Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Ca 310/2009 - 31Rozsudek KSOS ze dne 27.10.2011

Prejudikatura

8 Afs 15/2008 - 139


přidejte vlastní popisek

22 Ca 310/2009 - 31

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Moniky Javorové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Miroslavy Honusové

v právní věci žalobce P. S., proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Ostravě se

sídlem Ostrava, Na Jízdárně 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne

21.10.2009 č.j. 8406/09--1102-804760, ve věci daně z příjmů fyzických osob,

takto:

I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 21.10.2009 č.j. 8406-09-

-1102-804760 se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu

řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku

2.000,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 21.10.2009 č.j. 8406/09-1102-804760, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu v Novém Jičíně (dále jen „správce daně“) ze dne 19.6.2007 č.j. 71626/07/374910/2067, kterým mu byla za zdaňovací období roku 2004 vyměřena daň z příjmů fyzických osob (dále jen „daň“) ve výši 73.908 Kč. Současně se domáhal zrušení prvoinstančního rozhodnutí správce daně.

Žalobce proti napadenému rozhodnutí namítá, že se žalovaný neřídil právním názorem vyjádřeným v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4.6.2009 č.j. 22 Ca 5/2009-31, když se žalovaný v napadeném rozhodnutí nevypořádal s podmínkami, které mu uložil v rozsudku krajský soud, nevypořádal se s námitkami žalobce uvedenými v odvolání (žádná z prací provedených firmou J. B. v roce 2004 nemá příčinnou souvislost se změnou účelu užívání stavby, proto je nelze považovat za technické zhodnocení stavby; změna účelu stavby nebyla podmíněna provedením těchto prací a byla by schválená i bez provedení těchto prací), neuvedl, která tvrzení žalobce považuje za nesprávná a v rozporu se zákonem, které důkazní prostředky osvědčil za důkazy, které odmítl a proč, když veškeré odůvodnění zredukoval na opakování svých obecných tvrzení z předchozího zamítavého rozhodnutí o odvolání, které doplnil tvrzením, že žalobce neunesl důkazní břemeno dle § 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSDP“). Přitom se důkazní povinnost podle § 31 odst. 8 ZSDP přenáší na správce daně, když žalobce srozumitelně uvedl důvody, proč fakturované práce považuje za výdaje na opravu nemovitosti a na podporu svých tvrzení předložil dostatek důkazů. Žalobce uvedl, že v celém rozsahu opakuje námitky proti postupu žalovaného tak, jak byly uvedeny v předchozí žalobě.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že vázán právním názorem Krajského soudu v Ostravě provedl důsledné zdůvodnění předmětného rozhodnutí o odvolání, ve kterém se vypořádal s námitkami žalobce uvedenými v odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru. Žalovaný pracoval se stejnými důkazními

prostředky jako správce daně a hodnotil je znovu podle své úvahy, přičemž konstatoval, že žalobce neunesl důkazní břemeno týkající se výdajů

na stavební práce uskutečněné firmou Ing. J. B. v návaznosti na změnu účelu

užívání předmětné nemovitosti, jak je z průběhu daňového řízení zcela zřejmé. Správce daně po provedení výslechu svědků a v návaznosti na projektovou dokumentaci zhodnotil, že k faktické změně účelu užívání nemovitosti na ul. K Nemocnici 104, Nový Jičín, došlo až rozhodnutím Městského úřadu Nový

Jičín o změně užívání stavby ze dne 19.9.2006 č.j. 75294/2006Pa, proto finanční úřad výdaje uskutečněné Ing. J. B. do doby vydání rozhodnutí ze dne 19.9.2006 posoudil jako výdaje vynaložené v souladu s ustanovením § 33 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění platném a účinném pro daná zdaňovací období (dále jen „ZDP“).

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že dne 10.4.2006 byla u žalobce zahájena správcem daně daňová kontrola za období roku 2004. Smlouvou o převodu nemovitosti ze dne 5.2.2003 žalobce nabyl do sdružení R.-S. (tj. žalobce a L. R.) zemědělsko-skladový objekt (dále jen „objekt“) na p. č. 1092/2 v k.ú. Nový Jičín – Horní Předměstí, této nemovitosti bylo v roce 2003 přiděleno č.p. 2133 a č. or. 104. Žalobce již v roce 2002 prováděl na této nemovitosti stavební úpravy - rekonstrukci, jejímž cílem byla změna účelu užívání objektu na prodejnu a sklad průmyslového zboží, což vyplývá z předložených faktur a dokladů, jakož i projektové dokumentace, které tvoří vstupní cenu nemovitosti. Daňový subjekt si však v roce 2003 mohl odepisovat pouze pořizovací cenu nemovitosti ve výši 558.209 Kč, technické zhodnocení si mohl začít odepisovat až v roce 2006, kdy bylo vydáno rozhodnutí o změně v užívání stavby. Správce daně ve zprávě o daňové kontrole uvedl, že součástí technického zhodnocení jsou všechny výdaje, které byly vynakládány na rekonstrukci v roce 2002, 2003 a 2004, včetně výdajů, které by byly jinak klasifikovány jako oprava. Výdaje týkající se faktury č. 240052 od dodavatele Ing. J. B., které by jinak byly považovány za běžnou opravu, považuje správce daně za technické zhodnocení – rekonstrukci, když daňový subjekt na nemovitosti prováděl od roku 2002 zásahy do majetku, které měly za následek změnu v účelu užívání už v roce 2002. Na základě daňové kontroly vydal správce daně dne 19.6.2007 č.j. 71626/07/374910/2067 dodatečný platební výměr, kterým za zdaňovací období roku 2004 vyměřil žalobci daň ve výši 73.908 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 24.7.2007 včasné odvolání, doplněné podáním ze dne 7.9.2007. O odvolání rozhodl žalovaný již dne 16.10.2008 pod č.j. 10233/08-1102-804760 jeho zamítnutím. Rozhodnutí žalovaného však bylo rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4.6.2009 č.j. 22 Ca 5/2009-31 pro nedostatek důvodů zrušeno a vráceno žalovanému k dalšímu řízení, protože z něho nebylo možno seznat, z jakého skutkového stavu správce daně vycházel, jakým způsobem hodnotil zjištěné skutečnosti a jakými úvahami se řídil při svém rozhodování. Žalovaný pak o odvolání rozhodl nově, vycházel přitom z předchozích zjištění správce daně.

Podle § 33 odst. 1 ZDP se technickým zhodnocením pro účely tohoto zákona rozumí vždy výdaje na dokončené nástavby, přístavby a stavební úpravy, rekonstrukce a modernizace majetku, pokud převýšily u jednotlivého majetku v úhrnu ve zdaňovacím období 1995 částku 10 000 Kč a počínaje zdaňovacím obdobím 1996 částku 20 000 Kč a počínaje zdaňovacím obdobím 1998 částku 40 000 Kč.

Podle § 33 odst. 2 ZDP se rekonstrukcí pro účely tohoto zákona rozumí zásahy do majetku, které mají za následek změnu jeho účelu nebo technických parametrů.

Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) již judikoval, že rekonstrukce a modernizace jakožto možné výsledky vynaložení výdajů, jež jsou technickým zhodnocením, jsou definovány v § 33 odst. 2 a 3 ZDP pomocí povahy výsledné změny oproti původnímu stavu majetku, a proto není možné rozhodnout, že určitý výdaj byl vynaložen na rekonstrukci či modernizaci hmotného majetku, aniž by byl řádně zjištěn původní stav tohoto majetku a následně porovnán s jeho stavem po provedeném zásahu (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11.12.2008 č.j. 8 Afs 15/2008-139, www.nssoud.cz).

Podle ustanovení § 50 odst. 7 ZSDP musí být rozhodnutí o odvolání odůvodněno, pokud se v něm nevyhovuje odvolání v plném rozsahu. V odůvodnění se musí odvolací orgán vypořádat se všemi důvody v odvolání uvedenými.

Podle § 31 odst. 2 ZSDP správce daně dbá, aby skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti byly zjištěny co nejúplněji a není v tom vázán jen návrhy daňových subjektů.

Podle § 31 odst. 9 ZSDP daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v přiznání, hlášení a vyúčtování nebo k jejichž průkazu byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván.

V daném případě není sporu o tom, že žalobce uplatnil výdaje za stavební práce Ing. J. B. v roce 2004 jako výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů a své tvrzení doložil formálními dokumenty (fakturu, doklad o úhradě, rozhodnutí zahájení řízení o změně účelu užívání objektu, výzva k doplnění žádosti a přerušení řízení, zprávu HZS Moravskoslezského kraje).

Aby bylo možné v daném případě rozhodnout, zda stavební práce Ing. J. B. jsou technickým zhodnocením nebo opravou, bylo nezbytné pečlivě zjistit skutkový stav, zejména posoudit stav objektu před zahájením prací Ing. J. B. a po jejich provedení, což krajský soud vyslovil již v předchozím zrušujícím rozsudku.

Nejvyšší správní soud již judikoval, že daňové řízení (včetně dokazování) není založeno na vyšetřovací zásadě, ale na zásadě spolupráce správce daně s daňovým subjektem (§ 2 ZSDP). To znamená, že správní orgány jsou primárně povinny při zjišťování skutkového stavu věci a dokazování spolupracovat s daňovým

subjektem a nikoli postupovat s vyloučením jeho součinnosti. Tato součinnost se pak projevuje tím, že správní orgán sdělí daňovému subjektu, jaké skutečnosti požaduje prokázat, jaké skutečnosti má za neprokázané a uloží mu s patřičným poučením povinnost prokázat rozhodné skutečnosti, či vyvrátit jeho pochybnosti. Pokud daňový subjekt součinnost poskytne - doloží/navrhne důkazy, správce daně je provede, realizuje jejich prověření, zhodnotí je a uzavře skutkový stav věci s patřičnou právní kvalifikací (rozsudek NSS ze dne 9.6.2011 č.j. 7 Afs 39/2011-72, www.nssoud.cz).

Žalovaný v napadeném rozhodnutí vycházel pouze z dosavadních zjištění, a to z výslechu svědků Ing. J. K. a Ing. J. K., kteří oba shodně potvrdili, že nemovitost byla do roku 2000 užívána jako zemědělsko-skladový objekt, a poté sloužila k úschově demontované techniky. Fotodokumentace pouze prokazuje, že objekt byl změněn oproti původnímu stavu, ale neříká nic o konkrétních pracích provedených Ing. J. B. Dále vycházel pouze z obecné výzvy správce daně ze dne 14.7.2006, aby vysvětlil, proč výdaje za práce provedené Ing. B. neuplatnil jako výdaje na pořízení hmotného majetku případně technické zhodnocení. Výzvou ze dne 7.2.2007 pak obecně vyzval k předložení důkazních prostředků, že faktura č. 2004023 byla použita na opravu stávajícího plotu areálu, a pokud se jednalo o stavební práce dle soupisu provedených prací, nechť předloží důkazní prostředky, že se nejednalo o technické zhodnocení. Jak bylo uvedeno již shora, ve zprávě o daňové kontrole správce daně k výdajům za práce provedené Ing. B. uvedl, že za rekonstrukci jsou považovány i výdaje související se změnou účelu užívání, které by v případě,kdyby ke změně účelu nedocházelo, byly považovány za běžnou opravu. Žalovaný pak v napadeném rozhodnutí předložené důkazy odmítl pouze s konstatováním, že je „vidí jako nedostačující a nepostačující k unesení důkazního břemene“, aniž by bylo zřejmé, jakými úvahami se při hodnocení těchto důkazů řídil. Z rozhodnutí ani z obsahu spisu však nevyplývá, že by žalovaný či správce daně vedl žalobce k prokázání stavu objektu před provedením konkrétních prací Ing. B. a stavu objektu po jejich provedení, aby mohl řádně posoudit, zda se jedná o výdaje za rekonstrukci či opravu objektu.

Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný nezjistil skutkový stav co nejúplněji a neřídil se závazným právním názorem vysloveným v předcházejícím rozsudku krajského soudu. V dalším řízení bude na žalovaném, aby provedl příslušné úkony k řádnému zjištění skutkového stavu, tedy aby zejména vyzval žalobce k prokázání stavu objektu před konkrétně provedenými pracemi Ing. J. B. a po jejich provedení. Závěr žalovaného o neunesení důkazního břemene žalobcem je za této situace předčasný.

Krajský soud proto napadené rozhodnutí zrušil bez jednání pro vady řízení podle § 76 odst. 1 písm. a) a b) s.ř.s. a dle § 78 odst. 4 s.ř.s. vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení, v němž je správní orgán vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s., protože žalobce byl ve věci procesně úspěšný a v souvislosti s tímto řízením mu vznikly náklady ve výši 2.000,- Kč za zaplacený soudní poplatek. Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o.s.ř.“), týkající se nabytí právní moci rozhodnutí (srov. § 54 odst. 5 s.ř.s., § 159, § 160 odst. 1 o.s.ř.), uložil soud žalovanému

povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 27. října 2011

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru