Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

38 Ad 38/2011 - 29Rozsudek KSOS ze dne 22.11.2011

Prejudikatura

4 Ads 82/2011 - 44

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
6 Ads 25/2012 (zastaveno)

přidejte vlastní popisek

38Ad 38/2011-29

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohuslavou Drahošovou

v právní věci žalobkyně D. V., zastoupené Dagmar Neugebauerovou, bytem Ostrava-

Zábřeh, Sarajevova 1513/3, proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského

kraje se sídlem Ostrava 2, 28. října 117, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne

15.4.2011, č. j. MSK 8548/2011, sp.zn. SOC/2630/2011/Pry, o příspěvek na péči,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 15.4.2011 č.j. MSK 8548/2011 sp. zn. SOC/2630/2011/Pry 559.1 S10 se zrušuje pro vady řízení a vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.

Žalobkyně se žalobou ze dne 22.5.2011 domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje. V žalobě mimo jiné uvedla, že rozhodnutím ze dne 13.12.2010, č. j. 98157/2010/00A odboru sociálních věcí Magistrátu města Ostravy jí nebyla přiznána změna výše příspěvku na péči ze III. stupně (těžká závislost) na stupeň IV. (úplná závislost). Proti tomuto rozhodnutí podala odvolání, kterému však nebylo vyhověno. Namítala, že pokud podle posudku posudkového lékaře odpovídá její závislost na pomoci jiné osoby jen III. stupni stanovené závislosti, je hodnocení v rozporu s lékařskými nálezy odborných lékařů, zejména pak v diametrálním rozporu s výsledkem sociálního šetření, provedeného místním šetřením sociální pracovnice. Dle jejího názoru se se zjevnými rozpory měly správní orgány obou stupňů důsledně vypořádat a v tomto smyslu též rozhodnutí zdůvodnit. Uvedla, že v rozporu s tvrzením posudkového lékaře nezvládá zcela nebo jen částečně nebo s dohledem mytí těla, sezení. Ve stoje vydrží jen s dohledem. Nezvládá dodržování pitného režimu. Přijímání stravy zvládá jen s dohledem. Nezvládá nakládání s penězi nebo s jinými cennostmi. Nezvládá obsluhu běžných spotřebičů ani manipulaci s kohouty a vypínači. Nezvládá uspořádání času a plánování života. Výběr oblečení a jeho správného vrstvení zvládá jen s dohledem.

Dále namítala, že posudkový lékař učinil závěr, aniž by podrobněji zkoumal její zdravotní stav. Na jednání nebyla přizvána. Rovněž praktická lékařka ji doma pravidelně nenavštěvuje a nezná její zdravotní stav. Závěrem namítala, že rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně a zcela neobjektivně zjištěného skutkového stavu.

Žalovaný v písemném vyjádření ze dne 8.9.2011 navrhoval zamítnutí žaloby. Uvedl, že rozhodnutím Magistrátu města Ostravy, odboru sociálních věcí, školství, sportu a volnočasových aktivit, ze dne 13. 12. 2010, č.j.: 98157/2010/00A, byl zamítnut návrh žalobkyně na změnu výše přiznaného příspěvku na péči a bylo rozhodnuto, že žalované bude nadále poskytován příspěvek na péči v původní výši 8.000,- Kč měsíčně, kdy správní orgán opřel své rozhodnutí o výsledek posouzení stupně závislosti ze dne 7. 9. 2010, doplněný dne 29. 11. 2010, vypracovaný posudkovým lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení, Ostrava-město. Proti shora uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně dne 30. 12. 2010 odvolání. Rozhodnutím žalovaného ze dne 15. 4. 2011, č.j.: MSK 8548/2011, sp. zn.: SOC/2630/2011/Pry, bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Ostravy, odboru sociálních věcí, školství, sportu a volnočasových aktivit, ze dne 13. 12. 2010, č.j.: 98157/2010/00A, kdy podkladem rozhodnutí žalovaného, byl posudkový závěr Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, detašované pracoviště v Ostravě, ze dne 2. 11. 2011, kdy posudková komise MPSV dospěla k závěru, že jak k datu podání žádosti, tak k datu jednání posudkové komise, nešlo u posuzované o osobu, která se podle ustanovení § 8 písm. d) zákona o sociálních službách považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni IV. (úplná závislost); šlo o osobu, která se podle ustanovení § 8 písm. c) zákona o sociálních službách považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III. (těžká závislost), kdy posudková komise zhodnotila u žalované celkem 27 nezvládaných úkonu péče o vlastní osobu a soběstačnosti.

K námitkám žalobkyně žalovaný uvedl, že nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že jeho rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně a neobjektivně zjištěného skutkového stavu. Naopak má za to, že skutkový stav na jehož základě bylo v řízení o odvolání žalobkyně rozhodnuto byl zjištěn dostatečně. V řízení o odvolání

žalobkyně bylo jednoznačně prokázáno, a to z posudku posudkové komise MPSV, že žalobkyně nesplňuje podmínky nároku na příspěvek na péči dle § 11 odst. 2 písm. d) zákona o sociálních službách, když PK MPSV shledala u žalobkyně neschopnost toliko 27 úkonů péče o vlastní osobu a soběstačnosti. Naopak bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně splňuje podmínky nároku na příspěvek na péči dle § 11 odst. 2 písm. c) zákona o sociálních službách. Žalovaný odkázal na ustanovení § 28 odst. 2 zákona o sociálních službách a uvedl, že stupeň závislosti pro účely odvolacího řízení posuzuje na žádost krajského úřadu ministerstvo. Zhodnocení, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a o který stupeň závislosti se jedná, je v odvolacím řízení zcela v kompetenci posuzujícího orgánu, tj. Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Podkladem rozhodnutí žalovaného byl posudek, resp. posudkový závěr Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, detašované pracoviště v Ostravě, ze dne 2.3.2011.

K námitce žalobkyně, která nesouhlasila s hodnocením stupně závislosti a namítala, že toto hodnocení je v rozporu s lékařskými nálezy odborných lékařů, žalovaný uvedl, že není odborníkem na posuzování zdravotního stavu a nepřísluší mu posuzovat zdravotní stav osob. Posuzování zdravotního stavu, resp. dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu ve vazbě na příspěvek na péči dle zákona o sociálních službách, je vždy v kompetenci příslušného posuzujícího orgánu, tj. v odvolacím řízení Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Žalovaný dále uvedl, že posuzující orgán (PK MPSV) je odborník na danou problematiku (členové posudkové komise jsou lékaři), a jeho hodnocení vychází z kritérií, které pro stanovení stupně závislosti stanoví zákon o sociálních službách a je objektivní ve vztahu ke všem dostupným vstupním informacím (např. lékařské zprávy) na jejichž podkladě PK MPSV úkony péče o vlastní osobu a soběstačnosti hodnotí a v návaznosti na to i stanoví stupeň závislosti posuzované osoby. Z posudku PK MPSV je zřejmé z jakých podkladů PK při posouzení stupně závislosti žalobkyně vycházela (např. zdravotní dokumentace praktického ošetřujícího lékaře MUDr. Z., lékařský nález MUDr. Z. ze dne 18.1.2011, lékařský nález MUDr. S. ze dne 27.10.2010 apod.), proč hodnotila (ve shodě s posudkem OSSZ) úkony péče o vlastní osobu a soběstačnosti jako nezvladatelné a naopak proč zhodnotila, že posuzovaná určité úkony zvládne - toto je v posudku řádně odůvodněno. Není zdravotní důvod, aby posuzovaná samostatně nezvládala v odstavci I. - péče o vlastní osobu úkony v bodech c), d), i) n) - horní končetiny jsou v normě, není patřičný - značný kognitivní deficit či smyslové postižení, které by bránilo rozpoznat oblečení. Nesouhlasil s tvrzením žalobkyně, že posudková komise učinila svůj závěr aniž by podrobně a objektivně prozkoumala zdravotní stav žalobkyně, příp. že hodnocení PK MPSV je v rozporu s lékařskými nálezy odborných lékařů.

Žalovaný též uvedl, že má za to, že není důvod rozporovat závěry posudkové komise MPSV, posudek posudkové komise je řádně odůvodněn a vyplývá z něj, proč posudková komise uznala posuzovanou závislou ve stupni III. a nikoliv ve stupni IV. Zdůraznil, že se závěry obou posuzujících orgánů (jak PK MPSV tak OSSZ), pokud jde o hodnocení úkonu péče o vlastní osobu soběstačnosti, shodují, kdy v návaznosti na to dochází ke shodnému stanovení stupně závislosti posuzované osoby.

Dále žalovaný poukázal na to, že pokud žalobkyně rozporuje nezvládané úkony uznané posudkovou komisí příp. příslušnou OSSZ a úkony, které byly shledány jako nezvládané při sociálním šetření, pak sociální šetření je toliko jedním z podkladů, na jehož základě (vedle dalších podkladů jako jsou nálezy ošetřujících lékařů, výsledky funkčních vyšetření apod.) provádí posudková komise MPSV posouzení stupně závislosti osoby. Sociální pracovník provádějící sociální šetření není odborníkem na posuzování zdravotního stavu osoby a při usuzování na to, které úkony posuzovaná osoba zvládne či nezvládne, vychází zpravidla jen z toho co mu sdělí posuzovaná osoba, příp. osoba pečující. Smyslem sociálního šetření není primárně hodnotit posuzované úkony, ale spíše popsat podmínky, ve kterých posuzovaná osoba žije a poskytnout posuzujícímu orgánu vstupní zdroj informací pro následné stanovení stupně závislosti osoby.

Nad rámec žalobních námitek žalovaný uvedl, že sociální šetření v řízeni na I. stupni (dne 11.5.2010 a dne 7.9.2010) byla provedena dle zákona o sociálních službách ve znění účinném do 31.12.2010, tj. v době, kdy sociální pracovníci sami do protokolu o sociálním šetření uváděli úkony, které dle jejich volné úvahy posuzovaná osoba zvládá či nezvládá a dále popisovali podmínky, ve kterých posuzovaná osoba žije. Podle právní úpravy účinné od 1.1.2011 pro účely stanovení stupně závislosti posuzujícím orgánem sociální pracovníci při sociálním šetření toliko na základě metodiky ústředního správního orgánu popisují podmínky, ve kterých posuzovaná osoba žije, aniž by dále hodnotily posuzované úkony. Dle žalovaného tento "posun", kdy sociální pracovníci nehodnotí jednotlivé úkony, ale toliko životní podmínky, reaguje na to, že sociální pracovníci nejsou a nikdy nebyli odborníky na hodnocení úkonů péče o vlastní osobu a soběstačnosti ve vztahu k dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu posuzované osoby, a že jejich hodnocení úkonu bývalo mnohdy subjektivně zabarveno a nevycházelo z faktického skutkového stavu, který v řízení o příspěvku na péči zjišťuje posuzující orgán, v odvolacím řízení posudková komise MPSV.

K námitce žalobkyně, že nebyla pozvána na jednání komise žalovaný uvedl, že není povinností posuzujícího orgánu, resp. orgánu určujícího stupeň závislosti přizvat na jednání posuzovanou osobu, resp. provést vyšetření posuzované osoby. Je zcela v kompetenci PK MPSV, příp.-příslušné OSSZ, zda vyšetření posuzované osoby provede či nikoliv. V případě žalobkyně posuzující orgány usoudily, že vyšetření posuzované osoby nebude potřebné a rozhodly na základě předložené dokumentace.

Závěrem žalovaný uvedl, že rozhodl v žalobou napadeném rozhodnutí zcela správně, když s ohledem na závěry Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí odvolání žalobkyně podané dne 30.12.2011 zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Uvedl, že jeho rozhodnutí má veškeré náležitosti, které pro tento typ rozhodnutí předepisuje zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, včetně náležitostí dle § 68 odst. 3 cit. zákona; rozhodnutí je řádně odůvodněno, kdy z žalobou napadeného rozhodnutí je zřejmé, z čeho odvolací orgán při svém rozhodování vycházel, tj. co bylo podkladem jeho rozhodnutí a na základě jakých zákonných ustanovení bylo žalovaným rozhodnuto.

II.

Provedeným dokazováním soud zjistil, že:

- žalovaný napadeným rozhodnutím ze dne 15.4.2011, č. j. MSK 8548/2011, sp.zn. SOC/2630/2011/Pry zamítl odvolání žalobkyně a napadené rozhodnutí potvrdil mimo jiné s odůvodněním, že na základě objektivně posouzeného zdravotního stavu dospěl k závěru, že paní D. V. je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve III. stupni, protože z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 24 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti.

Uvedl, že poté, co žalobkyně podala odvolání proti rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu ze dne 13.12.2010 č.j. 98157/2010/OOA, kterým byl zamítnut její návrh na změnu výše příspěvku na péči a nadále poskytován příspěvek na péči v původní výši 8.000,- Kč měsíčně, požádal Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky, pracoviště v Ostravě (dále jen PK MPSV v Ostravě), o posouzení stupně závislosti pro účely odvolacího řízení paní D. V. PK MPSV v Ostravě došla k závěru v souladu s lékařem okresní správy sociálního zabezpečení, že není zdravotní důvod, aby posuzovaná samostatně nezvládala úkony péče o vlastní osobu - přijímání stravy, dodržování pitného režimu; mytí těla; sezení, schopnost vydržet v poloze v sedě; výběr oblečení, rozpoznání jeho správného vrstvení. Dle posudkové komise horní končetiny jsou v normě, není patřičný značný kognitivní deficit či smyslové postižení, které by bránilo rozpoznat oblečení, přijímat potravu, provést jednoduché umytí horními končetinami s oporou v sedě. Taktéž není zdravotní důvod, aby samostatně nezvládala úkony soběstačnosti - nakládání s penězi nebo jinými cennostmi; uspořádání času, plánování života; obsluha běžných domácích spotřebičů: manipulace s kohouty a vypínači, a to ze stejných výše uvedených důvodů. Úkony lze provádět v sedě i krátce s oporou nebo neprovádět vůbec, když v tomto případě nemusí být každodenním úkonem. Posudková komise konstatovala, že v případě paní D. V. jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje smyslové i fyzické schopnosti a má vliv na péči o vlastní osobu a soběstačnost.

Posudková komise konstatovala, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu posuzovaná nepotřebovala každodenní pomoc nebo dohled při více než 30 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti, potřebovala však každodenní pomoc nebo dohled při více než 24 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti. PK MPSV v Ostravě hodnotí celkem 27 nezvládaných úkonu péče o vlastní osobu a soběstačnosti, tj. příprava stravy; podávání a porcování stravy; koupání nebo sprchování; péče o ústa, vlasy, nehty, holení; výkon fyziologické potřeby včetně hygieny; vstávání z lůžka, uléhání, změna poloh; stání, schopnost vydržet stát; přemisťování předmětu denní potřeby; chůze po rovině; chůze po schodech nahoru a dolu; oblékání, svlékání, obouvání, zouvání; orientace v přirozeném prostředí; provedení si jednoduchého ošetření; dodržování léčebného režimu; orientace vůči jiným fyzickým osobám, v čase a mimo přirozené prostředí; obstarávání osobních záležitostí; zapojení se do sociálních aktivit odpovídajících věku; obstarávání si potravin a běžných předmětů (nakupování); vaření, ohřívání jednoduchého jídla; mytí nádobí; běžný úklid v domácnosti; péče o prádlo; přepírání drobného prádla; péče o lůžko: manipulace se zámky, otevírání, zavírání oken a dveří; udržování pořádku v domácnosti, nakládání s odpady; další jednoduché úkony spojené s chodem a udržováním domácnosti.

Odvolací orgán konstatoval, že posudek posudkové komise byl vypracován ve vztahu ke všem námitkám uvedeným v odvolání. Z posudku je zřejmé, z čeho posudková komise při jeho vypracování vycházela, jaké podklady a jí samotnou zjištěné skutečnosti hodnotila. Posudek byl vypracován komisí v řádném složení a obsahuje odůvodnění míry závislosti oprávněné osoby.

- Dne 28. dubna 2010 podala paní D.V. návrh na změnu výše přiznaného příspěvku na péči.

- Prvoinstanční správní orgán provedl dne 11. května 2010 sociální šetření v přirozeném prostředí jmenované se závěrem, že nezvládá nebo zvládá s pomocí anebo s dohledem 35 úkonů a s návrhem stupně závislosti: IV-úplná.

- Usnesením ze dne 12.5.2010 Magistrát města Ostravy, Odbor sociálních věcí a zdravotnictví řízení ve věci žádosti žalobkyně o zvýšení příspěvku na péči přerušil.

- Žádostí ze dne 12.5.2010 Magistrát města Ostravy, Odbor sociálních věcí a zdravotnictví požádal OSSZ-Ostrava-město o posouzení stupně závislosti pro žalobkyni.

- Dne 7. září 2010 posoudil stupeň závislosti jmenované posudkový lékař Okresní správy sociálního zabezpečení v Ostravě se závěrem, že paní D. V. je osobou, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je závislá na pomoci jiné fyzické osoby ve smyslu § 8 zákona o sociálních službách ve stupni III (těžká závislost). Dne 12. listopadu 2010 bylo provedeno opakované posouzení stupně závislosti s ohledem na nově doložené lékařské zprávy a námitky zmocněnce účastníka řízení k podkladům pro vydání rozhodnutí se závěrem, že nebyly shledány důvody ke změně posudkového závěru. Z posudkového hlediska není při zjištěném zdravotním stavu důvod, pro který paní V. nesvede tyto úkony péče o vlastní osobu - přijímání stravy, dodržování pitného režimu; mytí těla; sezení, schopnost vydržet v poloze v sedě; výběr oblečení, rozpoznání jeho správného vrstvení; a soběstačnosti –

nakládání s penězi nebo jinými cennostmi; uspořádání času, plánování života; obsluha běžných domácích spotřebičů: manipulace s kohouty a vypínači.

- Dne 18.10.2010 dcera žalobkyně paní N. nesouhlasila s posouzením posudkového lékaře, že její matka je osobou, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je závislá na pomoci jiné fyzické osoby ve III. stupni a doložila Magistrátu Města Ostravy nové lékařské zprávy, týkající se její matky D. V.

- Dne 20.10.2010 Statutární město Ostrava, odd. příspěvku na péči požádala OSSZ Ostrava o znovuposouzení zdravotního stavu žalobkyně.

- OSSZ Ostrava dne 12.11.2010 ve věci příspěvku na péči žalobkyně sdělila, že nebyly shledány důvody ke změně posudkového závěru.

- Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání.

- Odvolací orgán postoupil odvolání a prvoinstanční spisovou dokumentaci žalovanému.

- Obor sociálních věcí Magistrátu města Ostravy rozhodl dne 13.12.2010, č. j. 98157/2010/00A ve věci příspěvku na péči ve věci žalobkyně tak, že návrh na změnu výše přiznaného příspěvku na péči podaný dne 29.4.2010 pod č.j. 39823/2010/OOA zamítl s tím, že oprávněné osobě bude nadále poskytován příspěvek na péči v původní výši 8.000,- Kč měsíčně s odůvodněním, že na základě návrhu na změnu výše příspěvku na péči bylo provedeno sociální šetření, při kterém se zjišťovala schopnost samostatného života oprávněné osoby z hlediska péče o vlastní osobu a soběstačnosti. Sociálním šetřením bylo zjištěno, že oprávněná osoba potřebuje pomoc celkem s 35 úkony podle § 9 zák.č. 108/2006 Sb. Podle výsledku posouzení stupně závislosti, který správní orgán obdržel z Referátu LPS OSSU Ostrava-Město, výše uvedená osoba je osobou, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je závislá na pomoci jiné fyzické osoby v rozsahu III. stupně stanovené závislosti ve smyslu § 8 uvedeného zákona.

- dle šetření sociální pracovnice Magistrátu města Ostravy, Odboru sociálních věcí a zdravotnictví ze dne 11.5.2010 žalobkyně nezvládala popř. potřebovala pomoc u 18 úkonů péče o vlastní osobu:

- příprava stravy, - při podávání a porcování stravy, - přijímání stravy, dodržování pitného režimu, - mytí těla,

- koupání nebo sprchování, - péči o ústa, vlasy, nehty, - při výkonu fyziologické potřeby vč. hygieny, - vstávání z lůžka, uléhání, změně poloh,

- sezení, schopnost vydržet v poloze v sedě, - stání, schopnost vydržet stát,

- přemísťování předmětů denní potřeby, - chůze po rovině,

- chůze po schodech nahoru a dolů, - výběr oblečení, rozpoznání jeho správného vrstvení, - oblékání, svlékání, obouvání, zouvání,

- orientace v přirozeném prostředí,

- provedení si jednoduchého ošetření, - dodržování léčebného režimu.

Při posuzování soběstačnosti pro účely stanovení stupně závislosti posuzovaná nezvládala nebo zvládal s pomoci 17 úkonů, a to - orientaci vůči jiným fyzickým osobám v čase i mimo přirozené prostředí, - nakládání s penězi nebo jinými cennostmi,

- obstarávání osobních záležitostí,

- uspořádání času, plánování života, - zapojení se do sociálních aktivit odpovídajících věku, - obstarávání si potravin a běžných předmětů (nakupování), - vaření, ohřívání jednoduchého jídla,

- mytí nádobí,

- běžný úklid v domácnosti, - péče o prádlo,

- přepírání drobného prádla, - péče o lůžko,

- obsluha běžných domácích spotřebičů, - manipulace s kohouty a vypínači,

- manipulace se zámky, otevírání, zavírání oken a dveří, - udržování pořádku v domácnosti, nakládání s odpady, - další jednoduché úkony spojené s chodem a udržováním domácnosti. Celkem tedy nezvládala nebo zvládala s dopomocí 35 úkonů.

- dle posouzení lékařem OSSZ v Ostravě-město ze dne 9.7.2010 potřebovala žalobkyně pomoc z úkonů péče o vlastní osobu nebo nezvládala: - přípravu stravy,

- podávání, porcování stravy, - koupání nebo sprchování, - péči o ústa, vlasy, nehty, holení, - výkon fyziologické potřeby včetně hygieny, - vstávání z lůžka, uléhání, změna poloh,

- stání, schopnost vydržet stát,

- přemisťování předmětů denní potřeby, - chůzi po rovině,

- chůzi po schodech nahoru a dolů, - oblékání, svlékání, obouvání, zouvání, - orientace v přirozeném prostředí,

- provedení si jednoduchého ošetření, - dodržování léčebného režimu.

Nezvládala takto 14 úkonů o vlastní osobu. Dle tohoto posouzení zvládala provedení si jednoduchého ošetření, přijímání stravy, dodržování pitného režimu, sezení, schopnost vydržet v poloze v sedě, mytí těla.

- při posuzování úkonů soběstačnosti žalobkyně dle tohoto posouzení z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebovala pomoc při:

- orientaci vůči jiným fyzickým osobám, v čase a mimo přirozené prostředí, - obstarávání osobních záležitostí,

- zapojení se do sociálních aktivit odpovídajících věku, - obstarávání si potravin a běžných předmětů (nakupování), - vaření, ohřívání jednoduchého jídla,

- mytí nádobí,

- běžný úklid v domácnosti, - péče o prádlo,

- přepírání drobného prádla, - péče o lůžko,

- manipulaci se zámky, otevíráním, zavíráním oken a dveří, - udržování pořádku v domácnosti, nakládání s odpady,

- další jednoduché úkony spojené s chodem a udržováním domácnosti, tj. 13 úkonech.

Zvládala komunikaci slovní, písemnou, neverbální, - nakládání s penězi nebo jinými cennostmi, - uspořádání času, plánování života, - obsluhu běžných domácích spotřebičů, - manipulaci s kohouty a vypínači.

Dle posudku posudkové komise ze dne 7.3.2011 žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 24 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti a tento stav byl i ode dne podání žádosti k datu jednání posudkové komise MPSV. Posudková komise uvedla, že není zdravotní důvod, aby posuzovaná samostatně nezvládala v odstavci I - péče o vlastní osobu úkony v bodech c), d), i), n) – horní končetiny jsou v normě. Není patřičný kognitivní deficit či smyslové postižení, které by bránilo rozpoznat oblečení, přijímat potravu - jednoduché umytí horními končetinami s oporou vsedě, atd. V odstavci soběstačnosti pak bod c), e), n), o), z týchž důvodů: končetiny jsou v normě, není patřičný značný kognitivní deficit či smyslové postižení, lze provádět v sedě i krátce s oporou nebo neprovádět vůbec, nemusí být každodenním úkonem c), e), n), o). Dle posudkové komise posuzované samostatně nezvládá 27 úkonů.

Posudková komise uvedla, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje smyslové i fyzické schopnosti a má vliv na péči o vlastní osobu a soběstačnost. Jedná se o osobu, která se podle § 8 zákona č. 108/2006 Sb. považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III - (těžká závislost). V posudkovém zhodnocení posudková komise uvedla z jakých podkladů vycházela, diagnostický souhrn a citovala části lékařských nálezů ze zdravotní dokumentace žalobkyně.

K posudku je připojen tiskopis „Hodnocení závislosti podle z.č. 108/2006 Sb. a Přílohy č. 1 vyhl.č.505/2006, ve znění vyhl.162/2010 Sb., dle kterého žalobkyně při posuzování péče o vlastní osobu pro účely stanovení stupně závislosti zvládá tyto úkony:- přijímaní stravy, dodržování pitného režimu,

- mytí těla, - sezení, schopnost vydržet v poloze v sedě, - výběr oblečení, rozpoznání jeho správního vrstvení.

Při posuzování soběstačnosti pro účely stanovení stupně závislosti zvládala žalobkyně dle posudkové komise tyto úkony: - komunikace slovní, písemná, neverbální, - nakládání s penězi nebo jinými cennostmi, - uspořádání času, plánování života,

- obsluha běžných domácích spotřebičů, - manipulace s kohouty a vypínači.

Žaloba je důvodná.

Krajský soud hodnotil nejen napadené rozhodnutí, ale i předcházející správní řízení dle skutkového a právního stavu k datu vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., k 15.4.2010 a dospěl k závěru, že žalovaný správní orgán rozhodl, aniž dostatečně zjistil skutkový stav.

Smyslem zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb. je úprava podmínek poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci prostřednictvím sociálních služeb a příspěvku na péči. Příspěvek na péči, který je předmětem řízení v dané věci, se podle § 7 téhož zákona poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby za účelem zajištění potřebné pomoci. Náklady na příspěvek se hradí ze státního rozpočtu. Nárok na něj má osoba, která splňuje předpoklady uvedené v § 4 odst. 1 téhož zákona (mezi účastníky není sporu o tom, že podmínky zde uvedené žalobkyně splňuje), která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při péči o vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8 cit. zákona. O příspěvku rozhoduje obecní úřad obce s rozšířenou působností.

Podmínky nároku na příspěvek na péči jsou dány rozsahem pomoci jiné fyzické osoby při péči o vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti, jinými slovy alespoň v rozsahu 13 úkonů pro posouzení I. stupně (při více než 12 úkonů), při více než 18 úkonech pro II. stupeň, při více než 24 úkonech pro III. stupeň a při více než 30 úkonech pro IV.stupeň. Pro účely rozhodování o příspěvku na sociální šetření provádí obecní úřad obce s rozšířenou působnosti šetření při kterém zjišťuje schopnost samostatného života osoby v přirozeném sociálním prostředí z hlediska péče o vlastní osobu a soběstačnost a dále okresní správa sociálního zabezpečení, která na základě doloženého nálezu ošetřujícího lékaře, výsledku sociálního šetření, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře stanoví stupeň závislosti (§ 25 zákona č. 108/2006 Sb.). V odvolacím řízení pak stupeň závislosti stanoví posudková komise MPSV ČR (§ 28 zákona č. 108/2006 Sb. ve spojení s ust. § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.).

V souzené věci odvolací orgán si pro své rozhodnutí vyžádal nové hodnocení zdravotního stavu žalobkyně u posudkové komise MPSV. Žalovaný, aniž by zpochybnil závěr vyjádření posudkové komise MPSV, závěr posudkové komise pro své rozhodnutí převzal.

Z výše uvedeného vyplývají rozdíly v hodnocení péče o vlastní osobu i soběstačnost oprávněnými subjekty. Sociální pracovnice zhodnotila potřebu pomoci jiné fyzické osoby ve 35 úkonech. Posudkové orgány však potřebu zhodnotily jen v počtu 27 úkonů.

Dle ustanovení § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách při posuzování stupně závislosti osoby vychází okresní správa sociálního zabezpečení ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem ošetřujícího lékaře, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře.

Ze správního spisu však soud zjistil, že dodržení požadavků uvedených v § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách není dovoditelné. Lékař OSSZ neprovedl vlastní vyšetření žalobkyně. Poté, co byl vyzván správním orgánem 1. stupně k doplnění posudku, s ohledem na nově doložené lékařské nálezy i námitky žalobkyně, lékař OSSZ pouze sdělil, že nebyly shledány důvody ke změně posudkového závěru. Své stanovisko však nijak neodůvodnil.

Žalovaný i správní orgán prvního stupně ve správním řízení nezjistili dle názoru soudu dostatečným způsobem a v souladu se zákonem (zejména s § 25 odst. 3 zákona o sociální péči) skutkový stav nezbytný pro vyhodnocení stupně závislosti žalobkyně na pomoci jiné fyzické osoby, čímž došlo k vadě řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.

Žalovaný převzal pro své rozhodnutí závěr posudkové komise MPSV, přičemž tento vůbec nezpochybnil, ač byl v rozporu s jeho vlastním zjištěním učiněným sociální pracovnicí a aniž posudková komise své závěry blíže odůvodnila (zejména s ohledem na námitky žalobkyně). Žalovaný je sice vázán posouzením zdravotního stavu posudkovou komisí MPSV, ale je na žalovaném, aby posoudil vypovídající hodnotu tohoto posudku, je právem a povinností žalovaného žádat po posudkové komisi doplnění posudku, neboť je to žalovaný, kdo v odvolacím řízení o nároku na příspěvek při péči rozhoduje. Při postoji žalovaného, že bez dalšího je vázán posouzením posudkovou komisí MPSV a to i za situace, že je rozpor mezi výsledkem šetření sociální pracovnice a názorem posudkových orgánů, ačkoliv posudkové orgány neprovedly vlastní vyšetření žalobkyně, pak z pohledu nároku na předmětnou dávku se ztrácí význam postavení a úlohy sociální pracovnice, význam sociálního šetření. Lze souhlasit s názorem žalovaného, že sociální pracovník provádějící sociální šetření není odborníkem na posuzování zdravotního stavu osoby a při usuzování na to, které úkony posuzovaná osoba zvládne či nezvládne, vychází zpravidla jen z toho co mu sdělí posuzovaná osoba, příp. osoba pečující a že smyslem sociálního šetření není primárně hodnotit posuzované úkony, ale spíše popsat podmínky, ve kterých posuzovaná osoba žije a poskytnout posuzujícímu orgánu vstupní zdroj informací pro následné stanovení stupně závislosti osoby, nicméně pokud by zjištěné rozpory nebyly dostatečnou měrou objasněny, sociální šetření by bylo nadbytečné.

Posudková komise MPSV je při posuzování stupně závislosti povinna vycházet ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem ošetřujícího lékaře, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře. Posudek vyhotovený posudkovou komisí MPSV v Ostravě, na základě kterého žalovaný rozhodl, je nedostatečný. Posudek sice obsahuje odkaz na podklady, které byly posudkovou komisí hodnoceny, avšak není blíže zjistitelné z jakých konkrétních podkladů komise vycházela (co bylo obsahem posudkového spisu). Z posudku je dále zjistitelné, že jednání posudkové komise MPSV se konalo bez účastníka řízení či jeho zástupce. Aniž by posudková komise MPSV byla v osobním kontaktu s účastníkem, dospěla oproti sociální pracovnici k závěru, že posuzovaná potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 24 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti, ale méně než 30 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti.

Pokud žalobkyně (resp. její zástupkyně) tvrdila, že žalobkyně: - je absolutně nehybná, není schopna sama se posadit, sama není schopna uchopit hrazdičku u postele v důsledku omezení pohybu ramenních kloubů a pokud je posazena na postel, musí být přivázána prostěradlem aby nespadla, neboť neudrží rovnováhu,

- po operaci karpálních tunelů nemá sílu ani uchopitelnost v prstech, má artrózu-prsty má zkřivené,

- má vidiny, je dezorientovaná, neví jestli je ráno nebo večer, - nepozná peníze, není schopna je spočítat, s penězi nakládat, - není schopna plánovat a brát si léky,

- není schopna zapnout a vypnout knoflíky spotřebičů. Není schopna otočit vodovodním kohoutkem a nabrat si vodu, není schopna rozsvítit a zhasnout světlo,

- má silný třes obou rukou,

- není schopna osobní hygieny, - nezvládá výběr oblečení a nerozpozná jeho správné vrstvení, pak ani lékař OSSZ ani posudková komise MPSV ČR se podrobně k tvrzené skutečnosti nevyjádřili a ani nemohli vyjádřit, když posuzovaná nebyla vyšetřena posuzujícím lékařem.

Žalovanému je tedy nutno vytknout, že se blíže nezabýval námitkou žalobkyně, uvedenou v odvolání ve věci neobjektivně zjištěného zdravotního stavu žalobkyně (byť námitky nebyly konkrétní pokud se jedná o konkrétní úkony posuzování péče o vlastní osobu a při posuzování soběstačnosti pro účely stanovení stupně závislosti), kdy bylo poukázáno na rozpor při hodnocení OSSZ a sociálním šetření, představující 8 bodů.

Krajský soud dospěl při hodnocení napadeného rozhodnutí žalovaného k závěru, že žalovaný rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, neboť se při vyžádání posudku PK MPSV dle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“), nezabýval skutečností, že tento posudek je nedostatečný, není přesvědčivý, stejně jako posudek vyhotovený při řízení před správním orgánem prvního stupně. Dle názoru soudu nebyly shromážděny potřebné podklady ani při řízení před správním orgánem prvního stupně, když OSSZ při posuzování stupně závislosti žalobkyně měla vyjít jak ze zdravotního stavu žalobkyně doloženého nálezem ošetřujícího lékaře, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření, tak z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře.

Posudek OSSZ Ostrava, ale ani posudek PK MPSV, nelze považovat za objektivní, jelikož příslušný posudkový lékař (ani PK MPSV) žalobkyni vůbec neviděl.

Příspěvek na péči, upravený v zákoně o sociálních službách, navazuje obsahově na dávku zvýšení důchodu pro bezmocnost, která byla upravena v § 70 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, přičemž provázanost posuzování stupně bezmocnosti a stupně závislosti na pomoci jiné fyzické osoby je dána ustanovením § 120 zákona o sociálních službách. Proto je nezbytné, aby bylo postupováno v návazných souvislostech, jelikož se jedná de facto o dávky se stejným obsahem, kde v podstatě zůstává zachován princip vztahu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a soběstačnosti (sebeobsluhy) posuzované osoby.

Posouzení stupně závislosti osoby pro účely rozhodování o příspěvku na péči v řízení v I. stupni i v řízení odvolacím musí vycházet z hodnocení všech podkladů uvedených v § 25 odst.3 z.č. 1058/2006 Sb., o sociálních službách. Na výsledný lékařský posudek, který je v tomto řízení stěžejním důkazem, je třeba klást požadavek úplnosti a přesvědčivosti.

Přímé osobní vyšetření posuzované osoby lékařem okresní správy sociálního zabezpečení a posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí by v řízení o příspěvku na péči podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, mělo být pravidlem. Takové pravidlo sice nemůže platit bezvýjimečně , ale vždy musí být náležitě zohledněny konkrétní okolnosti projednávaného případu, objasněno, proč nebyl posuzovaný lékařem vyšetřen. Pokud by posudkový lékař žalobkyni navštívil, zjistil by na místě samém skutkový stav a měl tak možnost objasnit v posudku případné rozpory (namítané žalobkyní) mezi zjištěním, které bylo provedeno sociální pracovnicí a jím provedeným zjištěním. V posudku by se tak mohl přesvědčivě vyjádřit ke schopnosti žalobkyně zvládat jednotlivé úkony dle § 9 odst. 1, 2 zákona č. 108/2006 Sb.

Z výše uvedených důvodů zrušil krajský soud rozhodnutí žalovaného ze dne 15.4.2011 dle § 78 odst.1 s.ř.s. pro vady řízení, které spatřuje v neúplně zjištěném skutkovém stavu a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). Žalovaný v dalším řízení odstraní vady spočívající v nepřesvědčivosti posudku OSSZ i PK MPSV ČR s pracovištěm v Ostravě a vypořádá se s námitkami žalobkyně, jak je uvedla v odvolání i v průběhu ústního jednání před krajským soudem dne 22.11.2011.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. věta první, podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že úspěšná žalobkyně se náhrady nákladů řízení vzdala, bylo rozhodnuto jak ve výroku uvedeno.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, prostřednictvím podepsaného soudu, písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; pokud stěžovatel sám, nebo ten, kdo jej zastupuje, nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě dne 22. listopadu 2011

JUDr. Bohuslava Drahošová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru