Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

38 Ad 14/2012 - 126Rozsudek KSOS ze dne 17.07.2014


přidejte vlastní popisek

38Ad 14/2012-126

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobkyně M. K., zastoupené Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem Ostrava 10, Jaklovecká 18, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu 1/376, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11.6.2012 sp. zn. SZ/482/2012/9S-MSK, č.j.: MPSV-UM/4981/12/9S-MSK, o příspěvku na živobytí,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odměna advokáta Mgr. Petra Mikety se určuje částkou 3.146,- Kč, která bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě ve lhůtě 60-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Pokračování
-2-
38Ad 14/2012

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 11.6.2012 sp. zn. SZ/482/2012/9S-MSK, č.j.: MPSV-UM/4981/12/9S-MSK žalovaný změnil ve výroku rozhodnutí Úřadu práce ČR, Krajské

pobočky v Ostravě ze dne 15.3.2012 č.j. MPSV-UP/1292226/12/HMN, kterým nebyla žalobkyni přiznána dávka pomoci v hmotné nouzi – příspěvek na živobytí. Uvedené rozhodnutí žalovaný ve výroku změnil tak, že výrok rozhodnutí zní: „Úřad práce České republiky – Krajská pobočka v Ostravě, kontaktní pracoviště Ostrava-Zábřeh, Na Obvodu 1098/41, 703 00 Ostrava 3, příslušný k rozhodování podle § 5 odst. 1 zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a v souladu s § 2, § 9, § 21, § 61 a § 67 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a v souladu se zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád ve znění pozdějších předpisů, rozhodl nepřiznat dávku příspěvek na živobytí M. K., nar. X, trvale bytem H. 1427/60, O.“ Uvedené rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že částka příjmu žalobkyně za rozhodné období ve výši 5.154,80 Kč po odečtení přiměřených nákladů na bydlení není nižší než částka živobytí ve výši 3.410,- Kč.

Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného včasnou žalobu, ve které uvedla, že se rozhodnutí opírá o nepravdivé důkazy a že zákon o hmotné nouzi je diskriminační pro osoby, které mají faktický příjem 5.188,- Kč, kdy z tohoto příjmu nelze ušetřit na regulační poplatek 30,- Kč, a proto byla rozhodnutí vydána v rozporu se skutečností a to obdrženého příjmu. V jejím případě nelze řešit lékařské ošetření tím, že se bude zadlužovat. Je osobou se zdravotním postižením již od tří let věku a od roku 2008 byla zbavena nároku na ošetření při dušnosti a další a byly navíc zrušeny léky, které užívala 3x2 tablety (Syntophylin) dlouhodobě od útlého věku. Jejím příjmem je částečný invalidní důchod I. stupně ve výši 5.188,- Kč a sociální příspěvek 2.180,- Kč, celkový příjem žalobkyně je 7.368,- Kč. Po úhradě nájmu bytu ve výši 2.510,- Kč, elektřiny ve výši 600,- Kč, plynu 120,- Kč, odpadu 39,- Kč, telefonu ve výši 600,- Kč a průkazky dopravního podniku ve výši 441,- Kč jí zbývá 101,9333 Kč na jídlo, ošacení, hygienu a další. V roce 2008 měla velké bolesti pravé nohy a byla nucena navštívit lékaře se žádostí o pomoc. Lékař jí sdělil, že až zaplatí 30,- Kč tak jí dá injekci proti bolesti. Protože je neměla, byla ošetřena až na pohotovosti v nemocnici a byla nucena zadlužit se na 90,- Kč. Poté, kdy jí byla ukončena pracovní neschopnost byla nucena se zaevidovat na úřadu práce a podpora v nezaměstnanosti činila 99,- Kč měsíčně. V této evidenci je doposud a práce pro nií není žádná. Lékaři jí bylo řečeno, ať si požádá o papír na ošetření, tedy rozhodnutí, kterým se prokáže, aby nemusela hradit poplatek 30,- Kč. Musela čekat na rozhodnutí, které bylo posléze vydáno a proti kterému podává žalobu. Žalobkyně dále v žalobě namítala, že jí zákon oproti jiným osobám znevýhodňuje, zatímco její příjem je 5.188,- Kč, po úhradě za bydlení 3.269,- Kč a z příjmu jí Pokračování
-3-
38Ad 14/2012

zůstane 1.919,- Kč, tj. 63,96 Kč na celý den na stravu. Žalobkyně žádá o pomoc ve vydání rozhodnutí, že nemusí hradit 30,- Kč poplatek ani 90,- Kč za poplatek u lékaře v případě nutného ošetření.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby žalobkyně jako nedůvodné.

Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 11.6.2012 sp.zn. SZ/482/2012/9S-MSK, č.j.: MPSV-UM/4981/12/9S-MSK, připojeným správním spisem Úřadu práce ČR, Krajské pobočky v Ostravě, kontaktní pracoviště Ostrava sp. zn. MPSV-UP/1292226/12/HMN, správním spisem žalovaného sp. zn. SZ/482/2012/9S-MSK a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Z obsahu správního spisu správního orgánu I. stupně vzal krajský soud za prokázáno, že žalobkyně uplatnila žádost o příspěvek na živobytí dne 30.1.2012. Podle dokladu o výši měsíčních příjmů za období října, listopadu a prosince 2011 a dokladu o výši pobíraného invalidního důchodu byl příjmem žalobkyně v uvedených měsících invalidní důchod pro invaliditu I. stupně ve výši 5.102,- Kč měsíčně a podpora v nezaměstnanosti v měsíci říjnu a listopadu 2011 ve výši 90,- Kč a v měsíci prosinci 2011 ve výši 18,- Kč. Spis dále obsahuje informace o užívaném bytu žalobkyní a doklady týkající se poplatků na dodávky elektřiny, plynu, vody a tepla i dalších poplatků spojených s užíváním bytu. Podle rozhodnutí Úřadu práce ČR, Krajské pobočky v Ostravě ze dne 7.4.2011 byla žalobkyní přiznána podpora v nezaměstnanosti od 7.3.2011 ve výši 129,- Kč měsíčně po dobu prvních dvou měsíců, ve výši 99,- Kč měsíčně po dobu dalších dvou měsíců a 90,- Kč měsíčně po zbývající podpůrčí dobu. Podle protokolu sepsaného dne 7.3.2012 žalobkyně doložila výpis z účtu stavebního spoření s konečným zůstatkem 78.603,- Kč za rok 2010 a uvedla, že toto spoření se nadále hradí a vklady hradí známý. Na základě stavebního spoření byl otevřen překlenovací úvěr v roce 2008, aby koupila rodinný dům, dům byl zakoupen k podnikatelským účelem. Nyní je na její osobu vypsán osobní bankrot a s majetkem nemůže disponovat. Známý, který jí hradí stavební spoření, je hradí na základě její přímluvy, že finanční prostředky v budoucnu vrátí až bude mít vyšší důchod. Žalobkyni byla poskytnuta dostatečně dlouhá doba na seznámení se s podklady pro rozhodnutí a k podkladům neměla žádné námitky. Na to správní orgán I. stupně vydal rozhodnutí ze dne 15.3.2012, kterým žalobkyni dávku příspěvek na živobytí nepřiznal. Z obsahu správního spisu žalovaného krajský soud zjistil, že kromě odvoláním napadeného prvoinstančního rozhodnutí, odvolání žalobkyně a rozhodnutí o tomto odvolání, je jeho součástí i tzv. kalkulační list, ve kterém je mimo jiné uveden celkový průměrný měsíční příjem žalobkyně 5.154,80 Kč, přiměřené náklady na bydlení 1.546,44 Kč a částka živobytí 3.410,- Kč.

Podle ust. § 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů se osoba nachází v hmotné nouzi, jestliže její příjem po odečtení přiměřených nákladů na bydlení nedosahuje částky živobytí, přičemž si tato osoba nemůže tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo Pokračování
-4-
38Ad 14/2012

z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním a zabezpečení jejich základních životních podmínek je tak vážně ohroženo.

Podle ust. § 21 odst. 1 téhož zákona nárok na příspěvek na živobytí má osoba v hmotné nouzi podle ust. § 2 odst. 2 písm. a), jestliže její příjem a příjem společně posuzovaných osob (§ 9 odst. 2) nedosahuje částky živobytí posuzovaných osob.

Podle ust. § 9 odst. 1 písm. c) citovaného zákona se za příjem považuje pro účely tohoto zákona 100% ostatních započitatelných příjmů podle zákona o životním a existenčním minimu, s výjimkou příspěvku na živobytí.

Podle ust. § 10 odst. 2 téhož zákona rozhodným obdobím, za které se zjišťuje příjem v případě podání žádosti o dávku, je u opakujících se dávek období 3

kalendářních měsíců předcházejících aktuálnímu kalendářnímu měsíci, tj. měsíci v němž byla podána žádost o tuto dávku.

Se zřetelem k těmto citovaným zákonným ustanovením a výše uvedeným údajům obsaženým ve správním spisu prvoinstančního správního orgánu byl rozhodnutím obdobím žalobkyně měsíc říjen až prosinec 2011, přičemž průměrná částka vyplacených invalidních důchodu a podpory v nezaměstnanosti činila 5.154,- Kč. Od tohoto příjmu byla odečtena částka přiměřených nákladů na bydlení podle ust. § 9 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi, podle kterého se za přiměřené náklady na bydlení považují odůvodněné náklady na bydlení, nejvýše však do výše 30% příjmů osoby. V případě žalobkyně činí tyto náklady 1.546,44 Kč, tj. 30% z částky 5.154,80 Kč. Příjem žalobkyně rozhodný pro posouzení nároku na příspěvek na živobytí činí tedy 3.608,36 Kč. V rozhodném období činila částka živobytí 3.410,- Kč (jakožto rozdíl existenčního minima navýšeno o plnou částku rozdílu mezi životním a existenčním minimem), a protože tato částka je nižší než celkový výše uvedený příjem žalobkyně, žalobkyni nárok na příspěvek na živobytí nevznikl se zřetelem k výše citovanému ust. § 21 odst. 1 zákona č. 111/2006 Sb.

Ze shora uvedeného plyne, že zákon č. 111/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů váže nárok na příspěvek na živobytí na splnění stanovených podmínek jimiž jsou výše příjmů žadatele o tento příspěvek, výše nákladů na bydlení a částky živobytí. Posuzování těchto podmínek je tedy zákonem dané a platí bez rozdílu pro všechny kategorie občanů. Nelze tedy souhlasit s žalobní námitkou, že uvedený zákon je pro určitou skupinu občanů diskriminační, resp. že je znevýhodňuje. Jestliže žalobkyně v žalobě namítala, že se napadené rozhodnutí opírá o nepravdivé důkazy, pak v tomto směru žádný z těchto důkazů blíže neoznačila a nespecifikovala důvody jeho nepravdivosti. Domáhala-li se žalobkyně po správním orgánu a posléze i v podané žalobě vydání rozhodnutí, že nemusí hradit 30,- Kč poplatek ani 90,- Kč poplatek u lékaře v případě nutného ošetření, tomuto návrhu krajský soud vyhovět nemohl už proto, že v této věci není pravomocný. Regulační poplatek pojištěnec s ohledem na ust. § 16a odst. 2 písm. d) zákona č. 48/1997 Sb. v platném znění neplatí pojištěnec, který se prokáže rozhodnutím, oznámením nebo potvrzením vydaným orgánem pomoci v hmotné nouzi o dávce. Protože však žalobkyni dávka Pokračování
-5-
38Ad 14/2012

pomoci v hmotné nouzi přiznána nebyla, nemohl jí toto potvrzení vystavit ani správní orgán.

Při ústním jednání krajského soudu vyslovila žalobkyně názor, že by jí měl být přiznán invalidní důchod pro invaliditu II. stupně, zatímco tento důchod pobírá ve výši invalidního důchodu I. stupně. Tuto otázku ovšem soud s ohledem na předmět žalobou napadeného rozhodnutí, kterým byla dávka pomoci v hmotné nouzi a to příspěvek na živobytí, v tomto řízení řešit nemohl. Stejně tak nepřistoupil na důkazní návrh žalobkyně, aby byl v řízení podán znalecký posudek o zdravotním stavu žalobkyně se zřetelem k její nemožnosti získat zaměstnání.

Soud vzhledem k výše uvedenému a v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl žalobu jako nedůvodnou.

Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení přiznána, neboť žalobkyně nebyla úspěšná a žalovaný toto právo ze zákona nemá (ust. § 60 odst. 2 s.ř.s.)

Ustanovenému právnímu zástupci žalobkyně byla přiznána odměna za zastupování žalobkyně v rozsahu dvou úkonů právní pomoci po 1.000,- Kč a dvou režijních paušálů po 300,- Kč, tj. 2.600,- Kč a s připočtením 21% daně z přidané hodnoty celkem 3.146,- Kč v souladu s ust. § 7, § 9 odst. 2 a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění.

Pou čení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě dne 17. července 2014

JUDr. Petr Indráček

samosoudce

Pokračování
-6-
38Ad 14/2012

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru