Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

38 Cad 31/2006 - 180Rozsudek KSOS ze dne 11.01.2011

Prejudikatura

38 Cad 14/2009 - 44

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
4 Ads 108/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

38Cad 31/2006-180

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohuslavou Drahošovou

v právní věci žalobce S.M., zastoupeného Mgr. Františkem Drlíkem, advokátem se

sídlem Šumperk, nám. Míru 9, proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého

kraje, odboru sociálních věcí, 779 11 Olomouc, Jeremenkova 40a, zastoupeného

JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem Olomouc, Riegrova 12, k žalobě proti

rozhodnutí žalovaného ze dne 30.8.2006 č.j. KUOK 91396/2006, sp.zn.

KÚOK/84798/2006/OSV-DS/7025/SD-163, o dávce sociální péče,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odměna advokáta Mgr. Františka Drlíka se přiznává v částce 5.618,- Kč a bude proplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě ve lhůtě do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

IV. České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobce rukou psanou, zčásti téměř nečitelnou, žalobou se domáhal přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalovaného, jeho zrušení. V žalobě pokračování 2 -- 38Cad 31/2006

uvedl, že žalovaný jej odmítá zabezpečit. Zároveň požádal o ustanovení zástupce JUDr. Tomáše Sokola, advokáta se sídlem v Praze. Rozhodnutí, jehož přezkoumání se domáhal, připojil k žalobě.

Usnesením ze dne 5.9.2006 č.j. 38Cad 31/2006-6 krajský soud řízení přerušil, když ze spisu Okresního soudu v Šumperku zjistil, že u tohoto soudu bylo zahájeno řízení o zbavení nebo omezení způsobilosti žalobce k právním úkonům. Proti tomuto usnesení podal žalobce kasační stížnost. Usnesením ze dne 20.2.2008 Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl.

Usnesením ze dne 22.2.2007 č.j. 38Cad 31/2006-21 soud zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů. Proti tomuto usnesení podal žalobce rovněž kasační stížnost. Rozsudkem ze dne 20.2.2008 č.j. 4 Ads 105/2007- 69 Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Žalobce dále namítal podjatost soudců Nejvyššího správního soudu. Usnesením ze dne 13.12.2007 č.j. 4 Ads 104/2007-61 bylo rozhodnuto tak, že soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Dagmar Nygrínová, JUDr. Marie Turková a JUDr. Petr Průcha nejsou vyloučení z projednávání a rozhodování této věci.

Usnesením ze dne 14.5.2008 č.j. 38Cad 31/2006-78 krajský soud rozhodl tak, že v řízení se pokračuje, když rozhodnutím Okresního soudu v Šumperku bylo řízení o omezení způsobilosti žalobce k právním úkonům bylo zastaveno.

Usnesením ze dne 23.1.2009 č.j. 38Cad 31/2006-81 soud vyzval žalobce k odstranění vad jeho podání ze dne 1.9.2006 a doplnění tohoto podání.

Podáním ze dne 13.2.2009 se žalobce domáhal ustanovení advokáta, a to JUDr. Víta Vohánky. K žádosti připojil tiskopis „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Krajský soud usnesením ze dne 24.4.2009 č.j. 38Cad 31/2006-92 rozhodl tak, že žalobci zástupce z řad advokátů neustanovil. Nejvyšší správní soud ke kasační stížnosti žalobce rozsudkem ze dne 30.9.2009 č.j. 4 Ads 111/2009-111 napadené usnesení zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Usnesením ze dne 23.4.2010 ustanovil soud žalobci pod č.j. 38Cad 31/2006-132 pro řízení zástupce z řad advokátů, a to Mgr. Františka Drlíka, advokáta se sídlem Šumperk, Náměstí Míru 9 .

Žalobce vznesl námitku podjatosti vůči samosoudkyni JUDr. Drahošové a dalším soudcům správního úseku Krajského soudu v Ostravě. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 22.9.2010 č.j. Nao 84/2010-165 rozhodl tak, že soudci správního úseku Krajského soudu v Ostravě nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. 38Cad 31/2006.

Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě ze dne 26.3.2009 navrhoval zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobce podal 3.7.2006 na Městském úřadě v Zábřehu, odboru sociálním a zdravotním (dále jen prvoinstančnímu orgánu) písemnost pokračování 3 -- 38Cad 31/2006

označenou jako Návrh na zahájení správního řízení – žádost. Požádal o přiznání dávky sociální péče od 1.12.2003 ve výši 8.000,- Kč měsíčně. Při rozhodování o žádosti žalobce vycházel prvoinstanční orgán z rozhodnutí ČSSZ v Praze, kterým byla žalobci zastavena výplata částečného invalidního důchodu, protože se nepodrobil vyšetření zdravotního stavu, přestože byl na možnost zastavení výplaty důchodu upozorněn. Prvoinstanční orgán tedy svým rozhodnutím č.j. 2006/10904/SP-MUZB ze dne 1.8.2006 nepřiznal žalobci dávku sociální péče z důvodu, že jej v souladu se zákonem ČNR č. 482/1991 Sb. o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů, nelze považovat za občana sociálně potřebného a proto, že na výzvu správního orgánu neosvědčil skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku sociální péče, její výši a výplatu. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, ve kterém se dožadoval zrušení rozhodnutí. Odvolání bylo spolu se spisovou dokumentací doručeno 9.8.2006 Krajskému úřadu Olomouckého kraje jako odvolacímu orgánu (dále jen žalovanému). Žalovaný ze spisové dokumentace zjistil, že dne 2.12.2003 byla žalobci rozhodnutím ČSSZ Praha zastavena výplata částečného invalidního důchodu, jelikož se nepodrobil vyšetření svého zdravotního stavu, přestože byl na možnost zastavení výplaty důchodu upozorněn. ČSSZ, referát lékařské posudkové služby Šumperk, sdělením ze dne 10.7.2006 potvrdila, že žalobce má nadále zastaven částečný invalidní důchod, a že dosud nepožádal o uvolnění výplaty částečného invalidního důchodu, ani se nepodrobil lékařskému vyšetření ke kontrole částečné invalidity. Rozhodnutím Úřadu práce v Šumperku byl žalobce ode dne 1.10.2004 vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání. Proti tomuto se odvolal a Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR rozhodlo jeho odvolání zamítnout. Z evidence uchazečů o zaměstnání byl vyřazen proto, že je od srpna roku 2001 uznán plně invalidním dle § 39 odst. 1 písm. a/ zákona o důchodovém pojištění. Poté, co byl OSSZ Olomouc v roce 2001 posouzen jako plně invalidní, odmítl podat žádost o plný invalidní důchod, proto mu byl vyplacen částečný invalidní důchod až do doby, kdy mu jeho výplata byla zastavena, neboť se nepodrobil kontrolní lékařské prohlídce. Prvoinstanční orgán vyzval písemností ze dne 25.7.2006 žalobce k osvědčení skutečností rozhodných pro nárok na dávku sociální péče, její výši a výplatu, a to do 8 dnů od doručení výzvy. Žalobce byl současně upozorněn na následky neuposlechnutí této výzvy, tj. na možné zamítnutí žádosti o dávku sociální péče a byl také vyzván, aby se v uvedené lhůtě vyjádřil k podkladům rozhodnutí, popř. navrhl jejich doplnění. Žalobce prokazatelně převzal písemnost 27.7.2006, avšak skutečnost rozhodné pro nárok na dávku sociální péče neosvědčil. Dne 28.7.2006 provedla pracovnice prvoinstančního orgánu šetření v místě bydliště žalobce. Žalobce nebyl zastižen doma, přestože byl na provedení šetření předem upozorněn. Nebylo tedy ani možné posoudit celkové sociální a majetkové poměry žalobce, ani zda mu nehrozí vážná újma na zdraví. Prvoinstanční orgán žalobci dávku sociální péče nepřiznal.

Žalovaný dále uvedl, že přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo a zjistil, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s příslušnými právními předpisy a zjistil, že prvoinstanční orgán postupoval ve správním řízení v souladu se správním řádem a napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem a příslušnými předpisy. Žalovaný se ztotožnil s názorem prvoinstančního orgánu, že žalobce nelze v souladu s ustanovením § 1 odst.1 a odst.3 písm. b) zákona ČNR č. 482/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů považovat za občana sociálně potřebného, neboť žalobce si odmítá zvýšit příjem vlastním přičiněním uplatněním nároku na dávky důchodového pojištění. Navrhoval zamítnutí žaloby.

K ústnímu jednání, které bylo nařízeno na 11.1.2011, se žalobce nedostavil, ač předvolání k jednání mu bylo včas doručeno (21.12.2010). Přípisem ze dne 3.1.2011 navrhoval odročení jednání. Svou žádost řádně neodůvodnil, takže tato žádost nemohla být důvodem pro odročení jednání, zvláště za situace, kdy ústnímu jednání byl přítomen jeho právní zástupce a kdy se jedná o projednání žaloby žalobce ze dne 1.9.2006. Soud proto věc projednal a rozhodl.

Krajský soud provedeným řízením vzal za prokázáno, že:

- Krajský úřad Olomouckého kraje, odbor sociálních věcí dne 30.8.2006 pod KUOK 91396/2006, sp.zn. KÚOK/84798/2006/OSV-DS/7025/SD-163, rozhodl o odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu v Zábřehu, odboru sociálního a zdravotního, ze dne 2.8.2006 č.j. 2006/10904/SP-MUZB, kterým bylo rozhodnuto nepřiznat žalobci dávku sociální péče tak, že odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil mimo jiné s odůvodněním, že ze spisové dokumentace zjistil, že Stanislav Mojžíšek dne 3.7.2006 na Městském úřadu v Zábřehu, odboru sociálním a zdravotním, podal písemnost, kterou nazval „Návrh na zahájení správního řízení – žádost“. Žádal o přiznání dávky sociální péče od 1.12.2003 ve výši 8.000,- Kč měsíčně. Ode dne 2.12.2003 byla S.M. rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení Praha (dále jen ČSSZ) zastavena výplata částečného invalidního důchodu, jelikož se nepodrobil vyšetření svého zdravotního stavu, přestože byl na možnost zastavení výplaty důchodu upozorněn. ČSSZ, referát lékařské posudkové služby Šumperk, sdělením ze dne 10.7.2006 potvrdila, že S.M. má nadále zastaven částečný invalidní důchod, dosud nepožádal o uvolnění výplaty částečného invalidního důchodu, ani se nepodrobil lékařskému vyšetření ke kontrole částečné invalidity. Rozhodnutím Úřadu práce v Šumperku byl S.M. ode dne 1.10.2004 vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání a to proto, že od srpna 2001 byl uznán plně invalidním. Proti tomuto se odvolal a Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR rozhodlo jeho odvolání zamítnout. Písemností ze dne 25.7.2006 byl S.M. prvoinstančním orgánem vyzván k osvědčení skutečností rozhodných pro nárok na dávku sociální péče, její výši a výplatu, a to do 8 dnů od doručení této výzvy. Současně byl upozorněn na následky neuposlechnutí výzvy, tj. na možné zamítnutí žádosti o dávku sociální péče. Byl též vyzván, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil k podkladům rozhodnutí, popř. navrhl jejich doplnění. Výzvu převzal 27.7.2006. Na výzvu reagoval písemností, ve které uvedl, že veškeré náležitosti městskému úřadu doložil dne 30.6.20069. Jednalo se o kopii části usnesení Nejvyššího soudu ČR, kopii usnesení Nejvyššího správního soudu z 26.6.2003 a kopii dopisu, který dne 7.2.2006 adresovala ČSSZ Okresnímu soudu v Šumperku, v němž se uvádí, že jmenovaný nepobírá žádný důchod. Doložené písemnosti neprokazují, že by žalobce uplatnil svůj nárok na dávky důchodového pojištění (zabezpečení). Skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku sociálního zabezpečení tak neosvědčil. Dne 28.7.2006 bylo pracovnicí

prvoinstančního orgánu provedeno sociální šetření v místě bydliště žadatele. Jmenovaný nebyl zastižen doma. Dne 28.7.2006 vydal prvoinstanční orgán rozhodnutí, kterým S.M. dávku sociální péče nepřiznal. Uvedl, že žalobce nelze považovat za občana sociálně potřebného dle § 1 odst.1 a 3 písm. b) ani podle § 3 odst.3 písm. a) zákona o sociální potřebnosti. Žalobce navíc odmítal se správním orgánem spolupracovat, na výzvu neosvědčil skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku sociální péče, její výši a výplatu.

Dále žalovaný uvedl, že se zabýval námitkou žalobce, kdy žalobce požádal, aby se správního řízení ve věci jeho žádosti o dávku sociální péče byla vyloučena vedoucí odboru sociální a zdravotního Městského úřadu v Zábřehu Bc. Z.M. a pracovnice tohoto odboru Z.D. Usneseními ze dne 20.7.2006 a 25.7.2006 bylo rozhodnuto, že se uvedené úřední osoby nevylučují z projednávání a rozhodování ve věci žalobce.

K námitce žalobce, že prvoinstanční orgán na jeho žádost nevydal usnesení o ustanovení advokáta jeho osobě žalovaný správní orgán uvedl, že žalobci již v předchozích správních řízeních bylo vysvětleno, že ve správním řízení má účastník řízení možnost dát se zastupovat advokátem, není však povinností správního orgánu účastníkovi řízení advokáta ustanovit, resp. dle správního řádu takový krok učinit nelze.

K další námitce žalobce, že není vyřízena jeho žádost ze dne 1.3.2006 žalovaný sdělil, že žalobce si rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o jeho žádosti ze dne 1.3.2006, odmítl převzít. Rozhodnutí tak bylo doručeno dle správního řádu dnem, kdy jej adresát odmítl převzít.

Závěrem odvolací správní orgán uvedl, že dospěl k závěru, že rozhodnutí prvoinstančního orgánu nepovažovat S.M. za občana sociálně potřebného, je v souladu se zákonem o sociální potřebnosti;

- Městský úřad v Zábřehu, odbor sociální a zdravotní dne 1.8.2006 pod č.j. 2006/10904/SP-MUZB rozhodl o žádosti žalobce ze dne 3.10.2006 o dávku sociální péče tak, že dávku sociální péče S.M., nar. X, bytem B. 134, D. nepřiznal. V odůvodnění mimo jiné uvedl, že dne 3.7.2006 požádal S.M. o dávku sociální péče (dále jen „DSP“) od 1.12.2003. K žádosti nebyly doloženy žádné jiné doklady. Náklady na domácnost byly doloženy z dřívějších řízení a to pouze rozpisem SIPA, kterýž obsahoval zálohové platby na elektřinu a plyn. Dotazem na ČSSZ Šumperk a ČSSZ Praha bylo zjištěno, že žadatel o dávku nadále odmítá uplatnit své zákonné nároky na zvýšení svých příjmů. Rozhodnutím ČSSZ v Praze ze dne 27.10.2003 byla žadateli o dávku zastavena výplata částečného invalidního důchodu, protože se nepodrobil vyšetření svého zdravotního stavu, přestože byl na možnost zastavení výplaty důchodu upozorněn. Poslední šetření v domácnosti žadatele o dávku bylo v domácnosti provedeno dne 28.7.2006. Nebyl zastižen doma. Šetření neumožnil, odmítl komunikovat, cokoli sdělovat a podepisovat. Nadále žije ve vlastním rodinném domě s manželkou,

pokračování 6 -- 38Cad 31/2006

dcerou, jejím druhem a dítětem. S manželkou společně nehospodaří. Dcera se na nákladech domácnosti podílí 3/5. Dne 25.7.2006 byla zaslána výzva k osvědčení skutečností rozhodných pro nárok na dávku sociální péče. Na výzvu reagoval písemnou formou. Žalobce žádal o vyloučení úřední osoby z projednávání a rozhodování paní M. a paní D. a o ustanovení advokátky Mgr. Frodlové. Ve věci vyloučení úřední osoby MÚ Zábřeh paní D., odboru sociálního a zdravotního rozhodla vedoucí odboru sociálního a zdravotního MěÚ Zábřeh usnesením č.j. 2006/11108/SP-MUZB dne 24.7.2006. Ve správním řízení má účastník řízení možnost dát se zastupovat advokátem, není však povinností správního orgánu advokáta účastníku řízení ustanovit.

V odůvodnění správní orgán l. stupně dále uvedl, že žalobce nadále odmítá spolupracovat, komunikovat a cokoli sdělovat a podepisovat. Nebyly doloženy doklady, které byly uvedeny ve výzvě z 25.7.2006. Dále správní orgán I. stupně citoval příslušná ustanovení z.č. 482/1991 Sb.

Prvostupňový orgán dále uvedl, že žalobce nepovažuje za občana sociálně potřebného. Jelikož žalobce žádal o dávku sociální péče opakovaně, zabýval se i možností, zda by nemohla být žalobci poskytnuta dávka sociální péče v mimořádných případech. Dospěl k závěru, že nelze posoudit sociální potřebnost žalobce, když žalobce odmítá se správním orgánem spolupracovat, cokoli sdělovat a podepisovat, nereagoval na výzvy k osvědčení skutečností rozhodných pro nárok na dávku sociální péče, odmítá umožnit šetření v domácnosti. Správní orgán dále cituje data podání žádosti o dávku sociální péče za dobu od 3.5.2004 do 5.6.2006 (celkem 25 žádostí) a zároveň uvádí, že proti všem rozhodnutím bylo podáno odvolání. Rozhodnutí je opatřeno řádným poučením o možnosti odvolání, kulatým razítkem a podpisem oprávněné osoby. Žalobce jej převzal osobně 3.8.2006;

- žalobce proti shora označenému rozhodnutí správního orgánu 1. stupně podal odvolání, které bylo doručeno na podatelnu Městského úřadu Zábřeh dne 3.8.2006 (žalobce v odvolání uvedl datum podání 3.7.2006). Namítal, že rozhodnutí bylo provedeno vyloučenými pracovníky, nebylo vydáno usnesení o ustanovení zástupce z řad advokátů;

- ČSSZ rozhodnutím ze dne 27.10.2003 zastavila žalobci od 2.12.2003 výplatu částečného invalidního důchodu podle ustanovení § 53 odst.4 z.č. 582/1991 Sb. s odůvodněním, že výplata důchodu byla zastavena, protože se nepodrobil vyšetření zdravotního stavu, přestože byl na možnost zastavení výplaty důchodu upozorněn;

- částečný invalidní důchod žalobce pobíral od 20.4.1993 do 1.12.2003 ke dni jeho odnětí ve výši 4.790,- Kč. Znovu mu byl částečný invalidní důchod přiznán od 3.8.2004. Od 2.1.2009 je žalobci vyplácen částečný invalidní důchod ve výši 6.741,-Kč měsíčně, od ledna 2008 byl důchod zvýšen na částku 6.078,- Kč a od srpna 2008 na částku 6.548,- Kč měsíčně;

- žalobce adresoval Městskému úřadu Zábřeh přípis ze dne 3.7.2006, který byl doručen téhož dne, který nazval „Návrh na zahájení správního řízení-žádost“. Domáhal se poskytnutí soc. pomoci od 1.12.2003 ve výši 8.000,- Kč měsíčně. V podání zároveň uvedl, že žádá o vyloučení pracovníků MÚ Zábřeh, jejichž jména uvedl v podání. Dále žádal o ustanovení advokáta Mgr. Pavly Frodlové;

- Městský úřad Zábřeh učinil dne 5.6.2006 dotaz na Českou správu sociálního zabezpečení ohledně výplaty částečného invalidního důchodu žalobci. ČSSZ sdělila přípisem ze dne 10.7.2006, že žalobce nepožádal ke dni podání zprávy o uvolnění částečného invalidního důchodu a ani se nepodrobil požadovanému vyšetření, které je nutné k vytvoření posudku o invaliditě;

- Městský úřad Zábřeh dne 19.7.2006 rozhodl Ing. Bc. A. J. o vyloučení z projednávání a rozhodování věci takto: úřední osoba Bc. Z.M., vedoucí odboru sociálního a zdravotního Městského úřadu Zábřeh není vyloučena z projednávání a rozhodování věci o přiznání dávky sociální péče-žádost ze dne 3.7.2006;

- Městský úřad Zábřeh dne 24.7.2006 rozhodl Bc. Z.M. o vyloučení z projednávání a rozhodování věci takto: úřední osoba Z.D., pracovnice odboru sociálního a zdravotního Městského úřadu Zábřeh není vyloučena z projednávání a rozhodování věci o přiznání dávky sociální péče-žádost ze dne 3.7.2006;

- žalobce adresoval Městskému úřadu Zábřeh, odbor sociální přípis ze dne 28.7.2006 ve kterém uvedl, že veškeré náležitosti na MÚ Zábřeh doložil. K podání připojil kopii prvé strany rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 30Cdo 947/98-47, kopii usnesení Nejvyššího správního soudu ve věci č.j. 1 Ads 3/2003-101 a kopii sdělení ČSSZ z 7.2.2006 se sdělením, že S.M. nepobírá od ČSSZ Praha žádný důchod;

- výzvou ze dne 25.7.2006 č.j. 2006/10172/SP-MUZB byl žalobce vyzván Městským úřadem Zábřeh k osvědčení skutečností rozhodných pro dávku sociální péče, jejich výši nebo výplatu s tím, nechť předloží do 8 dnů od oznámení výzvy prohlášení o příjmech a majetku, sdělí, jaké opatření učinil k uvolnění částečného invalidního důchodu a sdělí, jaká újma na zdraví mu byla způsobena. Žalobce byl poučen o tom, že pokud v uvedené lhůtě neosvědčí správnímu orgánu skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku soc. péče, její výši nebo výplatu, může být žádost o dávku soc. péče ve smyslu ust. § 7 odst. 2 zák.č. 482/1991 Sb. o soc. potřebnosti zamítnuta. Výzvu žalobce převzal, jak vyplývá z připojené doručenky, 27.7.2006;

- dne 28.7. 2006 bylo provedeno místní šetření. Žadatel o dávku S.M. nebyl zastižen doma;

- Úřad práce v Šumperku vydal pod č.j. SUB-3625/2004-ZD-KUNERT rozhodnutí ve věci S.M., kterým byl jmenovaný vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání o 1. října 2004;

- žalobce byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 13.4.1993 do 30.9.2004;

- rozhodnutím ze dne 24.5.2005 č.j. 2004/62909-442 Ministerstvo práce a sociálních věcí zamítlo odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu práce v Šumperku ze dne 6.12.2004 č.j. SUB-3625/2004-ZD-KUNERT, kterým byl S.M. vyřazen podle ust. § 30 odst. 1 písm. a/ a odst. 3 zák.č. 435/2004 z evidence uchazečů o zaměstnání a napadené rozhodnutí potvrdilo, když odvolací orgán neshledal odvolání důvodným. Z odůvodnění rozhodnutí mimo jiné plyne, že dle posouzení lékaře OSSZ v Šumperku ze dne 30.8.2001 zdravotní stav S.M. odpovídá plné invaliditě a v důsledku této skutečnosti a zákona, který od 1.10.2004 nepřipouští vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání občana, který je plně invalidní podle § 39 odst. 1 písm. a/ zák. 195/95 Sb., zahájil správní orgán I. stupně správní řízení ve věci vyřazení S.M.

z evidence uchazečů o zaměstnání z důvodu zákonné překážky, bránící vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání. Odvolací orgán dospěl k závěru, že správní orgán I. stupně rozhodl v souladu se zákonem, když pro vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání není rozhodující skutečnost, zda uchazeč o zaměstnání pobírá plný invalidní důchod či nikoliv, ale je rozhodující skutečnost, zda jeho zdravotní stav byl posouzen jako plná invalidita ve smyslu § 39 odst. 1 písm. a/ zák.č. 155/95 Sb. Odvolací orgán neshledal důvodnými ani další námitky odvolatele, týkající se údajné nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí.

Uvedená skutková zjištění soud opírá o listinné důkazy nacházející se v soudním a správním spise, a to rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje, odbor sociálních věcí ze dne 30.8.2006 pod KUOK 91396/2006, sp.zn. KÚOK/84798/2006/OSV-DS/7025/SD-163, rozhodnutí Městského úřadu v Zábřehu, odbor sociální a zdravotní ze dne 1.8.2006 pod č.j. 2006/10904/SP-MUZB, rozhodnutí ČSSZ ze dne 27.10.2003 č.j. 530 701 246, výzvu ze dne 25.7.2006 č.j. 2006/10172/SP-MUZB, dotaz Městského úřadu Zábřeh ze dne 5.6.2006, usnesení Městského úřadu Zábřeh ze dne 19.7.2006 a 27.7.2006, přípis ČSSZ ze dne 10.7.2006 a 5.11.2009, návrh na zahájení správního řízení - žádost o dávku – poskytnutí sociální pomoci ze dne 3.7.2006, odvolání žalobce ze dne 3.7.2006 (doručeno Městskému úřadu Zábřeh 3.8.2006), sdělení žalobce z 28.7.2006, záznam ze sociálního šetření ze dne 28.7.2006, rozhodnutí Úřadu práce v Šumperku z 9.12.2004 a zprávu Úřadu práce v Šumperku z 23.10.2009, rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 7.6.2005.

Žaloba není důvodná.

Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona ČNR č. 482/1991 Sb., účinného do 31.12.2006, občan se považuje za sociálně potřebného, jestliže jeho příjem nedosahuje částek životního minima stanovených zvláštním zákonem a nemůže si tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných

vážných důvodů vlastním přičiněním.

pokračování 9 -- 38Cad 31/2006

Podle odst. 3 téhož ustanovení zvýšením příjmu vlastním přičiněním se rozumí zvýšení příjmu a) vlastní prací, b) řádným uplatněním zákonných nároků a pohledávek, zejména nároku na dávky nemocenského pojištění (péče), dávky důchodového pojištění (zabezpečení), dávky státní sociální podpory, výživné a příspěvek na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matce podle zvláštního zákona,11a) a uplatněním nároků z pracovních nebo obdobných vztahů; uplatnění zákonných nároků a pohledávek příslušný orgán nevyžaduje v případech, kdy je zřejmé, že uplatnění by nebylo úměrné zisku z něj plynoucímu nebo pokud nepovažuje za možné je po občanu spravedlivě žádat,

c) prodejem nebo jiným využitím vlastního majetku.

Podle odst.5 písm. a) možnost zvýšit si příjem vlastní prací se nezkoumá při posuzování sociální potřebnosti poživatele starobního důchodu nebo plného invalidního důchodu,

Při aplikaci zákona o sociální potřebnosti správní orgán přihlíží (správní uvážení), zda občan pro zabezpečení svých životních potřeb uplatnil nárok na: - nemocenské dávky,

- důchodové dávky, - rodičovský příspěvek a další státní dávky, - výživné, popř. na příspěvek na výživu. Za příjem se tedy považují např. příjmy z jakékoliv výdělečné činnosti po odečtení daní, všechny příjmy z výnosu z majetku, a to po odečtení daní, peněžité dávky nemocenského a důchodového zabezpečení.

Zákon stanoví podmínky a kritéria, které je třeba pro účely přiznání nároku na dávky sociální péče zjišťovat a prokazovat. Vždy je třeba hodnotit celkové sociální a majetkové poměry žadatele, neboť dávky mají pokrýt toliko nejzákladnější lidské potřeby. Je třeba dospět k závěru, že plyne-li ze sociálních a majetkových poměrů žadatele o dávku schopnost či možnost zabezpečit své základní životní potřeby svými silami, nejde o osobu sociálně potřebnou a jako taková nemá na dávky pomoci v hmotné nouzi nárok. Schopnost či možnost zabezpečit a pokrýt základy životní potřeby svými silami je bez dalšího dána mimo jiné i čerpáním dávky důchodového pojištění. V tomto případě bylo prokázáno, že žalobci byl přiznán částečný invalidní důchod, jehož výplata však byla zastavena od 2.12.2003, když žalobce se odmítl podrobit kontrole zdravotního stavu, přestože byl na možnost zastavení výplaty upozorněn. Žalovaný si tak odmítl zvýšit příjem vlastním přičiněním a proto jej nelze v souladu s ustanovením § 1 odst.1 a odst.3 písm. b) zákona o sociální potřebnosti považovat za sociálně potřebného.

Žalovaného nebylo možno považovat za sociálně potřebného ani dle § 3 odst.3 písm. a) zákona o sociální potřebnosti, neboť nebyl v pracovním nebo obdobném poměru ani nevykonával samostatnou výdělečnou činnost a nebyl ani veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. Žalobce nebyl ani občanem uvedeným v § 1 odst. 5 cit. zákona.

Pokud by žalovaný při svém rozhodování nepřihlédl k tomu, že k zastavení výplaty částečného invalidního důchodu žalobci došlo z důvodu jednání žalobce, který se odmítl podrobit lékařskému vyšetření, postup správního orgánu by neodrážel situaci žalobce a systém poskytování dávek sociální péče, by tak ztratil na svém významu uspokojovat životní potřeby toho, který se v dané sociální situaci ocitl.

Z výše uvedeného je zřejmé, že správní orgán prvého stupně a následně žalovaný nepochybili, když vycházeli ze všech skutečností výše uvedených, a v souladu s dotčenými ustanoveními zákona č.482/1991 Sb. žalovaný o odvolání žalobce rozhodl tak, že odvolání žalobce zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil, když žalobci nevznikl nárok na dávku sociální péče od 1.12.2003, neboť ve správním řízení bylo zjištěno, že žalobce nesplňuje kritéria stanovená zákonem pro závěr, že je osobou sociálně potřebnou. Bylo zjištěno, že žalobci byl přiznán částečný invalidní důchod, jehož výplata však byla zastavena a tudíž nebyl vyplácen, neboť žalobce se nepodrobil kontrolní prohlídce.

Zákon o sociální potřebnosti propojuje poskytování pomoci osobám s hodnocením jejich aktivity při zvyšování příjmu vlastním přičiněním a vychází z principu odpovědnosti jednotlivé osoby za své sociální postavení. Nárok na dávku sociální péče má osoba, u níž je možno na základě jejich sociálních a majetkových poměrů bez dalšího dovodit, že osoba není schopna si své potřeby sama zajistit. Opakující se dávka sociální péče je v podstatě obligatorní, jejím smyslem je dorovnat nedostačující příjem sociálně potřebné osobě. Je součástí sociálního systému, který má charakter subsidiarity, to znamená, že nastupuje až v okamžiku, kdy není k dispozici plnění ze žádného jiného systému, resp. tato plnění již byla vyčerpána, a trvá potřeba zabezpečit základní životní potřeby občana.

Základní filosofií sociální péče je řešení životní situace, kterou občan není schopen řešit vlastními silami nebo silami své rodiny. V prvé řadě je tedy na občanovi, aby sám svou situaci řešil a za tím účelem si zvýšil příjem vlastním přičiněním, tedy nejen vlastní prací, ale i využitím svých sociálních a majetkových poměrů. Pomoc nastupuje až poté, kdy občan využil všechny své možnosti a přesto jeho příjem nedosahuje částek životního minima.

Navíc žalobce, jak vyplývá ze správního spisu, odmítl se správním orgánem spolupracovat, na výzvu neosvědčil skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku sociální péči, její výši a výplatu.

Krajský soud proto po zhodnocení provedených důkazů (§ 77 s.ř.s.) dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Protože žalobce nebyl zkrácen na svých právech, žalobu dle § 78 odst.7 z.č. 150/2002 Sb. zamítl.

O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když žalobce neměl ve věci úspěch a úspěšnému žalovanému soud náklady nepřiznal (zastoupení advokátem), neboť důvod hodný zvláštního zřetele pro výjimečné nepřiznání náhrady nákladů řízení lze ve věcech správního soudnictví spatřovat i ve skutečnosti, že žalovaný je významným ústředním orgánem státní správy. Schopnost a povinnost hájit vlastní rozhodnutí na soudě je v takovém případě integrální součástí řádného výkonu státní správy, k němuž je takový správní úřad dostatečně vybaven.

Usnesením ze dne 23.4.2010 č.j. 38Cad 31/2006-132 krajský soud žalobci ustanovil pro řízení zástupce z řad advokátů, a to Mgr. Františka Drlíka.

Je-li účastník zastoupen advokátem, je podle § 57, 61, 64 s.ř.s. mimo jiné součástí nákladů řízení odměna za zastupování. Její výše byla určena vyhláškou ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. Podle § 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátu náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, zejména na soudním a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné ap. Podle odst.3 citované vyhlášky paušální částka jako náhrada výdajů činí 300,- Kč na jeden úkon právní služby. Ve věcech nároků fyzických osob v oblasti sociálního zabezpečení, důchodového, nemocenského a všeobecného zdravotního pojištění a opravných prostředků proti rozhodnutím orgánů veřejné správy a správních orgánů se dle § 9 odst.2 se za tarifní hodnotu považuje částka 1.000,-Kč a dle § 7 téže vyhlášky činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty do 1.000,-Kč - 500,-Kč.

Odměna zástupci žalobce byla stanovena za dva úkony právní služby po 500,- Kč (§ 9 odst. 3 písm. f/, § 7 a § 11 odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb.), tj. 1.000,-Kč, 2x náhrada hotových výdajů dle §13 odst. 3 téže vyhlášky po 300,- Kč, tj. 600,- Kč. Dále byla přiznána náhrada za promeškaný čas 12 půlhodin dle § 14 odst.1a, 3 z.č. 177/1996 Sb., tj. 12x100,-Kč= 1.200,-Kč, celkem 2.800,-Kč.

Rovněž byla přiznána náhrada cestovních výdajů dle vyhl.č. 377/2010, § 4 písm. d) při použití osobního automobilu Volkswagen, Passat, RZ 3M97765, při průměrné spotřebě nafty, 6.53 litrů na 100 km, cesta Šumperk-Ostrava a zpět k ústnímu jednání dne 11.1.2011, tj. 340 km, a při ceně nafty - 28,10 Kč za 1 litr (§ 1písm.c/ vyhl.č. 577/2006 Sb.), tj. 623,87 Kč a náhrada za užití os. automobilu při sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel dle § 1, písm. b) vyhl.č. 377/2010 Sb. po 3,70 Kč, tj. 1.258,- Kč, celkem 1.881,87 Kč.

Protože advokát doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen DPH) podle § 35 odst.8 s.ř.s. se zvyšuje odměna o částku odpovídající DPH, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad hotových výdajů podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. K přiznané odměně tedy náleží 20% z částky 4.681,87 Kč, tj. 936,37 Kč, celkem tedy náleží 5.618,24 Kč, zaokrouhleně 5.618,- Kč.

Ač má podle ustanovení § 60 odst.4 s.ř.s. stát právo proti neúspěšnému účastníku na náhradu nákladů řízení, které platil, nebyla státu náhrada těchto nákladů přiznána, neboť hotové výdaje a odměnu za zastupování dle § 35 odst. 8 pokračování 12 -- 38Cad 31/2006

s.ř.s. platí stát. Žalobce splňuje podmínky pro přiznání osvobození od placení soudních poplatků.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení, prostřednictvím podepsaného soudu, písemně ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel nebo ten, kdo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě 11. ledna 2011

JUDr. Bohuslava Drahošová

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru