doklad z té doby, prokazující výkon zaměstnání a výdělek. Navrhl žalobu zamítnout.

Skutečnosti zjištěné ze správního spisu pro posouzení věci

[6] Žalobce dne 17.9.2010 podal žádost o starobní důchod s datem přiznání 11.7.2010. Dále, že potvrzením o mimořádném poskytování starobního důchodu některým horníkům ze dne 10.12.2010 je prokazována nejvyšší přípustná expozice k 8.1.1996 a potvrzena pracovní kategorie IAA jako horník dělník v období od 10.3.1976 do 31.3.1977 dnů 387 a v období od 7.11.1983 do 31.12.1990 dnů 3342, doba od 1.4.1977 do 6.11.1983 je vedena na povrchu ve III. pracovní kategorii. Z potvrzení podle § 4 Nařízení vlády 363/2009 Sb. ze dne 17.9.2010, že zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm v podzemí v hlubinných dolech bylo vykonáváno v období od 1.1.1993 do 23.1.1996 v počtu směn 629.

[7] Z evidenčního listu vystaveného Dolem Paskov, že v období od 10.3.1976 do 31.12.1976 odpracoval 297 dnů v A/I/A/14 jako hlídač pásů, v roce 1977 odpracoval 365 dnů rovněž jako požární hlídač pásu ve A/I/A/14, v roce 1978 pracoval ve III. pracovní kategorii,

v roce 1979-1982 pracoval ve III. pracovní kategorii, v roce 1973 odpracoval 304 dnů ve III. pracovní kategorii a v IAA 61 dnů, v roce 1984-1987 pracoval již jako horník v IA pracovní kategorii.

Důkazy provedené u jednání soudu

[8] Žalobce jako účastník řízení byl slyšen u jednání soudu dne 5.11.2013, kde uvedl, že v roce 1976 nastoupil u OKD, Důl Paskov jako horník dělník a fáral a pracoval v dole jako důlní požárník. Dále pracoval jako obsluha těžení a pomocník havíře. Od 1.4.1977 nastoupil do oddělení průmyslové právní ochrany jako referent, tj. práce na povrchu, pracoval jako technik, prověřoval zlepšovací návrhy a vynálezy + zavádění nové techniky a tuto funkci vykonával do roku 1987. Pokud se zlepšovací návrhy týkaly práce v dole, pak fáral a toto na místě ověřoval. Kromě toho absolvoval i předfárání. Při předfárání se měřily důlní plyny, to trvalo vždy celých 8 hodin. Mezitím vystudoval průmyslové právo na úřadu patentů a vynálezů v Praze, jednalo se o tříleté dálkové studium. Po absolvování studia, snad v roce 1984, odešel zpět do dolu, kde pracoval do roku 1996 jako havíř v 8. pracovní třídě.

[9] Z výpovědi svědka Ing. J. G. bylo zjištěno, že na Dole Paskov pracoval od 1.8.1974 do 14.5.1977 jako důlní technik. S žalobcem se seznámil v r. 1981, kdy začal pracovat na úseku důlního větrání a náplní práce byla i organizace předfárání. Žalobci může potvrdit, že se zúčastňoval předfárání pravidelně, neboť předfárání se zúčastňovali v podstatě jedni a titíž lidé. Zda žalobce fáral i v rámci své činnosti na úseku zlepšovacích návrhů, to potvrdit nemůže. Předfárání probíhalo týdně a četnost předfárání, kterého se zúčastňoval žalobce, se konalo zhruba 4x do měsíce.

[10] Z výpovědi svědka J. Č. bylo zjištěno, že se s žalobcem zná z šachty, pracoval u důlního průzkumu a bezpečnosti Paskov od r. 1973 do r. 1975 a s Dolem Paskov měl vedlejší pracovní smlouvu na kontrolu pracovišť nebo-li předfárání. Poprvé uzavřel smlouvu o předfárání v r. 1980 a poslední uzavřel na dobu určitou do 31.12.1991. Dle smlouvy mohl předfárávat celkem 3 směny a s žalobcem se zúčastnil předfárání od doby, kdy uzavřel pracovní smlouvu o předfárání. Má za to, že předfárání spolu vykonávali v r. 1990.

[11] Z předložených potvrzení o výplatě zjištěno, že žalobce má potvrzeno předfárání v r. 1980, konkrétně v květnu 200,- Kč, v červnu 800,- Kč, v červenci 200,- Kč, v srpnu 1.000,- Kč, v září 860,- Kč, v říjnu 690,- Kč, v listopadu 1.150,- Kč a v prosinci 1.150,- Kč s vyznačením 40 hodin. V r. 1981 v jednotlivých měsících následovně: v lednu 40 hodin, v únoru 32 hodin, v březnu 32 hodin, v dubnu 40 hodin, v květnu 48 hodin, v červnu 16 hodin, v červenci 32 hodin, v srpnu 40 hodin, v září 32 hodin, v říjnu 32 hodin, v listopadu 40 hodin a v prosinci 56 hodin. V r. 1982 je předfárání vykazováno následovně: v lednu 56 hodin, v únoru 32 hodin, v březnu 32 hodin, v dubnu 40 hodin, v květnu 40 hodin, v červnu 32 hodin, v červenci 32 hodin, v srpnu 32 hodin, v září 32 hodin, v říjnu 24 hodin, v listopadu 24 hodin a v prosinci 48 hodin. V r. 1983: v lednu 32 hodin, v únoru 24 hodin, v březnu 32 hodin, v dubnu 40 hodin, v květnu 40 hodin, v červnu 32 hodin, v červenci 40 hodin, v srpnu 32 hodin, v září 16 hodin, v říjnu 40 hodin.

Právní úprava

[12] Výhody dané nařízením č. 363/2009 Sb. se vztahují na osoby, které a) vykonávaly před 1. lednem 1993 zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech, které bylo podle předpisů účinných před tímto dnem zařazeno mezi zaměstnání I. pracovní kategorie zakládající nárok na starobní důchod při dosažení věku aspoň 55 let, (dále jen „zaměstnání v hornictví“),

b) odpracovaly před 1. lednem 2009 v zaměstnání v hornictví celkem aspoň 3 300 směn, popřípadě, jde-li o zaměstnání v hornictví v uranových dolech, 2 200 směn, nebo pokud výkon zaměstnání v hornictví skončily z důvodu dosažení nejvyšší přípustné expozice, odpracovaly před 1. lednem 2009 v zaměstnání v hornictví celkem aspoň 3 081 směn, popřípadě, jde-li o zaměstnání v hornictví v uranových dolech, 1 981 směn. Počet těchto odpracovaných směn za dobu před 1. lednem 1993 se zjistí tak, že počet kalendářních dnů zaměstnání v hornictví se vynásobí koeficientem 0,6 a zaokrouhlí směrem nahoru; za dobu po 31. prosinci 1992 se za odpracovanou směnu považuje každá směna, v níž osoba uvedená v písmenu a) po převážnou část vykonávala podle potvrzení vydaného podle § 4 zaměstnání v hornictví, a

c) nesplnily podmínky uvedené v zákoně č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném ke dni 31. prosince 1995, pro stanovení důchodového věku 55 let.

Právní posouzení věci samé dle žalobních bodů

[13] Soud pro úvod nejdříve konstatuje, že možnost zařazení pracovní činnosti do preferované pracovní kategorii před 1.1.1993 byla postavena na filosofii, že taková činnost je vykonávána soustavně nebo aspoň převážně v místech, která se za tehdejšího stavu vědy a techniky vykonávala za zvlášť obtížných pracovních podmínek, zejména se jednalo o taková zaměstnání, v nichž se vykonávaly práce škodlivé zdraví nebo práce zvlášť nebezpečné. Pro zařazení zaměstnání do preferované pracovní kategorie rozhodovala tak časová převaha vykonávané práce a současně lze hodnotit jen takovou dobu výkonu zaměstnání uvedených v resortních seznamech. Pokud vykonávaná činnost měla povahu střídání různých druhů pracovních činností, či provozní důvody toto vyžadovaly, pak bylo nutno vždy zkoumat, zda časově převažovala pracovní činnost odůvodňující zařazení zaměstnání do preferované pracovní kategorie či nikoliv. Rozhodující pro určení pracovní kategorie v takových případech byla časová převaha vykonávané práce v pozorovacím období jednoho kalendářního měsíce. U žalobce s ohledem na skutečnost, že se domáhá započtení „jen několika dnů v měsíci“, při tvrzení, že se jednalo asi o 4 dny v měsíci, nelze v žádném případě hovořit o soustavném nebo aspoň převážném výkonu práce na rizikových pracovištích. Žalobce v inkriminovanou dobu byl zařazen k činnosti na povrchu na úseku technického rozvoje. Žalobce sám jako účastník řízení u jednání soudu vypověděl, že od 1.4.1977 nastoupil na oddělení průmyslové právní ochrany jako referent, tj. práce na povrchu a pracoval jako technik. Odbor patřil do technického rozvoje, tuto funkci vykonával do cca r. 1987 a v té době také vystudoval tříleté dálkové studium na úřadu patentů a vynálezů v Praze. S výkonem této činnosti bylo občasné fárání z důvodu ověření funkčnosti zlepšovacích návrhů a vynálezů. S tím koresponduje i „potvrzení o skutečnostech rozhodných pro vznik nároku na starobní důchod poskytovaný podle nařízení vlády ČSFR ze dne 30.11.1990“ vystavené OKD, ve kterém uvedeno dosažení NPE k 31.12.1992 86% a 100% k 8.1.1996 a dále, že od 1.4.1977 do 6.11.1983 zařazen na povrchu ve III. pracovní kategorii jako horník dělník. S tímto je však v rozporu evidenční list (odeslán dne 15. března 1996), ve kterém uvedeno, že od 10.3.1976 do 31.12.1976 vykonal 297 dnů v I. pracovní kategorii v pracovním zařazení hlídač pásů, stejně tak i v roce 1977 365 dnů a teprve od 1.1.1978 již zařazen do III. prac. ktg. Žalovaná, jak vyplývá z osobního listu důchodového pojištění ze dne 22.2.2010, žalobci zhodnotila údaje vykázané na ELDP a v období od 10.3.1976 do 31.12.1978 započítala 662 dnů v IAA prac. ktg.

[14] Soud nezpochybňuje tvrzení žalobce, že v období, kdy pracoval na povrchu v oddělení průmyslové právní ochrany, musel i fárat z důvodu ověření funkčnosti zlepšovacích návrhů a už vůbec nezpochybňuje, že se účastnil předfárání, což zcela prokázal výplatními lístky z let 1980 až 1983 a svědeckými výpověďmi. Avšak s odvoláním na vyslovené v odstavci [13] tohoto rozsudku, nelze započítávat každou takto vykonanou jednotlivou směnu. Jak již bylo řečeno, pro zařazení zaměstnání do preferované pracovní kategorie rozhoduje časová převaha vykonávané práce. Při posuzování splnění podmínek pro zařazení zaměstnání do preferované pracovní kategorie je třeba vycházet ze zásady, že se v preferované pracovní kategorii hodnotí jen doba výkonu zaměstnání uvedených v resortních seznamech, v nichž se pracovní činnost uvedená u jednotlivých povolání vykonává soustavně. Poněvadž žalobce v období let 1978 až do 6.11.1983 nebyl zařazen na činnost, s výkonem které byla spojena soustavná nebo alespoň převážná pracovní činnost odůvodňující zařazení zaměstnání do preferované pracovní kategorie, nelze žalobci doby, kdy se účastnil předfárání či event. ověřoval funkčnost navrhovaných zlepšovaných návrhů, hodnotit jako výkon v preferované pracovní kategorii IAA.

[15] Soud vyhodnotil důkazy provedené při ústních jednáních jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, v kontextu s obsahem správního spisu a žalobci nepřisvědčil. Soud dospěl k závěru, že žalovaná rozhodla na základě dostatečně a objektivně zjištěného skutkového stavu. Po posouzení věci a zhodnocení výše uvedeného dospěl soud k závěru, že podané žalobě nelze vyhovět. Hodnocení provedených důkazů žalovanou má oporu v provedených důkazech a žalovanou byly správně hodnoceny. Soud pak nevyhověl návrhu na výslech dalších svědků – pracovníků Dolu Paskov, kteří prováděli evidenci výkonu činnosti v podzemí a zařazování do pracovní kategorie, neboť s odvoláním na uvedené v odstavci [13] tohoto rozsudku by taková svědecká výpověď byla nadbytečná, neboť v období let 1978 až 1983 žalobce v žádném případě nevykonával převážně činnost v podzemí, nýbrž jen sporadicky.

[16] Po provedeném řízení a dokazování krajský soud podanou žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl.

[17] O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 s.ř.s. s přihlédnutím k tomu, že ve věci plně procesně úspěšná žalovaná nemá ze zákona nárok na náhradu nákladů řízení.

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí č. 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ostravě dne 10. září 2014

JUDr. Jana Záviská

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru