Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Ca 317/2009 - 40Rozsudek KSOS ze dne 10.03.2011

Prejudikatura

7 A 38/2001

3 As 6/2004

5 A 42/2002


přidejte vlastní popisek

22 Ca 317/2009 – 40

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Moniky Javorové a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Miroslavy Honusové

v právní věci žalobců: a) M. M., b) A. M., oba zastoupeni JUDr. Irenou Tšponovou,

advokátkou se sídlem Přerov, Kratochvílova 142/15, proti žalovanému: Krajský úřad

Olomouckého kraje, se sídlem Olomouc, Jeremenkova 40a, o přezkoumání

rozhodnutí žalovaného ze dne 30.10.2009, č.j. KUOK 100449/2009, ve věci

umožnění provedení udržovacích prací,

takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 30.10.2009,

č.j. KUOK 100449/2009, se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací

žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům a) a b) oprávněným společně

a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 9.320,- Kč do 30 dnů od právní moci

tohoto rozsudku k rukám JUDr. Ireny Tšponové, advokátky se sídlem Přerov,

Kratochvílova 142/15.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobci domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30.10.2009, č.j. KUOK 100449/2009, kterým bylo částečně změněno a ve zbytku potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Lipník nad Bečvou (dále jen „stavební úřad“) ze dne 2.6.2009, č.j. MU/10224/2009, jímž žalobcům jako vlastníkům pozemků parc.č. 1198/11 a 1203 v k.ú. Osek nad Bečvou bylo podle ust. § 141 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění

pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), uloženo „umožnit stavebníku, kterým je Ing. E. K., bytem N. , S., zastoupená na základě plné moci Ing. Z. D., bytem O. n. B., O. n. B., provedení udržovacích prací na stavbě – přípojky NN umístěné na pozemcích parc.č. 1198/11 – ost. pl. a 1203 – dle PK v katastrálním území Osek nad Bečvou“. Prvoinstanční rozhodnutí bylo napadeným rozhodnutím žalovaného změněno ve výroku rozhodnutí tak, že část výroku na straně první, která zní „…umožnit stavebníku, kterým je Ing. E. K., bytem N. , S., zastoupená na základě plné moci Ing. Z. D., bytem O. n. B., O. n. B., provedení udržovacích prací na stavbě – přípojky NN, umístěné na pozemcích parc.č. 1198/11 – ost. pl. a 1203 – dle PK v katastrálním území O. n. B..“ byla nahrazena novým výrokem „…umožnit z pozemků parc.č. 1198/11 a 1203 v k.ú. Osek nad Bečvou stavebníkům Ing. Z. D. a Z. D., oba bytem O. n. B., provedení udržovacích prací na stavbě přípojky NN umístěné na pozemcích parc.č. 1198/11 (ost. plocha) a 1203 (dle PK) v k.ú. Osek nad Bečvou.“

Žalobci namítají, že stavební úřad nesprávně prohlásil přípojku NN za samostatnou stavbu, neboť může jít jen o příslušenství věci hlavní a je tedy třeba zkoumat, zda sdílela osud věci hlavní, tj. zda při převodu objektu č.p. 10 na pozemku parc.č. 23 v k.ú. Osek nad Bečvou (dále jen „objekt č.p. 10) byla součástí převodu tohoto objektu a stala se vlastnictvím vlastníka věci hlavní. Není správný ani závěr žalovaného, že přípojka NN musí být vlastnictvím vlastníka objektu č.p. 10, neboť není vlastnictvím ČEZ Distribuce a.s., protože vlastnické právo lze dovozovat jen ze znění smlouvy o převodu vlastnického práva. V kupní smlouvě, na základě níž manželé D. nabyli mimo jiné objekt č.p. 10, je uvedeno, že převáděné nemovitosti nabývají včetně veškerého příslušenství, aniž by toto příslušenství bylo vyjmenováno. Lze tedy dovodit, že se vlastníky přípojky NN nestali, neboť příslušenství věci nesdílí automaticky osud věci hlavní. Mají dále za to, že vlastníkem přípojky NN se nestala ani Ing. E. K., právní předchůdkyně manželů D., neboť v dražební vyhlášce nebyla přípojka NN jako příslušenství dražené věci, tj. objektu č.p. 10, uvedena. Přípojka NN přitom již nejméně 9 let neplní svou funkci, tj. mohla být od věci oddělena, aniž by došlo ke znehodnocení věci hlavní. Dále namítli, že žalovaný nepřípustným způsobem zasáhl do jejich vlastnického práva, které není ve vztahu k pozemkům parc.č. 1198/11 a parc.č. 1203 nijak omezeno, nejsou proto povinni ani strpět položení přípojky NN na těchto pozemcích. Irelevantní je v tomto směru argument žalovaného, že přípojka NN byla zřízena legálně, ale při převodu nemovitostí se jen opomenulo zřídit věcné břemeno. Výklad ust. § 141 stavebního zákona zastávaný správními orgány je nesprávný, nesprávné je i to, že chybějící právní normu správní orgány nahradily normou jinou, neboť „údržba“ přípojky NN ve skutečnosti znamená rozkopávku v délce desítek metrů. Nadto nejde ani o sousední pozemek, z něhož by měla být prováděna údržba na stavbě souseda, ale jde o údržbu přípojky NN na pozemku žalobců. Konečně žalobci uvedli, že přípojka NN podle originální stavební dokumentace stavebního úřadu měla vést jinou trasou, neměla vůbec do pozemku parc.č. 1198/11 zasahovat a pokud byla zbudována jinak, jde o „černou stavbu“. Stavební úřad již dříve pochybil tím, že povolil změnu užívání objektu č.p. 10 – bývalé výrobny těstovin na zámečnickou dílnu, aniž by se zabýval tím, zda má tento objekt řádně zabezpečen přívod elektrické energie. Toto své pochybení se nyní snaží stavební úřad napravit zásahy do vlastnického práva žalobců.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že se v napadeném rozhodnutí otázkou vlastnictví přípojky NN zabýval a k zásahu do vlastnického práva žalobců došlo v souladu s § 141 stavebního zákona. Existence přípojky NN je potvrzena stavebním povolením ze dne 8.1.1987 a kolaudačním rozhodnutím ze dne 26.4.1990. Stavebník přípojky, tj. Zemědělské družstvo v Oseku nad Bečvou (dále jen „družstvo“), vlastnilo v době realizace stavby přípojky NN nejen pozemek parc.č. 23 a objekt č.p. 10, ale rovněž pozemky parc.č. 1198/11 a 1203, takže zřízení věcného břemene bylo bezpředmětné. V rámci rozprodávání majetku družstva však bylo zřízení věcného břemene opomenuto. Správní orgány přitom musí vycházet z faktické existence přípojky NN na daných pozemcích, která byla v souladu se zákonem vybudována. Přestože nebylo k pozemkům žalobců zřízeno věcné břemeno, nelze vlastníkovi přípojky NN upírat plnění jeho povinností vyplývajících pro něj z ust. § 154 stavebního zákona. Pokud nemůže vlastník stavby své povinnosti splnit na základě věcného břemene, je stavební úřad oprávněn nařídit vlastníkovi sousedního pozemku či stavby na něm, aby strpěl provedení potřebných prací. Opatření na sousedním pozemku je založeno na obdobných principech jako věcné břemeno, ale na případy stavby umístěné na tomtéž pozemku, z něhož mají být provedeny práce na stavbě, stavební zákon nepamatuje. Jde však z povahy věci o podobnou právní situaci jako u stavby na sousedním pozemku a je analogicky i na tento případ možná aplikace ust. § 141 stavebního zákona. Objekt č.p. 10 je v současné době jen dočasně jiným způsobem připojen k odběru elektrické energie než prostřednictvím dané přípojky NN, která je však k tomuto účelu přímo určena a není proto podstatné, že přípojka NN nebyla po určitou dobu užívána. Stavba

přípojky NN byla zřízena na základě stavebního povolení jako trvalá stavba a oprávnění jejího umístění trvá po celou dobu její životnosti, byť se nyní nachází na

cizím pozemku, a ani žalobci ji nemohou svévolně odstranit, neboť nejsou jejími vlastníky.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších

předpisů – dále jen „s.ř.s.“) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že 24.2.2009 podala Ing. E. K., zastoupená Ing. Z. D., žádost o vydání rozhodnutí ukládajícího vlastníkům pozemků parc.č. 1198/11 a 1203 povinnost umožnit provedení udržovacích prací na kabelové přípojce NN, která je na těchto pozemcích umístěna a zabezpečuje přívod elektrické energie z trafostanice na pozemku parc.č. 1198/3 do objektu č.p. 10. Opatřením ze dne 2.3.2009 oznámil stavební úřad účastníkům zahájení řízení o opatření na sousedním pozemku, stanovil termín konání ústního jednání spojeného s místním šetřením na 1.4.2009 a současně vydal usnesení, jímž určil účastníkům lhůtu pro uplatnění námitek do 1.4.2009. Toto usnesení napadli žalobci odvoláním, které bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 8.6.2009 zamítnuto. Při ústním jednání žalobce a) vznesl obdobné námitky jako v nyní podané žalobě. Poté stavební úřad vydal rozhodnutí ze dne 2.6.2009, v němž dovodil, že vlastníkem stavby přípojky NN je Ing. K., neboť tato je vlastníkem objektu č.p. 10, jehož součástí je předmětná přípojka NN a dále se blíže vypořádal s ostatními námitkami žalobců. Proti tomuto rozhodnutí stavebního úřadu vznesli žalobci odvolání, o němž rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. Žalovaný se s otázkou vlastnictví přípojky NN vypořádal tak, že ze správního spisu není zřejmé, kdo je vlastníkem kabelové přípojky NN s tím, že její vlastnictví je nutné prokazovat jinými prostředky, neboť nejde o stavbu evidovanou v katastru nemovitostí. Žalovaný konstatoval, že vybudování přípojky NN bylo součástí stavby objektu č.p. 10 určeného pro výrobu těstovin, ale pouhé stanovisko stavebního úřadu o její existenci neprokazuje její vlastnictví, neboť „podle ustálené praxe může být vlastníkem přípojky nejen stavebník, resp. vlastník připojené stavby, ale přípojka mohla být pro vybudování převedena do vlastnictví provozovatele příslušné technické infrastruktury“. Žalovaný proto v odvolacím řízení doplnil podklady pro rozhodnutí o vyjádření ČEZ Distribuce a.s., podle něhož se tato společnost nepovažuje za vlastníka dané přípojky NN. Žalovaný uzavřel, že „lze považovat za dostatečně prokázané, že vlastníkem předmětné přípojky NN k objektu č.p. 10 stojícímu na pozemku parc.č. 23 v k.ú. Osek nad Bečvou je vlastník objektu č.p. 10. Vlastnictví jiné osoby nelze důvodně předpokládat, protože přípojka je určena výhradně jako přívod elektrické energie do objektu č.p. 10 – výrobny těstovin.“ Dále se žalovaný vypořádal s ostatními námitkami žalobců obdobně jako ve svém vyjádření k žalobě, přičemž změnu prvoinstančního rozhodnutí provedl proto, že v průběhu řízení došlo na základě kupní smlouvy ke změně vlastníka pozemku parc.č. 23 a objektu č.p. 10 na Z. D. a Z. D..

Podle § 141 odst. 1 stavebního zákona pro vytvoření podmínek k provedení stavby nebo její změny, nutných zabezpečovacích prací, nezbytných úprav, udržovacích prací a k odstranění stavby nebo zařízení může stavební úřad uložit těm, kteří mají vlastnická nebo jiná věcná práva k sousedním pozemkům či stavbám na nich, aby umožnili provedení prací ze svých pozemků nebo staveb, pokud mezi zúčastněnými osobami nedošlo k dohodě. Účastníkem řízení je ten, v jehož prospěch má být povinnost uložena, a ten, z jehož pozemku nebo stavby mají být práce prováděny.

Z citovaného ust. § 141 odst. 1 stavebního zákona je zřejmé, že nejprve je v projednávané věci třeba posoudit, zda manželé Dohnalovi jsou osobami, v jejichž prospěch má být předmětná povinnost žalobcům uložena, tj. zejména, zda jim ke stavbě dané přípojky NN náleží vlastnické či jiné právo. Správní orgány si této otázky byly vědomy a ve svých rozhodnutích se jí také zabývají, aniž by však ve svých rozhodnutích jednoznačně uváděly, z jaké konkrétní právní úpravy své závěry vyvozují.

Vlastnictví elektrických přípojek v době vydání stavebního a kolaudačního rozhodnutí (tj. ke dnům 8.1.1987 a 26.4.1990) k předmětné přípojce NN řešil zákon č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrisační zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 79/1957 Sb.), ve svém § 35, od 1.1.2001 je účinný zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve

znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 458/2000 Sb.“), který zřízení, provozování a vlastnictví elektrické přípojky včetně povinností jejího vlastníka upravuje ve svém § 45. Těmito rozhodnými právními předpisy se však žádný ze správních orgánů ve svých úvahách ohledně vlastnictví dané přípojky NN nezabýval, žalovaný vycházel bez jakékoliv opory v jakémkoliv právním předpise jen z úvahy, že elektrická přípojka je stavbou, která se nezapisuje do katastru nemovitostí, z tvrzené „obvyklé praxe“ a ze sdělení ČEZ Distribuce a.s. o tom, že tato společnost

se za vlastníka elektrické přípojky nepovažuje. Pokud tedy žalovaný dovozoval vlastnictví manželů D. k předmětné elektrické přípojce z jiných než zákonných důvodů, zatížil tím své rozhodnutí nepřezkoumatelností. Současně skutkový stav, který vzal žalovaný za prokázaný, nemá oporu ve správním spise, a vyžaduje zásadní doplnění již proto, že žádný ze správních orgánů neposuzoval vlastnictví dané elektrické přípojky z pohledu výše uvedených právních předpisů. V úvahách správních orgánů přitom chybí zejména závěry o tom, kdo se původně stal vlastníkem předmětné přípojky NN po jejím zřízení, zda poté docházelo k převodům vlastnického práva k této přípojce NN a kdo je tedy na základě případných majetkových převodů (popř. přechodů) současným vlastníkem dané přípojky NN. K tomuto posouzení si budou muset nepochybně správní orgány opatřit další podklady, neboť z vyjádření účastníků a obsahu správního spisu lze dovodit, že k určitým majetkovým převodům docházet mohlo (např. ve vztahu k nabytí vlastnictví Ing. K. je zmiňována blíže nespecifikovaná dražební vyhláška, ve vztahu k vlastnictví manželů D. pak kupní smlouva). V této souvislosti je třeba rovněž s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7.1.2010, sp. zn. 22 Cdo 4420/2009, který byl vydán až po vydání napadeného rozhodnutí žalovaného, zdůraznit, že elektrická přípojka je samostatnou věcí (tedy nikoliv součástí nebo příslušenstvím věci hlavní) a jejím vlastníkem může být osoba, která není vlastníkem pozemku.

Z výše uvedených důvodů tedy krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného bez nařízení jednání pro jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů [§ 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.], jakož i pro nedostatečné zjištění skutkového stavu, které vyžaduje zásadní doplnění [§ 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s.] zrušil, přičemž současně podle § 78 odst. 4 s.ř.s.vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení, v němž je žalovaný vázán právním názorem, který krajský soud v tomto zrušujícím rozsudku vyslovil (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

V dalším řízení bude tedy nutné, aby si správní orgány opatřily dostatek podkladů pro posouzení zatím jen údajného vlastnického práva manželů D. k předmětné přípojce NN v souladu s výše uvedenými právními předpisy, což se neobejde bez zjištění předcházejících vlastníků této přípojky a s ohledem na zjištění učiněná z těchto podkladů posoudily, zda skutečně docházelo k převodům vlastnického práva k dané elektrické přípojce a kdo je vlastně povinen (resp. oprávněn) zajišťovat její provoz, údržbu a opravy (§ 45 odst. 4 zákona č. 458/2000 Sb.). Teprve poté bude možné posoudit další rozhodné skutečnosti z hledisek § 141 stavebního zákona.

S ohledem na to, že krajský soud zrušil napadené rozhodnutí žalovaného pro jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů a nedostatečně zjištěný skutkový stav věci samé, bylo by přinejmenším předčasné, aby se zabýval právním hodnocením věci a dalšími žalobními námitkami, které nejsou jen procesního charakteru (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28.11.2003, č.j. 7 A 38/2001-37, 8.3.2005, č.j. 3 As 6/2004-105).

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z plného procesního úspěchu žalobců, kterým tak vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu důvodně v řízení vynaložených nákladů (§ 60 odst. 1 s.ř.s.). Tyto náklady žalobců představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000,- Kč, odměna advokátky ve výši 7.920,- Kč [2 x 2 úkony právní služby po 1.980,- Kč podle § 9 odst. 3 písm. f) ve

spojení s § 7 a snížené podle § 12 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů -1. příprava a převzetí věci, 2. sepis žaloby], paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za úkon právní služby (§ 13 odst. 3 cit. vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) při celkem dvou úkonech právní služby, které advokátka dvěma žalobcům poskytla. Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o.s.ř.“), týkající se nabytí právní moci rozhodnutí (srov. § 54 odst. 5 s.ř.s., § 159, § 160 odst. 1 o.s.ř.), uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 64 s.ř.s. zavázal soud žalovaného zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která oba žalobce v řízení zastupovala.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 10. března 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Monika Javorová, v. r. Marcela Jánová předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru