Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Ca 187/2009 - 41Rozsudek KSOS ze dne 22.04.2011

Prejudikatura

6 As 34/2008 - 54


přidejte vlastní popisek

22Ca 187/2009 – 41

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Ondřeje Mrákoty

v právní věci žalobce SETRA, spol. s r.o., se sídlem v Brně, Zvonařka 16,

zastoupeného JUDr. Janem Svobodou, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 2a, proti

žalovanému Státnímu úřadu inspekce práce, se sídlem v Opavě, Horní nám. 103/2,

o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 22.4.2009 č.j. 693/1.30/09/14.3, ve věci

pokuty za správní delikty,

takto:

I. Rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 22.4.2009 č.j.

693/1.30/09/14.3 se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací

žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení

částku 7.760,- Kč ve lhůtě 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku

k rukám JUDr. Jana Svobody, advokáta se sídlem v Brně, Příkop 2a.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 22.4.2009 č.j. 693/1.30/09/14.3, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu ze dne 11.12.2008 č.j. 7414/5.40/08/14.3, kterým byla žalobci uložena za spáchané správní delikty pokuta ve výši 250.000,- Kč.

V podané žalobě žalobce namítl, že byla nesprávně posouzena otázka jeho odpovědnosti za vytýkané správní delikty, neboť zaměstnavatelem poškozeného nebyl v době jeho úrazu žalobce, ale J. S., osoba samostatně výdělečně činná (dále jen OSVČ), který měl vůči poškozenému plnit povinnosti vyplývající z postavení zaměstnavatele. Z žádného dokladu nevyplývá, že by došlo k nějakému oficiálnímu předání zaměstnance stavbyvedoucímu Ing. M. E., zaměstnanci žalobce. Stavbyvedoucí přímo řídil pouze jemu podřízené zaměstnance žalobce a na stavbě organizačně koordinoval činnost subdodavatelských subjektů v čase, aby si vzájemně nepřekáželi. Subdodavatelé měli mít na stavbě své nadřízené, kteří jim měli přidělovat konkrétní úkoly. Dále žalobce k tomu, že osoby pracující v patře nebyly zabezpečeny proti pádu z výšky, resp. pádu do hloubky uvedl, že rozhodující orgány náležitě nezhodnotily argument žalobce spočívající v tom, že charakter prováděných prací v danou chvíli vyžadoval, aby jednotlivé otvory byly odkryty, když tyto byly používány současně ke shozu materiálu a nebylo je možno opatřit zajišťovacími prvky, které by práci nejen zpomalovaly, ale také znemožňovaly. Nebylo možno použít ani např. úvazy s bezpečnostním pásem, které by musely být dostatečně dlouhé, čímž by se samy staly možným zdrojem nebezpečí pro ostatní zaměstnance, ale i pro takto zabezpečeného pracovníka, který by za každé situace nemohl současně kontrolovat bezpečné shazování demolovaného materiálu i to, zda se jeho úvaz někde nezachytil a nestrhne jej, případně jiného spolupracovníka do některého otvoru. Správní orgány se také nezabývaly tím, zda opásání otvorů červenobílou páskou, které je patrné z pořízené fotodokumentace a dále ze sdělení pracovníků L. Š. a J. H., již sama o sobě nesplňují požadavky k zajištění bezpečnosti proti pádu z výšky nebo do hloubky ve smyslu Přílohy č. 1 část I bod 1 písm. d) ve spojení s Přílohou č. 3 částí III bodem 2 nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, v platném znění (dále jen nařízení vlády č. 591/2006 Sb.). V tomto směru nebyla provedena žádná šetření a rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné. Dále žalobce namítl, že správní orgán I. stupně odkázal ve svém rozhodnutí na nařízení vlády č. 362/2006 Sb., o způsobu stanovení koncentrace pachových látek, přípustné míry obtěžování zápachem a způsobu jejího zjišťování, v platném znění (dále jen nařízení vlády č. 362/2006 Sb.). Napadené rozhodnutí je nezákonné, pokud se rozhodující správní orgán dovolává právního předpisu, který na daný případ nedopadá. Dále žalobce namítl, že závěr, že žalobce je vinen správním deliktem dle ust. § 30 odst. 1 písm. s) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o inspekci práce), kterého se měl dopustit tím, že před zahájením prací nezpracoval vlastní technologický a pracovní postup pro bezpečnou a zdraví a život neohrožující demontáž kotlů, je v rozporu s obsahem spisového materiálu, z něhož plyne, že žalobce přijal vnitřní předpis zadavatele stavby obchodní společnosti KRONOSPAN CR, spol. s r.o. „KRONO – 2/2002 + dodatek č. 1 – povinnosti cizích osob na úseku BOZP, protipožární ochrany a ochrany životního prostředí, které se příležitostně zdržují na pracovištích provozovatele“ za vlastní, tj. byl sjednán jako závazný nejen ve vztahu mezi objednatelem a žalobcem, ale žalobce jeho ustanovení ve stejném rozsahu přenesl i do smluvních vztahů se svými subdodavateli, tj. také ve vztahu k panu S., který rozsah úpravy akceptoval jako závazný pro jím prováděné činnosti. Žalobce nesdílí názor správních orgánů, že měl zpracovat vlastní technologický postup a že předpis zadavatele stavby je příliš obecný. Tento předpis obsahoval konkrétní ustanovení upravující otázky bezpečnosti práce na daném pracovišti včetně analýzy zdrojů a příčin možných pracovních úrazů a nehod. Zaměstnavatel poškozeného J. S. prokazatelně seznámil poškozeného s tímto předpisem, což je zřejmé ze záznamu o provedeném školení ze dne 24.9.2007. Žalobce zdůraznil, že zadavatel znal prostředí, kde se mají stavební – demoliční práce provádět a stanovil tedy se znalostí místního prostředí bezpečnostní rámec, který byl převzat subjekty pracujícími na demolici kotelny. Správní orgány automaticky přesunuly odpovědnost na žalobce jen proto, že měl na stavbě svého stavbyvedoucího. Takto přenesenou odpovědnost považuje žalobce za nesprávnou, neboť odpovědnost za správní delikty tak bezdůvodně „šplhá“ do vyšších pater dodavatelského systému a absurdně by tak největší míru odpovědnosti měly nést ty subjekty, jež z hlediska zadavatelů stavby stojí v tomto systému nejvýše. Další námitky žalobce směřovaly do výše uložené sankce, když v této části považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů s tím, že uložená sankce je nepřiměřeně vysoká. S odkazem na ust. § 36 odst. 1 zákona o inspekci práce žalobce zdůraznil, že z napadeného rozhodnutí ani z rozhodnutí správního orgánu I. stupně není zřejmé, které okolnosti při úvaze o výši pokuty hrály v posuzované věci roli a jakým způsobem se promítly do výše sankce. Vyjádření vlivu takových okolností do výše ukládané pokuty je přitom věcí správního uvážení. Nelze se tedy spokojit s prostým opsáním textu právního předpisu bez bližšího vysvětlení úvah, kterými se správní orgán při určování výše sankce zabýval. Byť se uložená sankce nachází v rozpětí, které zákon připouští, nelze považovat za řádné odůvodnění její výše, jestliže absentuje uvedení a vysvětlení toho, zda a jak byla vzata v úvahu hlediska v zákoně stanovená. Nepřezkoumatelný je také argument správního orgánu I. stupně, že by uložením mírnější sankce mohlo dojít k porušení zásady zakotvené v ust. § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen správní řád), když správní orgán současně neuvedl, v jaké výši jsou za stejné delikty se stejnými či podobnými následky ukládány sankce právnickým osobám s obdobnými poměry jako žalobce. Žalobce rovněž uvedl, že z napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by se žalovaný zabýval hodnocením otázky proškolení poškozeného z předpisů o bezpečnosti práce jeho zaměstnavatelem panem Sivákem a možným vlivem alkoholu na vznik situace, která vedla ke smrtelnému úrazu, když v krvi poškozeného bylo zjištěno 1,25 promile alkoholu, což jsou nepochybně významné okolnosti případu, které byly správním orgánem zcela pominuty. Žalobce rovněž uvedl, že policie případ odložila s tím, že hlavní příčinou úrazu poškozeného byla nepozornost při provádění práce.

Žalovaný ve vyjádření uvedl, že odpovědnost žalobce vyplývá z faktického stavu a postavení, které na předmětné stavbě měl. Žalobce se rozhodl realizovat svou zakázku pomocí subdodavatelů, jejichž práci však sám řídil, organizoval a na postup prací dohlížel. Jednoznačně taková situace vyplývá z výpovědí osob, které při kontrolním šetření poskytly k věci informace. Zjištěný skutkový stav neodpovídá tvrzení žalobce, že každý subdodavatel měl mít na stavbě své nadřízené, kteří měli přidělovat konkrétní úkoly svým pracovníkům. Byl to stavbyvedoucí žalobce, který ostatním práci přiděloval a organizoval postup prací. Žalovaný poukázal na ust. § 101 odst. 5 zákona č. 262/2002 Sb., zákoníku práce, v platném znění (dále jen zákoník práce), podle kterého povinnost zaměstnavatele zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci se vztahuje na všechny fyzické osoby, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích. Mezi tyto „všechny fyzické osoby“ náleží i zaměstnanci dalších zaměstnavatelů, kteří na pracovišti žalobce pracovali. Námitka žalobce, že poškozený nebyl jeho zaměstnancem, je proto irelevantní. Žalovaný dále zmínil, že žádnému ze subdodavatelů nebylo předáno vymezené pracoviště, za něž by převzal odpovědnost ve smyslu ust. § 2 odst. 3 nařízení vlády č. 591/2006 Sb., a to zápisem o předání a převzetí. K námitce žalobce, že charakter prováděných prací v danou chvíli vyžadoval odkrytí jednotlivých otvorů, což správní orgány nezhodnotily dostatečným způsobem, žalovaný odkázal na část odůvodnění napadeného rozhodnutí, v níž se touto otázkou podrobně zabýval s tím, že jako kontrolní orgán na úseku bezpečnosti práce nemůže slevit ze svých požadavků a připustit práci ve zdraví a životu nebezpečných podmínkách. K žalobcově námitce, že otvory byly po obvodu ohraničeny červenobílou páskou, což nevzaly správní orgány v úvahu ve prospěch žalobce, žalovaný uvedl, že z fotodokumentace ze dne 28.9.2007 (den úrazu) je zřejmé, že v místě úrazu žádná opatření proti pádu z výšky nebyla. Otvory byly zakryty, resp. ohraničeny až později, což vyplývá zfotodokumentace, jež je součástí protokolu o kontrole ze dne 28.11.2007. Žalobce sám připustil, že jednotlivé otvory byly v době úrazového děje odkryty, byly používány současně ke shozu materiálu a nebylo možno je opatřit zajišťovacími prvky. Nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky, v platném znění (dále jen nařízení vlády č. 362/2005 Sb.), v části I, II, V Přílohy stanoví na ochranu před pádem z výšky zábradlí, ohrazení, poklopy, záchytná zařízení, OOPP chránící před pádem nebo zachycující pád, dozor v ohrožených místech. K vytýkané nesprávnosti uvedení právního předpisu (nařízení vlády č. 362/2005 Sb.) pod nesprávným číslem žalovaný uvedl, že se jednalo o chybu v psaní, což bylo možno dovodit také z toho, že text citovaného ustanovení je přesně a bezchybně citován. Jedná se o formální chybu, která nezakládá nejasnost či nesrozumitelnost výroku rozhodnutí. K nezpracování vlastního technologického a pracovního postupu pro bezpečnou a zdraví a život neohrožující demontáž kotlů žalovaný uvedl, že vnitřní předpis zadavatele nelze v žádném případě považovat za technologický a pracovní postup zhotovitele stavby pro konkrétní stavební práci. Uvedený předpis ani svým názvem ani obsahem neodpovídá základním požadavkům a charakteristice pracovního a technologického postupu. Mimo jiné nerespektuje požadavky stanovené nařízením vlády č. 591/2006 Sb. Dále upřesnil, že žalobci bylo vytýkáno, že nepředložil žádný dokument, který by mohl být považován za pracovní a technologický postup předmětných demoličních prací, neboť předložený předpis zadavatele nelze uznat za technologický a pracovní postup. Povinnost stanovit pracovní postupy má zaměstnavatel, který je zhotovitelem stavby a tato povinnost je uložena zákonem č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), v platném znění (dále jen zákon č. 309/2006 Sb.) a v podrobnostech prováděcím předpisem (nařízení vlády č. 591/2006 Sb.). Žalobce přitom nepopírá, že byl zhotovitelem. Bylo prokázáno, že žalobce se rozhodl realizovat zakázku pomocí subdodavatelů, z nichž žádný neprováděl demontážní práce určitých částí technologie kotelny, ale tyto práce probíhaly za bezprostředního řízení, kontroly a koordinace žalobcem, především prostřednictvím jeho stavbyvedoucího. Na tom se shodují všechny osoby, které poskytly ve věci informace. K námitce ohledně výše uložené sankce a její nepřiměřenosti žalovaný uvedl, že správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí zdůraznil závažnost porušených povinností konstatováním, že pády z výšky či do hloubky jsou častými úrazy ve stavebnictví a nezřídka jde o úrazy smrtelné, takže je nutno bezvýhradně trvat na dodržování právních předpisů. Orgány inspekce práce nemají prostředky k tomu, aby zjistily podrobněji poměry konkrétní právnické osoby, proto se posuzuje především její velikost s ohledem na počet zaměstnanců, zda není daná společnost v likvidaci, konkursu nebo vyrovnání. Co se týče následku spáchání správního deliktu, přihlédl správní orgán I. stupně k tomu, že došlo ke smrtelnému pracovnímu úrazu a bylo konstatováno, že výše uložené pokuty byla stanovena i s ohledem na § 2 odst. 4 správního řádu, přičemž podle žalovaného není nutné ani vhodné uvádět v konkrétním rozhodnutí, jaké konkrétní částky se udělují jiným osobám. Ust. § 36 odst. 1 zákona o inspekci práce neobsahuje vyčerpávající výčet kritérií a správní orgán je oprávněn i povinen přihlížet i k jiným podstatným skutečnostem, které vyšly najevo. Co se týče proškolení poškozeného z předpisů BOZP jeho zaměstnavatelem a alkoholu v krvi poškozeného v době vzniku úrazu, byly tyto skutečnosti vyhodnoceny jako mající nepatrný vliv na vznik úrazu a podle toho dostaly i tomu přiměřenou váhu v rozhodování o výši pokuty. Správní orgán I. stupně ani odvolací orgán neshledal, že by otázka školení poškozeného zaměstnavatelem souvisela s porušením povinností žalobce, ani nebylo prokázáno, že k úrazu pádem z výšky došlo z důvodu neznalosti předpisů BOZP poškozeným. V rozhodnutí správního orgánu I. stupně je uvedeno, že žádný z pracovníků pracujících v den úrazu s poškozeným nevypověděl, že by zaregistroval v jeho chování známky požití alkoholu. Tyto skutečnosti hrají podstatnější roli ve správním řízení vedeném se zaměstnavatelem poškozeného, nikoliv s žalobcem. Žalovaný pak ve svém rozhodnutí uvedl, že větší počet nezakrytých otvorů v podlaze ve výšce cca 6 m nad zemí představuje nebezpečné pracoviště i pro zcela střízlivého člověka. Podle žalovaného nedošlo ze strany správních orgánů v průběhu řízení k porušení právních předpisů ani zásad správního řízení. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen s.ř.s.) a v souladu s dispoziční zásadou (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.) byl vázán žalobními body obsaženými v žalobě.

Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil dle protokolu ze dne 28.11.2007 o kontrole příčin a okolností pracovního úrazu Miloše Nováka, který se stal 28.9.2007 při vyklízení prostor bývalé kotelny, že žalobce uzavřel se společností KRONOSPAN CR spol. s r.o. objednávku č. 787315 ze dne 29.6.2007 na demontáž kotlů včetně příslušenství. Dne 10.7.2007 žalobce zápisem ve stavebním deníku převzal staveniště. Na demoliční práce si žalobce objednal další subjekty: společnost ŠUTA – META s.r.o. na „vyřezání kovového šrotu“ a J. S. na pomocné práce dle dohody. Žalobce zaměstnal na stavbě Ing. M. E., který jako stavbyvedoucí práce za zhotovitele stavby koordinoval a jednotlivým subjektům ukládal konkrétní úkoly na provedení práce. Podnikající fyzická osoba J. S. přivedl dne 28.9.2007 na pomoc při pracích svého zaměstnance M. N., kterého předal stavbyvedoucímu žalobce a poté odešel z pracoviště. Pracovní úraz se stal při vyklízení prostor bývalé vodárny tvořící samostatnou místnost v bývalé kotelně zadavatele, v jejíž podlaze byly otvory, jeden o rozměrech 2,3 x 8 m a další kruhové otvory o průměru 1,1 m. Celý prostor je ve výši 5,5 m nad spodní úrovní podlahy. V den úrazu stavbyvedoucí společně s poškozeným odešli shazovat těžké železné kusy z poschodí bývalé kotelny do přízemí a při shazování materiálu velkým otvorem pak se poškozený pohyboval v blízkosti nechráněného otvoru tak, že jím propadl a způsobil si zranění neslučitelná s životem. Provedenou kontrolou byly zjištěny tyto nedostatky: otvory ve stropě pracoviště nebyly zajištěny proti pádu osob a jejich propadnutí do hloubky, žalobce jako zhotovitel neměl vypracován technologický a pracovní postup pro bezpečné provádění demontáže kotlů včetně jejich příslušenství, žalobce, ačkoliv jeho zaměstnanci a další pracovníci prováděli práce (demontáž těžkých konstrukčních stavebních kovových dílů) ve velké výšce, což jsou činnosti, pro které ust. § 15 odst. 2 zákona č. 309/2006 Sb. požaduje vypracovat plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, takový plán neměl. Žalobce podáním ze dne 10.12.2007 požádal o přezkoumání protokolu. Dne 20.12.2007 vydal správní orgán I. stupně písemné vyrozumění o přezkoumání protokolu, proti němuž podal žalobce námitky podáním ze dne 3.1.2008. O těchto námitkách bylo rozhodnuto správním orgánem I. stupně dne 29.2.2008 tak, že jim vyhověno nebylo, přičemž závěry byly správním orgánem I. stupně podrobně odůvodněny. Příkazem ze dne 25.4.2008 č.j. 114/5472/5.10/08/14.3 byl žalobce uznán vinným správními delikty podle ust. § 30 odst. 1 písm. q) zákona o inspekci práce, jehož se dopustil tím, že neplnil povinnosti týkající se pracoviště a pracovního prostředí stanovené zvláštním právním předpisem a nařízením vlády o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky a dále správním deliktem na úseku bezpečnosti práce podle ust. § 30 odst. 1 písm. s) zákona o inspekci práce tím, že porušil povinnosti týkající se organizace práce a pracovních postupů stanovené ve zvláštním právním předpise, když před zahájením prací nezpracoval technologický a pracovní postup pro bezpečnou a zdraví a život neohrožující demontáž kotlů, ačkoliv se jednalo o práce a činnosti spojené s demontáží velkých a těžkých, zejména ocelových dílů, vystavujících vlastní zaměstnance a zaměstnance subdodavatelů zvýšenému ohrožení života nebo poškození zdraví, za což mu byla uložena pokuta ve výši 250.000,- Kč. Současně bylo rozhodnuto o jeho povinnosti uhradit paušální částku nákladů správního řízení ve výši 1.000,- Kč. Proti tomuto příkazu podal žalobce dne 15.5.2008 odpor. V dalším řízení vydal správní orgán I. stupně dne 11.12.2008 rozhodnutí č.j. 7414/5.40/08/14.3, které se ve výrokové části shoduje s předchozím příkazem ze dne 25.4.2008. Součástí správního spisu je záznam o úrazu Miloše Nováka sepsaný stavbyvedoucím žalobce, zápisy ze stavebního deníku, objednávka mezi zadavatelem a žalobcem jako dodavatelem ze dne 29.6.2007, vnitřní předpis KRON – 2/2002 upravující povinnosti cizích osob na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci protipožární ochrany a ochrany životního prostředí, které se příležitostně zdržují na pracovištích provozovatele a dodatek č. 1 k bodu II odst. e) – podmínky montáže, záznam o provedeném školení osob (mj. M. N. a J. S.), dohoda o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví, požární ochrany a ochrany životního prostředí při pracích prováděných dodavatelsky uzavřená mezi žalobcem a J. S., školení bezpečnosti zaměstnanců firmy žalobce ze dne 15.9.2007, dohoda o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví, požární ochrany a ochrany životního prostředí při pracích prováděných dodavatelsky uzavřená mezi zadavatelem a žalobcem jako zhotovitelem, fotodokumentace prostor kotelny a rozmístění otvorů v podlaze, záznamy o poskytnutí informací J. S., Ing. T. Z., J. H. (pracovníci žalobce), L. Š. (firma ŠUTA – META s.r.o.), Ing. M. E. (stavbyvedoucího žalobce). O podaném odvolání bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím žalovaného.

Podle ust. § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 591/2006 Sb. zhotovitel při uspořádání staveniště dbá, aby byly dodrženy požadavky na pracoviště stanovené zvláštním právním předpisem a aby staveniště vyhovovalo obecným požadavkům na výstavbu podle zvláštního právního předpisu a dalším požadavkům na staveniště stanoveným v příloze č. 1 k tomuto nařízení; je-li pro staveniště zpracován plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi (dále „plán“), uspořádá zhotovitel staveniště v souladu s plánem a ve lhůtách v něm uvedených.

Podle ust. § 2 odst. 3 věty první nařízení vlády č. 591/2006 Sb. za uspořádání staveniště popř. vymezeného pracoviště podle odst. 1 a 2 odpovídá zhotovitel, kterému bylo toto staveniště, popř. pracoviště předáno a který je převzal.

Podle ust. § 4 nařízení vlády č. 591/2006 Sb. jestliže po omezenou dobu, zejména v závislosti na postup stavebních a montážních prací nebo při udržovacích pracích, není možno zajistit, aby práce byly prováděny na pracovištích, která splňují požadavky zvláštního právního předpisu, a jestliže při jejich provádění nebo během přístupu na pracoviště hrozí nebezpečí pádu fyzických osob nebo předmětů z výšky nebo do hloubky, zajistí zhotovitel bezpečné provádění těchto prací, jakož i bezpečný přístup na pracoviště v souladu s požadavky zvláštního právního předpisu.

Podle ust. § 3 písm. b) bod 4 nařízení vlády č. 591/2006 Sb. zhotovitel zajistí, aby byly splněny požadavky na organizaci práce a pracovní postupy stanovené v příloze č. 3 k tomuto nařízení, jestliže se na staveništi plánují nebo provádějí práce spojené s montáží a spojováním, jakož i demontáží a rozebíráním ocelových, dřevěných, betonových, železobetonových, popř. jiných prvků různého tvaru a funkce, např. tyčových, plošných nebo prostorových, do stavebních objektů nebo technologických konstrukcí o požadovaném tvaru a provedení (dále jen „montážní práce“).

Žalobní námitku, že byla nesprávně posouzena otázka odpovědnosti žalobce za vytýkané správní delikty, krajský soud neshledal důvodnou. Ze záznamů o poskytnutí informací, zejména stavbyvedoucím Ing. E. a J. S. bylo prokázáno, že stavbyvedoucí, který byl zaměstnancem žalobce, fakticky řídil práce na stavbě, určoval práci jednotlivým zaměstnancům žalobce i zaměstnancům subdodavatelů a v době úrazu osobně spolupracoval s poškozeným, když společně shazovali břemena „velkým otvorem“ v podlaze do přízemí kotelny. Není tedy pravdivé tvrzení žalobce, že stavbyvedoucí řídil pouze jemu podřízené zaměstnance žalobce. Pokud by mělo připadat v úvahu posouzení odpovědnosti subdodavatelů, resp. jejich vedoucích pracovníků, jak se toho domáhá žalobce, muselo by ve smyslu ust. § 2 odst. 3 věty první nařízení vlády č. 591/2006 Sb. dojít k tomu, že by bylo těmto subjektům předáno staveniště, případně pracoviště (o čemž by musel být pořízen záznam o předání a převzetí), neboť ve smyslu tohoto ustanovení za uspořádání staveniště, popř. vymezeného pracoviště, odpovídá zhotovitel, kterému bylo toto staveniště, popř. pracoviště předáno a který je převzal. V posuzované věci nebylo prokázáno, ba ani tvrzeno, že by taková situace nastala. K převzetí staveniště došlo podle obsahu správního spisu pouze mezi zadavatelem a žalobcem jako zhotovitelem prací.

Žalobní námitku, že nebyl správními orgány dostatečně zohledněn charakter prováděných prací, který vyžadoval, aby jednotlivé otvory byly odkryty, rovněž neshledal krajský soud důvodnou. Zcela se ztotožňuje s odůvodněním žalovaného na str. 4 a 5 napadeného rozhodnutí, kde zdůraznil prioritu bezpečnosti pracovníků i za cenu toho, že konkrétní práce mohou být při respektování právních předpisů na úseku BOZP nákladnější, pomalejší a složitější. Podle názoru soudu si lze představit, že pomocí vhodné organizace práce a účelným zvážením postupu jednotlivých pracovních úkonů bylo možno i u tak specifické činnosti dodržet příslušné bezpečnostní předpisy.

Žalobní námitku, že nebyla dostatečně zkoumána opatření učiněná formou ohraničení otvorů červenobílou páskou, soud považuje za nepřípadnou a konstatuje, že takové hodnocení by bylo nadbytečné, jestliže právní předpisy toto opatření vůbec nezahrnují mezi prostředky ochrany před pádem z výšky vymezené právními předpisy (nařízení vlády č. 362/2005 Sb.). Dále dodává, že z povahy věci lze i bez ohledu na právní úpravu dovodit nedostatečnost takových opatření v případě nebezpečí pádu z výšky 5,5 m.

Žalobní námitku směřující proti nesprávnému označení právního předpisu – nařízení vlády č. 362/2006 Sb. místo správného uvedení nařízení vlády č. 362/2005 Sb. rovněž neshledal krajský soud důvodnou, když se shoduje s názorem žalovaného, že se jedná o pouhý formální nedostatek rozhodnutí způsobený chybou v psaní, který nemůže způsobit nezákonnost ani nesrozumitelnost rozhodnutí.

Ani žalobní námitku, že správní orgány nesprávně vyhodnotily žalobcem převzatý vnitřní předpis zadavatele stavby „KRONO 2/2002 + dodatek č. 1“ a že při jeho existenci již nebylo zapotřebí zpracovat technologický a pracovní postup pro bezpečnou a zdraví a život neohrožující demontáž kotlů, krajský soud neshledal důvodnou. Uvedený vnitřní předpis zadavatele stavby byl vypracován pro zcela jiné podmínky, než jaké existovaly při demontáži zařízení kotelny. Jsou zde upraveny podmínky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v původním objektu kotelny, který však demontážními zásahy dospěl podstatných změn, kdy pracoviště se ve všech směrech zcela zásadně změnilo, čímž se logicky změnily i podmínky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Požadavek správních orgánů na zpracování vlastního technologického postupu žalobce při prováděných pracích je pak zcela na místě a zcela v souladu s ust. § 3 písm. b) bod 4 nařízení vlády č. 591/2006 Sb. Argument žalobce, že zadavatel znal lépe prostředí, kde se mají stavební práce provádět a stanovil tedy na základě těchto znalostí bezpečnostní rámec, je zcela nepřípadná s ohledem na to, že prostředí pracoviště se diametrálně změnilo a této změně měl být přizpůsoben nový technologický a pracovní postup, který měl jako zhotovitel vypracovat žalobce.

Důvodnou shledal krajský soud žalobní námitku týkající se nepřezkoumatelnosti uložené sankce. Podle ust. § 36 odst. 1 zákona o inspekci práce při určení výše pokuty právnické osobě se přihlédne k jejím poměrům, k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Je povinností správního orgánu se s uvedenými zákonnými kritérii vypořádat v odůvodnění výše pokuty, případně i s kritérii dalšími, která již mohou být specifická podle okolností té které věci. Nutno podotknout, že zákonnými kritérii, která jsou v posuzované věci vymezena ust. § 36 odst. 1 zákona o inspekci práce, se správní orgány musí zabývat vždy (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30.4.2009 č.j. 6 As 34/2008-54). Správní orgány obou stupňů sice při uložení pokuty náležitě zhodnotily závažnost spáchaných deliktů jakož i způsob, následky a okolnosti, za nichž byly spáchány, oba však pominuly řádně se zabývat vlastními poměry žalobce přesto, že toto kritérium je jedním ze zákonných kritérií dle § 36 odst. 1 citovaného zákona. Správní orgán I. stupně k poměrům žalobce pouze uvedl, že přihlédl „k velikost kontrolované osoby“. Žalovaný k odvolací námitce, že aspekt velikosti společnosti může být skrytým nerovnovážným výkonem práva rozhodujících orgánů ve vztahu k odpovědným subjektům, kdy se postih může posunout do roviny, co ten který odpovědný subjekt „unese“, uvedl citace z judikatury správních soudů, které se v obecné rovině zabývají preventivní a represivní složkou správní pokuty. Z napadeného rozhodnutí ani z rozhodnutí správního orgánu I. stupně nevyplývá ucelený názor správního orgánu na poměry žalobce, ani to, jak konkrétně k jeho „velikosti“ přistupoval, tj. za jak velkou organizaci vlastně žalobce považoval, jaká kritéria a porovnání přitom použil a z jakých podkladů při tomto hodnocení vycházel. Při určování výše pokuty byly přitom správní orgány vázány mj. zásadou zjišťování materiální pravdy (ust. § 3 správního řádu) a byly tak povinny provést alespoň minimální dokazování, aby mohly hodnověrně posoudit poměry žalobce. Pod pojem „poměry právnické osoby“ ve smyslu ust. § 36 odst. 1 zákona o inspekci práce lze podřadit širokou škálu skutečností, jež se do určité míry mohou prolínat s jiným kritériem pro ukládání výše pokuty, a to okolnostmi, za nichž byl delikt spáchán, jako je např. velikost postavení na trhu či lidský potenciál dané právnické osoby, ale také, a to především, její celková ekonomická (materiální i finanční) situace. Je-li předmětem rozhodování výše pokuty, která bude uložena a tato pokuta má naplňovat represivní i preventivní funkce sankce, musí se stanovení její výše opírat o poznatky ohledně konkrétních ekonomických poměrů subjektu, jemuž je sankce ukládána. Obdobné závěry vyplývají i z ustálené judikatury správních soudů (srov. např. rozsudky Vrchního soudu v Praze ze dne 25.5.1998 č.j. 6 A 168/95-15 nebo ze dne 21.2.1997 č.j. 7 A 19/95-2002), podle níž je-li vydáno rozhodnutí na základě zákonem povolené volné úvahy, je povinností správního orgánu využít, tj. zabývat se všemi zákonnými hledisky, které zákon jako premisy takové úvahy stanoví. Za tím účelem si musí správní orgán opatřit potřebné důkazní prostředky, provést jimi důkazy, vyvodit z těchto důkazů skutková a právní zjištění a poté správním uvážením dospět k rozhodnutí. Z odůvodnění rozhodnutí pak musí být zřejmé, které skutečnosti vzal správní orgán za podklad pro stanovení výše pokuty a jaké úvahy jej vedly k uložení pokuty v konkrétní výši. Jestliže zákon stanoví přímo hlediska, k nimž je povinen správní orgán při stanovení výše pokuty přihlédnout, je povinností správního orgánu každé hledisko zvážit samostatně a poté všechna v souhrnu a vypořádat se s námitkami uplatněnými účastníkem v průběhu řízení. Musí přitom ovšem dbát smyslu a účelu zákona tak, aby sankce ukládána za správní delikty splnila obě své funkce, a to jak preventivní, tzn., aby byla žalobci varováním před nezákonným jednáním v budoucnu, tak i represivní s ohledem na skutečnost, že svým protiprávním jednáním způsobil žalobce újmu. V případě posuzování kritéria poměrů žalobce se správní orgány obou stupňů těmito zásadami neřídily. Naopak nedůvodnou shledal krajský soud další námitku vztahující se k výši uložené pokuty, a to, že nebyl dostatečně zohledněn aspekt proškolení poškozeného z předpisů o bezpečnosti práce jeho zaměstnavatelem a možný vliv alkoholu, pod nímž poškozený byl, na vznik pracovního úrazu. K odvolací námitce žalobce se těmito otázkami zabýval zejména žalovaný, který k nim v napadeném rozhodnutí vyjádřil svou úvahu. Jelikož správní řízení je nutno brát jako celek, je akceptovatelné, když případné nedostatky v rozhodnutí správního orgánu I. stupně jsou napraveny odvolacím orgánem.

Na základě shora uvedeného krajský soud zrušil napadené rozhodnutí pro vady řízení spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí (ust. § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.) a současně věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (ust. § 78 odst. 4 s.ř.s.). Při novém projednání věci je žalovaný vázán právním názorem soudu (ust. § 78 odst. 5 s.ř.s.).

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobci, který měl ve věci úspěch, vznikly s tímto řízením náklady zaplacením soudního poplatku ve výši 2.000,- Kč a dále náklady v souvislosti s právním zastoupením, a to za 2 úkony právní pomoci po 2.100,- Kč a 2x režijní paušál po 300,- Kč (ust. § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění), tj. celkem 6.800,- Kč. Odměna právnímu zástupci byla v souladu s ust. § 35 odst. 8 s.ř.s. zvýšena o 20% představujících DPH, kterou je zástupce žalobce povinen odvést podle zvláštního předpisu. Celkem tedy náklady řízení činí částku 7.760,- Kč. Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o.s.ř.) týkající se nabytí právní moci rozhodnutí, stanovil soud žalovanému k plnění lhůtu 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (ust. § 54 odst. 5 s.ř.s., § 159 a § 160 o.s.ř.). Podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. za použití ust. § 64 s.ř.s. zavázal soud žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 22.4.2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Monika Javorová, v. r. Marcela Jánová předsedkyně se nátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru