Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

38 Ad 33/2011 - 91Rozsudek KSOS ze dne 31.08.2011

Prejudikatura

6 Ads 114/2010 - 60


přidejte vlastní popisek

38Ad 33/2011-91

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Ježoviczovou v právní věci žalobkyně: PhDr. H. P., zastoupené JUDr. Petrem Kyselákem, AK se sídlem Olomouc, Krapkova 452/38, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, odbor sociálních věcí se sídlem Olomouc, Jeremenkova 40a, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13.2.2009 č.j. KUOK 15433/2009, o nároku na cestovní výdaje,

takto:

I. Rozhodnutí žalované ze dne 13.2.2009 č.j. KUOK 15433/2009 se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odměna zástupce žalobkyně JUDr. Petra Kyseláka se určuje částkou 1.920,- Kč, která bude proplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Pokračování -2- 38Ad 33/2011

Odůvodnění:

Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 4. 5. 2011 č. j. 3Ads 60/2011-80 ke kasační stížnosti žalobkyně zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 8. 2010 č. j. 38Cad 7/2009-55 a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Rozhodnutím ze dne 13.2.2009 č.j. KUOK 15433/2009 žalovaný Krajský úřad Olomouckého kraje, odbor sociálních věcí změnil rozhodnutí Městského úřadu Litovel, sociálního odboru ze dne 23.1.2009 č.j. S04/2009. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně včas žalobu, která byla doplněna jejím zástupcem , advokátem JUDr. Petrem Kyselákem, jenž jí byl ustanoven rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 3. 2009 . V doplnění žaloby žalobkyně zejména namítala, že správní orgán I. stupně rozhodl protizákonně , když její žádost o náhradě cestovních výdajů zamítl. Rovněž nesprávně rozhodl správní orgán II. stupně – žalovaný Krajský úřad Olomouckého kraje. Ačkoliv rozhodnutí správního orgánu I. stupně změnil, rovněž nepostupoval v souladu se skutkovým stavem, když jí náklady cestovného osobním automobilem k prostudování spisu Městského úřadu v Litovli v řízení o dávkách pomoci v hmotné nouzi nepřiznal.

Žalovaný ve svém písemném vyjádření ze dne 16.6.2009 k podané žalobě žalobkyně především uváděl, že Městský úřad Litovel, jakožto správní orgán I. stupně, postupoval správně , komunikoval se žalobkyní na základě jejího požadavku elektronickou poštou. Nelze proto nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení (k řízení o dávce pomoci v hmotné nouzi) považovat za absolutní, musela být respektována zásada rychlosti a hospodárnosti řízení. Žalobkyni nebylo znemožněno realizování jejího práva. Žalovaný proto navrhoval zamítnutí žaloby.

Krajským soudem v Ostravě bylo přezkoumáno napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 13.2.2009 č.j. KUOK 15433/2009, správní spis žalovaného téže spisové značky a dále soud vycházel z obsahu připojeného správního spisu Městského úřadu v Litovli, zejména z rozhodnutí ze dne 23.1.2009 č.j. S04/2009. V souladu se závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu , obsaženém v citovaném zrušujícím rozsudku, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Z obsahu připojeného správního spisu Městského úřadu v Litovli, odboru sociálního, zejména z rozhodnutí ze dne 23.1.2009 bylo zjištěno, že žalobkyně vedla řízení o dávky pomoci v hmotné nouzi. Žádala, aby s ní správní orgán komunikoval prostřednictvím elektronické pošty. Dne 19.1.2009 se pak dostavila osobně přímo k tomuto správnímu orgánu. Dne 20.1.2009 potom zaslala správnímu orgánu I. stupně prostřednictvím e-podatelny vyúčtování cestovních výdajů osobním automobilem z Velkých Heraldic do Litovle. Správní orgán I. stupně rozhodl tyto cestovní výdaje ve výši 832,- Kč žalobkyni nepřiznat s odůvodněním, že veškerá korespondence byla dle pokynu žalobkyně vedena prostřednictvím elektronické pošty (z vyúčtování nákladů řízení ze dne 21.1.2009 bylo zjištěno, že žalobkyně elektronickou poštou požadovala po správním orgánu I. stupně, aby jí v souvislosti

Pokračování -3- 38Ad 33/2011

s řízením o pomoci v hmotné nouzi bylo zaplaceno 832,- Kč za cestovní výdaje - účast u správního orgánu dne 19.1.2009 ).

Napadeným rozhodnutím ze dne 13.2.2009 potom žalovaný správní orgán citované rozhodnutí Městského úřadu v Litovli změnil, přičemž ve výroku tohoto rozhodnutí m j. uvedl, že žalovaný : „ …. rozhodl, v souladu s ustanoveními § 66 a § 79 zákona o pomoci v hmotné nouzi a dle příslušných ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), nepřiznat PhDr. H.P., nar. X, náhradu cestovních výdajů ve výši 832,- Kč.“.

Jak bylo konstatováno v citovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu , dle ust. § 79 odst. 1 správního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak, nese správní orgán nebo dotčený orgán (§ 136) a účastník své náklady. – vzhledem k charakteru dávek hmotné nouze budou účastníky řízení podle tohoto zákona v drtivé většině občané v tíživé ekonomické situaci, proto se břemeno nákladů přenáší výhradně na orgány, které o těchto dávkách rozhodují (důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o pomoci v hmotné nouzi) . Tento zákon tedy nejenže stanoví, že stát nemůže po

účastníku požadovat náhradu nákladů řízení, ale také, že stát nese veškeré náklady spojené s řízením podle tohoto zákona, tedy včetně nákladů účastníka - jde o evidentní odchylku od obecné úpravy správního řádu.

Krajskému soud proto nezbylo než napadené rozhodnutí vzhledem k výše uvedenému ) zrušit a vrátit žalovanému k dalšímu řízení. Správní orgán zváží, že žalobkyně účtovala náklady cesty osobním automobilem nikoli do Litovle , ale do Olomouce. Především ovšem uváží, zda bylo skutečně nezbyté a účelné , aby se žalobkyně dopravila osobním automobilem a nikoli hromadnou dopravou.Poukazuje se v té souvislosti na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2011 č. j. 6Ads 114/2010-60 , podle něhož stát nese náklady účastníka řízení, pokud byly vynaloženy nutně a účelně.

V této věci rozhodl krajský soud rozsudkem bez jednání v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s.ř.s.

Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyni ani žalovanému žádné prokazatelné náklady nevznikly.

České republice nebyla náhrada nákladů řízení přiznán vzhledem k ustanovení § 60 odst. 4 s. ř. s.

Odměna zástupci žalobkyně JUDr. Petru Kyselákovi byla stanovena za dva úkony právní služby dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. á 500.- Kč (převzetí a příprava zastoupení a doplnění žaloby) , tj. 1.000,- Kč, 2x náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky á 300,- Kč, tj. 600,- Kč. S ohledem na to, že je plátcem DPH, Pokračování -4- 38Ad 33/2011

dle osvědčení o registraci Finančního úřadu v Olomouci ze dne 24. 5. 2004, náleží mu zvýšení o 20%. Tato odměna advokáta ve výši 1.920,- Kč mu byla již

poukázána z účtu Krajského soud v Ostravě. Rovněž tak již byla poukázána odměna 960,- Kč za řízení o kasační stížnosti (jeden úkon právní služby za 500,- Kč a náhrada hotových výdajů 300,- Kč a 20 % DPH 160,- Kč), a to z účtu Nejvyššího správního soudu .

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je možno podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, do dvou týdnů po jeho doručení, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel nebo jeho zástupce nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě, dne 31. srpna 2011

JUDr. Miroslava Ježoviczová,v.r.

Samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru