Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

38 Cad 4/2005 - 96Rozsudek KSOS ze dne 15.11.2010

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
3 Ads 138/2011 (nepodjatý soudce)

přidejte vlastní popisek

38Cad 4/2005-96

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Ježoviczovou

v právní věci žalobce S. M., proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého

kraje, se sídlem Olomouc, Jeremenkova 40a, zastoupeného advokátem JUDr.

Petrem Ritterem, AK Riegrova 12, Olomouc, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze

dne 10.1.2005 č.j. KUOK/15572/04/OSV-DS/7025/SD-316, o přiznání dávky

sociální péče,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku ve

výši 1.353,- Kč, a to ve lhůtě 30-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí..

Odůvodnění:

Dne 14.1.2005napadl žalobce rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Olomouckého kraje č.j. KUOK/15572/04/OSV-DS/7025/SD-316 ze dne 10.1.2005. Žalobce požadoval, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a vráceno k dalšímu řízení. Poukazoval na to, že přezkoumávané rozhodnutí je zmatečné, nepřezkoumatelné, vydané vyloučenými správními orgány I. i II. stupně. Poukazoval také na to, že se orgány nezabývaly z čeho žije, jaké má příjmy a zda se v jeho případě jedná „o živou či mrtvou osobu“. Požadoval, aby mu každý měsíc byla vyplácena dávka 7.300,- Kč. Současně žádal, aby mu byla ustanovena Mgr. Pavla Frodlová.

Pokračování -2- 38Cad 4/2005

Napadeným rozhodnutím žalovaný na základě odvolání žalobce změnil rozhodnutí Městského úřadu v Zábřehu, odboru sociálního a zdravotního ze dne 15.11.2004 č.j. Soc/4099/552/2004/Dv o nepřiznání dávky sociální péče. V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaný uvedl, že žalobce dne 1. 7.2004 podal žádost o přiznání dávky sociální péče. Dne 27.7.2004 vydal Městský úřad v Zábřehu rozhodnutí o nepřiznání této dávky, jelikož žalobce odmítl zvýšit příjem vlastním přičiněním, a to uplatněním nároku na dávky důchodového pojištění. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce dne 2.8.2004 odvolal. Žalovaný pak rozhodnutí zrušil dne 24.9.2004 a vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí. Městský úřad v Zábřehu poté vydal nové rozhodnutí dne 15.11.2004 a tímto dávku sociální péče žalobci opět nepřiznal. Z přezkoumávaného rozhodnutí bylo dálo zjištěno, že Česká správa sociálního zabezpečení 2.12.2003 zastavila žalobci výplatu částečného invalidního důchodu, jelikož se nepodrobil vyšetření svého zdravotního stavu, přestože byl na možnost zastavení výplaty důchodu upozorněn. Vzhledem k tomu, že tedy žalobce odmítl zvýšit si příjem vlastním přičiněním (uplatněním nároku na výplatu částečného invalidního důchodu), nelze žalobce považovat za sociální potřebného (§ 1 odst. 1 zák. č. 482/1991 Sb.). Proto žalovaný vydal přezkoumávané rozhodnutí, jímž žádost žalobce o přiznání dávky sociální péče od 1.12.2003 zamítl.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7.2.2005 bylo s ohledem na zahájené řízení o zbavení nebo omezení způsobilosti žalobce k právním úkonům řízení přerušeno. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce kasační stížnost, která byla odmítnuta usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 7.4.2005 č.j. 3Ads 24/2005-19.

Po odpadnutí překážky bylo dne 11.3.2009 vydáno usnesení o pokračování v řízení.

Usnesením krajského soudu ze dne 25.9.2009 nebyl žalobci ustanoven zástupce z řad advokátů, avšak toto usnesení bylo zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 24.3.2010, jelikož citované usnesení krajského soudu bylo vydáno soudní tajemnicí.

Usnesením krajského soudu ze dne 7.5.2010 vydaného již samosoudkyní opět nebyl žalobci ustanoven zástupce z řad advokátů, přičemž kasační stížnost žalobce proti tomuto usnesení bylo zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 4.8.2010 č.j. 3Ads 79/2010-79.

K ústnímu jednání konaném dne 15.11.2010 se žalobce nedostavil, ač byl včas a řádně předvolán, přičemž žádal o odročení jednání, aniž by ve své žádosti uvedl argumenty, které by odročení tohoto ústního jednání odůvodňovaly.

Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 10.1.2005 č.j. KUOK/15572/04/OSV-DS/7025/SD-316 a z připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Pokračování -3- 38Cad 4/2005

Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. § 75 odst. 1 s. ř. s., tedy ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného správního orgánu.

Z obsahu správního spisu žalovaného krajský soud zjistil, že obsahuje kromě napadeného rozhodnutí žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu v Zábřehu, odboru sociálního a zdravotního ze dne 15.11.2004. Součástí správního spisu je výzva k osvědčení skutečností rozhodných pro nárok na dávku sociální péče, kterou žalobce podle dodejky k doručence převzal vlastnoručně 27.7.2004; záznam o sociálním šetření provedeným pracovnicí Městského úřadu v Zábřehu ze dne 2.11.2004, z něhož vyplývá, že žalobce nebyl zastižen. Dále správní spis obsahuje záznam z jednání z téhož dne, kdy se žalobce dostavil na MÚ Zábřeh, odmítal komunikovat a uváděl, že proběhne jednání o vyloučení pracovníků ve věci. Obsahem správního spisu je dále rozhodnutí tajemníka Městského úřadu v Zábřehu ze dne 19.7.2004, podle něhož byl zamítnut návrh žalobce o vyloučení všech pracovníků Městského úřadu v Zábřehu. Spis obsahuje také sdělení České správy sociálního zabezpečení ze dne 29.6.2004, z jehož obsahu vyplývá, že výplata částečného invalidního důchodu byla žalobci zastavena od 2.12.2003 z důvodu nepodrobení se vyšetření zdravotního stavu, přestože byl na možnost zastavení výplaty důchodu upozorněn. Součástí správního spisu je i přípis žalovaného ze dne 22.12.2004 o možnosti žalobce seznámit se s podklady pro rozhodnutí.

Ke dni vydání napadeného rozhodnutí zákon o sociální potřebnosti (č. 482/1991 Sb.) upravoval do 31. 12. 2006 poskytování dávek sociální péče. Předpokladem přiznání měsíčně se opakující peněžité dávky bylo uznání občana za sociálně potřebného.

Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, se občan považuje za sociálně potřebného, jestliže jeho příjem nedosahuje částek životního minima stanovených zvláštním zákonem a nemůže si tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním.

Podle odstavce 3 téhož ustanovení zvýšením příjmu vlastním přičiněním se rozumí zvýšení příjmu vlastní prací; řádným uplatněním zákonných nároků a pohledávek, zejména nároků na dávky nemocenského pojištění (péče), dávky důchodového pojištění (zabezpečení), dávky státní sociální podpory, výživné a příspěvek na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matce podle zvláštního zákona, a uplatněním nároků z pracovních nebo obdobných vztahů; uplatnění zákonných nároků a pohledávek příslušný orgán nevyžaduje v případech, kdy je zřejmé, že uplatnění by nebylo úměrné zisku z něj plynoucímu nebo pokud nepovažuje za možné je po občanu spravedlivě žádat.

Při aplikaci zákona o sociální potřebnosti správní orgán přihlíží k tomu, zda občan pro zabezpečení svých životních potřeb uplatnil nárok na: nemocenské dávky;

Pokračování -4- 38Cad 4/2005

důchodové dávky; rodičovský příspěvek a další státní dávky; výživné, popř. na příspěvek na výživu.

Zákon stanoví podmínky a kritéria, které je třeba pro účely přiznání nároku na dávky sociální péče zjišťovat a prokazovat. Vždy je třeba hodnotit celkové sociální a majetkové poměry žadatele, neboť dávky mají pokrýt nejzákladnější lidské potřeby.

Pokud ze sociálních a majetkových poměrů žadatele o dávku je zřejmá schopnost či možnost zabezpečit své základní životní potřeby svými silami, nejde o osobu sociálně potřebnou a tato osoba nemá na dávky pomoci v hmotné nouzi nárok. Schopnost či možnost zabezpečit a pokrýt základní životní potřeby svými silami je bez dalšího dána mimo jiné i čerpáním dávky důchodového pojištění.

V případě žalobce bylo prokázáno, že mu byl přiznán částečný invalidní důchod. Tento mu však nebyl vyplácen, jelikož se žalobce odmítl podrobit kontrole zdravotního stavu na okresní správě sociálního zabezpečení.

Jak výše uvedeno, nárok na dávku sociální péče má osoba, u níž je možno na základě jejích sociálních a majetkových poměrů bez dalšího dovodit, že není schopna si své potřeby zajistit sama, neboť sociální péče slouží k řešení životní situace, kterou občan není schopen řešit vlastními silami nebo silami své rodiny. V prvé řadě je tedy na občanovi, aby sám svou situaci řešil a za tím účelem si zvýšil příjem vlastním přičiněním, tedy nejen vlastní prací, ale i využitím svých sociálních a majetkových poměrů. Pomoc nastupuje až poté, kdy občan využil všechny své možnosti a přesto jeho příjem nedosahuje částek životního minima. Bylo jednoznačně prokázáno, že důvodem bylo nesplnění podmínky zvýšení si příjmu vlastním přičiněním – výplata částečného invalidního důchodu byla žalobci zastavena proto, že se nepodrobil vyšetření zdravotního stavu a žalobce byl prokazatelně na možnost zastavení této výplaty důchodu upozorněn.

Z výše uvedeného je zřejmé, že správní orgán prvého stupně a následně žalovaný nepochybili, když vycházeli ze všech skutečností výše uvedených, neboť ve správním řízení bylo zjištěno, že žalobce nesplňuje kritéria stanovená zákonem pro závěr, že je osobou sociálně potřebnou.

Žalobce měl možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k podkladům, příp. navrhnout jejich doplnění. Žalobce se odmítl s podklady seznámit. Jak bylo dále zjištěno podle rozhodnutí tajemníka Městského úřadu v Zábřehu ze dne 19.7.2004, nebyli zaměstnanci Městského úřadu v Zábřehu vyloučeni z rozhodování ve věci.

Z dokumentů založených ve správním spise dále vyplývá, žalovaný si opatřil potřebné podklady pro rozhodnutí, takže vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Rozhodnutí žalovaného má náležitosti rozhodnutí stanovené § 68 správního řádu. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl žalovaný veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě nichž rozhodoval. Soud má za to, že žalovaný v řízení postupoval správným způsobem a v souladu s právními předpisy a nedopustil se

Pokračování -5- 38Cad 4/2005

žádné nezákonnosti. Podle názoru soudu měl žalovaný také dostatečné podklady pro posouzení důvodnosti či nedůvodnosti žádosti žalobce.

Ze shora uvedených důvodů soud žalobu zamítl jako nedůvodnou podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s.

Pro úplnost soud dodává, že žalobce v průběhu jednání svým chováním v podstatě zamezil tomu, aby ve věci bylo rozhodnuto v přiměřené době (zejména podáváním kasačních stížností proti rozhodnutí o přerušení věci, neustanovení advokáta, apod.).

O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému částku 1.353,- Kč spočívající v cestovném zástupce žalovaného osobním automobilem Peugot 308, při průměrné spotřebě motorové nafty na 100 km 4,5 litrů, cesta jednou Olomouc - Ostrava a zpět, tj. 220 km, a při ceně motorové nafty – dle § 4 písm. b) vyhlášky č. 462/2009 Sb. 27,20 Kč za jednu cestu a náhrada za užití os. automobilu při sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel dle § 1 písm. b) 3,90 Kč. Celkem náleží zástupci žalovaného náhrada cestovních výdajů ve výši 1.127,30 Kč. Vzhledem k tomu, že právní zástupce předložil osvědčení o registraci k DPH, byla mu odměna zvýšena o 20% DPH, tedy na celkovou částku 1.353,- Kč. Tuto částku je žalobce povinen zaplatit žalovanému do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu právnímu soudu v Brně ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel nebo jeho zástupce nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě dne 15.listopadu 2010

Za správnost vyhotovení: JUDr. Miroslava Ježoviczová,v.r. Jana Valošková
Samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru