Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Ca 117/2009 - 46Rozsudek KSOS ze dne 25.05.2011


přidejte vlastní popisek

22Ca 117/2009 – 46

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Ondřeje Mrákoty

v právní věci žalobce S. M., zastoupeného JUDr. Vlastimilem Roubalem, advokátem

se sídlem v Přerově, Žerotínovo náměstí 15, proti žalovanému Finančnímu

ředitelství v Ostravě, se sídlem v Ostravě, Na Jízdárně 3, o přezkoumání rozhodnutí

žalovaného ze dne 6.1.2009 č.j. 12277/08-1101-806032, ve věci daně z příjmů

fyzických osob,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 6.1.2009 č.j. 12277/08-1101-806032, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu v Přerově ze dne 15.9.2005 č.j. 99219/05/393911/3761, kterým byla žalobci dodatečně vyměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2000 ve výši 280.619,- Kč.

Žalobce uvedl, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s ust. § 31 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSDP) , když žalovaný nevzal v úvahu skutečný skutkový stav věci a správní orgán I. stupně nedbal, aby skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti byly zjištěny co nejúplněji. Skutkový stav byl žalovaným nesprávně posouzen a napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Podle žalobce se správní orgán I. stupně zaměřil především na skutečnosti, které jdou k tíži daňového subjektu a nezmínil všechny provedené důkazy. Správce daně uvedl, že daňový subjekt neprokázal své tvrzení, že faktury č. 0001, 0023, 0066, 200152 a 00187 byly stornovány. V dalším řízení byla však zpochybněna pouze odpověď daňového subjektu o vrácení části zálohy ve výši 960.000,- Kč J. M., což bylo prokázáno svědeckou výpovědí jmenovaného. Vrácení peněz P. B. správce daně nezpochybnil, i když, jak uvedl, tato skutečnost nebyla v účetnictví daňového subjektu zachycena. Žalobce tak tvrdí, že správní orgán postupoval odlišně v totožných případech. Dále žalobce namítl, že správce daně ve svém rozhodnutí opomenul uvést, že v daňovém řízení zpochybnil svědectví J. M., aby následně ve stanovisku ze dne 12.9.2005 uvedl, že tvrzení tohoto svědka nezpochybňuje. Podle žalobce je zde rozpor v přístupu správce daně ke svědectví J. M.. Správce daně také opomenul uvést, že v odvolání žalobce provedl důkaz pomocí ekonomiky zakázky stavby rodinného domu manželů M., kdy byl realizován zisk ve výši 10%, což je běžný zisk u zakázek ve stavebnictví. Konstrukce správce daně, že se jednalo o dvě samostatné zakázky, byla vyvrácena svědectvím Ing. arch. P., který potvrdil, že dům manželů M. se dal postavit za 3 až 3,5 mil. Kč. Tzn., že potvrdil tvrzení J. M. o ceně stavby rodinného domu ve výši 3.200.000,- Kč. Správce daně pak ve shrnutí průběhu daňové kontroly uvedl, že výslech R. K., který měl prokázat pravdivost výpovědi J. M., nezpochybňuje, avšak nemá žádný vliv na správné stanovení základu daně, a proto nemohl tuto svědeckou výpověď osvědčit jako důkaz. Podle žalobce tvrzení, že vrácení zálohy nemá vliv na správné stanovení základu daně, je v rozporu s ust. § 5 odst. 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění (dále jen ZDP). V rozporu s výpovědí svědka R. K. správce daně uvedl, že nemůže prokázat, že peníze vyplacené počátkem roku 2000 žalobcem J. M. byly vráceny zálohou. Přitom tyto skutečnosti byly svědkem K. při jeho výslechu několikrát opakovány. Vrácení části záloh ve výši 960.000,- Kč začátkem roku 2000 J. M. je podle žalobce prokázáno výpovědí J. M. potvrzenou výpovědí R. K.. Závěr správce daně, že žalobce neměl dostatečnou hotovost k vrácení záloh ve výši 960.000,- Kč, je pouhou spekulací správce daně, která nebyla nikdy v průběhu daňového řízení prokazována a je tudíž nepodložená. Žalobce zdůraznil, že žalobce je fyzickou osobou, která má jednak obchodní majetek, jednak osobní majetek jako fyzická osoba a k financování podnikatelských aktivit je možné použít mj. i osobní majetek podnikatele. Všechny platby, které omylem byly připsány na nepodnikatelský účet, byly v případě J. M. vráceny před přijetím plateb a v případě P. B. následně po jejich připsání na nepodnikatelský účet. Tuto skutečnost správce daně v případě P. B. nezpochybnil a v případě J. M. byla prokázána svědectvím jmenovaného a následně svědectvím R. K.. Stornování faktur, které byly omylem uhrazeny na nepodnikatelský účet, bylo prokázáno svědectvím J. M. a žalobce vrátil v roce 2000 částku 960.000,- Kč J. M. jako část záloh, které přijal a řádně zdanil v předchozích obdobích, tj. v roce 1998 a 1999. R. K. svým svědectvím prokázal, že část záloh ve výši 960.000,- Kč byla vrácena s tím, že tato částka nákladů na stavbu rodinného domu bude financována z hypotečního úvěru. Závěr správce daně, který doplnil daňové řízení o svědeckou výpověď R. K. a tvrdí, že z ní nevyšly najevo žádné nové skutečnosti, je mylný. Žalobce má za to, že správní orgány obou stupňů nepřihlédly ke všemu, co v daňovém řízení vyšlo najevo, hodnotily pouze důkazy, které byly k tíži daňového subjektu a důkazy, které osvědčovaly tvrzení daňového subjektu, jako důkazy neosvědčily, resp. je vyhodnotily nesprávně (především svědeckou výpověď R. K.). Podle žalobce žalovaný postupoval v rozporu s ust. § 50 odst. 3 ZSDP a správní orgány obou stupňů porušily také ust. § 2 odst. 3 ZSDP.

Žalovaný ve vyjádření uvedl, že správce daně na základě rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.1.2008 č.j. 22Ca 506/2006-26 doplnil daňové řízení o výslech svědka R. K. za přítomnosti žalobce. Žalovaný nepovažuje postup správce daně za vadu řízení a odkazuje na podrobný popis podstaty případu v odůvodnění napadeného rozhodnutí, jakož i rozhodnutí ze dne 1.11.2006 č.j. 6977,10294/110/2006. Správce daně dospěl na základě vyhodnocení výsledků doplněného řízení (protokol č.j. 100370/08/393931/0482) ke shodným závěrům, které učinil již po provedené daňové kontrole a konstatoval, že žalobce neprokázal opodstatněnost nezahrnutí příjmů z podnikatelské činnosti do základu daně roku 2000 ve výši 961.658,- Kč na bankovní účet neevidovaný pro podnikatelské účely v souvislosti se stavbou rodinného domu manželů M.. Žalovaný má za to, že doplňujícím daňovým řízením ani následným rozhodnutím správného orgánu I. stupně nedošlo k porušení zásad podle ust. § 2 odst. 3 ZSDP a jelikož předmětem žaloby nejsou žádné jiné skutečnosti než ty, které byly obsahem dosavadního řízení a jsou popsány v obou již označených rozhodnutích žalovaného, odkázal plně na tato rozhodnutí. Jako doplňující informaci pak žalovaný předložil rozhodnutí Okresního soudu v Přerově ze dne 22.5.2007 č.j. 4 T 129/2006 a rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 23.10.2007 č.j. 55 To 325/2007-281. Vzhledem k uvedenému navrhl žalovaný zamítnutí žaloby.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen s.ř.s.) a z obsahu žaloby (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.).

Z obsahu správního spisu (a to zejména ze zprávy o výsledku daňové kontroly ze dne 8.7.2005 č.j. 78888/05/393931/2589) krajský soud zjistil, že u žalobce byla dne 14.12.2004 zahájena opakovaná daňová kontrola daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2000 z důvodu ověření skutečností nově zjištěných v rámci jiného daňového řízení v průběhu roku 2004. Jednalo se o faktury č. 0001, 0023 a 0066 vystavené žalobcem za stavební práce na odběratele J. M.. Žalobce příjmy z těchto faktur celkem ve výši 961.658,- Kč nezahrnul do zdanitelných příjmů. Na výzvu správce daně žalobce uvedl, že bylo dohodnuto, že tyto faktury budou stornovány, přičemž k prokázání tohoto tvrzení navrhl předvolat svědka J. M.. Výpověď svědka J. M. správce daně ve zprávě o výsledku daňové kontroly vyhodnotil pouze jako účelové tvrzení ve prospěch žalobce, které se nezakládá na pravdě, a to z následujících důvodů:

- pouhé tvrzení svědka, že mu žalobce vyplatil v roce 2000 asi 900.000,- Kč, není důkazním prostředkem, - tvrzení svědka, že za vrácené peníze nakoupil v Přerově nemovitost, rovněž neprokazuje, že došlo ke stornování faktur a vrácení uhrazených částek, - tvrzení svědka, že zakázka byla vyfakturována pouze jednou konečnou fakturou v roce 2002, se nezakládá na pravdě, když dle zjištění správce daně svědek předložil Českomoravské hypoteční bance, a.s. za účelem proplacení úvěru 4 faktury vystavené žalobcem, a to v roce 1999 fakturu č. 9921 na částku 96.300,- Kč a v roce 2000 faktury č. 0001, 0023 a 0066 celkem na částku 961.658,- Kč.

Správce daně proto podle § 3, § 5, § 7 a § 23 ZDP zvýšil základ daně z příjmů fyzických osob žalobce za rok 2000 o částku 961.658,- Kč. Zpráva o daňové kontrole byla s žalobcem projednána dne 20.7.2005. Žalobce ve vyjádření ke kontrolnímu zjištění ze dne 14.8.2005 navrhl výslech svědka R. K., s tím, že je schopen potvrdit výpověď svědka J. M. o stornování faktur a o vrácení části záloh. Správce daně ve sdělení ze dne 12.9.2005 žalobci oznámil, že výslech svědka R. K. považuje za nadbytečný, neboť tvrzení svědka J. M., že mu žalobce vyplatil v roce 2000 asi 900.000,- Kč a že tyto peníze použil na nákup nemovitosti, správce daně nezpochybňuje, ovšem toto tvrzení nemá žádný vliv na správné stanovení základu daně žalobce v roce 2000, proto nemohla být výpověď svědka J. M. osvědčena jako důkaz. Za této situace nemůže mít ani výpověď svědka R. K. vliv na základ daně žalobce zjištěný správcem daně v průběhu kontroly. Na základě shora uvedené zprávy o daňové kontrole správce daně dodatečným platebním výměrem ze dne 15.9.2005 č.j. 99219/05/393911/3761 žalobci dodatečně stanovil základ daně ve výši 961.658,- Kč a dodatečně vyměřil daň z příjmů fyzických osob za rok 2000 ve výši 280.619,- Kč. Proti tomuto dodatečnému platebnímu výměru podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 1.11.2006 č.j. 6977,10294/110/2006 zamítl. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že správce daně na základě tvrzení žalobce o výši marže zakázky vyjádřil pochybnosti, zda se v daném případě nejednalo o dvě samostatné zakázky, a vyzval žalobce k předložení zakázkového listu na stavební práce provedené podle smlouvy ze dne 27.10.1999 (předložené Českomoravskou hypoteční bankou, a.s.), včetně dokladů týkajících se faktur č. 0001, 0023 a 0066, a dokladů, kterými byly tyto faktury stornovány. Dále byl žalobce vyzván k předložení vyúčtovací faktury č. 2006 ze dne 9.10.2001 k předmětné zakázce, příjmu doplatku ve výši 560.000,- Kč na základě této faktury a knihy vydaných a přijatých faktur za roky 1999 a 2000. Žalobce v odpovědi na tuto výzvu uvedl, že se jednalo pouze o jednu zakázku, k prokázání stornování předmětných faktur navrhl opakovaný výslech svědka J. M. a výslech svědka J. V., předložil fotokopii faktury č. 2006 ze dne 9.10.2001 na částku 2.415.000,- Kč s odpočtem záloh ve výši 1.852.824,20 Kč, tj. s doplatkem 562.175,80 Kč, doklad o příjmu tohoto doplatku nedoložil s odůvodněním, že mu byl odcizen. Svědek J. V. potvrdil, že byl přítomen podpisu smlouvy s manžely M. v březnu 1998 a že mu není nic známo o nějakém dodatku k této smlouvě. Svědek J. M. uvedl, že smlouvu ze dne 27.10.1999 s žalobcem uzavřel, storna faktur viděl, žalobce ho o stornování faktur vždy informoval a že práce na této zakázce byly provedeny. Svědek Ing. L. P. potvrdil, že provedl rozpočet zakázky na stavbu podle smlouvy ze dne 27.10.1999 ve výši 4.344.789,29 Kč bez DPH a na dostavbu ve výši 935.906,60 Kč bez DPH, odmítl však tuto hodnotu potvrdit s tím, že se jednalo o hrubý odhad nákladů. Rozhodnutí žalovaného bylo následně zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.1.2008 č.j. 22Ca 506/2006-26 a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. V tomto dalším řízení byl proveden výslech svědka R. K., a to dne 20.8.2008 (protokol č.j. 95419/08/393931/0482). Následně správce daně provedl vyhodnocení této výpovědi při ústním jednání s žalobcem dne 10.9.2008 (protokol č.j. 100370/08/393931/0482), přičemž dospěl k závěru, že tato svědecká výpověď neovlivnila závěr kontrolního zjištění, jelikož nepodpořila tvrzení žalobce, že počátkem roku 2000 byla část záloh ve výši 960.000,- Kč vrácena žalobcem J. M., když svědek sice uvedl, že počátkem ledna 2000 byl přítomen vrácení této částky, peníze však nepočítal, bylo mu jen řečeno, o jakou částku se jedná, o písemném potvrzení předání peněz nic neví a o tom, že se jednalo o vrácení zálohy, ví od J. M.. Není mu známo, že zálohy uhrazené J. M. v letech 1998 a 1999 byly v průběhu roku 1999 žalobcem proinvestovány, ani to, od koho nebo kde získal žalobce peníze vyplacené J. M. a žádné případné další důležité skutečnosti ke sdělení nemá. Žalobce vyjádřením ze dne 30.9.2008 zpochybnil závěry vyhodnocení svědeckých výpovědí s tím, že tvrzené skutečnosti má jim za prokázané, přičemž poukázal také na to, že správce daně výpověď J. M., že mu byly počátkem roku 2000 vráceny peníze v uvedené částce, nezpochybnil. Správce daně v reakci na toto stanovisko v rámci ústního jednání ze dne 3.11.2008 chronologicky shrnul průběh dosavadního daňového řízení a vyjádřil se k námitkám žalobce, když uvedl mj., že tvrzení J. M., že mu byla žalobcem předána finanční částka, nebylo zpochybněno, avšak tato svědecká výpověď nebyla osvědčena ve vztahu k předmětné konkrétní záloze z toho důvodu, že svědeckou výpovědí nebylo potvrzeno, že se jednalo právě o vrácení předmětné zálohy, ani její přesná výše. Na základě uvedeného setrval správce daně na svých původních závěrech ohledně dodatečného vyměření daně a žalovaný následně napadeným rozhodnutím odvolání žalobce zamítl.

Z rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 22.5.2007 č.j. 4 T 129/2006-258 krajský soud zjistil, že žalobce byl uznán vinným, že jako podnikatel podnikající pod obchodním jménem S. M. – stavební práce podal u Finančního úřadu v Přerově neúplné daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období kalendářního roku 2000 s uvedením celkových příjmů ve výši 2.600.729,- Kč a s vypočtenou daňovou povinností ve výši 8.865,- Kč, do něhož pak záměrně nezahrnul jiné své příjmy v úhrnné výši 961.658,- Kč, které na základě jím vystavených daňových dokladů č. 001/2000, 0023/2000 a 0066/2000 obdržel od svého odběratele J. M. za provedené stavební práce na stavbě jeho rodinného domu v D., přičemž výše popsaným jednáním sledoval zatajení skutečně dosažených příjmů s cílem získání neoprávněného majetkového prospěchu na úkor státního rozpočtu České republiky, když takto zkrátil daň z příjmů fyzických osob o částku 280.619,- Kč, čímž spáchal trestný čin krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ust. § 148 odst. 1 trestního zákona.

Z usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 23.10.2007 č.j. 55 To 325/2007-281 krajský soud zjistil, že odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 22.5.2007 č.j. 4 T 129/2006-258 bylo zamítnuto.

Podle ust. § 52 odst. 2 věty první s.ř.s. soud je vázán rozhodnutím soudů o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, jakož i rozhodnutím soudu o osobním stavu.

Ve smyslu citovaného ust. § 52 odst. 2 věty první s.ř.s. je soudní přezkum v posuzované věci limitován vázaností soudu soudním rozhodnutím o spáchání trestného činu žalobcem. Ze skutkové věty vymezené ve výroku trestního rozsudku je nezpochybnitelné, že žalobce byl uznán vinným trestným činem za spáchání skutku, jenž je identický s předmětem daňového řízení a také vyčíslení částky, o kterou zkrátil daň z příjmů fyzických osob, je identické s výší dodatečně vyměření daně. Žalobce v podané žalobě zpochybnil skutková zjištění správních orgánů obou stupňů a zejména vyhodnocení provedených důkazů. Skutkový stav posuzované věci však byl prokázán v soudním řízení trestním a vyhodnocen ve shora citovaném trestním rozsudku Okresního soudu v Přerově, jímž byl žalobce uznán vinným trestným činem krácení daně dle ust. § 148 odst. 1 trestního zákona. V souladu s ust. § 52 odst. 2 věty první s.ř.s. je soud ve správním soudnictví vázán rozhodnutím soudu o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, takže zdejšímu soudu již nepřísluší, aby v posuzované věci hodnotil skutkový stav.

Na základě shora uvedeného krajský soud žalobu podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu soudního spisu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

V Ostravě dne 25. května 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Monika Javorová, v. r. Marcela Jánová předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru