Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

38 Ad 30/2011 - 118Rozsudek KSOS ze dne 17.08.2011

Prejudikatura

8 Afs 32/2008 - 59


přidejte vlastní popisek

38Ad 30/2011-118

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní

věci žalobce P. H., proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje se

sídlem Ostrava, 28. října 117, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 6.6.2008,

č.j. MSK 78482/2008, sp.zn. SOC/22370/2008/Nag, o nároku na příspěvek na péči,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 6.6.2008 č.j. MSK 78482/2008 a rozhodnutí

Magistrátu města Ostravy, odboru sociálních věcí a zdravotnictví ze dne 14.4.2008 č.j.

31259/2008/OOA se pro vady řízení zrušují a věc se vrací žalovanému

k dalšímu řízení.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Původnímu žalobci E. H. byl odňat příspěvek na péči. [2] Napadeným rozhodnutím žalovaný odvolání původního žalobce ze dne 30.4.2008 zamítnul a napadené rozhodnutí Magistrátu města Ostravy, odboru sociálních věcí a zdravotnictví, č.j.: 31259/2008/OOA ze dne 14. dubna 2008, ve věci odejmutí příspěvku na péči ode dne 1. března 2008, potvrdil. Rozhodnutím prvoinstančního orgánu byl odejmut příspěvek na péči ve výši 2.000,- Kč měsíčně od března 2008 s odůvodněním, že jmenovaný není oprávněnou osobou podle Nařízení Rady (EHS) č. 1408/71. Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že jmenovaný pobíral od února 2007 příspěvek na péči ve výši 2.000,- Kč na základě žádosti ze dne 16.2.2007, dále, že je slovenské státní příslušnosti s trvalým pobytem na území ČR a je osobou, která je závislá a odkázána na pomoc jiných osob a je mu vyplácen starobní důchod ze Slovenska. S odkazem na čl. 27 cit. Nařízení po zjištění, že jmenovanému je vyplácen starobní důchod pouze ze Slovenska, nepodléhá právním předpisům našeho státu a příslušným státem k uplatnění nároku na obdobnou dávku je Slovensko.

[3] Původní žalobce E. H. zemřel dne 8.5.2010 a po jeho smrti do dalšího řízení jako procesní nástupce vstoupil jeho syn P. H. O procesním nástupci po zemřelém E. H. rozhodl Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 23. března 2011 č.j. 3 Ads 31/2010. I když Nejvyšší správní soud ve výroku uvedl, že s P. H. jako žalobcem bude pokračováno v řízení o kasační stížnosti, krajský soud procesní nástupnictví bez dalšího převzal i pro další řízení o žalobě ze dne 15.7.2008, a to analogicky dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24.7.2007 č.j. 1 Afs 120/2006-117 o ustanovení zástupce z řad advokátů.

[4] Původní žalobce E. H. podal dne 15.7.2008 u zdejšího soudu v zákonné lhůtě žalobu proti v záhlaví označeném rozhodnutí. V žalobě uvedl, že nesouhlasí s rozhodnutím žalovaného, který tímto zamítnul jeho odvolání a rozhodnutí Magistrátu města Ostravy, odboru sociálních věcí a zdravotnictví č.j. 31259/2008/OOA ze dne 14.4.2008, kterým byl odňat příspěvek na péči od 1.3.2008, potvrdil. Uvedl , že za existence Československa na území České republiky trvale pobýval v letech 1955 – 1974 a v tomto období zde byl zaměstnán. V roce 1974 se i s rodinou přestěhoval na Slovensko a od roku 1995 již opět trvale žije na území ČR a byl mu zde povolen trvalý pobyt. Z důvodu sociální a finanční situace nemohl usilovat o získání českého občanství. Jeho příjem je dán starobním důchodem vypláceným Sociálnou pojisťovnou ze Slovenské republiky. Je bezmocný a odkázán na pomoc druhé osoby. Má za to, že dle Nařízení EHS 1408/71 by mělo být určeno, u kterého státu může tuto dávku nárokovat. Navrhl, aby napadené rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení.

[5] Žalovaný k žalobě uvedl, že ve shodě s Veřejným ochráncem práv s odkazem na rozhodnutí Evropského soudního dvora v případě Molenaar, má za to, že příspěvek na péči dle zákona o sociálních službách představuje s ohledem k účelu a charakteru dávky peněžitou dávku v nemoci, a proto tato podléhá pravidlům koordinace Nařízení. Dále, že příspěvek na péči stejně jako obdobné dávky vyplácené členskými státy představuje dávku v nemoci, neboť dle tohoto dávky, které jsou poskytované podle

objektivních kriterií na základě situace vymezené právními předpisy a jejichž cílem je zlepšení zdravotního stavu a životních podmínek osob vyžadujících péči, mají v podstatě za účel doplnění dávek zdravotního a nemocenského pojištění a musejí být posuzovány jako dávky v nemoci ve smyslu čl. 4 Nařízení. Dále, že uvedený příspěvek je charakteru peněžité dávky, neboť je pravidelný, jeho výše je fixní a nezávislá na výdajích skutečně vynaložených příjemcem k uspokojení běžných životních potřeb a dále, že příjemce má značnou volnost v případě jeho využití. S ohledem na tyto charakteristické rysy Soudní dvůr rozhodl, že takový příspěvek představuje finanční pomoc, která umožňuje celkově zlepšit životní úroveň odkázaných osob tím, že vyrovnává dodatečné náklady vzniklé v důsledku jejich stavu. Protože se jedná o příspěvek charakteru finanční dávky nikoliv věcné dávky, měl by žalobce uplatnit svůj nárok na Slovensku i při vědomí, že slovenská strana zastává názor, že tzv. „pražný príspevok“, který je obdobou českého příspěvku na péči, je dávkou věcnou a náleží jen osobám s trvalým pobytem ve Slovenské republice. Navrhl žalobu zamítnout. U jednání krajského soudu dne 17.8.2011 žalovaný uvedl, že i při vědomí povinnosti krajského soudu rozhodnout dle závazného pokynu vysloveného ve zrušujícím rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, setrvává na stanovisku žalobu zamítnout, neboť správní orgány rozhodovaly v době, kdy žalobci nebyl přiznán český důchod, pobíral toliko důchod od slovenského nositele pojištění. Žalobce ve správním řízení ani netvrdil, že má nárok na český důchod a o tento požádal až v průběhu soudního řízení, po podání kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Správní orgán v řízení o příspěvek na péči nemůže předjímat event. rozhodnutí nositele důchodového pojištění o nároku na důchod u posuzované osoby, když mu navíc není známa ani okolnost, zda vůbec posuzovaná osoba o důchod požádala. Dále vyjádřil na názor, že při aplikaci Nařízení EHS 1408/71 se vychází vždy ze skutečnosti, že posuzovaná osoba důchodovou dávku již pobírá, že tato jí byla přiznána, nikoliv z hypotetického předpokladu nároku na důchod.

[6] Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalované v mezích žalobních bodů a dne 9.12.2009 dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť správní orgány nesprávně posoudily oprávněnou osobu a napadené rozhodnutí žalovaného i orgánu I. stupně zrušil pro nezákonnost a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Krajský soud své rozhodnutí opřel o úvahu, že nárok na příspěvek na péči je jednoznačně odvozen pouze od zdravotního stavu žalobce, a proto je rozhodující, zda žalobce je českým zdravotním pojištěncem a nikoliv, kdo je nositelem nemocenského. S touto úvahou však v řízení o kasační stížnosti, kterou podal žalovaný, Nejvyšší správní soud se neztotožnil a rozhodnutí Krajského soudu ze dne 9.12.2009. č.j. 38Cad 18/2008-45 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V rozsudku ze dne 21. dubna 2011, č.j. 3 Ads 31/2010-95 Nejvyšší správní soud uvedl, že předmětná dávka je svým druhem obdobná těm, které již byly předmětem posouzení Evropského soudního dvora a na které krajský soud odkázal a z nichž vyplývá, že dávka, jejímž účelem je poskytnout oprávněné osobě závislé na péči třetí osoby buďto materiální pomoc nebo finanční příspěvek na zdravotní péči nebo osobní asistenci (v ČR tedy příspěvek na péči), je dávkou koordinovanou nařízením 1408/71/EHS. Příspěvek na péči lze vzhledem k judikatuře Soudního dvora podřadit pod dávky v nemoci podle čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení 1408/71/EHS. Systémy dávek v nemoci se však v jednotlivých členských zemích liší, na rozdíl od České republiky může v některých zemích jak zdravotní pojištění, tak i nemocenské pojištění spadat do jednoho systému (Německo nebo Rakousko). Systémy dávek v nemoci se však v jednotlivých členských zemích liší, na rozdíl od České republiky může v některých zemích jak zdravotní pojištění, tak i nemocenské pojištění spadat do jednoho systému (Německo nebo Rakousko). Tato skutečnost však v případě krajského soudu vyústila v nesprávný závěr, totiž že v posuzované věci je podstatné, že byl žalobce účasten zdravotního pojištění v České republice. Podle obecného pravidla jsou peněžité dávky v nemoci vždy vypláceny podle právních předpisů toho státu, kde je osoba pojištěna, bez ohledu na to, ve které zemi bydlí nebo pobývá. Nárok na dávku ze strany příslušného členského státu ve vztahu k důchodcům tak vyplývá z příslušnosti členského státu poskytovat důchody v důsledku předchozího pojištění. V případě důchodců tak povinnost uhrazovat dávky ze státu, který vyplácí důchod, vychází mj. z předpokladu, že osoba aktivní život v tomto státě pracovala a odváděla příspěvky; vnitrostátní úprava zdravotního pojištění důchodců není pro koordinaci rozhodující. Dále Nejvyšší správní soud v rozsudku uvedl, že při řešení otázky příslušného státu k uplatnění nároku je však pro další posouzení věci určující skutečnost, že E. H. byl na základě jeho žádosti ze dne 2. 2. 2010 přiznán od 1. 1. 2006 český starobní důchod ve výši 152,- Kč měsíčně podle zákona č. 155/1995 Sb.; příspěvek na péči byl žalobci odejmut dne 14. 4. 2008 od března 2008. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o nároku na starobní důchod je svou povahou deklaratorní, pak v době, kdy žalovaný rozhodoval o odejmutí příspěvku na péči, měl žalobce nárok na pobírání starobního důchodu jak ze Slovenské republiky, tak rovněž i z České republiky. Tento stav byl zcela odlišný od toho, ze kterého žalovaný vyšel při posouzení věci a tuto skutečnost měl žalovaný k datu vydání napadeného rozhodnutí zohlednit. Tato skutečnost totiž může změnit postup při určování příslušného členského státu k uplatnění nároku pro dávku příspěvek na péči, neboť existence nároku na důchod podle předpisů dvou členských států je významná pro určení, který členský stát má ve věci rozhodnout. Žalovaný tak k datu vydání napadeného rozhodnutí měl zohlednit nárok na starobní důchod žalobce ze dvou členských států při určení příslušného státu podle koordinačního nařízení 1408/71/EHS, v daném případě lze uvést, že se tomu tak mělo stát pomocí aplikace čl. 27 nařízení 1408/71/EHS a bylo nutno posoudit důsledky použití uvedeného ustanovení na projednávanou věc.

[7] Z obsahu správního spisu soud zjistil, že k žádosti původního žalobce ze dne 26.2.2007 byl rozhodnutím Magistrátu města Ostravy, odborem sociálních věcí a zdravotnictví ze dne 7.12.2007 přiznán příspěvek na péči ve výši 2.000,- Kč měsíčně od února 2007 a rozhodnutím ze dne 12.3.2008 bylo zahájeno správní řízení o odejmutí příspěvku na péči; dne 14.4.2008 bylo vydáno rozhodnutí o jeho odejmutí. Dále ze správního spisu bylo zjištěno, že dne 24.1.2008 byla odboru sociálních věcí Magistrátu podána informace, že původní žalobce je příjemcem důchodu ze Slovenské republiky. Součástí spisu je stejnopis rozhodnutí Sociální pojišťovny v Bratislavě ze dne 27.6.2006 o zvýšení starobního důchodu od 1.7.2006 na částku 7.738,- Sk měsíčně.

[8] Dále soud vzal za prokázané, že původní žalobce měl trvalý pobyt cizince od 14.3.1995 (od 1.5.2004 občana EU) do jeho úmrtí dne 8.5.2010 nepřetržitě, byl poživatelem starobního důchodu přiznaného a vypláceného slovenským nositelem pojištění, avšak současně i s nárokem na český starobní důchod, který mu byl přiznán k žádosti ze dne 2.2.2010 od 1.1.2006 ve výši 152,- Kč měsíčně podle zákona č. 155/1995 Sb. a byl zdravotně pojištěn v České republice u Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR od 14.3.1995.

[9] Mezi okruh oprávněných osob, kterým při splnění podmínek uvedených v zákoně č. 108/2006 Sb. náleží příspěvek na péči, patří i občan členského státu Evropské unie, pokud je hlášen na území České republiky k pobytu podle zvláštního právního předpisu po dobu delší než 3 měsíce, nevyplývá-li mu nárok na sociální výhody z přímo použitelného předpisu Evropského společenství (ust. § 4 odst. 1 písm. d/ zákona č. 108/2006 Sb.). Použitelným předpisem je Nařízení Rady (EHS) č. 1408/71, o aplikaci soustav sociálního zabezpečení na osoby zaměstnané, samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství.

[10] S ohledem na právo Evropských společenství a judikaturu Evropského soudního dvora (věc C-212/06 Vláda Francouzského společenství, Valonská vláda proti Vlámské vládě, C-160/96 z 5.3.1998 Molenaar, C-215/99, Recueil, s.I-843, body 22 až 24; ze dne 8. března 2001, Jauch, C-215/99, Recueil, s. I-1901, bod 28 a ze dne 21. února 2006, Silvia Hosse v. Land Salzburg, C-286/03, rozh. S. I-1771, bod 38) ve věcech dávek dlouhodobé péče je příspěvek na péči považován za „dávku v nemoci“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1408/71. Je nutno z této judikatury konstatovat, že Soudní dvůr příspěvek pro případ odkázanosti zařadil plně do rozsahu nemocenského pojištění, neboť příspěvek slouží k rozvinutí samostatnosti osob odkázaných na péči třetího, a to zejména z finančního hlediska a cílem této dávky je zejména doplnit dávky nemocenského pojištění, se kterými jsou ostatně spojeny na organizační úrovni, za účelem zlepšení zdravotního stavu a kvality života osob odkázaných na péči třetího. Z pohledu dalšího rozčlenění dávek v nemoci na dávky věcné a dávky peněžité ve smyslu čl. 19 nařízení č. 1408/71 se jedná o dávku peněžitou, neboť jde o platbu periodickou, výše příspěvku je pevná a nezávislá na výdajích příjemcem skutečně vynaložených při uspokojování jeho potřeb a příjemce má značnou míru volnosti při nakládání s částkami, které mu byly přiděleny.

[11] Podle čl. 13 nařízení 1408/71/EHS, osoby, na něž se vztahuje cit.nařízení, podléhají právním předpisům jen jednoho členského státu.

[12] Podle čl. 27 nařízení 1408/71/EHS důchodce, který má nárok na pobírání důchodu podle předpisů dvou nebo více členských států, z nichž jedním je členský stát, na jehož území má trvalé bydliště a který má nárok na dávky podle předpisů tohoto posléze uvedeného státu, s přihlédnutím, pokud to přichází v úvahu, k ustanovení čl. 18 a přílohy VI, dostane, spolu se svými rodinnými příslušníky, tyto dávky od instituce v místě trvalého bydliště a na náklady této instituce, jako kdyby dotyčná osoba byla důchodcem, jehož důchod by se výhradně vyplácel podle předpisů posléze zmíněného členského státu.

[13] Žalovaný v řízení o předmětné dávce vycházel ze stavu, že původní žalobce je poživatelem toliko důchodu od Slovenské pojišťovny a nezohlednil skutečnost, že žalobce na území České republiky pracoval, tudíž mu vzniká nárok i na starobní důchod dle českých právních předpisů, konkrétně od 1.1.2006. Žalovaný tak rozhodoval za situace, že původní žalobce je poživatelem pouze slovenského starobního důchodu. Nezohlednění všech skutečností relevantních pro posouzení nároku na dávku příspěvek na péči, je takovou vadou řízení, která nutně vede ke zrušení napadeného rozhodnutí.

[14] K námitce žalovaného u jednání soudu dne 17.8.2011, že správní orgány rozhodovaly za situace, kdy žalobci nebyl přiznán český důchod, ba ani v té době o něj nepožádal, což by měl krajský soud při svém rozhodování zohlednit a v důsledku toho žalobu zamítnout, soud uvádí, že této námitce nepřisvědčil. V prvé řadě soud konstatuje, že dle ust. § 110 odst. 3 s.ř.s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že v souzené věci se tak stalo, je krajský soud názorem Nejvyššího správního soudu vázán a dle pokynu Nejvyššího správního soudu napadené rozhodnutí zrušil. Současně však krajský soud nedůvodnost této námitky spatřuje i v tom, že povinností pracovníků obecních úřadů s rozšířenou působností je poskytovat nejen přiměřené poučení o právech a povinnostech, ale poskytovat i potřebné informace přispívající k řešení sociální situace posuzovaných osob, zejména nezastupitelnou v tom úlohu sehrávají sociální pracovnice. Jednoduchou otázkou, zda žalobce někdy pracoval na území České republiky, by kvalifikovaný pracovník musel dojít k závěru, že žalobci vznikl nárok na důchod i z českého důchodového systému.

[15] Krajský soud jednak s odkazem na názor Nejvyššího správního soudu uvedený v odst. 6 a jednak na základě skutečnosti, že původnímu žalobci byl přiznán český starobní důchod dnem 1.1.2006 a tato skutečnost nebyla žalovaným při posouzení nároku na dávku příspěvek na péči zhodnocena, zrušil napadené rozhodnutí žalovaného pro vady řízení, neboť vycházel z neúplného skutkového stavu věci v důsledku čehož nemohl správně posoudit otázku oprávněné osoby dle § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 108/2006 Sb. ve vztahu k nařízení 1408/71/EHS. Krajský soud současně zrušil i rozhodnutí orgánu I. stupně, neboť ani on skutečnost, že u původního žalobce existoval nárok i na český důchod, při rozhodování nevzal v potaz. Současně krajský soud vrátil věc žalované k dalšímu řízení. Správní orgán znovu ve věci rozhodne, přičemž bude vycházet z právního názoru soudu, že je povinen zohlednit v dalším řízení nárok na starobní důchod žalobce ze dvou členských států, a to České republiky a Slovenské republiky, při určení příslušného státu podle koordinačního nařízení 1408/71/EHS, konkrétně ust. čl. 27 cit. nařízení.

[16] Žádnému z účastníků soud nepřiznal náklady řízení, neboť úspěšnému žalobci náklady řízení, jak vyplynulo ze spisu, žádné nevznikly (§ 60 odst. 1 a 2 s.ř.s.)

[17] Pokud se týká nákladů řízení, pro úplnost nutno konstatovat, že původnímu žalobci krajský soud usnesením ze dne 16.1.2009 č.j. 38Cad 18/2008-27 ustanovil zástupce z řad advokátů JUDr. Petra Langra, Ph.D., LL.M, jemuž přiznal dne 9.12.2009 (výrok IV rozsudku 38Cad 18/2008-45) odměnu a náhradu hotových výdajů v částce 3.900,- Kč a tato mu byla proplacena dne 10.2.2010. Tomuto advokátovi vznikl nárok na odměnu včetně náhrady hotových výdajů i v souvislosti s řízením o kasační stížnosti (do dne smrti původního žalobce) ve výši 800,- Kč, přičemž o těchto nákladech rozhodl Nejvyšší správní soud (výrok II. rozsudku ze dne 21.4.2011 č.j. 3Ads 31/2010-96) a tuto přiznanou odměnu vyplatil Nejvyšší správní soud.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, prostřednictvím podepsaného soudu, písemně ve dvojím vyhotovení.

V Ostravě dne 17. srpna 2011

JUDr. Jana Záviská, v.r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru