Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

38 Cad 5/2009 - 59Rozsudek KSOS ze dne 30.11.2011

Prejudikatura

4 Ads 54/2011 - 76

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
6 Ads 23/2012 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

38Cad 5/2009-59

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohuslavou Drahošovou

v právní věci žalobce M. R., zastoupeného Mgr. Davidem Černým, advokátem se

sídlem Olomouc, Horní náměstí 365/7, proti žalovanému Krajskému úřadu

Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, o žalobě proti

rozhodnutí žalovaného ze dne 9.1.2009 č.j. KUOK 648/2009, sp.zn.

KÚOK/117598/2008/OSV-SP/7204,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odměna advokáta Mgr. Davida Černého se určuje částkou 1.600,- Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce adresoval zdejšímu soudu podání ze dne 18.2.2009 nazvané Věc: Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje, odbor sociálních věcí ze dne 9.1.2009 č.j. KÚOK 648/2009. Namítal, že v řízení před správními orgány nebyl řádně zastoupen, bylo rozhodnuto bez opatrovníka či jeho zástupce. Poukazoval na možnost přerušení řízení. Dále uvedl, že nesouhlasí s výpočtem.

Pokud se jedná o žalobní body uvedl, že „bude upřesněno určeným advokátem“. Z podání bylo možno dovodit, že se žalobce domáhá ustanovení zástupce z řad advokátů. K podání žalobce připojil rozhodnutí žalovaného ze dne 9.1.2009.

Žalobu nebylo možno projednat pro její vady. Navíc podání žalobce bylo nepřehledné, zčásti špatně čitelné.

Usnesením ze dne 27.8.2010 č.j. 38Cad 5/2009-33 soud ustanovil žalobci pro řízení advokáta se sídlem v Přerově. Zároveň soud vyzval tohoto advokáta k doplnění a opravě podání žalobce. JUDr. Zdeněk Novák požádal o zrušení ustanovení zástupce s odůvodněním, že v jiné projednávané věci žalobce ztratil důvěru v poskytování právních služeb advokátní kanceláří Novák, Hlína, Schenk, Příkazská a partneři. Žalobce se k podání JUDr. Nováka vyjádřil tak, že souhlasí a žádá o ustanovení advokáta Mgr. Davida Černého.

Usnesením ze dne 12.1.2011 č.j. 38Cad 5/2009-40 soud jednak zprostil JUDr. Zdeňka Nováka povinnosti zastupovat žalobce a jednak právním zástupcem žalobce ustanovil Mgr. Davida Černého. Pod bodem III. usnesení vyzval žalobce k opravě a doplnění podání žalobce, které bylo doručeno soudu 24.2.2009. Podáním ze dne 31.1.2011 JUDr. Zdeněk Novák vyúčtoval náhradu nákladů ustanoveného obhájce ve výši 2.880,- Kč. Usnesením ze dne 7.2.2011 č.j.38Cad 5/2009-51 krajský soud rozhodl tak, že JUDr. Zdeňku Novákovi odměnu za zastupování žalobce nepřiznal.

Soudem ustanovený zástupce žalobce Mgr. David Černý doplnil žalobu žalobce podáním ze dne 1.2.2011. Navrhoval zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje, Odboru sociálních věcí ze dne 9.1.2009 č.j. KUOK 648/2009, sp.zn. KÚOK/11798/2008/OSV-SP/7204,vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Uvedl, že rozhodnutím Magistrátu města Přerova, odboru sociálních dávek, č.j. 74384/2008/PRR ze dne 4.11.2008 nebyl žalobci přiznán příspěvek na živobytí ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 111/2006 Sb. Zdůraznil, že většina námitek žalobce směřuje do postupu správního orgánu prvního stupně, přičemž hlavním pochybením orgánu odvolacího bylo, že tyto nesprávnosti řádně nevyhodnotil a neodstranil. Podle názoru žalobce správní orgán druhého stupně pochybil, když v rozporu s ustanovením § 32 správního řádu neustanovil žalobci opatrovníka. V době řízení před správním orgánem existovaly pochybnosti o tom, zda u žalobce neexistují důvody, které mu bránily samostatně jednat před správním úřadem. Závěr Krajského úřadu Olomouckého kraje, že zde nebyly známy důvody, pro které by bylo nezbytné ustanovit žalobci opatrovníka dle § 32 správního řádu, jsou dle názoru žalobce nesprávné, když správnímu orgánu bylo známo, že v době konání správního řízení probíhalo u Okresního soudu v Přerově pod sp.zn. 0 Nc 932/2008 řízení ve věci způsobilosti žalobce k právním úkonům. Tento fakt měl vést správní orgán k takovým opatřením, která by zajistila účinnou ochranu práv žalobce ve správním řízení. Žalobce měl za to, že takovým postupem správního orgánu došlo ke zkrácení jeho práv. Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 25.11.2009 č.j. 0 Nc 932/2008-159 bylo rozhodnuto tak, že žalobce se nijak neomezuje ve způsobilosti k právním úkonům. Toto rozhodnutí však nabylo právní moci až po skončení řízení před Krajským úřadem Olomouckého kraje.

Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl mimo jiné, že ze spisové dokumentace zjistil, že žalobce je svobodný, nemá nezletilé děti a žije v rodinném domě společně se svou matkou M. H., která je majitelkou tohoto domu. Žalobce je evidován jako uchazeč o zaměstnání, přičemž nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci mu nevznikl a žalobce nemá ani jiný započitatelný příjem. M. H. je poživatelkou starobního důchodu, který v rozhodném období činí 10.742,- Kč. Posuzované osoby dle jejich prohlášení nevlastní žádný majetek, kromě nemovitosti užívané k bydlení a zahrady. Maximální možná výše přiměřených nákladů na bydlení, tj. 30% příjmu posuzovaných osob činí 3.222,60 Kč (tj. 30% z částky 10.742,- Kč). Příjem žalobce a jeho matky po odečtení (maximálně možných) přiměřených nákladů na bydlení v měsíci květnu, červnu a červenci 2008 činil 7.519,40 Kč měsíčně (neboť: příjem 10.742,- Kč - přiměřené náklady na bydlení 3.222,60Kč = 7.519,40Kč). Průměrný příjem vypočtený podle ustanovení § 9 odst.2 zákona o pomoci v hmotné nouzi, zjišťovaný pro účely posouzení nároku žalobce na příspěvek na živobytí pro měsíc srpen 2008 mohl být ve výši nejméně 7.519,40 Kč. Částka živobytí žalobce a osoby s ním společně posuzované podle ustanovení § 24 zákona o pomoci v hmotné nouzi v měsíci srpnu 2008 činila 5.364,- Kč. Podle ustanovení § 2 odst.2 písm.a) zákona o pomoci v hmotné nouzi, žalobce a osoba s ním pro účely příspěvku na živobytí společně posuzovaná, jeho matka, se v měsíci srpnu 2008 nenacházeli v hmotné nouzi a žalobce neměl nárok na příspěvek na živobytí, protože příjem posuzovaných osob po odečtení přiměřených nákladů na bydlení (7.519,40 Kč) přesahoval částku živobytí posuzovaných osob, tzn. že příjem žalobce a osoby s ním společně posuzované i snížený o přiměřené náklady na bydlení postačoval k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb posuzovaných osob, tedy: příjem po odečtení přiměřených nákladů na bydlení posuzovaných osob byl vyšší než částka živobytí posuzovaných osob (tedy 7.519,40 Kč je větší než 5.364,- Kč).

Žalovaný se rovněž vyjádřil k námitce žalobce pokud směřovala proti tomu, že v době rozhodování správního orgánu nebylo rozhodnuto ve věci způsobilosti k právním úkonům žalobce a ke skutečnosti, že nebyl vydán posudek, zda žalobce je osobou zdravotně znevýhodněnou tak, že tyto námitky považuje za právně irelevantní.

Závěrem žalovaný uvedl, že prvoinstanční orgán i odvolací orgán postupovaly ve správním řízení v souladu se správním řádem a že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem. Žalobu považoval za nedůvodnou.

Z obsahu správních spisů Městského úřadu v Prostějově č.j. 74384/2008/PRR a Krajského úřadu Olomouckého kraje č.j. KUOK 648/2009 soud zjistil, že rozhodnutím ze dne 4.11.2008 Magistrát města Přerova, Odbor sociálních dávek rozhodl o žádosti žalobce podané dne 20.8.2008 tak, že nepřiznal žadateli M. R. příspěvek na živobytí mimo jiné s odůvodněním, že okruh posuzovaných osob je tvořen M.R.a jeho matkou. Matka pobírá starobní a vdovský důchod. Částku živobytí tvoří částka existenčního minima na osobu žadatele a společně posuzované osoby, tj. 5.364,- Kč. Za období od května 2008 do července 2008 měli započitatelné příjmy pro výši dávky 9.507,- Kč. Výše příspěvku na živobytí činí rozdíl mezi částkou na živobytí a příjmem. Příjmy společně

posuzovaných osob po odečtení přiměřených nákladů na bydlení jsou vyšší než částka živobytí.

Žalobce v průběhu jednání na Úřadu práce v Přerově dne 12.6.2008 mimo jiné upřesnil, že písemným sdělením ze dne 11.6.2008 chtěl požádat o uznání osobou zdravotně znevýhodněnou. Úřad práce v Přerově sdělil, že na základě žádosti o uznání osobou zdravotně znevýhodněnou zahájil právní řízení v této věci.

Žalobce požádal o poskytnutí příspěvku na živobytí. Žádost byla doručena Magistrátu města Přerova dne 20.8.2008. V žádosti označil jako ostatní společně posuzované osoby svou matku. Informace o užívaném bytě a výši měsíčních příjmů nedoložil. Do protokolu sepsaného na Odboru sociálních dávek Magistrátu města Přerova téhož dne uvedl, že žádá, aby řízení bylo přerušeno, když jeho žádosti (příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení) jsou neúplné. Sdělil, že je svobodný, v druhovském poměru nežije. Bydlí v rodinném domku se svou matkou v Předmostí. S matkou bydlí, žijí a hospodaří společně. Matka pobírá starobní důchod, jiný příjem nemá. Je veden jako uchazeč o zaměstnání na úřadu práce, podporu v nezaměstnanosti nepobírá, žádný příjmy nemá. Doložil některé doklady.

Usnesením ze dne 1.9.2008 Magistrát města Přerova, Odbor sociálních dávek, řízení ve věci přiznání příspěvku na živobytí k žádosti žalobce přerušil.

Dne 15.10.2008 bylo Magistrátu města Přerova doručeno „Prohlášení o celkových sociálních a majetkových poměrech“, podepsané žalobcem, které slouží jako příloha k žádosti o příspěvek na živobytí. Téhož dne byl doručen vyplněný tiskopis „Doklad o výši měsíčních příjmů“, přičemž byly doloženy příjmy M. H.

Dne 16.10.2008 byl žalobce vyzván Magistrátem města Přerova, Odborem sociálních věcí k doplnění a doložení dokladů nutných k posouzení nároku na dávku hmotné nouze.

Při sepisu protokolu sepsaného na Odboru sociálních dávek Magistrátu města Přerova dne 27.10.2008 žalobce doložil část správním orgánem požadovaných dokladů, tj. doklad o nemovitosti, úhradě daně z nemovitosti, platbě SIPO, vyúčtování plynu, fakturu za vodné a stočné, fakturu za elektrickou energii, výpis z katastru nemovitosti. Zbývající doklady (oznámení o výši vypláceného důchodu paní H. M. doložil 31.10.2008).

Rozhodnutím ze dne 4.11.2008 č.j. 74384/2008/PRR Magistrát města Přerova, Odbor sociálních dávek rozhodl nepřiznat žalobci příspěvek na živobytí. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. Doložil kopii sdělení PK MPSV ČR v Ostravě ze dne 27.11.2008 o tom, že nebude moci být v zákonem stanovené lhůtě vydán závěr o posouzení, zda se v jeho případě jedná o osobu zdravotně znevýhodněnou. Namítal, že tato skutečnost, stejně jako skutečnost, že probíhá správní řízení ve věci jeho způsobilosti k právním úkonům je překážkou správního řízení ve věci jeho žádosti o příspěvek na živobytí (překážka litisendence).

Rozhodnutím ze dne 9.1.2009 č.j. KUOK 648/2009 žalovaný odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Přerova, Odboru sociálních dávek ze dne 4.11.2008 č.j. 74384/2008/PRR zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil mimo jiné s odůvodněním, že Krajský úřad Olomouckého kraje, Odbor sociálních věcí, přezkoumal podle ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu soulad odvoláním napadeného rozhodnuti a správního řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a ztotožnil se se závěrem Magistrátu města Přerova, Odboru sociálních dávek, že M. R. a osoba s ním společně posuzovaná, jeho matka, nebyli v měsíci srpnu 2008 pro účely příspěvku na živobytí osobami v hmotné nouzi a jmenovanému nevznikl nárok na tuto dávku pomoci v hmotné nouzi.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů,dále jen „s.ř.s.“).

Ze skutečností rozhodných pro vznik nároku na příspěvek na živobytí, nejsou mezi účastníky řízení předmětem sporu výše příjmů žalobce a jeho matky, výše nákladů na bydlení. Předmětem sporu a obsahem žalobních bodů je posouzení zákonnosti postupu správních orgánů.

Podle ustanovení § 71 odst.1 písm. d) z .č. 150/2002 Sb. žaloba kromě obecných náležitostí podání (§ 37 odst. 2 a 3) musí obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné.

Smyslem uvedení žalobních bodů je jednoznačné ustanovení rámce požadovaného soudního přezkumu ve lhůtě zákonem stanovené k podání žaloby. Zákonný požadavek je proto naplněn i jen zcela obecným a stručným - nicméně srozumitelným a jednoznačným - vymezením skutkových i právních důvodů tvrzené nezákonnosti nebo procesních vad správního aktu tak, aby bylo zřejmé, v jaké části a z jakých hledisek se má soud věcí zabývat.

Pokud žalobní námitka žalobce spočívala v tom, že probíhalo správní řízení ve věci jeho způsobilosti k právním úkonům, a tato skutečnost je překážkou správního řízení - bylo jednáno bez jeho opatrovníka, pak soud uvádí, že dle § 29 odst.1 z.č. 500/2004 Sb., správní řád, každý je způsobilý činit v řízení úkony samostatně (dále jen "procesní způsobilost") v tom rozsahu, v jakém mu zákon přiznává způsobilost k právním úkonům.

Podle odst.2 téhož ustanovení procesní způsobilost nemají fyzické osoby, které byly soudem zbaveny způsobilosti k právním úkonům; osoby, jejichž způsobilost k právním úkonům byla soudem omezena, nemají procesní způsobilost v rozsahu tohoto omezení.

Správní orgán jednal s žalobcem o jeho žádosti v plném rozsahu, když žalobce nebyl zbaven způsobilosti k právním úkonům, ani jeho procesní způsobilost nebyla omezena.

Ze spisu Okresního soudu v Přerově sp.zn.0 Nc 932/2008, který si krajský soud vyžádal, vyplynulo, že dne 28.5.2008 byl podán Okresním soudem v Přerově podnět k zahájení řízení ke zkoumaní způsobilosti žalobce k právním úkonům. Usnesením ze dne 17.7.2008 č.j. 0 Nc 932/2006-6 Okresní soud v Přerově zahájil řízení o způsobilosti M. R. k právním úkonům. Usnesením ze dne 13.8.2008 byl žalobci ustanoven opatrovník pro řízení. Rozsudkem ze dne 25.11.2009 soud rozhodl tak, že M. R. se nijak neomezuje ve způsobilosti k právním úkonům. Dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Proti rozsudku podal M. R. včasné odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci dne 19.2.2010 pod bodem I. odmítnuto. Pod bodem II. bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení. Rozsudek nabyl právní moci 29.1.2010.

Z obsahu výše citovaného spisu tedy bylo objasněno, že žalobce ke dni podání žádosti o příspěvek na živobytí ani posléze nebyl osobou zbavenou ani omezenou ve způsobilosti k jeho právním úkonům. Je tedy zřejmé, že nebylo povinnosti správních orgánů ustanovit pro řízení žalobci opatrovníka. Tento žalobní bod nepovažuje soud za důvodný.

Soud se ani neztotožnil s námitkou žalobce, že překážkou správního řízení je skutečnost, že nebylo ukončeno řízení o tom, zda je osobu zdravotně znevýhodněnou (tvrzená překážka litisendence).

Za zdravotně znevýhodněnou osobu podle odstavce 2 písm. c) se považuje fyzická osoba, která má zachovánu schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, ale její schopnosti být nebo zůstat pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci získat jsou podstatně omezeny z důvodu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Řízení ohledně určení, zda žalobce je osobnou zdravotně znevýhodněnou je odlišné od řízení ve věci příspěvku na živobytí a nemůže se tedy jednat o překážku litispendence.

Pokud žalobce v žalobě uvedl “Nesouhlasím“ (i s výpočty), jedná se o obecné tvrzení, které ani dodatečně neupřesnil. Není zřejmé, s čím konkrétně nesouhlasil, z jakých skutkových a právních důvodů považuje rozhodnutí za nesprávné. Přesto se soud touto obecnou námitkou žalobce zabýval.

Z obsahu správního spisu zjistil, že žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí byl svobodný, neměl nezletilé děti a žil v rodinném domě společně se svou matkou M.H., která byla majitelkou tohoto domu. Žalobce byl evidován jako uchazeč o zaměstnání, přičemž nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci mu nevznikl a žalobce neměl ani jiný započitatelný příjem. M. H. (matka žalobce) byla poživatelkou starobního důchodu, který v rozhodném období činil 10.742,- Kč. Posuzované osoby dle jejich prohlášení nevlastnily žádný majetek, kromě nemovitosti užívané k bydlení a zahrady.

Bytová jednotka, kterou žalobce a jeho matka užívali, má započitatelnou podlahovou plochu 122,64 m2. Výše měsíčních úhrad za služby spojené bezprostředně s užíváním bytu – záloha na vodné a stočné-činila 300,- Kč. K vaření byla užívána elektřina a zemní plyn, k vytápění zemní plyn a k ohřevu teplé užitkové vody elektřina. Předepsaná výše měsíční zálohy za dodávku zemního plynu činila 1.550,-Kč. Měsíční záloha za dodávku elektřiny činila 1.210,- Kč. V srpnu 2008 vyplacen přeplatek v částce 499,50 Kč.

Odůvodněné náklady na bydlení byly určeny částkou 1.234,97 Kč. Částka 30% z částky 10.742,- Kč činí 3.222.60 Kč. Příjem po odečtení přiměřených nákladů na bydlení žalobce a jeho matky činil v měsících květnu, červnu a červenci 2008 7.519,40 Kč měsíčně. Průměrný příjem snížený o přiměřené náklady na bydlení za období květen až červenec 2008 činil 7.519,40 Kč. Částka na živobytí žalobce a osoby s ním společně posuzované v měsíci srpnu 2008 činila 5.364,- Kč (matka M. R., paní M. H... 2.880,- Kč a žalobce 2.484,- Kč). Z obsahu spisu není patrné, že by žalobce prokazoval konkrétní snahu o využití zvýšení svého příjmu vlastní prací.

Podle § 2 odst.1 z.č. 111/2006 Sb. se pro účely posuzování stavu hmotné nouze příjmy a sociální a majetkové poměry osoby, která žádá o dávku, posuzují společně s příjmy a sociálními a majetkovými poměry dalších osob. Okruh těchto společně posuzovaných osob se posuzuje podle zákona o životním a existenčním minimu (odst. 1). Při stanovní výše dávky hmotné nouze se vychází z částek příjmu po odečtení přiměřených nákladů na bydlení.

Dle ustanovení § 2 odst. 2 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi se osoba nachází v hmotné nouzi, není-Ii dále stanoveno jinak, jestliže její příjem a příjem společně posuzovaných osob po odečtení přiměřených nákladů na bydlení (§ 9 odst. 2) nedosahuje částky živobytí (§ 24), přičemž si nemůže tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním a zabezpečení jejích základních životních podmínek je tak vážně ohroženo.

Podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu se společně se pro účely tohoto zákona posuzují rodiče a zletilé děti, pokud tyto děti společně s rodiči užívají byt a nejsou společně posuzovány s jinými osobami podle písmene b) nebo d). Dle odst. 5 se osamělý rodič společně užívající byt se svými rodiči posuzuje i s dítětem společně s rodiči.

Jak vyplývá z výše uvedeného, je M. R. pro účely posouzení vzniku jeho nároku na příspěvek na živobytí a výše této dávky v měsíci srpnu 2008 společně posuzován se svou matkou, M. H., neboť užívají tutéž bytovou jednotku a M. R. je svobodný.

Dle ustanovení § 10 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi je rozhodným obdobím, za které se zjišťuje příjem pro účely posuzování vzniku nároku na dávku, období 3 kalendářních měsíců předcházejících měsíci, v němž byla uplatněna žádost o dávku. Rozhodným obdobím, za které se zjišťovaly příjmy M. R. a osoby s ním společně posuzované pro účely posuzování vzniku jeho nároku na příspěvek na živobytí pro měsíc srpen 2008, je období tří kalendářních měsíců předcházejících měsíci srpnu 2008, v němž byla M. R. uplatněna

žádost o příspěvek na živobytí, tzn. měsíce květen 2008, červen 2008 a červenec 2008.

Ve všech sledovaných měsících byl započitatelný příjem (vypočtený .dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi) M. R. a jeho matky ve výši 10.742,- Kč měsíčně, když příjmem byl pouze starobní důchod matky žalobce. Tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná.

Dle ustanovení § 9 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi se příjmem osoby pro účely příspěvku na živobytí rozumí příjem podle odstavce 1 snížený o přiměřené náklady na bydlení; přičemž za přiměřené náklady na bydlení se dle citovaného ustanovení zákona o pomoci v hmotné nouzi považují odůvodněné náklady na bydlení (vypočtené dle ustanovení § 34 uvedeného zákona), avšak nejvýše do částky 30 % příjmu posuzovaných osob (stanoveného dle ustanovení § 9 odst. 3 zákona o pomoci v hmotné nouzi). Částka 30 % příjmu (vypočteného podle ustanovení § 9 odst. 3 zákona o pomoci v hmotné nouzi) je tedy maximální hranicí započitatelných nákladů na bydlení pro účely stanovení přiměřených nákladů, na bydlení, respektive pro účely posouzení nároku na příspěvek na živobytí.

Podle § 21 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi nárok na příspěvek na živobytí má osoba v hmotné nouzi, jestliže její příjem a příjem společně posuzovaných osob nedosahuje částky živobytí posuzovaných osob.

V případě M. R. a jeho matky byly za přiměřené náklady na bydlení považovány v celém rozhodném období (měsících květen 2008, červen 2008 a červenec 2008) odůvodněné náklady na bydlení vypočtené dle ustanovení § 34 zákona o pomoci v hmotné nouzi v částce dle prvoinstančního správního orgánu 1.234.97,- Kč. Ani při .případném započtení maximální možné výše přiměřených nákladů na bydlení, tj. částky 30 % příjmu posuzovaných osob, by nárok na příspěvek na živobytí M. R. pro měsíc srpen 2008 nevznikl. Částka 30 % příjmu posuzovaných osob (tj. 30 % z částky 10.742,- Kč) činí 3.222,60 Kč. Příjem podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi, tedy příjem po odečtení (maximálně možných) přiměřených nákladů na bydlení, M. R. a jeho matky, tak činil v měsíci květnu 2008, červnu 2008 a červenci 2008 částku 7.519,40 Kč měsíčně (10.742,- Kč - 3.222,60 Kč = 7.519,40 Kč). Průměrný příjem vypočtený podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi, tedy příjem i po odečtení maximálních přiměřených nákladů na bydlení, M. R. a osoby s ním společně posuzované, zjišťovaný pro účely posouzení nároku jmenovaného na příspěvek na živobytí pro měsíc srpen 2008, tedy průměrný příjem snížený o přiměřené náklady na bydlení za rozhodné období tvořené měsíci květen 2008, červen 2008 a .červenec 2008 mohl být ve výši nejméně 7.519,40 Kč (7.519,40 Kč + 7.519,40 Kč + 7.519,40 Kč = 22.558,20 Kč :3 = 7.519,40 Kč.

Jak vyplývá z výše citovaných ustanovení zákona o pomoci v hmotné nouzi, M. R. a osoba s ním pro účely příspěvku na živobytí společně posuzovaná, jeho matka, se v měsíci srpnu 2008 nenacházely v hmotné nouzi a M. R. neměl nárok na příspěvek na živobytí.

Byla-li částka živobytí žalobce nižší než jeho příjem vypočtený pro účely příspěvku na živobytí (§ 9 odst. 2 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi), nelze žalobce považovat za osobu, jež by se nacházela v hmotné nouzi.

V posuzované věci tedy lze shrnout, že napadené rozhodnutí žalovaného vycházelo z podkladů obsažených ve správním spise a žalovaný při jeho vydání správně aplikoval právní předpisy.

Vzhledem k výše uvedenému krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl dle ust. § 78 ost. 7 s.ř.s. Soud rozhodl dle § 51 odst. 1 s.ř.s. bez nařízení jednání, se souhlasem účastníků řízení.

Žádnému z účastníků nebyla náhrada nákladů řízení přiznána, neboť žalobce nebyl úspěšný a úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení neúčtoval (§ 60 odst. 1 s.ř.s.) a také dle soudního spisu žalované žádné náklady řízení nevznikly.

Soud přiznal ustanovenému zástupci žalobce odměnu ve výši 1.600,- Kč sestávající ze dvou úkonů právní služby (převzetí věci + písemné podání ze dne 1.2.2011) dle ust. § 9 odst. 2, § 7 bod 2, § 11 odst. 1 písm. b/ a d/ vyhl. č. 177/1996 Sb. po 500,- Kč, tj. 1.000,- Kč a náhrady hotových výdajů v paušální částce za dva úkony právní služby á 300,- Kč, tj. 600,- Kč dle § 13 odst. 3 cit. vyhl.

Výrok o nákladech státu je odůvodněn ust. § 35 odst. 8 s.ř.s., podle kterého hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování, jestliže byl žalobci předsedou senátu ustanoven usnesením zástupce, platí stát.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

V Ostravě dne 30. listopadu 2011

JUDr. Bohuslava Drahošová

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru