Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

25 Af 7/2018 - 37Rozsudek KSOS ze dne 21.01.2019

Prejudikatura

6 Afs 281/2016 - 86

1 As 60/2006 - 106

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 Afs 68/2019

přidejte vlastní popisek

25 Af 7/2018 - 37

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Martina Láníčka ve věci

žalobkyně: Česká republika - Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 12. 2017, č. j. 52913/17/5000-10470-703359, ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně

takto:

I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 8. 12. 2017, č. j. 52913/17/5000-10470-703359, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení předmětu řízení

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 7. 2. 2018 se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 8. 12. 2017, č. j. 52913/17/5000-10470-703359 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeny platební výměry Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj (dále jen „správce daně“) na odvod za porušení rozpočtové kázně ze dne 7. 11. 2016, č. j. 3356580/16/3200-31474-802493, a ze dne 7. 11. 2016, č. j. 3356699/16/3200-31474-802493, jimiž byl vyměřen odvod do státního rozpočtu ve výši 2 445 270 Kč a odvod do národního fondu ve výši 13 856 528 Kč. Současně se zrušením napadeného rozhodnutí se žalobkyně domáhá rovněž zrušení platebních výměrů.

II. Žalobní důvody

2. Žalobkyně, coby zadavatelka veřejné zakázky „nájem mobilních kanceláří“, jejímž předmětem byl nájem flotily nových automobilů s pohonem na CNG, vybrala na základě provedeného zadávacího řízení nejvhodnější nabídku spol. HAVEX-auto, s. r. o. Proti rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky podal neúspěšný uchazeč, spol. VÍTKOVICE Doprava, a. s., námitky, jejichž předmětem bylo tvrzení, že podle jeho zkušenosti nelze spotřeby paliva deklarované vítěznou společností dosáhnout. Neúspěšný uchazeč následně u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“) navrhoval zrušení rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky a nařízení předběžného opatření, kterým by se zadavateli (žalobkyni) zakázalo uzavřít s vybraným dodavatelem smlouvu na plnění předmětu veřejné zakázky. Neúspěšný uchazeč argumentoval tím, že výběr vítězného uchazeče byl nezákonný, neboť ten nedoložil spotřebu vozidel správným dokladem, tj. technickým průkazem. Rozhodnutím ze dne 25. 9. 2012 ÚOHS návrh na nařízení předběžného opatření zamítl, čímž zcela vědomě umožnil žalobci uzavření smlouvy s vybraným uchazečem; předmětné zadávací řízení tedy dle ÚOHS proběhlo v souladu se zákonem o veřejných zakázkách. Usnesením ze dne 25. 10. 2012 ÚOHS následně řízení zastavil. Postupem ÚOHS se dle žalobkyně stává zadávací řízení věcí rozhodnutou (rei administrata). Jako legitimní tedy nelze shledat postup žalovaného, který ignoruje rozhodnutí jiného orgánu státní správy (ÚOHS) a svévolně, na základě vlastní úvahy, postihuje žalobkyni platebním výměrem v již jednou jiným státním orgánem rozhodnuté věci.

3. Stěžejním důvodem napadeného rozhodnutí je, že se žalobkyně dopustila porušení zákazu diskriminace vůči neurčitému okruhu dodavatelů, kteří se kvůli absenci technického průkazu zadávacího řízení vůbec nezúčastnili, když připustila, aby vítězný uchazeč ve své nabídce nahradil technický průkaz prohlášením zkušebního ústavu o spotřebě jím nabízených vozidel. Jedním z hodnotících kritérií veřejné zakázky byla spotřeba CNG. Zadávací dokumentace umožňovala dodavatelům nabídnout zadavateli vozidla nová, sériově vyráběná s pohonem CNG, nebo nová vozidla přestavěná na pohon CNG. V případě dodavatelů, kteří by se rozhodli dodávat vozidla přestavěná, nebylo možno doložit spotřebu CNG technickým průkazem, neboť spotřeba CNG je stanovena jako příloha technického průkazu až po montáži zařízení CNG do konkrétního vozidla. Jelikož vítězný uchazeč nabízel právě přestavěná vozidla, doložil spotřebu vozidla pouze matematickým výpočtem. Žalobkyně tedy v souladu s ustanovením § 76 odst. 3 tehdy účinného zákona o veřejných zakázkách vyzvala spol. spol. HAVEX-auto, s. r. o., aby svoji nabídku objasnila, neboť bylo zřejmé, že z objektivních příčin není schopna předložit technický průkaz vozidla pro stanovení spotřeby CNG. Výzva k objasnění nabídky nebyla svévolným postupem žalobkyně, nýbrž naplněním zákonné povinnosti.

4. Nelze souhlasit s tvrzením žalovaného, že připouštěla-li žalobkyně splnění kvalifikačních podmínek alternativními způsoby, měla je v zadávacích podmínkách vyjmenovat. Termín „technický průkaz“ byl v zadávací dokumentaci použit jednak jako osvědčení o registraci motorového vozidla (ve smyslu zákonné zkratky), ovšem také jako obecně libovolný autoritativní doklad o tvrzených skutečnostech. Jak uvedl sám žalovaný, nebylo sporu o tom, že uchazeči mohli nabízet i nová přestavěná vozidla, tato ovšem před přestavěním na pohon CNG nemohou disponovat osvědčením o registraci motorového vozidla, který by osvědčil jejich spotřebu po přestavbě. Takovou situaci lze legitimně řešit za použití ustanovení § 56 odst. 6 tehdy účinného zákona o veřejných zakázkách, tj. předložením dokladů o totožném obsahu a rovnocenné míře autoritativnosti, k čemuž v dané věci také došlo. Trvá-li žalovaný na svém tvrzení, že náhrady dokladů jsou nepřípustné, popírá tím smysl citovaného ustanovení.

5. Žalobkyně nesouhlasí ani se závěrem žalovaného, že výzva k písemnému vysvětlení zaslaná vybranému dodavateli nebyla materiálně tvrzenou výzvou, nýbrž šlo o výzvu ke splnění zadávacích podmínek. Žalobkyně nevyzvala uchazeče a ani mu neposkytla možnost, aby změnil parametry nabízeného plnění, nýbrž aby je doložil pomocí věrohodného dokladu. Přípustnost záměny technického průkazu za doklad obdobného obsahu v situacích, kdy doložení technického průkazu s udávanou spotřebou vozidla není možné, dovodil ve své rozhodovací praxi i ÚOHS. Pokud by žalobkyně postupovala dle žalovaného a vítězného uchazeče by ze zadávacího řízení vyloučila pro nesplnění technického kvalifikace, paradoxně by se dopustila vytýkaného diskriminačního jednání vůči uchazečům, kteří by chtěli dodávat nové přestavěné automobily; tito by se totiž z důvodu absence údaje o spotřebě CNG uvedeného v technickém průkazu vozidla nemohli zadávacího řízení vůbec zúčastnit a byli by tudíž ze soutěže předem vyloučeni.

6. Žalobkyně dále namítá, že žalovaný neuvedl jasné důvody, pro které uložil žalobci platební příkazy, čímž se dopustil nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Žalovaný rovněž rozhodl ve věci se značným průtahem, když lhůta pro rozhodnutí správního orgánu je stanovena na 30 dnů, resp. maximálně 60 dnů.

III. Stanovisko žalovaného

7. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 15. 3. 2018 s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Uvádí, že ÚOHS není ze zákona oprávněn rozhodnout o skutečnosti, že nebyl porušen zákon o veřejných zakázkách ve smyslu porušení rozpočtové kázně. V praxi je nezřídka konstatováno porušení rozpočtové kázně, ačkoliv ÚOHS neshledá důvody pro uložení sankce za spáchání správního deliktu. Správce daně je oprávněn kontrolovat dodržení povinností stanovených v zákoně o veřejných zakázkách, pokud jsou vázány na provedení výdeje veřejných prostředků. Správce daně se tedy zabývá kontrolou dodržování podmínek, na které žalobkyně přistoupila a které v sobě mj. zahrnovaly také povinnost dodržovat zákon o veřejných zakázkách.

8. K otázce technického průkazu žalovaný sděluje, že v zadávací dokumentaci byl přesně specifikován požadovaný dokument (technický průkaz) a tato podmínka nepřipouštěla žádnou alternativu. Pokud žalobce chtěl, aby se zadávacího řízení mohli zúčastnit i uchazeči dodávající automobily přestavěné na pohon CNG, měl upravit hodnotící kritérium již v zadávací dokumentaci tak, aby bylo možno doložit spotřebu CNG jiným relevantním způsobem. To však žalobkyně v zadávací dokumentaci neučinila. V daném případě se jednalo o nesplnění požadavků zadavatele (žalobkyně) uvedených v zadávacích podmínkách, tedy nedoložení údajů o spotřebě z technického průkazu vozidla. Žalovaný rovněž nesouhlasí s námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je naopak zřejmé z jakého skutkového stavu žalovaný vycházel a jak jej právně posoudil.

IV. Zjištěný skutkový stav

9. Z obsahu správních spisů krajský soud zjistil, že žalobkyně čerpala finanční prostředky z kapitoly Ministerstva práce a sociálních věcí na realizaci projektu „Efektivní systém rozvoje zaměstnanosti, výkonu komplexních kontrol a potírání nelegálního zaměstnávání v ČR“ (dále jen „Projekt“). V rámci realizace Projektu vyhlásila žalobkyně veřejnou zakázku „Nájem mobilních kanceláří“. Ze zadávací dokumentace k veřejné zakázce bylo zjištěno, že byla stanovena dvě dílčí hodnotící kritéria, a to spotřeba CNG a cena nájmu bez DPH. V případě hodnocení nabídek podle kritéria „spotřeba CNG“ měla být nejvýhodnější nabídkou ta s nejnižší spotřebou pohonné hmoty - CNG, přičemž „se použije údaj uvedený v technickém průkazu vozidla“. Hodnotící komise žalobkyně shledala nejasnosti v nabídce uchazeče HAVEX-auto, s. r. o., a dne 27. 6. 2012 zaslala uvedené společnosti v souladu s ustanovením § 76 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách výzvu k písemnému vysvětlení nejasností. Společnost HAVEX-auto, s. r. o., ve stanovené lhůtě předložila prohlášení zkušebního ústavu TÜV SÜD Czech, s. r. o., kterým byla potvrzena spotřeba CNG u vozidel nabízených spol. HAVEX-auto, s. r. o. Dne 16. 7. 2012 vydala žalobkyně rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky, přičemž byla vybrána nabídka společnosti HAVEX-auto, s. r. o. Správce daně následně zahájil daňovou kontrolu na základě celkem 3 podnětů, a to pro podezření na porušení rozpočtové kázně spočívající v porušení pravidel pro zadávání zakázek v rámci realizace Projektu. Ve zprávě o daňové kontrole ze dne 14. 10. 2016, č. j. 3150054/16/3200-31474-802493, správce daně konstatoval, že žalobkyně u veřejné zakázky „Nájem mobilních kanceláří“ postupovala v rozporu se zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“), když podle ustanovení § 76 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách nevyřadila vítězného uchazeče, který nesplnil zadávací podmínky, protože nedoložil spotřebu pohonné hmoty - CNG údaji v technickém průkazu vozidla. V návaznosti na to se žalobkyně dopustila i porušení základních zásad pro zadávání veřejných zakázek definovaných v ustanovení § 6 zákona o veřejných zakázkách. Žalobkyně porušila povinnosti stanovené v části II bodu 7. podmínek použití prostředků na realizaci projektu (dále jen „Podmínky“), za což správce daně stanovil podle části IV bodu 9.3. Podmínek a podle bodu 12 kapitoly 4.2.4. Metodického pokynu pro zadávání zakázek OP LZZ (dále jen „Pokyn“) odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 25 % z částky použité na financování předmětné veřejné zakázky, tj. ve výši 16 301 796,75 Kč. Správce daně konstatoval neoprávněné použití peněžních prostředků ve smyslu ustanovení § 3 písm. e) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“), a porušení rozpočtové kázně dle ustanovení 44 odst. 1 písm. a) téhož zákona. S ohledem na uvedené správce daně vydal dne 7. 11. 2016 shora specifikované platební výměry.

10. Proti platebním výměrům podala žalobkyně včasné odvolání, které žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a potvrdil platební výměry správce daně. Napadené rozhodnutí odůvodnil žalovaný zejména tím, že zadávací dokumentace přesně specifikovala požadovaný dokument (technický průkaz) a nepřipouštěla žádnou alternativu. Pokud vítězný uchazeč nedoložil spotřebu CNG způsobem požadovaným v zadávací dokumentaci, mělo dojít k jeho vyloučení. Tím, že žalobkyně umožnila tomuto uchazeči doložit údaj o spotřebě nerovnocenným způsobem (ve smyslu kvality předložených dokumentů), došlo k diskriminaci a nerovnému zacházení s uchazeči, a to i potencionálními. Žalobkyně tedy nepostupovala v souladu s ustanovením § 76 odst. 1 a § 6 zákona o veřejných zakázkách, když z veřejné zakázky nevyřadila uchazeče HAVEX-auto, s. r. o., čímž mohla podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

V. Právní posouzení

11. Krajský soud poté co zjistil, že žalobní návrh je věcně projednatelný, přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ustanovením § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

12. U jednání konaného dne 21. 1. 2019 setrvala žalobkyně na zrušení napadeného rozhodnutí a na stěžejní argumentaci obsažené v žalobě, přičemž doplnila, že účel veřejné zakázky byl zcela naplněn. Žalovaný odkázal na argumenty obsažené ve vyjádření k žalobě a v napadeném rozhodnutí a setrval na zamítnutí žaloby.

13. Pokud jde o námitku žalobce věci pravomocně rozhodnuté ÚOHS (rei administrata), krajský soud podotýká, že k otázce vztahu rozhodnutí ÚOHS o deliktu spáchaném na úseku zadávání veřejných zakázek a rozhodnutí správce daně o stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně se již vícekrát vyjádřil Nejvyšší správní soud. V rozsudku ze dne 15. 12. 2016, č. j. 4 Afs 167/2016-47, Nejvyšší správní soud vyslovil, že „institut porušení rozpočtové kázně je obsahově širší než institut správního deliktu a závěr jednoho orgánu veřejné moci, že nedošlo k naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle zákona o veřejných zakázkách, proto není na překážku závěru jiného orgánu veřejné moci, že došlo k porušení rozpočtové kázně. (…) Vzhledem k tomu, že instituty porušení rozpočtové kázně a správního deliktu mají různý obsah, závěr o tom, že nedošlo ke spáchání správního deliktu, bez dalšího neovlivňuje závěr o porušení zákona o veřejných zakázkách, respektive o porušení rozpočtové kázně“. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu jsou orgány rozhodující o odvodu za porušení rozpočtové kázně v řízení vedeném podle daňového řádu zcela nezávislé na výsledcích kontrol vedených podle jiných právních předpisů (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 7. 2014, č. j. 10 As 10/2014-43, a ze dne 25. 2. 2016, č. j. 7 Afs 13/2016-25) a jsou oprávněny si samy posoudit otázku dodržování povinností podle zákona o veřejných zakázkách. Porušení zákona o veřejných zakázkách totiž představuje porušení povinnosti stanovené právním předpisem, za které lze uložit odvod za porušení rozpočtové kázně (srov. rozsudek ze dne 19. 9. 2012, č. j. 1 Afs 59/2012-34). Z konstantní judikatury tak vyplývá, že správce daně si může při rozhodování o odvodu otázku porušení zákona o veřejných zakázkách posoudit zcela samostatně (srov. dále např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 9. 2019, č. j. 6 Afs 281/2016-86). Krajský soud tak uzavírá, že rozhodnutí ÚOHS o zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření a následné zastavení řízení nezakládá překážku věci pravomocně rozhodnutí, proto danou žalobní námitku shledal krajský soud nedůvodnou.

14. Podle § 44 odst. 1 písm. a) zákona o rozpočtových pravidlech, porušením rozpočtové kázně je neoprávněné použití peněžních prostředků státního rozpočtu a jiných peněžních prostředků státu. Podle písmene b) téhož ustanovení je porušením rozpočtové kázně neoprávněné použití nebo zadržení peněžních prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, státního fondu, Národního fondu nebo státních finančních aktiv jejich příjemcem.

15. Podle § 44a odst. 3 písm. a) zákona o rozpočtových pravidlech, fyzická osoba nebo právnická osoba jiná než stát, která porušila rozpočtovou kázeň, je povinna provést prostřednictvím místně příslušného finančního úřadu odvod za porušení rozpočtové kázně do státního rozpočtu, jestliže porušila rozpočtovou kázeň podle § 44 odst. 1 písm. b) tím, že neoprávněně použila nebo zadržela peněžní prostředky podle § 44 odst. 2 písm. h).

16. Podle § 3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech, neoprávněným použitím peněžních prostředků státního rozpočtu, jiných peněžních prostředků státu, prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, státních finančních aktiv, státního fondu nebo Národního fondu, jejich výdej, jehož provedením byla porušena povinnost stanovená právním předpisem, rozhodnutím, případně dohodou o poskytnutí těchto prostředků, nebo porušení podmínek, za kterých byly příslušné peněžní prostředky poskytnuty, porušení účelu nebo podmínek, za kterých byly prostředky zařazeny do státního rozpočtu nebo přesunuty rozpočtovým opatřením a v rozporu se stanoveným účelem nebo podmínkami vydány; dále se jím rozumí i to, nelze-li prokázat, jak byly tyto peněžní prostředky použity.

17. Základní spornou otázkou mezi účastníky je, zda se žalobkyně dopustila porušení rozpočtové kázně podle § 44 odst. 1 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech. Porušení rozpočtové kázně mělo spočívat v porušení pravidel pro zadávání zakázek v rámci realizace Projektu, přičemž žalobkyně nesouhlasí s tím, že měla vyloučit vítězného uchazeče z veřejné zakázky z důvodu nedoložení spotřeby CNG způsobem požadovaným v zadávací dokumentaci. Mezi účastníky přitom není sporu o výši odvodu za porušení rozpočtové kázně; sporná je pouze otázka, zda k porušení rozpočtové kázně vůbec došlo. V kapitole 4.2.4. bodu 12. Pokynu je uveden typ porušení rozpočtové kázně „uzavření smlouvy s uchazečem, který měl být dle zákona o veřejných zakázkách vyloučen ze zadávacího řízení“, přičemž sankce za tento typ porušení je „25 - 50 % částky dotace použité na financování předmětné zakázky“. Účastníci řízení nezpochybňují závaznost Pokynu, v němž je vymezeno deliktní jednání příjemců dotace, jakož i sankce za toto jednání. Naplnění skutkové podstaty porušení rozpočtové kázně je tedy závislé na otázce vyloučení uchazeče ze zadávacího řízení podle zákona o veřejných zakázkách. Krajský soud se tak zabýval tím, zda měla být vítězná společnost HAVEX-auto, s. r. o., vyloučena ze zadávacího řízení podle tehdy účinného zákona o veřejných zakázkách.

18. Podle ustanovení § 76 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách hodnotící komise posoudí nabídky uchazečů z hlediska splnění zákonných požadavků a požadavků zadavatele uvedených v zadávacích podmínkách a z hlediska toho, zda uchazeč nepodal nepřijatelnou nabídku podle § 22 odst. 1 písm. d). Nabídky, které tyto požadavky nesplňují, musí být vyřazeny.

19. Podle ustanovení § 76 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách hodnotící komise může v případě nejasností požádat uchazeče o písemné vysvětlení nabídky. Hodnotící komise může rovněž požádat o doplnění dokladů podle § 68 odst. 3. V žádosti hodnotící komise uvede, v čem spatřuje nejasnosti nabídky, které má uchazeč vysvětlit, nebo které doklady má uchazeč doplnit.

20. Podle ustanovení § 56 odst. 6 zákona o veřejných zakázkách pokud není dodavatel z objektivních důvodů schopen prokázat splnění technických předpokladů způsoby stanovenými podle odstavce 5, je oprávněn je prokázat i jinými rovnocennými doklady, pokud je veřejný zadavatel z objektivních důvodů neodmítne.

21. V řízení bylo postaveno najisto, že zadávací dokumentace obsahovala, že pro určení spotřeby paliva - CNG se použije údaj uvedený v technickém průkazu vozidla, přičemž žádný další alternativní způsob určení spotřeby paliva zadávací dokumentace explicitně neobsahovala. Účastníci řízení se rovněž shodují na tom, že u nových automobilů přestavěných na pohon CNG je možné spotřebu vozidla v technickém průkazu uvést až po přestavbě na tento typ pohonu. Na situace, kdy dodavatel není z objektivních důvodů schopen prokázat splnění technických předpokladů způsobem stanoveným v zadávací dokumentaci (v tomto případě tedy údajem o spotřebě v technickém průkazu), pamatuje ustanovení § 56 odst. 6 zákona o veřejných zakázkách. Využití možnosti, kdy dodavatel může prokázat svou technickou kvalifikaci i jinými doklady, než které byly veřejným zadavatelem požadovány, je možné při splnění těchto podmínek: a) musí se jednat pouze a jedině o případ, kdy dodavatel objektivně není schopen splnění technických kvalifikačních předpokladů prokázat způsobem stanoveným ze strany veřejného zadavatele, přičemž taková objektivní neschopnost musí být dodavatelem dostatečně doložena a odůvodněna, b) dodavatel dále musí být schopen doložit splnění technických předpokladů prostřednictvím jiných dokumentů, které jsou rovnocenné dokumentům požadovaným veřejným zadavatelem a c) veřejný zadavatel takto předložené doklady uzná za rovnocenné těm, které jím byly požadovány. Veřejný zadavatel není v zásadě oprávněn takto předložené alternativní dokumenty odmítat, pokud naprosto rovnocenně, věrohodně a zastupitelným způsobem prokazují skutečnosti, jež měly být prokázány veřejným zadavatelem původně požadovanými dokumenty.

22. Za situace, kdy spol. HAVEX-auto, s. r. o., měla zájem dodat automobily teprve v budoucnu přestavěné na pohon CNG, tj. z objektivních důvodů nebyla schopna prokázat splnění technických předpokladů (spotřebu CNG) způsobem stanoveným v zadávacích podmínkách žalobkyně (údajem v technickém průkazu), je legitimní postup žalobkyně spočívající v učinění výzvy dle ustanovení § 76 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách a následné akceptaci předloženého prohlášení zkušebního ústavu TÜV SÜD Czech, s. r. o., neboť v opačném případě by ustanovení § 56 odst. 6 zákona o veřejných zakázkách zcela postrádalo svůj smysl. Nutno dodat, že žalobkyni je vytýkána chybná formulace zadávacích podmínek, tj. žalovaný sám připouští, že pokud by zadávací dokumentace připouštěla alternativní způsob osvědčení spotřeby CNG, bylo by možné údaj o deklarované spotřebě doložit i jiným způsobem než technickým průkazem, např. právě prohlášením zkušebního ústavu. Žalovaný tedy a priori nespatřuje pochybení žalobkyně obecně v akceptaci jiného dokumentu než technického průkazu, nýbrž pochybení shledává primárně ve formulaci zadávacích podmínek, které doložení spotřeby jiným (alternativním) způsobem neumožňují. Takový výklad žalovaného je ovšem třeba odmítnout, neboť zcela opomíjí korektiv v podobě ustanovení § 56 odst. 6 zákona o veřejných zakázkách. V daném případě nelze uvažovat ani o diskriminaci potencionálních dodavatelů přestavěných automobilů, jelikož se předpokládá, že účastníci zadávacího řízení jsou znalí zákona o veřejných zakázkách, tudíž mohou postupovat obdobně, jako tomu učinila spol. HAVEX-auto, s. r. o., neboť i u nich by byly dány výše uvedené objektivní důvody.

23. Krajský soud uzavírá, že v zákoně o veřejných zakázkách existuje výslovný postup, kterým lze nahradit zadavatelem požadované doklady. Přistoupila – li žalobkyně k takovému postupu z objektivních důvodů, neporušila zákon o veřejných zakázkách, pokud uzavřela smlouvu s uchazečem, jenž nedoložil spotřebu vozidel údajem v technickém průkazu, jak vyžadovalo doslovné znění zadávací dokumentace, ale tímto postupem akceptovaným jiným dokladem, a nenaplnila tedy podstatu porušení rozpočtové kázně, jak bylo stanoveno v Pokynu. Žalobní námitka je tak důvodná a krajský soud proto zrušil napadené rozhodnutí pro nezákonnost a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, ve kterém je žalovaný nyní vysloveným právním názorem vázán (§ 78 odst. 1, 4 s. ř. s.)

24. Pro úplnost krajský soud dodává, že neshledal důvodnými námitky žalobkyně stran nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí a průtahů. Napadené rozhodnutí je v rozsahu žalobních námitek plně přezkoumatelné, je srozumitelné, obsahuje úvahu žalovaného o tom, z jakého rozhodného skutkového stavu vycházel a jakou právní úpravu na zjištěný skutkový stav aplikoval. Námitka průtahů ve správním řízení není předmětem řízení o žalobě na přezkum rozhodnutí, nýbrž předmětem řízení ve věcech ochrany proti nečinnosti správního orgánu podle ustanovení § 79 a násl. s. ř. s.

25. Žalobkyně žalobou navrhla zrušení rozhodnutí správce daně, což je postup předvídaný ustanovením § 78 odst. 3 s. ř. s., krajský soud však pro tento postup neshledal důvod, a proto takto nepostupoval; o návrhu nerozhodl, neboť domáhat se zrušení rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, které předcházelo napadenému rozhodnutí, není procesním právem žalobce [srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2007, č. j. 1 As 60/2006-106].

VI. Náklady řízení

26. V řízení byla plně procesně úspěšná žalobkyně, které v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení; procesně neúspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo. Vzhledem k tomu, že podle obsahu spisu žalobkyni žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok II.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.

Ostrava 21. ledna 2019

Mgr. Jiří Gottwald

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru