Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

38 Cad 17/2009 - 40Rozsudek KSOS ze dne 19.01.2011


přidejte vlastní popisek

38Cad 17/2009-40

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní věci žalobkyně A. H., proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje se

sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6.5.2009, č.j. KUOK 42615/2009, sp. zn. KÚOK/36307/2009/OSV-SP/7178, ve věci nároku na příspěvek na živobytí

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Státu se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobkyni byl odejmut ode dne 1.3.2009 příspěvek na živobytí.

Rozhodnutím ze dne 6.5.2009 č.j. KUOK 42615/2009 žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Šumperk ze dne 25.3.2009, č.j. 17627/2009, SUM, jímž byl žalobkyni odňat příspěvek na živobytí, a to ode dne 1.32009. V odůvodnění žalovaný uvedl, že správní orgán prvního stupně postupoval v souladu s právními předpisy, správně posoudil situaci žalobkyně a v souladu se zákonem č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, žalobkyni příspěvek na živobytí odňal. Poukázal na to, že

pokračování 2 -- 38Cad 17/2009

žalobkyně bydlí sama v bytové jednotce 3+1 na adrese E. , Š., kterou vlastní a dále je vlastníkem bytové jednotky 2+1 na adrese J. z P., Šumperk, ve které bydlí její dcera na základě nájemní smlouvy s měsíčním nájemným ve výši 1,- Kč. Žalovaný konstatoval, že žalobkyně je vlastníkem nemovitého majetku, jehož prodejem nebo jiným uplatněním má možnost zvýšit si příjem vlastním přičiněním. Žalobkyně pobírá od srpna 2008 příspěvek na živobytí; vzhledem k tomu, že do uplynutí šesti měsíců od zahájení pobírání příspěvku nedošlo k využití nemovitého majetku, jehož je žalobkyně vlastníkem, žalobkyně prokazatelně neprojevila dostatečnou snahu zvýšit si příjem vlastním přičiněním, a proto není považována za osobu v hmotné nouzi a nárok na příspěvek na živobytí jí zanikl. Podle žalovaného nelze přihlédnout k námitce, že je nemorální požadovat po dceři nájemné, neboť podmínky nároku na příspěvek jsou stanoveny zákonem a žalobkyně má možnost zvýšit si příjem prodejem nebo jiným využitím svého majetku, tudíž je nezbytné, aby tak učinila. Nelze předpokládat, že v případě vlastnictví dvou bytových jednotek bude stát hradit žalobkyni její základní životní potřeby v rámci systému dávek pomoci v hmotné nouzi. Žalovaný doplnil, že žalobkyně byla poučena o možnosti odnětí příspěvku na živobytí, nesplní-li svou povinnost využít nemovitý majetek ke zvýšení svého příjmu, přesto tak neučinila. K námitce, že druhý byt žalobkyni nepatří, odkázal žalovaný na obsah darovací smlouvy. Žalovaný nemohl zohlednit nedostatek finančních prostředků dcery žalobkyně, která není společně posuzovanou osobou. Uvedl, že prodej nebo jiné využití bytu na adrese J. z P., Š. by bylo úměrné zisku z něj plynoucímu a žalobkyně by tak získala finanční prostředky k úhradě svých základních potřeb. Prodej nebo jiné využití tohoto bytu přitom podle názoru žalovaného lze po žalobkyni spravedlivě žádat. Žalovaný dále poukázal na to, že po žalobkyni lze požadovat i prodej nebo jiné využití bytu, ve kterém bydlí, neboť jedna osoba v bytě 3+1 není přiměřeným bydlením. Žalovaný citoval ustanovení § 45 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi a podotkl, že žalobkyně při uplatnění žádosti neuvedla, že vlastní druhý byt, proto došlo k neoprávněnému přiznání a vyplácení příspěvku osobě, která v době podání žádosti nebyla v hmotné nouzi. Jelikož příspěvek na živobytí byl žalobkyni naposledy vyplacen v únoru 2009, Městský úřad Šumperk správně odňal žalobkyni příspěvek s účinností ode dne 1.3.2009. Žalovaný neshledal v postupu správního orgánu prvního stupně žádná pochybení a s jeho rozhodnutím se ztotožnil.

Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně v zákonné lhůtě žalobu, ve které namítala, že správní orgány nepoužily ustanovení § 14 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Uvedla, že bytovou jednotku na adrese J. z P., Š. nabyla bezúplatně darovací smlouvou ze dne 19.1.2007 od své matky H. S., na jejíž přání měla byt užívat dcera žalobkyně, jež v době darování ještě nebyla plnoletá. Dcera žalobkyně poté otěhotněla a žalobkyně jí předmětný byt pronajala smlouvou ze dne 1.7.2008 za symbolické nájemné ve výši 1,- Kč měsíčně; vyšší nájemné nebylo možno dohodnout z důvodu majetkových poměrů dcery, která je povinna platit zálohy na služby spojené s užíváním bytu. Smlouva je sjednána na dobu určitou do 31.12.2012, dcera žije v bytě se svým synem P., nar. X; s otcem nezletilého nežije, výživné není poskytováno. Žalobkyně konstatovala, že nemá jinou možnost bydlení, a proto nepřichází v úvahu prodej bytu

pokračování 3 -- 38Cad 17/2009

na ulici E. v Š.. V lednu 2009 uzavřela smlouvu s realitní společností, která jí zprostředkovává pronájem jedné místnosti tohoto bytu, což se dosud nepodařilo. Žalobkyně uzavřela, že jsou naplněny podmínky ustanovení § 14 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi, neboť po ní nelze spravedlivě požadovat, aby prodala byt, ve kterém bydlí, ani byt, ve kterém bydlí její dcera a připravila je tak o možnost bydlení. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k novému projednání a rozhodnutí.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě zrekapituloval důvody rozhodnutí správních orgánů a setrval na názoru, že bylo nezbytné po žalobkyni požadovat zvýšení příjmů využitím majetku. Prodej nebo jiné využití nemovitého majetku žalobkyně by bylo úměrné zisku z něj plynoucímu. Žalovaný zdůraznil, že se uvedené úkony nevyžadují, pokud je nemovitost či byt užíván k přiměřenému bydlení žadatele. To však není posuzovaný případ, kdy žalobkyně bydlí sama v bytě o velikosti 3+1 a ve svém druhém bytě nebydlí. Podle žalovaného nelze přihlížet k údajnému přání matky žalobkyně, neboť rozhodující je písemná darovací smlouva, ani zohledňovat finanční situaci dcery žalobkyně, neboť žalobkyně byla pro účely příspěvku posuzována jako jednotlivec. Žalovaný považuje žalobu za nedůvodnou, navrhl, aby ji soud podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), zamítl.

V podání ze dne 15.5.2010 žalobkyně uvedla, že pobírané dávky pomoci v hmotné nouzi použila na stravu a bydlení, nechtěla se obohatit, ani nikoho podvést. K podání přiložila kopii části protokolu o výslechu podezřelého – žalobkyně, jíž bylo Policií České republiky sděleno podezření ze spáchání trestného činu podvodu, kterého se měla dopustit vědomým zatajením skutečností rozhodných pro přiznání příspěvku na živobytí vedoucím k neoprávněnému vyplacení částky 17025,- Kč.

Z obsahu správního spisu soud zjistil následující skutečnosti podstatné pro posouzení důvodnosti žaloby:

Rozhodnutím ze dne 29.8.2008, č.j. 48185/2008/SUM, přiznal Městský úřad Šumperk žalobkyni příspěvek na živobytí ve výši 987,- Kč měsíčně od srpna 2008.

Přípisem ze dne 13.3.2009, č.j. 15563/2009/SUM, Městský úřad Šumperk oznámil žalobkyni, že z moci úřední zahájil řízení ve věci vyplácených dávek pomoci v hmotné nouzi od 1.3.2009 a vyzval ji k předložení vyjmenovaných dokladů.

Podle protokolu o jednání ze dne 18.3.2009 žalobkyně předložila mimo jiné darovací smlouvu, kterou získala do svého vlastnictví byt na adrese J. z P., Š. a nájemní smlouvu ze dne 1.7.2008, na základě které tento byt za 1,- Kč měsíčně pronajímá své dceři.

Městský úřad Šumperk rozhodnutím ze dne 25.3.2009, č.j. 17627/2009/SUM, rozhodl podle § 3 odst. 1 písm. c/, § 11 odst. 2 písm. c/, § 14, § 45 odst. 2 písm. b/ a § 66 zákona o pomoci v hmotné nouzi odejmout ode dne 1.3.2009 žalobkyni dávku příspěvek na živobytí.

pokračování 4 -- 38Cad 17/2009

Odvolání podané proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl žalobou napadeným rozhodnutím a rozhodnutí Městského úřadu Šumperk potvrdil.

Soud ze správního spisu dále zjistil, že žalobkyně ke dni podání žádosti o předmětnou dávku i ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalovaného vlastnila dva byty. V prvním z nich na adrese E., Š. bydlela sama (byt 3+1) a ve druhém na adrese J. z P., Š. bydlela její dcera (byt 2+1), a to za měsíční nájemné ve výši 1,- Kč.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu krajský soud v mezích žalobních bodů přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V souladu s § 51 odst. 1 s.ř.s. soud rozhodl bez jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem výslovně souhlasila a žalovaný se k záměru soudu rozhodnout bez jednání ve stanovené lhůtě nevyjádřil.

Podle § 21 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi, nárok na příspěvek na živobytí má osoba v hmotné nouzi podle § 2 odst. 2 písm. a/, jestliže její příjem a příjem společně posuzovaných osob (§ 9 odst. 2) nedosahuje částky živobytí posuzovaných osob.

Podle § 3 odst. 1 písm. c/ téhož zákona, nestanoví-li tento zákon jinak, osobou v hmotné nouzi není osoba, která prokazatelně neprojevuje dostatečnou snahu zvýšit si příjem vlastním přičiněním (§ 11).

Podle § 11 odst. 2 písm. c/ tohoto zákona, zvýšením příjmu vlastním přičiněním se rozumí zvýšení příjmu prodejem nebo jiným využitím majetku. Podle odst. 4 téhož ustanovení se prodej nebo jiné využití majetku nevyžaduje u nemovitosti nebo bytu, které občan využívá k přiměřenému trvalému bydlení (písm. a/).

Podle § 14 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi, prodej nebo jiné využití majetku příslušný orgán pomoci v hmotné nouzi nevyžaduje v případech, kdy je zřejmé, že jeho prodej nebo jeho jiné využití by nebyly úměrné zisku z něj plynoucímu nebo pokud to nelze po osobě spravedlivě žádat.

Podle § 45 odst. 2 téhož zákona, dávka neprávem a) přiznaná, b) vyplácená, nebo c) vyplácená ve vyšší částce, než v jaké náleží, se odejme nebo se její výplata zastaví nebo sníží, a to ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byla vyplacena. Ustanovení o odpovědnosti příjemce a společně posuzovaných osob za přeplatek tím není dotčeno.

Krajský soud předesílá, že zákon o pomoci v hmotné nouzi jednoznačně definuje situace, kdy oprávněným osobám vzniká nárok na poskytnutí určité dávky podle tohoto zákona, současně však – jak uvádí důvodová zpráva k tomuto zákonu – propojuje poskytování pomoci osobám s hodnocením jejich aktivity při zvyšování příjmu vlastním přičiněním. Vychází přitom z principu odpovědnosti jednotlivé osoby za své sociální postavení a sleduje zabránění zneužívání dávkového systému pokračování 5 -- 38Cad 17/2009

hmotné nouze. Jinými slovy, dávky pomoci v hmotné nouzi jsou určeny jen těm, kteří si z vážných důvodů nemohou vlastním přičiněním zvýšit příjem, který po odečtení přiměřených nákladů na bydlení nedosahuje částky živobytí a zabezpečení jejich základních životních podmínek je tak vážně ohroženo.

Zmiňovaný důraz na zvyšování příjmu vlastním přičiněním se projevuje i o zákonem stanovené povinnosti prodat či účelně využít vlastní majetek k odvrácení hrozícího nebo již existujícího nedostatku finančních prostředků. Výjimku zmírňující tvrdost bezvýhradného uplatňování tohoto pravidla představuje citované ustanovení § 14 zákona o pomoci v hmotné nouzi, jehož aplikace se dovolává žalobkyně. Toto ustanovení však na situaci, v níž se nachází žalobkyně, nedopadá.

Žalobkyně netvrdila, že by prodej nebo jiné využití nemovitostí bylo neúměrné zisku z něj plynoucímu a krajský soud ve shodě s žalovaným neshledal, že by tato disproporce mohla nastat. Vzhledem k tomu, že si žalobkyně musela být vědoma své tíživé finanční situace, neměla pronajímat svůj druhý byt své dceři za 1,- Kč měsíčně a setrvávat sama v třípokojovém bytě. Soud nezpochybňuje možnou tíživou situaci dcery žalobkyně, přisvědčuje ovšem žalovanému, že v daném řízení není tato okolnost relevantní.

Podle názoru soudu lze po žalobkyni spravedlivě žádat, aby účelněji využívala svůj nemovitý majetek, ať již zvýšením nájemného, které platí její dcera, přestěhováním dcery do bytu 3+1, ve kterém žalobkyně žije sama a uzavřením nájemní smlouvy se třetí osobou za tržní nájemné nebo jiným způsobem, který povede ke zvýšení příjmu žalobkyně.

Skutečnost, že byt 2+1 ve vlastnictví žalobkyně užívá její dcera, ještě neznamená, že by nebylo spravedlivé po žalobkyni žádat, aby tento svůj majetek využila hospodárněji. Žalovaný v této souvislosti správně uvedl, že v případě vlastnictví dvou bytových jednotek lze jen stěží předpokládat, že bude stát hradit žalobkyni její základní životní potřeby v rámci systému dávek pomoci v hmotné nouzi.

Argument, že nelze spravedlivě žádat prodej či jiné využití bytu, ve kterém žalobkyně bydlí, nemůže obstát, neboť byt 3+1 nepředstavuje přiměřené bydlení pro jednu osobu.

Krajský soud se ztotožňuje se žalovaným rovněž v hodnocení údajného přání matky žalobkyně, aby byt 2+1 patřil dceři žalobkyně a tato jej užívala. V tomto směru je rozhodující obsah darovací smlouvy, která je nabývacím titulem k předmětnému bytu ve prospěch žalobkyně, nikoliv její dcery.

Lze tedy uzavřít, že žalobkyně prokazatelně neprojevila dostatečnou snahu zvýšit si příjem vlastním přičiněním, a proto podle § 3 odst. 1 písm. c/ zákona o pomoci v hmotné nouzi není v hmotné nouzi a nemá nárok na příspěvek na živobytí podle § 21 téhož zákona. Městský úřad Šumperk proto postupoval správně, pokud žalobkyni tento příspěvek podle § 45 odst. 2 zákona odňal.

pokračování 6 -- 38Cad 17/2009

Krajský soud neshledal v postupu ani v rozhodnutí žalovaného žalobkyní vytýkané vady a nezjistil ani jiná pochybení, pro která by musel toto rozhodnutí zrušit z úřední povinnosti. Žalobu proto soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl jako nedůvodnou.

O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalobkyně nebyla v řízení úspěšná a správnímu orgánu nelze ve věcech pomoci v hmotné nouzi náhradu nákladů řízení přiznat.

Žalobkyně byla po část řízení zastoupena advokátem JUDr. Milanem Janíčkem (k žádosti žalobkyně byl povinnosti zastupování zproštěn) a odměna za zastupování mu byla přiznána usnesením ze dne 12.1.2011 č.j. 38Cad 17/2009-35). Protože po dle ust. § 35 odst. 8 s.ř.s v takovém případě ustanovenému advokátovi odměnu a hotové výdaje platí stát, bylo rozhodnuto, že státu se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí je možno podat kasační stížnost

k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím podepsaného soudu, a to písemně, ve dvojím vyhotovení. Stěžovatel, pokud nemá sám vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem.

V Ostravě dne 19. ledna 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Jana Záviská, v.r. Iva Charvátová
samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru