Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

38 Cad 27/2005 - 95Rozsudek KSOS ze dne 21.03.2011

Prejudikatura

2 As 25/2007 - 118

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
6 Ads 109/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

38Cad 27/2005-95

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Ježoviczovou

v právní věci žalobce S. M., zastoupeného Mgr. Františkem Drlíkem, advokátem se

sídlem Šumperk, nám. Míru 9, proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého

kraje, se sídlem Olomouc, Jeremenkova 40a, zastoupeného JUDr. Petrem Ritterem,

advokátem se sídlem Olomouc, Riegrova 12, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze

dne 16.září 2005 č. j. KUOK/27743/05/OSV-DS/7025/SD-186, o nepřiznání dávky

sociální péče,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Odměna zástupce žalobce Mgr. Františka Drlíka, advokáta se sídlem

Šumperk, nám. Míru 9 se určuje částkou 6.373,- Kč, která bude vyplacena do 60-ti

dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Podáním ze dne 22.9.2005 napadl žalobce rozhodnutí žalovaného ze dne 16.září 2005 č. j. KUOK/27743/05/OSV-DS/7025/SD-186. Žalobce žádal, aby mu žalovaný přiznal sociální pomoc, přičemž současně poukazoval na to, že na Krajském soudě v Ostravě probíhá řízení v 76 věcech k jeho žalobám, které nejsou dosud vyřízeny. Navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí.

Pokračování -2- 38Cad 27/2005

Napadeným rozhodnutím žalovaný na základě odvolání žalobce potvrdil rozhodnutí Městského úřadu v Zábřehu, odboru sociálního a zdravotního ze dne 26.7.2005 č.j. Soc/552/5337/2005/Dv, o nepřiznání dávky sociální péče. V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaný mimo jiné uvedl, že žalobce dne 7.7.2005 podal žádost o přiznání dávky sociální péče od 1.12.2003. V rozhodnutí žalovaný dále uvedl, že žalobce má podle potvrzení ČSSZ ze dne 15.7.2005 zastavenu výplatu čestného invalidního důchodu, jelikož se nepodrobil vyšetření svého zdravotního stavu, přestože byl na možnost zastavení výplaty důchodu upozorněn. Dále byl žalobce vyzván prvoinstančním orgánem k osvědčení skutečností, rozhodných pro nárok na dávku sociální péče, její výši a výplatu, a to do osmi dnů od doručení výzvy a současně byl upozorněn na následky neuposlechnutí výzvy, tj. na možné zamítnutí žádosti. Žalovaný v odůvodnění dále poukázal na to, že vzhledem k tomu, že žalobce odmítl zvýšit si příjem vlastním přičiněním uplatněním nároku na dávky důchodového pojištění, nelze jej v souladu s ust. § 1 odst. 1 zákona o sociální potřebnosti považovat za sociálně potřebného. S odkazem na ust. § 7 téhož zákona žalovaný také poukázal na to, že žalobce odmítá spolupracovat se správním orgánem v důsledku čehož není možné posoudit jeho sociální potřebnost a tedy i nárok na dávku sociální péče.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 17.2.2006 bylo s ohledem na zahájené řízení o zbavení nebo omezení způsobilosti žalobce k právním úkonům řízení přerušeno.

Usnesením Nejvyššího správního soudu č.j. 6Ads 137/2009-63 ze dne 20.5.2010 byla odmítnuta kasační stížnost žalobce podaná proti usnesení o přerušení řízení.

Po odpadnutí překážky bylo dne 17.1.2008 vydáno usnesení o pokračování v řízení.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.2.2010 byl žalobci ustanoven zástupce z řad advokátů Mgr. František Drlík.

Dne 15.9.2010 vznesl žalobce námitku podjatosti soudkyně JUDr. Miroslavy Ježoviczové, přičemž usnesením Nejvyššího správního soudu č.j. Nao 94/2010-76 ze dne 10.11.2010 bylo rozhodnuto, že tato soudkyně není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci.

K ústnímu jednání konanému dne 21.3.2011 se žalobce nedostavil, ač byl vždy včas a řádně předvolán. Bylo proto jednáno za účasti jeho zástupce. Zástupce žalobce navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí.

Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 16.9.2005 č.j.KUOK/27743/05/OSV-DS/7025/SD-186 a z připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. § 75 odst. 1 s.ř.s., tedy ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného správního orgánu.

Z obsahu správního spisu žalovaného krajský soud zjistil, že obsahuje kromě napadeného rozhodnutí žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Pokračování -3- 38Cad 27/2005

v Zábřehu, odboru sociálního a zdravotního ze dne 26.7.2005. Součástí správního spisu je výzva ze dne 8.7.2005 k osvědčení skutečností rozhodných pro nárok na dávku sociální péče, kterou žalobce podle dodejky k doručence převzal vlastnoručně 13.7.2005; záznam o sociálním šetření provedeném pracovnicí Městského úřadu v Zábřehu s poznámkou, že žalobce byl doma, ale šetření jí neumožnil, nepustil jí do domu, jednal s ní mezi dveřmi a sdělil jí, že s ní nebude nic projednávat. Nechtěl být seznámen s podklady pro vydání rozhodnutí a odmítl cokoli sdělovat a podepisovat; přípis Úřadu práce v Šumperku ze dne 6.12.2004 o vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání od 1.10.2004. Spis obsahuje také rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 27.10.2003, kterým od 2.12.2003 zastavila výplatu částečného invalidního důchodu žalobci s odůvodněním, že se nepodrobil vyšetření zdravotního stavu, přestože byl na možnost zastavení výplaty důchodu upozorněn. Součástí správního spisu je i protokol o ústním jednání Městského úřadu Zábřeh ze dne 18.3.2005.

Ke dni vydání napadeného rozhodnutí zákon o sociální potřebnosti (č. 482/1991 Sb.) upravoval do 31.12.2006 poskytování dávek sociální péče. Předpokladem přiznání měsíčně se opakující peněžité dávky bylo uznání občana za sociálně potřebného.

Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, se občan považuje za sociálně potřebného, jestliže jeho příjem nedosahuje částek životního minima stanovených zvláštním zákonem a nemůže si tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním.

Podle odstavce 3 téhož ustanovení zvýšením příjmu vlastním přičiněním se rozumí zvýšení příjmu vlastní prací; řádným uplatněním zákonných nároků a pohledávek, zejména nároků na dávky nemocenského pojištění (péče), dávky důchodového pojištění (zabezpečení), dávky státní sociální podpory, výživné a příspěvek na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matce podle zvláštního zákona, a uplatněním nároků z pracovních nebo obdobných vztahů; uplatnění zákonných nároků a pohledávek příslušný orgán nevyžaduje v případech, kdy je zřejmé, že uplatnění by nebylo úměrné zisku z něj plynoucímu nebo pokud nepovažuje za možné je po občanu spravedlivě žádat.

Při aplikaci zákona o sociální potřebnosti správní orgán přihlíží k tomu, zda občan pro zabezpečení svých životních potřeb uplatnil nárok na: nemocenské dávky; důchodové dávky; rodičovský příspěvek a další státní dávky; výživné, popř. na příspěvek na výživu.

Zákon stanoví podmínky a kritéria, které je třeba pro účely přiznání nároku na dávky sociální péče zjišťovat a prokazovat. Vždy je třeba hodnotit celkové sociální a majetkové poměry žadatele, neboť dávky mají pokrýt nejzákladnější lidské potřeby.

Pokud ze sociálních a majetkových poměrů žadatele o dávku je zřejmá schopnost či možnost zabezpečit své základní životní potřeby svými silami, nejde o osobu sociálně potřebnou a tato osoba nemá na dávky pomoci v hmotné nouzi nárok. Schopnost či možnost zabezpečit a pokrýt základní životní potřeby svými silami je bez dalšího dána mimo jiné i čerpáním dávky důchodového pojištění.

Pokračování -4- 38Cad 27/2005

V případě žalobce bylo prokázáno, že mu byl přiznán částečný invalidní důchod. Tento mu však nebyl vyplácen, jelikož se žalobce odmítl podrobit kontrole zdravotního stavu na okresní správě sociálního zabezpečení.

Jak výše uvedeno, nárok na dávku sociální péče má osoba, u níž je možno na základě jejích sociálních a majetkových poměrů bez dalšího dovodit, že není schopna si své potřeby zajistit sama, neboť sociální péče slouží k řešení životní situace, kterou občan není schopen řešit vlastními silami nebo silami své rodiny. V prvé řadě je tedy na občanovi, aby sám svou situaci řešil a za tím účelem si zvýšil příjem vlastním přičiněním, tedy nejen vlastní prací, ale i využitím svých sociálních a majetkových poměrů (tedy v daném případě pobírání částečného invalidního důchodu, který mu byl přiznán). Pomoc nastupuje až poté, kdy občan využil všechny své možnosti a přesto jeho příjem nedosahuje částek životního minima.

Z výše uvedeného je zřejmé, že správní orgán prvého stupně a následně žalovaný nepochybili, když vycházeli ze všech skutečností výše uvedených, neboť ve správním řízení bylo zjištěno, že žalobce nesplňuje kritéria stanovená zákonem pro závěr, že je osobou sociálně potřebnou.

Ze shora uvedených důvodů soud žalobu zamítl jako nedůvodnou podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s.

Pro úplnost soud dodává, že žalobce v průběhu jednání svým chováním (podáváním kasačních stížností proti přerušení řízení a námitkami podjatosti soudkyně, které nebyly shledány důvodnými) v podstatě zamezil tomu, aby ve věci bylo rozhodnuto v přiměřené době.

O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když žalobce neměl ve věci úspěch a úspěšnému žalovanému soud náklady nepřiznal (zastoupení advokátem), neboť důvod hodným zvláštního zřetele pro výjimečné nepřiznání náhrady nákladů řízení lze ve věcech správního soudnictví spatřovat i ve skutečnosti, že žalovaný je významným ústředním orgánem státní správy. Schopnost a povinnost hájit vlastní rozhodnutí na soudě je v takovém případě integrální součástí řádného výkonu státní správy, k němuž je takový správní úřad dostatečně vybaven. Ač má podle ustanovení § 60 odst. 4 s.ř.s. stát právo proti neúspěšnému účastníku na náhradu nákladů řízení, které platil, nebyla státu náhrada těchto nákladů přiznána, neboť hotové výdaje a odměnu za zastupování dle § 35 odst. 8 s. ř. s. platí stát. Žalobce splňuje podmínky pro přiznání osvobození od placení soudních poplatků.

Usnesením krajského soudu byl žalobci ustanoven pro řízení zástupce z řad advokátů, a to Mgr. František Drlík. Odměna zástupci žalobce byla stanovena za dva úkony (převzetí a příprava, účast u jednání dne 21.3.2011) právní služby po 500,- Kč (§ 9 odst. 2, § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tj. 1.000,- Kč, dále 2x náhrada hotových výdajů dle §13 odst. 3 téže vyhlášky po 300,- Kč, tj. 600,- Kč.

Pokračování -5- 38Cad 27/2005

Dále náleží zástupci žalobce náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3, a to za 12 půlhodin po 100,- Kč, tj. 1.200,- Kč a náhrada cestovních výdajů při použití osobního automobilu zn. VW Passat 2.0 TDI RZ X, při průměrné spotřebě 6,53 litrů na 100 km, cesta Šumperk-Ostrava a zpět, tj. 360 km, při průměrné ceně motorové nafty 33.50 Kč za 1 litr a náhrada za užití os. automobilu při sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel dle § 2 písm. b) vyhl. 492/2009. ve výši 3.90 Kč tj. celkem 2.191.- Kč. Odměna advokáta tedy činí 5.311,- Kč - vzhledem k tomu, že právní zástupce předložil osvědčení Finančního úřadu v Šumperku o registraci k DPH ze dne 19.10.2007, byla mu odměna zvýšena o 20% DPH, tedy o částku 1.062,- Kč. Celkem činí odměna advokáta 6.373,- Kč, která mu bude poukázána do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel nebo jeho zástupce nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě dne 21.března 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Miroslava Ježoviczová,v.r. Jana Valošková
samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru