Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

38 Cad 24/2005 - 88Rozsudek KSOS ze dne 31.08.2010

Prejudikatura

38 Cad 22/2004 - 31

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
6 Ads 85/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

38Cad 24/2005-88

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohuslavou Drahošovou

v právní věci žalobce S. M., zastoupeného JUDr. Petrem Jaškem, advokátem se

sídlem Hlavní tř. 7, Šumperk, proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého

kraje, odboru sociálních věcí se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, zastoupeného

JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem Riegrova 12, Olomouc, k žalobě proti

rozhodnutí žalovaného ze dne 19.8.2005 č.j. KUOK/24241/05/OSV-DS/7025/SD-161,

o dávce sociální péče,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Návrh na vydání předběžného opatření se zamítá.

III. Odkladný účinek žalobě se nepřiznává.

IV. Odměna ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Petru Jaškovi, advokátu se sídlem Šumperk, Hl. třída 7 se přiznává v částce, jejíž výše bude uvedena v písemném vyhotovení rozhodnutí a která bude proplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě ve lhůtě do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce rukou psanou, zčásti téměř nečitelnou žalobou, se domáhal pokračování - 2 - 38Cad 24/2005

přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalovaného, jeho zrušení. Rozhodnutí, jehož přezkoumání se domáhal, připojil k žalobě. Namítal, že rozhodnutí je provedeno vyloučenými pracovníky. V žalobě též uvedl, že se jedná o návrh na předběžné opatření a návrh na odkladný účinek žaloby. Uvedl též, že žádá o úhradu nemajetkové a majetkové újmy dle občanského zákoníku.

Usnesením ze dne 6.6.2006 č.j. 38Cad 24/2005-13 krajský soud řízení přerušil, když zjistil, že u Okresního soudu v Šumperku je vedeno pod sp.zn. P 335/88 řízení o zbavení způsobilosti žalobce k právním úkonům

Usnesením ze dne 7.12.2007 č.j. 38Cad 24/2005-16 krajský soud rozhodl tak, že v řízení se pokračuje, když rozhodnutím Okresního soudu v Šumperku bylo řízení o omezení způsobilosti žalobce k právním úkonům bylo zastaveno.

Usnesením ze dne 31.3.2008 č.j. 38Cad 24/2005-18 byl žalobce vyzván k odstranění vad svého podání ze dne 24.8.2005.

Podáním ze dne 7.4.2008 se žalobce domáhal ustanovení advokáta, a to JUDr. Víta Vohánky a přiznání osvobození od soudních poplatků. Na výzvu soudu doručil tiskopis „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Krajský soud ustanovil žalobci usnesením ze dne 15.1.2009 č.j. 38Cad 24/2005-33 pro řízení zástupce z řad advokátů, a to JUDr. Petra Jaška, advokáta se sídlem Šumperk, Hlavní tř. 7. Proti tomuto usnesení podal žalobce kasační stížnost. Rozsudkem NSS ze dne 25.3.2009 byla kasační stížnost zamítnuta.

Usnesením ze dne 7.8.2009 č.j. 38Cad 24/2005-53 byl právní zástupce žalobce vyzván k opravě a doplnění podání žalobce ze dne 24.8.2005. Přípisem ze dne 14.8.2009 právní zástupce žalobce sdělil, že rozhodnutí žalovaného ze dne 19.8.2005 bylo žalobci doručeno dne 23.8.2005. Žalobce namítá, že mu správním orgánem nebylo poskytnuto a bylo odepřeno právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stavu hmotné nouze. Namítá, že žalovaný nezohlednil ve svém rozhodnutí, z čeho žalobce bez soc. zabezpečení žil. Uvedl, že pro objektivizaci zdravotního stavu žalobce neodmítá a neodmítal odborné zdravotní vyšetření. Navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

Žalobce v podání ze dne 29.9.2009 mimo jiné uvedl, že soudkyně Drahošová a ostatní soudci Krajského soudu jsou vyloučeni z projednání věci. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 13.5.2010 rozhodl o námitce žalobce tak, že soudci správního úseku Krajského soudu v Ostravě nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. 38Cad 24/05.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. V písemném vyjádření k žalobě ze dne 30.11.2005 navrhoval odmítnutí žaloby jako nepřípustné. Uvedl, že žádný z pracovníků Krajského úřadu Olomouckého kraje nebyl z projednávání a rozhodování věci S. M. vyloučen. Krajský úřad Olomouckého kraje neobdržel žádné

pokračování 3 -- 38Cad 24/2005

podání jmenovaného, kterým by správnímu orgánu oznamoval skutečnosti nasvědčující vyloučení jakéhokoliv pracovníka úřadu. Odbor sociálních věcí Krajského úřadu Olomouckého kraje postupoval ve správních řízeních vedených se S.M. v souladu se správním řádem a rozhodnutí o odvoláních jmenovaného vydal v souladu se zákony a jinými právními předpisy. Dále uvedl, že žalobce podal dne 25.8.2005 návrh na obnovu řízení v této věci. Rozhodnutím ze dne 14.9.2005 odbor sociálních věci Krajského úřadu Olomouckého kraje jeho návrh zamítl. Dne 23.9.2005 podal žalobce proti tomuto rozhodnutí odvolání, které bylo dne 29.9.2005 spolu se spisovou dokumentací postoupeno na MPSV ČR k dalšímu řízení.

K ústnímu jednání, které bylo nařízeno na 31.8.2010, se žalobce nedostavil, ač předvolání k jednání mu bylo včas doručeno (13.7.2010). Přípisem ze dne 6.8.2010 navrhoval odročení jednání z důvodu, že ve věci jednají vyloučeni soudci. Protože o této jeho námitce již rozhodl Nejvyšší správní soud 13.5.2010, žalobce neodůvodnil své tvrzení novými skutečnostmi, právní zástupce žalobce se k ústnímu jednání dostavil, tvrzení žalobce nemohlo být důvodem pro odročení jednání, zvláště za situace, kdy se jedná o projednání žaloby žalobce ze dne 24.8.2005. Soud věc projednal a rozhodl, když mu nebyly známy důležité důvody pro odročení jednání (§ 49 odst.3 a § 50 s.ř.s.).

Krajský soud provedeným řízením vzal za prokázáno, že:

- Krajský úřad Olomouckého kraje, odbor sociálních věcí dne 19.8.2005 pod č.j KUOK 24241/05/OSV-DS/7025/SD-161 rozhodl o odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu v Zábřehu, odboru sociálního a zdravotního, ze dne 28.6.2005 č.j. Soc/552/4512/2005/Dv, kterým bylo rozhodnuto nepřiznat žalobci dávku sociální péče tak, že odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění uvedl mimo jiné, že ze spisové dokumentace zjistil, že S.M. dne 1.6.2005 na Městském úřadě v Zábřehu, odboru sociálním a zdravotním, podal písemnost, kterou nazval „Návrh na zahájení správního řízení – žádost“. Žádal o přiznání dávky sociální péče od 1.12.2003. Žalovaný popsal průběh řízení před správním orgánem prvého stupně, odkázal na vyjádření žalobce v předchozích řízeních, vyjádřil se k námitkám žalobce a uvedl, že přezkoumal napadené rozhodnutí v celém rozsahu a došel k závěru, že prvoinstanční orgán zjistil přesně a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si opatřil potřebné doklady pro rozhodnutí. Ztotožnil se s právním posouzením věci správním orgánem prvého stupně, když dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákony, jinými právními předpisy i Listinou základních práv a svobod. Uvedl, že v odůvodnění rozhodnutí prvoinstanční orgán pouze nesprávně uvedl, že dávka sociální péče v souladu s ustanovením § 94 odst.3 zákona o sociálním zabezpečení mohla být přiznána a vyplácena nejdříve od počátku měsíce března 2005, kdy správně mělo být uvedeno nejdříve od počátku měsíce června 2005 a že rozhodnutí prvoinstančního orgánu je v souladu se zákonem o sociální potřebnosti;

- Městský úřad v Zábřehu, odbor sociální a zdravotní dne 28.6.2005 pod č.j. Soc/552/4512/2005/Dv projednal žádost žalobce ze dne 1.6.2005 o dávku sociální péče a po provedeném řízení rozhodl nepřiznat žalobci dávku sociální péče. pokračování 4 -- 38Cad 24/2005

V odůvodnění mimo jiné uvedl, že žalobce opakovaně žádá o dávku sociální péče. Dne 1.6.2005 požádal o dávku sociální péče od 1.12.2003. K žádosti nebyly doloženy žádné doklady. Náklady na domácnost byly doloženy z dřívějších řízení, a to pouze rozpisem SIPA, který obsahuje zálohové platby na elektřinu a plyn. Dotazem na ČSSZ Šumperk a ČSSZ Praha bylo zjištěno, že žalobce nadále odmítá uplatnit zákonné nároky na zvýšení svých příjmů. Při rozhodování o žádosti bylo vycházeno z rozhodnutí ČSSZ v Praze ze dne 27.10.2003, kterým byla zastavena výplata částečného invalidního důchodu, protože se nepodrobil vyšetření zdravotního stavu, přestože byl na možnost zastavení výplaty důchodu upozorněn. Poslední šetření v domácnosti žalobce bylo provedeno 31.5.2005, žalobce nebyl zastižen doma. Předchozí šetření bylo provedeno 23.3.2005. Byl zastižen doma, šetření neumožnil, odmítl komunikovat, cokoli sdělovat a podepisovat. Dne 6.6.2005 byla žalobci zaslána výzva k osvědčení skutečností rozhodných pro nárok na dávku sociální péče. Na výzvu nereagoval. Nebyly doloženy doklady, které byly uvedeny ve výzvě ze dne 6.6.2005. Prvoinstanční orgán v odůvodnění rozhodnutí dále uvedl, že z předchozího šetření je známo, že inkaso žalobce pravidelně měsíčně hradí, ale odmítá sdělit, kde bere finance na úhradu plynu a elektřiny a jakým způsobem se stravuje. Správní orgán též uvedl, že se zabýval možností, zda by žalobci nemohla být poskytnuta dávka sociální péče v mimořádných případech podle ustanovení § 8a odst.1 zákona ČNR č. 482/1991 Sb. Z předchozích místních šetření vyvodil závěr, že žalobce je zabezpečen a nehrozí mu vážná újma na zdraví. Protože v době rozhodování o žádosti ze dne 1.6.2005 žalobce odmítal se správním orgánem spolupracovat, cokoli sdělovat a podepisovat, nereagoval na výzvy k osvědčení skutečností rozhodných pro nárok na dávku sociální péče, odmítal umožnit sociální šetření v domácnosti, nebylo možno posoudit sociální potřebnost žalobce a tím i nárok na dávku sociální péče, ani skutečnost, zda mu nehrozí vážná újma na zdraví.

Prvoinstanční orgán dále poukázal na skutečnost, že žalobce byl rozhodnutím Úřadu práce Šumperk-pobočka Zábřeh č.j.:SUB-3625/2004-ZD-K. vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání z důvodu nesplnění podmínky pro vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání stanovené v § 25 odst.2 písm. f) zákona o zaměstnanosti. Současně bylo doručeno rozhodnutí o odvolání vydané MPSV Praha ze dne 24.5.2005 č.j. 2004/62909-442, z něhož vyplynulo, že žalobce byl od roku 1987 poživatelem invalidního důchodu, který mu byl v roce 1993 změněn na částečný invalidní důchod. Pracovníci PL Šternberk s žalobcem sepsali dne 9.3.2001 žádost o dávku invalidního důchodu, ale žalobce odmítl žádost podepsat. Na OSSZ v Šumperku proběhla mimořádná kontrolní prohlídka 30.8.2001 s výsledkem plně invalidní. Další kontrolní prohlídka byla stanovena na červenec 2003. Nebyla uskutečněna pro nespolupráci žalobce, a proto ČSSZ výplatu částečného invalidního důchodu zastavila.

V odůvodnění rozhodnutí prvoinstanční orgán dále uvedl, že žalobce žádá o dávku sociální péče od 1.12.2003. Tato dávka však může být přiznána a vyplácena nejdříve od počátku měsíce, ve kterém bylo zahájeno řízení o poskytnutí této dávky, v případě žalobce tedy od počátku měsíce března 2005.V prosinci 2003 byla situace řešena dávkou sociální péče v mimořádných případech a byla přiznána a vyplácena pokračování 5 -- 38Cad 24/2005

částka ve výši 2.320,- Kč. Další žádosti o dávku sociální péče podal dne 5.1.2004, 26.1.2004, 5.2.2004, 19.2.2004, 11.3.2004, 2.4.2004. Ke všem žádostem bylo vydáno rozhodnutí o zamítnutí dávky sociální péče. Proti všem rozhodnutím bylo podáno odvolání a všechna odvolání byla postoupena správnímu orgánu II. stupně. Vyřízená odvolání byla Krajským úřadem Olomouc potvrzena.

Prvoinstanční orgán dále citoval příslušná ustanovení z.č.482/1991, o sociální potřebnosti. Rozhodnutí je opatřeno řádným poučením o možnosti odvolání. Žalobce jej převzal osobně 1.7.2005;

- žalobce proti shora označenému rozhodnutí správního orgánu 1. stupně podal odvolání ze dne 1.7.2005;

- žalobce žádostí ze dne 1.6.2005, kterou adresoval Městskému úřadu Zábřeh, odboru sociálních věcí, kterou označil jako „Návrh na zahájení správního řízení -žádost“, žádal o poskytnutí sociální dávky od 1.12.2003 ve výši 7.300,- Kč. Odkázal na doklady, které se nacházejí ve spise MÚ Zábřeh, kde 18.3.2005 proběhlo řízení;

- výzvou ze dne 6.6.2005 č.j. soc/552/4512/2005/Dv byl žalobce vyzván k osvědčení skutečností rozhodných pro dávku sociální péče s tím, nechť předloží do 8 dnů od doručení výzvy následující doklady:

- čestné prohlášení o majetku, - aktuální potvrzení ÚP o tom, že je nadále v evidenci ÚP, - sdělí, jaké opatření učinil k uvolnění částečného invalidního důchodu na OSSZ Šumperk a sdělí, jakým způsobem a u kterých zaměstnavatelů se ucházel o zaměstnání. Žalobce byl poučen o tom, že pokud v uvedené lhůtě požadované doklady nepředloží, bude dávka soc. péče dle ustanovení § 7 odst. 2 zákona o sociální potřebnost zamítnuta. Výzvu žalobce převzal, jak vyplývá z fotokopie doručenky, 9.6.2005;

- Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen ČSSZ) přípisem ze dne 2.5.2005 sdělila, že žalobce nepožádal o uvolnění výplaty částečného invalidního důchodu. Výplata byla zastavena od 2.12.2003. Rovněž se nepodrobil lékařskému vyšetření, které mu bylo určeno kontrolou částečné invalidity OSSZ Šumperk;

- rozhodnutím ze dne 27.10.2003 ČSSZ podle ust. § 53 odst. 4 zákona č. 582/1991 Sb. od 2.12.2003 zastavila výplatu částečného invalidního důchodu žalobci s odůvodněním, že se nepodrobil vyšetření zdravotního stavu, přestože byl na možnost zastavení výplaty důchodu upozorněn;

- žalobce byl rozhodnutím Úřadu práce v Šumperku ze dne 6.12.2004 č.j. SUB-3625/2004-ZD-K. ode dne 1.10.2004 vyřazen z evidence ÚP Zábřeh z důvodu nesplnění podmínky pro vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání s odůvodněním, že dne 13.4.1993 požádal o zprostředkování zaměstnání a na základě této žádosti byl zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání. Úřadem práce bylo zjištěno, že v souběhu s vedením v evidenci uchazečů o zaměstnání je od srpna 2001 plně pokračování 6 -- 38Cad 24/2005

invalidní podle § 39 odst.1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Pro vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání nesplňuje podmínku stanovenou zákonem. Proti rozhodnutí se žalobce odvolal;

- Ministerstvo práce a sociálních věcí rozhodnutím ze dne 24.5.2005 č.j.:2004/62909-442 zamítlo odvolání žalobce a rozhodnutí Úřadu práce v Šumperku ze dne 6.12.2004 č.j. SUB-3625/2004-ZD-K. potvrdilo;

- Krajský úřad Olomouckého kraje, odbor sociálních věcí, oddělení dávkových systémů přípisem ze dne 4.8.2005 oznámil žalobci, že dne 27.7.2005 obdržel jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu v Zábřehu, odboru sociálního a zdravotního, ze dne 28.6.2005, kterým mu nebyla přiznána dávka sociální péče. Žalobce byl informován o tom, že má možnost se před vydáním rozhodnutí vyjádřit k jeho podkladům, popřípadě navrhnout jejich doplnění s tím, že toto právo může využít nahlédnutím do spisové dokumentace v termínu 15.8.2005 a v případě, že stanovený termín nevyhovuje, má možnost sjednat náhradní termín. Zároveň byl žalobce upozorněn na to, že v případě, že nebude na možnost seznámení se s podklady rozhodnutí reagovat v uvedeném termínu, bude ve věci rozhodnuto na základě doložené spisové dokumentace. Tento přípis žalobce převzal, jak vyplývá z kopie doručenky, dne 5.8.2005;

- dne 31.5.2005 mělo být provedeno sociální šetření v domácnosti žalobce. Žalobce nebyl zastižen doma. Dle záznamu o šetření předchozí šetření bylo provedeno 23.3.2005. Žalobce neumožnil provedení šetření. Pracovnici, která prováděla šetření, nepustil do domu a sdělil jí, že s ní nebude nic projednávat. Nechtěl být seznámen s podklady pro vydání rozhodnutí a odmítl cokoli sdělovat a podepisovat;

- dne 18.3.2005 Městský úřad Zábřeh se sepsal s žalobcem protokol o ústním jednání ve věcech: 1. KUOK/2757/04/KŘ/7034/-I

2. KUOK/2757/04/KŘ/7034/-II 3. KUOK/2757/04/KŘ/7034/SD-222-II 4. KUOK/2757/04/KŘ/7034/SD-222-I. Z obsahu protokolu vyplývá, že žalobce namítal v těchto věcech podjatost pracovníků, kteří jeho žádosti vyřizují. Uvedl též, že ČSSZ mu v r. 1993 odňala plný invalidní důchod, proti rozhodnutí se odvolal a posléze dovolal a do ústního jednání (18.3.2005) nebylo o věci rozhodnuto;

- dne 30.9.2003 OSSZ Šumperk podala návrh na zastavení výplaty dávek s odůvodněním, že žalobce se přes výzvu nepodrobil vyšetření zdravotního stavu. Ze záznamu vyplývá, že 1. výzva byla ze dne 10.6.2003, 2. výzva ze dne 7.7.2003 a 3. výzva ze dne 26.8.2003. Výzvy též obsahovaly upozornění na možné zastavení výplaty dávek ve smyslu ustanovení § 53 odst.4 z.č. 582/1991 Sb.;

- rozhodnutím ze dne 25.3.1993 č. 530 701 246 ČSSZ žalobci odňala od 2.4.1993 invalidní důchod podle ustanovení § 96 odst.1 z.č. 100/1988 Sb. a současně od téhož dne odňala výchovné na dvě děti. Zároveň od uvedeného dne přiznala žalobci částečný invalidní důchod podle ustanovení § 37 z.č. 100/1988 Sb.;

pokračování 7 -- 38Cad 24/2005

- rozhodnutím ze dne 27.10.2003 č. 530 701 246 ČSSZ zastavila žalobci výplatu částečného invalidního důchodu od 2.12.2003 podle ustanovení § 53 odst.4 z.č. 582/1991 Sb. s odůvodněním, že žalobce se nepodrobil vyšetření zdravotního stavu, přestože byl na možnost zastavení výplaty důchodu upozorněn;

- rozhodnutím ze dne 4.9.2007 č. 530 701 246 ČSSZ uvolnila žalobci od 2.12.2003 výplatu částečného invalidního důchodu podle ustanovení § 54 z.č. 155/1995 Sb.;

- dne 9.3.2001 byla sepsaná žádost o plný invalidní důchod. Žalobce uplatnil nárok na dávku od 9.3.2001, vyplněný tiskopis odmítl podepsat.

Uvedená skutková zjištění soud opírá o listinné důkazy, a to obsah správního spisu žalovaného, obsah dávkového a posudkového spisu.

Žaloba není důvodná.

Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona ČNR č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, občan se považuje za sociálně potřebného, jestliže jeho příjem nedosahuje částek životního minima stanovených zvláštním zákonem a nemůže si tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním.

Podle odst.3 téhož ustanovení zvýšením příjmu vlastním přičiněním se rozumí zvýšení příjmu a) vlastní prací, b) řádným uplatněním zákonných nároků a pohledávek, zejména nároku na dávky nemocenského pojištění (péče), dávky důchodového pojištění (zabezpečení), dávky státní sociální podpory, výživné a příspěvek na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matce podle zvláštního zákona, a uplatněním nároků z pracovních nebo obdobných vztahů; uplatnění zákonných nároků a pohledávek příslušný orgán nevyžaduje v případech, kdy je zřejmé, že uplatnění by nebylo úměrné zisku z něj plynoucímu nebo pokud nepovažuje za možné je po občanu spravedlivě žádat,

c) prodejem nebo jiným využitím vlastního majetku.

Při aplikaci zákona o sociální potřebnosti správní orgán přihlíží (správní uvážení), zda občan pro zabezpečení svých životních potřeb uplatnil nárok na: - nemocenské dávky,

- důchodové dávky, - rodičovský příspěvek a další státní dávky, - výživné, popř. na příspěvek na výživu. Za příjem se tedy považují např.příjmy z jakékoliv výdělečné činnosti po odečtení daní, všechny příjmy z výnosu z majetku, a to po odečtení daní, peněžité dávky nemocenského a důchodového zabezpečení.

Zákon stanoví podmínky a kritéria, které je třeba pro účely přiznání nároku na dávky sociální péče zjišťovat a prokazovat. Vždy je třeba hodnotit celkové sociální a majetkové poměry žadatele, neboť dávky mají pokrýt toliko nejzákladnější lidské potřeby. Je třeba dospět k závěru, že plyne-li ze sociálních a majetkových pokračování - 8 - 38Cad 24/2005

poměrů žadatele o dávku schopnost či možnost zabezpečit své základní životní potřeby svými silami, nejde o osobu sociálně potřebnou a jako taková nemá na dávky pomoci v hmotné nouzi nárok. Schopnost či možnost zabezpečit a pokrýt základní životní potřeby svými silami je bez dalšího dána mimo jiné i čerpáním dávky důchodového pojištění. V tomto případě bylo prokázáno, že žalobci byl přiznán částečný invalidní důchod, který však nebyl vyplácen v důsledku chování žalobce, který se odmítl podrobit kontrole zdravotního stavu na OSSZ. Pokud by žalovaný k této skutečnosti při svém rozhodování nepřihlédl, jeho postup by neodrážel situaci žalobce a systém poskytování dávek sociální péče by tak ztratil na svém významu uspokojovat životní potřeby toho, který se v dané sociální situaci ocitl.

Z výše uvedeného je zřejmé, že správní orgán prvého stupně a následně žalovaný nepochybili, když vycházeli ze všech skutečností výše uvedených, a v souladu s dotčenými ustanoveními zákona č.482/1991 Sb. žalovaný k odvolání žalobce rozhodl, tak že odvolání žalobce zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil, když žalobci nevznikl nárok na dávku sociální péče od 1.12.2003, neboť ve správním řízení bylo zjištěno, že žalobce neprokázal, že splňuje kritéria stanovená zákonem pro závěr, že je osobou sociálně potřebnou.

Zákon o sociální potřebnosti propojuje poskytování pomoci osobám s hodnocením jejich aktivity při zvyšování příjmu vlastním přičiněním a vychází z principu odpovědnosti jednotlivé osoby za své sociální postavení. Nárok na dávku sociální péče má osoba, u níž je možno na základě jejich sociálních a majetkových poměrů bez dalšího dovodit, že osoba není schopna si své potřeby sama zajistit. Opakující se dávka sociální péče je v podstatě obligatorní, jejím smyslem je dorovnat nedostačující příjem sociálně potřebné osobě. Je součástí sociálního systému, který má charakter subsidiarity, to znamená, že nastupuje až v okamžiku, kdy není k dispozici plnění ze žádného jiného systému, resp. tato plnění již byla vyčerpána, a trvá potřeba zabezpečit základní životní potřeby občana.

Základní filosofií sociální péče je řešení životní situace, kterou občan není schopen řešit vlastními silami nebo silami své rodiny. V prvé řadě je tedy na občanovi, aby sám svou situaci řešil a za tím účelem si zvýšil příjem vlastním přičiněním, tedy nejen vlastní prací, ale i využitím svých sociálních a majetkových poměrů. Pomoc nastupuje až poté, kdy občan využil všechny své možnosti a přesto jeho příjem nedosahuje částek životního minima.

Žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí, tj.ke dni 19.8.2005 nepožádal o uvolnění výplaty částečného invalidního důchodu ani se nepodrobil lékařskému vyšetření, které mu bylo uloženo OSSZ Šumperk. Ke dni 1.10.2004 byl vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání, když odmítl podat žádost o plný invalidní důchod. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto a rozhodnutí Úřadu práce v Šumperku ze dne 6.12.2004 č.j. SUB-3625/2004-ZD-K. potvrzeno MPSV ČR dne 24.5.2005. Žalobce neosvědčil skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku sociální péče, její výši a výplatu. Na výzvu prvoinstančního orgánu, kterou převzal dne 9.6.2005 nereagoval, čímž zabránil tomu, aby tento orgán mohl posoudit jeho celkové sociální a majetkové poměry či to, zda žalobci nehrozí vážná újma na zdraví. Žalobce si odmítl zvýšit příjem vlastním přičiněním, když neuplatnil nárok na plný invalidní důchod. Nelze pokračování 9 -- 38Cad 24/2005

jej proto považovat, jak výše uvedeno, za sociálně potřebného. Žalovaný své rozhodnutí odůvodnil podrobně, srozumitelně a přesvědčivě. Pokud žalobce v podání ze dne 14.8.2009 uvedl, že pro objektivizaci zdravotního stavu neodmítá a neodmítal odborné zdravotní vyšetření, toto jeho tvrzení je v rozporu se záznamem o jednání OSSZ Šumperk ze dne 30.9.2003-posouzení zdravotního stavu ve smyslu ustanovení § 8 z.č. 582/1991 Sb. Uvedl-li žalobce v žalobě, že ve věci řízení před správním orgánem rozhodovali vyloučení pracovníci, pak soud uvádí, že z obsahu správního spisu zjistil, že žalobce v tomto řízení nevznesl námitku podjatosti některého z pracovníků správního orgánu rozhodující ve věci. Napadené rozhodnutí žalovaného vycházelo z podkladů obsažených ve správním spise a žalovaný při jeho vydání správně aplikoval právní předpisy.

Krajský soud proto po zhodnocení provedených důkazů (§ 77 s.ř.s.) dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Proto žalobu dle § 78 odst.7 z.č. 150/2002 Sb. zamítl.

Uvedl-li žalobce v žalobě ze dne 24.8.2005, že podává návrh na vydání předběžného opatření, pak se nejedná o řádný návrh, neboť tento návrh vůbec nezdůvodnil. Pro úplnost soud dodává, že ustanovení § 38 odst. 3 s. ř. s. nutno vykládat tak, že předběžné opatření lze vydat v řízení žalobním i v řízení o kasační stížnosti za splnění nutné (ne však ještě dostatečné) podmínky, že přiznání odkladného účinku nebude postačovat k tomu, aby účel soudního řízení před krajským soudem nebyl zmařen nevratnými následky stavu věcí, vytvořeného rozhodnutím, zásahem či nečinností správního orgánu, jež jsou vlastním předmětem řízení před soudem. Vážnou újmou je nutno zejména rozumět takový zásah do právní sféry účastníka, který představuje natolik zásadní narušení jeho sféry, že po účastníkovi nelze spravedlivě požadovat, aby jej, byť dočasně, snášel. Návrh je podle § 38 odst.3 s.ř.s. nepřípustný, lze-li návrhu na zahájení řízení přiznat odkladný účinek nebo nastává-li tento účinek ze zákona. Vzhledem k výše uvedenému soud návrhu na vydání předběžného opatření nevyhověl.

Pokud žalobce v žalobě uvedl, že se jedná o návrh na odkladný účinek žalobě, pak ani v tomto případě se nejedná o řádný návrh, neboť ani v tomto případě žalobce svůj návrh neodůvodnil. Pro vysvětlení soud uvádí, že při rozhodování o takovém návrhu soud zjišťuje jen existenci zákonných předpokladů pro přiznání odkladného účinku žaloby uvedených v ustanovení § 73 odst. 2 s. ř. s. Podle ust. § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu, přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem. Povinnost tvrdit a prokázat vznik nenahraditelné újmy stíhá žalobce. Žalovaný může zpochybnit návrh na přiznání odkladného účinku z důvodu nesplnění zbývajících dvou zákonných předpokladů, tj. že přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a že přiznání odkladného účinku není v rozporu s veřejným

pokračování 10 -- 38Cad 24/2005

zájmem. V daném případě žalobce svůj požadavek blíže neodůvodnil, neprokázal vznik nenahraditelné újmy. Žalovaný se nevyjádřil. Protože žalobce netvrdil a neprokázal vznik nenahraditelné újmy, soud odkladný účinek žalobě nepřiznal.

Pro úplnost soud dodává, že je mu známo z jeho úřední činnosti, že u zdejšího soudu bylo vedeno řízení k návrhu žalobce ve věci odnětí plného invalidního důchodu od 2.4.1993. Po provedeném řízení rozhodnutí nabylo právní moci, když naposledy ve věci rozhodoval Nejvyšší správní soud, který kasační stížnost žalobce zamítl.

O žádosti žalobce o přiznání osvobození od placení soudních poplatků soud nerozhodoval, neboť řízení ve věcech státní sociální podpory jsou osvobozena od poplatků dle ust. § 11 odst.1 písm. b) z.č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když žalobce neměl ve věci úspěch a úspěšnému žalovanému soud náklady nepřiznal (zastoupení advokátem), neboť důvod hodný zvláštního zřetele pro výjimečné nepřiznání náhrady nákladů řízení lze ve věcech správního soudnictví spatřovat i ve skutečnosti, že žalovaný je významným ústředním orgánem státní správy. Schopnost a povinnost hájit vlastní rozhodnutí na soudě je v takovém případě integrální součástí řádného výkonu státní správy, k němuž je takový správní úřad dostatečně vybaven. Žalovanému nevznikly náklady řízení přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Ač má podle ustanovení § 60 odst.4 s.ř.s. stát právo proti neúspěšnému účastníku na náhradu nákladů řízení, které platil, nemohla být státu náhrada těchto nákladů přiznána, neboť hotové výdaje a odměnu za zastupování dle § 35 odst. 8 s.ř.s. platí stát. Žalobce splňuje podmínky pro přiznání osvobození od placení soudních poplatků.

Usnesením ze dne 15.1.2009 č.j. 38Cad 24/2005-33 krajský soud žalobci ustanovil pro řízení zástupce z řad advokátů, a to JUDr. Petra Jaška. Odměna zástupci žalobce byla stanovena za tři úkony (převzetí a příprava, studium spisu dne 6.2.2009 a účast u jednání dne 31.8.2010) právní služby po 500,- Kč (§ 9 odst. 2, § 7 a § 11 odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb.), tj. 1.500,- Kč, 3x náhrada hotových výdajů dle §13 odst. 3 téže vyhlášky po 300,- Kč, tj. 900,- Kč. Dále byla přiznána náhrada za promeškaný čas 10 půlhodin dle § 14 odst.1a, 3 z.č. 177/1996 Sb., tj. 10 x 100,- Kč = 1.000,- Kč, celkem 3.400,- Kč.

Rovněž byla přiznána náhrada cestovních výdajů při použití osobního automobilu Chevrolet, Epica RZ 3M7599, při průměrné spotřebě benzínu automobilového 95, na 100 km 8,63 litrů, cesta Šumperk-Ostrava a zpět, tj. 294 km, a při ceně benzínu automobilového 95 – dle § 4 písm.b) vyhl.č. 462/2009 Sb. 28,70 tj. 728,18 Kč a náhrada za užití os. automobilu při sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel dle § 1 písm. b) 3,90 Kč za 1 km jízdy, tj. 1.146,60 Kč (3.90,- Kč x 294 km). Celkem náleží náhrada cestovních výdajů ve výši 1.874,78 Kč, po zaokrouhlení 1.875,- Kč. Odměna celkem činí 5.275,- Kč.

pokračování - 11 - 38Cad 24/2005

Ač má podle ustanovení § 60 odst.4 s.ř.s. stát právo proti neúspěšnému účastníku na náhradu nákladů řízení, které platil, nebyla státu náhrada těchto nákladů přiznána, neboť hotové výdaje a odměnu za zastupování dle § 35 odst. 8 s.ř.s. platí stát.

Žalobce splňuje podmínky pro přiznání osvobození od placení soudních poplatků.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení, prostřednictvím podepsaného soudu, písemně ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel nebo ten, kdo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě 31. srpna 2010

Za správnost vyhotovení: JUDr. Bohuslava Drahošová, v.r. Iva Charvátová
- samosoudkyně -

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru