Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Ca 208/2009 - 48Rozsudek KSOS ze dne 22.09.2011

Prejudikatura

11 Ca 173/2004 - 78


přidejte vlastní popisek

22Ca 208/2009 – 48

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Jiřího Gottwalda

v právní věci žalobců a) M. L., b) J. L., proti žalovanému Krajskému úřadu

Olomouckého kraje, se sídlem v Olomouci, Jeremenkova 40a, o přezkoumání

rozhodnutí žalovaného ze dne 20.5.2009 č.j. KUOK/32191/2009-2/7000, ve věci

dodatečného povolení stavby,

takto:

I. Žaloba žalobkyně b) se odmítá.

II. Rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 20.5.2009 č.j.

KUOK/32191/2009-2/7000 se pro vady řízení zrušuje a věc se

vrací žalovanému k dalšímu řízení.

III. Žalobkyně b) a žalovaný nemají vzájemně právo na náhradu

nákladů řízení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů řízení

částku 2.000,- Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Podanou žalobou se žalobci domáhali přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 20.5.2009 č.j. KUOK/32191/2009-2/7000, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a) proti rozhodnutí Magistrátu města Olomouce ze dne 2.2.2009 č.j. SmOl/OPS/42/5660/2008/Kol, kterým byla dodatečně povolena stavebníkům P. a L. S. stavba „Zahradního domku s přístřeškem a zahradním krbem s udírnou u rodinného domu č.p. X v X na pozemku p. č. 320/5 v k.ú. X“ (dále jen stavba).

V podané žalobě je v prvé řadě namítáno, že žalobkyně b), ač má s ohledem na ust. § 97 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 50/1976 Sb.) hmotněprávní vztah k předmětu řízení, nebyla správními orgány obou stupňů zahrnuta mezi účastníky řízení. Žalobkyně b) je přitom podílovým spoluvlastníkem rodinného domu na pozemcích p. č. 320/6, 320/11, 320/147 v k.ú. Mrsklesy na Moravě a je stejně jako žalobce a) osobou přímo dotčenou dodatečně povolenou stavbou. Dále žalobci vznesli námitky k prvostupňovému rozhodnutí. Uvedli, že správní orgán nekonkretizoval, z jakého hlediska považuje povolovanou stavbu za souladnou s veřejnými zájmy a nevyřešil požadavky vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška OTP) z hlediska veřejného zájmu. Oporu pro svůj závěr o souladu stavby s veřejnými zájmy hledal pouze v kladných stanoviscích dotčených orgánů státní správy (dále jen DOSS). Dále žalobci namítli, že podmínka 4 v prvostupňovém rozhodnutí, podle které musí být dodržena ustanovení vyhlášky OTP, je z povahy věci nesplnitelná a rozhodnutí je v této části nepřezkoumatelné, neboť požadavky uvedené vyhlášky v něm nejsou uvedeny. Samotná stavba byla zahájena a realizována v rozporu s uvedenou vyhláškou, zejména s požadavky dle § 4 odst. 1 ve spojení s § 8 odst. 1 této vyhlášky, kdy bez souhlasu žalobců byla situována prakticky při samé hranici s jejich pozemkem tak, aby kouř a zápach byly větrem neseny do domu žalobců s rizikem pádu žhavých částic při požáru nebo jisker vzletujících ze zahradního krbu na pozemek žalobce a). Není dodrženo ani ust. § 8 odst. 1 této vyhlášky, když stavba s půdorysem 4,7 m x 6,7 m má charakter stavby nikoliv jednoduché ani drobné. Dále žalobci ve vztahu k prvostupňovému rozhodnutí namítli, že se správní orgán s námitkami uplatněnými mj. podáním ze dne 12.1.2009 vypořádal jen povrchně a účelně v tom smyslu, že pokud už stavebníci, ačkoliv nerespektovali zákon, mají stavbu postavenou, nehodlá s tím nic dělat a ani dodatečně umožnit žalobcům uplatnit jejich práva. Toto posouzení námitek žalobce a) ze dne 10.10.2005, 16.12.2005, 24.9.2007, 7.5.2008 a 12.1.2009 je zcela v rozporu se zákonem a věcně nesprávné. Dále žalobci namítli, že ve vztahu k nim si správní orgán dělá, co chce a přistupuje k nim velmi rozdílně, ale vždy tak, aby žalobci ve výsledku byli programově poškozeni a naopak na jejich úkor zvýhodněni jejich sousedé. V další části žaloby žalobci vznesli námitky k napadenému rozhodnutí žalovaného. V prvé řadě namítli, že žalovaný jako odvolací orgán v rozporu s požadavkem ust. § 59 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 71/1967 Sb.) vady řízení správního orgánu I. stupně neodstranil a nenapravil. Dále žalobci namítli, že se žalovaný povrchně zabýval okruhem účastníků řízení a nesjednal tedy nápravu v opomenutí žalobkyně b) jako účastníka řízení, přestože s ní předtím jako s účastníkem řízení jednal (usnesení ze dne 24.10.2008 o pověření správního orgánu I. stupně). Dále žalobci namítli, že žalovaný dospěl na str. 5 napadeného rozhodnutí k závěru, že správní orgán I. stupně nemusel přihlížet k námitkám, které zástupce žalobce uplatňoval již dříve, ale výslovně na ně neodkázal v námitkách ze dne 12.1.2009. Žalovaný se ztotožnil s tím, jak se správní orgán I. stupně vypořádal s uplatněnými námitkami. Jestliže žalobce a) v průběhu řízení uplatnil námitky vůči stavbě, nesmí odvolací orgán tolerovat opomenutí takových námitek jen proto, že nebyly znovu a znovu uplatněny. Takový postup správního orgánu je přepjatým formalismem. Dále žalobci uvedli, že žalovaný na str. 4 v odst. 4 bod ad. 2) napadeného rozhodnutí tvrdí, že absence zaznačení rodinného domu žalobce na sousedním pozemku neměla žádný vliv na správnost rozhodnutí. Žalovaný tímto způsobem vyjadřuje, že ačkoliv stavebníci nesplnili zákonem a prováděcími předpisy stanovené požadavky na obsah žádosti a její přílohy a připojenou dokumentaci, nemělo to vliv na správnost rozhodování. Žalovaný nerespektoval zákonný požadavek zásady materiální pravdy a zásady zákonnosti, tedy, aby žádost splňovala předepsané formální a obsahové náležitosti a aby předmět řízení byl ve spisovém materiálu náležitě dokumentován. Fotografie není totéž co zákres skutečného stavu v terénu s vyznačením vzájemných rozestupů, vzdáleností apod. Jestliže žalovaný na nesplnění těchto požadavků nedbal, nerespektoval základní požadavky na dodržení zákonnosti. Ačkoliv tedy správní orgán neměl v řízení předepsané podklady pro rozhodnutí, přesto rozhodl ve prospěch stavebníků. Rozhodnutí je podle žalobců nepřezkoumatelné, neboť zde chybí informace, z jakých skutkových okolností a podkladů žalovaný vycházel a jakými konkrétními úvahami a závěry se řídil. Za obdobně nepřezkoumatelné označili žalobci hodnocení žalovaného na 4. str. v odst. 5 bod ad. 3) rozhodnutí, kde podle nich opět zcela chybí, v čem žalovaný spatřuje soulad napadeného rozhodnutí s veřejným zájmem. Povšechný odkaz žalovaného, že DOSS nevznesly připomínky, nestačí. Kladné stanovisko DOSS, že proti navrhované stavbě nemá námitek, nezbavuje stavební úřad ani žalovaného povinnosti zkoumat všechny aspekty navrhované stavby. Tuto povinnost správní orgány obou stupňů nesplnily a námitkami žalobce se ve skutečnosti vůbec nezabývaly nebo je zcela opomenuly. Závěry žalovaného jsou ničím nepodložené a nesprávné. Dále žalobci vznesli námitku k bodu ad. 8) napadeného rozhodnutí, když uvedli, že správní orgán I. stupně učinil zcela nesprávné a nepřípadné správní uvážení, překročil míru správního uvážení, která by mu příslušela a žalovaný tuto nezákonnost nenapravil, jen se ji snažil podpořit obdobně nesprávnou úvahou, která v akademické rovině je možná teoreticky správná, ale v daném případě neaplikovatelná. Společně k bodům ad. 4) až 8) žalobci namítli, že zde přednesené hodnocení žalovaného je nesprávné, není v souladu se zákonem, a to zejména ve spojitosti s tím, že správní orgány obou stupňů se s podstatou námitek nevypořádaly a žalovaný své rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu I. stupně zaštiťuje formálním odkazem na právní úpravu a své postavení v řízení. Takový postup je podle žalobců nesprávný a v rozporu se zákonem. V závěru žaloby žalobci shrnuli, že v těchto popsaných skutečnostech spatřují porušení zákona č. 71/1967 Sb., ve smyslu § 3 odst. 2, § 3 odst. 3 , § 3 odst. 4 a § 32 odst. 1 a 2, § 33 a § 34.

Žalovaný ve vyjádření uvedl, že žalobkyně b) nemá podle výpisu z katastru nemovitostí žádná vlastnická práva ani k pozemku p. č. 320/5, na kterém se stavba nachází, ani k pozemkům sousedním p.č. 320/6 a 320/11, které jsou ve vlastnictví žalobce a). Postavení účastníka řízení jí tedy nepříslušelo. Žalobkyně se ani v odvolacím řízení postavení účastníka řízení nedomáhala, když odvolání podal žalobce a), resp. jeho zmocněnec Josef Lammel. K prokázání podmínky souladu dodatečně povolované stavby s veřejným zájmem žalovaný uvedl, že zákon demonstrativně ukládá základní hlediska veřejného zájmu jako souhlas s územně plánovací dokumentací, cíli a záměry územního plánování, obecnými technickými požadavky na stavby a zájmy chráněnými zvláštními předpisy. Žalovaný má za to, že správní orgán I. stupně zodpovědně posoudil soulad předmětné stavby s veřejným zájmem, což potvrdila i kladná stanoviska DOSS. Rozhodnutím Městského úřadu Velká Bystřice ze dne 8.1.2006 č.j. 061/018/SU byla také povolena výjimka z ust. § 50 odst. 8 vyhlášky OTP a stavba je v souladu s funkčním využitím „bydlení čisté“ územního plánu pro obec Mrsklesy. Dále žalovaný uvedl, že stavebníci předkládali k žádosti o dodatečné povolení stavby i požárně bezpečnostní řešení, kde jeho zpracovatel, aby zamezil přesahu požárně nebezpečného prostoru na pozemek žalobce a), navrhl tzv. stínící stěnu, která zabezpečí, aby byl přesah požárně nebezpečného prostoru na sousední pozemek nulový. Tato zeď je rovněž zakreslena v dokumentaci předložené stavebníky, když se jedná v podstatě o prodlouženou podélnou zeď zahradního domku a jejím dostavěním zůstane odstupová vzdálenost od sousedního pozemku zachována. Žalovaný dále zdůraznil, že stavební zákon sleduje ochranu před zásahem do práv „nad míru přípustnou“, nezasahuje do vzájemných poměrů mezi sousedy, ale v zájmu veřejném přihlíží k vlivům na okolní pozemky a vzhledem k zájmům sousedů jim přiznává procesní postavení účastníků a nárok na to, aby byla respektována a uspokojena jejich veřejná subjektivní práva sousedská. Nikoliv však každé namítané obtěžování je důvodem nepovolení stavby, neboť hranice intenzity, do které každý musí strpět určitou míru obtěžování jako důsledku hromadného soužití více osob, je stanovena právě veřejnoprávní normou. Stavební úřad proto nepochybil, když tuto námitku neshledal důvodnou a v odůvodnění napadeného rozhodnutí vysvětlil správní úvahu, kterou při jejím hodnocení vedl a vysvětlil také, proč ji neshledal důvodnou. Žalobce a) byl dále poučen, že mu zůstává možnost, aby své námitky uplatnil cestou soudní ochrany (§ 127 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění – dále jen OZ). Závěrem žalovaný uvedl, že stavba je umístěna v těsné blízkosti s pozemkem žalobce a) a na jeho pozemek původně přesahoval požárně nebezpečný prostor, který byl ovšem řešen přístavbou stínící stěny. Stínící stěna má zabránit rozšíření požáru na pozemek žalobce a). Vzdálenost mezi stavbou zahradního domku a nemovitostí žalobců je cca 10 m. Zahradní domek slouží k běžnému užívání souvisejícímu s užíváním rodinného domku, které by bylo možné provádět i kdekoliv na pozemku a jedná se o stavbu doplňkovou související s užíváním rodinného domu. Stavba byla posuzována podle ustanovení stavebního zákona a vyhlášky OTP. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

Žalobce a) ve vyjádření, doručeném krajskému soudu dne 3.11.2009, uvedl, že stavba zahradního domku byla postavena a užívána bez stavebního povolení a je užívána dodnes jako garáž pro auto a nákladní přívěs. Během řízení požadovali žalobci vyjádření „znalce od Hasičů“ k umístění stavby dřevěného krovu a dřevěného obložení ve vzdálenosti 30 cm od hranice žalobců, což bylo zamítnuto. Stínící protipožární stěna podle žalobce a) nic neřeší, v případě požáru budou plameny šlehat až na pozemek žalobce a). Vyjádření o neškodlivosti ovzduší z udírny je napsáno dodatečně kamarádem stavebníka, starostou obce, nic nedefinuje a je nepřezkoumatelné. Udírna a zápach z ní a kouř ovzduší možná neškodí, ale škodí žalobcům. Během řízení požadovali vyjádření hygienika, což jim nebylo umožněno. Pokud má úřad pochybnosti o škodlivosti stavby, je povinen ze zákona věc odkázat soudu před vydáním rozhodnutí, nikoliv odkázat na soud účastníky řízení až po vydání rozhodnutí.

Žalobkyně b) v replice k vyjádření žalovaného ze dne 2.11.2009 uvedla, že žalovanému jako odvolacímu orgánu je velmi dobře známo, že žalobkyně b) je spoluvlastníkem stavby rodinného domu na pozemcích p. č. 320/6 a 320/11, kdy tato stavba je v postavení nemovitosti omezujícího souseda a stavba dodatečně povolená má na tuto stavbu přímý vliv svým umístněním, provozem a užíváním. Vlastnictví stavby na uvedených pozemcích je pro vymezení okruhu účastníků v tomto řízení zásadní a jediné rozhodující. Námitka žalovaného, že žalobkyni b) nepříslušelo postavení účastníka, je proto nesprávná a účelová a žalovaný postupoval v rozporu se zákonem. K vyjádření žalovaného, že správní orgán nezasahuje do vzájemných poměrů mezi sousedy, ale ve veřejném zájmu přihlíží k vlivům na okolí a na to, aby byla respektována veřejná subjektivní práva sousedská, žalobkyně b) uvedla, že žalovaný v napadeném rozhodnutí tato kritéria nerespektoval. Stavebníci svévolně postavili stavbu podléhající stavebnímu povolení bez tohoto rozhodnutí a bez souhlasu vlastníka sousedního pozemku v rozporu s požadavky vyhlášky OTP. Není ve veřejném zájmu, aby sousedé takto umísťovali stavby, které jsou potencionálním zdrojem ohrožení požárem a obtěžování kouřem, zápachem a popílkem. Naopak ve veřejném zájmu je takovým snahám čelit a zamezovat. Správní orgány zájem stavebníků povýšily nad skutečný zájem veřejný. S poučením žalovaného o možnosti žalobců obrátit se k soudu žalobkyně b) nesouhlasí, neboť povinností správního orgánu je postupovat tak, aby chránil práva účastníků a oprávněné zájmy a aby působil preventivně před vznikem sporů ve smyslu ust. § 127 OZ. Žádné bližší zkoumání nebo šetření, zda námitky žalobců jsou v tomto směru důvodné či nikoliv, správní orgány vůbec neprovedly. Je evidentní, že se nejprve rozhodly, že stavbu dodatečně povolí a tomuto rozhodnutí pak přizpůsobily svůj postup.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění – dále jen s.ř.s.), přičemž byl vázán obsahem žalobních bodů uvedených v žalobě (ust. § 75 odst. 2 s.ř.s.).

Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že stavebníci dne 23.3.2004 ohlásili správnímu orgánu I. stupně drobnou stavbu podsklepený zahradí domek o rozměrech 3,2 x 4,7 m sloužící k úschově zahradního nářadí. Sdělením ze dne 29.3.2004 správní orgán I. stupně oznámil stavebníkům, že k ohlášení stavby nemá námitek. Na základě provedení státního stavebního dohledu dne 28.7.2005 vydal správní orgán I. stupně dne 9.8.2005 oznámení o zahájení řízení o odstranění stavby, které bylo zasláno mj. jako účastníku řízení také žalobci a). Podáním doručeným správnímu orgánu I. stupně dne 27.9.2005 stavebníci požádali o dodatečné povolení stavby. Plnou mocí ze dne 17.8.2005 zmocnil žalobce a) J. L., aby jej v řízení zastupoval. Žalobce a) podal dne 10.10.2005 námitky k dodatečnému povolení stavby, a sice: 1) jedná se o stavbu, na kterou musí být vydáno stavební povolení, 2) ve stavbě se pokračuje, není dokončená, 3) stavba nemá odstup od hranice sousedního pozemku nejméně 2 m, žalobce požaduje odstranění požárně nebezpečného prostoru, 4) ve stavbě je udírna a krb, stavebníci mají 500 m volného pozemku, takže mohou udírnu a krb postavit jinde, aby kouřem a zápachem neobtěžovali žalobce. Žalobce požadoval okamžité odstranění krbu a udírny ze stavby. V námitkách ze dne 16.12.2005 žalobce a) uvedl, že zahradní domek je postaven 90 cm od hranice sousedního pozemku a ze stavby přesahují 60cm dřevěné krovy dosahující 30 cm od hranice sousedního pozemku. Jedná se o požárně nebezpečný prostor. V námitkách ze dne 31.6.2006 žalobce a) uvedl, že k nepovolené stavbě zahradní domek přibyla další nepovolená stavba terasa. Terasa není doplňkem rodinného domku, ale zahradního domku. Rozhodnutím ze dne 30.1.2006 bylo řízení přerušeno za účelem rozhodnutí o předběžné otázce – výjimce z vyhlášky OTP. Rozhodnutím ze dne 8.2.2006 č.j. 061/018-Su byla povolena výjimka z ust. § 50 odst. 8 vyhlášky OTP pro povolení stavby zahradní domek a terasa. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž žalovaný rozhodl rozhodnutím ze dne 15.5.2006 č.j. KUOK/34247/2006-2/856, kterým napadené rozhodnutí změnil tak, že specifikoval stavbu její rozlohou zastavěné plochy a specifikací pozemku a katastrálního území, na nichž je postavena s tím, že se jedná o stavbu, která plní doplňkovou funkci k rodinnému domu. Rozhodnutím ze dne 29.11.2006 č.j. 1965/892/Su byla stavba dodatečně povolena. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, na jehož základě bylo rozhodnutí o dodatečném povolení stavby zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 10.4.2007 č.j. KUOK4510/2007-5/821. V dalším řízení pak bylo vydáno usnesení o přerušení řízení a současně učiněna výzva vůči stavebníkům k doplnění podkladů pro řízení o odstranění stavby. Obecní úřad Mrsklesy ve svém vyjádření jako orgán ochrany ovzduší uvedl, že proti realizaci stavby nemá z hlediska zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, v platném znění námitky, když zamýšlený provoz zahradního krbu není zdrojem znečištění ovzduší nad obvyklou míru a jiný zdroj znečištění tento záměr nepředpokládá. Hasičský záchranný sbor Olomouckého kraje (dále jen HZS) vydal dne 28.6.2007 souhlasné stanovisko, v němž konstatoval, že stavba není v rozporu s předpisy ani veřejnými zájmy požární ochrany, stavebníci předložili projektovou dokumentaci. Žalobce a) ve vyjádření ze dne 24.9.2007 navrhl, aby stavba byla posunuta od hranice pozemku, udírna zrušena a postavena na jiném místě. Rozhodnutím ze dne 6.12.2007 č.j. 1148/2007/Su byla stavba zahradní domek dodatečně povolena. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, na jehož základě bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 28.2.2008 č.j. KUOK/8083/2008-2/7000 rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušeno. V námitkách ze dne 7.5.2008 žalobce a) uvedl, že dosud nebyl vypracován posudek inspekce hasičů k požárně nebezpečnému prostoru, když dřevěný krov s bedněním je umístěn ve vzdálenosti 25 cm od společné hranice pozemků. Dále vznesl požadavek odborného posudku hygieny ke škodlivosti zápachu a kouře z uvedené stavby, a to před vydáním rozhodnutí, aby se k němu mohl vyjádřit. Uvedl rovněž, že vyjádření starosty obce k neškodlivosti kouře z udírny na ovzduší je pouhým konstatováním, které nic neprokazuje a neřeší žalobcovu námitku. Současně vznesl námitku podjatosti vedoucí stavebního úřadu správního orgánu I. stupně J. M. Rozhodnutím žalovaného ze dne 24.10.2008 č.j. KUOK/64006/2008-9/856 žalovaný pověřil odbor stavební Magistrátu města Olomouce k projednání a rozhodnutí řízení o odstranění stavby. Toto rozhodnutí bylo jako účastníku řízení doručeno také žalobkyni b). V námitkách ze dne 12.1.2009 žalobce a) uvedl, že ke stavbě je nezbytné stavební povolení, dále, že musí být prokázán veřejný zájem na této stavbě, který neexistuje, neboť povolením stavby nebude zachována pohoda bydlení, dále, že je stavba postavena v rozporu se stavebním zákonem i OZ, zdůraznil zejména požárně nebezpečný prostor, požadoval vyjádření hasičského inspektorátu, zdůraznil nedostatečnou odstupovou vzdálenost. Poukázal na udírnu, která škodí zápachem a kouřem a neobjektivní stanovisko starosty obce v tomto ohledu, absenci vyjádření zastupitelstva obce. Rozhodnutím Magistrátu města Olomouce ze dne 2.2.2009 č.j. SmOl/OPS/42/5660/2008/Kol byla stavba dodatečně povolena. Otázka veřejného zájmu byla v odůvodnění rozhodnutí posouzena na str. 3 v posledních dvou odstavcích, kde je konstatováno, že stavba není v rozporu se zájmy vyplývajícími ze záměrů a cílů územního plánování, ochrany životního prostředí a jednotné technické politiky ve výstavbě vyjádřené ve vyhlášce OTP, což potvrdila i kladná stanoviska i vyjádření spolupůsobících orgánů státní správy, přičemž tato kladná stanoviska byla specifikována datem a číslem jednacím. Dále bylo uvedeno, že v průběhu řízení byla povolena výjimka z ust. § 50 odst. 8 vyhlášky OTP a že umístění stavby je v souladu s územním plánem pro obec Mrsklesy, kde je pro pozemek p. č. 320/5 stanoveno funkční využití „bydlení čisté“. Dále se Magistrát města Olomouce vypořádal s námitkami žalobce a) pod body A1 až A4 (námitky ze dne 10.10.2005 a 16.12.2005) a pod body B1 až B3 (námitky ze dne 24.9.2007) a pod body C1 až C9 (námitky ze dne 7.5.2008 a 12.1.2009). Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž namítl, že situační výkres, který je podkladem rozhodnutí, neodpovídá skutečnému stavu v daném území, neboť v něm není zakreslen dům žalobců, což je správním orgánem omlouváno tím, že dům není zkolaudován, a proto není zakreslen v podkladech katastrálního úřadu. Dále namítl, že veřejný zájem na existenci stavby nebyl prokázán, neboť svou polohou a užíváním škodí žalobcům, opět zdůraznil formální a nepravdivé vyjádření starosty obce a stejně tak za formální považuje napadené rozhodnutí. Z názvu „stínící stěna“ dovozuje, že se opět jedná o protiprávní stav ke škodě žalobců (podmínky rozhodnutí). Namítá nezákonnost opakovaného odkázání žalobců k soudu, což také znevěrohodňuje napadené rozhodnutí. Zdůraznil, že stavba je přes tři roky hotová a také užívána, zamořuje okolí zápachem a kouřem, které vnikají i do staveb. O odvolání žalobce a) bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím žalovaného.

Krajský soud se především zabýval otázkou, zda je žaloba podaná žalobkyní b) přípustná. Podle ust. § 68 písm. a) s.ř.s. je žaloba nepřípustná mj. tehdy, nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon, ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného. V daném případě se žalobkyně b) ve společné žalobě s žalobcem a) obrátila na soud s žalobou o přezkoumání napadeného rozhodnutí, aniž by však podala opravný prostředek proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Obsahem správního spisu má krajský soud za prokázané, že opravný prostředek podal pouze žalobce a). Podle ustálené judikatury správních soudů ochrany veřejných subjektivních práv ve správním soudnictví se lze domáhat teprve po vyčerpání řádných opravných prostředků, pokud je právní úprava připouští (§ 5 s.ř.s.). Svých práv se tedy žalobou proti rozhodnutí správního orgánu nemůže úspěšně domoci ten, kdo ve správním řízení proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně odvolání nepodal (srov. rozsudek NSS ze dne 30.4.2004 č.j. 3 As 58/2003-51). Skutečnost, že správní orgány obou stupňů s žalobkyní nejednaly jako s účastníkem řízení a rozhodnutí správního orgánu I. stupně ani žalovaného jí nebyla doručena, je z hlediska ust. § 68 písm. a) s.ř.s. zcela irelevantní, neboť i opomenutý účastník poté, co zjistí existenci rozhodnutí, v němž měl mít podle svého přesvědčení postavení účastníka, musí jako nezbytnou podmínku soudní ochrany nejprve podat proti prvostupňovému rozhodnutí opravný prostředek. Na základě uvedeného krajský soud podle ust. § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. v návaznosti na § 68 písm. a) žalobu žalobkyně b) jako nepřípustnou odmítl.

S ohledem na odmítnutí žaloby podané žalobkyní b) se krajský soud vypořádal s otázkou nákladů řízení ve vztahu žalobkyně b) a žalovaného v souladu s ust. § 60 odst. 3 s.ř.s.

Následně se krajský soud zabýval důvodností námitek žalobce a).

Rovněž žalobce a) vznesl námitku, že správní orgány obou stupňů se nedostatečně zabývaly okruhem účastníků řízení a opomenuly žalobkyni b), když s ní jako s účastníkem řízení nejednaly. Takto formulovanou námitku vznesenou žalobcem a) považuje krajský soud za nepřípustnou, neboť žalobce se podanou žalobou může domáhat pouze ochrany svých subjektivních práv a nikoliv ochrany práv, která svědčí jinému právnímu subjektu.

Podle ust. § 88 odst. 1 písm. b) věty druhé zákona č. 50/1976 Sb. odstranění stavby se nenařídí, pokud stavebník prokáže, že stavba je v souladu s veřejným zájmem, zejména s územně plánovací dokumentací, cíli a záměry územního plánování, obecnými technickými požadavky na výstavbu, technickými požadavky na stavby a zájmy chráněnými zvláštními předpisy a jestliže stavebník v řízení o odstranění stavby podá žádost o její dodatečné povolení a předloží podklady a doklady vyžádané stavebním úřadem v jím stanovené lhůtě a v rozsahu jako k žádosti o stavební povolení.

Další žalobní námitka směřuje proti nedostatečnému vyhodnocení existence veřejného zájmu na zachování dodatečně povolované stavby, a to správními orgány obou stupňů. Jak vyplývá z dikce ust. § 88 odst. 1 písm. b) věty druhé zákona č. 50/1976 Sb. je základní podmínkou pro povolení stavby postavené bez stavebního povolení prokázání souladu takové stavby s veřejným zájmem. Zákon demonstrativně vymezuje kritéria hodnocení souladu stavby s veřejným zájmem, jež shledává zejména v územně plánovací dokumentaci, cílech a záměrech územního plánování, obecných technických požadavcích na výstavbu, technických požadavcích na stavby a v zájmech chráněných zvláštními předpisy. Další podmínkou povolení takové stavby jsou pak formální náležitosti, tj. podání žádosti o dodatečné povolení stavby včetně náležitostí odpovídajících žádosti o stavební povolení. Způsob posuzování existence veřejného zájmu a jeho vyhodnocení v rámci odůvodnění rozhodnutí o dodatečném povolení stavby jsou poměrně podrobně rozvedeny stávající judikaturou správních soudů. Rozhodnutí musí obsahovat relevantní zjištění, úvahy a zdůvodnění, proč je stavba v souladu s veřejným zájmem (včetně vyloučení možnosti zasahování do jiných práv) a právními předpisy (především příslušný stavební zákon a příslušná vyhláška OTP), přičemž závěry správního orgánu musí mít oporu v provedeném dokazování. Nestačí obecně uvést, že „stavba není v rozporu s veřejným zájmem“ nebo že stavebník prokázal soulad „stavby s veřejným zájmem“ (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8.9.2006 č.j. 29Ca 184/2004-48). Povinností správního orgánu je posoudit, nakolik stavebník prokázal, že jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro dodatečné povolení stavby, nemůže se proto spokojit pouze s jednotlivými listinnými důkazy za situace, kdy jsou zároveň účastníky řízení namítány konkrétní okolnosti nepravdivých tvrzení. Je povinností správního orgánu, aby se v tomto smyslu konkrétně zabýval i stanovisky DOSS a z pohledu uplatněných námitek se s nimi vypořádal. Skutečnost, že jde o svým způsobem odborné posouzení, nezbavuje správní orgán povinnosti zhodnotit obsah takových vyjádření a posudků v odůvodnění rozhodnutí ve vztahu k dalším důkazům, které byly shromážděny ve správním řízení (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10.5.2005 č.j. 11Ca 173/2004-78). Dále byl krajský soud při posouzení této žalobní námitky veden ust. § 46 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., podle kterého v odůvodnění správního rozhodnutí musí správní orgán uvést, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě kterých rozhodoval. Obsahem odůvodnění rozhodnutí je tedy především rozbor a zhodnocení podkladů rozhodnutí a správní orgán tedy musí uvést, jakými úvahami se při jejich hodnocení řídil. Nepostačuje, aby uvedl pouhý soupis podkladů pro rozhodnutí, ale musí uvést, jakým způsobem tyto podklady hodnotil a jaký přikládal jednotlivým podkladům význam a proč činil právě tak. Uvedené náležitosti správního rozhodnutí se vztahují nejen na rozhodnutí prvostupňová, ale také na rozhodnutí správních orgánu II. stupně vydaná v odvolacím řízení. V posuzované věci správní orgán I. stupně vyhodnotil soulad stavby s veřejným zájmem tak, že uvedl (str. 3 poslední dva odstavce prvostupňového rozhodnutí), že po posouzení stavby z hlediska záměrů a cílů územního plánování, ochrany životního prostředí a jednotné technické politiky dle vyhlášky OTP dospěl k závěru, že stavba není s těmito zájmy v rozporu, což potvrdila i kladná stanoviska DOSS, které hájí veřejné zájmy podle zvláštních předpisů. Dále provedl výčet vyjádření jednotlivých DOSS a konstatoval, že žádost o dodatečné povolení stavby měla předepsané formální náležitosti včetně rozhodnutí o povolení výjimky dle OTP a její umístění je v souladu s územním plánem pro obce, kde je stanoveno pro předmětný pozemek funkční využití „bydlení čisté“. Žalovaný v napadeném rozhodnutí na str. 4 v předposledním odstavci uvedl v podstatě stejnou argumentaci, kterou žádným způsobem nerozšířil o vlastní správní úvahu. Krajský soud toto vyhodnocení existence souladu stavby s veřejným zájmem v kontextu se zmiňovanou ustálenou judikaturou správních soudů a zákonnými požadavky na obsah odůvodnění správního rozhodnutí vyplývajícími z ust. § 46 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. považuje ve vztahu k rozhodnutím správních orgánů obou stupňů za nedostatečné. Žalobce a) od počátku správního řízení vznášel opakující se námitky směřující především proti umístění stavby, obtěžování kouřem a zápachem, ohrožení požární bezpečnosti, v nichž spatřoval právě porušení veřejného zájmu. Lze zobecnit, že všechny tyto námitky jsou podřaditelné pod obecně technické požadavky na výstavbu upravené ve vyhlášce OTP (ve znění platném do 26.8.2009). V souladu s požadavkem § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb. měly proto být podle tohoto právního předpisu také posouzeny. Krajský soud se nedomnívá, že ve všech žalobcem vymezených směrech se tak stalo přezkoumatelným způsobem. Pokud jde o umístění stavby, lze námitku považovat za vypořádanou pravomocným podkladovým rozhodnutím o udělení výjimky z vyhlášky OTP (ve znění platném do 30.12.2006) ze dne 8.2.2006 č.j. 061/018-SU, v rámci jehož vydání bylo rovněž povinností správního orgánu posoudit existenci veřejného zájmu na povolení výjimky. Přezkoumání tohoto pravomocného podkladového rozhodnutí se žalobce nedomáhal. Za adekvátní považuje krajský soud také vypořádání se s námitkou požární nebezpečnosti stavby, kdy zejména správní orgán I. stupně na str. 4 bod A3 svého rozhodnutí (a opakovaně na str. 6 bod C5 rozhodnutí) se odborně vypořádal se stavebně technickými vlastnostmi navrženého řešení protipožárních opatření a odkázal také na souhlasné stanovisko DOSS na úseku požární ochrany. Žalobcovy námitky týkající se ochrany ovzduší, ohrožení zápachem a kouřem lze podřadit pod všeobecné požadavky na ochranu zdraví, zdravých životních podmínek a životního prostředí dle ust. § 22 odst. 1 vyhlášky OTP. Z tohoto hlediska však nebyly námitky správními orgány obou stupňů posouzeny. Správní orgán I. stupně sice na str. 4 bod A4 uvádí, že je kompetentní rozhodovat o námitce obtěžování kouřem a zápachem z udírny z hledisek a požadavků stanovených vyhláškou OTP, žádné takové vyhodnocení však neprovedl. Pouze poukázal na kladné vyjádření DOSS na úseku ochrany ovzduší, které předložili stavebníci. V následném odstavci (str. 5 bod B1 prvostupňového rozhodnutí a opakovaně pak str. 6 bod C6, C7 téhož rozhodnutí) zdůraznil, že DOSS na tomto úseku, tj. Obecní úřad Mrsklesy, je příslušným DOSS z hlediska ochrany ovzduší a stavebnímu úřadu nepřísluší zpochybňovat jeho vyjádření. V případě, že má žalobce o jeho obsahu pochybnost, může se obrátit na nadřízený orgán – Krajský úřad Olomouckého kraje, odbor životního prostředí a zemědělství. Citovaný názor správního orgánu I. stupně nemá oporu v ust. § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb. ani v jiném ustanovení tohoto zákona. Dle shora citovaného ust. § 88 odst. 1 písm. b) citovaného zákona je povinností stavebního úřadu a žádného jiného subjektu, byť by jím byl jiný orgán státní správy, vyhodnotit veřejný zájem ve vztahu k posuzované stavbě. Stejně tak ve smyslu ust. § 66 věty první téhož zákona je to zase pouze stavební úřad, který v rámci vydání správního rozhodnutí o stavebním povolení rozhodne o námitkách účastníků řízení. Vyjádření kteréhokoliv DOSS je pouze podkladem meritorního rozhodnutí, které však vydává stavební úřad. Vyjádření DOSS má charakter podkladu rozhodnutí, který pak stavební úřad ve smyslu ust. § 46 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. vyhodnocuje svou vlastní úvahou. Nutno zdůraznit, že stavební úřad je příslušným orgánem státní správy, v jehož kompetenci je rozhodovat z pozice specializovaného orgánu státní správy nadaného odbornými znalostmi, jimiž má posuzovat stavebně technické uspořádání a vlastnosti staveb a jiné odborné náležitosti. Není proto přípustné, aby závěry, které má dovodit ve svých úvahách v rámci rozhodovací praxe tento specializovaný správní orgán, „suploval“ kterýkoliv DOSS svým vyjádřením. V posuzované věci byla nezbytnost adekvátní reakce správního orgánu vyvolána také tím, že žalobce a) opakovaně zpochybňoval vyjádření orgánu ochrany ovzduší s ohledem na jeho formálnost. Také proto bylo povinností správního orgánu svou vlastní úvahou vyjádřit své odborné posouzení a uvést konkrétní důvody, pro které považuje stanovisko DOSS za správné, případně na podporu jeho obsahu provést další důkaz. Nutno podotknout, že návrh žalobce a), aby byl proveden důkaz posudkem hygienika, který žalobce vznesl v námitkách ze dne 7.5.2008, nebyl nikdy vypořádán, tj. důkaz nebyl proveden a v meritorním rozhodnutí nebyly sděleny důvody, pro které správní orgán provedení důkazu považoval za zbytečné. Dle ustálené judikatury správních soudů správní orgán není povinen provést všechny navržené důkazy, pokud však některé z nich neprovede, musí v odůvodnění rozhodnutí uvést, proč se tak stalo (srov. přiměřeně rozsudek NSS ze dne 13.11.2009 č.j. 5 As 29/2009-48). Žalovaný ve svém rozhodnutí pak k vyjádření DOSS na úseku ochrany ovzduší vztáhl svou úvahu ze str. 5 bod ad. 8 napadeného rozhodnutí, jejíž obsah je sice v zásadě akceptovatelný, ale je natolik obecný, že z něj není vůbec patrno, jak je tato úvaha ve vztahu k žalobcově námitce vlastně míněna, když žalovaný neuvádí, jak a z jakých důvodů dospěl k závěru, že žalobcem tvrzené obtěžování je v intenzitě, kterou musí strpět, jaká je vlastně tato intenzita a kde je zmiňovaná „hranice intenzity“. Následující odstavec je pak zcela nepřezkoumatelný, neboť není zřejmé, v jaké úvaze správní orgán I. stupně vysvětlil hodnocení této námitky. Krajský soud žádnou takovou úvahu v prvostupňovém rozhodnutí nenalezl. Na základě shora uvedené argumentace dospěl krajský soud k závěru, že správní orgány obou stupňů nedostatečně vyhodnotily soulad stavby s veřejným zájmem z hlediska vyhlášky OTP, pokud jde o posouzení vlivu stavby na ochranu zdraví, zdravé životní podmínky a životní prostředí. Tuto žalobní námitku tedy krajský soud shledal důvodnou.

Další žalobní námitku, v níž žalobce označuje za nesplnitelnou podmínku číslo 4 uloženou rozhodnutím správního orgánu I. stupně, tj., že při stavbě budou dodržena ustanovení vyhlášky OTP, krajský soud důvodnou neshledal. Žalobce dovozuje nesplnitelnost této podmínky ze skutečnosti, že vyhláška OTP byla, a to zejména v ust. § 4 odst. 1 a § 8 odst. 1, porušena zahájením a realizací stavby i rozsahem fakticky realizované stavby. Tvrzení žalobce zcela odpovídá obsahu správního spisu, nicméně takto vzniklý nezákonný stav byl odstraněn pravomocným rozhodnutím o udělení výjimky z ust. § 50 odst. 8 vyhlášky OTP ze dne 8.2.2006 č.j. 061/018-Su, které má ve vztahu k napadenému rozhodnutí povahu rozhodnutí podkladového. Takové rozhodnutí podléhá soudnímu přezkumu pouze k výslovnému návrhu žalobce. Jelikož v posuzované věci se žalobce a) v podané žalobě přezkumu tohoto podkladového rozhodnutí nedomáhal, krajský soud k němu nepřistoupil, neboť by takový postup byl v rozporu s dispoziční zásadou, kterou je správní soudnictví ovládáno.

Žalobní bod, v němž žalobce namítá, že správní orgán I. stupně se ve svém rozhodnutí povrchně a účelově vypořádal s námitkami žalobce vznesenými v průběhu správního řízení, že toto posouzení námitek je v rozporu se zákonem a věcně nesprávné a že správní orgán I. stupně programově poškozuje žalobce a zvýhodňuje jeho sousedy, shledal krajský soud natolik obecně zformulovaným, že se jeho důvodností nemohl zabývat. Ve smyslu ust. § 71 odst. 1 písm. d) s.ř.s. je žalobce povinen uvést, z jakých skutkových a právních důvodů považuje konkrétní rozhodnutí za nezákonné, je tedy povinen srozumitelným a jednoznačným vymezením skutkových i právních důvodů tvrzené nezákonnosti nebo procesních vad správního rozhodnutí určit hlediska, z jakých se má soud věcí zabývat. V posuzovaném žalobním bodě se tak nestalo, když žalobce nekonkretizoval, v čem spatřuje povrchnost a účelovost vypořádání se s námitkami, jakož ani kterých jím vznesených námitek se toto tvrzení týká a v čem spočívá rozpor se zákonem a věcná nesprávnost rozhodnutí.

Ve vztahu k napadenému rozhodnutí žalovaného kromě již shora vypořádané námitky týkající se posouzení existence veřejného zájmu na zachování stavby, vznesl žalobce dále námitku vztahující se ke str. 4 odst. 4 bodu ad. 2 napadeného rozhodnutí, když považuje za nesprávný závěr žalovaného, že absence zaznačení rodinného domu žalobce v projektové dokumentaci neměla žádný vliv na správnost rozhodnutí. Tuto žalobní námitku krajský soud neshledal důvodnou. Jak vyplývá z ust. § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., pokud stavebník v řízení o odstranění stavby podá žádost o její dodatečné povolení, je povinen předložit také podklady a doklady vyžádané stavebním úřadem v rozsahu jako k žádosti o stavební povolení. Podle ust. § 16 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů, žádost o stavební povolení podle povahy stavby obsahuje také parcelní čísla sousedních pozemků a staveb na nich s uvedením vlastnických nebo jiných práv podle katastru nemovitostí. Z citovaného znění prováděcího předpisu je tedy jednoznačné, že podkladovými materiály ke stavebnímu povolení jsou mj. údaje podle katastru nemovitostí. Z obsahu správního spisu i z tvrzení žalobce a) je zřejmé, že v průběhu posuzovaného řízení nebyla stavba rodinného domu žalobce dosud dokončena, a proto nebyla součástí údajů vedených v katastru nemovitostí. Nelze tedy dospět k závěru, že by správní orgány rozhodovaly na základě nedostatečných formálních podkladů. Navíc je z obsahu správního spisu od samého počátku správního řízení existence rodinného domu žalobce nezpochybnitelná mimo jiné tím, že se k ní vážou všechny vznesené námitky žalobce a). Součástí spisu jsou také fotografie obou sousedních parcel včetně staveb na nich umístěných a nelze tedy v tomto směru zpochybňovat zjištěný skutkový stav. Žalobce navíc ani neuvedl, jak byla neexistencí nákresu skutečného stavu v terénu v rámci projektové dokumentace porušena jeho práva.

V dalším žalobním bodu žalobce namítl nesprávné správní uvážení žalovaného v bodě ad. 8 napadeného rozhodnutí. Tuto námitku má krajský soud za vypořádanou v souvislosti s posouzením žalobní námitky týkající se vyhodnocení existence veřejného zájmu, jak je uvedeno výše.

Žalobní námitkou vznesenou společně k bodům ad. 4 až ad. 8 napadeného rozhodnutí žalovaného se krajský soud rovněž nemohl zabývat z důvodu nekonkrétně formulovaného žalobního bodu, když žalobce namítl, že hodnocení žalovaného je nesprávné a v rozporu se zákonem a správní orgány obou stupňů se nevypořádaly s podstatou vznesených námitek, aniž by však tvrzenou nesprávnost, rozpor se zákonem a námitky, jichž se mají tato tvrzení týkat, jakkoliv upřesnil.

Důvodnou shledal krajský soud námitku žalobce směřující proti názoru žalovaného, že při znovuprojednání věci po předchozím zrušení prvostupňového rozhodnutí odvolacím orgánem není zapotřebí zabývat se všemi námitkami uplatněnými v průběhu řízení, ale pouze těmi, které byly uplatněny při tomto novém projednání, popř. těmi, které byly uplatněny při prvním řízení a účastník řízení na ně v dalším řízení odkázal. Takový právní názor je v rozporu s ust. § 66 věty první zákona č. 50/1976 Sb., která stanoví, že ve stavebním povolení stavební úřad stanoví závazné podmínky pro provedení a užívání stavby a rozhodne o námitkách účastníků řízení. Citovaný zákon neupravuje pro případ dalšího řízení následujícího po zrušujícím rozhodnutí odvolacího orgánu žádnou specifickou úpravu vztahující se k rozhodování o námitkách účastníků řízení, takže podle názoru krajského soudu nelze citované ustanovení vyložit jinak, než že je stavební úřad povinen vypořádat se se všemi námitkami účastníků řízení, které byly v průběhu celého řízení vzneseny. Zrušujícím rozhodnutím odvolacího orgánu se nepřerušuje kontinuita řízení, které i nadále tvoří jeden celek. Názor žalovaného vyjádřený v napadeném rozhodnutí je neopodstatněným zužujícím výkladem citovaného ustanovení. Nicméně krajský soud vyjádření tohoto právního názoru v napadeném rozhodnutí nepovažuje za vadu rozhodnutí, která by sama o sobě způsobovala jeho nezákonnost, neboť správní orgán I. stupně v intencích ust. § 66 věty prvé zákona č. 50/1976 Sb. postupoval, když se vypořádal se všemi námitkami žalobce vznesenými v průběhu správního řízení. Žalobce sám v této souvislosti neuvedl, že by některá konkrétní námitka zůstala nevypořádaná. Jeho nesouhlas směřoval toliko proti způsobu, jakým byly vypořádány.

Na základě shora uvedené argumentace krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí (§ 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.) a současně věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). Při novém projednání věci je žalovaný vázán právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobci a), který měl ve věci úspěch, vznikly s tímto řízením náklady zaplacením soudního poplatku ve výši 2.000,- Kč. Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o.s.ř.), týkající se nabytí právní moci rozhodnutí, stanovil soud žalovanému k plnění lhůtu 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (ust. § 154 odst. 5 s.ř.s., § 159 a § 168 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 22. září 2011

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru