Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Ca 207/2009 - 129Rozsudek KSOS ze dne 30.11.2011

Prejudikatura

6 As 36/2009 - 162

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
9 As 15/2012 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek

22Ca 207/2009 – 129

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Jiřího Gottwalda

v právní věci žalobkyně J.G., zastoupené JUDr. Petrem Kužvartem, advokátem se

sídlem v Praze 4, Za Zelenou liškou 967, proti žalovanému Krajskému úřadu

Moravskoslezského kraje, se sídlem v Ostravě, 28. října 117, o přezkoumání

rozhodnutí žalovaného ze dne 13.5.2009 č.j. MSK 826664/2009, ve věci určení

právního vztahu pozemní komunikace,

takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne

13.5.2009 č.j. MSK 826664/2009 se zrušuje pro nezákonnost a

věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení

částku 6.800,- Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku

k rukám JUDr. Petra Kužvarta, advokáta se sídlem v Praze 4, Za

Zelenou liškou 967.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 13.5.2009 č.j. MSK 826664/2009, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Kopřivnice ze dne 3.2.2009 č.j. 383/2008-OD&6127/2009/MČ, kterým byl určen právní vztah pozemní komunikace na pozemku p.č. 2987 v k.ú. Kopřivnice podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen správní řád).

V podané žalobě žalobkyně namítla tyto žalobní body: 1) žalovaný nesprávně rozhodl o kategorii předmětné komunikace, když uvedl, že má být místní komunikací proto, že ke dni 1.4.1997 byla zapsána v pasportu komunikací města Kopřivnice z roku 1982 (dále pasport komunikací) jako komunikace místní. Správní orgán I. stupně nesprávně tvrdí, že pasport komunikací je nadále platný, ačkoliv od účinnosti zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v platném znění (dále jen ZPK) je podle názoru žalobkyně neplatný. Podle ust. § 3 odst. 1 ZPK, který nabyl účinnosti dne 1.4.1997, o zařazení pozemní komunikace do kategorie dálnice, silnice nebo místní komunikace rozhoduje příslušný silniční správní úřad na základě jejího určení, dopravního významu a stavebně technického vybavení. Pokud příslušný silniční správní úřad nevydal rozhodnutí o zařazení komunikace do jedné z uvedených kategorií, tak je tato komunikace komunikací účelovou. Současná právní úprava se podstatně liší od předcházející, tj. zákona č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 135/1961 Sb.). Žalobkyně dále uvedla, že předmětná komunikace je široká pouze 2,8 m a neslouží převážně místní dopravě, ale jen soukromým vlastníkům ke spojení jejich nemovitostí s nejbližší pozemní komunikací, vznikla a je příjezdovou cestou k objektu bývalé čerpací stanice.

2) Správní orgány se v průběhu správního řízení dopustily nezákonnosti, nesprávnosti v rozhodnutí i postupu správního řízení, když nedostatečně respektovaly práva vlastníků pozemku nabytá v dobré víře, tj. v rámci restitučního řízení, kdy se prokázalo, že předmětný pozemek není zastavěn stavbou. Vydáním předmětného pozemku v roce 1995 bylo mj. rozhodnuto také o tom, že na předmětném pozemku se nenachází stavba (jinak by pozemek nemohl být vydán). Místní komunikací podle ZPK nemůže být samotný soukromý pozemek, jehož povrch byl upraven betonovými panely. Zápis do pasportu komunikací není listinným důkazem, že tato komunikace je stavbou ve smyslu ust. § 120 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen OZ) vlastnicky odlišnou od pozemku na rozdíl od zákona č. 135/1961 Sb., kdy mohl být místní komunikací také pozemek jakéhokoliv vlastníka. Správní orgány neprovedly důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci, zejména v souvislosti se škrtáním a poznámkami učiněnými v pracovním vyhotovení pasportu dle svědecké výpovědi svědka Ing. P., které měl provést v roce 1998. Pokud by měla být výpověď tohoto svědka rozhodná, musela by být doplněna jeho další výpovědí, zda zasahoval do listiny po 1.4.1997, a to do té listiny, jejíž kopie byla poskytnuta žalobkyni jako kopie pasportu místních komunikací a zároveň také posudkem soudního znalce z oboru písmoznalectví, zda ručně psané poznámky provedl tento svědek. Žalobkyně dále zpochybnila pasport komunikací jako dokument vytvořený podjatým a ne zcela důvěryhodným subjektem, kdy zvláště v době před rokem 1989 lze předpokládat výskyt nesprávných záznamů (např. v něm bylo zapsáno mnoho účelových komunikací). Žalovaný nezohlednil všechny důkazy předložené vlastníky pozemku. Žalovaný také jednal v rozporu s právními předpisy, když rozhodl na základě své představy, že na pozemku existuje stavba vlastnicky odlišná od pozemku. Žalovaný je přitom povinen rozhodovat na základě důkazů a důkazy o existenci místní komunikace na předmětném pozemku neexistují. Žalobkyně opětovně zdůraznila, že v době od 1.4.1997, kdy nabyl účinnosti ZPK, do doby podání žádosti o určení právního vztahu místní komunikace, nebylo vydáno rozhodnutí o zařazení komunikace na předmětném pozemku do kategorie místních komunikací, a proto nemůže být předmětná komunikace ve smyslu tohoto zákona v kategorii místních komunikací.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na argumentaci obsaženou v napadeném rozhodnutí.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění – dále jen s.ř.s.) a byl vázán důvody uvedenými v žalobě (§ 75 odst. 2 s.ř.s.).

Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že žalobkyně žádostí ze dne 27.11.2007 požádala o určení právního vztahu pozemní komunikace na pozemku p.č. 2987 v k.ú. Kopřivnice. Dne 25.4.2008 vydal Městský úřad Kopřivnice (dále jen správní orgán I. stupně) rozhodnutí, jímž osvědčil stav, který již existuje a konstatoval, že na pozemku p.č. 2987 v k.ú. Kopřivnice se nachází těleso místní komunikace. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, na jehož základě žalovaný rozhodnutím ze dne 29.8.2008 č.j. MSK 142462/2008 napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání správnímu orgánu I. stupně. V dalším řízení byl proveden důkaz svědeckou výpovědí svědka Ing. V.P., který do protokolu ze dne 15.10.2008 uvedl, že na pozemku byla vedena místní komunikace evidovaná v pasportu pod č. 77 C2, přičemž v průběhu roku 1998 provedl u záznamu této komunikace pracovní záznam o účelovém užívání panelové komunikace, který je však pouze pracovního charakteru na základě proběhlých jednání o údržbě a opravách komunikace vedoucí k bývalému středisku Severomoravských vodovodů a kanalizací. Vlastník objektu, tj. SMVaK smluvně objednával a hradil údržbu a opravy této komunikace v období let 1998 až 2003. Město Kopřivnice ve svém prohlášení ze dne 5.11.2008 prohlásilo, že od vzniku pasportu v roce 1982 nebyla místní komunikace č. 77 C2 vyřazena ze sítě místních komunikací a nebyla u ní učiněna žádná korekce, změna či poznámka ke dni účinnosti současného ZPK, což platí i pro dobu po 1.4.1997. Dne 1.12.2008 byla žalobkyně seznámena s podklady pro vydání rozhodnutí. Rozhodnutím ze dne 3.2.2009 č.j. 383/2008/OD&6127/2009/MČ správní orgán I. stupně osvědčil, že pozemní komunikace na pozemku p.č. 2987 v k.ú. Kopřivnice je komunikací místní. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že rozhodl mj. na základě platného pasportu místních komunikací z roku 1982 a konstatoval, že od doby platnosti současného ZPK nevydal žádné rozhodnutí o vyřazení z této místní komunikace z kategorie místních komunikací. Dále se zabýval otázkou přeškrtnutí či přepisu komunikace v pasportu komunikací a za tím účelem vyslechl svědka Ing. P., z jehož výpovědi vyplynulo, že se jednalo pouze o pracovní poznámky v pasportu týkající se údržby komunikace a nikoliv o vyřazení komunikace z tohoto seznamu. Závěrem uvedl, že se ztotožnil s rozhodnutím bývalého MěNV zařadit do sítě místních komunikací předmětnou pozemní komunikaci, která k 1.4.1997 splňovala základní podmínku, že jde o pozemní komunikaci obecně přístupnou a užívanou a zároveň nezařazenou do silniční sítě a k tomu splňovala podmínku, že byla na území zastavěném nebo určeném k souvislému zastavění. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím žalovaného, který se ztotožnil se závěry správního orgánu I. stupně, přičemž vycházel také ze stanoviska veřejného ochránce práv (dále jen VOP) publikovaného ve sborníku „veřejné cesty“, že pozemní komunikace, které ke dni účinnosti současného silničního zákona prokazatelně (tj. k 1.4.1997) splňovaly podmínky stanovené prováděcím předpisem k dřívějšímu silničnímu zákonu, jsou i dnes automaticky považovány za místní komunikace.

Podle ust. § 3 odst. 1 ZPK o zařazení pozemní komunikace do kategorie dálnice, silnice nebo místní komunikace rozhoduje příslušný silniční správní úřad na základě jejího určení, dopravního významu a stavebně technického vybavení.

Podle ust. § 7 odst. 1 věty prvé ZPK účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků.

Podle ust. § 7 odst. 2 ZPK účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. Tato účelová komunikace není přístupná veřejně, ale v rozsahu a způsobem, který stanoví vlastník nebo provozovatel uzavřeného prostoru nebo objektu. V pochybnostech, zda z hlediska pozemní komunikace jde o uzavřený prostor nebo objekt, rozhoduje příslušný silniční správní úřad.

Podle ust. § 40 odst. 5 písm. a) ZPK obce rozhodují o zařazení pozemní komunikace do kategorie místních komunikací a o vyřazení místní komunikace z této kategorie.

Podle ust. § 21 odst. 1 zákona č. 135/1961 Sb. (ve znění platném do 30.6.1984) místními komunikacemi jsou obecně přístupné a užívané ulice, cesty a prostranství, které slouží místní dopravě a jsou zařazeny do sítě místních komunikací, jednotně budované a spravované pro území obce.

Podle ust. § 22 odst. 1 zákona č. 135/1961 Sb. účelové komunikace slouží spojení jednotlivých výrobních závodů nebo jednotlivých objektů a nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi anebo komunikačním účelům v uzavřených prostorech nebo objektech.

Podle ust. § 8 odst. 1 a 6 vyhlášky č. 136/1961 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích (silniční zákon) [poznámka soudu: prováděcí vyhláška k zákonu č. 135/1961 Sb.] síť místních komunikací pro území obce tvoří obecně přístupné a užívané pozemní komunikace, nezařazené do silniční sítě, které

a) jsou na území zastavěném nebo určeném k souvislému zastavění, b) vzájemně spojují dvě obce (sídliště), popřípadě části obce (sídliště u závodů) nebo osady a jsou proto toto spojení dopravně významné,

c) spojují obec se železniční stanicí, železniční zastávkou, letištěm nebo přístavem, pokud jako účelové komunikace neslouží převážně provozu nebo správě těchto zařízení,

d) spojují obec se hřbitovem. Vzejdou-li v jednotlivým případech rozpory v tom, zda pozemní komunikace nebo její část náleží do sítě místních komunikací, popřípadě zda komunikace má být zařazena do sítě místních komunikací nebo z ní vyřazena, rozhodne okresní národní výbor.

Ze shora citované současné i předchozí právní úpravy vyplývá, že podle dřívější právní úpravy nebylo přísně vyžadováno, aby místní komunikace byla zařazena do kategorie místních komunikací (tzv. sítě místních komunikací) formou správního rozhodnutí. Z ust. § 21 odst. 1 zákona č. 135/1961 Sb. vyplývá, že rozhodující pro určení komunikace jako místní komunikace byl především způsob jejího využití (tj. pro místní dopravu) a zařazení do sítě místních komunikací. Dále byly rozhodující definiční znaky místní komunikace stanovené prováděcí vyhláškou k zákonu č. 135/1961 Sb. Z ust. § 8 odst. 6 prováděcí vyhlášky vyplývá, že správní rozhodnutí se vydávalo pouze v případě existence rozporů o otázce, zda se v konkrétním případě o místní komunikaci jedná či nikoliv. Zcela zásadní změnu pak přinesla právní úprava obsažená v ZPK s účinností od 1.4.1997, která upravila oblast právních vztahů týkajících se pozemních komunikací zcela odlišným způsobem. Především došlo v ust. § 3 odst. 1 ve spojení s ust. § 40 odst. 5 písm. a) ZPK k právní úpravě zcela odlišné koncepce kategorie místních komunikací, když pro existenci systému místních komunikací v obci se stala základní podmínkou nutnost vydání správního rozhodnutí o zařazení či vyřazení pozemní komunikace z této kategorie. V posuzované věci má krajský soud obsahem správního spisu a také obsahem rozhodnutí správních orgánů obou stupňů za prokázané, že po nabytí účinnosti nové právní úpravy nebylo vydáno žádné správní rozhodnutí ve smyslu ust. § 40 odst. 5 písm. a) ZPK, kterým by byla předmětná pozemní komunikace nacházející se na pozemku p.č. 2987 zařazena do kategorie místních komunikací. Argumentaci správních orgánů obou stupňů, že předmětná pozemní komunikace je místní komunikací na základě stále platného pasportu místních komunikací z roku 1982, považuje krajský soud za zcela nesprávnou. S ohledem na shora popsanou, zcela odlišně koncipovanou tvorbu místních komunikací obsaženou v současné právní úpravě a s ohledem na to, že ZPK zrušil zákon č. 135/1961 Sb., nelze přistoupit na závěr, že pasporty místních komunikací vzniklé podle předchozí právní úpravy by mohly platit i v současnosti. Jelikož ZPK neobsahuje žádné přechodné ustanovení, které by řešilo střet nové a dřívější právní úpravy ve vztahu k tomu, co podle staré právní úpravy bylo místní komunikací, je nutno při posuzování současného stavu vycházet toliko ze současné právní úpravy. V tomto svém právním názoru vycházel krajský soud ze stanoviska Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) vyjádřeného v rozsudku ze dne 29.5.2009 č.j. 4 Ao 1/2009-58. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud v posuzované věci k závěru, že pokud neexistuje žádné rozhodnutí příslušného silničního úřadu vydané po 1.4.1997 podle ust. § 3 odst. 1, jímž by byla předmětná pozemní komunikace zařazena do kategorie místních komunikací, nelze než dovodit, že se jedná o účelovou komunikaci ve smyslu ust. § 7 odst. 1 ZPK, když se nemůže jednat o účelovou komunikaci vymezenou ust. § 7 odst. 2 ZPK, protože se nenachází v uzavřeném prostoru nebo objektu. Jelikož žalovaný v napadeném rozhodnutí dospěl k jinému právnímu závěru, je jeho rozhodnutí z důvodů shora vyjádřených nezákonné.

S ohledem na učiněný právní závěr se krajský soud již nezabýval dalšími žalobními námitkami z důvodu nadbytečnosti.

Na základě shora uvedené právní argumentace krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného pro nezákonnost zrušil (§ 78 odst. 1 s.ř.s.) a současně mu věc vrátil k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). Při novém projednání věci je žalovaný vázán právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s.ř.s.). Ve věci bylo rozhodnuto bez jednání v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalobkyni, která měla ve věci úspěch, vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000,- Kč a dále v souvislosti s právním zastoupením, a to za dva úkony právní služby po 2.100,- Kč a 2x režijní paušál po 300,- Kč, tj. celkem 4.800,- Kč (ust. § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění). Celkově tedy náklady řízení činí 6.800,- Kč. Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o.s.ř.), týkající se nabytí právní moci rozhodnutí, stanovil soud žalovanému k plnění lhůtu 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (ust. § 154 odst. 5 s.ř.s., § 159 a § 168 o.s.ř.). Podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. za použití ust. § 64 s.ř.s. zavázal soud žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Bude-li kasační stížnost podána po 1.1.2012, podává se přímo k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 30. listopadu 2011

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru