Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Ca 3/2009 - 66Rozsudek KSOS ze dne 18.02.2011

Prejudikatura

1 As 4/2009 - 53


přidejte vlastní popisek

22Ca 3/2009 – 66

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Ondřeje Mrákoty

v právní věci žalobce POEL spol. s r.o., se sídlem v Ostravě-Mariánských Horách,

Jiřího Trnky 9/1237, zastoupeného Mgr. Evou Budínovou, advokátkou se sídlem ve

Frýdku-Místku, O. Lysohorského 702, proti žalovanému Státnímu úřadu inspekce

práce, se sídlem v Opavě, Horní náměstí 103/2, o přezkoumání rozhodnutí

žalovaného ze dne 31.10.2008 č.j. 2686/1.30/08/14.3, ve věci pokuty za správní

delikty,

takto:

I. Rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 31.10.2008 č.j.

2686/1.30/08/14.3 se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací žalovanému

k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku

6.800,- Kč ve lhůtě 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Evy

Budínové, advokátky se sídlem ve Frýdku-Místku, O. Lysohorského 702.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 31.10.2008 č.j. 2686/1.30/08/14.3, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Moravskoslezský a Olomoucký kraj, se sídlem v Ostravě ze dne 14.8.2008 č.j. 3675/10.10-M/08/14.3, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání správních deliktů podle ust. § 30 odst. 1 písm. e) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZIP“), za což mu byla uložena pokuta ve výši 25.000,- Kč a povinnost uhradit paušální částku nákladů řízení ve výši 1.000,- Kč.

V podané žalobě žalobce namítl, že správní orgán postupoval v rozporu s ust. § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen „správní řád“), když nevyzval žalobce k odstranění vad odvolání, z něhož nebylo patrno, v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí a ani mu k tomu neposkytl přiměřenou lhůtu. Dále žalobce namítl, že správní orgán při svém rozhodování nedostatečně zvážil všechny okolnosti daného případu, nevypořádal se s tvrzenými skutečnostmi a neprovedl důkazy, které žalobce navrhoval. Žalobce uzavřel smlouvu o dílo v pozici zhotovitele, nicméně dne 10.10.2001, ve znění dodatku č. 5, byla uzavřena smlouva o dílo, na základě které se skutečným dodavatelem, tj. zhotovitelem stavby stala společnost LOGIA spol. s r.o., které bylo předáno staveniště zápisem ze dne 11.6.2007. Podle žalobce měla společnost LOGIA spol. s r.o. na základě této smlouvy jako skutečný zhotovitel zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci na této stavbě. Žalobce neměl na daném staveništi žádné své stroje ani zaměstnance a nevykonával na něm žádnou činnost. Rovněž lešení, ze kterého poškozený P. L. spadl, objednala a převzala společnost LOGIA spol. s r.o. Podle žalobce je zhotovitelem každý, kdo na stavbě vykonává činnost na základě objednávky, smlouvy apod. Tento názor opakovaně vyjádřil i žalovaný. Žalobce fakticky žádnou činnost na stavbě nevykonával, když za tímto účelem uzavřel smlouvu o dílo se společností LOGIA spol. s r.o. Žalobce v průběhu řízení navrhl provést důkaz úředním záznamem o podaném vysvětlení ze dne 11.9.2008 č.j. MROV-6260/MH-TČ-2007, v němž V. L. a M. Š. uvedli, že při

nástupu do zaměstnání byli V. L. i poškozený P. L. proškoleni z bezpečnosti práce M. Š. a rovněž byli poučeni, že na předmětném lešení nemají pracovat ani na ně vstupovat, neboť lešení není dokončeno a není tedy bezpečné. O této skutečnosti nebyl proveden písemný záznam, neboť podle vyjádření obou osob nebyl v dané době k dispozici stavební deník. Proto žalobce navrhl provést rovněž důkaz výslechem obou osob. Správní orgán však navrhované důkazy neprovedl, aniž by uvedl důvod, proč tak neučinil. Žalobce má za to, že žalovaný nedostatečně zkoumal okolnosti svědčící ve prospěch žalobce, což vedlo k nezákonnému rozhodnutí.

Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání prostřednictvím právní zástupkyně, v němž se uvádí, že bude doplněno do 15 dnů. Správní orgán prvého stupně poskytl lhůtu pro doplnění odvolání delší a následně vzhledem k nečinnosti žalobce byl spis postoupen žalovanému jako odvolacímu orgánu. Až do vydání napadeného rozhodnutí nebylo odvolání žalobce doplněno. Rozhodnutí bylo proto žalovaným přezkoumáno v celém rozsahu a následně bylo odvolání zamítnuto. Nelze tedy dovodit, že by žalobce byl poškozen na svých právech vinou správních orgánů, neboť to byl právě on, kdo byl nečinný. Dále žalovaný uvedl, že v rámci kontrolního řízení a následného správního řízení bylo dostatečně prokázáno, že dodavatel stavebních prací (zejména společnost LOGIA spol. s r.o.) v rámci dodavatelské dokumentace v rozporu s ust. § 4 odst. 1 vyhl. č. 324/1990 Sb., o bezpečnosti práce a technických zařízení při stavebních pracích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhl. č. 324/1990 Sb.“), nevytvořil podmínky k zajištění bezpečnosti práce. S ohledem na postavení žalobce jako zhotovitele stavby tím došlo k porušení povinností podle § 160 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, v platném znění (dále jen „stavební zákon“) a v návaznosti na ust. §§ 12 a 13 zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy, v platném znění (dále jen „zákon č. 309/2006 Sb.“), když nepřijal potřebná opatření k prevenci rizik, neboť na předmětné stavbě nezajistil vytvoření bezpečného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí a pracovních podmínek vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Žalovaný zdůraznil, že odpovědnost za nesplnění předmětných povinností je objektivní odpovědností žalobce, neboť žalobce se smlouvou o dílo uzavřenou se zadavatelem stavby dostal do postavení zhotovitele stavby také ve smyslu ust. § 160 stavebního zákona. Podle žalovaného není právně významné tvrzení žalobce, že na základě následně uzavřené smlouvy mezi ním a skutečným dodavatelem společností LOGIA spol. s r.o. se tato stala zhotovitelem celé stavby a že staveniště bylo této společnosti předáno zápisem, takže tato měla zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Toto tvrzení je podle žalovaného v rozporu s objektivní odpovědností za plnění povinností zaměstnavatele podle zákoníku práce samotným zaměstnavatelem [např. § 102 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění (dále jen „ZP“) ], nebo za použití §§ 12 a 13 zákona č. 309/2006 Sb. i jinými osobami zde uvedenými, které mají postavení zaměstnavatele. Správnost těchto závěrů potvrzuje podle žalovaného ust. § 2 nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, v platném znění (dále jen „nařízení č. 591/2006 Sb.“), které upravuje i povinnosti zhotovitele stavby za uspořádání staveniště, popř. vymezeného pracoviště. Žalobce byl nesporně v tomto konkrétním případě zhotovitelem stavby, kterému bylo zadavatelem předáno staveniště a za jeho uspořádání odpovídal bez rozdílu zda a v jaké části toto předal následně dál dalšímu faktickému zhotoviteli stavby, či jednotlivé části stavby. Pokud jde o společnost LOGIA spol. s r.o., tato byla toliko v postavení zaměstnavatele, u něhož k pracovnímu úrazu postiženého došlo (§ 105 odst. 1, 3 ZP). Žalobcem navrhované důkazy, a to úřední záznam o podaném vysvětlení ze dne 11.9.2008 osob V. L. a M. Š. a výslech těchto osob, nebyly provedeny s přihlédnutím k ust. § 137 odst. 4 správního řádu a také proto, že výslech těchto o jejich poučení o bezpečnosti práce při nástupu do zaměstnání se nevztahuje ke správním deliktům, za které byla uložena pokuta. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění – dále jen „s.ř.s.“) a v souladu s dispoziční zásadou (§ 75 odst. 2 věta prvá s.ř.s.), byl vázán žalobními body obsaženými v žalobě.

Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že dne 4.8.2006 uzavřel žalobce, jako zhotovitel se Statutárním městem Ostrava, Městským obvodem Mariánské Hory a Hulváky, jako objednatelem smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla rekonstrukce Mateřské školy Gen. Janka. Žalobce následně jako objednatel uzavřel smlouvu o dílo, ve znění dodatku č. 6 ze dne 10.1.2007 se zhotovitelem společností LOGIA spol. s r.o. Dne 11.6.2007 byl sepsán žalobcem a společností LOGIA spol. s r.o. zápis o předání a převzetí staveniště. V bodě 5 tohoto zápisu bylo prostorové vymezení staveniště označeno „pravá polovina budovy I. a II. NP od schodiště, terasa v zahradě“. Následně uzavřela dne 20.8.2007 společnost LOGIA spol. s r.o., jako objednatel smlouvu o dílo se společností T.B.STAV s.r.o., se sídlem v Žilině, jako zhotovitelem. Dne 10.9.2007 byl mezi oběma těmito subjekty sepsán zápis o předání a převzetí staveniště, které bylo vymezeno v bodě 7 zápisu jako část podél východní a severní fasády. Dne 2.10.2007 byla správním orgánem prvého stupně zahájena kontrola příčin a okolností pracovního úrazu P. L., který byl zaměstnancem firmy LOGIA spol. s r.o. Dle kontrolního protokolu ze dne 26.2.2008 nastoupil dne 11.9.2007 poškozený P. L. do práce na staveniště, kde mu práci přidělil mistr a zaměstnanec stavební firmy LOGIA spol. s r.o. M. Š.. Práci měl provádět společně s V. L. (OSVČ). Po přidělení práce stavbyvedoucí Ing. K. N. a mistr M. Š. odjeli ze stavby. V. L. odešel na oběd ve 12 hod. a P. L. zůstal na staveništi sám. Toxikologickým vyšetřením bylo zjištěno, že stavební práce prováděl pod vlivem alkoholu. Pádem z lešení utrpěl vážné zranění. Úrazu nebyl nikdo přítomen. Poškozeného našel V. L. při příchodu z oběda ve 12:55 hod. Na druhé straně budovy pracovali nějací Romové. Dle kontrolního protokolu žalobce jako zhotovitel stavby nesplnil povinnost přijímat opatření k předcházení rizikům podle § 102 odst. 1 ZP, neboť nezabezpečil odborné vedení stavby prováděné stavbyvedoucím, jak požaduje ust. § 160 odst. 1 stavebního zákona. Dále jako zhotovitel nesplnil povinnost zajistit, aby jeho činnost a práce jeho zaměstnanců byly organizovány, koordinovány a prováděny tak, aby byli chráněni také zaměstnanci dalšího zaměstnavatele (§ 101 odst. 4 písm. a) ZP). Žalobce jako zhotovitel stavby nesplnil povinnost přijímat opatření k předcházení rizikům ve smyslu § 102 odst. 1 ZP, neboť nezajistil dodržování povinností k ochraně života, zdraví, životního prostředí a bezpečnosti práce, jak požaduje ust. § 160 odst. 2 stavebního zákona a nesplnil opatření vyplývající z ust. § 4 odst. 1 vyhl. č. 324/1990 Sb., neboť připustil pohyb poškozeného v ohroženém prostoru a ve výšce bez řádně dokončené kolektivní ochrany. Dále žalobce jako zhotovitel stavby nesplnil povinnosti přijímat opatření k předcházení rizikům dle § 102 odst. 1 ZP, neboť nezajistil přijetí technických a organizačních opatření k zabránění pádu zaměstnanců z výšky nebo k jejich zachycení a dále žalobce nezajistil zaměstnancům školení z nových právních a ostatních předpisů, které doplňují jejich kvalifikační předpoklady pro výkon práce. Dne 26.2.2008 byl sepsán kontrolní protokol o kontrole proběhlé u společnosti LOGIA spol. s r.o. s téměř totožnými závěry jako v případě žalobce. Dne 3.3.2008 žalobce požádal o přezkoumání protokolu, přičemž namítl především, že není zaměstnavatelem poškozeného, dále, že uzavřel smlouvu o dílo se společností LOGIA spol. s r.o., které bylo také předáno pracoviště, a proto není v posuzované věci zaměstnavatelem ve smyslu ust. § 102 odst. 1 ZP ani zhotovitelem podle ust. § 160 odst. 1 stavebního zákona, jímž je subdodavatelsky firma LOGIA spol. s r.o. Dále uvedl, že firma LOGIA spol. s r.o. převzala také odpovědnost za bezpečnost na staveništi, včetně koordinace prací a byla tedy povinna přijmout opatření k pádu z výšky ve smyslu ust. § 3 odst. 1 nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky, v platném znění (dále jen nařízení vlády č. 362/2005). Správní orgán prvého stupně vydal dne 5.2.2008 vyrozumění o přezkoumání protokolu, kde setrval na svých závěrech uvedených v kontrolním protokolu a uvedl mimo jiné, že žalobce je zaměstnavatel, přestože není zaměstnavatelem postiženého, ale jako zhotovitel stavby je současně i zaměstnavatelem s povinnostmi k prevenci rizik vůči vlastním i cizím zaměstnancům v rozsahu stavby a staveniště. Měl proto zabezpečit odborné vedení provádění stavby stavbyvedoucím a přijímat opatření k prevenci rizik. Dále se ze správního spisu zjišťuje, že záznam o úrazu poškozeného vyhotovila firma LOGIA spol. s r.o. jako jeho zaměstnavatel. Ze zprávy kontroly příčin, okolností a vlastního šetření závažného pracovního úrazu ze dne 19.3.2008 vypracované správním orgánem prvého stupně se podává, že na majetek zaměstnavatele poškozeného společnost LOGIA spol. s r.o. byl prohlášen dne 14.12.2007 konkurz. Dne 19.3.2008 podal žalobce námitky proti vyrozumění o přezkoumání protokolu, kde v podstatě zopakoval svou předchozí argumentaci. Správní orgán prvého stupně vydal dne 14.5.2008 pod č.j. 1822/10.10./08/14.3 rozhodnutí o námitkách, které byly zamítnuty. Následně vydal dne 29.5.2008 pod č.j. 2993/10.10-M/08/14.3 příkaz, jímž rozhodl, že žalobce se dopustil celkem 5 správních deliktů specifikovaných ve výroku tohoto rozhodnutí, za něž mu byla uložena pokuta ve výši 250.000,- Kč. Současně mu byla uložena povinnost k úhradě nákladů správního řízení ve výši 1.000,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odpor, v němž uvedl, že zhotovení stavby bylo řešeno subdodávkou ze strany společnosti LOGIA spol. s r.o. s níž žalobce uzavřel smlouvu o dílo a která se tedy stala dodavatelem stavby a na základě toho odpovídala i za bezpečnost práce na staveništi, které jí bylo předáno zápisem ze dne 11.6.2007. Žalobce neměl na stavbě žádné své zaměstnance, poškozený L. nikdy nebyl zaměstnancem žalobce a nikdy mu nebyly udělovány žalobcem pokyny k výkonu pracovní činnosti. K závěru, že nebylo zabezpečeno odborné vedení prováděné stavby, žalobce namítl, že tato skutečnost byla upravena smlouvou o dílo ze dne 10.10.2001, kdy stavbyvedoucím byl určen Ing. K. N.. Zaměstnanci společnosti LOGIA spol. s r.o. rozdělovali a koordinovali práci ostatních zaměstnanců, a proto bylo povinností této společnosti zabezpečit bezpečnost práce a nepřipustit pohyb zaměstnanců v ohroženém prostoru. Také lešení, ze kterého poškozený spadl, objednala a převzala společnost LOGIA spol. s.r.o. Žalobce se proto nemohl dopustit správních deliktů, které jsou mu připisovány napadeným příkazem. Žalovaný dále namítl účelovost postupu správního orgánu vůči němu s ohledem na skutečnost, že na majetek společnosti LOGIA spol. s r.o. byl prohlášen konkurz. Podáním ze dne 30.6.2008 žalobce podal další vyjádření a doplnil důkazní návrhy, mimo jiné o provedení důkazu záznamem o podaném vysvětlení ze dne 11.9.2007 V. L. a M. Š. (č.j. MROV-6260/MH-TČ-2007 a č.j. MROV-6260/MH-TČ-2007) a dále důkaz výslechem V. L. a výslechem M. Š.. Rozhodnutím správního orgánu ze dne 14.8.2008 č.j. 3675/10.10.-M/08/14.3 bylo správní řízení s žalobcem ve věci správních deliktů podle ust. § 30 odst. 1 písm. c), e) a f) zastaveno. Za správní delikty podle ust. § 30 odst. 1 písm. e) specifikované následně:

I) delikt, které se dopustil tím, že v průběhu realizace stavby nezajistil jako zhotovitel stavby přijetí opatření potřebných k prevenci rizik, ačkoliv k tomu měl povinnost podle ust. § 160 odst. 2 stavebního zákona a § 102 odst. 1 ZP v návaznosti na §§ 12 a 13 zákona č. 309/2006 Sb., když na předmětné stavbě nezajistil vytvoření bezpečného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí a pracovních podmínek vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijetím opatření k předcházení rizikům, neboť dodavatel stavebních prací (zejména společnost LOGIA spol. s r.o.) v rámci dodavatelské dokumentace v rozporu s ust. § 4 odst. 1 vyhl. č. 324/1990 Sb., nevytvořil podmínky k zajištění bezpečnosti práce, když připustil pohyb úrazem postiženého v ohroženém prostoru a ve výšce bez řádné kolektivní ochrany a

II) delikt, kterého se dopustil tím, že na předmětné stavbě v průběhu její realizace nezjistil jako zhotovitel stavby přijetí opatření potřebných k prevenci rizik, ačkoliv k tomu měl povinnost dle § 160 odst. 2 stavebního zákona za užití § 12 a § 13 zákona č. 309/2006 Sb. a podle § 102 odst. 1 ZP, když nezajistil vytvoření bezpečného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí a pracovních podmínek vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a nepřijetí technických a organizačních opatření k předcházení rizikům proti pádu zaměstnanců z výšky nebo do hloubky, propadnutí nebo sklouznutí nebo k jejich bezpečnému zajištění, jak požaduje ust. § 3 odst. 1 nařízení vlády č. 362/2005 Sb., neboť připustil pohyb úrazem postiženého v ohroženém prostoru a ve výšce bez řádné kolektivní ochrany,

byla žalobci uložena pokuta ve výši 25.000,- Kč a současně mu byla uložena náhrada nákladů správního řízení ve výši 1.000,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 2.9.2008 odvolání, v němž uvedl, že bude blíže odůvodněno ve lhůtě 15 dnů. Dne 26.9.2008 správní orgán prvého stupně předložil spis k rozhodnutí o odvolání žalovanému. Žalovaný rozhodl o odvolání napadeným rozhodnutím, v jehož odůvodnění se ztotožnil se závěry správního orgánu prvého stupně a zdůraznil, že smlouva o dílo uzavřená mezi žalobcem a společností LOGIA spol. s r.o., uzavřená ještě za účinnosti vyhl. č. 324/1990 Sb., nic nemění na povinnosti žalobce jako zhotovitele stavby dodržovat v rozhodnutí zmiňované právní předpisy. Této odpovědnosti se nemůže žalobce jako zhotovitel zprostit převedením povinnosti na jinou osobu, neboť se jedná o odpovědnost objektivní.

Podle ust. § 37 odst. 1 správního řádu je podání úkonem směřujícím vůči správnímu orgánu. Podání se posuzuje podle svého skutečného obsahu a bez ohledu na to, jak je označeno.

Podle ust. § 37 odst. 2 věty první správního řádu z podání musí být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje.

Podle ust. § 37 odst. 3 správního řádu nemá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu.

Podle ust. § 82 odst. 2 věty první a druhé správního řádu odvolání musí mít náležitosti uvedené v § 37 odst. 2 a musí obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo.

Podle ust. § 160 odst. 1 věty první stavebního zákona provádět stavbu může jako zhotovitel jen stavební podnikatel, který při její realizaci zabezpečí odborné vedení provádění stavby stavbyvedoucím, pokud v odstavcích 3 a 4 není stanoveno jinak.

Podle ust. § 160 odst. 2 stavebního zákona zhotovitel stavby je povinen provádět stavbu v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu a s ověřenou projektovou dokumentací, dodržet obecné požadavky na výstavbu, popřípadě jiné technické předpisy a technické normy a zajistit dodržování povinností k ochraně života, zdraví, životního prostředí a bezpečnosti práce vyplývajících ze zvláštních právních předpisů.

Podle ust. § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 591/2006 Sb. zhotovitel při uspořádání staveniště dbá, aby byly dodrženy požadavky na pracoviště stanovené zvláštním právním předpisem a aby staveniště vyhovovalo obecným požadavkům na výstavbu podle zvláštního právního předpisu a dalším požadavkům na staveniště stanoveným v příloze č. 1 k tomuto nařízení; je-li pro staveniště zpracován plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi (dále jen "plán"), uspořádá zhotovitel staveniště v souladu s plánem a ve lhůtách v něm uvedených.

Podle ust. § 2 odst. 3 věty první nařízení vlády č. 591/2006 Sb. za uspořádání staveniště, popřípadě vymezeného pracoviště, podle odstavců 1 a 2 odpovídá zhotovitel, kterému bylo toto staveniště, popř. pracoviště, předáno a který je převzal.

Podle ust. § 4 nařízení vlády č. 591/2006 Sb. jestliže po omezenou dobu, zejména v závislosti na postupu stavebních a montážních prací nebo při udržovacích pracích, není možno zajistit, aby práce byly prováděny na pracovištích, která splňují požadavky zvláštního právního předpisu, a jestliže při jejich provádění nebo během přístupu na pracoviště hrozí nebezpečí pádu fyzických osob nebo předmětů z výšky nebo do hloubky, zajistí zhotovitel bezpečné provádění těchto prací, jakož i bezpečný přístup na pracoviště v souladu s požadavky zvláštního právního předpisu.

Podle ust. § 52 správního řádu účastníci jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Správní orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci.

Žalobní námitku, že byla krácena práva žalobce, když žalovaný vůči němu nepostupoval v souladu s ust. § 37 odst. 3 správního řádu a nevyzval jej k odstranění vad odvolání, shledal krajský soud důvodnou. Odvolání je jednou z forem podání ve smyslu ust. § 37 odst. 1 správního řádu, tedy úkonem směřujícím vůči správnímu orgánu. Musí proto splňovat obecné náležitosti podání vyplývající z tohoto ustanovení a dále údaje předepsané ust. § 82 odst. 2 správního řádu. Jelikož ve smyslu ust. § 93 odst. 1 správního řádu se pro odvolací řízení použijí obdobně ustanovení hlav I až IV, VI a VII druhé části správního řádu, je nezbytné v případě, že odvolání nesplňuje náležitosti vyplývající z ust. § 37 nebo § 82 správního řádu postupovat ve smyslu ust. § 37 odst. 3 správního řádu, takže správní orgán je povinen žadateli poskytnout součinnost a vyzvat jej k odstranění nedostatků (srov. např. rozsudek NSS ze dne 6.3.2009 č.j. 1 As 4/2009-53). To platí i v případě, že za účastníka podává odvolání zmocněnec, jímž je advokát, u něhož se předpokládá znalost zákona a profesionální přístup. Správní řád totiž z postupu podle ust. § 37 odst. 3 správního řádu žádné výjimky nepřipouští. Jelikož vůči žalobci nebylo žalovaným zákonným způsobem postupováno, byl žalobce postupem žalovaného zkrácen na svých právech.

Žalobní námitku, že správní orgány nedostatečně zkoumaly okolnosti svědčící ve prospěch žalobce, když skutečným zhotovitelem stavby byla subdodavatelsky společnost LOGIA spol. s r.o., shledal krajský soud rovněž důvodnou. Žalobce od počátku kontrolního řízení a následného správního řízení argumentoval uzavřením subdodavatelské smlouvy se společností LOGIA spol. s r.o., která podle něj stala v důsledku tohoto právního úkonu zhotovitelem celé stavby a tím, že tomuto právnímu subjektu bylo také předáno staveniště zápisem o předání staveniště ze dne 11.6.2007. Žalobce rovněž uváděl, že stavbyvedoucí, mistr i poškozený byli zaměstnanci společnosti LOGIA spol. s r.o., že žalobce sám neměl na stavbě žádné stroje, žádná zařízení a žádné vlastní zaměstnance. Žalovaný i správní orgán prvého stupně se s touto argumentací vypořádali v podstatě obecným odkazem na příslušná ustanovení zákoníku práce, stavebního zákona a zákona č. 309/2006 Sb. s tím, že odpovědnost žalobce jako zhotovitele stavby je odpovědností objektivní, kterou nelze přenést na jiný právní subjekt. Tyto závěry správních orgánů obou stupňů však nerespektují ust. § 2 odst. 1 a 3 nařízení vlády č. 591/2006 Sb., tedy právního předpisu, který blíže upravuje další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništích. V ust. § 2 odst. 1 tohoto právního předpisu jsou vymezeny povinnosti zhotovitele a v ust. § 2 odst. 3 je určeno, že tímto zhotovitelem je ten subjekt, kterému bylo staveniště předáno a který je převzal. Z ustanovení § 4 citovaného nařízení vlády pak vyplývá pro takto vymezeného zhotovitele také povinnost zajistit bezpečnost prací, u nichž hrozí nebezpečí pádu fyzických osob nebo předmětů z výšky nebo do hloubky. Z pohledu těchto ustanovení citovaného vládního nařízení, která představují detailní úpravu povinností zhotovitele na staveništi včetně přechodu odpovědnosti v případě existence subdodavatelských vztahů, které se právě ve stavebnictví běžně vyskytují (§ 2 odst. 3 nařízení vlády č. 591/2006 Sb.), se správní orgány obou stupňů odpovědností jednotlivých právních subjektů podílejících se na realizaci stavby vůbec nezabývaly. Napadené rozhodnutí je pak v tomto směru nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodu rozhodnutí. Žalovaný se k citované právní úpravě (§ 2 nařízení vlády č. 591/2006 Sb.) vyjádřil až ve svém stanovisku k žalobě, když jí podpůrně argumentoval správnost svých závěrů s tím, že žalobce byl jednoznačně zhotovitelem a nesporně také převzal staveniště. Krajský soud, ačkoliv zásadně nepřihlíží k dodatečné argumentaci obsažené ve vyjádření k žalobě, pokud tato není současně uvedena již v odůvodnění napadeného rozhodnutí, považuje za vhodné se v tomto případě k závěrům žalovaného vyjádřit. Krajský soud považuje názor žalovaného na aplikaci ust. § 2 odst. 3 nařízení vlády č. 591/2006 Sb. za velmi zjednodušený, neboť žalovaný za zhotovitele ve smyslu tohoto ustanovení považuje žalobce jen proto, že byl tím, kdo uzavřel se zadavatelem zakázky smlouvy o dílo, tj. byl „prvním zhotovitelem v řadě“. Nařízení vlády č. 591/2006 Sb. upravuje detailně právní vztahy na staveništi s ohledem na aktuální potřeby vyplývající z postupu prací na stavbě, jak lze dovodit např. z ust. § 4 citovaného nařízení vlády. Je proto podle krajského soudu logické, že povinnosti a odpovědnost zhotovitele budou na straně toho subjektu, který stavební práce fakticky provádí, neboť jen ten je schopen na momentální stav na staveništi a z něj plynoucí povinnosti spojené s bezpečností práce adekvátně reagovat. Míra jeho odpovědnosti pak bude v souladu s ust. § 2 odst. 3 citovaného nařízení vlády odpovídat rozsahu, v jakém mu bylo staveniště předáno podle zápisu o předání a převzetí stanoviště.

Důvodnou shledal krajský soud také žalobní námitku, v níž žalobce namítl, že se správní orgány nevypořádaly s důkazními návrhy, které v řízení navrhl. Procesní právo účastníků správního řízení navrhovat správnímu orgánu důkazy vyplývá z ust. § 52 správního řádu. Správní orgán podle stejného ustanovení správního řádu není návrhy účastníků vázán, nicméně dospěje-li k závěru, že navržené důkazy neprovede, je povinen v odůvodnění svého rozhodnutí uvést důvody, pro které tak neučinil. Na správní řízení lze v této rovině zcela vztáhnout judikaturu Ústavního soudu (srov. např. Nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 729/2000), podle níž účastníkovi musí být dána možnost vyjádřit se nejen k provedeným důkazům a k věci samé, ale také navrhnout důkazy, jejich provedení ke zjištění svých tvrzení pokládá za potřebné, přičemž „tomuto procesnímu právu účastníka odpovídá povinnost soudu nejen o vznesených návrzích rozhodnout, ale také – pokud jim nevyhoví – ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů (zpravidla ve vztahu k hmotněprávním předpisům, které aplikoval a k právním závěrům, k nimž na skutkovém základě dospěl) navržené důkazy neprovedl, resp. proč je pro základ svých skutkových zjištění nepřevzal; jestliže tak obecný soud neučiní zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod...“. Ačkoliv se uvedený judikát vztahuje konkrétně k řízení před soudy, nevyjadřuje zásadní procesní princip, který je nezbytné aplikovat i v řízení správním. Správní orgány obou stupňů se k důkazům navrženým žalobcem, resp. k důvodům pro které tyto důkazy neprovedly, ve svých rozhodnutích vůbec nevyjádřili. Žalovaný se k této otázce vyjádřil až ve svém stanovisku k žalobě k němuž však soud není oprávněn přihlédnout, neboť není součástí napadeného rozhodnutí a neexistovalo v době jeho vydání.

Z výše uvedených důvodů krajský soud zrušil napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí a pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (§ 76 odst. 1 písm. a) a c) s.ř.s.) a současně věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (ust. § 78 odst. 4 s.ř.s.). Při novém projednání věci je žalovaný vázán právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobci, který měl ve věci úspěch, vznikly s tímto řízením náklady v souvislosti se zaplacením soudního poplatku ve výši 2.000,- Kč a dále za právní zastoupení, a to za dva úkony právní pomoci po 2.100,- Kč a 2x režijní paušál po 300,- Kč, tj. celkem 6.800,- Kč. Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“) týkající se nabytí právní moci rozhodnutí, stanovil soud žalovanému k plnění lhůtu 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku (srov. ust. § 54 odst. 5 s.ř.s., § 159 a § 160 odst. 1 o.s.ř.). V souladu s ust. § 64 s.ř.s. a § 149 odst. 1 o.s.ř. zavázal soud žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobce v řízení zastupovala.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 18. února 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Monika Javorová, v. r. Tereza Polášková předsedkyně sen átu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru