Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Ca 92/2009 - 50Rozsudek KSOS ze dne 22.04.2011

Prejudikatura

15 Ca 188/2005 - 64


přidejte vlastní popisek

22Ca 92/2009 – 50

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Ondřeje Mrákoty

v právní věci žalobce NOVAHOSANA s.r.o., se sídlem v Ostravě-Přívoze, Špálova

413/2 (dříve TEFCO EXPORT-IMPORT, spol. s r.o., se sídlem v Bílovci, Zahradní č.

637), zastoupeného Mgr. Markétou Rájeckou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-

Místku, Zámecké nám. 42, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Ostravě, se

sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Na Jízdárně 3, o přezkoumání rozhodnutí

žalovaného ze dne 19.12.2008 č.j. 12495/2007-1101-800588, ve věci daně z příjmů

osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků,

takto:

I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 19.12.2008 č.j.

12495/2007-1101-800588 se pro vady řízení zrušuje a věc se

vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení

částku 7.760,- Kč ve lhůtě 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku

k rukám Mgr. Markéty Rájecké, advokátky se sídlem ve Frýdku-Místku,

Zámecké nám. 42.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 19.12.2008 č.j. 12495/2007-1101-800588, jímž bylo změněno rozhodnutí Finančního úřadu v Novém Jičíně ze dne 28.6.2007 č.j. 74348/07/374910/2633 vydané ve věci předepsání daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků k přímému placení za zdaňovací období 2004, a to způsobem specifikovaným ve výroku tohoto rozhodnutí.

V podané žalobě žalobce namítl nezákonnost vyměření daně na základě kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem jako prodávajícím a T. C. jako kupujícím dne 12.5.2004, když správce daně posoudil rozdíl mezi kupní cenou nemovitosti sjednanou v kupní smlouvě a cenou zjištěnou podle zvláštního právního předpisu jako příjem ze závislé činnosti T. C. ve smyslu ust. § 6 odst. 3 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP). Z obsahu kupní smlouvy vyplývá, že tato byla uzavřena mezi dvěma podnikatelskými subjekty, tj. mezi žalobcem a T. C. jako fyzickou osobou – podnikatelem a nikoliv ve vztahu zaměstnavatel a zaměstnanec. Ačkoliv byl T. C. v době nabytí vlastnického práva k prodávaným nemovitostem rovněž zaměstnancem žalobce, nelze bez dalšího uzavřít, že šlo předně o vztah zaměstnance a zaměstnavatele. Žalobce má za to, že rozdíl v ceně sjednané a ceně zjištěné je v souladu s platnou právní úpravou nutno podřadit úpravě daně z příjmů právnických osob ve spojení s § 23 odst. 7 ZDP, když byl T. C. v době nabytí vlastnického práva k nemovitostem rovněž společníkem žalobce s obchodním podílem ve výši 51%. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl v rozporu s obsahem kupní smlouvy, kde je T. C. uveden jako fyzická osoba – podnikatel, že jediným důvodem prodeje nemovitosti za cenu nižší oproti ceně zjištěné spatřuje ve vazbě zaměstnanec zaměstnavatel, aniž by tento svůj závěr přesvědčivě zdůvodnil. Tento závěr správce daně nemá oporu v provedeném dokazování a jedná se pouze o domněnku, která je v rozporu s ostatními důkazy předloženými žalobcem, jež naopak svědčí o tom, že o tento vztah nešlo. Samotná kupní smlouva svědčí o záměru T. C. zakoupit nemovitost jako podnikatel, který ji následně vložil do svého obchodního majetku. V postupu správce daně spatřuje žalobce porušení čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), podle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví, a rozpor s čl. 11 odst. 5 Listiny. Současně žalobce poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 15.12.2003 č.j. IV.ÚS 666/02, podle něhož za situace, kdy právo umožňuje dvojí výklad, nelze při řešení případu pominout, že na poli veřejného práva mohou státní orgány činit pouze to, co jim zákon výslovně umožňuje na rozdíl od občanů, kteří mohou činit vše, co není zákonem zakázáno (čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy). Z této maximy plyne, že při ukládání a vymáhání daní podle zákona (čl. 11 odst. 5 Listiny), tedy při de facto odnětí části nabytého vlastnictví, jsou orgány veřejné moci povinny podle čl. 4 odst. 4 Listiny šetřit podstatu a smysl základních práv a svobod, tj. v pochybnostech jsou povinny postupovat mírněji (in dubio mitius).

Žalovaný ve vyjádření uvedl, že správce daně upřednostnil použití ust. § 6 odst. 1 písm. d) ZDP, neboť nemovitost v prvé řadě kupoval zaměstnanec žalobce, který se až jako vlastník nemovitosti rozhodl vložit ji do svého obchodního majetku, tj. majetku fyzické osoby podnikající na základě živnostenského oprávnění. Je možné také říci, že jako vlastník nemovitosti mohl naložit s nemovitostí jakkoliv, kupř. ji darovat. Pokud žalobce uvádí, že žalovaný svůj závěr, že se jedná o příjem ze závislé činnosti, přesvědčivě nezdůvodnil, může obdobné žalovaný tvrdit o uzavřené kupní smlouvě ze dne 13.5.2004 jako přesvědčivém důkazu žalobce pro použití ust. § 23 odst. 7 ZDP. Žalovaný by se přiklonil k použití § 23 odst. 7 ZDP pouze v případě, kdyby prodávající učinil veřejnou nabídku na prodej nemovitosti za cenu zjištěnou podle znaleckého posudku, ale kupujícího z řady zájemců (konkrétně T. C.) by zvýhodnil ve výši kupní ceny. Žalobce o učinění nabídkového řízení na prodej nemovitosti nemluví, pouze zdůrazňuje postup, kdy T. C. nemovitost za nižší cenu oproti ceně zjištěné koupil jako fyzická osoba s tím, že ji vložil jako obchodní majetek do podnikání fyzické osoby, což je podle něj dostatečným důkazem pro použití ust. § 23 odst. 7 ZDP. Podle žalovaného nepeněžité zdanitelné zvýhodnění je nutno dodanit u zaměstnance a nelze tuto problematiku posuzovat tak, že zde zákon umožňuje dvojí výklad. Existují pouze dva úhly pohledu na jeden a tentýž problém, kdy správní orgán nemá povinnost postupovat mírněji, jak konstatuje žalobce, tj. in dubio mitius. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (ust. § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění – dále jen s.ř.s.) a v souladu s dispoziční zásadou (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.) byl vázán obsahem žaloby.

Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že dne 30.3.2007 byla u žalobce zahájena daňová kontrola na daň z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků za zdaňovací období roku 2004. V průběhu kontroly bylo zjištěno, že žalobce jako prodávající uzavřel dne 12.5.2004 kupní smlouvu s T. C. jako kupujícím, jejímž předmětem byl dům č. p. X na pozemku p. č. 153 zastavěná plocha a nádvoří a pozemek p. č. 153 zastavěná plocha a nádvoří v k.ú. Bílovec Město, jejichž kupní cena činila 350.000,- Kč. Dle znaleckého posudku ze dne 29.1.2004, vypracovaného soudním znalcem Ing. E. Š., byla odhadní cena nemovitosti stanovena na částku 1.421.120,- Kč. Dle kupní smlouvy ze dne 23.7.2009, uzavřené mezi městem Bílovcem jako prodávajícím a žalobcem jako kupujícím, žalobce uvedené nemovitosti nabyl do svého vlastnictví za kupní cenu 350.000,- Kč. Z pracovní smlouvy ze dne 1.9.2003 uzavřené mezi žalobcem jako zaměstnavatelem a T. C. jako zaměstnancem vyplývá, že T. C. se stal zaměstnancem žalobce ke dni 1.9.2003, a to ve vedlejším pracovním poměru jako obchodní ředitel. Ve zprávě o daňové kontrole projednané s žalobcem dne 28.6.2007 správce daně uzavřel, že žalobce prodal nemovitosti svému zaměstnanci T. C. za cenu nižší než zjištěnou, která činila 1.721.332,- Kč (cena dle znaleckého posudku a faktury za práce po provedení posudku). Rozdíl mezi cenou, za kterou byla nemovitost prodána zaměstnanci a cenou zjištěnou dle zvláštního právního předpisu činí 1.371.332,- Kč. Tento rozdíl měl být podle ust. § 6 odst. 3 ZDP zahrnut do příjmu ze závislé činnosti uvedeného zaměstnance a sražena záloha daň ze závislé činnosti. Podle správce daně je bez významu tvrzení žalobce, že T. C. současně podnikal jako fyzická osoba a nemovitost vložil do svého obchodního majetku. Pro kvalifikaci příjmů jako příjmů ze závislé činnosti je podstatné, že byla splněna podmínka pro aplikaci § 6 odst. 3 ZDP, tj. nižší úhrada zaměstnance zaměstnavateli za poskytnutá práva, služby nebo věci, než je cena zjištěná podle zvláštního předpisu. Platebním výměrem ze dne 28.6.2007 č.j. 74348/07/344910/2633 vyměřil správní orgán I. stupně žalobci daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků ve výši 642.267,- Kč. Proti tomuto platebnímu výměru podal žalobce odvolání, v němž namítl, že kupní smlouva byla uzavřena mezi dvěma podnikatelskými subjekty a právní účinky vkladu nemovitostí do katastru nastaly dne 24.11.2004. Jako kupující v kupní smlouvě vystupuje podnikatel T. C., fyzická osoba podnikající na základě živnostenských listů, který následně po úhradě kupní ceny zahrnul nemovitost do svého obchodního majetku, provozoval v ní podnikatelskou činnost a prováděl na ní opravy a další související výdaje. Ke dni uzavření kupní smlouvy měl T. C. uzavřenu s žalobcem pracovní smlouvu ze dne 1.9.2003 a současně byl na základě smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 13.5.2004 vlastníkem 51% základního kapitálu ve společnosti žalobce. Ke dni nabytí právních účinků vkladu do katastru nemovitosti, tj. ke dni 24.11.2004, byl T. C. tzv. spojenou osobou ve smyslu ust. § 23 odst. 7 ZDP. S ohledem na uvedené považuje žalobce aplikaci ust. § 6 odst. 3 ZDP za nesprávnou. V další odvolací námitce se žalobce ohradil proti navýšení zjištěné ceny o faktury za provedené práce. O odvolání žalobce bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím žalovaného, v jehož odůvodnění žalovaný mj. uvedl, že v době uzavření kupní smlouvy byl T. C. zaměstnancem a posléze společníkem daňového subjektu, a proto jako jediný důvod prodeje nemovitosti za cenu nižší oproti ceně zjištěné lze spatřovat právě v této vazbě. Správce daně přitom považoval za bezvýznamné hodnotit okolnost, zda T. C. uzavřel kupní smlouvu jako osoba podnikající na základě živnostenského oprávnění či zda předmět kupní smlouvy vložil do svého obchodního majetku, když podle úvahy správce daně je nepochybné, že nemovitost v prvé řadě kupoval zaměstnanec, který se až jako vlastník následně rozhodl vložit nemovitost do obchodního majetku. Také je možné říci, že jako vlastník nemovitosti mohl s ní naložit jakkoliv, kupř. ji darovat. Z tohoto důvodu proto správce daně upřednostnil použití § 6 odst. 1 ZDP a rozdíl mezi cenou zjištěnou a cenou prodejní dodanil zaměstnavateli.

Podle ust. § 6 odst. 1 ZDP příjmy ze závislé činnosti jsou a) příjmy ze současného nebo dřívějšího pracovněprávního, služebního nebo členského poměru a obdobného poměru, v nichž poplatník při výkonu práce pro plátce příjmu je povinen dbát příkazů plátce. Těmito příjmy se rozumějí i příjmy za práci žáků a studentů z praktického výcviku,

b) příjmy za práci členů družstev, společníků a jednatelů společností s ručením omezeným a komanditistů komanditních společností, a to i když nejsou povinni při výkonu práce pro družstvo nebo společnost dbát příkazů plátce a příjmy za práci likvidátorů,

c) odměny členů statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob, d) příjmy plynoucí v souvislosti se současným, budoucím nebo dřívějším výkonem závislé činnosti podle písmen a) až c) nebo funkce bez ohledu na to, zda plynou od plátce, u kterého poplatník vykonává závislou činnost nebo funkci, nebo od plátce, u kterého poplatník závislou činnost nebo funkci nevykonává.

Podle ust. § 6 odst. 3 ZDP příjmy podle odstavce 1 se rozumějí příjmy pravidelné nebo jednorázové bez ohledu na to, zda je na ně právní nárok či nikoli, zda je od zaměstnavatele dostává zaměstnanec nebo osoba, na kterou přešlo příslušné právo podle zvláštních předpisů, a zda jsou vypláceny nebo připisovány k dobru anebo spočívají v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance, kteří jsou poplatníky z příjmů ze závislé činnosti. Příjmem se rozumí rovněž částka, o kterou je úhrada zaměstnance zaměstnavateli za poskytnutá práva, služby nebo věci, kromě bytu, v němž měl zaměstnanec bydliště po dobu 2 let bezprostředně před jeho koupí, nižší, než je cena zjištěná podle zvláštního právního předpisu, nebo cena, kterou účtuje jiným osobám, jakož i částka stanovená podle odstavce 6.

Podle ust. § 31 odst. 2 věty první zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSDP) správce daně dbá, aby skutečnosti rozhodné pro správné posouzení daňové povinnosti byly zjištěny co nejúplněji a není v tom vázán jen návrhy daňových subjektů.

Podle ust. § 2 odst. 3 ZSDP při rozhodování hodnotí správce daně důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlíží ke všemu, co v daňovém řízení vyšlo najevo.

Podle ust. § 50 odst. 3 věty prvé až třetí ZSDP odvolací orgán přezkoumá odvoláním napadené rozhodnutí vždy v rozsahu požadovaném v odvolání. Vyjdou-li při přezkoumávání najevo skutečnosti odvolatelem sice neuplatněné, ale mající podstatný vliv na výrok rozhodnutí, lze k nim rovněž při rozhodování přihlédnout. Při tom není odvolací orgán vázán návrhy odvolatele a může proto změnit rozhodnutí odvoláním napadené i v neprospěch odvolatele. V rámci odvolacího řízení může odvolací orgán výsledky daňového řízení doplňovat, odstraňovat vady řízení nebo toto doplnění nebo odstranění vad uložit správci daně se stanovením přiměřené lhůty.

Žalobní námitku směřující proti nedostatečnému odůvodnění závěrů správních orgánů obou stupňů s tím, že nemají oporu v provedeném dokazování, krajský soud shledal důvodnou. Správní orgány obou stupňů založily své rozhodnutí na vyhodnocení kupní smlouvy o prodeji nemovitostí ze dne 12.5.2004 v návaznosti na pracovní smlouvu uzavřenou mezi žalobcem a T. C. ze dne 1.9.2003. Z těchto dvou důkazů dovodily, že je v posuzované věci na místě postupovat podle ust. § 6 odst. 1 ZDP a dodanit žalobci rozdíl mezi cenou zjištěnou a cenou prodejní předmětných nemovitostí. K žalobcově tvrzení, že T. C. neuzavřel kupní smlouvu jako zaměstnanec žalobce, ale jako podnikatelský subjekt a následně tuto nemovitost vložil do svého obchodního majetku, (což doložil živnostenskými listy a účetními doklady), správní orgán I. stupně ve zprávě o daňové kontrole pouze konstatoval, že tato tvrzení a důkazy jsou bezvýznamné, neboť podstatné je splnění podmínky pro aplikaci ust. § 6 odst. 3 ZDP, která v daném případě splněna byla. Žalovaný v napadeném rozhodnutí tento závěr správce daně převzal s tím, že je nepochybné, že nemovitost v prvé řadě kupoval zaměstnanec, který se až následně rozhodl vložit ji do obchodního majetku, což vedlo správce daně k upřednostnění použití § 6 odst. 1 ZDP. Takto formulované závěry správních orgánů obou stupňů postrádají komplexní logickou úvahu. Ve smyslu ust. § 50 odst. 7 a § 2 odst. 3 ZSDP má žalovaný povinnost v odůvodnění rozhodnutí uvést, které skutečnosti má za prokázané a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se řídil a proč neprovedl i další důkazy. Žalovaný jakož i správní orgán I. stupně dostatečným způsobem neodůvodnili jednoznačné upřednostnění zaměstnaneckého poměru kupujícího k žalobci a s námitkami žalobce, že kupující vystupoval v kupní smlouvě jako podnikatelský subjekt, (což vyplývá mj. z uvedeného IČO), který nemovitost také následně k podnikatelským účelům využíval, se vůbec nevypořádal. Bez dalšího, stejně jako správní orgán I. stupně, označil tato tvrzení za bezvýznamná s nepodloženým závěrem o upřednostnění zaměstnaneckého poměru s tím, že kupující se až jako vlastník následně rozhodl vložit nemovitost do obchodního majetku. Nutno poznamenat, že nakládat s nemovitostí mohl kupující sice jakýmkoliv způsobem, ale až poté, co se stal jejím vlastníkem. Jestliže bylo žalobcem doloženo, že nemovitost skutečně sloužila k podnikatelským aktivitám kupujícího, bylo povinností správních orgánů se s těmito důkazy nějakým způsobem vypořádat. V podaném odvolání zmínil žalobce ještě další okolnosti, a to, že vlastnictví k nemovitostem nabyl T. C. až na základě právních účinků vkladu do katastru nemovitostí, které nastaly ke dni 24.11.2004 (srov. ust. § 133 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění). K tomuto datu byl již jmenovaný spoluvlastníkem firmy žalobce na základě smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 13.5.2004, která byla žalobcem rovněž předložena jako příloha odvolání. Podle názoru soudu, jestliže z odvolání žalobce vyplynuly skutečnosti, které mohly být předmětem dalšího dokazování, měl správce daně v souladu s ust. § 31 odst. 2 ZSDP, případně § 50 odst. 3 ZSDP povinnost provést i další důkazy (vyhodnotit žalobcem předložené listinné důkazy, případně vyslechnout kupujícího), kterými mohl ověřit skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti. Pokud se správci daně nabízejí důkazní prostředky, na jejichž základě je možné ověřit skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti, musí je správce daně sám nebo prostřednictvím dožádaných orgánů uskutečnit, ačkoliv se mu skutečnosti uvedené žalobcem podařilo zpochybnit. Porušení této povinnosti představuje podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které může mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé (srov. přiměřeně rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11.12.2007 č.j. 15Ca 188/2005-64). V posuzované věci se z tvrzení žalobce a jím předložených listin nabízely další důkazy, které mohly a měly být v řízení provedeny. Neprovedením důkazů, resp. nevyhodnocením listinných důkazů předložených žalobcem postupovaly správní orgány obou stupňů v rozporu s ust. § 2 odst. 3 ZSDP, neboť nepřihlížely ke všemu, co v daňovém řízení vyšlo najevo. Postup správních orgánů obou stupňů je tak v rozporu s ust. § 31 odst. 2 věty první, § 2 odst. 3 ZSDP a v případě žalovaného také s ust. § 50 odst. 3 a 7 ZSDP.

S ohledem na shora uvedené shledal krajský soud předčasným zabývat se důvodností dalších žalobních námitek.

Ze shora uvedených důvodů krajský soud zrušil napadené rozhodnutí žalovaného pro vady řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti a nedostatku důvodů rozhodnutí (§ ust. § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.), proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje zásadní doplnění (§ 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s.) a pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé (§ 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s.). Současně krajský soud věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). Při novém projednání věci je žalovaný vázán právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalobci, který měl ve věci úspěch, vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplacení soudního poplatku ve výši 2.000,- Kč a z nákladů spojených s právním zastoupením, a to za 2 úkony právní služby po 2.100,- Kč a 2x režijní paušál po 300,- Kč (ust. § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a) a d), § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění). Odměna právní zástupkyni byla podle ust. § 35 odst. 8 s.ř.s. zvýšena o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokátka povinna odvést podle zvláštního předpisu, tj. na 5.760,- Kč. Celkově činí náhrada nákladů řízení částku 7.760,- Kč. Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o.s.ř.) týkající se nabytí právní moci rozhodnutí, stanovil soud žalovanému k plnění lhůtu 30 dnů (srov. ust. § 54 odst. 5 s.ř.s., § 159 a § 160 odst. 1 o.s.ř.). Podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. za použití ust. § 64 s.ř.s. zavázal soud žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobce v řízení zastupovala.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 22. dubna 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Monika Javorová, v. r. Marcela Jánová předsedkyně se nátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru