Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Ca 149/2009 - 37Rozsudek KSOS ze dne 29.04.2011


přidejte vlastní popisek

22Ca 149/2009 – 37

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Ondřeje Mrákoty

v právní věci žalobkyně Ing. R. M., zastoupené Ing. Markem Piechem, daňovým

poradcem se sídlem Punktum, spol. s r.o., Otická 758/19, P.O. BOX 29, Opava, proti

žalovanému Finančnímu úřadu v Opavě, se sídlem v Opavě, Masarykova tř. 2, o

přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 25.2.2009 č.j. 25037/09/384942804503 a

č.j. 33097/09/384942804503 a ze dne 20.3.2009 č.j. 50604/09/384942804503, č.j.

50610/09/384942804503,č.j.50708/09/384942804503 a č.j. 54259/09/384942804503,

ve věci námitek a odvolání proti exekučním příkazům,

takto:

I. Rozhodnutí Finančního úřadu v Opavě ze dne 25.2.2009 č.j.

25037/09/384942804503 a č.j. 33097/09/384942804503 a ze dne

20.1.2009 č.j. 5390/09/384942804503 a č.j. 6719/09/384942804503 se

pro vady řízení zrušují a věci se vracejí žalovanému

k dalšímu řízení.

II. Žaloba se v části směřující proti rozhodnutím žalovaného ze dne

20.3.2009 č.j. 50604/09/384942804503, č.j. 50610/09/384942804503,

č.j. 50708/09/384942804503 a č.j. 54259/09/384942804503 odmítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení

částku 8.800,- Kč ve lhůtě 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku

k rukám Ing. Marka Piecha, daňového poradce se sídlem Punktum,

spol. s r.o., Otická 758/19, P.O. BOX 29, Opava.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 25.2.2009 č.j. 25037/09/384942804503 a č.j. 33097/09/384942804503, jimiž byly zamítnuty námitky proti exekučním příkazům žalovaného ze dne 20.1.2009 č.j. 5390/09/384942804503 a č.j. 6719/09/384942804503. Dále žaloba směřovala proti rozhodnutím žalovaného ze dne 20.3.2009 č.j. č.j. 50604/09/384942804503, č.j. 50610/09/384942804503, č.j. 50708/09/384942804503 a č.j. 54259/09/384942804503, jimiž byla zamítnuta odvolání proti rozhodnutím o námitkách.

V podané žalobě žalobkyně uvedla tyto žalobní body:

A. Porušení zásady dvojinstančnosti řízení, neboť řádným opravným prostředkem proti exekučnímu příkazu za situace, kdy není vydávána výzva, jak ji zákon předvídá v ust. § 73 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSDP), je odvolání. Tento postup výslovně upravuje ust. § 73 odst. 8 ZSDP. Tato možnost však byla žalobkyni upřena.

B. Ačkoliv žalobkyně proti exekučním příkazům podala námitky, kterým žalovaný napadenými rozhodnutími ze dne 25.2.2009 nevyhověl, posoudila následně tato rozhodnutí jako sdělení důvodů rozdílů a na jejich základě doplnila odvolání proti exekučním příkazům ze dne 20.1.2009. Žalovaný odvolání zamítl rozhodnutími ze dne 20.3.2003 (č.j. 50604/09/384942804503, č.j. 50610/09/384942804503, č.j. 50708/09/384942804503 a č.j. 54259/09/384942804503) s tím, že jde o nepřípustná podání. Proti těmto rozhodnutím o zastavení řízení podala žalobkyně odvolání, o nichž však nebylo ke dni podání žaloby rozhodnuto.

C. Námitka podjatosti – i kdyby byl postup žalovaného správný, není možné, aby ve věci rozhodoval stále tentýž pracovník žalovaného. Dle výslovné úpravy ust. § 26 odst. 2 ZSDP je nepřípustné, aby se odvolacího řízení a rozhodování účastnili jedni a titíž pracovníci správce daně. V posuzované věci však všechna rozhodnutí, která jsou shora zmiňována, vyhotovila a podepsala tatáž osoba.

D. Žalovaný nepovažuje žalobkyni ani za daňový subjekt ani za třetí osobu, o čemž svědčí mj. to, že při ústním jednání dne 9.3.2009 je v záhlaví protokolu č.j. 46193/09/384942804503 sice označena za třetí osobu žalobkyně, ale při tomto jednání nedokázal správce daně sdělit, kterou konkrétní třetí osobu ve smyslu ust. § 7 odst. 2 ZSDP má na mysli. Navíc vyloučil, že by žalobkyně byla daňovým subjektem, tj. plátcem nebo poplatníkem daně, když s poukazem na toto neumožnil žalobkyni nahlédnutí do správních spisů. V protokolu ze dne 21.1.2009 č.j. 15458/09/384942804503 označoval žalovaný žalobkyni jako „dlužníka“, ačkoliv nikdy nebyla vyzvána k zaplacení jakéhokoliv daňového dluhu. Na všech písemnostech je žalobkyně označována titulem „manželka daňového dlužníka“, což je pojem, který ZSDP nezná a nejedná se tedy o žádné procesní postavení. Žalobkyni nelze subsumovat ani pod ust. § 7 odst. 2 písm. f) ZSDP, tj. jako osobu, která má povinnost součinnosti a případnou povinnost součinnosti nelze zaměňovat s povinností vydat vlastní majetek, který navíc nepatří do společného jmění. Žalobkyně označuje své právní postavení v posuzované věci jako „kolemjdoucí“, tj. osoba, na kterou se vůbec nevztahují žádné povinnosti vyplývající ze ZSDP. Pokud by měl být prováděn výkon rozhodnutí na majetek v jejím výlučném vlastnictví, není možné vycházet z právní úpravy obsažené v ZSDP.

E. Nepřípustnost daňové exekuce – žalobkyně namítá, že exekuční příkaz nemůže být na prodej majetku někoho, kdo vůbec není účasten daňového řízení. Daňová exekuce v takovém případě nemůže být prováděna podle ZSDP. Ust. § 73 odst. 8 ZSDP určuje, kterým osobám se exekuční příkaz doručuje. Pojem „další osoby, kterým jsou ukládány povinnosti“ nemůže znamenat rozšíření okruhu osob povinných platit daňový nedoplatek, ale pouze osoby, kterým se ukládá povinnost součinnosti v daňovém řízení ve smyslu § 7 odst. 2 písm. f) ZSDP (tj. katastrální úřady, banky apod.). Daňovou exekuci lze vést toliko na majetek osob uvedených v § 73 ZSDP, tj. daňových dlužníků a ručitelů. Jen u těchto osob a jen z důvodů uvedených v zákoně se použije přiměřeně zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o.s.ř.) a jen pro účel výběru daňových nedoplatků. Žalobkyně není subjektem vymezeným ust. § 73 a násl. ZSDP a neví tedy, v jakém procesním postavení se nachází. Odvoláním napadené exekuční příkazy nejsou právním úkonem ve smyslu ust. § 37 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen OZ), neboť nebyly učiněny vážně. S odkazem na ust. § 39 OZ je pak neplatným právní úkon, který obchází zákon a příčí se dobrým mravům, jakož i úkon, který nebyl učiněn ve formě předepsané zákonem (ust. § 40 odst. 1 OZ).

F. V napadených rozhodnutích ze dne 25.2.2009 je téměř shodná argumentace, kdy jsou zde „slepeny“ dva odlišné instituty, pojem daňového nedoplatku a pojem daňové povinnosti. Podle ust. § 73 odst. 1 ZSDP lze daňovou exekuci uplatnit toliko proti daňovému dlužníku a na daňový nedoplatek. Pojem „daňový nedoplatek“ je odlišným pojmem než „daňová povinnost“, což žalobkyně dokládá odkazy na ust. §§ 24, 35, 40, 40a, 55, 57, 59 až 60, 62 až 66, dále § 64 odst. 1 ZSDP. Důkaz o tom, kdy vznikl daňový nedoplatek, navrhuje provést evidencí daňového dlužníka, tj. skutečného daňového dlužníka Ing. P. M..

G. Použití o.s.ř. - podle žalobkyně žalovaný uznává jako den vzniku daňového nedoplatku den 13.10.2008, což je datum klíčové pro výkon exekuce samotné. Ust. § 262a odst. 2 o.s.ř. umožňuje exekuci majetku, který patřil do společného jmění manželů (dále jen SJM) v době vzniku vymáhané pohledávky. To je důvod, proč se žalovaný snaží dokázat, že vymáhá daňovou pohledávku, která vznikla v roce 2003. Je si vědom toho, že žalobkyně nabyla do výlučného vlastnictví byt a garáž, na kterou je nyní vedena exekuce na základě smlouvy o zúžení SJM ze dne 16.3.2006, která je řádně evidována v katastru nemovitostí. V roce 2006 se bývalý manžel žalobkyně dostal do prvních podnikatelských potíží. Veškeré jeho dluhy uhradila žalobkyně tak, že prodala byt a další majetek po rodičích. Poté bylo provedeno zúžení SJM. Žalovaný vystavil ještě dne 23.1.2008 potvrzení č.j. 7885/08/384900/7124, ze kterého plyne, že Ing. P. M. neměl ke dni 21.1.2008 žádné daňové nedoplatky. Ty vznikly nejspíš až dne 13.10.2008. V té době však již bylo SJM zúženo.

H. Prekluze - ačkoliv na předmětných exekučních příkazech jsou zdaňovací období roku 2003 a 2004, je žalobkyni známo, že je exekuována i daň za rok 2002, přičemž je vyloučeno, aby v prekluzivní lhůtě mohla být v roce 2008 pravomocně vyměřena daň za rok 2002. Ke způsobu počítání prekluzivních lhůt odkázala žalobkyně na nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1611/07. Dále poukázala na nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1169/07, z něhož plyne, že správní orgány i soudy musejí k prekluzi přihlížet z úřední povinnosti.

I. Žalobkyně se marně snažila nahlédnout do daňových spisů, což jí nebylo umožněno, ačkoliv se nařízená exekuce vztahovala na majetek žalobkyně.

Žalovaný ve svém vyjádření uvedl k žalobním bodům A, B, C, že vydal exekuční příkazy na prodej nemovitostí ze dne 20.1.2009 č.j. 25037/09/384942804503 a č.j. 33097/09/384942804503, ve kterých poučil všechny osoby, jimž se exekuční příkaz doručuje, že proti němu mohou podat do 15 dnů ode dne doručení námitky písemně nebo ústně do protokolu u správce daně, který rozhodnutí vydal a také že námitky nemají odkladný účinek pro samotné řízení. Vydání exekučních příkazů předcházela výzva ze dne 6.11.2008, kterou žalovaný jako správce daně vyzval v souladu s ust. § 73 odst. 1 ZSDP daňového dlužníka – manžela žalobkyně – k zaplacení nedoplatku v náhradní lhůtě. Vzhledem k tomu, že daňová exekuce byla zahájena v souladu s ust. § 73 odst. 1 ZSDP, je proti exekučním příkazům připuštěn řádný opravný prostředek námitka, o které rozhoduje správce daně, který exekuci nařídil. K žalobnímu bodu D žalovaný uvedl, že nebyl uplatněn proti napadeným rozhodnutím. K žalobnímu bodu E uvedl, že předmětné exekuční řízení je vedeno pro daňové nedoplatky manžela žalobkyně Ing. Pavla Masného, který je také jako daňový dlužník v záhlaví exekučních příkazů označen. Žalovaný při vydání exekučního příkazu na prodej nemovitostí postupoval podle ust. § 73 odst. 7 ZSDP s přiměřeným použitím ust. § 262a odst. 1 o.s.ř., když za majetek patřící do SJM daňového dlužníka a jeho manželky považoval také majetek, který netvoří součást SJM, avšak jen proto, že byl smlouvou zúžen zákonem stanovený rozsah SJM. K žalobním bodům F a G žalovaný uvedl, že na základě daňové kontroly byla manželu žalobkyně žalovaným vyměřena daň z příjmů fyzických osob ve výši rozdílu mezi původně vyměřenou daní a daní stanovenou, a to dodatečným platebním výměrem ze dne 8.9.2008 č.j. 168150/08/384913/2611 za zdaňovací období roku 2002 ve výši 2.818.438,- Kč. Lhůta k plnění stanovená v dodatečném platebním výměru je náhradní lhůtou splatnosti a nejedná se tedy o dobu vzniku daňové povinnosti. Den vzniku daňové povinnosti upravuje ust. § 57 odst. 2 ZSDP, které stanoví, že daňová povinnost vzniká okamžikem, kdy nastaly skutečnosti zakládající daňovou povinnost. Ust. § 40 odst. 1 ZSDP stanoví povinnost podat daňové přiznání každému, komu tato povinnost vzniká v souladu se zvláštním předpisem. Dle ust. § 40 odst. 3 ZSDP je stanovena povinnost podat daňové přiznání nejpozději do tří měsíců po uplynutí zdaňovacího období, tj. ve shora uvedeném případě k 31.3.2003, přičemž splatnost daně je ve lhůtě pro podání daňového přiznání, neboť okamžik vzniku povinnosti zaplatit daň je vázán na okamžik její splatnosti dle ust.§ 53 odst. 2 ZSDP. Žalobkyně nabyla předmětné nemovitosti do svého vlastnictví na základě smlouvy o zúžení SJM ze dne 16.3.2006, která byla katastrem nemovitostí zapsána správními účinky vkladu ke dni 17.3.2006, tedy až po vzniku daňové povinnosti za rok 2002. K žalobnímu bodu pod písm. H žalovaný uvedl, že předmětem daňové exekuce zahájené vydáním exekučních příkazů ze dne 20.1.2009 č.j. 5390/09/384942804503 a č.j. 6719/09/38494280453 je neuhrazená daňová povinnost na daň z příjmů osob za rok 2002 ve výši 2.818.438,- Kč vyměřená dodatečným platebním výměrem ze dne 8.9.2008 č.j. 168150/08/384913/2611, který nabyl právní moci dne 14.10.2008. Daňová povinnost byla doměřena na základě zjištění v průběhu daňové kontroly, která byla zahájena dne 22.4.2005. Pokud se tedy počátek prekluzivní lhůty pro vyměření nebo doměření daně podle § 47 odst. 1 ZSDP odvíjí v tomto případě ode dne 31.12.2002 (viz nález ÚS sp. zn. 1611/07), konec této lhůty by připadl na 31.12.2005. Vzhledem k tomu, že žalovaný správce daně zahájil dne 22.4.2005 daňovou kontrolu, došlo tak k prodloužení prekluzivní lhůty v souladu s ust. § 47 odst. 2 ZSDP do 31.12.2008. K žalobnímu důvodu pod písm. I žalovaný uvedl, že nebyl uplatněn proti napadeným rozhodnutím. Na základě uvedeného žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

Krajský soud se v prvé řadě zabýval otázkou existence podmínek řízení.

Podle ust. § 68 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen s.ř.s.) je žaloba nepřípustná také tehdy, nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon. V daném případě se žalobkyně obrátila na soud s návrhem na přezkoumání rozhodnutí ze dne 20.3.2009 č.j. 50604/09/384942804503, č.j. 50610/09/384942804503, č.j. 50708/09/384942804503 a č.j. 54259/09/ 384942804503 dříve, než bylo rozhodnuto o jejím odvolání proti těmto rozhodnutím. Z obsahu žaloby i ze správního spisu je zřejmé, že o podaných odvoláních nebylo ke dni podání žaloby rozhodnuto. Za takové procesní situace, kdy žalobkyně nevyčkala rozhodnutí odvolacího orgánu o opravném prostředku a podala žalobu, nelze dojít k jinému závěru než, že nenaplnila podmínku vyčerpání řádných opravných prostředků v řízení před správním orgánem uvedenou v ust. § 5 a § 68 písm. a) s.ř.s. (srov. rozsudek NSS ze dne 4.3.2004 č.j. 3 Ads 58/2003-32).

Na základě shora uvedeného krajský soud žalobu v části směřující proti rozhodnutím žalovaného ze dne 20.3.2009 a 50604/09/384942804503, č.j. 50610/09/384942804503, č.j. 50708/09/384942804503 a č.j. 54259/09/ 384942804503 odmítl pro nepřípustnost ve smyslu ust. § 46 odst. 1 písm. b) ve spojení s ust. § 68 písm. a) s.ř.s.

Napadená rozhodnutí ze dne 25.2.2009 č.j. 25037/09/384942804503 a č.j. 33097/09/384942804503 krajský soud přezkoumal v rozsahu žalobních bodů v souladu s dispoziční zásadou (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.).

Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že na základě zprávy o kontrole daně z příjmů fyzických osob provedené u daňového subjektu Ing. P. M. za zdaňovací období roku 2001, 2002 a 2003, která byla zahájena dne 22.4.2005, byly správcem daně dne 8.9.2008 vydány dodatečné platební výměry za rok 2001 na daň ve výši 4.130.982,- Kč, za rok 2002 na daň ve výši 2.818.438,- Kč a za rok 2003 na daň ve výši 2.652.504,- Kč. Výzvou ze dne 6.11.2008 č.j. 198198/08/384913/2611 byl daňový subjekt vyzván k zaplacení nedoplatku v náhradní lhůtě, přičemž výše nedoplatku představovala součet daní za všechna tři uvedená zdaňovací období v celkové výši 9.601.924,- Kč. Notářským zápisem ze dne 16.3.2006 byla uzavřena smlouva o zúžení zákonem stanoveného rozsahu SJM podle ust. § 143a odst. 1 OZ mezi Ing. P. a Ing. R. M.. Dne 20.1.2009 vydal žalovaný pod č.j. 5390/09/384942804503 exekuční příkaz na prodej nemovitostí podle ust. § 73 odst. 6 písm. d) a odst. 7 ZSDP k vymožení nedoplatku v částce 2.874.806,- Kč a za tím účelem nařídil provést prodej nemovitosti dlužníka v dražbě a z výtěžku prodeje uspokojit vykonatelný nedoplatek včetně příslušejících částek exekučních nákladů. Jako předmět výkonu exekuce označil nemovitosti: budovu bez č.p/č.e., způsob využití garáž na parcele p. č. 2464/16 a pozemek p. č. 2464/16 zastavěná plocha a nádvoří, které jsou dle zápisu v katastru nemovitostí ve vlastnictví manželky dlužníka – žalobkyně. Současně žalovaný podle ust. § 73 odst. 6 písm. d) ZSDP a § 335b odst. 1 o.s.ř. zakázal dlužníkovi, aby po doručení exekučního příkazu označenou nemovitost převedl na někoho jiného nebo ji zatížil a uložil mu, aby do 15 dnů po doručení tohoto exekučního příkazu oznámil písemně nebo ústně do protokolu správci daně, zda a kdo má k nemovitosti předkupní právo. V poučení je mj. uvedeno, že všechny osoby, jimž je tento exekuční příkaz doručen, mohou proti němu podat námitky písemně nebo ústně do protokolu u správce daně do 15 dnů ode dne doručení. Exekuční příkaz byl doručen daňovému poplatníkovi Ing. P. M. a žalobkyni. Stejným způsobem byl formulován také další exekuční příkaz ze dne 20.1.2009 č.j. 6719/09/384942804503, v němž je jako dlužník uveden opět Ing. P. M., exekuční příkaz je vystaven k vymožení vykonatelného nedoplatku v částce 2.874.806,- Kč a jeho předmětem je byt č. jednotky 620/2 v budově bytovém domě č.p. 620, LV 3525 v části obce Předměstí na parcele č. 432/1 zastavěná plocha a nádvoří, podíl 3414/10000 na společných částech domu – budově č. p. 620 v části obce Předměstí v LV 3529 bytový dům na parcele č. 432/1 zastavěná plocha a nádvoří a podíl 3414/10000 na pozemku p. č. 432/1 zastavěná plocha a nádvoří, vše zapsáno na LV 6700 pro k. ú. Opava-Předměstí, přičemž se jedná o nemovitosti, které jsou dle zápisu v katastru nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně jakožto manželky dlužníka. I v tomto exekučním příkazu je dlužníkovi zakázáno disponovat s nemovitostmi a také poučení osob, jimž je exekuční příkaz doručen, je totožné jako v předchozím rozhodnutí. Exekuční příkaz byl doručen daňovému poplatníkovi a žalobkyni. Proti těmto exekučním příkazům podala žalobkyně dne 6.2.2009 námitky, v nichž zdůraznila, že nemovitosti jsou v jejím výlučném vlastnictví a že s dlužníkem již delší dobu nežije ve společné domácnosti. V doplnění odůvodnění námitek ze dne 18.2.2009 žalobkyně uvedla, že exekuční příkazy byly vydány nezákonně, neboť ona jako výlučný vlastník exekucí dotčených nemovitostí nikdy nebyla daňovým dlužníkem. Rozhodnutími žalovaného ze dne 25.2.2009 č.j. 25037/09/384942804503 a č.j. 33097/09/384942804503 nebylo námitkám žalobkyně vyhověno. Dle protokolu ze dne 9.3.2009 č.j. 46193/098/384942804503 podala žalobkyně proti oběma exekučním příkazům také odvolání, které následně doplnila podáním ze dne 12.3.2009. Rozhodnutími žalovaného ze dne 20.3.2009 č.j. 50708/09/384942804503 a č.j. 54259/09/384942804504 byla podaná odvolání zamítnuta. Proti těmto rozhodnutím podala žalobkyně dne 30.3.2009 odvolání.

Krajský soud předně přistoupil k přezkumu prvostupňových rozhodnutí, tj. exekučních příkazů ze dne 20.1.2009 č.j. 5390/09/384942804503 a č.j. 6790/09/384942804503 a dospěl k závěru, že tato rozhodnutí jsou zatížena závažnými procesními vadami. Tyto exekuční příkazy nemají základní náležitosti rozhodnutí ve smyslu ust. § 32 odst. 2 ZSDP, neboť z nich není zřejmé, kdo je příjemcem rozhodnutí, když ve výroku je uvedeno, že se nařizuje provést prodej nemovitostí dlužníka, zároveň se však uvádí, že nemovitosti, jež jsou předmětem výkonu exekuce dle ust. § 73 odst. 7 ZSDP, jsou ve vlastnictví manželky dlužníka. Dále se podle ust. § 73 odst. 6 ZSDP dlužníkovi zakazuje, aby označenou nemovitostí dále disponoval, aniž by bylo vysloveno, že se tento zákaz vztahuje na manželku daňového dlužníka. Rozhodnutí je z těchto důvodů v rozporu s ust. § 32 odst. 2 písm. c) ZSDP. Dalším nedostatkem je absence uvedení právních předpisů, podle nichž bylo rozhodováno (ust. § 32 ost. 2 písm. d) ZSDP), neboť podle ust. § 255 odst. 2 o.s.ř. je při výkonu rozhodnutí účastníkem též manžel povinného (a tedy i daňového dlužníka), pokud jsou nařízeným výkonem rozhodnutím postiženy majetkové hodnoty nebo práva patřící do SJM, jde-li o tyto majetkové hodnoty a podle ust. § 262a o.s.ř. výkon rozhodnutí na majetek patřící do SJM lze nařídit také tehdy, jde-li o vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství pouze jednomu z manželů. Za majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manžela se pro účely nařízení výkonu rozhodnutí považuje také majetek, který netvoří součást SJM jen proto, že byl smlouvou zúžen zákonem stanovený rozsah SJM, nebo že byl smlouvou vyhrazen vznik společného jmění ke dni zániku manželství. Tato ustanovení o.s.ř. však v exekučním příkazu nejsou uvedena, což je jeden z důvodů jeho nepřezkoumatelnosti, neboť bez uvedení právní úpravy, podle které žalovaný postupoval, je jeho postup za existence stávající majetkové situace žalobkyně a daňového dlužníka zcela nesrozumitelný. V této souvislosti lze poukázat na nález Ústavního soudu ze dne 3.11.2003 sp.zn. IV.ÚS 772/02, podle kterého: Výrok rozhodnutí je ústředním bodem celého rozhodnutí kterým se přiznává účastníkovi celého rozhodnutí určité právo nebo mu stanoví určitou povinnost, popř. závazně deklaruje, že určité právo nebo povinnost je, či není. V některých případech zák. č. 337/1992 Sb. stanoví, co musí být obsaženo ve výroku, v jiných rozhodnutích obsah výroku vyplývá z jejich charakteru (§ 32 odst. 7 zák. č. 337/1992 Sb.). Právě z uvedeného důvodu je nutné, aby výrok rozhodnutí, kterým je stanovena daňová povinnost (nově doměřována) byl zcela konkrétní, jednoznačný a srozumitelný (čímž je vymezen i případný okruh argumentů uplatnitelných v odvolání)“. Ačkoliv citovaný nález se vztahuje k doměření daně, je krajský soud toho názoru, že požadavek na konkrétnost, srozumitelnost a jednoznačnost výroku rozhodnutí dopadá stejně na exekuční příkaz. Nesprávné je také poučení o formě podání opravného prostředku ve smyslu ust. § 32 odst. 2 písm. f) ZSDP, když je v obou exekučních příkazech uvedeno pouze to, že všechny osoby, jimž je tento exekuční příkaz doručen (tedy i žalobkyně), proti němu mohou podat námitky. Ve vztahu k žalobkyni jako manželce daňového dlužníka je toto poučení nesprávné, neboť ta byla oprávněna ve smyslu ust. § 73 odst. 8 věty třetí ZSDP podat proti exekučnímu příkazu odvolání, když vůči její osobě nebyla uplatněna výzva ve smyslu ust. § 73 odst. 1 ZSDP. Navíc měla možnost bránit se v občanskoprávním řízení excindační žalobou podle ust. § 267 odst. 2 písm. a) o.s.ř. Poučení o těchto možnostech opravných prostředků mělo být v odůvodnění obsaženo. Uvedené elementární nedostatky prvostupňových rozhodnutí nebyly rozhodnutími žalovaného ze dne 25.2.2009 č.j. 25037/09/384942804503 a č.j. 33097/09/384942804503 odstraněny. Byť se žalovaný v odůvodnění druhostupňových rozhodnutí podrobně zabýval důvody, pro které se exekuce podle něj vztahuje na majetek, který je v současné době ve výlučném vlastnictví žalobkyně, je tato snaha nedostatečným způsobem napravení vad prvostupňových rozhodnutí právě s ohledem na zásadní závažnost zjištěných pochybení spočívajících v nedostatcích základních náležitostí rozhodnutí taxativně vymezených zákonem v § 32 odst. 2 ZSDP. Za zcela zásadní vadu řízení považuje krajský soud také to, že v důsledku nesprávnosti poučení o opravném prostředku byly žalobkyní podány námitky, o nichž rozhodoval opět žalovaný napadenými druhostupňovými rozhodnutími, zatímco v případě podání odvolání by byl odvolacím orgánem nadřízený správní orgán, tj. finanční ředitelství.

Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru o důvodnosti žalobních námitek uvedených pod písm. A, D, E.

Posouzení důvodnosti ostatních žalobních námitek shledal krajský soud s ohledem na výše uvedenou procesní situaci předčasným, neboť jejich opodstatněnost lze přezkoumat až poté, co bude žalovaným odstraněna nejednoznačnost procesního postavení žalobkyně v exekučním řízení a vyčerpávajícím způsobem příslušnými zákonnými ustanoveními zdůvodněn postup žalovaného vůči její osobě, včetně řádných poučení o možnostech využití opravných prostředků.

Na základě shora uvedené argumentace krajský soud napadená rozhodnutí žalovaného, jakož i jeho rozhodnutí prvostupňová, zrušil pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti a nedostatku důvodů rozhodnutí (§ 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.) a pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (§ 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s.) a současně věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (ust. § 78 odst. 4 s.ř.s.). Při novém projednání věci je žalovaný vázán právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s.ř.s.). Ve věci bylo rozhodnuto bez jednání v souladu s ust. § 76 odst. 1 s.ř.s.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobkyni, která měla ve věci úspěch, vznikly s tímto řízením náklady v souvislosti se zaplacením soudního poplatku ve výši 4.000,- Kč a dále za zastoupení daňovým poradcem, a to za 2 úkony právní služby po 2.100,- Kč a 2x režijní paušál po 300,- Kč, tj. celkem 8.800,- Kč. Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a o.s.ř., týkající se nabytí právní moci rozhodnutí, stanovil soud žalovanému k plnění lhůtu 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (srov. ust. § 54 odst. 5 s.ř.s, § 159 a § 160 odst. 1 o.s.ř.). V souladu s ust. § 64 s.ř.s. a § 149 odst. 1 o.s.ř. zavázal soud žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám daňového poradce, který žalobkyni v řízení zastupoval.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 29. dubna 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Monika Javorová, v. r. Marcela Jánová předsedkyně se nátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru