Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

38 Ad 25/2011 - 23Rozsudek KSOS ze dne 12.11.2013

Prejudikatura

57 A 80/2010 - 36

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
6 Ads 90/2013 (zrušeno + zrušení rozhodnutí spr. orgánu)

přidejte vlastní popisek

38Ad 25/2011-23

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Bohuslavy Drahošové a soudců JUDr. Jany Záviské a JUDr. Petra Indráčka

v právní věci žalobkyně: ArcelorMittal Tubular Products Ostrava a.s., se sídlem

Ostrava-Kunčice, Vratimovská 689, proti žalované České správě sociálního

zabezpečení, pracoviště Ostrava, se sídlem v Ostravě, Zelená 3158/34a, o přezkum

rozhodnutí ze dne 15.2.2011 č.j. 48091/020-9014-18.1.11-175/9/RO/SA, ve věci

dlužného pojistného podle zákona č. 589/1992 Sb., ve znění pozdějších

předpisů,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou podanou v zákonné lhůtě domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 15.2.2011 č.j. 48091/020-9014-18.1.11-175/9/RO/SA, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti platebnímu výměru Okresní správy

sociálního zabezpečení Ostrava (dále jen OSSZ) ze dne 9.12.2010. Tímto výměrem uložila OSSZ žalobkyni povinnost uhradit dlužné pojistné dle zákona č. 589/92 Sb. ve výši 737.821,- Kč a penále dopočtené podle ust. § 20 zákona č. 582/91 Sb. v platném znění ve výši 209.982,- Kč.

V žalobě žalobkyně zejména namítala, že odstupné poskytované při rozvázání pracovního poměru výpovědí nebo dohodou z důvodu, který je uveden v ust. § 52 písm. e/ zákoníku práce, má svůj právní základ právě v zákoníku práce a jedná se tak o odstupné poskytované podle tohoto zákona. V souladu s ust. § 5 odst. 2 písm. b/ zák.č. 589/92 Sb. pak nepodléhá odvodové povinnosti. Opačný výklad ve svém důsledku nesmyslně znevýhodňuje zaměstnavatele, který svým zaměstnancům poskytuje plnění nad rámec svých zákonných povinností. Toto odstupné je nutno posuzovat z hlediska jeho obsahu, smyslu, včetně přihlédnutí k předchozí právní úpravě, tedy zákoníku práce účinného do 31.12.2006. V případě výpovědi zaměstnanci ze zdravotních důvodů plně odpovídá smyslu institutu odstupného, tedy odškodnit zaměstnance, jehož pracovní poměr byl ukončen na základě objektivních faktických důvodů a bez jeho zavinění, což umožňoval i jinak výhradně kogentní zákoník práce č. 65/65 Sb. Pouze ze skutečnosti, že aktuální pracovní kodex neformuluje v případě takového výpovědního důvodu povinnost zaměstnavatele odstupné poskytnout, a ponechává to na dohodě mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, nelze dovozovat jiné účinky do sféry veřejnoprávních odvodů. Jakákoliv ujednání, kterými dochází buď k navýšení odstupného nebo k rozšíření důvodů, pro něž je odstupné poskytováno, jsou dle názoru žalobce přípustná a záleží na zaměstnavateli, zda je ze svých prostředků zaměstnancům poskytne. Podle názoru žalobkyně je tedy zřejmé, že odstupné poskytnuté z důvodu uvedeného v ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce má svůj právní základ primárně v zákoníku práce, z něhož následně plyne oprávnění upravit jej odlišně v kolektivní smlouvě a jedná se tak o odstupné poskytnuté podle zákoníku práce, které nepodléhá odvodům pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Žalobkyně též porovnává obdobná ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., ve znění platném do 31.12.2011, se zákonem č. 65/1965 Sb., ve znění účinném do 31.12.2006. Má za to, že postupovala zcela v souladu s právními předpisy, pokud z vypláceného odstupného neodváděla pojistné dle zákona č. 589/1992 Sb. v platném znění. Navrhovala zrušení napadeného rozhodnutí.

Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 16.5.2011 uvedla, že Okresní správa sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) Ostrava podle ustanovení § 104c odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., v platném znění, napadeným platebním výměrem uložila
č. 589/1992 Sb., žalobkyni povinnost uhradit dlužné pojistné podle zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, v platném znění, ve výši 737 821,- Kč a penále dopočtené podle ustanovení § 20

téhož zákona ve výši 209.982,- Kč. Uvedla, že dle protokolu o kontrole č. 3497/10 bylo kontrolou pojistného, plnění úkolů v nemocenském pojištění a důchodovém pojištění provedenou ve dnech 16.11.2010 až 19.11.2010 mimo jiné zjištěno, že zaměstnavatel do vyměřovacího základu pro odvod pojistného dle ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., v platném znění, nezahrnoval do vyměřovacího základu odstupné poskytnuté zaměstnancům, kteří ukončili pracovní poměr z důvodů uvedených v ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce, v platném znění. Žalovaná se v odvolacím řízení ztotožnila s názorem OSSZ Ostrava a napadený platební výměr potvrdila, neboť podle ustanovení § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 589/1992 Sb., v platném znění, se do vyměřovacího základu pro odvod pojistného na sociální

zabezpečení zaměstnance a zaměstnavatele nezahrnuje odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné poskytovaná na základě zvláštních právních předpisů, přičemž pod pojmem zvláštní právní předpis se rozumí například zákoník práce. Podle ustanovení § 2 zákona zákoníku práce práva nebo povinnosti v pracovněprávních vztazích mohou být upravena odchylně od tohoto zákona, jestliže to tento zákon výslovně nezakazuje nebo z povahy jeho ustanovení nevyplývá, že se od něj není možné odchýlit. Ve smyslu tohoto ustanovení lze například sjednat vyšší odstupné než je zákonné minimum. Odstupné dle ustanovení § 67 zákoníku práce náleží zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v ustanovení § 52 písm. a) až c) tohoto zákona, nebo dohodou z týchž důvodů, Z citovaného ustanovení zákona tudíž vyplývá, že pokud je příčinou výpovědi ztráta dlouhodobé způsobilostí zaměstnance konat dále dosavadní práci vzhledem k jeho zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutím příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, zákonný nárok na odstupné nevzniká. Nelze tedy přiznat nárok na výplatu odstupného zaměstnanci v případě, kdy k rozvázání pracovního poměru dochází z důvodů uvedených v ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce, neboť dané ustanovení § 67 citovaného

zákona takovou možnost ani neobsahuje. Plnění poskytnuté zaměstnancům z výše uvedených důvodů nelze ani na základě kolektivní smlouvy považovat za odstupné poskytnuté dle zvláštního právního předpisu, které by se nezahrnovalo do vyměřovacího základu pro odvod pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Kolektivní smlouva, i když byla uzavřena na základě a v souladu se zákoníkem práce, není zvláštním právním předpisem, který je obecně závazný a který se vyhlašuje ve Sbírce zákonů, případně jehož znění se ve Sbírce zákonů alespoň oznamuje. Žádný zvláštní právní předpis nestanoví, že by zaměstnanci příslušelo od zaměstnavatele odstupné při rozvázání pracovního poměru z důvodu uvedených v ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce. V daném případě se zaměstnavatel kolektivní smlouvou pouze zavázal poskytovat odstupné nad rámec platných právních předpisů, které mu povinnost poskytovat odstupné z důvodu ztráty zdravotní způsobilosti zaměstnance k výkonu dosavadního

zaměstnání neukládají. Výše uvedené plnění, které žalobce poskytl zaměstnancům při skončení pracovního poměru z důvodů uvedených v ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce, nelze považovat za odstupné poskytnuté v souladu s tímto zákonem. Plnění, nazvané odstupné, žalobkyně poskytuje nad rámec zákonných ustanovení na základě kolektivní smlouvy. Kolektivní smlouva však není zvláštním právním předpisem, jak má na mysli ustanovení § 5 odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb., v platném znění, tudíž peněžní plnění zúčtované výše uvedeným zaměstnancům mělo být zahrnuto do vyměřovacího základu zaměstnance i zaměstnavatele pro odvod pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti v souladu s ustanovením § 5 odst. 1 a ustanovením § 5 zákona č. 589/1992 Sb., v platném znění.

Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím ze dne 15.2.2011 č.j. 48091/020-9014-18.1.11-175/9/RO/SA a připojeným správním spisem žalované téhož čísla jednacího, jakož i spisem OSSZ v Ostravě sp. zn. 1/2011/OK/PV a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobkyně vycházel krajský soud z ust. § 65 a násl. s.ř.s. a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované (ust. § 75 odst. 1 s.ř.s.). Napadené rozhodnutí pak soud přezkoumal v mezích žalobních bodů ve smyslu § 75 odst. 2 s.ř.s.

Z obsahu správního spisu žalované krajský soud zjistil, že jeho součástí je protokol o kontrole č. 3497/10-textová část, v němž se konstatuje porušení ust. § 5 odst. 1 zákona č. 589/92 Sb. žalobkyní tím, že došlo k nedoplatku pojistného u vyjmenovaných zaměstnanců žalobkyně z odstupného nezahrnutého do

vyměřovacího základu. Nedoplatek pojistného je zde vyčíslen částkou 737.821,-Kč. Spis dále obsahuje fotokopie dohod o rozvázání pracovního poměru s těmito zaměstnanci, kdy z těchto dohod vyplývá, že pracovní poměr byl rozvázán z důvodů uvedených v § 52 písm. e/ (nepochybně míněno zákoníku práce), tedy z důvodu dlouhodobé ztráty zdravotní způsobilosti konat dále dosavadní práci vzhledem ke svému zdravotnímu stavu. Součástí tohoto správního spisu je i prvoinstanční rozhodnutí OSSZ Ostrava, tj. platební výměr č. 574/3497/10 ze dne 9.12.2010, kterým byla uložena žalobkyni povinnost uhradit dlužné pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti zjištěné za kontrolované období od 1.9.2008 do 30.9.2010 a penále z tohoto dlužného pojistného v úhrnné výši 947.803,- Kč, z toho nedoplatek na pojistném 737.821,- Kč a penále 209.982,- Kč. Správní spis dále obsahuje odvolání žalobkyně a žalobou napadené rozhodnutí o tomto odvolání. Stejné doklady obsahuje i spis správního orgánu prvního stupně s tím, že jednotlivé fotokopie dohod o rozvázání pracovního poměru na zadní straně mají ofoceny výplatní lístky uvedených zaměstnanců, na nichž mimo jiné je vyčíslena i výše poskytnutého odstupného.

Dle ust. § 67 zákoníku práce zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a/ až c/ nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně

a) jednonásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než 1 rok

b) dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky,

c) trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky,

d) součtu trojnásobku jeho průměrného výdělku a částek uvedených v písmenech a) až c), jestliže dochází k rozvázání pracovního poměru v době, kdy se na zaměstnance vztahuje v kontu pracovní doby postup podle § 86 odst. 4.

Za dobu trvání pracovního poměru se považuje i doba trvání předchozího pracovního poměru u téhož zaměstnavatele, pokud doba od jeho skončení do vzniku následujícího pracovního poměru nepřesáhla dobu 6 měsíců.

Podle odst. 2 téhož ustanovení zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. d/ nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. Byl-li se zaměstnancem rozvázán pracovní poměr, protože nesmí podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutím příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz nebo pro onemocnění nemocí z povolání, a zaměstnavatel se zcela zprostí své odpovědnosti podle § 367 odst. 1, odstupné podle věty druhé zaměstnanci nepřísluší.

Dle ustanovení § 52 zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z těchto důvodů:

a) ruší-li se zaměstnavatel nebo jeho část,

b) přemísťuje-li se zaměstnavatel nebo jeho část,

c) stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách,

d) nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice,

e) pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě zdravotní způsobilost,

f) nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje-li bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce; spočívá-li nesplňování těchto požadavků v neuspokojivých pracovních výsledcích, je možné zaměstnanci z tohoto důvodu dát výpověď, jen jestliže byl zaměstnavatelem v době posledních 12 měsíců písemně vyzván k jejich odstranění a zaměstnanec je v přiměřené době neodstranil,

g) jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi,

h) poruší-li zaměstnanec zvlášť hrubým způsobem jinou povinnost zaměstnance stanovenou v § 301a.

Dle ustanovení § 5 odst. 2 písm. b/ zákona č. 589/1992 Sb. v platném znění se do vyměřovacího základu pro odvod pojistného na sociální zabezpečení zaměstnance a zaměstnavatele nezahrnuje odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné poskytované na základě zvláštních předpisů, přičemž pod pojmem zvláštní právní předpis se rozumí např. zákoník práce.

Krajský soud uzavřel, v souladu s výše citovanými ustanoveními, že do vyměřovacího základu pro odvod pojistného na sociální zabezpečení zaměstnance a zaměstnavatele se nezahrnuje odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné poskytované na základě zvláštních právních předpisů (v daném případě dle zákoníku práce). Ustanovení § 67 zákoníku práce výslovně uvádí, za jakých podmínek náleží odstupné. Odstupné náleží zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí, danou zaměstnanci pouze z důvodů uvedených v ust. § 52 písm. a/ - c/ zákoníku práce (nebo dohodou) z těchto důvodů. V případě výpovědi zaměstnanci z důvodů ztráty dlouhodobé způsobilosti zaměstnance konat dále dosavadní práci, vzhledem k jeho zdravotnímu stavu, dle lékařského posudku, vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutím příslušného správního úřadu, který tento lékařský posudek přezkoumává, zákonný nárok na odstupné zaměstnanci nevzniká. V daném případě došlo k rozvázání pracovního poměru zaměstnanců z důvodů uvedených v § 52 písm. e/ zákoníku práce. Nešlo však ani o odstupné poskytnuté dle zvláštního právního předpisu, nýbrž o odstupné dle kolektivní smlouvy. Tato kolektivní smlouva, byť uzavřená v souladu se zákoníkem práce, není ale obecně závazným zvláštním právním předpisem. V této kolektivní smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout odstupné nad rámec platných právních předpisů. Žalobkyně tedy poskytla toto odstupné svým zaměstnancům z důvodů uvedených v ust. § 52 písm. e/ zákoníku práce. Peněžní plnění poskytnuté uvedeným zaměstnancům tedy mělo být do vyměřovacího základu zaměstnance i zaměstnavatele zahrnuto pro odvod pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti v souladu s ust. § 5 odst. 1 a ust. § 5a zák.č. 589/92 Sb. Zároveň bylo správně rozhodnuto o povinnosti uhradit penále. (Výše určeného pojistného a penále nebyla ze strany žalobkyně žalobou namítána.)

Krajský soud rovněž odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 57A 80/2010-36 (EJK 95/2012), z něhož vyplývá, že ustanovení § 5 odst. 2 písm. b/ zák.č. 589/92 Sb. musí být vykládáno tak, že za odstupné nezahrnované do vyměřovacího základu nemůže být považován každý příjem, který jako odstupné označí účastníci pracovněprávních vztahů, nýbrž pouze takové peněžité plnění, které splňuje pojmové znaky právního pojmu „odstupné“, tj. určité formy odškodnění zaměstnance za ztrátu zaměstnání bez jeho zavinění. V témže rozsudku se také uvádí, že odstupným poskytovaným na základě zvláštních právních předpisů je nutno rozumět pouze odstupné z titulů výslovně vyjmenovaných v § 67 odst. 1 zákoníku práce z roku 2006, tj. situace, kdy dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a/ - c/ tohoto zákona nebo dohodou z týchž důvodů, dále odstupné pro zaměstnance, který okamžitě zrušil pracovní poměr podle ust. § 56 téhož zákona, příp. zaměstnance, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem

z důvodů uvedených v § 52 písm. d/ citovaného zákona nebo dohodou z týchž důvodů. Jen takové odstupné požívá výhody § 5 odst. 2 písm. b/ zákona o pojistném na sociálním zabezpečení, tj. nezahrnuje se do vyměřovacího základu zaměstnance ani do vyměřovacího základu organizace.

Ze shora uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že právní názor žalobkyně, že pod pojem odstupného a dalšího odstupného ve smyslu ust. § 5 odst. 2 písm. b/ zákona č. 589/92 Sb. v platném znění nelze zahrnovat odstupné poskytnuté žalobkyní zaměstnancům při rozvázání pracovního poměru z důvodu uvedeného v § 52 písm. e/ zákoníku práce. Na tomto závěru nic nemohou změnit ani námitky

žalobkyně prezentované při ústním jednání krajského soudu a spočívající v poukazu na judikaturu Nejvyššího soudu ČR týkající se odstupného při rozvázání pracovního poměru, konkrétně na rozhodnutí sp. zn. 21Cdo 613/2011 ze dne 4.12.2012 a sp. zn. 21Cdo 853/2011 ze dne 18.9.2012, neboť tato rozhodnutí neřeší spornou právní otázku řešenou v nyní projednávané věci.

S ohledem na výše uvedené soud žalobu v souladu s ust. § 78 odst.7 s.ř.s zamítl jako nedůvodnou.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 60 odst.1 s.ř.s., když procesně úspěšné žalované v souvislosti s tímto řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označeni rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ostravě dne 12. listopadu 2013

JUDr. Bohuslava Drahošová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru