Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Ca 261/2009 - 28Rozsudek KSOS ze dne 31.08.2010


přidejte vlastní popisek

22Ca 261/2009 – 28

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Jiřího Gottwalda

v právní věci žalobce P. S., s.r.o., zastoupeného Mgr. Liborem Rojarem, advokátem

se sídlem v Uherském Ostrohu, Veselská 710, proti žalovanému Státnímu úřadu

inspekce práce, se sídlem v Opavě, Horní náměstí 103/2, o přezkoumání rozhodnutí

žalovaného ze dne 10.8.2009 č.j. 1379/1.30/09/14.3, ve věci pokuty za správní delikt,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 12.10.2009 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10.8.2009, č.j. 1379/1.30/09/14.3, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj ze dne 22.6.2009 č.j. 6859/9.21/0814.3-RZ, jímž byla žalobci uložena pokuta za správní delikt ve výši 10.000,- Kč. V žalobě, kterou rozhodnutí žalovaného napadl v celém rozsahu, žalobce namítal nezákonnost napadeného rozhodnutí, jež spočívala v tom, že

1) interpretaci a aplikaci ust. § 313 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění (dále jen „zákoník práce“) na daný konkrétní případ považoval za nesprávnou s tím, že v podrobnostech pouze odkázal na svou argumentaci vznesenou ve správním řízení,

2) interpretaci právního pojmu příkaz tak, jak ji provedl správní orgán, rovněž nepovažoval za správnou, když současně s tímto příkazem mu nebylo zasláno oznámení o zahájení správního řízení,

3) uplynula prekluzivní lhůta odpovědnosti žalobce za přestupek, když správní řízení bylo zahájeno až v březnu roku 2009, 4) považoval za nepřezkoumatelné rozhodnutí, kde jsou zákonná ustanovení citována pouze s dovětkem „ve znění pozdějších předpisů“, když text zákona bývá často měněn a s ohledem na charakter sankce za správní delikt je na tuto nutno nahlížet obdobně jako na sankce v trestněprávní oblasti, tudíž aplikovat vždy tu právní úpravu, která stanoví na daný správní delikt mírnější trest.

Žalovaný ve svém vyjádření k jednotlivým žalobním bodům uvedl: k bodu 1), že použití ust. § 313 odst. 1 zákoníku práce je v daném případě zcela adekvátní, když potvrzení o zaměstnání má být vydáno při skončení pracovního poměru, tedy v poslední den jeho trvání,

k bodu 2) a 3), že příkaz dle ust. § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen „správní řád“) může být prvním úkonem v řízení a není pak třeba postupovat dle ust. § 46 správního řádu a zasílat oznámení o zahájení správního řízení ani činit další úkony před vydáním příkazu, neboť správní řízení je zahájeno doručením příkazu. V tomto případě došlo k doručení příkazu dne 24.3.2009 a tímto dnem tedy bylo zahájeno správní řízení s žalobcem. Dle ust. § 36 odst. 2 zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, v platném znění (dále jen „zákon o inspekci práce“) odpovědnost žalobce za správní delikt nezanikla, neboť od zahájení řízení neuplynul 1 rok ani tři léta ode dne spáchání správního deliktu žalobcem, takže k prekluzi takto nedošlo,

k bodu 4), že termín „ve znění pozdějších předpisů“ žalovaný považuje za vžitý termín právní terminologie, používaný nejen v odborné literatuře, ale zejména v rozhodovací praxi soudů a správních orgánů, kdy je to právě z důvodů, že text zákona se často mění. Nicméně odpovědnost za správní delikt je posuzována dle právní normy platné a účinné v době spáchání správního deliktu a správní řízení je pak vedeno, pokud není v zákoně stanoveno jinak, taktéž podle předpisů platných a účinných v době vedení správního řízení.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů v souladu s dispoziční zásadou (§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s.ř.s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Z obsahu správního spisu soud zjistil, že u žalobce byla Oblastním inspektorátem práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj (dále jen „správní orgán I. stupně“) provedena kontrola dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů, z nichž vznikají zaměstnancům práva nebo povinnosti v pracovněprávních vztazích, dle ust. § 3 odst. 1 písm. a) zákona o inspekci práce a kontrola dodržování povinností vyplývajících žalobci jako zaměstnavateli ze zákoníku práce. Výsledkem kontroly bylo zjištění, že žalovaný nevydal svému zaměstnanci Ing. D. B. potvrzení o zaměstnání při skončení jeho pracovního poměru dne 31.1.2008, o čemž byl sepsán dne 26.2.2008 protokol č.j. 9879/10/9.33/08/15.2. S ohledem na svá skutková zjištění vydal správní orgán I. stupně na základě ust. § 150 odst. 1 správního řádu dne 7.11.2008 příkaz č.j. 6859/9.21/08/14.3-PZ, dle něhož se žalobce dopustil správního deliktu na úseku pracovního poměru podle ust. § 25 odst. 1 zákona o inspekci práce tím, že porušil stanovené povinnosti při skončení pracovního poměru vyplývající z ust. § 313 odst. 1 zákoníku práce, když nevydal zaměstnanci Ing. D. B., jehož pracovní poměr trval ode dne 28.6.2007 do dne 31.1.2008, při skončení pracovního poměru dne 31.1.2008 potvrzení o zaměstnání. Za tento správní delikt byla žalobci uložena pokuta ve výši 15.000,- Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1.000,- Kč. Příkaz byl doručen žalobci dne 24.3.2009 a tento proti němu podal v zákonné lhůtě odpor, takže správní orgán I. stupně po projednání věci při nařízeném ústním jednání vydal dne 22.6.2009 pod č.j. 6859/9.21/08/09/14.3-RZ rozhodnutí, kterým žalobce uznal vinným správním deliktem na úseku pracovního poměru podle ust. § 25 odst. 1 zákona o inspekci práce tím, že porušil stanovené povinnosti při skončení pracovního poměru vyplývající z ust. § 313 odst. 1 zákoníku práce, když nevydal zaměstnanci Ing. D. B., jehož pracovní poměr trval ode dne 28.6.2007 do dne 31.1.2008, při skončení pracovního poměru dne 31.1.2008 potvrzení o zaměstnání, avšak tentokrát mu za tento správní delikt uložil pokutu toliko ve výši 10.000,- Kč a dále povinnost úhrady nákladů správního řízení ve výši 1.000,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím žalovaného tak, že odvolání bylo zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrzeno.

Podle ust. § 313 odst. 1 zákoníku práce je při skončení pracovního poměru nebo dohody o pracovní činnosti zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci potvrzení o zaměstnání a uvést v něm

a) údaje o zaměstnání, zda se jednalo o pracovní poměr nebo dohodu o pracovní činnosti a o době jejich trvání, b) druh konaných prací, c) dosaženou kvalifikaci, d) zda byl pracovněprávní vztah zaměstnavatelem skončen z důvodu porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem,

e) odpracovanou dobu a další skutečnosti rozhodné pro dosažení nejvýše přípustné expoziční doby, f) zda ze zaměstnancovy mzdy jsou prováděny srážky, v čí prospěch, jak vysoká je pohledávka, pro kterou mají být srážky dále prováděny, jaká je výše dosud provedených srážek a jaké je pořadí pohledávky,

g) údaje o započitatelné době zaměstnání v I. a II. pracovní kategorii za dobu před 1. lednem 1993 pro účely důchodového pojištění.

Podle ust. § 25 odst. 1 zákona o inspekci práce se právnická osoba dopustí správního deliktu na úseku pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr tím, že poruší stanovené povinnosti při vzniku, změnách, skončení pracovního poměru, dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti.

Podle ust. § 36 odst. 2 zákona o inspekci práce zaniká odpovědnost právnické osoby za správní delikt, uplynul-li 1 rok od zahájení řízení, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán.

Podle ust. § 46 odst. 1 správního řádu je řízení z moci úřední zahájeno dnem, kdy správní orgán oznámil zahájení řízení účastníkovi uvedenému v § 27 odst. 1 doručením oznámení nebo ústním prohlášením, a není-li správnímu orgánu tento účastník znám, pak kterémukoliv jinému účastníkovi. Oznámení musí obsahovat označení správního orgánu, předmět řízení, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby.

Podle ust. § 46 odst. 3 správního řádu může být oznámení o zahájení řízení spojeno s jiným úkonem v řízení.

Podle ust. § 150 odst. 1 správního řádu lze povinnost v řízení z moci úřední a ve sporném řízení uložit formou písemného příkazu. Příkaz může správní orgán vydat, považuje-li skutkové zjištění za dostatečné; vydání příkazu může být prvním úkonem v řízení.

Žalobce ve svém žalobním bodě č. 1) namítal, že ust. § 313 odst. 1 zákoníku práce bylo žalovaným nesprávně interpretováno a aplikováno, když v podrobnostech odkázal na svou argumentaci vznesenou ve správním řízení. Soud dává za pravdu právnímu názoru žalovaného, že předmětné ustanovení zákoníku práce zaměstnavateli ukládá povinnost vydat zaměstnanci potvrzení o zaměstnání při skončení pracovního poměru, tedy v poslední den jeho trvání. Podporu pro tento názor pak soud nalezl i v odborné literatuře (viz např. Jakubka, J., Hloušková, P., a další autoři: Zákoník práce s komentářem, nakl. ANAG, v r. 2007, str. 388 a násl.), kde se dále uvádí, že vydání potvrzení o zaměstnání nemůže zaměstnavatel vázat na jiné skutečnosti, než je skutečnost vlastního skončení pracovního poměru (např. na skutečnost, že zaměstnanec je v den skončení pracovního poměru na nemocenské). V dalším soud ke zbylé části tohoto žalobního bodu konstatuje, že žalobce v rozporu se zákonným požadavkem formulace žalobních bodů ve smyslu ust. § 71 odst. 1 písm. d) s.ř.s. (podle kterého musí žaloba kromě obecných náležitostí podání obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné) pouze učinil odkaz na své odvolání učiněné ve správním řízení, což však nelze považovat za kvalifikovanou žalobní námitku. Soud není povinen ani oprávněn vyhledávat žalobní body v obsahu správního spisu. Takový postup by byl hrubým zásahem do dispozičních práv samotného žalobce, jehož výhradním právem je dispozice s žalobou (srov. přiměřeně rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17.2.1995 č.j. 6 A 15/94-39). Námitkou žalobce v části napadající interpretaci a aplikaci ust. § 313 odst. 1 zákoníku práce se tedy soud zabýval a shledal ji nedůvodnou a v části, ve které žalobce toliko odkázal na své odvolání učiněné ve správním řízení, se její důvodností ani nezabýval, neboť se nejednalo o kvalifikovanou žalobní námitku, jak již bylo shora uvedeno.

Další žalobní námitku soud shledal rovněž nedůvodnou. Z interpretace ust. § 150 odst. 1 správního řádu dle názoru soudu nevyplývá pro správní orgán povinnost v odůvodnění příkazu uvést, že je tímto rozhodnutím zahájeno správní řízení a splnit takovýmto způsobem povinnost doručit oznámení zahájení správního řízení účastníkovi tak, jak to ukládá ust. § 46 odst. 1 správního řádu. Vydání příkazu může být ve smyslu ust. § 150 odst. 1 správního řádu prvním úkonem správního orgánu ve správním řízení, tedy úkonem, kterému jiný úkon nepředchází, a proto se nepoužije ust. § 46 odst. 1 správního řádu o zahájení správního řízení z moci úřední a ani ust. § 36 odst. 3 správního řádu o vyjádření se účastníků k podkladům rozhodnutí, k němuž nebude správní orgán účastníky řízení vůbec vyzývat. Řízení je zahájeno a současně „skončeno“ vydáním příkazu ukládajícího povinnost účastníkovi s tím, že včasným podáním odporu se příkaz bez náhrady ruší a provede se standardní správní řízení. Ačkoliv by bylo vhodnější a pro žalobce srozumitelnější, kdyby vydaný příkaz obsahoval výslovné prohlášení správního orgánu, že se tímto rozhodnutím zahajuje správní řízení, absence takového sdělení nezpůsobuje nezákonnost postupu správního orgánu ani napadeného rozhodnutí, neboť správní řád takovou náležitost příkazu obligatorně nestanoví. Nutno zdůraznit, že procesní práva žalobce rovněž nebyla zvoleným procesním postupem správního orgánu I. stupně nijak krácena, neboť tento byl zcela v souladu se zákonnou úpravou a byl také předvídatelný s ohledem na výsledky předchozí kontrolní činnosti. Krajský soud tak dospěl k závěru, že správní řízení bylo doručením příkazu žalobci zahájeno řádně.

K námitce žalobce označené v žalobě pod č. 3) soud s odkazem na shora uvedenou právní argumentaci uvádí, že řízení bylo zahájeno řádně doručením příkazu žalobci, a to dne 24.3.2009. Ode dne doručení příkazu žalobci počala běžet prekluzivní lhůta 1 roku, po jejímž uplynutí zaniká odpovědnost právnické osoby za správní delikt (předmětný správní delikt byl spáchán dne 31.1.2008), a která je upravena v ust. § 36 odst. 2 zákona o inspekci práce. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo vydáno dne 22.6.2009 a rozhodnutí žalovaného dne 10.8.2009, tedy před uplynutím shora uvedené lhůty. Soud shledal také tuto námitku nedůvodnou s tím, že k uplynutí zákonné prekluzivní lhůty pro odpovědnost žalobce za předmětný správní delikt, a to v její délce jednoho roku od zahájení správního řízení, nedošlo, stejně jako nedošlo k uplynutí objektivní tříleté prekluzivní lhůty běžící ode dne spáchání správního deliktu.

Co se týče námitky žalobce ve 4) žalobním bodě, soud se zde zcela ztotožňuje s názorem žalovaného, že termín „ve znění pozdějších předpisů“ je běžně používán v odborné literatuře a zejména v rozhodovací praxi soudů i správních orgánů, a to z důvodu četnosti změn zákonů a praktické nemožnosti uvádět s citací zákona v rozhodnutích i znění veškerých jeho novel. Soud dospěl k závěru, že použitá formulace je v praxi zcela samozřejmá (obdobně jako např. formulace „v platném znění“) a nezpůsobuje nesrozumitelnost či nejednoznačnost odůvodnění rozhodnutí. I tato námitka pak byla soudem shledána nedůvodnou.

S ohledem na skutečnost, že všechny žalobcem uplatněné žalobní body byly shledány nedůvodnými, soud žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Ve věci bylo rozhodnuto bez jednání v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 1 s.ř.s., když procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu soudního spisu v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

V Ostravě dne 31.8.2010

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru