Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

38 Ad 33/2010 - 27Rozsudek KSOS ze dne 28.02.2011

Prejudikatura

6 Ads 22/2009 - 51

2 As 25/2007 - 118

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
4 Ads 81/2011 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek

38Ad 33/2010-27

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Ježoviczovou v právní věci žalobce: L. P., zastoupeného JUDr. Martinem Laníčkem, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Reslova 9, proti žalovanému: Magistrát města Ostravy, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, se sídlem Ostrava, 30.dubna 3130/2D, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24.6.2010 sp.zn. S-SMO/147635/10/SVZ/1, č.j. SMO 147635/10/SVZ/Štg., o nároku na příspěvek na živobytí,

takto:

I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává .

IV. Odměna zástupce žalobce JUDr. Martina Láníčka, AK se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Reslova 9 se přiznává v částce 2.400,- Kč, která bude

proplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě ve lhůtě 60-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24.6.2010 sp.zn. S-SMO/147635/10/SVZ/1, č.j. SMO 147635/10/SVZ/Štg, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu městského obvodu Mariánské Hory a

Pokračování 2 -- 38Ad 33/2010

Hulváky (dále jen ÚMOb) ze dne 20.4.2010 č.j. 10819/2010/OOF, kterým byl odejmut žalobci ode dne 1.3.2010 příspěvek na živobytí.

Žalobce s napadeným rozhodnutím nesouhlasil, přičemž v doplnění žaloby provedené jeho zástupcem z řad advokátů, který byl ustanoven usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.8.2010, zejména namítal, že rozhodnutí neodpovídá zákonným ustanovením. Zdůrazňoval dále, že je osobou v hmotné nouzi, protože dle ust. § 3 odst. 4 zákona o pomoci v hmotné nouzi může orgán v odůvodněných případech určit, že osobou v hmotné nouzi není osoba, jejíž celkové sociální a majetkové poměry jsou takové, že jí mohou i po úhradě odůvodněných nákladů na bydlení zaručit dostatečné zajištění její výživy ostatních základních osobních potřeb, a toto zjištění lze na ní spravedlivě žádat. Dle názoru žalobce nabytí vlastnického práva ke zděděné části nemovitosti, kdy je výrazně omezen právy druhého spoluvlastníka, nemůže jít k jeho tíži. Zděděná nemovitost je bez dalších investic neobyvatelná, není v ní vytápění, odpad, nefunguje přívod vody a nelze ji využít ani pro bydlení vlastní ani pro pronajímání třetím osobám. Žalobce je tedy nutno považovat za osobu v hmotné nouzi, které měl být příspěvek na živobytí poskytován. Navrhoval proto zrušení napadeného rozhodnutí.

Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 26.10.2010 provedl podrobný rozbor napadeného rozhodnutí, přičemž zdůraznil, že orgán pomoci v hmotné nouzi je povinen posoudit možnost využití majetku a získání případných příjmů na úhradu základních potřeb, ale je povinen tak postupovat pouze v případě, že je mu vlastnictví nemovitosti známo. Žalobce však neoznámil, že je spoluvlastníkem nemovitosti, přestože mu tato skutečnost byla několik měsíců známa, když hodnota jeho vlastnického podílu činila 350.000,- Kč. Proto navrhoval zamítnutí žaloby.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného včetně správního řízení, které jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů k datu vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního, dále jen s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalovaného Magistrátu města Ostravy, odboru sociálních věcí a zdravotnictví, obsahem jeho správního spisu a správního spisu Úřadu městského obvodu Mariánské Hory a Hulváky ze dne 20.4.2010, jakož i sdělením notáře Mgr. Zdeny Studentové a usnesením Okresního soud v Ostravě sp. zn. 99D2204/2006 ze dne 28.4.2009.

Z provedeného dokazování krajský soud zjistil, že žalobci byl poskytován příspěvek na živobytí. Dne 31.3.2010 bylo vydáno oznámení o zahájení správního řízení o odejmutí dávky pomoci v hmotné nouzi – příspěvku na živobytí. Rozhodnutím ÚMOb ze dne 20.4.2010 byl tento příspěvek na živobytí žalobci odejmut od 1.3.2010, jelikož dle usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 28.4.2009 nabyl spoluvlastnický podíl po smrti své matky paní L. P. v hodnotě 350.000,- Kč a tuto skutečnost nenahlásil. Přitom byl na oznamovací povinnost upozorněn.

Pokračování 3 -- 38Ad 33/2010

Toto rozhodnutí ÚMOb bylo na základě odvolání žalobce předloženo nadřízenému správnímu orgánu - žalovanému - a ten napadené rozhodnutí potvrdil a odvolání žalobce zamítl, a to přezkoumávaným rozhodnutím ze dne 24.6.2010.

Součástí správního spisu jsou také zejména:

- rozhodnutí UMOb ze dne 11. 1. 2010/OOF o příspěvku na živobytí sníženému žalobci od 1.1.2010 z částky 3 126 Kč na 2020 Kč měsíčně

- úřední záznam z 16.2.2010 o probíhajícím dědickém řízení; usnesení Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 99D 2204/2006 ze dne 28.4.2009, z něhož bylo zjištěno, že v právní věci dědického řízení po L. P. zemřelé dne 17.7.2006 byla schválena dohoda o vypořádání dědictví, podle níž žalobce L. P. nabyl mj. jednu polovinu nemovitosti v katastrálním území Ch. ve S., přičemž dle znaleckého posudku ke dni smrti zůstavitelky činila hodnota tohoto podílu 350.000,- Kč.

Podle § 44 odst. 1 zákona č. 111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi změní-li se skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku nebo její výplatu tak, že nárok na dávku nebo na její výplatu zanikne, dávka se odejme nebo její výplata zastaví od prvního dne následujícího po období, za které již byla poslední výplata dávky provedena. Podle odstavce 5 citovaného ustanovení změní-li se v období, na něž byla dávka přiznána, okruh společně posuzovaných osob nebo jiné skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku nebo její výši, posoudí se nově nárok na dávku a její výši ke dni, ke kterému k takové změně došlo. Podle odstavce 7 písm. b) citovaného ustanovení došlo-li k novému posouzení nároku na dávku nebo její výši, dávka se odejme, její výplata se zastaví nebo se její výše sníží, a to ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byla dávka vyplacena.

Podle ust. § 26 zákona č. 111/2006 Sb. nárok na zvýšení částky živobytí o 30 % částky rozdílu mezi životním minimem osoby a existenčním minimem mají

a) první 3 měsíce pobírání příspěvku na živobytí všechny osoby,

b) prvních 12 měsíců pobírání příspěvku na živobytí osoba po dobu, po kterou pobírá podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci a po dobu pobírání dávek nemocenského pojištění, pokud doba, s výjimkou doby pobírání nemocenského po uplynutí podpůrčí doby podle zvláštního právního předpisu15), nepřesahuje 12 měsíců po sobě jdoucích; doby pobírání těchto dávek se s výjimkou uvedenou v části věty před středníkem sčítají,

c) od čtvrtého měsíce pobírání příspěvku na živobytí osoba, která majetek 1. nemá,

2. má, ale nelze jej využít ke zvýšení příjmu, 3. má a využívá jej ke zvýšení příjmu.

Pokračování - 4- 38Ad 33/2010

Podle odst. 2 citovaného zákona pokud nedojde k využití nemovitého majetku do uplynutí 6 měsíců, za které pobírá osoba nebo společně s ní posuzovaná osoba příspěvek na živobytí, nejde-li o osobu uvedenou v odstavci 1 písm. b), má se za to, že jde o osobu uvedenou v § 3 odst. 1 písm. c). Podle odst. 3 téhož zákona pokud nedojde k využití movitého majetku do uplynutí 6 měsíců, za které pobírá osoba nebo společně s ní posuzovaná osoba příspěvek na živobytí, nejde-li o osobu uvedenou v odstavci 1 písm. b), má se za to, že jde o osobu uvedenou v § 3 odst. 1 písm. c).

Podle ust. § 49 odst. 2 zákona č. 111/2006 Sb. příjemce dávky je povinen

a) písemně oznámit orgánu pomoci v hmotné nouzi změny ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na dávku, její výši nebo výplatu, a to do 8 dnů ode dne, kdy se o těchto skutečnostech dozvěděl,

b) vyhovět výzvě orgánu pomoci v hmotné nouzi, aby osvědčil skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu, a to ve lhůtě do 8 dnů ode dne doručení výzvy, neurčil-li orgán pomoci v hmotné nouzi delší lhůtu.

Žalobce byl příjemcem dávky sociální podpory - příspěvku na bydlení, který naposledy pobíral dle rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 11. 1. 2010 č. j. 964/2010/00F. Toto rozhodnutí obsahuje poučení ve formě upozornění, že je povinen písemně nahlásit změny ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na dávku v hmotné nouzi, její výši nebo výplatu, týkající se příjemce dávky nebo kterékoli ze společně posuzovaných osob do 8 dnů od jejich vzniku.Touto změnou skutečností zcela bezpochyby nabytí majetku v dědickém řízení.

Je nepochybné, a žalobce tuto skutečnost ani nepopírá, že nabyl dle citovaného usnesení okresního soudu v rámci dědictví spoluvlastnický podíl na nemovitosti ve výši 350.000,- Kč. Tuto skutečnost žalobce orgánu prvního stupně neoznámil, přestože byl na tuto svoji oznamovací povinnost upozorněn. Je nutno zdůraznit také to, že na tuto povinnost byl žalobce upozorňován i ve všech předchozích řízeních o příspěvku na živobytí, když příspěvek na živobytí pobíral opakovaně již od ledna roku 2009.

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že žalovaný nepochybil, když v průběhu řízení potvrdil rozhodnutí ÚMOb ze dne 20.4.2010 č.j. 10819/2010/OOF a zamítl odvolání žalobce proti tomuto usensení podané.

Krajský soud po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a žalobce nebyl zkrácen na svých právech. Proto žalobu dle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.) zamítl.

Pokud u ústního jednání dne 28.2.2011 zástupce žalobce opětovně namítal, že správní orgány byly povinny zabývat se majetkovými poměry žalobce, které byly podrobně namítány v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, k tomuto soud uvádí shodně se stanoviskem, vyjádřeným zástupkyní žalovaného

Pokračování - 5- 38Ad 33/2010

v závěrečném návrhu, že správní orgán postupoval v souladu s ustanovením § 26 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Dle tohoto ustanovení může být poskytnuta žadateli o sociální dávku 6-ti měsíční lhůta pro využití majetku. V případě žalobce však tento vůbec nabytí zděděného majetku neoznámil. Správní orgán prvního stupně se o nabytí majetku žalobcem dozvěděl až z vlastního šetření. Proto nemohlo být přisvědčeno ani této námitce žalobce.

O náhradě nákladů řízení rozhodl v souladu s ust. § 60 odst. 1 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému, který byl v řízení úspěšný, jak vyplývá z obsahu spisu, náklady řízení nevznikly.

Odměna zástupci žalobce byla stanovena za tři úkony (převzetí a příprava, doplnění žaloby a účast u jednání dne 28.2.2011) právní služby po 500,- Kč, tj. 1.500,- Kč. Dále náleží 3x náhrada hotových výdajů dle §13 odst. 3 téže vyhlášky po 300,- Kč, tj. 900,- Kč. Celkem činí náhrada nákladů řízení 2.400,- Kč. Tato odměna právnímu zástupci žalobce bude vyplacena do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

České republice nebyla náhrada nákladů řízení přiznána s ohledem na ustanovení § 60 odst. 4 s. ř. s.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je možno podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, do dvou týdnů po jeho doručení, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel nebo jeho zástupce nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě dne 28.února 2011

JUDr. Miroslava Ježoviczová

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru