Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Af 61/2010 - 37Rozsudek KSOS ze dne 29.04.2011


přidejte vlastní popisek

22Af 61/2010 – 37

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Ondřeje Mrákoty

v právní věci žalobkyně Ing. R. L., zastoupené JUDr. Jaromírem Hanušem,

advokátem se sídlem v Ostravě, Kosmova 20/961, proti žalovanému Finančnímu

ředitelství v Ostravě, se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Na Jízdárně 3, o

přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 31.5.2010 č.j. 4695/09-1302-806170, ve

věci daně z přidané hodnoty,

takto:

I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 31.5.2010 č.j.

4695/09-1302-806170 se pro nezákonnost zrušuje a věc se vra-

c í žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení

částku 9.200,- Kč ve lhůtě 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku

k rukám JUDr. Jaromíra Hanuše, advokáta se sídlem v Ostravě,

Kosmova 20/961.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 31.5.2010 č.j. 4695/09-1302-8061170, jímž bylo změněno rozhodnutí Finančního úřadu v Karviné ze dne 10.2.2009 č.j. 9210/09/367910804138, kterým byla žalobkyni dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2005, a to způsobem specifikovaným ve výroku napadeného rozhodnutí.

Žalobkyně namítla nezákonnost napadeného rozhodnutí. V rámci odvolacího řízení uložil žalovaný správci daně doplnění skutečností vztahujících se k obchodování s členskými podíly družstevních bytů, přičemž zjištěné skutečnosti následně zohlednil tak, že rozdíl mezi nabývací cenou a prodejní cenou dodatečně zdanil daní z příjmů fyzických osob. V posuzovaném zdaňovacím období se jednalo o převod členských práv a povinností k bytu č. 4 na ulici T. č.p. X v K.-M., za který žalobkyně obdržela částku 500.000,- Kč, přičemž v této částce byla podle žalovaného zahrnuta hodnota členského podílu ve výši 8.163,- Kč, která není pro účely DPH považována za poskytnutí služby ve smyslu ust. § 14 odst. 1 písm. c) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění platném do 31.12.2009 (dále jen ZDPH). Zbývající částka 491.837,- Kč pak představuje hodnotu poskytnuté služby včetně daně za převod práva podle ust. § 14 odst. 1 ZDPH (základ daně 413.291,- Kč a daň 78.546,- Kč). Žalobkyně ve svém vyjádření k výsledkům doplněného dokazování mj. uvedla, že názor na zdanění převodu práv a povinností nemá oporu v platné legislativě, přičemž odkázala právě na ust. § 14 odst. 5 písm. c) ZDPH. Žalovaný se v rámci odvolacího řízení s touto námitkou žalobkyně vůbec nevypořádal, když jen tvrdil opak bez řádného odůvodnění a poskytnutí informace, co ho k takovému závěru vedlo. Tím porušil zásadu dvojstupňového řízení podle ust. § 2 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSDP). Žalobkyně dále zdůraznila, že k závěru, že část ceny zaplacené za převod práv a povinností podléhá dani z přidané hodnoty a část nikoliv, dospěl výslovně odvolací orgán, a proto není pravdou jeho tvrzení uvedené v napadeném rozhodnutí, že se ztotožnil s názorem správce daně, když fakticky správci daně určil, jak má důkazní prostředky nově vyhodnotit. Spor mezi žalobkyní a žalovaným spočívá v právní otázce, zda lze cenu za převedení práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu rozdělit na dvě části, jak to učinil žalovaný, a to na hodnotu členského podílu, která není předmětem daně ve smyslu ust. § 14 odst. 5 písm. c) ZDPH a na cenu za poskytnutí služby, přičemž vyvstává otázka, jakou službu, která je předmětem daně z přidané hodnoty (dále jen DPH) podle ust. § 14 odst. 1 ZDPH, má žalovaný v souvislosti s převodem členského podílu na mysli. Ust. § 14 odst. 5 písm. c) ZDPH přitom výslovně upravuje, že za poskytnutí služby se nepovažuje převod obchodního podílu, popř. převod členství v družstvu. Z poznámky pod čarou k tomuto ustanovení plyne odkaz na § 227 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v platném znění (dále jen Ob.Z.) upravující vznik a zánik členství v družstvu. Z obou právních předpisů přitom plyne, že převod se děje smluvně i za úplatu. Žalobkyně tvrdí, že podle ust. § 14 odst. 5 písm. c) ZDPH se za poskytnutí služby nepovažuje převod členství v družstvu. Svůj právní názor žalovaný nijak neodůvodnil, a proto je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné (§ 32 odst. 3 a 11 a § 50 odst. 7 ZSDP).

Žalobkyně dále namítla, že odvolací orgán ji seznámil s výsledky doplnění odvolacího řízení písemně a pro své tvrzení o odmítnutí žalobkyně zúčastnit se ústního jednání nemá důkazy, když žalobkyně nebyla k žádnému jednání písemně předvolána.

Žalovaný ve vyjádření uvedl, že žalobkyně byla seznámena správcem daně s doplněním dokazování v rámci protokolu o ústním jednání ze dne 21.9.2009 č.j. 65834/09/3767930807640. Odvolací orgán se po obdržení výsledků doplněného řízení od správce daně rozhodl odvoláním napadené rozhodnutí změnit. Před vydáním rozhodnutí o odvolání měl proto snahu projednat přímo s žalobkyní výsledky doplňování odvolacího řízení a seznámit ji se skutečnostmi zjištěnými v průběhu řízení. Dne 2.3.2010 v telefonickém rozhovoru s žalobkyní byl odvolacím orgánem žalobkyni navržen termín konání ústního jednání k projednání výsledků doplňování odvolacího řízení, k čemuž žalobkyně sdělila, že dne 3.3.2010 nastupuje na lékařské ošetření do Fakultní nemocnice v Ostravě na dobu asi 14 dnů a navrhla, aby s výsledky byla seznámena písemně s tím, že se do navrženého termínu vyjádří písemně, a to i z toho důvodu, že by se nebyla schopna k problematice DPH v rámci ústního jednání vyjádřit. O tomto telefonickém rozhovoru byl učiněn úřední záznam ze dne 2.3.2010 č.j. 1577/10-1302-806170. Žalovaný pak zaslal žalobkyni dne 30.3.2010 sdělení č.j. 2364/10-1302-806170, jehož součástí byl úřední záznam ze dne 27.4.2010, v němž byly uvedeny skutečnosti pro vydání rozhodnutí žalovaným o změně rozhodnutí ve věci dodatečného vyměření DPH. Žalovaný má proto za to, že žalobkyně byla s výsledky doplnění odvolacího řízení řádně seznámena správními orgány obou stupňů. Dále žalovaný uvedl, že prokázané převody členských práv a povinností k družstevním bytům ze strany žalobkyně v rámci kontrolovaného období vykazují veškeré znaky soustavnosti a tudíž bylo toto počínání ze strany žalobkyně vyhodnoceno jako ekonomická činnost ve smyslu ust. § 5 odst. 2 ZDPH. Z hlediska ust. § 14 odst. 5 písm. c) ZDPH se uskutečněný převod práv a povinností nepovažuje za poskytnutí služby a uvedenou částku členského podílu ve výši 8.163,- Kč nelze považovat za předmět daně z přidané hodnoty. V posuzované věci v případě smlouvy o smlouvě budoucí o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu ze dne 30.8.2005 uzavřené mezi žalobkyní a nabyvatelem, je mj. uvedeno v bodu 4 smlouvy, že částka odstupného ve výši 500.000,- Kč bude uhrazena do dne 30.9.2005. Tato částka zahrnovala i úplatu za postoupení práva k užívání předmětného družstevního bytu. Dle ust. § 14 odst. 1 ZDPH je převod práva definován jako služba podléhající základní sazbě DPH. Dále žalovaný uvedl k námitce žalobkyně o porušení zásad dvojinstančnosti řízení, že správce daně ve zprávě o kontrole ze dne 23.1.2009 neposuzoval činnost žalobkyně týkající se převádění jejích členských podílů k družstevním bytům, a proto žalovaný v rámci odvolacího řízení uložil správci daně, aby se zabýval mj. i touto problematikou. Správce daně pak prověřil nově skutečnosti ohledně převodu členských práv k družstevním bytům v souladu s pokyny odvolacího orgánu. V této souvislosti poukázal žalovaný na usnesení Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) ze dne 14.4.2009 č.j. 5 Afs 15/2007-75, v němž NSS konstatoval, že doplnění řízení ani dokazování provedené v rámci odvolacího řízení nelze považovat za nepřípustné ani s ohledem na zásadu dvojinstančnosti. Současně zde bylo vysloveno, že jestliže zákon umožňuje odvolacímu orgánu změnit rozhodnutí správce daně I. stupně i v neprospěch odvolatele, je tím zásada dvojinstančnosti do určité míry prolomena. Žalovaný má za to, že postupoval v souladu s právními předpisy. Žalovaný vyslovil také nesouhlas s námitkou žalobkyně směřující proti nedostatečnému odůvodnění napadeného rozhodnutí, když má za to, že vyhodnotil všechny provedené a předložené důkazy dostatečně a sdělil svůj závěr v souladu s požadavky ZSDP. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

Žalobkyně v replice uvedla, že žalovaný přesně neoznačil či neuvedl znaky soustavnosti, které byly ze strany žalobkyně naplněny a neodůvodnil tak dostatečně svůj právní závěr v souvislosti s převody členských práv a povinností žalobkyní. Žalovaný nijak neodůvodnil svůj názor, že právě částka členského podílu se nepovažuje ve smyslu ust. § 14 odst. 5 písm. c) ZDPH za poskytnutí služby. K žalovaným zmiňované smlouvě o smlouvě budoucí ze dne 30.8.2005 uzavřené mezi žalobkyní a nabyvatelkou žalobkyně uvedla, že tato smlouva skutečně existuje a v jejím bodě 4. je uvedeno, že smluvní cena za převod členství bude činit 500.000,- Kč. Smlouva neobsahuje žádné rozdělení ceny a nelze z ní vydedukovat skutečnosti, k nimž dospěl žalovaný. Cena 500.000,- Kč byla sjednána jako cena za převod členských práv a povinností. Žalobkyně dále setrvala na svém názoru o porušení zásady dvojinstančnosti řízení s tím, že žalovaný svůj právní názor nedostatečně odůvodnil. Dále uvedla, že ve vztahu ke způsobu seznámení s výsledky doplněného dokazování má za to, že z ústní omluvy požadované účasti na projednání nelze dovozovat, že se žalobkyně odmítla seznámení zúčastnit.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen s.ř.s.) a v souladu s dispoziční zásadou (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.) byl vázán žalobními body obsaženými v žalobě.

Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že u žalobkyně proběhla daňová kontrola na DPH za zdaňovací období 1. až 4. čtvrtletí roku 2005 a 1. až 4. čtvrtletí roku 2006. Výsledky kontroly byly obsaženy ve zprávě o daňové kontrole ze dne 12.12.2008, která byla projednána se zástupcem žalobkyně – daňovým poradcem Zbygniewem Mrózkem dne 23.1.2009. Daňová kontrola byla věcně zaměřena převážně na činnost žalobkyně týkající se zprostředkovávání pronájmů bytů. Na základě kontrolních zjištění byla žalobkyni rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 10.2.2009 č.j. 9210/09/367910804138 dodatečně vyměřena DPH za 4. čtvrtletí 2005 ve výši 16.869,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, v němž namítla mj. nesprávné stanovení základu daně a výpočtu daně za 4. čtvrtletí roku 2005 s tím, že správce daně si špatně vyhodnotil jako příjem částku, která představovala poplatek za sepis smlouvy, když se nejednalo o příjem z podnikání, neboť žalobkyně pronajímala svůj vlastní majetek (pronájem družstevního bytu v K.-M. manželům T.). V rámci odvolacího řízení uložil žalovaný správci daně v souladu s ust. § 50 odst. 3 ZSDP doplnění řízení pokynem ze dne 16.6.2009, jímž správci daně uložil, aby ve vztahu k pronajímání bytů dalším dokazováním prověřil správnost svých výpočtů a případně upřesnil základy daně u nájmů bytů. Dále správce daně zavázal k prověření obchodování žalobkyně s členskými podíly a převody bytů v osobním vlastnictví, když sice tyto skutečnosti již správce daně prověřoval, uvedená zjištění se však nepromítla do zprávy o daňové kontrole. Za tímto účelem měl správce daně provést nové výpočty DPH, které budou zahrnovat i obchodování s členskými podíly a převody bytů v osobním vlastnictví. Na základě tohoto pokynu správce daně v rámci dalšího dokazování mj. zjistil, že ve 4. čtvrtletí roku 2005 žalobkyně převedla členský podíl ve Stavebním bytovém družstvu DRUBYD (dále jen SBD) za prodejní cenu 500.000,- Kč, kdy hodnota členského podílu tvořila 8.163,- Kč. Správce daně v protokolu o ústním jednání ze dne 21.9.2009 č.j. 65834/09/367930807640 z těchto údajů vypočetl hodnotu poskytnuté služby za převod práva tak, že od prodejní ceny členského podílu ve výši 500.000,- Kč odečetl hodnotu členského podílu ve výši 8.163,- Kč a dospěl k částce 491.837,- Kč, z níž odečetl 19% DPH, tj. 78.546,- Kč a zbylou částku ve výši 413.291,- Kč označil za základ daně. S tímto výpočtem byla žalobkyně seznámena spolu s dalšími skutečnostmi zjištěnými v doplněném dokazování seznámením s uvedeným protokolem dne 21.9.2009, což stvrdila svým podpisem. Protokol obsahuje poznámku, že nebyl celý přečten v důsledku časové tísně daňového subjektu. Žalobkyně na obsah protokolu reagovala sdělením ze dne 9.10.2009, v němž uvedla, že pořízení členských práv k bytu a jejich následný převod nelze považovat za ekonomickou činnost. Uvedená členská práva si pořídila jako investici, nehodlala s nimi obchodovat a prodala je z důvodů uvedených v protokolech (zejména z důvodu, že pro ni nebyly jako investice dále zajímavé), jednalo se o činnost nahodilou, která nenaplňovala znak soustavnosti. Nesouhlasí proto s promítnutím těchto aktivit do daňového přiznání. Dle úředního záznamu žalovaného ze dne 2.3.2010 byl téhož dne v rámci telefonického rozhovoru s žalobkyní navržen termín konání ústního jednání, na což žalobkyně sdělila, že dne 3.3.2010 nastupuje lékařské ošetření do fakultní nemocnice, kde bude pobývat asi 14 dní a navrhla, aby byla s novými skutečnostmi seznámena písemně s tím, že se také písemně vyjádří, a to i z toho důvodu, že by nebyla schopna se k problematice DPH v rámci ústního jednání vyjádřit. Dne 30.3.2010 byl úřední záznam ze dne 24.3.2010 č.j. 2363/10-1302-806170 o skutečnostech zjištěných správcem daně zaslán žalobkyni, jíž byl také dne 31.3.2010 doručen dle doručenky založené ve správním spise. V úředním záznamu žalovaný převzal vyčíslení základu daně za 4. čtvrtletí roku 2005 učiněné správcem daně v protokolu ze dne 21.9.2009 a upřesnil, že v případě prodeje členského podílu je v prodejní ceně zahrnuta jednak hodnota členského podílu, který není pro účely DPH považován dle ust. § 14 odst. 5 písm. c) ZDPH za plnění, a jednak hodnota poskytnuté služby za převod práva, která je dle ust. § 14 odst. 1 ZDPH zdanitelným plněním. Za převod práva je dle ust. § 14 odst. 1 písm. a) ZDPH považován převod členských práv k družstevnímu bytu. Žalobkyně sdělením ze dne 7.4.2010 vyjádřila svůj nesouhlas s uvedeným postupem s tím, že ani odůvodnění žalovaného nepovažuje za srozumitelné a přezkoumatelné, když v ust. § 14 odst. 5 písm. c) ZDPH je uvedeno, že za poskytnutí služby se nepovažuje převod obchodního podílu, případně převod členství v družstvu. Dne 31.5.2010 pod č.j. 4695/09/1302-806170 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, v němž uvedl k námitce žalobkyně ze dne 7.4.2009, že se s jejím názorem ztotožňuje pouze v tom, že pro účely DPH není převod členství v družstvu podle ust. § 14 odst. 5 písm. c) ZDPH službou a tudíž není předmětem daně. Tato skutečnost se však v posuzované věci vztahuje pouze na částku členského podílu ve výši 8.163,- Kč, kterou nepovažuje za poskytnutí služby. Podle názoru žalovaného správce daně správně posoudil úplatu ve výši 491.837,- Kč jako službu – převod práva ve smyslu ust. § 14 odst. 1 ZDPH, když tento převod práva byl uskutečněn žalobkyní, která tuto činnost uskutečnila v rámci své ekonomické činnosti (str. 9 odst. 4 napadeného rozhodnutí).

Podle ust. § 14 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., zákona o dani z přidané hodnoty, ve znění platném do 31.12.2008 (dále jen ZDPH) poskytnutím služby se pro účely tohoto zákona rozumí všechny činnosti, které nejsou dodáním zboží nebo převodem nemovitosti. Poskytnutím služby se rozumí také převod práv.

Podle ust. § 14 odst. 5 písm. c) ZDPH za poskytnutí služby se však nepovažuje převod obchodního podílu, případně převod členství v družstvu.

Krajský soud se především zabýval posouzením žalobní námitky nezákonnosti právního názoru žalovaného, že pod pojem převod členství v družstvu ve smyslu ust. § 14 odst. 5 písm. c) ZDPH lze podřadit pouze hodnotu členského podílu, zatímco převod členských práv k družstevnímu bytu je službou ve smyslu ust. § 14 odst. 1 písm. a) ZDPH a jako takový je předmětem DPH. Prvotně je nezbytné upřesnit pojmy převod členství k družstvu, hodnota členského podílu a členská práva a povinnosti a jejich vzájemné vazby. Z ust. § 227 a násl. Ob.Z. lze dovodit, že základním právním institutem v této oblasti právních vztahů je členství v družstvu, které vzniká po splnění podmínek vyplývajících ze zákona (Ob.Z.) a stanov družstva, přičemž jednou z forem vzniku členství je převod členství (§ 227 odst. 2 písm. c) Ob.Z.). Podrobnější úpravu členství, jeho vzniku a zániku upravují stanovy družstva (§ 227 odst. 5 Ob.Z.). Z uvedeného lze dovodit, že členská práva a povinnosti jsou spojena s členstvím, v posuzovaném případě s členstvím v bytovém družstvu, a logicky tedy pojmově jde o pojem užší, podřazený pod právní institut členství v družstvu. Práva a povinnosti člena družstva se neoddělitelně vážou k institutu členství v družstvu. Jejich vzájemnou propojenost lze dovodit např. z ust. § 230 věty druhé Ob.Z., podle kterého členská práva a povinnosti spojená s členstvím přecházejí na nabyvatele ve vztahu k družstvu předložením smlouvy o převodu členství příslušnému družstvu nebo pozdějším dnem uvedeným v této smlouvě. Pokud jde o žalovaným vymezený termín „hodnota členského podílu“, pak takový pojem Ob.Z. v ustanoveních upravujících právní vztahy týkající se družstev nezná. Zákonná úprava obsahuje např. členský vklad (§ 222 odst. 2 nebo § 223 odst. 3 Ob.Z.), případně vstupní vklad (např. § 226 odst. 1 písm. d) Ob.Z.) nebo také vypořádací podíl člena družstva (§ 232 odst. 3 a § 233 Ob.Z.). Z povahy věci lze bez ohledu na citovanou právní úpravu usoudit, že označením „hodnota členského podílu“ žalovaný zřejmě mínil hodnotu, za kterou žalobkyně členství v družstvu nabyla. Z logiky věci však plyne, že i tato „hodnota členského podílu“ bude podřazena základnímu institutu členství v družstvu, neboť se k němu neoddělitelně váže. Ust. § 14 odst. 5 písm. c) ZDPH vymezující výluku z pojmu služba ve smyslu ust. § 14 odst. 1 ZDPH tuto výluku jednoznačně formuluje jako převod členství v družstvu. Na základě této zákonné úpravy a s odkazem na shora uvedené pojmové vymezení vyplývající z příslušných ustanovení Ob.Z. dospěl krajský soud k závěru, že institut členství v družstvu je pro účely převodu ve smyslu ust. § 14 odst. 5 písm. c) ZDPH obsahově nedělitelný. Dojde-li k převodu členství v družstvu, dojde k převodu všech práv a povinností, která s členstvím v družstvu souvisí. Členství v družstvu je právní vztah o určitém zákonem (Ob.Z.) a stanovami vymezeném obsahu tvořeném vzájemnými právy a povinnosti člena a družstva. Upravuje-li pak zákon v ust. § 14 odst. 5 písm. c) ZDPH jako výjimku převod členství v družstvu, má tím na mysli převod tohoto právního vztahu. Na základě shora uvedené právní argumentace dospěl krajský soud k závěru o důvodnosti této žalobní námitky, neboť žalovaný postupoval v rozporu se zákonem, když pod ust. § 14 odst. 5 písm. c) ZDPH podřadil pouze „hodnotu členského podílu“.

Další žalobní námitku, týkající se porušení zásady dvojinstančnosti řízení, neshledal krajský soud důvodnou. Jak správně poukázal žalovaný, jestliže zákon umožňuje odvolacímu orgánu v rámci odvolacího řízení výsledky daňového řízení doplňovat (§ 50 odst. 3 ZSDP) a přezkoumávané rozhodnutí mj. změnit (§ 50 odst. 6 ZSDP), a to i v neprospěch odvolatele (§ 50 odst. 3 věta druhá ZSDP), půjde v takových případech vždy o částečné, avšak legální omezení zásady dvojinstančnosti a takový postup pak nelze označit za nezákonný, ovšem za předpokladu, že budou respektována procesní práva daňového subjektu. Nedůvodnou shledal krajský soud tuto námitku také v části, kdy žalobkyně vytýkala žalovanému formulaci, že se ztotožnil s názorem správního orgánu I. stupně, když se jednalo de facto o jeho vlastní názor. Je pravdou, že žalovaný svým pokynem ze dne 16.6.2009 „přiměl“ správce daně k tomu, aby zaměřil další dokazování tímto směrem. Správce daně poté provedl vlastní šetření a vyhodnocení, byť byl při něm vázán pokynem odvolacího orgánu. Použitá formulace, že se žalovaný ztotožnil s názorem správního orgánu I. stupně (evidentně s názorem vzniklým v doplněném řízení), tedy podle krajského soudu odpovídá procesnímu postupu a není v rozporu se skutkovým ani právním stavem.

Na shora uvedenou žalobní námitku nepřímo navazuje poslední žalobní námitka, že o odmítnutí žalobkyně zúčastnit se ústního jednání nemá žalovaný žádné důkazy. Ani tuto žalobní námitku krajský soud důvodnou neshledal. Obsahem správního spisu má za prokázané, že žalobkyně byla s výsledky doplněného dokazování v rámci odvolacího řízení seznámena dvojím způsobem, jednak ústně dne 21.9.2009 správcem daně, přičemž nelze správci daně klást za vinu, že se s podklady neseznámila beze zbytku v důsledku své časové tísně, což nakonec žalobkyně ani nenamítala. Podruhé byla s výsledky doplněného dokazování seznámena písemně žalovaným úředním záznamem ze dne 24.3.2010, který jí byl doručen dne 31.3.2010, na jehož základě se mohla k věci písemně vyjádřit, což také učinila. Tvrzení žalobkyně, že zdůvodnění žalovaného, že se odmítla zúčastnit ústního jednání, není důkazně podloženo, je sice pravdivé, neboť úřední záznam o telefonickém hovoru žalovaného s žalobkyní, v němž měla žalobkyně tuto formu seznámení se s výsledky doplněného řízení odmítnout s ohledem na své osobní důvody, nemá dostatečnou vypovídací hodnotu, když jde o jednostranný úkon žalovaného. Žalobkyně však v podané žalobě nepopřela, že by událost popsaná v úředním záznamu nenastala, když pouze tvrdila, že k tomu, že se tak stalo, nemá žalovaný důkazy. Krajský soud tedy neshledal žádné relevantní důvody, pro které by pravdivost úředního záznamu žalovaného zpochybnil, ale především má za to, že tímto procesním postupem nebyla žalobkyně nijak zkrácena na svých procesních právech, neboť s výsledky doplněného dokazování byla i podruhé řádně seznámena včetně závěrů, které z nich dovodil žalovaný, o čemž svědčí i to, že na zaslané podklady reagovala svým vyjádřením ze dne 7.4.2010.

Na základě právní argumentace uvedené k první žalobní námitce krajský soud napadené rozhodnutí zrušil pro nezákonnost (§ 78 odst. 1 s.ř.s.). Současně věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). Při novém projednání věci je žalovaný vázán právním názorem soudu (ust. § 78 odst. 5 s.ř.s.). Ve věci bylo rozhodnuto bez jednání v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobkyni, která měla ve věci úspěch, vznikly s tímto řízením náklady zaplacením soudního poplatku ve výši 2.000,- Kč a dále náklady v souvislosti s právním zastoupením, a to za 3 úkony právní služby po 2.100,- Kč a 3x režijní paušál po 300,- Kč (ust. § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění), tj. celkem 7.200,- Kč. Náklady řízení tedy celkově činí částku 9.200,- Kč. Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o.s.ř.), týkající se nabytí právní moci rozhodnutí stanovil soud žalovanému k plnění lhůtu 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (ust. § 54 odst. 5 s.ř.s., § 159 a § 160 o.s.ř.). Podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. za použití ust. § 64 s.ř.s. zavázal soud žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 29. dubna 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Monika Javorová, v. r. Marcela Jánová předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru