Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Af 55/2010 - 25Rozsudek KSOS ze dne 15.12.2011

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
7 Afs 1/2012 (zastaveno)

přidejte vlastní popisek


28Cad
16/2008-10

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Sedmíkovou ve věci žalobce: Alii ADEM, ul. S.Vrapčiště, Gostinac, Makedonie proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Křížová 25, Praha 5, o starobní důchod, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9.7. 2007 č.j. 371 155 600, takto:

I. Rozhodnutí žalované ze dne 9.7. 2007 č.j. 371 155 600 se

zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku zamítla Česká správa sociálního zabezpečení žádost žalobce o starobní důchod a to pro nesplnění podmínek § 29 zákona číslo 155/95 Sb., v platném znění. Současně odkázala na Úmluvu mezi Československou republikou a Federativní republikou Jugoslávií o sociálním pojištění číslo 3/1958 Sb. (dále jen Úmluva). V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná konstatovala, že žalobce nesplnil potřebnou dobu pojištění, neboť v dobách, které uvedl ve své žádosti, nebyl na území České republiky a Slovenské republiky sociálně pojištěn.

pokračování
28Cad 16/2008

(K.ř.č. 1a - rozsudek)

Ve včas podáné žalobě žalobce nesouhlasil se zamítavým rozhodnutím, když tvrdil konkrétní doby pojištění na území České republiky i Slovenské republiky, jejichž zhodnocení se pro zápočet dob pojištění a následného přiznání starobního důchodu domáhal. Mělo se jednat o období od 27.4.1964 do 1.6.1967, dále o dobu od 23. 6.1972 do 1.10. 1996, pro které doložil listinné důkazy. Požádal po přezkoumání napadeného rozhodnutí.

Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 31. 3.2008 zopakovala námitky uvedené v žalobě a konstatovala následující: žalobce uplatnil žádost o starobní důchod prostřednictvím makedonského nositele pojištění dne 7.8. 2006. Doby označené v žalobě uvedl jako doby pojištění na území České republiky i Slovenské republiky, jejichž zhodnocení se domáhá. K důkazu předložil potvrzení o výkonu zaměstnání v rozmezí let 1967 až 1969, která byla vykonávána u různých zaměstnavatelů se sídlem na území nynější Slovenské republiky. Dále doložil koncesní listinu vydanou Okresním úřadem v Hradci Králové dne 7.9.1993. Žalovaná tedy šetřila dobu pracovní činnosti žalobce (dobu pojištění) jako osoby samostatně výdělečně činné u Okresní správy sociálního zabezpečení v Hradci Králové s odkazem na § 6 odst. 4 písm. ch) zákona číslo 582/1991 sb., v platném znění, neboť dotyčná vede evidenci pro účely důchodového pojištění jednak osob samostatně výdělečně činných a dále občanů dobrovolně účastných důchodového pojištění, kteří si platí pojistné na toto pojištění. Z výpisu – odpovědi kompetentního orgánu nicméně zjistila, že žalobce nebyl v letech 1993 a 1994 účasten důchodového pojištění, a proto tuto dobu není možné podle § 5 odst. 1 písm. e) zákona číslo 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, považovat pro účely důchodového pojištění za pojištěnou dobu. Je tak evidentní, že žalobce na území České republiky nezískal ani jeden rok doby pojištění.

Žalované se rovněž vyjádřil k době případného pojištění, kterou měl žalobce získat na území Slovenské republiky. V tomto směru odkázala na právní úpravu vztahů v oblasti sociálním zabezpečení mezi Českou republikou a Slovenskou republikou, která je zakotvená ve Smlouvě o sociálním zabezpečení č. 228/1993 Sb. (dále jen Smlouva) a Správním ujednání o provádění Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení (dále jen Správní ujednání) č. 117/2002 Sb. m.s. Zdůraznila článek 20 odst. 1 Smlouvy, podle kterého se doby zabezpečení získané přede dnem rozdělení České a Slovenské Federativní republiky považují za doby zabezpečení toho smluvního státu, na jehož území měl zaměstnavatel sídlo ke dni rozdělení republiky nebo naposledy před tímto dnem.

Ze shromážděných důkazů vyplývá, že před 1.1.1993 (k datu rozdělení Federace) byl žalobce zaměstnán u Komunálních služeb města Nové Město nad Váhom, přičemž tato organizace měla sídlo na území Slovenské republiky (článek 15 Správního ujednání ), a proto je ke zhodnocení dob pojištění získaných žalobcem do data 31.12.1992 příslušný slovenský nositel pojištění v souladu s již zmiňovanou Smlouvou. Žalovaná připustila, že její pochybení spočívalo v opomenutí v tom směru, že slovenskému nositeli pojištění nepostoupila v souladu s článkem 19 pokračování

(K.ř.č. 1a - rozsudek)

Správního ujednání žádost žalobce o starobní důchod k vyřízení. Přesto toto pochybení nemá dle přesvědčení žalované vliv na rozhodnutí samotné, neboť žalobce podle českých právních předpisů nezískal ani 12 měsíců doby pojištění, a proto mu nemohl vzniknout nárok na starobní důchod dle požadavků § 29 zákona číslo 155/1995 Sb. (článek 17 Smlouvy). I přes dílčí pochybení s ohledem na skutková zjištění žalované setrvala na správnosti svého rozhodnutí a navrhla zamítnutí žaloby.

Krajský soud projednal žalobu v souladu z ustanovením § 75 odst. 2 soudního řádu správního a zjistil následující: informace, které přehledně citovala žalovaná ve svém vyjádření, plně korespondují souhrnu informací a důkazů obsažených ve správním spise žalované. Důkazní materiály jsou velmi kusé, krajský soud proto plně odkazuje na výčet provedený žalovanou a zachycený v jejím již zmiňovaném vyjádření. Pro další postup v řízení o žalobě je dle názoru krajského soudu zásadní ta skutečnost, že žalobce ke dni rozdělení federace, tedy do 31.12.1992, vykonával pracovní činnost na území Slovenské republiky a to ve prospěch slovenského zaměstnavatele se sídlem na jejím území. Článek 20 odst. 1 citované Smlouvy řeší danou situaci následovně: Doby zabezpečení získané přede dnem rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky se považují za doby zabezpečení toho smluvního státu, na jehož území měl zaměstnavatel občana sídlo ke dni rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky nebo naposledy před tímto dnem. Čl. 15 odst. 1 Správního ujednání toto upřesňuje následovně: Sídlem zaměstnavatele se rozumí adresa, která je jako sídlo zapsána v obchodním rejstříku. Je-li zaměstnavatelem fyzická osoba, je sídlem adresa, která je v obchodním rejstříku uvedena jako místo podnikání; je-li zaměstnavatelem odštěpný závod nebo jiná organizační složka zapsaná v obchodním rejstříku, rozumí se sídlem zaměstnavatele adresa tohoto odštěpného závodu nebo organizační složky.

Bez dalšího je zřejmé, že k rozhodování o žádosti žalobce je povolán slovenský nositel pojištění, jak sama žalovaná připustila. Poukázala přitom na své formální pochybení spočívající v tom, že v souladu s článkem 19 odst. 1 Správního ujednání nepostoupila žádost žalobce k vyřízení slovenskému nositeli pojištění, který byl v této fázi řízení k rozhodování věcně příslušným, cituji: “Je-li žádost o dávku důchodového zabezpečení uplatněna u nositele zabezpečení jednoho smluvního státu a k rozhodnutí o dávce je příslušný (také příslušný) nositel zabezpečení druhého smluvního státu, žádost (popřípadě její kopie) se postoupí nositeli zabezpečení tohoto druhého smluvního státu.”

Sama žalovaná správně poukázala, že po rozdělení Federace se řídí vztahy ve věcech důchodového pojištění Smlouvou, přičemž v konkrétním případě je pro posouzení důvodnosti žádosti žalobce stěžejní článek č. 20 této Smlouvy. Žalovaná tyto skutečnosti zmiňuje ve svém vyjádření, nicméně v rozhodnutí samotném se ve výrokové části opírá toliko o § 29 zákona o důchodovém pojištění a Úmluvu mezi Československou republikou a Federativní republikou Jugoslávií o sociálním pojištění. Přesto v odůvodnění napadeného rozhodnutí hodnotí i pracovní působení pokračování

(K.ř.č. 1a - rozsudek)

žalobce na území Slovenské republiky - krajský soud podotýká že se závěrem negativním, přičemž neobjasňuje právní podklad kterým by svůj postup ozřejmila. Tato rozhodovací činnost ovšem žalované nepřísluší a je zjevné, že v dané fázi řízení nepostupovala v souladu s platnou právní úpravou (citováno výše) a svým rozhodnutím překročila své rozhodovací kompetence, když si přisvojila právo hodnotit a posuzovat důkazy, které náležely k rozhodnutí a posouzení slovenskému nositeli pojištění. Dle ustálené soudní praxe je zřejmé, že nepřesnosti, omyly či další případná pochybení není možné napravovat ve vyjádření k podané žalobě, pokud nejsou jasně ozřejmena v samotném napadeném rozhodnutí. Takovýto případ v projednávané věci dle krajského soudu nastal, a proto i přes vysvětlení k žalované nemůže její rozhodnutí obstát. Bude na žalované, aby postupovala v souladu se Smlouvou v kontextu se Správním ujednáním, které na projednávaný případ dopadají poté, kdy došlo k rozdělení federace. Za takto zjištěné situace považoval krajský soud rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, a proto je bez jednání v souladu s § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení podle odst. 4 téhož ustanovení.

Výrok o nákladech řízení se opírá u § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy ze správního spisu nevyplynulo, že by úspěšnému žalobci nějaké náklady řízení s uplatňováním jeho práva vznikly.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí.

Kasační stížnost je třeba podat ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu v Brně, který o ní bude rozhodovat. Nemá-li účastník vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem.

V Hradci Králové dne 5. září 2008
JUDr. Marcela Sedmíková, v.r.

samosoudkyně

Za správnost: Veronika Frodlová, DiS.

(K.ř.č. 1a - rozsudek)

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru