Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Ca 505/2006 - 32Rozsudek KSOS ze dne 06.03.2008


přidejte vlastní popisek

Ejk 215/2008

Závazkem ze smlouvy o smlouvě budoucí je pouze závazek stran za sjednaných podmínek uzavřít v předem stanovené době určitou, konkrétní smlouvu, např. kupní smlouvu. Závazek zaplatit zálohu na kupní cenu za dodané zboží tak nevzniká pouhým uzavřením předmětné smlouvy o smlouvě budoucí, ale vzniká teprve na základě uzavřené kupní smlouvy za podmínek zde sjednaných. Pokud je tato kupní smlouva uzavřena po nabytí účinnosti zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, vztahuje se na plnění závazků z této smlouvy, provedení plateb na základě ní § 4 odst. 1, 2 zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č.

337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

(Podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 3. 2008, 22 Ca 505/2006-32) kot

Autor nepovažuje za vhodné zveřejnění ve Sbírce rozhodnutí.

Do databáze navrhuji vložit:

k § 4 odst. 1, 2 a § 7 zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů

k § 289 odst. 1 obchodního zákoníku

Závazkem ze smlouvy o smlouvě budoucí je pouze závazek stran za sjednaných podmínek uzavřít v předem stanovené době určitou smlouvu, např. kupní smlouvu. Závazek zaplatit zálohu na kupní cenu za zboží v hotovosti nevzniká uzavřením smlouvy o smlouvě budoucí, ale teprve na základě uzavřené kupní smlouvy za podmínek zde sjednaných. Pokud je kupní smlouva uzavřena po nabytí účinnosti zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Sb., správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, vztahuje se na plnění závazků ze smlouvy a provedení plateb na základě ní § 4 odst. 1 a 2 citovaného zákona, přestože smlouva o smlouvě budoucí vztahující se k uzavření kupní smlouvy byla uzavřena před účinností citovaného zákona (§ 7 citovaného zákona).

(Podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 3. 2008, 22 Ca 505/2006-32) kot

Autor nepovažuje za vhodné zveřejnění ve Sbírce rozhodnutí. ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce BORSE s. r. o., se sídlem Praha 5, K Fialce 1013/55, adresa pro doručování: Prostějov, Drozdovice 31a, IČ: 26891751, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Ostravě, se sídlem Ostrava, Na Jízdárně 3, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 8. 2006, čj. 10424/150/2006, ve věci pokuty za porušení povinnosti provést bezhotovostní platbu,

takto:

I. Žaloba sezamítá.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 8. 2006, čj. 10424/150/2006, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Prostějově (dále jen „správce daně“) ze dne 2. 3. 2006, čj. 15410/06/325932/5486, kterým mu byla uložena pokuta ve výši 160 000 Kč za porušení povinnosti provést platbu bezhotovostní dle zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o omezení plateb v hotovosti“).

Podanou žalobu odůvodnil tím, že dne 25. 6. 2004 uzavřel se společností CENTRO MODA CZ s. r. o. smlouvu o smlouvě budoucí a na základě ní pak byla dne 23. 12. 2004 uzavřena smlouva na dodávky zboží. Na základě této smlouvy o dodávce zboží došlo dne 23. 12. 2004 k hotovostní úhradě ve výši 2 600 000 Kč ve prospěch CENTRO MODA CZ s. r. o. Má za to, že s ohledem na to, že uvedená smlouva o smlouvě budoucí byla

uzavřena před nabytím účinnosti zákona o omezení plateb v hotovosti, řídí se právní vztahy ze smlouvy o smlouvě budoucí (tudíž i ze smlouvy na dodávky zboží) přechodným ustanovením § 7 zákona o omezení plateb v hotovosti, z něhož lze dovodit, že hotovostní úhradou dne 23. 12. 2004 nedošlo k porušení zákona o omezení plateb v hotovosti a předmětná pokuta tak nebyla uložena v souladu se zákonem. Pokud žalovaný v napadeném rozhodnutí uvádí, že nepředložil smlouvu o smlouvě budoucí, a to ani na výzvu správce daně, pak namítá, že správcem daně nebyl nikdy vyzván k jejímu předložení, popř. předložení jiných důkazů. Poukázal na to, že je věcí správce daně, aby prokázal, že mu tato výzva byla doručena. Předmětnou smlouvu o smlouvě budoucí správci daně doručil z vlastní iniciativy podáním ze dne 28. 8. 2006. Napadené rozhodnutí žalovaného pak považuje za antidatované, protože je zde uvedeno datum jeho vydání dne 23. 8. 2006, které předchází pouhých 5 dnů jeho podání ze dne 28. 8. 2006, přičemž samotné napadené rozhodnutí mu bylo doručeno teprve dne 7. 12. 2006. Má za to, že toto rozhodnutí bylo antidatováno proto, aby jeho podání ze dne 28. 8. 2006 již ve věci nevyvolávalo účinky. Poukázal na to, že čelil již dvěma pokutám za hotovostní platbu nad 15 000 EUR, jedna z pokut je předmětem této žaloby, zatímco druhá pokuta již byla zrušena rozhodnutím žalovaného. Rozdíl mezi okolnostmi těchto dvou pokut je přitom pouze v subjektu na straně příjemce této platby. Zatímco v daném případě jde o CENTRO MODA CZ s. r. o., v druhém případě se jednalo o BORSE GROUP a. s. Ostatní okolnosti včetně existence smlouvy o smlouvě budoucí z doby před účinností dle zákona o omezení plateb v hotovosti jsou totožné. Uvedené nasvědčuje rovněž antidatování napadeného rozhodnutí, když žalovaný ve dvou obdobných věcech rozhodl nedůvodně rozdílně. V této souvislosti poukázal také na to, že i v daném případě se použije zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), protože podle § 177 odst. 1 správního řádu se tento právní předpis stal lex specialis v oblasti základních zásad správních orgánů vůči všem ostatním zákonům upravujícím činnost správních orgánů. Závěrem uvedl, že má za to, že vykládá-li žalovaný stejnou normu dvakrát jiným způsobem, měl by se při svém rozhodování přiklonit vždy k výkladu pro daňový subjekt mírnějšímu.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že řízení o uložení pokuty žalobci jako poskytovateli platby v hotovosti bylo správcem daně zahájeno na základě závěrů získaných v rámci vytýkacího řízení k dani z přidané hodnoty u žalobce za zdaňovací období prosinec 2004, kdy bylo prokázáno, že žalobce jako poskytovatel platby vyplatil dne 23. 12. 2004 příjemci CENTRO MODA CZ s. r. o. v hotovosti částku 2 600 000 Kč jako zálohu dle smlouvy na dodávky zboží ze dne 23. 12. 2004. Protože zaplacená částka překročila limit 15 000 EUR, nad kterou je poskytovatel dle § 4 odst. 1 zákona o omezení plateb v hotovosti povinen provést platbu bezhotovostní, uložil správce daně žalobci předmětnou pokutu. V rámci odvolacího řízení dospěl k závěru, že žalobci se nepodařilo prokázat, že předmětný závazek vznikl před nabytím účinnosti zákona o omezení plateb v hotovosti, a proto se na něj vztahuje § 7 citovaného zákona, tj. že bylo-li splnění závazku platbou v hotovosti převyšující limit uvedený v § 4 nejdéle do jednoho roku ode dne

nabytí jeho účinnosti. K námitkám žalobce dále poukázal na to, že napadené rozhodnutí bylo z jeho strany dle razítka podatelny odesláno dne 24. 8. 2006 a kopie žalobcem předložených smluv o smlouvě budoucí mu byly doručeny teprve dne 31. 8. 2006. Žalobce přitom k předložení důkazních prostředků vyzval výzvou ze dne 2. 5. 2006, která byla zaslána na adresu žalobcova sídla, ale žalobce si v úložní době zásilku nevyzvedl. Ostatně ohledně skutečností, které žalobce v rámci řízení tvrdil, nesl i důkazní břemeno, takže by nemohlo jít k jeho tíži, pokud by žalobce k předložení předmětných smluv vůbec nevyzval. V této souvislosti poukázal rovněž na to, že smlouvou o budoucí smlouvě vzniká pouze závazek k uzavření budoucí smlouvy a nikoliv závazek z budoucí smlouvy jako takový. K žalobcem namítanému rozdílnému rozhodování pak uvedl, že v druhé věci uložení pokuty se jednalo o jiný případ, šlo o půjčku a zde dovodil, že půjčku nelze považovat za platbu ve smyslu zákona o omezení plateb v hotovosti a výše půjčené částky nemusí respektovat zákonem stanovený limit pro uskutečnění platby v hotovosti.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že dne 8. dubna 2005 správce daně zahájil u žalobce řízení o uložení pokuty za porušení povinnosti podle § 4 odst. 1 zákona o omezení plateb v hotovosti, kdy k dotazům správce daně tehdejší jednatel žalobce Jiří Cetkovský mimo jiné k faktuře č. PF 1194 s datem uskutečnění zdanitelného plnění dne

23. 12. 2004 vystavené žalobci společností CENTRO MODA CZs. r. o. jako dodavatelem dne 23. 12. 2004 na celkovou částku 2 600 000 Kč, která byla zaplacena v hotovosti, uvedl, že za žalobce tuto hotovost předával on Ing. Romanu Andrýskovi, který ji za jmenovanou společnost převzal. K předání a převzetí této hotovosti došlo dne 23. 12. 2004 na provozovně žalobce v Prostějově, Poděbradovo nám. 1. Ze smlouvy na dodávky zboží uzavřené mezi žalobcem jako kupujícím (jednajícím jednatelem Jiřím Cetkovským) a CENTROMODA CZ s. r. o. jako prodávajícím a zastoupené Ing. Romanem Andrýskem dne 23. 12. 2004, vzal soud za prokázáno, že touto smlouvou se CENTRO MODA CZ s. r. o. zavázala zabezpečit žalobci jako kupujícímu dodání zboží v požadovaném objemu, sortimentu a kvalitě podle potřeb a na základě objednávky žalobce s tím, že zboží sortimentu pánské, dámské, dětské kožené, koženkové, plastové a jiné, kabely, kabelky, tašky, kufry a jiná kožená galanterie, bude dodáváno z ČLR prostřednictvím CENTRO MODA CZ s. r. o., cena za jednotlivé dodávky bude stanovena dohodou, kdy předpokládaný objem dodávek zboží bude 10 mil Kč za rok 2005. Dle této smlouvy se současně žalobce jako kupující zavázal zaplatit CENTRO MODA CZ s. r. o. zálohu na dodávky pro rok 2005 ve výši 30 % z dohodnutého objemu zboží s tím, že tato záloha bude započtena s dodávaným zbožím na základě faktury CENTRO MODA CZ s. r. o., nejpozději bude vyúčtována k 31. 12. 2005. Tato smlouva byla uzavřena na dobu určitou s platností do 31. 12. 2005. Na to správce daně vydal dne 23. 2. 2006 pod čj. 15410/06/325932/5486 rozhodnutí, kterým žalobci uložil pokutu za porušení povinnosti dle § 4 odst. 1 zákona o omezení plateb v hotovosti s tím, že k

porušení povinnosti došlo tím, že poskytovatel platby vyplatil dne 23. 12. 2004 příjemci CENTRO MODA CZ s. r. o. v hotovosti částku ve výši 2 600 000 Kč, což dle § 4 odst. 2 o omezení plateb v hotovosti činí částku 84 967 EUR s tím, že při stanovení výše pokuty postupoval v souladu s § 6 odst. 1 zákona o omezení plateb v hotovosti a § 37 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSDP“), kdy přihlédl ke všem okolnostem případu, zejména k výši částky přijaté platby v hotovosti a k tomu, že došlo k opakovanému porušení této zákonné povinnosti. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání s tím, že smlouva, na jejímž základě došlo k úhradě ve výši 2 600 000 Kč společnosti CENTRO MODA CZ s. r. o., byla uzavřena dne 23. 12. 2004, a to na základě smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 25. 6. 2004, což stalo ještě před tím, než zákon o omezení plateb v hotovosti nabyl účinnosti, proto se řídí právní vztahy ze smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 25. 6. 2004 přechodným ustanovením § 7 zákona o omezení plateb v hotovosti a v důsledku uvedeného nelze hotovostní úhradu částky 2 600 000 Kč podřadit pod § 4 zákona o omezení plateb v

hotovosti. Dále namítl, že správce daně vydal napadené rozhodnutí na základě ústního jednání ze dne 8. 4. 2005 s jednatelem žalobce, který potvrzoval autenticitu účetních dokladů společnosti a způsob předání finančních prostředků, ale na podmínky uzavření této transakce dotazován nebyl. Dále poukázal na to, že správce daně čerpal z dokladů, které zadržel při místním šetření dne 9. 11. 2005, které byly předány bez vědomí a účasti zástupce jeho společnosti, jejíž součástí tyto dokumenty nebyly a další dokumenty ani vysvětlení k této záležitosti již od něj nepožadoval. Vyjádřil svou připravenost tyto dokumenty v odvolacím řízení doložit. Na to správce daně výzvou ze dne 2. května 2006 vyzval žalobce k předložení důkazů k prokázání jeho tvrzení uvedených v odvolání, a to zejména k předložení smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 25. 6. 2004 uzavřené mezi žalobcem a CENTRO MODA CZ s. r. o., k předložení soupisu dokladů žalobce, které byly předány z důvodu převodu obchodního podílu Ing. Svatoslavem Andrýskem Jiřímu Cetkovskému a soupisu dokladů žalobce, které byly předány z důvodu převodu obchodního podílu Jiřím Cetkovským Mgr. Stanislavu Doležalovi. Tuto výzvu si však žalobce v úložní době nevyzvedl. Následně o odvolání žalobce rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím v podstatě se shodným odůvodněním jako ve vyjádření k žalobě, přičemž podáními ze dne 28. 8. 2006, která byla dle otisků podacích razítek správci daně a žalovanému doručena dne 31. 8. 2006 požádal žalobce o nahlédnutí do spisu, vyjádřil pochybnosti o postupu odvolacího orgánu s tím, že byl dlouhodobě v zahraničí a dosud neobdržel jediný přípis správce daně, přičemž žalovanému současně předložil smlouvu o smlouvě budoucí ze dne 25. 6. 2004.

Podle § 4 odst. 1 zákona o omezení plateb v hotovosti poskytovatel platby, jejíž výše překračuje částku 15 000 EUR (dále jen „limit“) je povinen provést platbu bezhotovostně; to neplatí, jde-li o platbu, která musí být podle zvláštního právního předpisu provedena v hotovosti. Podle odst. 2 téhož ustanovení platba v české nebo jakékoliv cizí měně se pro účely tohoto zákona přepočte na měnu EURo směnným kursem devizového trhu vyhlášeným Českou národní bankou a platným ke dni provedení platby.

Podle § 7 zákona o omezení plateb v hotovosti bylo-li sjednáno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona splnění závazku platbou v hotovosti, lze provést platbu v hotovosti převyšující limit uvedený v § 4 nejdéle do jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Podle § 289 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obchodní zákoník“), smlouvou o uzavření budoucí smlouvy se zavazuje jedna nebo obě smluvní strany uzavřít ve stanovené době budoucí smlouvu s předmětem plnění, jenž je určen alespoň obecným způsobem.

Lze uvést, že již ze samotných skutkových tvrzení v žalobě uvedených plyne nedůvodnost námitky žalobce ve vztahu k významu dané smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 25. 6. 2004, kdy žalobce mylně dovozuje vznik závazku hotovostně předmětnou částku zaplatit již z této jím tvrzené smlouvy o smlouvě budoucí. Pro rozhodnutí v dané věci je však podstatný obsah pouze smlouvy na dodávky zboží ze dne 23. 12. 2004, neboť lze konstatovat, že obecně závazkem ze smlouvy o smlouvě budoucí ve smyslu § 289

odst. 1 obchodního zákoníku je pouze závazek stran za sjednaných podmínek uzavřít v předem stanovené době určitou, konkrétní smlouvu, např. smlouvu na dodávky zboží, jako je tomu v daném případě. Závazek zaplatit zálohu na kupní cenu za dodané zboží by tak nevznikl pouhým uzavřením předmětné smlouvy o smlouvě budoucí, ale vznikl teprve na základě uzavřené smlouvy na dodávky zboží ze dne 23. 12. 2004 za podmínek zde sjednaných. V dané věci je přitom nepochybné, že žalobce se společností CENTRO MODA CZ s. r. o. předmětnou smlouvu na dodávky zboží uzavřel teprve dne 23. 12. 2004 a teprve k tomuto datu (tj. za účinnosti zákona o omezení plateb v hotovosti) mu vznikl závazek zaplatit jmenované společnosti jako zálohu částku 2 600 000 Kč, což v rozporu s § 4 odst. 1 zákona o omezení plateb v hotovosti provedl hotovostní formou.

Podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (tj. porušení práva hmotného). Vada řízení však neohrozí meritorní zákonnost napadeného rozhodnutí, jestliže lze dovodit, že výrok rozhodnutí by byl stejný, i kdyby k vadě řízení nedošlo.

Případná vada řízení spočívající v možném porušení § 17 odst. 5, 9 ZSDP při doručování výzvy ze dne 2. května 2006 správcem daně (žalobce tvrdí, že se v době doručování v místě doručování nezdržoval) tedy nemá a ani nemůže mít vliv na zákonnost rozhodnutí žalovaného, protože existence či neexistence případné smlouvy o smlouvě budoucí, na základě níž byla dne 23. 12. 2004 uzavřena předmětná smlouva na dodávky zboží, je v daném případě bez právního významu a odvolací řízení tak ani nebylo nutné o provedení této smlouvy o smlouvě budoucí k důkazu ve smyslu § 48 odst. 6

ZSDP doplňovat. Lze totiž opětovně konstatovat, že v daňovém řízení bylo zcela jednoznačně prokázáno, že předmětné plnění bylo žalobcem poskytnuto na základě předmětné smlouvy na dodávky zboží ze dne 23. 12. 2004, v této konkrétní smlouvě se žalobce k zaplacení předmětné částky jako zálohy na dodávky předmětného zboží zavázal a tato smlouva je tak jediným právním titulem, na základě kterého došlo k předmětnému plnění. Tímto právním titulem v žádném případě nemůže být ani případně existující a platná smlouva o smlouvě budoucí, na jejímž základě byla uzavřena předmětná smlouva na dodávky zboží. Na základě shora uvedeného lze tedy uvést, že žalobce skutečně neunesl své důkazní břemeno a neprokázal, že předmětnou hotovostní platbu ve prospěch CENTRO MODA CZ s. r. o. ve výši 2 600 000 Kč provedl za podmínek § 7 zákona o omezení plateb v hotovosti (a v tomto směru ani netvrdil žádné rozhodné skutečnosti, z nichž by toto bylo možné vůbec dovodit), proto krajský soud ve věci nenařizoval jednání a žalobcem uváděnou smlouvu o smlouvě budoucí ze dne 25. 6. 2004 k důkazu neprováděl, jakož neprováděl i dokazování ve vztahu k doručování výzvy správce daně ze dne ze dne 2. května 2006, neboť by to bylo ze shora uvedených důvodů pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.

Pokud žalobce tvrdí, že rozhodnutí žalovaného bylo antidatováno, nemá tento jeho závěr oporu v obsahu daňového spisu, kdy napadené rozhodnutí bylo datováno dnem 23. 8. 2006 a o tomto datu není pochyb, protože podle razítka podatelny žalovaného bylo podáno k poštovní přepravě dne 24. 8. 2006. Z pouhé skutečnosti, že žalobci bylo doručeno teprve dne 7. 12. 2006, samo o sobě nelze dospět k závěru o úpravách data vydání napadeného rozhodnutí. V tomto směru jsou pak další žalobní námitky žalobce (tj. že žalovaný tak učinil, aby nemusel zohlednit jím předložené důkazní prostředky apod.) ryze spekulativního rázu nemající oporu v obsahu daňového spisu a ostatně ani v samotném napadeném rozhodnutí.

Pokud jde o námitku žalobce, že při rozhodování finančních orgánů vznikly nedůvodné rozdíly, krajský soud zdůrazňuje, že v rámci rozhodování o této žalobě není oprávněn přezkoumávat jiná rozhodnutí žalovaného, která touto žalobou napadena nebyla.

Z uvedených důvodů tedy krajský soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl, přičemž v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodoval bez nařízení jednání.

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 1 s. ř. s., protože procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu žádné konkrétní, účelně vynaložené náklady nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

V Ostravě dne 6. 3. 2008

JUDr. Monika Javorová, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:

Veronika Boháčová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru