Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Ca 234/2009 - 75Rozsudek KSOS ze dne 06.05.2011

Prejudikatura

10 Ca 66/2004 - 32


přidejte vlastní popisek

22Ca 234/2009 – 75

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Ondřeje Mrákoty

v právní věci žalobce V. G., zastoupeného JUDr. Vítězslavem Krabičkou, advokátem

se sídlem v Hodoníně, Národní tř. 4, proti žalovanému Státnímu úřadu inspekce

práce, se sídlem v Opavě, Horní náměstí 103/2, o přezkoumání rozhodnutí

žalovaného ze dne 9.7.2009 č.j. 1191/1.30/09/14.3, ve věci pokuty za správní delikt,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Návrh na upuštění od trestu nebo jeho snížení v mezích zákonem dovolených se zamítá.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 9.7.2009 č.j. 1191/1.30/09/14.3, kterým bylo změněno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj ze dne 18.5.2009 č.j. 1396/9.21/09/14.3-RZ, jímž byla žalobci uložena pokuta za správní delikty podle ust. § 26 odst. 1 písm. c) a § 26 odst. 1 písm. i) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, v platném znění (dále jen zákon o inspekci práce) ve výši 30.000,- Kč, a to způsobem specifikovaným ve výroku napadeného rozhodnutí.

Žalobce v podané žalobě uvedl, že pracovnice žalobce H. M. ve věci porušení pracovní kázně byla upozorněna písemně doporučenou zásilkou, se kterou nesouhlasila, jak jí umožňuje zákon, přičemž tento doklad odmítl kontrolu provádějící pracovník do protokolu zařadit, čímž nebyl dostatečně zjištěn skutečný stav ve smyslu ust. § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen správní řád). Žalobce dále uvedl, že dodatečnou a podrobnou kontrolou svých účetních dokladů (přičemž je mu vedena externí firmou pouze daňová evidence, nikoliv podvojné účetnictví), jakým způsobem byly vypláceny mzdy do konce měsíce října 2008 pracovnicím žalobce dle jmenného seznamu uvedeného v žalobě zjistil, že většině pracovnic byly vyplaceny přeplatky na mzdách v celkové výši 70.969,- Kč. Zdůraznil, že u pracovnice H. M. byla mzda nejen krácena, ale byl jí také vyplacen nepřiměřený přeplatek, a to ve výši 31.934,- Kč. Vzhledem k těmto skutečnostem se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí nebo upuštění od pokuty nebo jejího snížení podle ust. § 65 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen s.ř.s.), neboť se nestal skutek, pro který byla pokuta uložena.

Žalovaný ve vyjádření uvedl, že žalobní námitky mohl žalobce uplatnit kdykoliv v průběhu prováděné kontroly i správního řízení, což však neučinil a v rámci odvolacího řízení namítal pouze nepřiměřenou výši pokuty, aniž by rozporoval zjištěný skutkový stav. Pokud jde o doporučenou zásilkou zmiňovanou žalobcem v žalobě, jedná se o dopis žalobce „Upozornění na porušení základních povinností zaměstnance – uplatnění škody“ ze dne 4.10.2008 adresovaný jeho zaměstnankyni H. M. a není pravdou, že tento doklad odmítl inspektor S. T. do protokolu zařadit. Na straně tři protokolu o kontrole ze dne 27.11.2008 č.j. 8675/52/9.33/08/15.2 je uveden seznam dokladů použitých při kontrole a přiložených k výtisku protokolu, mezi nimiž je pod bodem 14. uvedeno oznámení kontrolované osoby o srážce ze mzdy ze dne 4.10.2008. Na tento doklad je také odkazováno v předmětném protokolu při formulaci porušení povinnosti vyplývající z ust. § 146 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění (dále jen ZP). Citovaný dopis žalobce je však jednostranným úkonem zaměstnavatele, přičemž podle ust. § 146 písm. b) ZP se vyžaduje při srážkách ze mzdy uzavřít dohodu obou stran o srážkách ze mzdy. Žalobce v průběhu kontroly nepředložil žádný jiný doklad, který by bylo možno považovat za písemnou dohodu o srážkách ze mzdy se zaměstnankyní H. M.. Další částí žaloby se žalobce snaží konstruovat, že na základě vlastní dodatečné kontroly dospěl ke zjištění, že se jedná nikoliv o nedoplatky mezd jeho zaměstnanců, ale ve většině případů o přeplatky a u bývalé zaměstnankyně H. M. o nepřiměřený přeplatek její mzdy. Žalovaný označil tato tvrzení za zavádějící a sporná, jimiž žalobce zpochybňuje své vlastní dříve předložené doklady o nevyplacených mzdách za září 2008. Jestliže by však skutečně vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které žalobce nemohl v řízení uplatnit, mohl žalobce podat žádost o obnovu řízení ve smyslu ust. § 100 správního řádu, event. podle okolností požádat o prominutí zmeškání úkonu podle ust. § 41 téhož zákona a dodatečně nalezené účetní doklady kontrolním orgánům předložit. Žalovaný zdůraznil, že žalobce sám při zahájení kontroly dne 24.11.2008 předal inspektorovi doklad „nedoplatky mezd září 2008“ obsahující seznam zaměstnanců a výše nedoplatků u každého z nich. Žalobce měl tedy dobrý přehled o předmětných nedoplatcích. Také v rámci přílohy podaného odporu z 18.3.2009 předložil doklad „výplata doplatek za měsíc září 2008“ ze dne 12.12.2008, čímž chtěl doložit odstranění nedostatků zjištěných při kontrole. Podle žalovaného správní orgán I. stupně nepochybil a postupoval správně a standardním způsobem. V provedeném správním řízení nevyšly najevo nové relevantní skutečnosti a žalobce nepředložil žádné doplňující důkazy, proto žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

Žalobce ve sdělení ze dne 23.3.2010 uvedl ke stanovisku žalovaného, že zaměstnankyně H. M. prokazatelně způsobila žalobci škodu, dostala písemné upozornění, které se krylo s jejím ukončením pracovního poměru. Žalobce podle pokynů daňové poradkyně uplatnil krácení mzdy. Bývalá zaměstnankyně si šla stěžovat na kontrolní orgán, žalobce zaplatil právníka, který se pokusil s H. M. dohodnout, ale bohužel k žádné dohodě nedošlo s ohledem na postoj bývalé zaměstnankyně. K vyplaceným mzdám žalobce uvedl, že předložil veškeré účetní doklady, které dokladují, že mzdy byly vyplaceny a to, že interní evidence nebyla správná a byla v rozporu s účetní evidencí, je pravda. Tento výčet byl sice zpracován až po skončení kontroly, ale vzhledem k tomu, že žalobce nemá právní vzdělání, nevěděl, jak se má správně bránit, a to, že existuje nějaká obnova řízení, se dozvěděl až z vyjádření žalovaného.

V doplnění žaloby a replice k vyjádření žalovaného ze dne 20.7.2010 žalobce vyjádřil nesouhlas s tvrzením žalovaného, že správní řízení bylo řádně ukončeno a že rozhodnutí se zakládá na zjištěných objektivních důkazech a že tvrzení uvedená v rozhodnutí jsou pravdivá. Žalobce odkázal na své vyjádření z 23.3.2010 a na podanou žalobu. Uvedl, že má kdykoliv v průběhu řízení právo podat námitky proti provedené kontrole a proti výsledkům této kontroly, neboť podklady vyplývající z kontroly jsou důležité pro právní posouzení k rozhodnutí o uložené pokutě. Žalovaný se nezabýval tím, zda v rámci prováděné kontroly došlo k posouzení veškerých dokladů vztahujících se ke kontrole, jak žalobce uvádí ve své žalobě. Na základě nesprávně zjištěných skutečností rozhodoval žalovaný o vině žalobce, kdy posuzoval uloženou sankci, která by měla naplňovat především represivní a preventivní funkci a neposuzoval uloženou pokutu z pohledu, zda opravdu došlo ze strany žalobce k porušení zákona. Posuzoval tíživé majetkové poměry žalobce, které se navíc od té doby natolik změnily, že se nyní žalobce nachází v úpadkovém řízení, kdy jakákoliv uložená pokuta ztrácí represivní i preventivní funkci.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a v souladu s dispoziční zásadou (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.) byl vázán obsahem žaloby.

Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že správní orgán I. stupně na základě podnětu zaměstnankyně žalobce H. M., jehož předmětem bylo nevyplacení části mzdy za měsíc srpen 2008 a neoprávněná srážka ze mzdy za srpen 2008, provedl u žalobce kontrolu plnění povinností vyplývajících ze ZP za rok 2008, o jejímž výsledku sepsal kontrolní protokol ze dne 27.11.2008 č.j. 8675/52/9.33/08/15.2. Na základě svých zjištění vydal správní orgán I. stupně dne 9.3.2009 pod č.j. 1396/9.21/09/14.3-PZ příkaz, kterým žalobce uznal vinným správními delikty na úseku odměňování podle ust. § 26 odst. 1 písm. c) a § 26 odst. 1 písm. i) zákona o inspekci práce, za což mu uložil pokutu ve výši 30.000,- Kč a současně povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1.000,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odpor, v němž namítl nepřiměřeně vysokou výši uložené pokuty s ohledem na vykonávanou činnost a dosažené zisky. Uvedl, že nevyplacené mzdy byly zaviněny pozdními platbami od odběratelů a nebylo v jeho možnostech získat finanční prostředky odjinud. K druhému z deliktů pak uvedl, že pověřil svého právního zástupce jednáním se zaměstnankyní M., kdy podle jeho sdělení nedošlo k dohodě pro chování na straně zaměstnankyně, kdy jí byly navrženy splátky mzdy, neboť situace na trhu se podstatně zhoršila a šití oděvů bylo zastaveno. K odporu přiložil žalobce přílohu označenou jako „výplata doplatek za měsíc září 2008 12.12.2008“, na němž jsou uvedena jména dvanácti pracovnic a výše doplatku, který jim byl za září 2008 vyplacen. V následujícím řízení byl dne 21.4.2009 pod č.j. 1396/9.21/09/14.3-UJ1 sepsán s žalobcem protokol o ústním jednání, v němž správní orgán I. stupně setrval na obsahu protokolu ze dne 27.11.2008 i na závěrech, které na základě kontroly učinil. Dne 18.5.2009 pod č.j. 1396/9.21/09/14.3-RZ vydal žalobce rozhodnutí, jehož obsah je identický s předchozím příkazem ze dne 9.3.2009. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž popsal své provozní a finanční problémy, zdůraznil špatnou pracovní morálku svých zaměstnanců a svou současnou kritickou finanční situaci, která se dotýká celé jeho rodiny. O podaném odvolání bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím žalovaného, jímž byla uložená pokuta snížena na částku 20.000,- Kč. V ostatním zůstalo napadené rozhodnutí beze změny.

Žalobní námitku, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav, když do podkladů rozhodnutí nebyla zařazena písemnost doručená zaměstnankyni H. M. ve věci porušení její pracovní kázně, krajský soud neshledal důvodnou, neboť z obsahu správního spisu zjistil, že tvrzení žalobce se nezakládají na pravdě. Jím označené písemné upozornění zaměstnankyni M. bylo zahrnuto do uvedeného kontrolního protokolu ze dne 27.11.2008, kde je na straně 2 uvedeno, že po skončení pracovního poměru dne 4.10.2008 oznamoval žalobce této zaměstnankyni dopisem, že jí provede srážku ze mzdy za měsíc srpen 2008 ve výši 2.792,- Kč. Protokol zde obsahuje odkaz na doklad č. 14 v soupisu dokladů předložených žalobcem, což je oznámení kontrolované osoby o srážce ze mzdy ze dne 4.10.2008. Nutno podotknout, že tato písemnost je navíc z hlediska posouzení skutkové podstaty správního deliktu na úseku odměňování podle ust. § 26 odst. 1 písm. i) zákona o inspekci práce zcela irelevantní, když ve smyslu ust. § 146 písm. b) ZP lze srážky ze mzdy provést pouze na základě dohody o srážkách ze mzdy uzavřené se zaměstnancem, k čemuž v případě žalobce a H. M. nikdy nedošlo, což žalobce v průběhu správního řízení nikdy nezpochybnil, nezpochybnil to ani v podané žalobě a naopak v jejím doplnění uvedl, že v průběhu správního řízení pověřil právního zástupce, aby uzavření dohody s H. M. dodatečně sjednal, což se však pro neochotu z její strany nepodařilo.

Také další žalobcovu námitku, v níž namítal nové skutečnosti, které zjistil až po ukončení správního řízení, krajský soud neshledal důvodnou. Tvrzení žalobce, že svou vlastní kontrolou účetnictví dospěl k závěru, že u většiny jeho zaměstnankyň došlo ve skutečnosti k přeplatkům na mzdě a nikoliv nedoplatkům, považuje krajský soud za účelové. Především žalobce tyto nové údaje vymezuje obdobím od září 2007 do září 2008, zatímco skutková podstata deliktu dle ust. § 26 odst. 1 písm. c) zákona o inspekci práce byla v jeho případě časově vymezena nevyplacením mzdy za práci, kterou zaměstnankyně vykonaly v měsíci září 2008. V souladu s ust. § 141 odst. 1 ZP mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na náhradu mzdy nebo plat nebo některou její složku. S ohledem na uvedenou citaci ust. § 141 odst. 1 ZP je jednoznačné, že žalobce mohl být v prodlení s výplatou mezd za měsíc září 2008 nejdříve od 1.11.2008. Z tohoto pohledu je potom nerozhodné, jaké přeplatky měly jeho zaměstnankyně v době od září 2007 do září 2008, neboť se nejedná o dobu, která by se vztahovala ke spáchání správního deliktu dle ust. § 26 odst. 1 písm. c) ZP, které je mu kladeno za vinu. Krajský soud považuje za nutné dále zdůraznit, že z obsahu správního spisu nevyplývá, že by někdy v průběhu správního řízení žalobce namítal nedostatečně zjištěný skutkový stav nebo že by tvrdil, že se uvedených správních deliktů, které mu byly kladeny za vinu, nedopustil. Takové tvrzení žalobce je poprvé uvedeno až v žalobě. V průběhu správního řízení opakovaně brojil pouze proti výši uložené pokuty. V odporu proti vydanému příkazu namítal toliko nepřiměřenou výši pokuty a současně předložil seznam doplatků mezd jednotlivým pracovnicím za měsíc září 2008. V rámci ústního jednání, které proběhlo dne 21.4.2009 žalobce sdělil, že dlužné částky mezd již doplatil (s výjimkou Hany Michnové), dále, že utlumil zcela svou podnikatelskou činnost a v současné době pracuje v zaměstnaneckém poměru. V odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí pak namítl pouze nepřiměřenost uložené pokuty a podrobně rozvedl své tíživé ekonomické poměry. Žalobcovo tvrzení uvedené v žalobě se jeví krajskému soudu účelovým také s ohledem na skutečnost, že je v rozporu s jednáním žalobce v průběhu správního řízení, kdy nezákonné jednání kladené mu za vinu nijak nezpochybnil a naopak v průběhu řízení také doplatil zaměstnankyním dlužnou mzdu. V souvislosti s touto žalobní námitkou je nutno poukázat také na ust. § 89 odst. 2 věty druhé správního řádu, podle něhož odvolací správní orgán správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. Jelikož žalobce v podaném odvolání nedostatečné zjištění skutkového stavu nenamítal, nelze žalovanému vytýkat, že se touto otázkou v napadeném rozhodnutí nezabýval.

S ohledem na skutečnost, že žalobcem uplatněné žalobní body byly shledány nedůvodnými, soud žalobu podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Ve věci bylo rozhodnuto bez jednání v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.

V podané žalobě žalobce také uplatnil návrh na upuštění od potrestání nebo snížení uložené pokuty ve smyslu ust. § 65 odst. 3 s.ř.s., který stanoví, že rozhodl-li správní orgán o uložení trestu za správní delikt, může se ten, jemuž byl takový trest uložen, žalobou domáhat též upuštění od něj nebo jeho snížení v mezích zákonem dovolených. Tento návrhu krajský soud neshledal důvodným. Nutno poznamenat, že žalobce jej v podané žalobě nijak neodůvodnil, ale v doplnění ze dne 20.7.2010 uvedl, že žalovaný, když přistoupil ke snížení pokuty, se nezabýval naplněním skutkové podstaty deliktů a hodnotil pouze tíživou ekonomickou situaci žalobce. Námitka jednostranného posouzení pokuty žalovaným pouze z hlediska její výše, a to s ohledem toliko na majetkové poměry žalobce, je podle názoru soudu neoprávněná. Jak již bylo uvedeno v souvislosti s předchozí žalobní námitkou, žalobce v průběhu správního řízení nikdy nenamítal nesprávné zjištění skutkového stavu, nikdy nezpochybnil naplnění skutkových podstat správních deliktů, které mu byly kladeny za vinu a opakovaně zdůvodňoval nepřiměřenost uložené pokuty pouze svými majetkovými a sociálními poměry. Žalovaný proto postupoval správně, když výši uložené pokuty posuzoval z hlediska obsahu odvolací námitky a snížil ji na 20.000,- Kč právě s ohledem na tíživé majetkové poměry žalobce (str. 3 odst. 5 napadeného rozhodnutí). Současně vyjádřil svůj názor, že jelikož se žalobce dopustil neoprávněnému zásahu do zákonných majetkových nároků třetích osob, uložená sankce má naplňovat represivní a preventivní funkci a pokuta musí být uložena alespoň v minimální možné výši s tím, že ani těžká ekonomická situace žalobce mu nemůže umožnit beztrestnost při porušování právních předpisů. Nutno podotknout, že také v rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo uložení správní pokuty odůvodněno přezkoumatelnou úvahou správního orgánu, který vzal v potaz současné poměry žalobce, ale zdůraznil také jeho základní povinnost zaměstnavatele platit mzdu zaměstnancům za vykonanou práci. Jelikož za uvedené správní delikty lze uložit pokutu až do výše 2.000.000,- Kč (ust. § 26 odst. 2 písm. c) zákona o inspekci práce), jeví se žalovaným změněná výše pokuty v částce 20.000,- Kč v podstatě symbolickou a přiměřenou tíživým ekonomickým poměrům žalobce, které byly žalovaným dostatečným způsobem zohledněny. Krajský soud se také zcela ztotožňuje s názorem žalovaného, že tíživá ekonomická situace subjektu, jenž se dopustil správního deliktu, jímž zasáhl do práv třetích osob, nemůže být důvodnou jeho absolutní beztrestnosti. Na základě přezkoumání úvah, které vedly správní orgány obou stupňů ke stanovení výše trestu, nedospěl soud k závěru, že jde o trest zjevně nepřiměřený (srov. přiměřeně rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21.1.2005 č.j. 10Ca 66/2004-32). Z těchto důvodů soud nepřistoupil k upuštění od potrestání nebo ke snížení uložené pokuty ve smyslu ust. § 65 odst. 3 s.ř.s. a návrh žalobce zamítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu soudního spisu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

V Ostravě dne 6. května 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Monika Javorová, v. r. Marcela Jánová předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru