Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

43 Ad 5/2011 - 35Rozsudek KSOS ze dne 26.09.2011

Prejudikatura

6 Ads 42/2004


přidejte vlastní popisek

43Ad 5/2011-35

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Ježoviczovou v právní věci žalobkyně M. G., proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25, o zamítnutí námitek a potvrzení rozhodnutí žalované ze dne 2.12.2010 , o invalidní důchod,

takto:

I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“) rozhodnutím ze dne 2.12.2010 č.j. X rozhodla, že námitky proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 28.4.2010 se zamítají a toto rozhodnutí se potvrzuje.

Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 12.1.2011 žalobu, v níž nesouhlasila se závěry žalované obsaženými v tomto rozhodnutí. Zdůrazňovala, že její zdravotní stav se stále zhoršuje, zejména není schopna těžké práce a práce s nároky na jemnou motoriku levé ruky. Navrhovala zrušení napadeného rozhodnutí. Krajský soud zjistil, že žalovaná rozhodnutím ze dne 28.4.2010 č.j. X rozhodla, že žalobkyni se zamítá žádost o invalidní důchod s odůvodněním, že dle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Ostravě ze dne 14.4.2010 žalobkyně nebyla invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu její pracovní schopnost poklesla pouze o 30%.

Pokračování -2- 43Ad 5//2011

Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s odkazem na závěr posudku posudkové komise MPSV ČR Ostrava, který byl v průběhu řízení vypracován. Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalované ze dne 2.12.2010, dále rozhodnutím ze dne 28.4.2010 posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (dále jen PK MPSV ČR) v Ostravě ze dne 19.5.2011 a 17.6.2011, obsahem dávkového spisu a posudkovým spisem žalobkyně vedeným u Okresní správy sociálního zabezpečení v Ostravě. Poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z výše citovaného posudku posudkové komise MPSV ČR, jakož i připojeného posudkového a dávkového spisu žalobkyně, vzal krajský soud za prokázáno, že v průběhu řízení na Okresní správě sociálního zabezpečení v Ostravě na základě vlastní žádosti žalobkyně proběhlo dne 14.4.2010 jednání, u něhož byla žalobkyně posouzena jako osoba s dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, avšak pokles její pracovní schopnosti byl ohodnocen pouze 30%. Na základě tohoto pak vydala žalovaná rozhodnutí ze dne 28.4.2010, jímž žalobkyni žádost o invalidní důchod zamítla.

V podaných námitkách potom žalobkyně zejména poukazovala na tytéž skutečnosti, jak je později uváděla v žalobě. Dle posudku o invaliditě ze dne 24.11.2010 vypracovaného ČSSZ – lékařskou posudkovou službu, pracoviště pro námitkové řízení, byla žalobkyně posouzena jako osoba s dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti, tedy se zdravotním postižením uvedeným v kapitole VI, položka 8, písm. h) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a míra poklesu pracovní schopnosti byla určena na 30%.

Žalovaná její námitky zamítla nyní přezkoumávaným rozhodnutím ze dne 2.12.2010. Jelikož v daném případě se jedná o dávku důchodového pojištění podmíněnou nepříznivým zdravotním stavem občana a jeho dochovanou pracovní schopností, je rozhodnutí závislé především na odborném lékařském posouzení. Proto krajský soud vyžádal odborný lékařský posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky , pracoviště v Ostravě ( dále jen PK MPSV ČR). Z posudku této komise ze dne 19.5.2011 a 17.6.2011 (jednání z 19.5.2011 bylo totiž odročeno z důvodu objektivizace zdravotního stavu žalobkyně) krajský soud zjistil, že posudková komise vycházela ze spisové dokumentace obsažené v posudkovém spisu žalobkyně, dále ze zdravotní dokumentace od praktického lékaře MUDr. L. Š., z lékařských nálezů revmatologických, interních, neurologických, rehabilitačních i z psychologického vyšetření, jakož i ze zpráv o hospitalizaci žalobkyně. Komise uzavřela, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně byl stav po cévní mozkové příhodě z 9.10.2008 – krvácení do oblasti vnitřní kapsuly v bazálních gangliích vpravo. Dále byla zjištěna reziduální lehká levostranná centrální hemiparéza s reziduální spasticitou levé horní končetiny. Zdravotní stav pokud jde o plicní onemocnění byl objektivizován funkčním

pokračování -3- 43Ad 5//2011

vyšetřením MUDr. A. P. ve Vítkovické nemocnici dne 8.6.2011.Tento stav odpovídá příloze k vyhl. č. 359/2009 Sb. kapitole VI, položka 8, písm. h), kdy PK stanovila z rozmezí 20-30% střední hodnotu 25% poklesu pracovní schopnosti. Bylo přihlédnuto k ostatním zdravotním postižením (hypertenze III. stupně, počínající průduškové astma susp., syndrom karpálního kanálu vpravo) a k tomu, že se jedná o postižení nedominantní levé končetiny. Žalobkyně byla schopna pracovat s využitím své kvalifikace a praxe absolventky střední ekonomické školy s maturitou, je schopna vykonávat odborné administrativní činnosti. Komise uzavřela, že k datu vydání rozhodnutí nebyla žalobkyně invalidní.

Krajský soud v souladu s ust. § 75 odst. 1 soudního řádu správního při přezkoumávání napadeného rozhodnutí žalované vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného správního orgánu, tedy k datu 2.12.2010.

Dle ust. § 38 zák. č. 155/95 Sb. v platném znění pojištěnec má nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo

b) invalidním následkem pracovního úrazu.

Dle ust. § 39 téhož zákona odst. 1 pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

Podle odst. 2 citovaného zákonného ustanovení je pojištěnec invalidní, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

Dle odst. 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

Podle odst. 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu,

a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost,

pokračování -4- 43Ad 5//2011

b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával,

e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %,

f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

Dle odst. 5 se za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odst. 6 za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

Dle odst. 7 je pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení [odstavec 4 písm. c)], jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

Podle odst. 8 procentní míra poklesu pracovní schopnosti se určuje v celých číslech. Krajský soud dospěl k závěru, že žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí, to je k 2.12.2010 nebyla invalidní dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. ve znění zákona č. 306/2008 Sb. (dále jen zdp), když pokles jejího pracovního potenciálu činil pouze 25%, a to již s přihlédnutím ke všem ostatním zdravotním postižením žalobkyně. Tento závěr jednoznačně vyplývá z citovaného posudku PK MPSV ČR, o jehož úplnosti, správnosti a přesvědčivosti nemá krajský soud důvodu pochybovat. Posudková komise MPSV ČR posuzovala zdravotní stav žalobkyně ve složení posudkového lékaře a odborného lékaře – internisty, přičemž k dispozici měla i nejnovější vyšetření žalobkyně v souvislosti s namítanými komplikacemi zdravotního stavu . Rozhodující příčinou poklesu pracovního potenciálu byl u žalobkyně stav po cévní mozkové příhodě z 10.9.2008.

Krajský soud shodně se závěrem posudku PK MPSV ČR v Ostravě uzavírá, že k datu vydání rozhodnutí, to je k 2.12.2010 nebyla žalobkyně invalidní dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb., neboť nešlo o

pokračování -5- 43Ad 5//2011

pokles její pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35%. Žalobkyně u ústního jednání soudu namítala, že její zdravotní stav je nadále v léčení, i když už nedošlo k prodloužení podpůrčí doby. V této souvislosti krajský soud odkazuje na ustanovení § 75 odst. 1 s.ř.s., podle něhož se stav posuzuje k datu, kdy bylo rozhodnutí vydáno. Každé další zhoršení zdravotního stavu by mohlo být řešeno pouze podáním nové žádosti o invalidní důchod.

Na základě výše uvedeného krajský soud žalobu zamítl, neboť není důvodná (ust. § 78 odst. 7 soudního řádu správního). Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně v řízení úspěšná nebyla a žalovaná ČSSZ toto právo ze zákona nemá (ust. § 60 odst. 2 s.ř.s. a ust. § 118 d/ zákona č. 582/1991 Sb. v platném znění).

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím podepsaného soudu, a to písemně ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě, dne 26. září 2011

JUDr. Miroslava Ježoviczová

- samosoudkyně -

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru