Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

38 Ad 40/2010 - 21Rozsudek KSOS ze dne 06.05.2011

Prejudikatura

38 Ad 32/2010 - 20


přidejte vlastní popisek

38Ad 40/2010-21

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Ondřeje Mrákoty

v právní věci žalobce Ing. Jiřího Hanáka , insolvenčního správce se sídlem

v Ostravě-Vítkovicích, Erbenova 29 dlužníka SLEZAN Frýdek-Místek a.s. se sídlem

ve Frýdku-Místku, Na Příkopě 1221, zastoupeného Mgr. Piotrem Adamczykem,

advokátem AK Hajduk a partneři s.r.o. se sídlem v Českém Těšíně, Havlíčkova

190/12, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, pracoviště Ostrava

se sídlem v Ostravě, Zelená 3158/34a, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne

2.6.2010 č.j. 48091/020-9010-30.4.10-939/149/RO/MA, ve věci přeplatku na

pojistném,

takto:

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 2.6.2010

č.j. 48091/020-9010-30.4.10-939/149/RO/MA se pro vady řízení zrušuje a věc

se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení

částku 5.760,- Kč ve lhůtě do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Piotra Adamczyka, advokáta AK Hajduk a partneři s.r.o. se sídlem v Českém

Těšíně, Havlíčkova 190/12.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 2.6.2010 č.j. 48091/020-9010-30.4.10-939/149/RO/MA, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Frýdek-Místek ze dne 7.4.2010 č.j. 48002/220-9010-18.12.2009-45209-2-POJ/RO/SA, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o vrácení přeplatku na pojistném.

V podané žalobě žalobce namítl nezákonný postup správního orgánu I. stupně, kdy po přerušení řízení na základě usnesení ze dne 28.12.2009 č.j. 48002/220-9010-18.12.2009-45209-2-POJ/RO/SA nebyl žalobce vyrozuměn o tom, že se v řízení pokračuje. Tím došlo k vadě řízení, kdy správní orgán nerespektoval ustanovení § 65 odst. 2 zák.č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen správní řád) a zkrátil tak žalobce na jeho právech. Stejnou skutečnost namítal žalobce již v podaném odvolání, avšak žalovaná označila tuto námitku za nedůvodnou s tím, že správní orgán I. stupně postupoval v rámci procesní ekonomie a principu hospodárnosti a účelnosti řízení. S tím žalobce nesouhlasí, neboť je nepřípustné, aby správní orgán obcházel či porušoval výslovná ustanovení správního řádu s odkazem na princip hospodárnosti. Postupuje tak v rozporu se zásadou zákonnosti vyjádřenou v ustanovení § 2 odst. 1 správního řádu. Dále žalobce nesouhlasí s odůvodněním rozhodnutí žalované, která uvedla, že žalobce se v podaném odvolání vyjadřuje toliko k rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) ze dne 25.2.2009 č.j. 4 Ads 120/2009-88, avšak blíže nespecifikuje, v čem spatřuje rozpor rozhodnutí správního orgánu I. stupně se zákonem. Podle žalobce správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí uvedl pouze jeden důvod pro zamítnutí žádosti žalobce o vrácení přeplatku, a to vydání shora označeného rozsudku NSS, podle něhož měly organizace a malé organizace povinnost platit pojistné na sociální zabezpečení i v období od 1.1.2007 do 30.6.2007. Žalobce však ve svém odvolání uvedl důvody, pro které se domnívá, že v zák.č. 589/1992 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném od 1.1.2007 do 30.6.2007 (dále jen zák.č. 589/1992 Sb.), nebyla organizacím a malým organizacím uložena povinnost platit pojistné na sociální zabezpečení, když v něm zcela chybělo vymezení pojmu vyměřovacího základu organizace a malé organizace jakožto jednoho z prvků definujících povinnost organizace a malé organizace platit pojistné na sociální zabezpečení. Ze stejných důvodů se žalobce domnívá, že výklad zákona č. 589/1992 Sb., uvedený ve shora označeném rozsudku NSS, není v souladu s konstantní judikaturou zejména Ústavního soudu. Vzhledem k těmto skutečnostem považuje žalobce rozhodnutí správních orgánů obou stupňů za nezákonná. Dále se žalobce neztotožňuje s tvrzením žalované, že v období od 1.1.2007 do 30.6.2007 bylo možné vyměřovací základ pro organizace a malé organizace určit pomoci interpretačních postupů natolik určitě, že o jeho vymezení nemohlo být žádných nejasností. Podle článku 2 odst. 3 a 4 Ústavy ČR státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Dále žalobce poukázal na Listinu základních práv a svobod (dále jen Listina), a to článek 4 odst. 1, který stanoví, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování práv a svobod a dále na článek 11 odst. 5 Listiny, podle něhož daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona. Žalobce zdůraznil, že k uložení povinností fyzickým i právnickým osobám je nutné ustanovení zákona, což však nebylo v posuzované věci respektováno. Povinnost organizace a malé organizace platit pojistné je dána stanovením tří prvků, jimiž jsou rozhodné období, vyměřovací základ a procentní sazba z tohoto vyměřovacího základu. V období od 1.1.2007 do 30.6.2007 však zák.č. 589/1992 Sb. neobsahoval definici vyměřovacího základu a tudíž nebyla organizacím a malým organizacím řádně a dostatečně určitě zákonem stanovena povinnost platit pojistné. Absenci zákonné definice vyměřovacího základu nelze zhojit pouhou interpretací, protože by tím došlo k naprostému pošlapání principů demokratického právního státu ve smyslu článku 1 odst. 1 Ústavy. Dochází tak k porušení právní jistoty a předvídatelnosti aktů veřejné správy.

Žalovaná ve vyjádření uvedla, že v rámci odvolacího řízení přezkoumala rozhodnutí správního orgánu I. stupně a ztotožnila se s názorem zde uvedeným, že žádosti žalobce o vrácení přeplatku na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen přeplatek) nelze vyhovět. Námitku, týkající se chybného postupu správního orgánu I. stupně, který nevyrozuměl žalobce o pokračování v řízení a vydal rozhodnutí ve věci, považuje žalovaná za nedůvodnou, neboť správní orgán I. stupně postupoval v souladu se základními zásadami činnostmi správních orgánů ve smyslu ust. § 2 až § 8 správního řádu, mezi něž patří procesní ekonomie a princip hospodárnosti a účelnosti řízení. V souladu s těmito principy správní orgán I. stupně bezodkladně po vydání rozsudku NSS, tj. po vyřešení předběžné otázky, vydal rozhodnutí ve věci. Případné nové právní argumenty vznesené žalobcem po doručení vyrozumění o pokračování v řízení, by nemohly ovlivnit zamítavý výrok prvoinstančního orgánu za situace, kdy výrok rozhodnutí ve věci je odvislý od vyřešení předběžné otázky. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo vydáno v souladu s právními předpisy, když vycházel z právního názoru vysloveného NSS v uvedeném rozsudku. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalované, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zák.č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění dále jen s.ř.s.), přičemž byl vázán obsahem žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 s.ř.s.).

Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že dne 18.12.2009 podal žalobce u správního orgánu I. stupně námitku nezákonného postupu při výběru a placení pojistného na sociální zabezpečení a žádost o vrácení přeplatku za období leden až červen 2007 v celkové výši 31.645.933,- Kč. Usnesením správního orgánu I. stupně ze dne 28.12.2009 č.j. 48002/220-9010-18.12.2009-45209-2/POJ/SA bylo řízení o žádosti žalobce přerušeno podle ust. § 64 odst. 1 písm. c/ správního řádu s tím, že vydání meritorního rozhodnutí ve věci vrácení přeplatku závisí na vyřešení předběžné otázky Nejvyšším správním soudem, a to v případě kasační stížnosti České správy sociálního zabezpečení k posouzení aplikace nařízení vlády č. 39/2007 Sb., o způsobu určení vyměřovacího základu zaměstnavatele pro odvod pojistného na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, v platném znění (dále jen nař. vlády č. 39/2007 Sb.) v případu zaměstnavatele Ježek Software, s.r.o. Poté správní orgán I. stupně, aniž by vyrozuměl žalobce o pokračování v řízení, vydal rozhodnutí ze dne 7.4.2010 č.j. 48002/220-9010-18.12.2009-45209-2/POJ/RO/SA, jímž žádost žalobce o vrácení přeplatku zamítl a v odůvodnění poukázal na znění rozsudku NSS s tím, že vydáním tohoto rozsudku byla vyřešena předběžná otázka, která byla důvodem přerušení řízení. Proti tomuto řízení podal žalobce odvolání, v němž uplatnil shodné námitky jako v žalobě. O odvolání rozhodla žalovaná napadeným rozhodnutím, jež odůvodnila ve vztahu k námitce neoznámení pokračování v řízení shodně jako ve svém vyjádření k žalobě tak, že případné nové právní argumenty vznesené žalobcem po doručení vyrozumění o pokračování v řízení za stavu, kdy výrok rozhodnutí ve věci je závislý na vyřešení předběžné otázky, nemohly ovlivnit zamítavý výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně. K věcným námitkám žalobce vztahujícím se k právním závěrům rozsudku NSS žalovaná uvedla, že jde o námitky vztahující se jen k tomuto rozsudku, ale v případě odvoláním napadeného rozhodnutí žalobce nespecifikoval blíže jeho rozpor s právními předpisy.

Krajský soud konstatuje, že správní orgány pochybily ve svém výkladu závislosti jejich rozhodnutí na výsledku řízení před NSS, jímž byl rozsudek ze dne 25.2.2010 č.j. 4 Ads 120/2009-88. Tento rozsudek NSS nepředstavuje pro správní orgány obou stupňů v posuzované věci závazné řešení předběžné otázky ve smyslu ust. § 57 odst. 1 správního řádu, neboť se nejednalo o řešení otázky, kterou by správním orgánům nepříslušelo rozhodnout a o níž nebylo dosud pravomocně rozhodnuto, přičemž by současně na rozhodnutí této otázky záviselo vydání rozhodnutí ve věci. Nejednalo se ani o předběžnou otázku, kterou by sice orgánům správy sociálního zabezpečení příslušelo rozhodnout, ale o takové otázce by se mělo rozhodnout v jiném (samostatném) správním řízení (srov. také JUDr. Josef Vegral, Ph.D., Praha 2006, RNDr. Ivana Exnerová – BOVA POLYGON, Praha 2006, správní řád, komentář, str. 356 a násl.). Předmětem rozhodování NSS v řízení vedeném pod sp. zn. 4 Ads 120/2009 bylo posouzení téže právní otázky, tj. výkladu pojmu vyměřovacího základu organizace a malé organizace v období od 1.1.2007 do 30.6.2007, avšak k řešení této právní otázky jsou nepochybně orgány správy sociálního zabezpečení příslušné (srov. např. ve vztahu k OSSZ ust. § 6 odst. 4 zák.č. 582/1991 Sb. a ve vztahu k žalované ust § 5 zák.č. 582/1991 Sb.). Dále nutno zdůraznit, že v posuzované věci správní orgány nebyly vázány právním názorem vysloveným v rozsudku NSS ani ve smyslu ust. § 54 odst. 6 s.ř.s., neboť tento byl vydán v jiné právní věci (šlo o spor mezi Českou správou sociálního zabezpečení a společností Ježek Software, s.r.o.) a v nyní projednávané věci se proto neuplatní ani ust. § 78 odst. 5 a § 110 odst. 3 s.ř.s. Citovaný rozsudek NSS nepředstavoval rozhodnutí, jímž by byly ve smyslu ust. § 57 odst. 3 správního řádu správní orgány vázány, mohlo jít toliko o podklad pro jejich rozhodnutí ve smyslu ust. § 50 odst. 1 správního řádu. Přestože nelze postupu správních orgánů, které vyčkaly s rozhodnutím ve věci vydání rozsudku NSS (s ohledem na význam právního názoru v tomto rozsudku vyjádřený) upřít určité racionální opodstatnění, správní orgány obou stupňů pochybily při posouzení procesního významu rozsudku NSS pro jejich rozhodnutí, což se negativně projevilo v procesním postupu správního orgánu I. stupně a v odůvodnění napadeného rozhodnutí žalované.

Krajský soud považuje za důvodnou žalobní námitku, že postup správního orgánu I. stupně, který v rozporu s ust. § 65 odst. 2 správního řádu nevyrozuměl žalobce o pokračování v řízení, představuje takovou vadu řízení, která mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé. Žalobce byl tímto postupem významně krácen zejména na svém právu vyjádřit se před vydáním rozhodnutí správního orgánu I. stupně k podkladům rozhodnutí ve smyslu ust. § 36 odst. 3 správního řádu, tj. k rozsudku NSS, a to obzvláště za situace, kdy právě do doby vydání rozsudku NSS bylo řízení před správním orgánem I. stupně přerušeno a kdy se jednalo o podstatný podklad rozhodnutí ve věci samé, jak následně vyplynulo z odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů. V této souvislosti je nutno zdůraznit také nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí žalované pro nedostatek důvodů, když se v něm nijak nevypořádala s poměrně podrobnou právní argumentací vznesenou žalobcem k výkladu sporné právní otázky. Nemůže obstát závěr žalované, že odvolací námitky žalobce směřovaly jen proti rozsudku NSS a nikoliv proti prvoinstančnímu rozhodnutí, neboť tím, že správní orgán I. stupně převzal právní názor vyjádřený v rozsudku NSS, který pro něj nebyl závazný, stal se tento právní názor závěrem správního orgánu I. stupně, jak vyplývá z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. Tím, že se žalovaná věcně odvolacími námitkami vůbec nezabývala, zatížila své rozhodnutí nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů.

Posouzení důvodnosti žalobních námitek směřujících k právní otázce nároku na vrácení přeplatku shledal krajský soud s ohledem na výše uvedenou procesní situaci předčasným.

Na základě shora uvedené argumentace krajský soud napadené rozhodnutí žalované zrušil pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti a nedostatku důvodů rozhodnutí (§ 76 odst. 1 písm. a/ s.ř.s.) a pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohl-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (ust. § 76 odst. 1 písm. c/ s.ř.s.) a současně věc vrátil žalované k dalšímu řízení (ust. § 78 odst. 4 s.ř.s.). Při novém projednání věci je žalovaná vázána právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobci, který měl ve věci úspěch, vznikly s tímto řízením náklady v souvislosti s právním zastoupením, a to za dva úkony právní služby po 2.100,- Kč a 2x režijní paušál po 300,- Kč, tj. celkem 4.800,- Kč (ust. § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ a § 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb. v platném znění). Odměna právnímu zástupci žalobce byla podle ust. § 35 odst. 8 s.ř.s. zvýšena o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen odvést podle zvláštního právního předpisu, tj. na 5.760,- Kč. Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o.s.ř.), týkající se nabytí právní moci rozhodnutí stanovil soud žalované k plnění lhůtu třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku (ust. § 54 odst. 5 s.ř.s., § 159 a § 168 o.s.ř.). Podle ust. § 149 odst .1 o.s.ř. za použití ust. § 64 s.ř.s. zavázal soud žalovanou zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost
ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí
prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu
správnímu soudu v Brně.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné
rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon
rozhodnutí.

V Ostravě dne 6.5.2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Monika Javorová, v.r. Iva Charvátová předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru