Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Ca 160/2009 - 50Rozsudek KSOS ze dne 14.04.2011


přidejte vlastní popisek

22 Ca 160/2009 – 50

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Moniky Javorové a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Miroslavy Honusové

v právní věci žalobce: S. D., zastoupený JUDr. Šárkou Veskovou, advokátkou se

sídlem Hradec Králové, Palackého 359, proti žalovanému: Velitel společných sil,

se sídlem Olomouc, Dobrovského 6, za nějž v řízení jedná Vojenský úřad pro právní

zastupování Ministerstva obrany se sídlem Praha 6, nám. Svobody 471, o žalobě

proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14.4.2009, č.j.: 9-51/2009-/OsŠ, ve věci

služebního poměru,

takto:

I. Rozhodnutí Velitele společných sil ze dne 14.4.2009, č.j.: 9-51/2009-/OsŠ,

se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku

7.760,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Šárky Veskové,

advokátky se sídlem Hradec Králové, Palackého 359.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14.4.2009, č.j.: 9-51/2009-/OsŠ, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí velitele VÚ 7214 Čáslav (dále jen „VÚ“) ze dne 3.2.2009, č.j. 250-1/2009-7214, kterým byla zamítnuta žádost žalobce ze dne 3.10.2005, kterou se domáhal přiznání zvláštního příplatku za vykonávání činností ve ztížených a zdraví škodlivých podmínkách ve smyslu nařízení vlády České republiky č. 252/1992 Sb., o podmínkách pro poskytování a výši zvláštního příplatku za vykonávání činností ve ztížených a zdraví škodlivých pracovních podmínkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády č. 252/1992 Sb.“).

Žalobce namítal, že byl vojákem z povolání a od svého nástupu k VÚ od 1.12.2003 do 30.11.2005 vykonával funkci leteckého technika ve skupině technického roje speciálního a elektrického vybavení letadel. Podle popisů jeho funkční náplně ze dne 1.12.2003 a 1.1.2004 v rámci plnění svých služebních povinností odpovídajících jeho služebnímu zařazení vykonával práce bezprostředně související s činností s nebezpečnými chemickými látkami, dále činnost v prostředí ozářeném pozemními radiolokátory a v prostředí ovlivněném nebezpečnými vibracemi, dále vykonával činnosti v hluku přesahujícím N-115. Přesto mu velitel VÚ nepřiznal zvláštní příplatek dle přílohy č. 1, skupiny I., bodu B) a D) nařízení vlády č. 252/1992 Sb. Přitom mu byl s účinností od 1.12.2003 přiznán zvláštní příplatek ve

výši 250,- Kč měsíčně s odkazem na ust. § 9 odst. 1 nařízení vlády č. 330/ 2003 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády č. 330/2003 Sb.“), ale nebylo specifikováno, za které činnosti je tento příplatek poskytován. Důvodnost jeho nároku plyne také ze znaleckého posudku ze dne 1.1.2005. Napadené rozhodnutí žalovaného je nesprávné, kdy žalovaný své rozhodnutí založil na jakémsi „prověření reálné situace na pracovišti“, které sloužilo jako důkaz, ale v napadeném rozhodnutí není uvedeno, jakým způsobem bylo šetření provedeno, kým a kdy tak, aby se k němu mohl vyjádřit a napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. Žalobce několikrát žádal o změření prostředí a provedení hygienického hodnocení se zařazením do skupiny dle nařízení vlády č. 252/1992 Sb. a současně vyhotovení jmenného seznamu pracovníků v daných rizicích. O doložení rozhodnutí orgánů vojenské zdravotnické služby o rizikovosti tohoto pracoviště z hlediska škodlivých vlivů na lidské zdraví je zaměstnavatel povinen vést evidenci s doložením doby strávené na rizikovém pracovišti, která však vedena nebyla. Po urgencích ze strany žalobce byla zhodnocena rizikovost pracoviště Zdravotním ústavem Hradec Králové a podle výsledků měření byla práce v okolí letounu MiG-21 zařazena do kategorie 2 (rizikové pracoviště s evidencí doby strávené na tomto pracovišti) podle nařízení vlády č. 480/2000 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením (dále jen „nařízení vlády č. 480/2000 Sb.“), přičemž vysílači se myslí radiolokátor RP-21, radiovýškoměr RV-5, odpovídač APX 100, dálkoměr DME-42, radiostanice LUN 6520 s tím, že v případě, že není jisté, zda u letounu naváděného na pojížděcí dráze je vypnut radiolokátor a zaměstnanec se pohybuje před letounem ve vzdálenosti menší než 5 metrů, je nutné tuto činnost zařadit do kategorie 3. Zdravotní ústav Hradec Králové dále uvedl, že pracovní činnost se zapnutými vysílači (nejen radiolokátor RP-21) je možné zařadit do skupiny 1. přílohy nařízení vlády č. 252/1992 Sb., skupina I., část B, bod 16 „Práce při dozoru, kontrole a měření elektromagnetického záření o vysoké a velmi vysoké frekvenci“, což se však nestalo. Žalobce dále zdůraznil, že přiznání příplatku za elektromagnetické záření mu bylo již přiznáno na jeho žádost ze dne 3.10.2005 a není pravdivé tvrzení žalovaného, že žalobci tento příspěvek přiznán nebyl, že šlo jen o žádost. Tato žádost totiž neobsahuje žádné zamítavé stanovisko a plk.gšt. Ing. S. stvrdil svým podpisem souhlasné stanovisko přímého nadřízeného žalobce mjr. Ing. D.. Napadené rozhodnutí žalovaného je dále nepřezkoumatelné, protože na jedné straně vychází ze žalobcem předloženého znaleckého posudku, ale formálně jej bez uvedení důvodů jako důkaz provést odmítá a současně se žalovaný ani nevypořádal s důvody jeho neprovedení k důkazu. Není ani zjevné, jakým způsobem žalovaný předložené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu hodnotil. Žalovaný se s jeho odvoláním řádně nevypořádal, neboť zásadním důkazem v řízení mělo být místní šetření za účasti odborníků, které by nebylo ani finančně nákladné.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že ve věci nejde jen o přiznání zvláštního příplatku za vykonávání činností ve ztížených a zdraví škodlivých podmínkách, ale také o otázku zvýšeného zápočtu doby služby pro účely výsluhových náležitostí. Tento zvýšený zápočet znamená, že určitá období služby vojáka z povolání se mu pro účely výsluhových náležitostí započítávají jedenapůlnásobně, resp. dvojnásobně. Vzhledem k tomu, že výše výsluhového příspěvku je závislá na odsloužené době, znamená zvýšený zápočet doby současně vyšší výsluhu. Velitel VÚ posoudil poněkud nejednoznačnou žádost žalobce v souladu s ust. § 145 odst. 2 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vojácích“), a rozhodl o zamítnutí žádosti o provedení zvýhodněného zápočtu doby služby pro účely výsluhových náležitostí. Teprve z odvolání žalobce je zřejmé, že se žalobce domáhá posouzení nároku na výplatu příspěvku dle nařízení vlády č. 252/1992 Sb., což žalovaný ve svém rozhodnutí zohlednil a vzhledem k faktické úzké vazbě mezi nároky na přiznání zvláštního příplatku a na přiznání zvýhodněného zápočtu doby služby neshledal důvod pro zrušení prvostupňového rozhodnutí. Žalovaný činí nesporným, že žalobce působil v předmětném období u VÚ 7214 Čáslav, a to na systemizovaném místě „starší technik roje provozu a oprav speciálního a elektrického zařízení 211. taktické letky 21. základny taktického letectva Velitelství společných sil“ (podle katalogu prací byla funkce označena „letecký technik“), žalobce měl číslo vojenské odbornosti (ČVO) 431, 432. ČVO 431 dle předpisu Všeob-P-11 znamená „odborníci inženýrské letecké služby pro speciální vybavení“, ČVO 432 pak „odborníci inženýrské letecké služby pro elektrické vybavení“. Žalobci byl dle nařízení vlády č. 252/1992 Sb. přiznán zvláštní příplatek za práci v hluku nad hodnotu N 115, který však nezakládal nárok na zvýhodněný zápočet doby služby. Na své pozici žalobce nebyl vzhledem ke své odbornosti (elektrické a speciální vybavení) pravidelně pověřován bezprostředními pracemi s dalšími rizikovými faktory, např. s elektromagnetickým zářením o vysoké a velmi vysoké frekvenci, chemickými látkami apod. Vzhledem ke znění § 2 nařízení vlády č. 252/1992 Sb. tedy neměl žalobce na předmětný příplatek nárok. Žalobcem uváděné Hodnocení výsledků měření elektromagnetického pole v okolí letounu MiG-21 ze dne 14.6.2005 proběhlo za účelem kategorizace prací dle vyhlášky č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli (dále jen „vyhláška č. 432/2003 Sb.“). Šlo tedy o odlišné hodnocení prací, ač s výsledky částečně využitelnými i pro zařazování prací do skupin dle vyhlášky č. 252/1992 Sb. Přestože Zdravotní ústav Hradec Králové uvádí, že činnost při zapnutých vysílačích je možno zařadit mezi práce dle přílohy k nařízení vlády č. 252/1992 Sb. (skupina I, část B, bod 16), jde pouze o doporučení, které lze vztáhnout jen na osoby vykonávající práce při dozoru, kontrole a měření elektromagnetického záření, což nepatřilo mezi úkoly žalobce. Toto hodnocení navíc nikterak neřeší otázku dalšího splnění podmínek pro přiznání daného zvláštního příplatku, tj. že se musí jednat o službu takové povahy, která pro vojáka představuje významné a dlouhodobé, nikoli jen nahodilé či ojedinělé zdravotní riziko. Takový příplatek tedy nelze přiznat ani tehdy, pokud voják ve svém služebním zařazení vykonával i práce se škodlivými vlivy, ale tyto práce vykonával pouze nepravidelně a nahodile. Ze všech zdrojů elektromagnetického záření na letounu MiG-21 překračoval referenční meze schopnosti ohrožení zdraví pouze palubní radiolokátor RP-21, který však byl na zemi dle platných leteckých předpisů vypnutý, a proto žádné záření neprodukoval. Ostatní zdroje záření referenční meze nepřekračovaly a zdraví neohrožovaly. Radiolokátor RP-21 se při jednotlivých přípravách letounu nezapínal, v případě nutnosti se na zemi zapínal na letounu natočeném do bezpečnostního směru tak, aby nedocházelo k ozařování obsluhujícího personálu, přičemž letoun obsluhovali specialisté ČVO 434,5- odborníci letecké služby pro rádiové vybavení a odborníci inženýrské letecké služby pro radiotechnické vybavení. Specialisté ostatních odborností (tedy např. ČVO 431,2- žalobce) nesměli být v této době u letounu přítomni. Pakliže žalobce vykonával své povinnosti řádně a v souladu s předpisy k obsluze letounu, nemohl být vystaven poškozujícím účinkům záření, tím méně pak mohl pracovat v takovém prostředí, kde by ztížené a zdraví škodlivé pracovní podmínky převládaly. Na druhou stranu je pochopitelné, že v popisu funkční náplně jednotlivých příslušníků musí být uvedeny i takové činnosti, které budou prováděny pouze nahodile či k jejichž výkonu fakticky za celou dobu služebního poměru vůbec nemusí dojít. Bez uvedení takových činností v popisu funkční náplně by bylo jen obtížně možné pověřovat konkrétní osoby úkoly méně častými. Ani uvedení úkolů souvisejících s bezprostřední činností s nebezpečnými chemickými látkami, nebezpečnými jedovatými látkami, vibracemi či elektromagnetickým zářením však neznamená, že by práce v takovém prostředí u konkrétní osoby převažovaly a byl proto dán nárok na předmětný zvláštní příplatek. Při posuzování žalobcem uplatněného nároku žalovaný vycházel z předpisů upravujících obsluhu letounu a z reálné situace na pracovišti, kdy se potvrdilo, že žalobce měl v předmětné době číslo vojenské odbornosti 431, 432 a působil jako starší technik roje elektrospeciálního vybavení letadel při přípravách letounu MiG- 21, a že obsluha probíhala v souladu s předpisy uvedenými v rozhodnutí. Znalecký posudek předložený žalobcem vypracoval znalec oboru ekonomiky, plánování, organizace a řízení ekonomiky, mezd a účetní evidence a vychází jen z podkladů či informací poskytnutých žalobcem. Proto dospěly služební orgány k závěru, že takovýto posudek vůbec nebudou provádět jako důkaz, protože je nevypracoval znalec mající potřebné odborné znalosti z oblasti hygieny práce. Nereálný je také návrh žalobce, aby se s odstupem několika let provedla měření při místním šetření za účasti odborníků, protože podmínky pro práci s letouny MiG již nelze simulovat, neboť byly vyřazeny z provozu v roce 2005. U žalobce nebyl důvod vést evidenci rizikových prací, protože je nevykonával.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“)] a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že žádostí ze dne 3.10.2005 žalobce požádal o přiznání předmětného příplatku. Zdravotním ústavem Hradec Králové bylo 25.5.2005 provedeno příslušné měření a byl vypracován Protokol o měření elektromagnetického pole č. 22/2005-ELM z 13.6.2005, přičemž podle

Hodnocení výsledků měření elektromagnetického pole v okolí letounu MiG-21 ze dne 14.6.2005 se práce v okolí letounu MiG-21 se zapnutými vysílači doporučuje zařadit do kategorie 2, přičemž součástí poučení zaměstnanců musí být zákaz vstupu před anténu zapnutého radiolokátoru PR-21 ve vzdálenosti menší než 5 m před letounem. V případě, že není jisté, zda u letounu naváděného na dráze je vypnut radiolokátor a zaměstnanec se pohybuje před letounem ve vzdálenosti menší než 5 m, je nutné

tuto činnost zařadit do kategorie 3. a pracovní činnost v okolí letounu se zapnutými vysílači je možné ve smyslu nařízení vlády ČR č. 252/1992 Sb. zařadit do skupiny 1. – příloha k nařízení vlády č. 252/1992 Sb., skupina I, část B, bod 16. práce při dozoru, kontrole a měření elektromagnetického záření o vysoké a velmi vysoké frekvenci. Rozhodnutím ze dne 9.6.2006 velitel VÚ žádost žalobce zamítl, ale toto rozhodnutí bylo zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 11.9.2006 a věc byla veliteli VÚ vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Součástí spisu je i žalobcem předložený znalecký posudek Z. K., znalce z oboru ekonomiky, plánování, organizace a řízení ekonomiky, mezd a účetní evidence, ze dne 1.11.2005, v němž je hodnocena činnost žalobce v rámci plnění jeho služebních povinností, kdy tento znalec dovodil oprávněnost přiznání předmětného příplatku. Velitel VÚ poté opětovně rozhodnutím ze dne 3.2.2009 žádost žalobce zamítl s tím, že žalobce byl v uvedenou dobu ve služebním zařazení spojeném s výkonem služby zahrnující činnost s nebezpečnými látkami uvedenými v nařízení vlády č. 252/1992 Sb. a dnem 1.12.2003 mu byl přiznán rizikový příplatek za práci v hluku, který však nezakládá požadovaný nárok. Ze služebního zařazení žalobce jako staršího technika speciálních a elektrických zařízení plyne, že nebyl pověřován bezprostředními pracemi s dalšími rizikovými faktory, např. s elektromagnetickým zářením o vysoké a velmi vysoké frekvenci, chemickými látkami apod., proto mu ani za takové práce

nebyl žádný příplatek přiznán. Dále velitel VÚ s poukazem na dokumenty Zdravotního ústavu se sídlem v Hradci Králové (Protokol o měření elektromagnetického pole č. 22/2005 – ELM z 13.6.2005 a z 14.6.2005) uvedl, že z nich plyne, že ze všech zdrojů elektromagnetického záření na letounu překračuje referenční meze schopnosti ohrožení zdraví jen palubní radiolokátor, který je však na zemi podle platných leteckých předpisů vypnutý, a proto žádné záření neprodukuje. Znalecký posudek předložený žalobcem nepovažoval za objektivní, protože vycházel pouze z údajů žalobce, znalec se s posuzovaným prostředím osobně ani neseznámil a nevyžádal si stanovisko zaměstnavatele. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž zejména namítl, že při provozu palubního radiolokátoru nelze vyloučit jeho zapnutí i na zemi, což se v praxi běžně stávalo, přičemž citlivost lidského organismu k elektromagnetickým polím je silně individuální. Nesouhlasil dále s hodnocením jím předloženého znaleckého posudku a navrhl provedení místního šetření a vypracování resortního posudku z oboru hygieny práce. Předložil rovněž popis své funkční náplně a schválenou žádost o přiznání příplatku za práci v prostředí, v němž převládají ztížené a zdraví škodlivé podmínky dle nařízení vlády č. 252/1992 Sb. ze dne 3.10.2005, podle něhož žalobce požádal o přiznání daného příplatku a velitel 211.tl: mjr. Ing. P. D. uvedl, že s žádostí souhlasí. Dále je zde uvedeno razítko plukovníka gšt. Ing. J. V., podepsaného v zastoupení plk. gšt. Ing. E. S.. Před rozhodnutím o odvolání žalobce bylo k žádosti žalovaného vypracováno Odborné stanovisko k výkonu práce bývalého leteckého technika prap. D. náčelníkem Odboru logistiky vzdušných zbraní plk. Ing. L. K. ze dne 6.4.2009, podle kterého žalobce v době od 1.12.2003 do 30.11.2005 sloužil jako starší technik roje elektrospeciálního vybavení letadel (ČVO 431,2) při přípravách letounu MiG-21 MF (MFN), kdy obsluha tohoto letounu probíhala v souladu s Jednotným předpisem pro ošetřování letounu Let-21-94/1-4, dále podle technologických karet pro provádění jednotlivých předepsaných prací, dle Směrnic pro činnost ILS 21.zTL Čáslav k plnění úkolů v integrovaném systému protivzdušné obrany NATINEADS na letišti Čáslav a v souladu s předpisem ILS Let-1-4. Předpis Let-21-94/1-4 a jednotlivé technologické karty se po zrušení provozu letounu typu MiG-21 na leteckých základnách již nevyskytují. V současnosti se lze opřít o výpovědi specialistů ILS, kteří ošetřovali tento typ letecké techniky. Hlavní zdroj nebezpečného záření-radiolokátor RP-21 se při jednotlivých přípravách na letounu MiG-21 MF/MFN nezapínal. V případě nutnosti se tento lokátor na zemi zapínal na letounu natočeném do bezpečnostního směru tak, aby nedocházelo k ozařování obsluhujícího personálu a letoun obsluhovali specialisté ČVO 434,5. Specialisté ostatních odborností (tedy i ČVO 431,2) nesměli být v této době u letounu přítomni. Poté o odvolání žalobce rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, které odůvodnil tím, že pro jeho rozhodnutí bylo rozhodující to, že po prověření reálné situace na pracovišti žalobce se potvrdilo, že žalobce měl v době, za kterou žádá přiznání zvláštního příplatku, ČVO 431,2 jako starší mechanik roje elektrospeciálního vybavení letadel při přípravách letounu MiG-21. Obsluha tohoto letounu probíhala v souladu s Jednotným předpisem pro ošetřování letounu Let-21-94/1-4, dále podle technologických karet pro provádění jednotlivých předepsaných prací, dle Směrnic pro činnost ILS k plnění úkolů v integrovaném systému protivzdušné obrany NATINEADS na letišti Čáslav a v souladu s předpisem ILS Let-21-94/1-4. Dále žalovaný odůvodnil napadené rozhodnutí obdobnými argumenty jako své vyjádření k žalobě s tím, že písemná žádost o přiznání zvláštního příplatku ze dne 3.10.2005 dokládá jen zájem žalobce o přiznání příplatku, je v zastoupení podepsána i velitelem základny v zastoupení, ale neprokazuje přiznání tohoto příplatku, neboť obsahuje jen souhlasné vyjádření přímého nadřízeného žalobce mjr. Ing. D..

V prvé řadě se krajský soud ztotožňuje s hodnocením žalovaného, že ze žádosti žalobce ze dne 3.10.2005 o poskytnutí zvláštního příplatku nelze dovodit, že by o ní bylo již v rámci této listiny rozhodnuto, neboť tato obsahuje pouze souhlasné stanovisko nadřízeného žalobce a podpis velitele VÚ v zastoupení. To samo sobě neznamená, že by o této žádosti žalobce bylo již tímto kladně rozhodnuto, neboť z obsahu této listiny nelze žádné rozhodnutí jako vrchnostenského aktu veřejné správy dovodit, kdy ani neobsahuje náležitosti rozhodnutí služebního orgánu dle § 151 odst. 2 zákona o vojácích, tj. zejména výrok, odůvodnění a poučení o odvolání.

Krajský soud však konstatuje, že důvodná je žalobní námitka, v níž žalobce namítá, že žalovaný své rozhodnutí založil na prověření reálné situace na jeho pracovišti, ale žalobci není zjevné, o jaký důkaz se vlastně jedná. Z obsahu správního spisu přitom plyne, že v rámci odvolacího řízení si žalovaný vyžádal výše citované odborné stanovisko k výkonu práce bývalého leteckého technika prap. D. ze dne 6.4.2009, které žalovaný označuje v napadeném rozhodnutí právě jako výše uvedené šetření. Žalovaný však žalobce s tímto důkazem neseznámil a bez dalšího ve věci o odvolání žalobce rozhodl. Řízení ve věcech služebního poměru je přitom zvlášť upraveno v zákoně o vojácích, z jehož ust. § 148 plyne, že účastníci řízení mají právo nahlížet do spisů, s výjimkou protokolu o hlasování členů poradní komise, a pořizovat si z nich výpisy. Toto ustanovení není samoúčelné, neboť navazuje rovněž na ust. § 150 odst. 3 zákona o vojácích, podle kterého je účastník řízení oprávněn navrhovat na podporu svých tvrzení důkazy. Důkazem je pak vše, co může přispět ke zjištění skutkového stavu věci, zejména výpovědi a vyjádření účastníků řízení a svědků, znalecké posudky, zprávy, vyjádření a potvrzení orgánů a organizací, listiny, věci a ohledání (tj. i odborné stanovisko ze dne 6.4.2009).

Realizace těchto práv by byla zcela bez významu, pokud by nebyla respektována obecná zásada správního řízení, že účastník řízení má také právo se k provedeným důkazům před vydáním rozhodnutí ve věci vyjádřit. To se však v projednávané věci nestalo, žalovaný žalobci neumožnil se s odborným stanoviskem ze dne 6.4.2009 seznámit před vydáním napadeného rozhodnutí, ani jej o tomto důkazu neuvědomil a žalobce se tedy k tomuto důkazu nemohl před vydáním rozhodnutí žalovaného nijak vyjádřit, uplatnit další důkazní návrhy apod. Za této situace trpí řízení před žalovaným, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, také vadou, která nepochybně mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci, neboť žalobce byl vyloučen z možnosti uplatnění svého práva vyjádřit se k provedeným důkazům a z obsahu žaloby plyne, že žalobci není ani zřejmé o jaké „šetření“ se vlastně mělo

jednat. Uvedené právo žalobce plyne z již uvedeného práva seznámit se s obsahem spisu a navrhovat důkazy k prokázání svých tvrzení a je také v souladu s povinností služebního orgánu rozhodovat v souladu s obecnými principy správního řízení, mezi něž náleží také zásada součinnosti vyjádřená jako základní zásada činnosti správního (služebního) orgánu např. v § 4 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a v § 4 odst. 4 správního řádu, podle kterého musí správní (služební) orgán umožnit dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy, což znamená také povinnost aktivního konání ve vztahu k dotčeným osobám (účastníkům řízení), mezi což náleží také to, že účastníku řízení musí být před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí (srov. Správní řád – komentář, JUDr. Josef Vedral, Ph.D., Praha 2006, RNDr. Ivana Hexnerová – BOVA PLYGON, Praha 2006, komentář k § 4 správního řádu na str. 75 a násl.).

V této souvislosti je třeba také uvést, že skutečnost, že žalovaný v napadeném rozhodnutí odkázal jen obecně na „šetření“, aniž by vyjádřil, že ve skutečnosti jde o listinný důkaz – odborné stanovisko ze dne 6.4.2009, má za následek také

nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s., neboť není zřejmé, z jakého konkrétního důkazu žalovaný v napadeném rozhodnutí vychází, což je rovněž v rozporu s § 151 odst. 4 zákona o vojácích, podle kterého v odůvodnění rozhodnutí služební orgán uvede, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, z čehož plyne také povinnost přesné specifikace těchto podkladů (důkazů). Toto pochybení žalovaného je o to výraznější, že právě výsledky daného „šetření“ do jisté míry nahrazují skutečnosti, které měly být zjištěny z důkazu navrženého žalobcem, tj. z místního šetření za přítomnosti pracovní skupiny expertů, které však dle dosavadních závěrů žalovaného již s ohledem na vyřazení letounů MiG-21 z provozu reálně možné není.

Pro úplnost z hlediska uplatněných žalobních námitek zbývá dodat, že oproti výše uvedenému je napadené rozhodnutí žalovaného přezkoumatelné ve vztahu ke znaleckému posudku předloženému žalobcem, kdy žalovaný jednoznačně uvádí, z jakých důvodů k němu nelze přihlédnout, tj. že jej vypracoval znalec z oboru ekonomiky, plánování, organizace a řízení ekonomiky, mezd a účetní evidence a posudek vychází jen z podkladů či informací poskytnutých žalobcem. Žalovaný se

rovněž přezkoumatelným způsobem vypořádal s námitkou žalobce, že o jeho žádosti ze dne 3.10.2005 bylo rozhodnuto a v neposlední řadě také přezkoumatelným způsobem zdůvodnil, z jakých důvodů nebyl proveden důkaz navržený žalobcem, tj. provedení místního šetření i za účasti resortního hygienika, kdy letouny Mig-21 již byly vyřazeny. Nad rámec žalobních námitek lze uvést, že žalovanému nelze ani vytýkat, že v návaznosti na obsah podání žalobce v řízení před služebními orgány upřesnil oproti prvoinstančnímu rozhodnutí předmět řízení, neboť tím jen napravil pochybení velitele VÚ a tento postup s ohledem na v podstatě shodný skutkový základ nároků nemohl mít bez dalšího vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

Krajský soud tedy napadené rozhodnutí žalovaného bez nařízení jednání v souladu s § 76 odst. 1 písm. a) a c) s.ř.s. pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů a pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé, zrušil a věc mu v souladu s § 78 odst. 4 s.ř.s. vrátil k dalšímu řízení, v němž je vázán právním názorem vysloveným v tomto zrušujícím rozsudku (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

S ohledem na to, že krajský soud zrušil napadené rozhodnutí žalovaného z výše uvedených procesních důvodů, bylo by přinejmenším předčasné, aby se zabýval právním hodnocením věci a dalšími žalobními námitkami, které nejsou jen procesního charakteru (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28.11.2003, č.j. 7 A 38/2001-37, 8.3.2005, č.j. 3 As 6/2004-105).

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z plného procesního úspěchu žalobce, kterému tak vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu důvodně v řízení vynaložených nákladů (§ 60 odst. 1 s.ř.s.). Tyto náklady žalobce představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000,- Kč, odměna advokátky ve výši 4.200,- Kč [2 úkony právní služby po 2.100,- Kč podle § 9 odst. 3 písm. f) ve spojení s § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů -1. příprava a převzetí věci, 2. sepis žaloby], paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300,-Kč za úkon právní služby (§ 13 odst. 3 cit. vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) při celkem dvou úkonech právní služby, které advokátka žalobci poskytla (tj. ve výši celkem 600,- Kč) a z 20% DPH v částce 960,- Kč. Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o.s.ř.“), týkající se nabytí právní moci rozhodnutí (srov. § 54 odst. 5 s.ř.s., § 159, § 160 odst. 1 o.s.ř.), uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30-ti dnů od právní moci rozsudku. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 64 s.ř.s. zavázal soud žalovaného zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobce v řízení zastupovala.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 14. dubna 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Monika Javorová, v. r. Marcela Jánová předsedkyně se nátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru