Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Ca 184/2009 - 61Rozsudek KSOS ze dne 20.10.2010

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
1 As 3/2011 (odmítnuto)

přidejte vlastní popisek

22Ca 184/2009 – 61

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Jiřího Gottwalda

v právní věci žalobce J.K., zastoupeného V.K., proti žalovanému Magistrátu města

Ostravy, se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Prokešovo náměstí 8, o

přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 16.6.2009 č.j. Vnitř./03765/09, ve věci

zápisu do matriky a vydání rodného listu,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 16.6.2009 č.j. Vnitř./03765/09, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz ze dne 6.3.2009 č.j. MOP 12965/2009, jímž bylo zamítnuto provedení zápisu do knihy narození a nebyl vydán rodný list žalobci.

Žalobce uvedl, že počátkem března roku 2004 uprchl z nezjištěného výchovného ústavu, kde vládl nelidský režim, děti tam nebyly nijak evidovány, neměly rodné listy ani občanské průkazy a byl na nich páchán organizovaný zločin. Aniž by prokazatelně překročil nějakou státní hranici, ocitl se v Olomouci, kde pár dnů žil mezi bezdomovci, až mu náhodní Ukrajinci poradili, aby požádal o azyl ve Vyšních Lhotách. Cestou jej legitimovala policie a jelikož neměl žádné doklady, byl předán Službě cizinecké policie Ostrava. Žalobce hovořil rusky a česky. Služba cizinecké policie nerespektovala jeho žádost o azyl a nesplnila ani povinnost nahlásit výskyt nezletilého dítěte, žalobci tedy nebyla ve smyslu ust. § 37 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, v platném znění (dále jen zákon č. 359/1999 Sb.) poskytnuta sociálně právní ochrana a nebyl mu určen opatrovník. Žalobce sdělil policistům smyšlenou přezdívku a smyšlenou adresu v běloruském Brestu. Následně došlo cizineckou policií k zajištění žalobce, přičemž byly porušeny zákony a počala dlouhá řada absurdit a protizákonností, které vyvrcholily až napadeným rozhodnutím žalovaného. V záchytném zařízení se žalobce náhodně setkal se svým zmocněncem, který dosáhl rozhodnutí o jeho propuštění z toho zařízení a následně dne 24.9.2004 podepsali žalobce a jeho zmocněnec před notářem smlouvu, že se k sobě budou chovat jako otec a syn. Za účelem zjištění své totožnosti se žalobce podrobil vyšetření soudního znalce z oboru psychologie, ve spolupráci s běloruskou policií byly osloveny všechny dětské domovy a podobné ústavy Společenství nezávislých států, jimž byla zaslána podobenka a daktyloskopické otisky žalobce s dotazem, zda podobná osoba neutekla, byl osloven český Červený kříž i jednotlivá velvyslanectví a podle žalobce všechny nepřímé důkazy nasvědčují podezření, že se zločinné zařízení nachází na území České republiky (dále jen ČR) nebo Evropské unie (dále jen EU). Správním rozhodnutím ze dne 1.3.2007 č.j. OAMP-1353/VL-10-PO7-2005 byl žalobci udělen azyl, o který požádal pod jménem J.K.. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí je zřejmé, že byl od útlého věku obětí organizovaného zločinu, a to byl zřejmě důvod, proč nebyl nikdy zapsán do matrik a nebyl mu vydán rodný list. Žalobce poukázal na ustanovení čl. 7 a 8 zákona č. 104/1991 Sb., o Úmluvě o právech dítěte, podle nichž nemůže nabýt zletilosti dítě, které není registrováno v matrikách a nemá žádné státní občanství. Zápis do matriky podle § 17 odst. 2 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění (dále jen zákon o matrikách) úzce souvisí s čl. 15 odst. 1 Všeobecné deklarace lidských práv a svobod. Žalobce nemůže nabýt státní občanství podle § 7 zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, v platném znění (dále jen zákon č. 40/1993 Sb.), protože zákon neumožňuje prominutí podmínky stanovené v § 8 písm. a) (připojení rodného listu). Situace, kdy někdo nemá rodný list a nejsou známi jeho rodiče, je řešena v § 5 zákona č. 40/1993 Sb. (fyzická osoba nalezená na území ČR je státním občanem ČR pokud se neprokáže, že nabyla narozením státní občanství jiného státu). Žalovaný v napadeném rozhodnutí zcela ignoruje čl. 4 sdělení č. 76/2004 Sb. m.s., o evropské úmluvě o státním občanství a také čl. 5 písm. d) iii) vyhlášky č. 95/1974 Sb., o Mezinárodní úmluvě o odstranění všech forem rasové diskriminace (dále jen vyhláška č. 95/1974 Sb.), když žalobci odmítá přiznat státní občanství ČR, čímž žalobce jednoznačně diskriminuje. Žalovaný pak zcela ignoruje i ust. § 33 odst. 3 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním (dále jen zákon č. 97/1963 Sb.), které rovněž situaci žalobce řeší. Žalobce zdůraznil, že žalovaný opírá své stanovisko o důvodovou zprávu k návrhu nového zákona o státním občanství, který ještě nebyl ani předložen Parlamentu ČR. Žalovaný měl k dispozici důvodovou zprávu ke stávajícímu zákonu o státním občanství, z něhož plyne, že evropská Úmluva o občanství ani Úmluva o omezení případů bezdomovectví pojem nalezenec věkově ani jinak neomezuje. Závěry žalovaného jsou v příkrém rozporu s platnými zákony a jsou pro žalobce dehonestující. Orgány státní správy se řídí úplně jinými právními předpisy, než jsou uvedeny ve Sbírce zákonů ČR. Přitom podle § 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen správní řád) se má správní orgán řídit platnými zákony a mezinárodními smlouvami. Skutečnost, že žalobce má právní postavení uprchlíka, nevylučuje, že nemůže být současně nalezencem a mít postavení dítěte nezjištěné totožnosti. Je lhostejné, zda žalobce odněkud přicestoval, či nikoliv. ČR mu udělila trvalý pobyt a mezinárodními smlouvami se zavázala mu přiznat státní občanství, protože je osobou bez státní příslušnosti. Jako azylant by měl žalobce mít všechna práva občana, vyjma práva volebního a branné povinnosti. Kvůli skutečnosti, že nevlastní rodný list a není státním občanem žádného státu, jsou žalobcova práva značně okleštěna a je vystaven neustálé diskriminaci. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, v platném znění (dále jen zákon o pobytu cizinců), policie neměla oprávnění s žalobcem jako žadatelem o azyl jednat podle tohoto zákona, ale měla použít zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu). Podle žalobce dne 9.3.2004 došlo na území Městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz k matriční události, tedy k nalezení dítěte neznámé totožnosti a matriční orgán byl povinen zajistit vytvoření zákonných podmínek, aby bylo možno tuto matriční událost zapsat. Matriční orgán měl jednat z moci úřední, ale selhal a zcela zanedbal své povinnosti. Žalovaný v napadeném rozhodnutí argumentuje ničím nepodloženým tvrzením, že žalobce nelegálně přicestoval ze zahraničí. Jediným důkazem tohoto tvrzení je výpověď zmateného dítěte (žalobce), které poprvé v životě stálo tváří v tvář úřední moci. Při tomto jednání nebyla splněna podmínka stanovená § 37 odst. 2 písm. b) zákona č. 359/1999 Sb. a tudíž tuto výpověď je nutno považovat za právně nerelevantní. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zneužívá údaje, které o žalobci neoprávněně shromáždil. Neexistuje žádný hodnověrný důkaz, že by žalobce někdy žil v zahraničí a že by nelegálně překročil státní hranice. Existuje řada nepřímých důkazů, které svědčí o tom, že žalobce žádné hranice nepřekračoval. Žalovaný v napadeném rozhodnutí tvrdí, že žalobce požádal o udělení azylu v Islandské republice pod jinou identitou. Cesta na Island byla ze strany žalobce zkratkovitým jednáním, které bylo reakcí na skutečnost, že ho Ministerstvo vnitra obvinilo, že neoprávněně užívá své jméno a příjmení. Tvrzení, že by žádal na Islandu o azyl, je zcela absurdní, neboť si je vědom, že požívá mezinárodní ochrany, která platí v celém evropském prostoru. Správní orgán I. stupně není schopen zajistit potřebné podklady k matričním událostem a provádět úkony z moci úřední. Žalovaný odmítá uznat, že žalobce je fyzickou osobou nalezenou a zároveň odmítá učinit jakýkoliv krok, který by vedl k odhalení skutečné identity žalobce, tj. ke zjištění, kdo byli jeho biologičtí rodiče, jakou měli státní příslušnost, proč o syna řádně nepečovali. Rozkrýt tento organizovaný zločin nechce ani policie a raději se uchyluje k politickým perzekucím a diskriminaci žalobce. Žalovaný pak zcela ignoruje platné zákony a mezinárodní smlouvy a řídí se utajenými předpisy, které nejsou součástí Sbírky zákonů ČR. Podle ust. § 3 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších právních předpisů, tj. zákona, který byl v době, kdy matriční událost nastala, v platnosti, musely správní orgány občanům a organizacím poskytovat pomoc a ponaučení, aby pro neznalost právních předpisů neutrpěli v řízení újmu. Tuto zásadu správní orgány zcela ignorovaly, ačkoliv byly povinny žalobci poradit, jak se k rodnému listu a ke státní příslušnosti dobrat. Dále žalobce uvedl, že správní orgány mu zakazují, aby se nějak jmenoval, obviňují jej, že jméno a příjmení J.K., pod kterým mu byl udělen azyl a na které má vystaveny veřejné listiny, užívá neoprávněně a na jiné jméno a příjmení žalobce nikdy žádné doklady nevlastnil. Žalobce proto žádá, aby soud svým rozhodnutím zajistil, aby vůči němu nebyla porušována práva stanovená Listinou základních práv a svobod a aby byla zajištěna ochrana jeho osobnosti, aby ve svých 23 letech měl konečně způsobilost mít práva a povinnosti.

Žalovaný ve vyjádření uvedl shodnou právní argumentaci jako v napadeném rozhodnutí, nad jehož rámec uvedl, že z dosavadních správních i soudních řízení není osobní statut žalobce postaven najisto. Žalobce při svém zadržení v roce 2004 uváděl, že se jmenuje S.B., nar. X, státní občan Běloruska, poté po „dohodě“ se svým zmocněncem začal užívat jméno a příjmení J.K., nar. X, narozený na neznámém místě, osoba bez státní příslušnosti a konečně dne 10.9.2007 podal žádost v Islandské republice o udělení azylu pod identitou S.V., nar. X, státní občan Běloruské republiky. Z těchto osobních údajů nelze bez pochybností určit jediný údaj zapisovaný do matriční knihy narození, přestože je držitelem průkazu azylanta č. AL 003785 vydaného Odborem azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra dne 6.11.2007 a cestovního dokladu č. U 000252 vydaného Policií ČR, Oblastním ředitelstvím služby cizinecké a pohraniční policie Praha dne 20.7.2007, kdy oba tyto doklady obsahují pouze shodné jméno, příjmení a datum narození žalobce. Ani tyto údaje nelze považovat za pravdivé, když jsou uváděny pouze na základě výpovědí žalobce a nejsou doloženy žádným jiným dokladem. Podle žalovaného je identifikace ze strany žalobce účelová a zcela nevěrohodná. Tento závěr je umocněn skutečností, že se zmocněnec žalobce pokoušel evidentně nepravdivými údaji určit otcovství k žalobci, a to jak v řízení před matričním úřadem (Magistrát města Olomouce v roce 2005), tak v řízení soudním (Obvodní soud pro Prahu 4 v roce 2006). Žalovaný zdůraznil, že ve věci dodatečného zápisu matriční události rozhodoval Okresní soud v Ostravě (č.j. 24 Vc 418/2009), když řízení usnesením zastavil a toto usnesení potvrdil svým usnesením Krajský soud v Ostravě (č.j. 42Co 274/2009-79). Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

Žalobce ve stanovisku k vyjádření žalovaného uvedl, že to, že žalovaný neuznává platnost veřejných listin (průkaz azylanta a cestovní doklad) jen dokazuje nedůvěryhodnost státní správy, možné manipulace s osobními údaji a snahu žalobce vrátit zpět do náruče organizovaného zločinu. Tím, že žalovaný nerespektuje platné zákony a zpochybňuje platnost řádně vydaných veřejných listin, přispívá k tomu, že vůči žalobci jsou bezprecedentně porušována lidská práva. Žalovaný rovněž zcela pomíjí skutečnost, že Policie ČR neučinila povinné kroky k tomu, aby byla zjištěna identita žalobce a aby byla vyšetřena trestná činnost, která na něm byla páchána. Žalovaný argumentuje, že nemůže žalobce považovat za osobu bez identity, potom tedy jeho identitu musí znát a je povinen zabezpečit, aby mu byl vydán rodný list tam, kde se narodil. Ze strany žalovaného dochází ke zjevné diskriminaci z důvodu národnostního nebo sociálního původu.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.).

Ze správního spisu krajský soud zjistil, že zmocněnec žalobce podal dne 2.9.2008 (doručeno dne 9.9.2008) u Ředitelství Služby cizinecké a pohraniční policie v Ostravě návrh na zahájení správního řízení o nahlášení nalezence. Tento podnět byl dne 6.10.2008 postoupen Magistrátu města Ostravy, o čemž byl zmocněnec žalobce vyrozuměn. Z úředního záznamu Policie ČR, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Ostrava, Inspektorátu cizinecké policie Ostrava – Skupina povolování pobytu Ostrava ze dne 2.10.2008 vyplývá, že s žalobcem (dříve S.B., nar. X, státní příslušník Běloruska) bylo v roce 2004 vedeno správní řízení ve věci vyhoštění z území ČR, které bylo pravomocně ukončeno dne 16.3.2004. Vzhledem k tomu, že žalobce nevlastnil žádný doklad totožnosti, bylo řízení vedeno na základě jím udané identity a státní příslušnosti, když ve výpovědích opakovaně uvedl, že je S.B., nar. X, státní příslušnost Bělorusko. V evidenci cizinecké policie je veden pod touto identitou, avšak jeho totožnost se do dnešního dne nepodařilo ověřit. Žalobci byl v roce 2007 udělen azyl, a to již na změněnou identitu J.K., nar. X, osoba bez státní příslušnosti, nezjištěného místa a státu narození. Na tuto identitu mu byl vydán průkaz povolení k pobytu azylanta. Magistrátem města Ostravy byl podnět k zahájení správního řízení o nahlášení nalezence předán Úřadu městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz jakožto věcně i místně příslušnému úřadu. Součástí správního spisu jsou písemnosti cizinecké policie. Z úředního záznamu ze dne 9.3.2004 vyplývá, že hlídka ve vlaku kontrolovala osobu S.B., nar. X z Běloruska, u něhož bylo zjištěno, že neoprávněně vstoupil na území ČR a již týden zde neoprávněně pobývá. V protokolu o podání vysvětlení S.B. vypověděl, že odcestoval z Brestu ve večerních hodinách ukrytý na korbě kamionu, cestoval sám a neví, jak dlouho jel, vystoupil asi před sedmi dny v Olomouci. S pomocí občana Ukrajiny se vypravil do uprchlického tábora ve Vyšních Lhotách, po cestě jej však kontrolovala policie, která jej zajistila. Uvedl, že do současné doby žil v dětském domově, své rodiče vůbec nezná, přicestoval na území ČR bez dokladů a víza. Jeho občanský průkaz občana Běloruska se nachází u ředitele dětského domova, kde předtím pobýval. Dále uvedl, že na území ČR vstoupil přes hraniční přechod ukryt v nákladním prostoru kamionu mezi kartony a dřevěnými bednami proto, aby se vyhnul hraniční kontrole. Má v úmyslu cestovat do uprchlického tábora ve Vyšních Lhotách a požádat o udělení azylu. V protokolu o podání vysvětlení ze dne 26.4.2004 k upřesnění jeho identifikace uvedl, že jeho cestovní pas má ředitel dětského domova v Brestu F.P.. Ke sdělení policie, že konzulát Běloruské republiky v ČR nepotvrdil jeho totožnost se jménem S.B., nar. X, žalobce uvedl, že konzulát neuvádí pravdivou informaci. Milice v Bělorusku zatajila spolu s ředitelem dětského domova jeho totožnost, neboť ředitel je spojen s mafií v Brestu. Žalobce znovu zopakoval, že nasedl do kamionu v Brestu a projel až na území ČR. Sám do ČR jet nechtěl, chtěl utéct do Ruska, netušil však, kam kamion pojede. V protokolu o podání vysvětlení ze dne 22.6.2004 žalobce zopakoval, že občanský průkaz zůstal na internátě v Brestu u ředitele F.P., sám neví, jak se jmenuje, protože doklady a jméno mu byly přiděleny v dětském domově, své rodiče nezná a neví, jak se jmenovali. Když z domova utekl, chtěl se dostat do Ruska nebo na Ukrajinu. O tom, že se objeví v ČR, neměl nejmenší tušení. Kamionem jel bez vědomí řidiče pod plachtou asi dva až tři dny, myslel si, že dojel do Polska, ale ocitl se v Olomouci. Dle sdělení konzulátu Běloruska ze dne 3.6.2004 podle informace běloruské milice S.B. neměl a nemá stálé bydliště ve městě Brest ani v brestské oblasti. Milice cestovní pas na toto jméno nevydávala a žádný dětský domov v Brestu není. Ve spise se nachází rozhodnutí Úřadu městské části Praha 4 ze dne 4.2.2008 č.j. OSA-186129/07-39/2008-Pa, jímž se nevyhovuje žádosti o vydání osvědčení o státním občanství ČR podle ust. § 20 zákona o nabývání státního občanství ČR s tím, že žadatele nelze považovat za fyzickou osobu nalezenou na území ČR, neboť ze všech dostupných podkladů je zřejmé, že na území ČR nelegálně přicestoval a následně byl zadržen orgány cizinecké policie. Sám tak svým jednáním ovlivnil skutečnost, že se nachází na území ČR a nelze se domnívat, že tato skutečnost je ovlivněna nízkým věkem. Žadatel přicestoval do ČR těsně před dosažením zletilosti a zřejmě netrpí žádnou duševní chorobou. Dne 8.2.2007 bylo Ministerstvem vnitra ČR, odborem azylové a migrační politiky vydáno rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany č.j. OAM-1353/VL-10-PO7-2005, jímž byl žalobci udělen azyl. Dle vyjádření psychologa S.H., který žalobce psychologicky vyšetřil dne 3.2.2005, žalobce autenticky uvedl, že utekl z dětského domova v rusky hovořící zemi, neví, z kterého města, má zjevně úplné základní vzdělání v ruštině, píše rusky velmi kvalitním úhledným písmem a bez chyb. Dle vyjádření cizinecké policie ze dne 29.6.2004 adresovaného zmocněnci žalobce již před zahájením správního řízení ve věci správního vyhoštění žalobce nežádal tlumočníka, komunikoval rusky a česky a podle policistů, kteří se tímto případem zabývali, se jedná o vstřícného, příjemného, komunikativního, inteligentního mladého muže, který nejevil známky, že by z jeho strany došlo k nedorozumění nebo neporozumění. Dle lékařské zprávy ze dne 11.11.2008 MUDr. A.P., praktické lékařky se sídlem Praha 4, Zelený pruh 1294/52, je nalezený J.K. mužského pohlaví a jeho pravděpodobné datum narození je 3. dubna 1986. Podáním ze dne 10.12.2008 žalobce doplnil svůj návrh na zahájení správního řízení a uvedl, že podle informací z přísně utajeného ústavu, kde vyrůstal, se narodil v Olomouci. Tam ale zápis o jeho narození není. Žalobce nikdy nevlastnil žádný doklad totožnosti, tvrdí, že viděl papír, na kterém byla napsána jeho tehdejší přezdívka, datum narození a slovo Olomouc. Má zjištěno, že v Olomouci fungovala sovětská vojenská nemocnice, kde byla i porodnice a matrika měla zákaz děti narozené v tomto ústavu zapisovat do matrik. Proto není žalobce nikde zapsán a nemá ani žádné státní občanství. Žádá proto, aby byl zapsán do matriční knihy podle platných zákonů a získal české státní občanství. Zmocněnec žalobce pak zaslal správnímu orgánu I. stupně další vyjádření k věci ze dne 24.1.2009, v němž zopakoval svou dosavadní argumentaci. Rozhodnutím ze dne 6.3.2009 č.j. MOP 12965/2009 správní orgán I. stupně zamítl návrh na provedení zápisu do matriky narození žalobce podle ust. § 17 odst. 2 zákona o matrikách jako dítěte nezjištěné totožnosti a vydání rodného listu. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že obě zákonné podmínky pro zápis dítěte nezjištěné totožnosti do matriky (tj. výsledky šetření orgánů policie a zpráva lékaře obsahující sdělení o pohlaví a pravděpodobném datu narození dítěte) nebyly v posuzované věci splněny a matriční úřad tudíž nemůže zápis do knihy narození provést a následně vydat rodný list. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím žalovaného.

Podle ust. § 17 odst. 2 zákona o matrikách zápis dítěte nezjištěné totožnosti se do knihy narození provede podle výsledků šetření orgánů policie a zprávy lékaře obsahující sdělení o pohlaví a pravděpodobném datu narození dítěte. Výsledek šetření i zprávu lékaře předává matričnímu úřadu orgán policie, který šetření prováděl.

Právní věc žalobce je třeba prioritně posuzovat podle ust. § 17 odst. 2 zákona o matrikách. Citované ustanovení je součástí právní úpravy obsažené v díle 2. zákona o matrikách upravujícím mj. matriku narození, pro kterou se vede kniha narození a která je státní evidencí narození fyzických osob na území České republiky. Citované ustanovení upravuje zápis do knihy narození týkající se dítěte nezjištěné totožnosti, který se provádí jednak podle výsledků šetření orgánů policie a jednak na základě zprávy lékaře obsahující sdělení o pohlaví a pravděpodobném datu narození dítěte. Oba tyto podklady, které jsou pro zápis do knihy narození nezbytné, předává matričnímu úřadu orgán policie, který šetření prováděl. Správní orgány obou stupňů se v projednávané věci správně řídily citovaným ustanovením. Jak uvedl žalovaný na str. 13 svého rozhodnutí, objektivně předkládací zpráva o výsledcích šetření orgánů policie o nalezení dítěte nezjištěné totožnosti neexistuje. Správní řízení také nebylo zahájeno z podnětu orgánů policie, ale na základě návrhu zmocněnce žalobce. Pokud si správní orgán I. stupně za účelem objasnění skutkového stavu a právního postavení žalobce opatřil podklady cizinecké policie týkající se správních řízení o zajištění žalobce, jeho následném vyhoštění a posléze udělení azylu, na jejichž základě pak dospěl k závěru, že žalobce nelze považovat za nalezence bez identity, považuje krajský soud tento postup správního orgánu I. stupně i právní závěr, který na základě podkladů cizinecké policie učinil, za zcela správný. Krajský soud se ztotožňuje s žalovaným použitým výkladem pojmu nalezenec, jenž je definován jako fyzická osoba nezjištěné totožnosti, která s ohledem na nedostatek své rozumové a volní vyspělosti nemůže sama ovlivnit skutečnost, že se ztratila či byla opuštěna a následně nalezena. Osoba mající statut nalezence musí všechny uvedené pojmové znaky splňovat současně. Podle názoru krajského soudu žalobce splňuje první z uvedených znaků: je osobou nezjištěné totožnosti. Žalobce sice v době svého zajištění, tj. dne 9.3.2004 i v následujícím období, kdy s ním bylo vedeno řízení o správním vyhoštění i azylové řízení, opakovaně uváděl, že se jmenuje S.B., nar. X a že je státním příslušníkem Běloruska, pravdivost tohoto jeho tvrzení se však nikdy nepodařilo prokázat, stejně jako se nepodařilo jinak ověřit jeho totožnost. Takto koneckonců vyznívají i závěry žalovaného. Žalobce však nesplňuje další z pojmových znaků nalezence: nedostatek rozumové a volní vyspělosti. Tento svůj závěr krajský soud opírá o vyjádření cizinecké policie ze dne 29.6.2004, podle kterého žalobce již před zahájením správního řízení ve věci správního vyhoštění nežádal tlumočníka, komunikoval bez problémů rusky a česky, vystupoval velmi vstřícně, příjemně a komunikativně a nejevil známky neporozumění. Významným důkazem žalobcovy mentální a volní úrovně jsou závěry psychologa S.H., který žalobce vyšetřil dne 3.2.2005 se závěrem, že žalobce autenticky uvedl, že utekl z dětského domova v rusky hovořící zemi, má úplné základní vzdělání v ruštině, píše rusky kvalitním úhledným písmem a bez chyb. Z psychologického vyšetření dále plyne závěr, že žalobce je intelektově nadprůměrný mladík s IQ 129, je bystrý, vnímavý, citlivý, má řadu kvalitních zájmů. Jeho osobnost je zdravá, dobře vnitřně diferencovaná a dosti pevně integrovaná, volní mechanismy jsou pevně vyvinuté, nevykazuje dispozice k poruchám chování. V důsledku uvedené charakteristiky žalobce nelze ani učinit závěr, že by nemohl sám ovlivnit skutečnost, že se ztratil či byl opuštěn a následně nalezen, tj. třetí z pojmových znaků nalezence. Takovému úsudku odporují jednak výše popsané rozumové a volní vlastnosti žalobce, jednak jeho (podle psychologa autentické) výpovědi o útěku z dětského domova v rusky hovořící zemi a také jeho velmi podrobné vylíčení okolností a průběhu cesty z Brestu do Olomouce, které opakovaně uváděl v době řízení o správním vyhoštění a o udělení azylu (protokoly o podání vysvětlení ze dne 9.3.2004, ze dne 26.4.2004 a ze dne 22.6.2004). Na základě všech shora uvedených důvodů dospěl krajský soud shodně s žalovaným k závěru, že žalobce nesplňuje pojmové znaky nalezence ve shora citovaném smyslu.

Pro úplnost považuje krajský soud za vhodné vyjádřit se také k druhé zákonné podmínce stanovené pro zápis dítěte nezjištěné totožnosti do knihy narození dle ust. § 17 odst. 2 zákona o matrikách, kterou je zpráva lékaře obsahující sdělení o pohlaví a pravděpodobném datu narození dítěte.

Správní orgány obou stupňů se v této otázce shodly, že zprávu lékařky MUDr. A.P. ze dne 11.11.2008, v níž sděluje jako ošetřující lékařka žalobce, že tento je mužského pohlaví a jeho pravděpodobné datum narození je 3.4.1986, nelze považovat za zprávu ve smyslu ust. § 17 odst. 2 zákona o matrikách, a to zejména proto, že zpráva nebyla vypracována v den nálezu nebo v nejbližším následujícím období, že nebyla vyžádána orgány policie a že neobsahuje popis metody zjišťování věku žalobce. Krajský soud se s těmito závěry správních orgánů obou stupňů ztotožnil a zdůrazňuje, že vzhledem k absenci ozřejmění způsobu, jakým byl věk žalobce zjištěn, je vypovídací hodnota této lékařské zprávy nulová a její vyhotovení vyznívá zcela účelově.

Za nedůvodnou považuje krajský soud také žalobní námitku, že žalovaný měl učinit další kroky, aby odhalil skutečnou identitu žalobce a že je k tomu podle platných zákonů a mezinárodních smluv povinen. Zápis dítěte nezjištěné totožnosti ve smyslu ust. § 17 odst. 2 zákona o matrikách lze provést pouze z moci úřední, a to pouze za situace, kdy jsou splněny zákonem stanovené podmínky, tj. výsledky šetření orgánů policie, že se jedná o dítě nezjištěné totožnosti a zpráva lékaře obsahující sdělení o pohlaví a pravděpodobném datu narození dítěte. Řízení o zápisu do matriky není řízením vyhledávácím a matriční úřad není nadán žádnými pravomocemi k tomu, aby jakákoliv zjištění za účelem získání podkladů pro zápis prováděl.

Žalobci rovněž nelze přisvědčit v jeho námitce, že žalovaný jakož i správní orgán I. stupně porušili řadu zákonů a mezinárodních smluv upravujících práva dítěte, a to zejména z toho důvodu, že žalobce v tomto řízení, které bylo zahájeno návrhem jeho zmocněnce ze dne 2.9.2008, byl i podle vlastního tvrzení osobou zletilou. Pokud jde o shodné námitky vztahující se k předchozím řízením, zejména před orgány cizinecké policie, tyto nelze zohledňovat v posuzované věci. Z obecného pohledu však lze uvést, že datum narození žalobce nebylo nikdy postaveno najisto, podle jeho vlastních tvrzení se narodil dne 3.4.1986, takže v době jeho zajištění dne 9.3.2004 mu zbýval do dovršení zletilosti necelý kalendářní měsíc. Z protokolů o podání vysvětlení ze dne 26.4.2004 a následně ze dne 22.6.2004 vyplývají zcela shodné skutečnosti o jeho identitě a způsobu, jakým se ocitl v ČR. V době těchto výpovědí byl již žalobce dle vlastního tvrzení zletilý.

Žalobcovu námitku, že žalovaný ignoroval čl. 4 sdělení č. 76/2004 Sb. m.s. a čl. 5 písm. d) iii) vyhlášky č. 95/1974 Sb. krajský soud rovněž shledal nedůvodnou stejně jako námitku, že nebylo respektováno ust. § 33 odst. 3 zákona č. 97/1963 Sb. Čl. 4 sdělení č. 76/2004 Sb. m. s. obsahuje výčet zásad, z nichž mají vycházet normy každého smluvního státu o státním občanství. Jedná se tedy o zásady týkající se státního občanství, nikoliv o zásady zápisu do matriky. Jakkoliv je v případě žalobce zápis do matriky předpokladem pro získání státního občanství, obě tato řízení je nezbytné od sebe oddělovat a vždy vnímat, v kterém z nich se žalobce nachází. V posuzované věci jde tedy výlučně o postup matričního úřadu, který se řídí prioritně zákonem o matrikách a nikoliv právními normami vztahujícími se ke státnímu občanství. Aplikace vyhlášky č. 95/1974 Sb. na posuzovanou věc je rovněž zcela nepřípadná, neboť tato se týká otázek rasové diskriminace a u žalobce se o diskriminaci z hlediska rasy nepochybně nejedná. Obě žalobcem zmiňované právní normy, tj. sdělení č. 76/2004 Sb. m.s. a vyhláška č. 95/1974 Sb. mají navíc charakter podzákonných právních norem a mají tedy nižší právní sílu než zákon o matrikách. Pokud jde o ust. § 33 odst. 3 zákona č. 97/1963 Sb., nesdílí krajský soud názor žalobce, že toto ustanovení řeší jeho situaci. Účelem zákona č. 97/1963 Sb. je stanovit, kterým právním řádem se řídí občanskoprávní, rodinné, pracovní a jiné podobné vztahy s mezinárodním prvkem, upravit právní postavení cizinců a stanovit zásady, podle nichž se řídí platnost právních úkonů z hlediska kolize právních řádů jednotlivých států. Na posuzovanou věc tedy citovaný zákon vůbec nedopadá. Pro rozhodnutí ve věci také není rozhodující zákon o státním občanství ani předkládací zpráva k němu, jak již bylo shora uvedeno, když správní orgány obou stupňů rozhodovaly nikoliv o otázce státního občanství žalobce, ale o návrhu na jeho zápis do knihy narození a řídily se tedy výlučně ustanoveními zákona o matrikách.

Závěrem je nutno podotknout, že správní orgány obou stupňů ani soud v posuzované věci nejsou nadány pravomocí nalézt postup, jakým by bylo možno žalobcovu z jeho pohledu neuspokojivou sociálněprávní situaci vyřešit. Správní orgány obou stupňů byly v posuzované věci oprávněny toliko rozhodnout o návrhu žalobce na jeho zápis do knihy narození a krajský soud ve smyslu ust. § 65 a násl. s.ř.s. zákonnost těchto rozhodnutí přezkoumal.

Soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl jako nedůvodnou podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když procesně úspěšný žalovaný se nároku na náhradu nákladů řízení vzdal.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

V Ostravě dne 20.10.2010

Za správnost vyhotovení: JUDr. Monika Javorová, v. r. Marcela Jánová předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru