Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Ca 153/2009 - 25Rozsudek KSOS ze dne 16.09.2010


přidejte vlastní popisek

22Ca 153/2009 – 25

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Jiřího Gottwalda

v právní věci žalobce Agentura – B.A.S. s.r.o., se sídlem v Praze 3, Koněvova

1702/130, zastoupeného JUDr. Bedřichem Hájkem, advokátem se sídlem v Kadani,

B. Němcové 70, proti žalovanému Státnímu úřadu inspekce práce, se sídlem

v Opavě, Horní nám. 103/2, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 8.4.2009

č.j. 508/1.30/09/14.3, ve věci uložení pokuty za správní delikt,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 8.4.2009 č.j. 508/1.30/09/14.3, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Ústecký a Liberecký kraj (dále jen správní orgán I. stupně) ze dne 10.2.2009 č.j. 804/7.III/09/14.3, jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 40.000,- Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč, neboť byl uznán vinným tím, že nevedl evidenci odpracované pracovní doby a odpracované práce přesčas u zaměstnance E. G. v období od 7.7.2008 do 31.8.2008, čímž porušil povinnost stanovenou v ust. §

96 odst. 1 písm. a) bod 1. a 2. zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění (dále jen ZP), čímž spáchal správní delikt právnických osob na úseku pracovní doby podle ust. § 28 odst. 1 písm. m) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZIP).

V podané žalobě žalobce namítl, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a správní orgán nepoužil všechny jím předložené důkazy, z čehož vyplynul nesprávně učiněný závěr. Žalobce poukázal na protokol ze dne 29.1.2009 č.j. 52/7.III/09/14.3-6, z něhož vyplývá, že byly předloženy a projednány doklady v tomto protokole uvedené, mj. pracovní lístky zaměstnankyně E. G. za měsíc červenec a srpen 2008 a její osobní výkazy za měsíce červenec a srpen 2008. V protokolu je nesprávně napsáno, že výkaz byl vystaven firmou WAKKENHAT ZETTA s.r.o., když správně má být, že tento výkaz se nachází na formuláři označeném WAKKENHAT ZETTA s.r.o. Správnímu orgánu přitom bylo vysvětleno, že ostraha byla prováděna pro firmu WAKKENHAT ZETTA s.r.o. a tento odběratel služby si přál, aby odpracované hodiny byly vykazovány na jeho formulářích v souladu se smlouvou uzavřenou mezi ním a žalobcem. V rozhodnutích správních orgánů obou stupňů se uvádí jako důvod uložení pokuty skutečnost, že žalobce neprokázal a nedoložil žádné doklady, které by správní orgán mohl uznat za řádně vedenou evidenci pracovní doby a odpracované přesčasy E. G., což však podle žalobce neodpovídá zjištěným skutečnostem. V ust. § 96 odst. 1 písm. a) bod 1., 2. ZP se uvádí, že zaměstnavatel je povinen vést u jednotlivých zaměstnanců mj. odpracované doby a práce přesčas. Zákon ani jiný právní předpis nestanoví, jakým způsobem, resp. na jakých tiskopisech nebo s jakými náležitostmi má být evidence vedena. Podle žalobce předložené doklady, tj. pracovní lístky za měsíc červenec a srpen 2008 a osobní výkazy za měsíc červenec a srpen 2008 jsou doklady, o kterých se zmiňuje uvedené ustanovení ZP a není rozhodující, na jakém formuláři je tato evidence vedena. Shodující podle žalobce je, kdo tuto evidenci vede, přičemž je nesporné, že ji vedl žalobce, neboť ji správnímu orgánu při kontrole předložil. Žalobce dále uvedl, že kontrola byla prováděna současně u pracovníků F. Š., E. G. a P. P.. U všech byly předloženy stejné doklady, avšak pouze u E. G. správní orgán posoudil předložené doklady jinak než u ostatních. Žalobce dále namítl, že skutečnost, že nepodal žádost o přezkoumání protokolu ze dne 17.12.2008, nemůže být důvodem pro nepřihlédnutí ke skutečnostem uvedeným shora, zejména k dokladům, které byly předloženy, jak vyplývá z protokolu ze dne 29.1.2009 a které byly podkladem pro vydání správních rozhodnutí.

Žalovaný ve vyjádření uvedl k námitce týkající se formulářů firmy WAKKENHAT ZETTA s.r.o., že ji považuje za irelevantní, neboť v souvislosti se spáchaným správním deliktem je zcela nepodstatné, kdo výkazy prokazující evidenci pracovní doby vystavil nebo na čím formuláři se nachází. Povinnost vést u jednotlivých zaměstnanců evidenci pracovní doby v souladu s ust. § 96 odst. 1 ZP má zaměstnavatel a ten musí kontrolnímu orgánu prokázat splnění své zákonné povinnosti. Způsob a formu vedení evidence pracovní doby ZP ani jiný právní předpis nestanoví, a proto je na zaměstnavateli, jaký způsob evidence pracovní doby zvolí. Zvolený způsob vedení evidence však musí odpovídat účelu vedení této evidence. Musí z něj být patrno, kolik hodin zaměstnanec odpracoval za den a za týden, kolik z toho připadlo na práci přesčas, příp. noční práci, zvlášť je pak nutné vést hodiny pracovní pohotovosti, která součástí pracovní doby není. Žalovaný dále uvedl, že žalobce ani v průběhu kontroly ani v následně zahájeném správním řízení nepředložil žádné doklady a výkazy, které by prokazovaly vedení evidence pracovní doby odpovídající těmto požadavkům. Podklady, které byly žalobcem předloženy v průběhu kontroly a písemnost, jež tvoří přílohu odporu ze dne 13.11.2009, nelze uznat za důkazy prokazující řádně vedenou evidenci, neboť nepodávají informace o rozsahu jednotlivých dob výkonu práce. Ze spisového materiálu rovněž nevyplývá, že by správní orgán I. stupně posuzoval předložené doklady jednotlivých pracovníků rozdílně, ale že se spokojil s prokázáním porušení zákonné povinnosti pouze u jednoho zaměstnance. Skutková podstata správního deliktu podle ust. § 28 odst. 1 písm. m) ZIP nevyžaduje ke svému naplnění větší počet poškozených osob pro vznik odpovědnosti. Žalovaný dále odmítl tvrzení žalobce, že by absence podání žádosti o přezkoumání protokolu o kontrole byla a mohla být důvodem pro nepřihlédnutí k předloženým podkladům, nic takového v odůvodnění napadeného rozhodnutí není uvedeno. Žalovaný v něm pouze shrnul dosavadní průběh řízení včetně výsledku výkonu kontroly. Správní orgány obou stupňů opakovaně uvedly, že důvodem pro nepřihlédnutí k podkladům, které předložil žalobce při kontrole a přiložil k odporu ze dne 13.1.2009, je skutečnost, že předmětné doklady a výkazy neodpovídají požadavkům řádně vedené evidence pracovní doby v souladu se ZP. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného podle ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.).

Ze správního spisu krajský soud zjistil, že u žalobce byla správním orgánem I. stupně provedena kontrola dodržování povinností vyplývajících ze ZP (§ 78, § 83, § 88, § 93, § 96, § 103 a § 114 ZP). Provedenou kontrolou bylo zjištěno, že žalobce porušil povinnosti stanovené na úseku evidence pracovní doby, když nevedl evidenci odpracované pracovní doby a odpracované práce přesčas u E. G. v období od 1.7. do 27.8.2008. Žalobce ke kontrole předložil osobní výkazy zaměstnankyně za měsíc červenec a srpen 2008 vystavené firmou WAKKENHAT ZETTA s.r.o. a pracovní lístky zaměstnankyně za měsíce červenec a srpen 2008. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a E. G. vyplývá, že zaměstnankyně nastoupila do práce dne 7.7.2008, pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31.12.2008 s pracovním úvazkem 40 hodin týdně a nerovnoměrně rozloženou dvanáctihodinovou pracovní dobu. Z předložených pracovních lístků je pak zřejmý jen počet odpracovaných hodin za uvedený měsíc, z osobních výkazů pracovníka pak počet odpracovaných hodin v jednotlivých kalendářích dnech. Na základě těchto zjištění vydal správní orgán I. stupně příkaz podle ust. § 150 odst. 1, 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen správní řád), že je žalobce vinen tím, že nevedl evidenci odpracované pracovní doby a odpracované práce přesčas u zaměstnankyně E. G. v období od 1.7. do 27.8.2008, čímž porušil právní povinnost stanovenou ust. § 96 odst. 1 písm. a) bod 1 a 2 ZP, čímž spáchal správní delikt právnických osob na úseku pracovní doby podle ust. § 28 odst. 1 písm. m) ZIP, za což mu byla uložena pokuta ve výši 40.000,- Kč. Dále mu byla uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odpor, v němž uvedl, že předložil veškeré doklady, které si vyžádal správní orgán I. stupně, přesto jako přílohu odporu doložil znovu pracovní lístky E. G. za měsíce červenec a srpen 2008 s výkazem pro zpracování mezd, z něhož jsou patrny podle žalobce i přesčasové hodiny a dále předložil celoroční sledování hodin u zaměstnanců se stálou pracovní smlouvou. Na základě podaného odporu bylo v řízení pokračováno a dne 29.1.2009 byl žalobce seznámen s podklady rozhodnutí. Do protokolu uvedl, že ve spise chybí hodinový rozpis zaměstnankyně E. G. na denní směny za měsíc červenec a srpen 2008, který byl předložen již při zahájení kontroly dne 11.11.2008 a byl přehlédnut. Žalobce tento doklad znovu zaslal správnímu orgánu I. stupně, a to dne 3.2.2009. Rozhodnutím ze dne 10.2.2009 č.j. 804/7.III/09/14.3 byl žalobce uznán vinným ze správního deliktu na úseku pracovní doby tak, jako bylo uvedeno v předcházejícím příkazu ze dne 6.1.2009 a byla mu uložena pokuta ve výši 40.000,- Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání označené jako „odpor proti rozhodnutí příkazu“, v němž uvedl, že veškeré doklady si správní orgán I. stupně vyžádal a byly předloženy při kontrole a dále bylo dohodnuto, že v případě jakýchkoliv nejasností bude žalobce kontaktován. Výzvou ze dne 18.2.2009 byl žalobce vyzván k doplnění tohoto odvolání, které následně doplnil tak, že uvedl, že navrhuje, aby rozhodnutí bylo zrušeno a ve věci nebylo dále pokračováno a pokud by pokračováno bylo, je toho názoru, že rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy, zejména se správním řádem. Žalobce se ničeho nedopustil a není si vědom, za co by měl být pokutován. O tomto odvolání bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím žalovaného, který v jeho odůvodnění uvedl mj., že žalobce neprokázal a nedoložil žádné doklady, které by správní orgán I. stupně mohl uznat za řádně vedenou evidenci pracovní doby a odpracované práce přesčas zaměstnankyně E. G., která by odpovídala požadavkům ZP i účelu vedení takové evidence. Poukázal přitom na účel evidenční povinnosti uložené zaměstnavateli, jímž je snaha zamezit obcházení pracovněprávních předpisů a snadnější kontrola jejich dodržování, stejně jako průkaznost a přehlednost. Zdůraznil, že povinnost vést evidenci pracovní doby je uložena zaměstnavateli a je nezbytné, aby byla podepsána příslušným vedoucím zaměstnancem.

Podle ust. § 96 odst. 1 ZP je zaměstnavatel povinen vést u jednotlivých zaměstnanců evidenci a) odpracované 1. pracovní doby [§ 78 odst. 1 písm. a)], 2. práce přesčas [§ 78 odst. 1 písm. i) a § 93], 3. další dohodnuté práce přesčas (§ 93a),

4. noční práce (§ 94),

5. doby v době pracovní pohotovosti (§ 95 odst. 2), b) pracovní pohotovosti, kterou zaměstnanec držel [§ 78 odst. 1 písm. h) a § 95]. Podle odst. 2 téhož ustanovení na žádost zaměstnance je zaměstnavatel povinen umožnit zaměstnanci nahlédnout do jeho účtu pracovní doby nebo evidence pracovní doby a do jeho účtu mzdy a pořizovat si z nich výpisy, popřípadě stejnopisy na náklady zaměstnavatele.

Žalobce v podané žalobě namítl, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, když správní orgán nepoužil všechny jím předložené důkazy. Krajský soud nedospěl k závěru, že by žalobcovo právo na spravedlivý proces bylo porušeno a neshledal citovanou žalobní námitku důvodnou. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl mj., že žalobce neprokázal a nedoložil žádné doklady, které by mohly být uznány za řádně vedenou evidenci pracovní doby a odpracované práce přesčas zaměstnankyně E. G., která by odpovídala požadavkům ZP i účelu vedení takové evidence. Žalovaný tedy neuvádí, že by žalobce k prokázání své evidenční povinnosti žádné důkazy nepředložil, ale konstatuje, že ty doklady, které předloženy byly, nemají charakter řádně vedené evidence pracovní doby a odpracované práce přesčas jmenované zaměstnankyně, takže se nejedná o evidenci, která by odpovídala požadavkům ZP a účelu vedení takové evidence. Tento svůj závěr dále upřesnil citací komentáře k ZP (Bělina M. a kol. Zákoník práce. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2008. 1084s) a následně pak zdůraznil, že z vedení evidence by mělo být patrno, kolik hodin zaměstnanec odpracoval za den a za týden, kolik z toho připadlo na práci přesčas, příp. noční práci, zvlášť je pak nutné vést hodiny pracovní pohotovosti, která součástí pracovní doby není a zdůraznil také to, že základními požadavky na evidenci pracovní doby je její průkaznost a přehlednost. S vyhodnocením předložené evidence (pracovní lístky, osobní výkazy pracovníka a měsíční výpis hodin zaměstnance za měsíce červenec a srpen 2008 u jmenované zaměstnankyně) tak, jak byla provedena správními orgány obou stupňů, tj. jakožto nedostatečné z hlediska průkaznosti a přehlednosti, se krajský soud ztotožňuje. Nutno zdůraznit, že vyhodnocení předložených důkazů provedl ve svém rozhodnutí především správní orgán I. stupně, zatímco žalovaný v napadeném rozhodnutí již do jednotlivostí nezacházel a obecně posoudil předložené důkazní prostředky jako nedostatečné, jak již bylo shora uvedeno. Krajský soud má za to, že takový postup nelze žalovanému vytýkat, a to s ohledem na vcelku bezobsažné odvolání, v němž žalobce uvedl pouze to, že veškeré doklady předložil a rozhodnutí má být zrušeno pro porušování správního řádu. Ust. § 89 odst. 2 věty druhé správního řádu přitom stanoví, že odvolací správní orgán přezkoumává správnost napadeného rozhodnutí jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. Z předložených listinných důkazů nelze dovodit nic jiného než počet odpracovaných hodin žalobkyně v měsíci a v jednotlivých kalendářních pracovních dnech a také to, že nepracovala v noci. Žádné jiné údaje (rozčlenění pracovní doby v jednotlivých dnech ve smyslu ust. § 96 odst. 1 písm. a) a b) ZP) nelze z uvedených evidencí vyčíst. Lze sice dovodit, že zaměstnankyně vykonávala práce přesčas, ale jejich délka, příp. přestávky v práci, nejsou z evidence patrny. Pokud jde o námitku, že o osobní výkazy zaměstnankyně byly vedeny na formulářích firmy WAKKENHAT ZETTA s.r.o., jedná se o skutečnost právně bezvýznamnou, neboť údaje zde uvedené jsou z hlediska ust. § 96 odst. 1 ZP nepřesné a nemají vypovídací hodnotu o skutečně odpracované pracovní době zaměstnankyně. Charakter evidence pracovní doby vedené zaměstnavatelem nemůže mít ani měsíční výpis hodin zaměstnance ostrahy na pracovišti za měsíce červenec a srpen 2008, když tento měsíční výpis vyhotovovala sama žalobkyně, takže už z tohoto důvodu se nemůže jednat o evidenci vedenou zaměstnavatelem. Pokud jde o námitku žalobce, že stejná evidence pracovní doby byla správnímu orgánu poskytnuta také u pracovníků F. Š. a P. P., u nichž nebyla posouzena jako nedostatečná, je nutno konstatovat, že evidence pracovní doby ve vztahu k těmto zaměstnancům žalobce nebyla předmětem provedené kontroly, která byla zaměřena výlučně na evidenci zaměstnankyně G.. Z napadeného rozhodnutí ani z obsahu správního spisu nelze dovodit, že důvodem pro nepřihlédnutí k listinným důkazům byla skutečnost, že žalobce nepodal žádost o přezkoumání protokolu ze dne 17.12.2008, jak se žalobce nesprávně domnívá. K předloženým listinným důkazům přihlíženo bylo, byly však vyhodnoceny jako písemnosti, které nemají vypovídací hodnotu k evidenci pracovní doby, jak je vyjádřeno v rozhodnutích správních orgánů obou stupňů.

Soud proto žalobu zamítl jako nedůvodnou podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. Rozhodoval v souladu s ust. § 51 s.ř.s. bez nařízení jednání.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu soudního spisu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

V Ostravě dne 16.9.2010

Za správnost vyhotovení: JUDr. Monika Javorová, v. r. Marcela Jánová předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru