Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

38 Ad 32/2010 - 20Rozsudek KSOS ze dne 06.05.2011


přidejte vlastní popisek

38Ad 32/2010-20

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Ondřeje Mrákoty

v právní věci žalobce PROMET CZECH s.r.o. se sídlem v Ostravě-Moravské

Ostravě, 28. října 41/3138, zastoupeného JUDr. Martinem Skybou, advokátem se

sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Preslova 9, proti žalované České správě

sociálního zabezpečení, pracoviště Ostrava se sídlem v Ostravě, Zelená

3158/34a, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 13.5.2010 č.j. 48091/010-

9010-09.04.10-743/84/RO/KS, ve věci přeplatku na pojistném,

takto:

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 13.5.2010 č.j.

48091/010-9010-09.04.10-743/84/RO/KS se pro vady řízení zrušuje a věc se

vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení

částku 4.800,- Kč ve lhůtě do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám

JUDr. Martina Skyby, advokáta se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Preslova 9.

III. Žalobci se vrací z účtu Krajského soudu v Ostravě zaplacený soudní

poplatek v částce 2.000,- Kč.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 13.5.2010 č.j. 48091/010-9010-09.04.10-743/84/RO/KS, jímž bylo změněno rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Ostrava ze dne 29.3.2010 č.j. 48008/110-9010-20.12.2009-95920/1093/POJ/HE, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o vrácení přeplatku na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti za období od 1.1.2007 do 30.6.2007, a to způsobem specifikovaným ve výroku napadeného rozhodnutí.

V podané žalobě žalobce namítl, že napadené rozhodnutí se opírá o vadu řízení spočívající v tom, že nebyl upozorněn na skutečnost, že bude pokračováno v přerušeném řízení o vrácení přeplatku na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen přeplatek), když podle žalované by tato námitka žalobce neměla zásadní vliv na správnost rozhodnutí jako takového. Žalovaná dále uvedla, že o obdobné právní věci již rozhodoval Nejvyšší správní soud (dále jen NSS), který dospěl k závěru, že žádosti o vrácení přeplatku za období leden – červen 2007 nelze vyhovět, neboť v tomto období byly organizace a malé organizace poplatníky pojistného a měly povinnost zaplatit pojistné za sebe, a proto jejich platební povinnost v tomto období nezanikla. Vyměřovací základ organizace a malé organizace v zák.č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění účinném od 1.1.2007 do 30.6.2007 (dále jen zák.č. 589/1992 Sb.), bylo možno pomocí příslušných interpretačních postupů stanovit natolik určitě, jako částku odpovídající úhrnu vyměřovacích základů zaměstnanců, že o jeho vymezení nemohlo být žádných nejasností. Podle žalobce takový závěr nemůže obstát a žalobce namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Názor žalované, že neupozornění žalobce na pokračování v přerušeném řízení nemohlo mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy nelze akceptovat, neboť není pochyb, že rozhodnutí bylo vydáno na základě chybného postupu správního orgánu. Žalobce byl postupem správního orgánu I. stupně zkrácen na svých právech na spravedlivý proces, kdy při dodržení zákona mohl po oznámení o pokračování řízení vznést další právní argumenty na podporu své žádosti o vrácení přeplatku. Žalobce dále namítl neústavnost, nezákonnost a nesprávnost napadeného rozhodnutí, když ani po vydání rozhodnutí NSS v obdobné věci není dořešeno, zda tímto rozhodnutím došlo ke správnému, zákonnému a ústavně konformnímu vyřešení předmětné otázky. Zákon č. 589/1992 Sb. byl v předmětném období neurčitou právní normou, neboť neurčoval vyměřovací základ pro organizace a malé organizace. Tato skutečnost vyplývá z rozhodnutí správního orgánu I. stupně i z rozhodnutí NSS ze dne 25.2.2010 č.j. Ads 120/2009-88. Nelze připustit absenci základní definiční části právní úpravy (co do povinnosti platit sociální pojištění a výše vyměřovacího základu) a tuto absenci suplovat pomocí interpretačních pravidel. Tato složitá „interpretační pravidla“ navíc nastavil až NSS, a to v rozporu s právním názorem krajského soudu, který v obdobném případě již v minulosti rozhodoval. Podle žalobce je nezákonné a neústavní, aby si plátci sociálního pojištění chybějící části zákonné úpravy dovozovali pomocí předem nespecifikovaných interpretačních pravidel a na základě těchto hradili pojistné, když se jedná o subjekty, jejichž hlavním zájmem je provádět podnikatelské činnosti a související provozní záležitosti a nikoliv vysoce specializovaný a pro běžný subjekt z textu normy nedovoditelný výklad právních norem. Vykládat či interpretovat nelze, co v zákoně není vůbec obsaženo. Žalobce dovodil, že pokud byl zákon č. 589/1992 Sb. v předmětném období neúplný a neurčitý a vznikaly pochybnosti o jeho konkrétní interpretaci a aplikaci, mělo být rozhodnuto ve prospěch žalobce. Pokud je žalobce na základě takovéto normy nucen k povinnosti platit pojistné, dochází k porušení jeho základních ústavních práv. Žalobce poukázal na Nálezy Ústavního soudu ze dne 15.12.2003 sp. zn. IV ÚS 666/02, ze dne 1.6.2005 sp. zn. IV ÚS 29/05 (oba k problematice „v pochybnostech ve prospěch subjektu“), dále na rozhodnutí NSS č.j. 5 Azs 151/2004-73 (k otázce požadavku na přesnost právní normy, právní jistoty a předvídatelnosti aktů veřejné moci), a dále na Nálezy Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 643/06 (k otázce použití výkladu víceznačné zákonné úpravy) a sp. zn. II ÚS 487/2000 (k otázce zákazu použití analogie a omezenosti použití extenzivního výkladu při překonávání mezer v právních předpisech), rozhodnutí NSS č.j. 6 A 59/93-43 a č.j. 7 Afs 126/2005 (k otázce použití interpretačních pravidel soudem) a Nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 126/97 (k otázce nemožnosti rozšiřujícího výkladu nad rámec zákonné úpravy, i když by byl celospolečensky prospěšný).

Žalovaná ve vyjádření uvedla, že rozhodnutím správního orgánu I. stupně byla zamítnuta žádost žalobce o vrácení přeplatku za měsíce leden až červen 2007 v celkové výši 836.924,- Kč s odůvodněním, že NSS rozsudkem ze dne 25.2.2010 č.j. 4Ads 120/2009 zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 19.3.2009 č.j. 59Ca 15/2009-38 v obdobné právní věci, přičemž vynesení rozsudku NSS bylo předběžnou otázkou, kvůli které bylo řízení ve věci vrácení přeplatku na pojistném přerušeno. Usnesení o přerušení řízení bylo vydáno 11.1.2010. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž namítal nezákonnost rozhodnutí, neboť jej správní orgán I. stupně nevyrozuměl ve smyslu ust. § 65 odst. 2 zák.č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen správní řád), že v řízení pokračuje, čímž se cítil být zkrácen na svých právech. Dále žalobce namítal nesprávnost, nezákonnost a neústavnost rozhodnutí správního orgánu I. stupně, neboť podle žalobce nelze souhlasit s názorem NSS obsaženým v jeho rozhodnutí. Žalovaná má za to, že správní orgán I. stupně postupoval v souladu se základními zásadami činnosti správních orgánů dle ust. § 2 až § 8 správního řádu, mezi něž patří procesní ekonomie a princip hospodárnosti a účelnosti řízení. V rámci těchto principů po vyřešení předběžné otázky, tj. vydání rozsudku NSS, vydal rozhodnutí ve věci. Absenci vyrozumění o pokračování v řízení nelze podle žalované vyhodnotit jako krácení práv účastníka řízení, neboť případné nové argumenty vznesené žalobcem po doručení vyrozumění o pokračování v řízení by za stavu, kdy výrok rozhodnutí ve věci je odvislý od vyřešení předběžné otázky, nemohly ovlivnit zamítavý výrok prvoinstančního správního orgánu. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalované, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zák.č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění dále jen s.ř.s.), přičemž byl vázán obsahem žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 s.ř.s.).

Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že dne 23.12.2009 podal žalobce u správního orgánu I. stupně námitku nezákonného postupu při výběru a placení pojistného na sociální zabezpečení a žádost o vrácení přeplatku za období leden až červen 2007 v celkové výši 836.924,- Kč. Usnesením správního orgánu I. stupně ze dne 11.1.2010 č.j. 48008/110-9010-23.12.2009-95920/1093/POJ/HE bylo řízení o žádosti žalobce přerušeno podle ust. § 64 odst. 1 písm. c/ správního řádu s tím, že vydání meritorního rozhodnutí ve věci vrácení přeplatku závisí na vyřešení předběžné otázky Nejvyšším správním soudem, a to v případě kasační stížnosti České správy sociálního zabezpečení v posouzení aplikace nařízení vlády č. 39/2007 Sb., o způsobu určení vyměřovacího základu zaměstnavatele pro odvod pojistného na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen nař. vlády č. 39/2007 Sb.), v případu zaměstnavatele Ježek Software, s.r.o. Poté správní orgán I. stupně, aniž vyrozuměl žalobce o pokračování v řízení, vydal rozhodnutí ze dne 29.3.2010 č.j. 48008/110-9010/23.12.2009-95920/1093/POJ/HE, jímž žádost žalobce o vrácení přeplatku zamítl a v odůvodnění poukázal na znění rozsudku NSS s tím, že vydáním tohoto rozsudku byla vyřešena předběžná otázka, která byla důvodem přerušení řízení. Proti tomuto řízení podal žalobce odvolání, v němž uplatnil shodné námitky jako v žalobě. O odvolání rozhodla žalovaná napadeným rozhodnutím, jež odůvodnila ve vztahu k námitce neoznámení pokračování v řízení shodně jako ve svém vyjádření k žalobě tak, že případné nové právní argumenty vznesené žalobcem po doručení vyrozumění o pokračování v řízení za stavu, kdy výrok rozhodnutí ve věci je závislý na vyřešení předběžné otázky, nemohly ovlivnit zamítavý výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně. K věcným námitkám žalobce vztahujícím se k právním závěrům rozsudku NSS žalovaná uvedla, že jde o námitky vztahující se jen k závěrům tohoto rozsudku, ale v případě odvoláním napadeného rozhodnutí žalobce nijak nespecifikoval jeho rozpor s právními předpisy.

Krajský soud konstatuje, že správní orgány pochybily ve svém výkladu závislosti jejich rozhodnutí na výsledku řízení před NSS, jímž byl rozsudek ze dne 25.2.2010 č.j. 4 Ads 120/2009-88. Tento rozsudek NSS nepředstavuje pro správní orgány obou stupňů v posuzované věci závazné řešení předběžné otázky ve smyslu ust. § 57 odst. 1 správního řádu, neboť se nejednalo o řešení otázky, kterou by správním orgánům nepříslušelo rozhodnout a o níž nebylo dosud pravomocně rozhodnuto, přičemž by současně na rozhodnutí této otázky záviselo vydání rozhodnutí ve věci. Nejednalo se ani o předběžnou otázku, kterou by sice orgánům správy sociálního zabezpečení příslušelo rozhodnout, ale o takové otázce by se mělo rozhodnout v jiném (samostatném) správním řízení (srov. také JUDr. Josef Vegral, Ph.D., Praha 2006, RNDr. Ivana Exnerová – BOVA POLYGON, Praha 2006, správní řád, komentář, str. 356 a násl.). Předmětem rozhodování NSS v řízení vedeném pod sp. zn. 4 Ads 120/2009 bylo posouzení téže právní otázky, tj. výkladu pojmu vyměřovacího základu organizace a malé organizace v období od 1.1.2007 do 30.6.2007, avšak k řešení této právní otázky jsou nepochybně orgány správy sociálního zabezpečení příslušné (srov. např. ve vztahu k OSSZ ust. § 6 odst. 4 zák.č. 582/1991 Sb. a ve vztahu k žalované ust § 5 zák.č. 582/1991 Sb.). Dále nutno zdůraznit, že v posuzované věci správní orgány nebyly vázány právním názorem vysloveným v rozsudku NSS ani ve smyslu ust. § 54 odst. 6 s.ř.s., neboť tento byl vydán v jiné právní věci (šlo o spor mezi Českou správou sociálního zabezpečení a společností Ježek Software, s.r.o.) a v nyní projednávané věci se proto neuplatní ani ust. § 78 odst. 5 a § 110 odst. 3 s.ř.s. Citovaný rozsudek NSS nepředstavoval rozhodnutí, jímž by byly ve smyslu ust. § 57 odst. 3 správního řádu správní orgány vázány, mohlo jít toliko o podklad pro jejich rozhodnutí ve smyslu ust. § 50 odst. 1 správního řádu. Přestože nelze postupu správních orgánů, které vyčkaly s rozhodnutím ve věci vydání rozsudku NSS (s ohledem na význam právního názoru v tomto rozsudku vyjádřený) upřít určité racionální opodstatnění, správní orgány obou stupňů pochybily při posouzení procesního významu rozsudku NSS pro jejich rozhodnutí, což se negativně projevilo v procesním postupu správního orgánu I. stupně a v odůvodnění napadeného rozhodnutí žalované.

Krajský soud považuje za důvodnou žalobní námitku, že postup správního orgánu I. stupně, který v rozporu s ust. § 65 odst. 2 správního řádu nevyrozuměl žalobce o pokračování v řízení, představuje takovou vadu řízení, která mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé. Žalobce byl tímto postupem významně krácen zejména na svém právu vyjádřit se před vydáním rozhodnutí správního orgánu I. stupně k podkladům rozhodnutí ve smyslu ust. § 36 odst. 3 správního řádu, tj. k rozsudku NSS, a to obzvláště za situace, kdy právě do doby vydání rozsudku NSS bylo řízení před správním orgánem I. stupně přerušeno a kdy se jednalo o podstatný podklad rozhodnutí ve věci samé, jak následně vyplynulo z odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů. V této souvislosti je nutno zdůraznit také nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí žalované pro nedostatek důvodů, když se v něm nijak nevypořádala s poměrně podrobnou právní argumentací vznesenou žalobcem k výkladu sporné právní otázky. Nemůže obstát závěr žalované, že odvolací námitky žalobce směřovaly jen proti rozsudku NSS a nikoliv proti prvoinstančnímu rozhodnutí, neboť tím, že správní orgán I. stupně převzal právní názor vyjádřený v rozsudku NSS, který pro něj nebyl závazný, stal se tento právní názor závěrem správního orgánu I. stupně, který v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí převzal. Tím, že se žalovaná věcně odvolacími námitkami vůbec nezabývala, zatížila své rozhodnutí nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů.

Posouzení důvodnosti žalobních námitek směřujících k právní otázce nároku na vrácení přeplatku shledal krajský soud s ohledem na výše uvedenou procesní situaci předčasným.

Na základě shora uvedené argumentace krajský soud napadené rozhodnutí žalované zrušil pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti a nedostatku důvodů rozhodnutí (§ 76 odst. 1 písm. a/ s.ř.s.) a pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohl-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (ust. § 76 odst. 1 písm. c/ s.ř.s.) a současně věc vrátil žalované k dalšímu řízení (ust. § 78 odst. 4 s.ř.s.). Při novém projednání věci je žalovaná vázána právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobci, který měl ve věci úspěch, vznikly s tímto řízením náklady v souvislosti s právním zastoupením, a to za dva úkony právní služby po 2.100,- Kč a 2x režijní paušál po 300,- Kč, tj. celkem 4.800,- Kč (ust. § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ a § 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb. v platném znění). Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o.s.ř.), týkající se nabytí právní moci rozhodnutí stanovil soud žalované k plnění lhůtu třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku (ust. § 54 odst. 5 s.ř.s., § 159 a § 168 o.s.ř.). Podle ust. § 149 odst .1 o.s.ř. za použití ust. § 64 s.ř.s. zavázal soud žalovanou zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.

O vrácení soudního poplatku zaplaceného žalobcem ve výši 2.000,- Kč bylo rozhodnuto podle ust. § 10 odst. 1 věta první zák.č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, neboť jej zaplatil ten, kdo k tomu nebyl povinen, když podle ust. § 11 odst. 1 písm. b/ téhož zák. se od poplatku osvobozují mimo jiné řízení ve věcech pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

Poučení: Proti výrokům I., II. tohoto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Proti výroku III. nejsou přípustné opravné prostředky.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 6.5.2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Monika Javorová, v.r. Iva Charvátová předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru