Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

43 Ad 17/2011 - 25Rozsudek KSOS ze dne 11.07.2011

Prejudikatura

6 Ads 42/2004


přidejte vlastní popisek

43Ad 17/2011-25

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Ježoviczovou v právní věci žalobce Y. R., proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25, o zamítnutí námitek a potvrzení rozhodnutí žalované ze dne 6.12.2010, č. j. X, o zamítnutí námitek a potvrzení rozhodnutí žalované ze dne 2.6.2010, č. j. X, o plný invalidní důchod,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“) rozhodnutím ze dne 6.12.2010, č. j. X rozhodla, že námitky proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 2.6.2010, č. j. X se zamítají a toto rozhodnutí se potvrzuje.

Proti rozhodnutí ze dne 6.12.2010 podala žalobkyně u Krajského soudu v Ostravě včas žalobu, v níž nesouhlasila se závěry žalované obsaženými v tomto rozhodnutí, přičemž zdůrazňovala, že jde u ní o chronicky únavový syndrom. Dále trpí celou řadou jiných zdravotních problémů, po většinu dne je upoutána na lůžko a není tedy schopna pracovat. Navrhovala proto zrušení napadeného rozhodnutí.

Žalovaná ve svém vyjádření navrhovala odborné lékařské posouzení a ponechala rozhodnutí soudu na výsledku dokazování.

Krajský soud zjistil, že žalovaná rozhodnutím ze dne 2.6.2010, č. j. X odňala žalobkyni od 22.7.2010 invalidní důchod dle ustanovení § 56 odst. 1 písm. a) zák. č. 155/1995 Sb., neboť dle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Karviné („dále jen OSSZ“) ze dne 10.5.2010 již žalobkyně není invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 20 %.

Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalované ze dne 6.12.2010, dále rozhodnutím z 2.6.2010, posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (dále jen PK MPSV ČR) Ostravě ze dne 21.4.2011, a posudkovým spisem žalobkyně vedeným u Okresní správy sociálního zabezpečení v Karviné. Poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z výše citovaného posudku posudkové komise MPSV ČR, jakož i připojeného posudkového spisu žalobkyně, vzal krajský soud v daném případě za prokázáno, že v průběhu řízení na Okresní správě sociálního zabezpečení v Karviné při kontrole žalobkyně 10.5.2010 byla žalobkyně posouzen jako osoba s dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, avšak pokles její pracovní schopnosti byl ohodnocen pouze 20 %. Na základě tohoto pak vydala žalovaná rozhodnutí ze dne 2.6.2010 jímž žalobkyni invalidní důchod odňala od 22.7.2010..

Dle posudku o invaliditě ze dne 24.11.2010 vypracovaného ČSSZ – lékařskou posudkovou službou, pracoviště pro námitkové řízení (po podaných námitkách ), byla žalobkyně posouzena jako osoba s dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti tedy se zdravotním postižením uvedeným v kapitole XIII., oddíl E, položka 1, písm. b) , přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a míra poklesu pracovní schopnosti byla určena na 20%. Vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu byla tato míra zvýšena dle § 3 odst. 1 cit. vyhl. o 10 % na celkových 30 %.

Žalovaná tedy námitky žalobkyně zamítla nyní přezkoumávaným rozhodnutím ze dne 6.12.2010.

Jelikož rozhodnutí soudu v daném případě, kdy se jednalo o dávku důchodového pojištění podmíněnou nepříznivým zdravotním stavem občana a jeho dochovanou pracovní schopností, je závislé především na odborném lékařském posouzení, vyžádal krajský soud odborný lékařský posudek posudkové komise MPSV ČR Ostrava. Z posudku této komise ze dne 21.4.2011 krajský soud zjistil, že posudková komise vycházela ze spisové dokumentace obsažené v posudkovém spisu žalobce, a dále ze zdravotní dokumentace od ošetřujícího lékaře MUDr. J. K., dále z lékařských zpráv interních, rehabilitačních, neurochirurgických,

traumatologických, jakož i ze zprávy psychologické ambulance. U žalobkyně jde o

bolestivý syndrom bederní páteře-stav po operaci disku L4/5 s kompresí levého kořenového nervu 19.8.2008 obezitu a dále jde anamnesticky o chronickou únavu od doby operace páteře dosud neznámé etiologie. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní neschopnosti k datu 6.12.2010 je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E položce 1 písm. d) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., kdy z rozmezí 10-20% bylo stanoveno 20%. Posudková komise MPSV, v souladu s lékařem ČSSZ, přihlédla k námitce žalobkyně , že t. č. ji nejvíce pracovně omezuje celkový únava a stav po operaci páteře je až vedlejší příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu ve smyslu ust. § 3 odst. 1 cit. vyhlášky a zvýšila hodnotu míry poklesu pracovní schopnosti o 10% na celkových 30%. Vzhledem ke skutečnostem, že pro anamnesticky udávanou únavu nebyl zatím klinickým vyšetřením zjištěn objektivní důvod, únava nebyla objektivizována a provedená vyšetření ani nevysvětlují základní subjektivní potíže žalobkyně , nelze považovat za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu celkovou únavu. Pro diagnózu uvedenou v mezinárodní klasifikací nemocí v kapitole VI.-nemoci nervové soustavy-pod kódem G93.3-povirový syndrom únavy chybí objektivně prokázané postižení mozku žalobkyně .

U žalobkyně jde o rozhodující zdravotní postižení-bolestivý syndrom páteře-dle kapitole XIII, odd. Ë, pol. 1, písm. b), přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., kdy z rozmezí 10-20 % stanovila komise horní stanici 20 % poklesu pracovní schopnosti i s přihlédnutím k ostatním zdravotním postižením. Shledala důvod ke zvýšení hodnoty míru poklesu pracovní schopnosti o 10 % na celkových 30 %.

Krajský soud v souladu s ust. § 75 odst. 1 soudního řádu správního při přezkoumávání napadeného rozhodnutí žalované vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného správního orgánu, tedy k datu 6.12.2010

Dle ust. § 38 zák. č. 155/95 Sb. v platném znění pojištěnec má nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se

a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo

b) invalidním následkem pracovního úrazu.

Dle ust. § 39 téhož zákona odst. 1 pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2 citovaného zákonného ustanovení je pojištěnec invalidní, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla

a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně,

b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně,

c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

Dle odst. 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí

pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odst. 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu,

a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost,

b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav,

c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován,

d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával ,

e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %,

f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

Dle odst. 5 se za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odst. 6 za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Dle odst. 7 je pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení [odstavec 4 písm. c)], jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. Podle odst. 8 procentní míra poklesu pracovní schopnosti se určuje v celých číslech.

Krajský soud dospěl k závěru, že žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí, to je k 6.12.2010 podmínky pro invalidní důchod již přestala plnit, když dle posudku o invaliditě vypracovaného Okresní správou sociálního zabezpečení v Karviné, jakož i dle posudku o invaliditě vypracovaného ČSSZ dne 24.11.2010 a zejména dle posudku PK MPSV ČR v Ostravě dne 21.4.2011 již nebyla invalidní.. Tento závěr jednoznačně vyplývá z citovaného posudku PK MPSV ČR, o jehož úplnosti, správnosti a přesvědčivosti nemá krajský soud důvodu pochybovat. Posudková komise MPSV ČR posuzovala zdravotní stav žalobkyně ve složení posudkového lékaře a odborného lékaře – neuroložky. Rozhodující příčinou poklesu pracovního potenciálu byl u žalobkyně stav po operaci páteře (dle kapitoly XIII, oddílu E, položky 1, písm. b), který způsoboval (po navýšení) pouze 30 % poklesu pracovní schopnosti.

Krajský soud shodně se závěrem posudku PK MPSV ČR v Ostravě uzavírá, že k datu vydání rozhodnutí, to je k 6.12.2010, již nebyla žalobkyně invalidní, když pokles jeho pracovní schopnosti činil celkem 30 %, nedosáhl tedy 35%.

K ústnímu jednání krajského soudu dne 11.7.2011 se žalobkyně omluvila stejně jako žalovaná ČSSZ a bylo proto jednáno v jejich nepřítomnosti.

V souvislosti s písemně uvedenými argumenty žalobkyně soud poukazuje na ust. § 75 odst. 1 soudního řádu správního podle něhož při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového (tedy zejména zdravotního) a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, v případě žalobkyně tedy ke dni 6.12.2010. Další eventuelní zhoršení zdravotního stavu žalobkyně by tedy mohlo být řešeno pouze podáním nové žádosti o invalidní důchod, tedy v novém řízení.

Jelikož žalobkyně k datu 6.12.2010 nesplňovala zákonné podmínky invalidity, k uvedenému datu nebyla již invalidní, a proto ji invalidní důchod nenáležel.

Na základě výše uvedeného krajský soud žalobu zamítl, neboť není důvodná (ust. § 78 odst. 7 soudního řádu správního).

Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně v řízení úspěšná nebyla a žalovaná ČSSZ toto právo ze zákona nemá (ust. § 60 odst. 2 s.ř.s. a ust. § 118 d/ zákona č. 582/1991 Sb. v platném znění).

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím podepsaného soudu, a to písemně ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě, dne 11. července 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Miroslava Ježoviczová,v.r.

Jana Valošková - samosoudkyně -

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru