Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

38 Cad 5/2004 - 93Rozsudek KSOS ze dne 03.08.2009

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
3 Ads 110/2010 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

38Cad 5/2004-93

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Ježovizcovou v

právní věci žalobce S. M., proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje,

se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, zastoupenému JUDr. Petrem Ritterem,

advokátem se sídlem Olomouc, Riegrova 12, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze

dne 5.2.2004, OSV-196/04/SD-4/KR, o dávce sociální péče,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Návrh na vydání předběžného opatření se za–

mítá.

III.. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě dne 13.2.2004 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 5.2.2004. Tímto rozhodnutím byl změněn výrok rozhodnutí odboru sociálních věcí Městského úřadu v Zábřehu ze dne 22.12.2003, č.j. soc/4997/552/2003/Dv. Tímto rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o poskytnutí dávky sociální péče. Žalobce zejména namítal, že byla porušena jeho lidská práva stanovená v Listině základních práv a svobod. Rovněž se domáhal, aby

bylo vydáno předběžné opatření ve věci. Proto považuje obě rozhodnutí správních orgánů za nesprávná a navrhoval jejich zrušení.

Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 26.4.2008 k žalobě uvedl důvody, které vedly nejprve správní orgán I. stupně, a poté žalovaného, k vydání rozhodnutí ve věci dávky sociální péče. Zdůrazňoval, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo vydáno na základě dostatečně doložených důkazů, přičemž nepřiznání dávky sociální péče od 1.12.2003 je zcela důvodné. Proto se také žalovaný při svém rozhodování ztotožnil s názorem prvoinstančního orgánu, když neshledal, že by žalobce byl občanem sociálně potřebným. Důvod spatřoval v nesplnění podmínky zvýšení si příjmu vlastním přičiněním, když výplata částečného invalidního důchodu byla žalobci zastavena, neboť se v minulosti nepodrobil vyšetření zdravotního stavu, přestože byl na možnost zastavení výplaty důchodu upozorněn. Dle názoru odvolacího orgánu tedy nelze žalobce považovat za občana sociálně potřebného pro účely dávek sociální péče. Odvolací orgán dále vycházel z toho, že žalobci byla v měsíci prosinci 2003 dávka sociální péče přiznána v souladu s platnými předpisy sociálního zabezpečení . Tuto dávku však nelze přiznávat duplicitně a opakovaně v měsíci, v němž již byla dávka prvoinstančním orgánem žalobci přiznána a vyplacena. Na straně žalobce také nenastala v rozhodném období žádná zásadní změna, která by měla vliv na opětovné posouzení výše dávky sociální péče. Na základě všech zjištění rozhodl odvolací orgán v souladu s ustanovením § 59 odst. 2 správního řádu, rozhodnutí orgánu prvního stupně změnil a doplnil chybějící odkazy na právní předpisy napadeným rozhodnutím ze dne 5.2.2004. Navrhoval proto, aby žaloba byla zamítnuta.

Usnesením krajského soudu v Ostravě ze dne 6.4.2004 bylo řízení ve věci přerušeno, jelikož na Okresním soudě v Šumperku bylo vedeno řízení o zbavení způsobilosti žalobce S. M. k právním úkonům.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.6.2004 byla k žádosti žalobce ustanovena v řízení o kasační stížnosti Mgr. Pavla Frodlová, advokátka.

Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 8.9.2004, č.j. Apr 3/2004-34 byl zamítnut návrh žalobce „na určení lhůty k provedení procesního úkonu“ – aby Krajský soud v Ostravě ve lhůtě 7 dnů provedl procesní úkony, a to ustanovení navržených advokátů k jeho zastupování a aby rozhodl o návrhu na předběžné opatření „k odvrácení újmy na zdraví“.

Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 15.11.2004, č.j. 3Ads 37/2004-36 byla potom odmítnuta kasační stížnost žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6.4.2004, jímž bylo přerušeno řízení (jak bylo výše citováno).

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7.12.2007 bylo potom v řízení pokračováno, jelikož Okresní soud v Šumperku řízení o omezení způsobilosti k právním úkonům žalobce zastavil. U žalobce zůstalo jen omezení k pracovněprávním úkonům.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.3.2008 nebyl žalobci ustanoven zástupce z řad advokátů, jelikož žalobce neuvedl všechny údaje ohledně svých osobních, majetkových a výdělkových poměrů.

Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 6.8.2008, č.j. 3Ads 63/2008-71 byla kasační stížnost žalobce zamítnuta, zejména s odůvodněním, že krajský soud nemohl zhodnotit předpoklady pro to, zda má být žalobci ustanoven zástupce dle § 35 odst. 8 s.ř.s. a zda splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, jelikož žalobce soudu v souzené věci neposkytl navzdory řádné výzvě informaci o svých majetkových poměrech. Proto Nejvyšší správní soud shledal postup krajského soudu, jímž stěžovateli neustanovil zástupce pro řízení, jako zákonu odpovídající.

Krajský soud zjistil z obsahu rozhodnutí správního orgánu I. stupně Městského úřadu v Zábřehu ze dne 22.12.2003 s.j. soc 4997/552/2003/Dv, že tímto rozhodnutím nebyla přiznána žalobci dávka sociální péče od 1.12.2003 s odůvodněním, že o poskytnutí této dávky žádal žalobce již dne 20.11.2003 a tato žádost byla řešena v rozhodnutí č.j. soc/4775/552/2003/DV.

Z obsahu přezkoumávaného rozhodnutí žalovaného ze dne 5.2.2004 č.j. OSV 196/04/SD-4/KR bylo zjištěno, že rozhodnutí Městského úřadu v Zábřehu ze dne 22.12.2003, kterým žalobci nebyla od 1.12.2003 přiznána dávka sociální péče bylo změněno. Ve výroku napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl : Po provedeném řízení, v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů, v souladu s příslušným ustanovením zákona ČNR č. 114/1998 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, dle § 90 odst. 1 a § 94 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů , a podle § 1 a § 4 zákona ČNR č. 482/91 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů, a § 2 a 3 zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění pozdějších předpisů a nařízení vlády č. 333/2001 Sb., kterým se zvyšují částky životního minima, se S. M, žádost o poskytnutí dávky sociální péče zamítá.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (ust. § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního - dále jen s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Dle ust. § 1 odst. 1 zákona č. 482/1991 Sb. se občan považuje za sociálně potřebného, jestliže jeho příjem nedosahuje částek životního minima stanovených zvláštním zákonem 1) (dále jen "částky životního minima") a nemůže si tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním.

Dle ust. § 3 odst. 1 téhož zákona občan, jehož příjem je vyšší než částky životního minima, se považuje se zřetelem na jeho celkové sociální a majetkové poměry za sociálně potřebného, jsou-li nezbytné náklady na zajištění jeho výživy a ostatních základních osobních potřeb a nezbytné náklady na domácnost stanovené zvláštní zákonem odůvodněně vyšší a občan nemůže tyto náklady uhradit vlastním přičiněním.

Dle odst. 2 téhož ustanovení se občan nepovažuje za sociálně potřebného, i když jeho příjem nedosahuje částek životního minima, jestliže jeho celkové sociální a majetkové poměry jsou takové, že mu mohou plně zaručit dostatečné zajištění jeho výživy a ostatních základních osobních potřeb a nezbytných nákladů na domácnost a toto zajištění vlastním přičiněním lze na občanu spravedlivě žádat; na občanu však nelze požadovat prodej nebo pronájem nemovitosti nebo bytu, které užívá k přiměřenému trvalému bydlení. Za sociálně potřebného se též nepovažuje rodič, který neplní povinnosti zákonného zástupce nezaopatřeného dítěte spojené s řádným plněním povinné školní docházky podle zvláštního právního předpisu, pokud dítě je pro účely sociální potřebnosti společně posuzovanou osobou.

Dle ust. § 8a) téhož zákona občanu, který nesplňuje podmínky pro poskytování dávek sociální péče podle tohoto zákona a jemuž hrozí vážná újma na zdraví, může být poskytnuta v nezbytném rozsahu pomoc, a to formou věcné nebo peněžité dávky, popřípadě služby sociální péče.

Z napadeného rozhodnutí bylo zjištěno, že žalobce v době jeho vydání byl ženatý a žil v rodinném domku se svou manželkou a zletilou dcerou, která byla výdělečně činná. Od 13.4.1993 byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání na Úřadu práce v Šumperku. Hmotné zabezpečení dle zák. č. 1/1991 Sb.mu nebylo přiznáno. Rozhodnutím České správy soc. zabezpečení v Praze byla žalobci od 2.12.2003 zastavena výplata částečného invalidního důchodu dle ust. § 3 odst. 4 zák. č. 582/1991 Sb.,neboť žalobce se nepodrobil vyšetření zdravotního stavu, přestože byl na možnost zastavení výplaty důchodu upozorněn. Z tohoto důvodu nemohl být nadále považován za občana sociálně potřebného pro účely dávek sociální péče. Žalovaný správní orgán doplnil rozhodnutí Městského úřadu v Zábřehu a změnil jeho výrok právě zákonnou citací předpisů o sociálním zabezpečení a žádost o poskytnutí dávky sociální péče rovněž zamítl. Krajský soud dále uvádí, že tedy nelze přisvědčit námitce žalobce, že mu dávka sociální péče musela být přiznána, poněvadž požadoval, aby na jeho osobu bylo poskytováno 7.100,- Kč, a to 4.100,- Kč jako životní minimum a 3.000,- Kč na výdaje na energii a inkaso.

Pokud jde o opětovný požadavek žalobce , vznesený dne 10.9.2008, aby mu byl ustanoven advokát JUDr. Vít Vohánka (žádost doručená Krajskému soudu v Ostravě dne 12.9.2008), pak k tomuto soud opětovně uvádí, že o této žádosti soud znovu nerozhodoval. Žalobce byl informován přípisem soudu ze dne 26.1.2009, že o jeho kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.3.2008, č.j. 38Cad 5/2004-47 (proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě o neustanovení advokáta) již rozhodl svým rozsudkem Nejvyšší správní soud dne 6.8.2008, č.j. 3Ads 63/2008-72 a jeho kasační stížnost zamítl.

K ústnímu jednání dne 3.8.2009 se žalobce nedostavil, ačkoliv byl včas a řádně předvolán, a proto bylo jednáno v jeho nepřítomnosti.

Návrh na vydání předběžného opatření krajský soud zamítl, jelikož žalobce nesplnil žádnou z podmínek potřebných pro jeho vydání.

Vzhledem k výše uvedenému dospěl krajský soud k závěru, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, a proto v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl žalobu jako nedůvodnou.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalobce úspěšný nebyl a procesně úspěšný žalovaný se náhrady těchto nákladů výslovně vzdal.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

V Ostravě dne 3.8.2009

JUDr. Miroslava Ježoviczová

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru