Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Ca 321/2009 - 43Rozsudek KSOS ze dne 20.10.2011

Prejudikatura

30 Ca 87/2007 - 54


přidejte vlastní popisek

22Ca 321/2009 – 43

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Jiřího Gottwalda

v právní věci žalobce GAZ TECHNIC spol. s r.o., se sídlem v Praze-Karlíně,

Pobřežní 95/74, zastoupeného JUDr. Irenou Hučkovou, advokátkou se sídlem

v Ostravě-Mariánských Horách, 28. října 434/2011, proti žalovanému Celnímu

ředitelství Ostrava, se sídlem v Ostravě-Přívoze, nám. Sv. Čecha 8, o přezkoumání

rozhodnutí žalovaného ze dne 27.10.2009 č.j. 4556-2/2009-140100-21, ve věci daně

z minerálních olejů,

takto:

I. Rozhodnutí Celní ředitelství Ostrava ze dne 27.10.2009 č.j.

4556-2/2009-140100-21 se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací

žalovanému v dalším řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku

6.800,- Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Ireny

Hučkové, advokátky se sídlem v Ostravě-Mariánských Horách, 28. října 434/2011.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce (dříve SMITEN, spol. s r.o., se sídlem v Karviné – Novém městě, náměstí Budovatelů 1306/29) domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 27.10.2009 č.j. 4556-2/2009-140100-21, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Celního úřadu Karviná ze dne 15.6.2009 č.j. 1295-8/2009-146100-024, kterým byla žalobci vyměřena daň z minerálních olejů za zdaňovací období srpen 2008.

V žalobě žalobce označil zjištění a závěry žalovaného za nesprávné. Především namítl procesní pochybení žalovaného, když uvedl, že jednatel společnosti L. H. se z projednání zprávy o vytýkacím řízení řádně omluvil s tím, že chystá plánovou zahraniční dovolenou, a když se vrátil, Celnímu úřadu v Karviné (dále jen „správce daně“) doložil doklad o své pracovní neschopnosti v důsledku vážného srdečního onemocnění. Dne 12.5.2009 byla vystavena bez ohledu na tuto skutečnost zpráva o výsledku vytýkacího řízení, kde je v textu uvedeno, že „zpráva o výsledku vytýkacího řízení byla před podpisem projednána – vzhledem k tomu, že se daňový subjekt na opětovnou výzvu k projednání zprávy o výsledku vytýkacího řízení ve stanovém termínu nedostaví z důvodu nemoci (17.4.2009 byl zaslán omluvný dopis), je tato zpráva zaslána poštou. Tímto dojde k projednání a seznámení se závěrečnou zprávou až po doručení daňovému subjektu“. K tomuto textu žalobce namítl, že doručení zprávy nemůže nahradit její skutečné projednání s daňovým subjektem. Žalobci, resp. jeho jednateli nebylo umožněno se s obsahem zprávy seznámit, neboť stále byl v pracovní neschopnosti a neměl možnost se ke zprávě ani vyjádřit. Jednatel společnosti byl dlouhodobě vážně nemocem a tedy práce neschopen, pracovní neschopnost trvá do dne podání žaloby. Přesto ihned poté, co byl propuštěn z nemocničního ošetření, zaslal správci daně (dne 18.6.2009) doklady osvědčující zdanění minerálních olejů. Žalovaný však tyto námitky považuje za liché a bezdůvodné. Dále žalobce namítl, že není pravdou, že by nedisponoval povolením vydaným podle ust. § 60a zákona č. 353/2003, o spotřebních daních, v platném znění (dále jen „zákon o SPD“), sám žalovaný mu dne 22.12.2006 a poté opakovaně vydával povolení k nákupu zkapalněných ropných plynů uvedených do volného daňového oběhu, kde pod bodem II. povolil nákup zkapalněných ropných plynů kód nomenklatury 2711 12 11 až 2711 19, určených k použití, nabízení k prodeji nebo používání pro výrobu tepla podle § 45 odst. 1 písm. f) zákon o SPD s účelem použití „nákup zkapalněných ropných plynů za účelem prodeje bez jejich skladování“. Žalobce neshledává, že by mu zákon o SPD v tomto případě stanovil povinnost ke každému prodeji vystavit kupujícímu doklad o prodeji podle § 5 odst. 3 tohoto zákona, když v § 5 odst. 1 výslovně uvádí, že se prokazuje zdanění vybraných výrobků uvedených do volného oběhu mimo jiného dokladem o dopravě vybraných výrobků do volného oběhu již uvedených a žalobce prokázal zdanění právě doklady o přepravě. Jestliže zákon o SPD tuto možnost výslovně připouští, žalovaný není oprávněn doklady předložené žalovaným odmítat bez řádného odůvodnění. Skutečnost, že se jedná o dopravu výrobků již prodaných, žalovaný nijak nezdůvodnil a z dokladů samotných nic nevyplývá. Žalobce měl také v obchodním rejstříku řádně zapsanou činnost plnění ropných plynů do PB lahví a k samotnému naplnění již další povolení žalovaného nepotřeboval.

Žalovaný ve vyjádření uvedl, že není pravdivé tvrzení žalobce, že se z projednání zprávy o výsledcích vytýkacího řízení, na něž byl předvolán písemností ze dne 28.1.2009, omluvil. Žalobce na toto předvolání nijak nereagoval. Omluva správci daně z důvodu nemoci žalobce byla doručena až v souvislosti s druhou možností dostavit se k projednání zprávy, která byla žalobci poskytnuta písemností ze dne 6.4.2009. Jelikož se jednalo o právnickou osobu, která se opakovaně nedostavila k projednání zprávy, byť podruhé se její jednatel omluvil z důvodu nemoci, byla zpráva projednána s žalobcem jiným vhodným způsobem, a to zasláním písemné zprávy na adresu žalobcova sídla. S ohledem na uvedené tak nelze mít oprávněně za to, že by správce daně žalobci neumožnil využití práv daňového subjektu. K další žalobní námitce žalovaný uvedl, že žalobce nedisponuje žádným povolením ve smyslu ust. § 60a zákona SPD, podle něhož by byl oprávněn dopravovat do tuzemska zkapalněné ropné plyny (dále jen „ZRP“) propuštěné v jiné členské zemi do volného daňového oběhu za účelem prodeje pro výrobu tepla a stejně tak nedisponoval povolením, které by jej opravňovalo podle § 60a téhož zákona dopravovat do tuzemska ZRP propuštěné v jiné členské zemi do volného daňového oběhu za účelem plnění ZRP do lahví a následného prodeje ZRP v lahvích odběratelům. Dne 11.3.2008 nabylo právní moci rozhodnutí ze dne 18.1.2008 č.j. 370-2/08-140100-23, jímž bylo žalobci odňato povolení ze dne 22.12.2006 č.j. 1015-31/06-1401-23. Žalobce tedy v době, které se žalobou napadené rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu prvého stupně týká, nedisponoval jím v žalobě zmiňovaným povolením. I kdyby jím disponoval, vztahovalo se pouze na ZRP dodávané do tuzemska z jiné členské země v podmíněném systému (podmíněně osvobozené od daně), k čemuž by žalobce musel být zároveň ještě i držitelem povolení přijímat vybrané výrobky z jiných členských států v režimu podmíněného osvobození od daně. Pokud tedy žalobce dopravoval vybrané výrobky uvedené do volného daňového oběhu v jiném členském státě pro účely podnikání a nebyl k takovémuto nabytí ZRP držitelem povolení podle § 60a zákona o SPD, činil tak v rozporu s ust. § 60 téhož zákona. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

Žalobce podáním doručeným krajskému soudu dne 29.7.2011 předložil soudu zprávy o daňové kontrole započaté výzvou Celního úřadu v Karviné ze dne 14.1.2010 č.j. 447-2/2010-146100-031 a prováděné Celním úřadem v Praze D-8 ve dvou etapách, kde druhá etapa se týkala i období srpna 2008, v němž údajně došlo ze strany žalobce k porušení předpisů týkajících se spotřební daně. Z těchto zpráv plyne podle žalobce závěr, že za měsíc srpen 2008 podal daňové přiznání (dne 9.9.2008) správně a uvedený daňový základ byl stanoven ve správné výši.

Žalovaný v replice uvedl, že daňová kontrola uvedená správcem daně za zdaňovací období leden až duben 2008, jejíž výsledek je uveden ve zprávě č.j. 47145/2010-176500-031, nemůže být důkazem o tom, že poslední známá daňová povinnost žalobce za zdaňovací období srpen 2008, které je předmětem žaloby, byla stanovena správcem daně nesprávně, protože se tato zpráva přezkoumávaného období vůbec netýká a její předložení je nepřípadné.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění – dále jen „s.ř.s.“), přičemž byl vázán obsahem žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 s.ř.s.).

Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že žalobce byl předvoláním ze dne 28.1.2009 povolán správcem daně k podání výpovědi do protokolu o ústním jednání ve věci ukončení vytýkacího řízení, a to ve lhůtě do 8 dnů od převzetí tohoto předvolání. Podle doručenky založené ve spise bylo toto předvolání žalobci doručeno 30.1.2009. Podle úředního záznamu s datem 3.4.2009 sdělil pracovník žalovaného M. H. správci daně, že jednatel žalobce L. H. je nekontaktní a údajně je dlouhodobě vážně nemocen. Správce daně uvedl, že mu bude opětovně vystavena výzva k předvolání za účelem projednání zprávy o výsledku vytýkacího řízení. Ve spise se nachází kopie potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti vystaveného na jméno L. H. s tím, že jmenovaný je práce neschopen od 18.2.2009. Dne 6.4.2009 byl žalobce opětovně předvolán ve věci projednání zprávy o výsledku vytýkacího řízení s termínem jednání 6.5.2009. Předvolání mu bylo doručeno podle doručenky založené ve správním spise dne 9.4.2009. Žalobce se v odpovědi doručené správci daně dne 23.4.2009 omluvil z nařízeného jednání z důvodu hospitalizace, o níž předložil doklad a zároveň požádal o přeložení jednání na jiný termín. Dle předložené lékařské zprávy z kardiologického oddělení nemocnice v Banské Bystrici bude jmenovaný přijat k hospitalizaci dne 28.4.2009. Dle úředního záznamu správce daně ze dne 29.4.2009 bude zpráva o projednání výsledku vytýkacího řízení zaslána žalobci v pozdějším termínu z důvodu nástupu jednatele žalobce do nemocnice. Zpráva o výsledku vytýkacího řízení byla vyhotovena dne 12.5.2009 a žalobci byla zaslána téhož dne, přičemž doručena byla dle doručenky založené ve správním spise dne 14.5.2009. Žalobce byl současně se zasláním zprávy poučen, že ve lhůtě 15 dnů od jejího doručení má právo vyjádřit se před ukončením vytýkacího řízení k výsledku uvedenému ve zprávě. Dne 15.6.2009 pod č.j. 1295-8/2009-146100-024 vydal správce daně platební výměr, kterým žalobci vyměřil spotřební daň z minerálních olejů za zdaňovací období srpen 2008 ve výši 444.272,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím žalovaného.

Podle ust. § 16 odst. 4 písm. f) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSDP“) daňový subjekt, u něhož je prováděna daňová kontrola, má ve vztahu k pracovníku správce daně právo vyjádřit se před ukončením daňové kontroly k výsledku uvedenému ve zprávě, ke způsobu jeho zjištění, případně navrhnout jeho doplnění.

Podle ust. § 16 odst. 8 poslední věty ZSDP odmítne-li daňový subjekt zprávu převzít nebo se jejímu převzetí a projednání vyhýbá, odešle se mu v poštovní zásilce s doručenkou.

Podle ustálené judikatury správních soudů je nezbytné, aby správce daně při respektování zásady součinnosti (§ 2 odst. 9 ZSDP) umožnil daňovému subjektu vyjádřit se před ukončením vytýkacího řízení (§ 43 ZSDP) k jeho výsledku, ke způsobu jeho zjištění, případně navrhnout jeho doplnění tak, jak to v obdobné situaci, tj. před ukončením daňové kontroly, výslovně vyžaduje § 16 odst. 4 písm. f) téhož zákona (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12.12.2007 č.j. 30Ca 87/2007-54). V posuzované věci správce daně podle obsahu správního spisu respektoval ve shora citovaném judikátu vyjádřenou zásadu, že daňový subjekt má v rámci vytýkacího řízení a jeho ukončení stejná práva jako daňový subjekt, u něhož probíhá daňová kontrola. Ačkoliv se žalobce nedostavil k prvnímu předvolání ze dne 28.1.2009 (pravdivost žalobcova tvrzení, že se z tohoto jednání omluvil, nebyla obsahem správního spisu prokázána), správce daně poskytl žalobci opakovanou možnost dostavit se k projednání, a to předvoláním ze dne 6.4.2009. Na toto předvolání žalobce reagoval omluvou doloženou lékařskou zprávou a požádal o poskytnutí jiného termínu k projednání zprávy. Žalovanému také bylo z pracovní

neschopenky jednatele žalobce založené ve správním spise známo, že jednatel je v pracovní neschopnosti od 18.2.2009. Za této situace žalovaný další termín k projednání zprávy o výsledcích vytýkacího řízení žalobci neposkytl a přistoupil k projednání zprávy jinou formou, a to doručení prostřednictvím České pošty. Tímto postupem se však s ohledem na uvedené okolnosti dostal do rozporu s ust. § 16 odst. 8 věty poslední ZSDP, které umožňuje takový postup správci daně pouze

v případě, že daňový subjekt odmítne zprávu převzít, nebo v případě, že se jejímu převzetí a projednání vyhýbá. Krajský soud má na základě obsahu správního spisu za to, že žádná z těchto zákonem předvídaných skutečností v posuzované věci nenastala, neboť nelze odůvodněně tvrdit, že by daňový subjekt zprávu o výsledku vyměřovacího řízení odmítl převzít anebo, že by se jejímu převzetí a projednání vyhýbal. Uvedeným postupem správce daně zkrátil procesní práva žalobce v daňovém řízení zaručená ust. § 16 odst. 4 písm. f) ZSDP a zatížil tak řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, závažnou procesní vadou. Krajský soud proto shledal první žalobní námitku důvodnou.

Za daného procesního stavu se krajský soud nezabýval důvodností druhé žalobní námitky směřující k otázce posouzení existence daňové povinnosti žalobce, neboť to za uvedené procesní situace považuje za předčasné.

Na základě shora uvedené argumentace krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil pro vadu spočívající v podstatném porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (§ 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s.) a současně věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). Při novém projednání věci je žalovaný vázán právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobci, který měl ve věci úspěch, vznikly s tímto řízení náklady zaplacením soudního poplatku ve výši 2.000,- Kč a dále v souvislosti s právním zastoupením, a to za dva úkony právní služby po 2.100,- Kč a dvakrát režijní paušál po 300,- Kč, tj. celkem 4.800,- Kč (ust. § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění). Celkově tedy náklady řízení činí 6.800,- Kč. Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“), týkající se nabytí právní moci rozhodnutí, stanovil soud žalovanému k plnění lhůtu 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku (ust. § 154 odst. 5 s.ř.s., § 159 a § 168 o.s.ř.). Podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. za použití ust. § 64 s.ř.s. zavázal soud žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobce v řízení zastupovala.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 20. října 2011

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru